Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Tento paragraf vyslovuje zásadu, že úřady jsou z úřední moci povinny zjišťovati vše, co jest důležito pro posouzení daňové povinnosti a jejího rozsahu. Tato povinnost plyne ze zvláštní povahy správního řízení, které rozeznává se od obvyklých forem procesních tím, že úřady, t. j. zde finanční úřady (komise) rozhodují nejen o výši daňového dluhu poplatníka jako strany, nýbrž zároveň hájí i zájmy zisku.

Aby byla zásada tímto paragrafem uplatněná ještě přesněji vyjádřena, byla volena odchylkou od návrhu zákona imperativní dikce.

Vypuštěna byla dále slova "pokud možno", která vzbuzovala obavu, že by mohla rozsah této povinnosti oslabiti. Také slovo "jinak" (známý) bylo nahraženo přesnějším slovem "úředně".

Vyjadřuje, jakého rázu musí býti podklady pro vyměření daně vzhledem k tomu, že vyměření bez jakéhokoliv podkladu jest vůbec nemyslitelné a bez dostatečných podkladů vadné a nespravedlivé; proti této zásadě se dosud tu a tam hřešilo a proto byla pojata přímo do zákona.

Záměnou slov v odst. 1. "mají býti" za slovo "buďtež" má se docíliti přesnějšího výrazu.

Při této příležitosti bylo se: strany zástupců ze Slovenska poukazováno na nespolehlivost katastrálních zápisů. Jest samozřejmo, že katastrální zápisy na Slovensku tak jak jsou, nemohou býti všeobecně bezpečným základem pro zjištění vyměřovacích základů ani co do osob dotyčných držitelů, ani co do objektů daňových, a že je nutno, aby byly, jde-li o jich použití při vyměřování, přezkoušeny nejlépe na místě samém. V tom směru budou v prováděcím nařízení vydány příslušné pokyny.

Tím, že zjišťování zdaňovacích základ jest úřední povinností, není ovšem řečeno, že by poplatník se mohl chovati zcela indiferentně. Tento paragraf vyslovuje proto; že jest nejen právem, nýbrž i povinností poplatníka, aby spolupůsobil při ukládacím řízení a podporoval úřady ve snaze po zjištění materielní pravdy, která se v kruzích poplatnictva bohužel tak často zakrývá ke škodě celku.

Ku zjištění skutečného stavu věcí jest vedle součinnosti poplatníka potřebí i spolupůsobení osob třetích. § 301 obsahuje soustavně sebrané předpisy o tomto spolupůsobení. Určuje především, které osoby jsou povinny spolupůsobiti, dále které osoby jsou vyloučeny ze slyšení, a konečně, kterými osobami může býti výpověď odepřena.

Ve vládní osnově předsevzaty byly některé důležité změny.

K odst. 1. K uvarování se omylu staví se výpovědi osob přezvědných výslovně na roveň výpovědím svědků a znalců; všechny tyto výpovědi podléhají trestní sankci dle § 198.

K odst. 2. V první řádce vsunují se za slova "znalecké dobré zdání" ještě slova "výpověď osoby přezvědné", kterýžto doplněk má vyjádřiti, že také výpověď osoby přezvědné může býti podána písemně nebo ústně do protokolu. Osoby přezvědné budou pravidelně vypovídati ústně. Mohlo by však také jíti o výpověď osoby, jakožto osoby přezvědné, která nebydlí v sídle vyměřovacího úřadu. Znění návrhu zákona poskytovalo možnost; aby vyměřovací úřad nařídil osobní dostavení se, což by vyzvaný nemohl odepříti vzhledem k povinností stanovené v odst. 1. Nehledě k výlohám a k jiným obtížím, které by tím pro dotyčnou osobu vznikly, bylo uznáno, že toto oprávnění finančního úřadu by bylo příliš široké a daleko jdoucí a bylo tudíž co do osob přezvědných škrtnutím této věty obmezeno.

Jinak ovšem, pokud jde o svědky a znalce; zde je někdy, v zájmu poplatníkově nutno, aby tázaný osobně se dostavil a vypovídal.

K odst. 4 " č. 1. Doplněk ve 3. řádce slovy "nebo společná domácnost" přizpůsobuje znění zákona hlavě I.

K odst. 4., č. 2. Okruh důvodů, pro něž lze odepříti výpověď, byl rozšířen o důvod, platný dosud v zákoně o osobních daních, jímž se vyhovělo přáním z mnoha stran vzneseným.

K témuž odst., č. 4. Změnou přihlíží se k zákonem stanovené povinnosti mlčenlivosti; čímž se vyhovuje předneseným přáním.

K témuž odst. č. 5. Změnou chce se docíliti ochrany obchodního tajemství v zájmu ochrany hospodářského života, ovšem s nezbytným