K §u 79:
Naše změna k §u 79 souvisí s § 39,
při čemž ještě v odstavci 3 jest
ustanoveno, jak mají býti kandidátní
listiny uveřejněny. Škrtnutí písm.
d) a e) a odstavce 4 bylo nutné vzhledem k naší
nové úpravě volebního řízení
a k vyloučení odborníků. V odstavci
5 činí se opatření o ztrátě
funkce pro člena, který přestal býti
příslušníkem skupiny zaměstnanecké
a o povolání náhradníka na jeho místo.
K §u 80:
V §u 80 rozšiřujeme obor působnosti výboru
tím, že do jeho oboru působnosti patří
volba předsedy, jeho náměstků a všech
funkcionářů. Navrhujeme, aby byly škrtnuty
druhá a třetí věta §u 80, písm.
e), jimiž jest ustanoveno, že v určitých
případech zcizení nebo nabytí nemovitostí
jest třeba souhlasu ministerstva sociální
péče a ministerstva financí. Škrtnutí
písm. h) souvisí s již vyjádřeným
stanoviskem k §u 69. Naše změna k odstavci 2
má svou příčinu ve snaze dosíci,
aby se výbor scházel často a tak byl zpraven
o všem, co se děje v Ústřední
sociální pojišťovně.
K §u 81:
Změny k §u 81 jsou přizpůsobeny návrhům
na složení Ústřední sociální
pojišťovny, které jsme nově formulovali.
Škrtnutí odstavce 3, §u 81 odůvodňuje
se tím, že podle našeho názoru není
třeba určovati, že pět členů
představenstva musí bydliti v Praze.
K §u 82:
Změna k §u 82 vyvěrá z našeho názoru,
že o všech otázkách Ústřední
sociální pojišťovny mají rozhodovati
bez o mezení a bez vlivu jakéhokoliv ministerstva
mandatáři svobodně zvolení členy
a zaměstnavateli. Škrtnutí posledního
odstavce tohoto paragrafu navrhujeme proto, že také
jmenování úředníků a
úprava všech služebních věcí
musí býti vyhrazena výlučně
Ústřední sociální pojišťovně.
K §u 83:
Škrtnutí druhé věty odstavce 1, §u
83 vyvěrá z našeho názoru, že přijetí
jednacího řádu a také provedení
všech změn jest věcí Ústřední
sociální pojišťovny.
K §u 86 a 87:
Již v úvodních poznámkách k důvodové
zprávě jsme uvedli, že navrhujeme, aby dozorčí
právo nad nemocenskými pojišťovnami pokud
jde o provádění nemocenského pojištění
bylo výhradně věcí Svazu nemocenských
pojišťoven, naproti tomu dozor nad nemocenskými
pojišťovnami pokud jde o provádění
agendy týkající se starobního a invalidního
pojištění, byl věcí Ústřední
sociální pojišťovny. Ve smyslu tohoto
našeho názoru podáváme pozměňovací
návrh k §u 86 a 87.
K §u 88:
Dosavadní ustanovení §u 88 šla z části
příliš daleko. V novém znění
§u 88 uplatnili jsme praktické zkušenosti, jichž
jsme nabyli během jednoho roku činnosti od té
doby, co platí nový zákon.
K §u 89:
Zde ustanovujeme, že Ústřední sociální
pojišťovna podléhá jedině dozoru
odborného ministerstva, tedy ministerstva sociální
péče, kdežto jakýkoliv vliv ministerstva
financí musí býti vyloučen.
K §u 90 a 91:
V obou paragrafech vylučujeme vliv ministra financí.
K §u 92:
V §u 92 se ustanovuje, že nové volby mají
býti provedeny do šesti měsíců
ode dne, kdy rozhodnutí o rozpuštění
nabylo právní moci. Navrhujeme, aby volby byly provedeny
do dvou měsíců, poněvadž jsme
všeobecně toho názoru, že činitelé
zastupující řádnou správu mají
vykonávati svůj úřad jen po dobu co
možná nejkratší.
K §u 93:
Máme v úmyslu podstatně rozšířiti
obor působnosti Svazu nemocenských pojišťoven.
Také správy Svazů mají ovšem
příště vycházeti ze svobodných
voleb. Soudíme, že Svazy nemocenských pojišťoven
podaly v uplynulé době důkaz svého
existenčního oprávnění, ba
domníváme se, že můžeme nad to
ještě říci, že bez jejich činné
spolupráce nebylo by se dalo starobní a invalidní
pojištění vůbec provésti. Uvážíme-li,
jaké potíže činily provádění
starobního a invalidního pojištění
nejen určité zájemnické vrstvy, nýbrž
i úřady, pak teprve pochopme úkol, který
sociální pojišťovny vykonaly. Domníváme
se však také, že spojování nemocenských
pojišťoven svobodnou volbou ve Svaz nemocenských
pojišťoven nejlépe souhlasí s myšlenkou
samosprávy. Také z věcného stanoviska
se domníváme, že můžeme prohlásiti,
že jest nezbytně třeba jakési spojky
mezi Ústřední sociální pojišťovnou
a nemocenskými pojišťovnami.
K §u 95:
V §u 95 navrhujeme odstranění absolutní
karence, jejíž zavedení pociťovali pojištěnci
nesmírně tísnivě. Pojetí tohoto
ustanovení do zákona prokázalo propagaci
myšlenky sociálního pojištění
nejhorší službu. Toto opatření
projevilo svůj účinek právě
v prvních dnech účinnosti sociálního
pojištění a způsobilo, že sociální
pojištění pojištěnce v ničem
nezískalo. Úspory, jichž bylo dosaženo
absolutní karencí, nejsou v naprosto žádném
poměru k těžké újmě, kterou
tato karence jest pro pojištěnce. Tato změna
odstavce 2 souvisí se změnou mzdových tříd.
Pokud jde o zaopatření pro případ
mateřství, ustanovili jsme, aby matky dostávaly
nemocenské osm týdnů před porodem
a osm týdnů po porodu. Ustanovili jsme také,
že doba, po kterou pojištěnka požívá
této dávky před porodem, nezapočítává
se při výpočtu ochranné lhůty.
Ustanovili jsme, aby všem šestinedělkám
byly vydány tři soupravy dětského
prádélka a při tom řídili jsme
se opatřeními, která v tomto směru
učinili naši vídenští soudruhové.
Dobu, po kterou se vyplácí příspěvek
na kojení, určili jsme 26 týdny, jak to bylo
ustanoveno v dřívějším zákoně
o nemocenském pojištění. Rozšířili
jsme také dávky příslušníkům
rodiny. Konečně postarali jsme se při tomto
oddílu o osoby, jejichž příjem nepřesahuje
15.000 Kč ročně, i tehdy, nekonají-li
práce nebo služby povinně pojištěné.
Ustanovili jsme, že také v tomto případě
platí týž nárok na zaopatření
pro případ mateřství, jako pro ženy
nebo družky pojištěnců. Určili
jsme, že náklady na tyto dávky hradí
stát. Při tom upozorňujeme, že v Německu
jest zavedena pomoc pro šestinedělky již dávno,
že veškerý náklad na pomoc šestinedělkám
hradí stát, a že dávky ustanovené
při pomoci šestinedělkám jsou z části
i vyšší než dávky, které jsme
ustanovili v našem návrhu.
Pokud jde o pohřebné pro pojištěnce
a příslušníky rodiny ustanovili jsme
malé zvýšení nedostačujících
částek.
K §u 96:
V §u 96 ustanovujeme, že tak jak tomu bylo ve starém
zákoně o nemocenském pojištění,
družka jest na roveň postavena manželce. Stáří
dětí oprávněných k nároku
z titulu rodinného pojištění ustanovuje
se místo 17 let na 18.
K §u 97:
Pokud jde o nárok na dávky z titulu rodinného
pojištění, ustanovujeme, že mají
platiti táž ustanovení, jaká byla stanovena
pro nárok pojištěnce. V odstavci 5 tohoto paragrafu
měníme ustanovení o ochranné lhůtě,
která často vedla ke sporným názorům.
Stojíme na stanovisku, že vstoupí-li nezaměstnané
osoby během této nezaměstnanosti znovu do
pojistně povinného poměru, začíná
po skončení tohoto poměru znovu běžeti
jednou nabytá ochranná lhůta. Tím
chceme vyjádřiti, že ochrannou lhůtu
jednou nabytou nelze již zkrátiti žádným
přerušením.
K §u 100:
V §u 100 se ustanovuje, že pojištěnec, který
si přivodil nemoc účastí na rvačce
nebo opilostí nemá nároku na nemocenské.
Podle našeho stanoviska, které jsme zaujímali
při projednávání vládního
návrhu, žádáme, aby tím nárok
příslušníků rodiny na požitek
polovice nemocenského po dobu ústavního zaopatření
zůstal nedotčen a chceme se také postarati,
aby správní orgány nemocenských pokladen
měly možnost neodepříti příslušníkům
nemocenské ani tehdy, není-li pojištěnec
v nemocenském ošetření.
K §u 102:
Změna §u 102 souvisí s naším stanoviskem
k oboru působnosti Svazů nemocenských pojišťoven.
K §u 103:
Škrtnutí poslední věty §u 103 jest
odůvodněno naším návrhem na novou
organisaci nemocenského pojištění.
K §u 104:
Škrtnutí §u 104 odůvodňuje se tím,
že tato ustanovení častokráte těžce
poškozovala pojištěnce. Všeobecně
se domníváme, že těchto omezujících
ustanovení není vůbec třeba.
K §u 105:
U §u 105 žádáme opět, aby družka
byla na roveň postavena manželce, a aby slovo "sedmnáctého"
nahrazeno bylo slovem "osmnáctého" a žádáme,
aby bylo učiněno opatření, aby příspěvky
na kojení bylo možno vypláceti až po dobu
jednoho roku. V době, kdy všichni lékaři
bez výjimky hájí stanovisko, že mateřské
mléko nelze nahraditi žádnou umělou
výživou, má kojení zcela mimořádný
význam a i nejchudší matce musí se umožniti,
aby kojila své děti tak dlouho, jak jest to třeba.
K §u 107:
Podle našeho návrhu má se zrušiti čekací
doba pro pojištěnce, kteří dne 1. července
1926 byli již v poměru pojistně povinném,
jinak stanoví se čekací doba na 100 uplynulých
příspěvkových týdnů,
při čemž jsme také vyloučili
ustanovení, že část této lhůty
musí spadati do zaměstnání povinně
pojištěného v posledních dvou letech.
Domníváme se, že stran nynější
generace dlužno učiniti, pokud jde o čekací
dobu, výjimku, poněvadž tyto osoby usilují
již přes 30 let o sociální pojištění,
v roce 1914 octly se již ve starém Rakousku přímo
před jeho uskutečněním a poněvadž
bychom to pokládali za těžké bezpráví,
kdyby pro tyto osoby bylo třeba ještě čekací
doby, která by u značné části
právě těchto pojištěnců
způsobila, že by na vlastní dávky z
titulu starobního a invalidního pojištění
neměli nároku. Domníváme se, že
i všeobecně dlužno zkrátiti čekací
dobu a při tom dovoláváme se příslušných
ustanovení zákonů o sociálním
pojištění v jiných státech, v
nichž téměř vesměs jest zavedena
čekací doba kratší než u nás.
K §u 108:
Změna k §u 108 jest dána dříve
již vyjádřeným stanoviskem. V dodatku
k tomuto odstavci ještě také ustanovujeme,
že u pojištěnců, kteří dostávají
nemocenské, nedochází k přerušení.
K §u 109:
Dosavadní pojem invalidity byl v §u 109 ustanoven
proti ustanovením zákona o pensijním pojištění
zaměstnanců a horníků jako pracovní
invalidita. Ustanovení, které jsme zvolili my, opírá
se o znění zákona o soukromých zaměstnancích.
Nelze pochopiti, proč by se měl při starobním
a invalidním pojištění dělníků
ustanoviti jiný pojem invalidity než u jiných
druhů pojištění.
K §u 111:
Základní částka zvyšuje se z
500 Kč na 700 Kč. Rovněž tak byly změněny
zvyšovací částky z 1/5
na 1/4 a ustanoveno, že se poživateli
invalidního důchodu, který potřebuje
obsluhy, zvyšuje jak základní částka,
tak také zvyšovací částka o 50%.
Zvýšení těchto částek
opírá se z části o návrh vypracovaný
odbornou komisí a jest všeobecně odůvodněno
tím, že důchody ustanovené v zákonu
o sociálním pojištění, nemohou
naprosto postačovati. K §u 113: Opírajíce
se zde o návrhy, které jsme podali k příslušným
ustanovením pojednávajícím o příslušnících
rodiny navrhujeme, aby slovo "sedmnácti" bylo
nahrazeno slovem "osmnácti" a aby v případech,
kdy dítě dovršivši 18. rok věku
není způsobilé vykonávati své
povolání, nebo studuje-li, mělo nárok
na příspěvek k invalidnímu nebo starobnímu
důchodu až do dokonání 24 roku věku.
K §u 114:
Zde ustanovujeme absolutní nárok na požitek
vdovského důchodu. Málo ustanovení
zákona vzbudilo ve veřejnosti tak veliké
rozčilení, jako ustanovení §u 114, podle
něhož také požitek vdovského důchodu
jest vázán na stupeň invalidity.
K §u 115:
Ustanovení §u 115, písm. c), podle něhož
není nároku na vdovský důchod, bylo-li
manželství uzavřeno v době, kdy pojištěnec
požíval již důchodu invalidního
nebo starobního, oslabili jsme tím způsobem,
že dlužno učiniti výjimku, trvalo-li manželství
nejméně 5 let. Dále ustanovili jsme nárok
družky na vdovský důchod, žila-li s pojištěncem
nejméně rok ve společné domácnosti.
K §§ 117, 118 a 119:
Změny navržené k těmto paragrafům
souvisí se změnami, o nichž jsme se zmínili
již dříve.
K §u 120:
K §u 120 navrhujeme, aby sirotčí důchod
pro jednostranně osiřelé dítě
činil jednu třetinu, pro oboustranně osiřelé
dvě třetiny. Tento návrh vyvěrá
z názoru, že dosud vyměřený sirotčí
důchod naprosto nepostačuje a že jest také
nemístné stanoviti nejvyšší hranici
sirotčího důchodu.
K §u 121:
Ustanovené odbytné nepostačuje a proto navrhujeme,
aby se místo jednoletého odbytného vyplácelo
dvouleté. Po zkušenostech, kterých jsme nabyli,
a opírajíce se o názor mnoha odborníků,
usilujeme, aby okruh pozůstalých se rozšířil
a aby za pozůstalé byli považováni také
osvojenci a nevlastní děti, nevlastní rodiče
a družky. V novém paragrafu ustanovujeme nárok
na pohřebné pro pozůstalé po důchodci.
Toto opatření jest sociálně odůvodněno,
poněvadž důchodci po dobu, po kterou jsou odkázáni
na skrovný důchod, nemohou naprosto střádati
ještě také na svůj pohřeb.
K §u 122 a):
Opírajíce se o zákon o pensijním pojištění
soukromých zaměstnanců, navrhujeme, aby v
mezích starobního a invalidního pojištění
dělníků bylo také učiněno
ustanovení o vrácení částky
pojistného, při čemž zbytek má
zůstati ve správě Ústřední
sociální pojišťovny k tomu účelu,
aby, kdyby onen pojištěnec vstoupil opět do
zaměstnání pojistně povinného,
měl zajištěnu čáku na důchod,
byť i zkrácený. Vrácení pojistného
bylo jedním z požadavků, který byl vznesen
s mnoha stran přímo po uskutečnění
sociálního pojištění, a jejž
dlužno zajisté splniti v zájmu propagace sociálního
pojištění.
K §u 123:
Zvýšení státního příspěvku
z 500 na 800 Kč a ze 250 na 400 Kč, ze 100 Kč
na 200 Kč a z 200 Kč na 400 Kč a vypuštění
ustanovení, že celková částka
státního příspěvku k sirotčímu
důchodu nesmí přesahovati 500 Kč,
jest v duchu našeho názoru, že důchod
i v částce, kterou nyní ustanovujeme my,
nelze považovati za příliš vysoký,
nýbrž za sotva postačitelný, aby důchodce
mohl uhájiti holé živobytí, proto navrhujeme
také státní příspěvek
k příspěvkům na děti podle
§u 113, částkou 100 Kč a konečně
navrhujeme zde, aby místo daně prostého existenčního
minima byla ustanovena částka 15.000 Kč ročně
pro případ, kdy se příspěvky
platiti nemusí. Navrhujeme škrtnouti kumulaci tohoto
důchodu s důchodem pro válečné
poškozence. Nemůžeme pochopiti, proč by
důchodce z titulu péče o válečné
poškozence, který platil své příspěvky
na starobní a invalidní pojištění,
neměl dostávati důchod podle tohoto zákona.
K §u 125:
Konkurence důchodu s nemocenským mění
se potud, že důchod s nemocenským nesmí
činiti více než 15.000 Kč ročně.
K §u 126:
Škrtnutí §u 126 navrhujeme ve smyslu našeho
názoru na konkurenci s jinými požitky, jak
jsme již vyložili.
K §§ 129 až 134:
Návrhy, které jsme podali, nepotřebují
podrobnějšího odůvodnění.
K §u 148:
Požitek nemocenského a poskytování dávek
z titulu sociálního pojištění
jest nárok, jehož člen nabývá
řádným zaplacením svých příspěvků
a vykonáváním zaměstnání
povinně pojistného. Nároky vyvěrající
ze služebního poměru mají na pojistný
poměr vliv jen pokud jde o vyměření
pojistného, nikterak však pokud jde o poskytování
dávek. Při pojištění musí
se nakládati s každým členem stejně,
proto navrhujeme, aby odst. 2 §u 148 byl škrtnut.
K §u 149:
V odst. 2 proti ustanovením starého zákona
o nemocenském pojištění jest vloženo
nové ustanovení, podle něhož náleží
nemocenské až do uplynutí lhůty §u
95 příslušníkům rodiny pojištěncovy,
kdežto nemá-li pojištěnec příslušníků,
náleží nemocenské jednou polovinou pojištěnci
samému, jednou polovinou veřejné nemocnici.
Trváme na starém ustanovení, podle něhož
nemocenská pojišťovna byla povinna nemocnicím
regresem jen po 4 týdny.
K §u 153:
Zde ustanovujeme, že po dobu, po kterou nemocenská
pojišťovna hradí náklady ošetřování
v léčebném ústavu, náleží
příslušníkům rodiny polovice
nemocenského. Přísný výklad
dosavadního ustanovení zákona měl
za následek, že častokráte členové,
jimž lékař naléhavě doporučil
pobyt v léčebném ústavu, v sanatoriu
nebo v lázních, nemohli toho použíti,
poněvadž za jejich nepřítomnosti rodina
nebyla zajištěna.
K §u 154 a):
V §u 154 a) činíme opatření stran
důchodců a jejich příslušníků
rodin, při čemž vycházíme z názoru,
že náklad za tyto dávky má hraditi stát.
Kdyby v mezích tohoto zákona nebylo učiněno
takovéto opatření, připadly by tyto
osoby zajisté k tíži všeobecnému
chudinskému zaopatření, čemuž
dlužno čeliti nejen ze všeobecných sociálních
důvodů, nýbrž i proto, že obce
pro svůj finanční stav naprosto nemohou opatřiti
si poněkud vyhovující náhradu za tento
úbytek.
K §u 156:
I když jest v zákoně ustanoveno, že Svazy
nemocenských pojišťoven mohou zřizovati
lékárny, ve skutečnosti jest tomu tak, že
se v praxi zřizování lékáren
brání všemi možnými záminkami.
Abychom příště zabránili této
sabotáži provádění zákonného
ustanovení, dlužno v zákoně výslovně
říci, že při koncesích, které
nyní budou uděleny, musí se především
přihlížeti k příslušným
žádostem nemocenských pojišťoven
a jejich Svazů.
K §u 160:
Navrhované změny jest třeba, aby se zabránilo,
aby dělníci, kteří jsou zaměstnáni
jen několik dní v týdnu, nebyli za ostatní
dny odhlašováni z pojištění a tak
nevydávali se nebezpečí, že onemocní-li,
pozbudou nároku na pojistné dávky. Také
se tím prodlužuje čekací doba pro starobní
a invalidní pojištění, což věcně
nelze naprosto odůvodniti.
K §u 165:
Dosavadní znění, které prohlašovalo
částky sražené dělníkovi
za statek svěřený zaměstnavateli,
v praksi nepostačilo, aby byl potrestán pro zpronevěru.
Proto navrhujeme, aby toto znění bylo zostřeno.
K §u 179:
K podstatným zásadám tohoto návrhu
patří podporovati svobodný vývoj pojišťovnictví,
vycházející z iniciativy volených
orgánů a zakládající se na
samosprávě pojištění. Proto nemají
býti pojišťovny nuceny zákonným
nařízením, aby své dávky snížily
na zákonitou nejmenší míru.
Z téže úvahy vyvěrá vsunutí
nového odstavce 3, který otevírá pojišťovnám
nový obor působnosti a má zvláště
vybudovati preventivní péci o nemocné.
K §u 180:
Platná zákonná ustanovení o ukládání
majetku znamenají podstatné omezení samostatnosti
sociálního pojištění po stránce
finanční. Uložení třetiny jmění
v cenných papírech omezuje léčebnou
péči. Domníváme se, že jmění
pojišťoven má se především
užíti pro zdraví pojištěnců.
Ohledy na státní finance musí ustoupiti.
Zvláště závazek poskytnouti jednu miliardu
Kč silničnímu fondu zatěžuje
Ústřední sociální pojišťovnu
nesmírně těžce. Ustanovení na
10 let může vésti k finančním
následkům, jejichž dosah nelze dnes ještě
ani odhadnouti. Proto žádáme, aby tato zápůjčka
byla započtena do dílu cenných papírů
a nebyla ukládána Ústřední
sociální pojišťovně jako zvláštní
závazek.
K §u 181:
Navrhovaná změna jest v duchu základní
myšlenky návrhu, že dohled na nemocenské
pojištění mají vykonávati Svazy.
(Srovnej odůvodnění k §§ 86 a 87.)
Tím jest také odůvodněn návrh
k §u 83.
K §u 182:
Tento návrh souvisí se zásadami uvedenými
v §u 180. Opatření dostupných a především
zdravých bytů pro pojištěnce jest podstatnou
první podmínkou povznesení všeobecné
zdravotní úrovně obyvatelstva a jeho výsledky,
- třebas teprve v pozdější době
- podstatně ulehčí pojišťovnám
i finančně.
K §u 191:
Souvisí s návrhem na škrtnutí §u
244.
K §u 193:
Návrh vyplňuje mezeru zákona, která
se pociťuje v praksi, poněvadž dosud nebyla ustanovena
lhůta pro opravné prostředky, o nichž
rozhodují správní úřady.
K §u 210:
Ustanovení o přípustnosti odvolání
jsou příliš úzká. Navrhujeme
tedy rozšíření podle civilního
soudního řádu.
K §u 211:
Zákaz uváděti nové skutečnosti
ve II. stolici pociťuje se častokráte jako
tvrdost i v řízení před civilními
soudy Tím méně jest odůvodněn
v soudnictví pojišťovacím.
K §u 244:
Dávky starobního a invalidního pojištění
nejsou tak velké, aby s nimi pojištěnec mohl
vystačiti. Vyloučení důchodců
z chudinského zaopatření jest tedy nespravedlivá
tvrdost, jejíž nápravu navrhujeme.
K §u 247:
Srovnej odůvodnění §u 126.
K §u 250:
Navrhovatelé pokládají za nespravedlivé
zakazovati dobrovolné pokračování
pouze ve starobním a invalidním pojištění.
Určení lhůt v odstavci 3 může
svou složitostí lehce poškoditi pojištěnce.
Všeobecně se tedy žádá, aby byla
zavedena čtyřtýdenní lhůta.
K §u 261:
Nelze pochopiti, proč se má zaměstnavateli
umožňovati, aby své ručení přesunul
na pouze výkonný orgán.
K §u 267:
Toto ustanovení vyplývá logicky z důsledného
provádění zásady jednotné pojišťovny.
Proto musí také býti škrtnuty §§
274 až 277.
K §u 278:
Tyto změny vyplývají se stanoviska, že
na nemocenské pojišťovny ve věcech nemocenského
pojištění mají dohlížeti
Svazy.
K §u 2 podaného návrhu:
Článek 1.:
Okamžité provedení voleb všech orgánů
sociálního pojištění, které
měly býti již dávno vykonány,
jest tak samozřejmým důsledkem zásady
samosprávy, že každé další
slovo odůvodnění jest zbytečné.
Avšak ustanovením určitého dne chceme
donutiti vládu, aby v této otázce, kterou
občanské strany projednávají s takovou
demagogií, konečně zjednala jasno.
Článek 2.:
Vzhledem k nynějším hospodářským
poměrům a výši mezd dělnictva
nemůžeme chtíti, aby pojištěnci
platili vyšší příspěvky.
Neprovozujeme demagogii slibujíce při menších
příspěvcích vyšší
dávky, ale zvyšovati příspěvky
pojištěnců nelze tak dlouho, dokud se reálná
mzda dělnictva podstatně nezvýší.
Naproti tomu podnikatelé, kteří právě
v posledních letech zvýšenou celní ochranou,
bohatými daňovými úlevami pro budoucnost
a slevou předepsaných daní a konečně
v posledních měsících také
hospodářskou konjunkturou shrábli bohaté
zisky, mohou jistě také z části hraditi
břemena vznikající naším návrhem.
Proto zvýšení příspěvků,
jehož jest třeba podle našeho návrhu,
budiž z polovice vloženo na příspěvky
zaměstnavatelů, z polovice pak hrazeno státem.
Článek 3.:
Než Ústřední sociální
pojišťovna nahromadí takový kapitál,
aby mohla splniti svůj závazek zřizovati
léčebné ústavy pro pojištěnce,
uplyne mnoho let. Proto jest nezbytně třeba, aby
byl co nejdříve vyplacen úvěr ustanovený
v §u 257.
K úhradě tohoto nákladu navrhujeme, aby se
k dani důchodové při příjmu
přesahujícím 150.000 Kč vybírala
přirážka. Po stránce formální
budiž tento návrh přikázán výboru
sociálně-politickému a pak rozpočtovému.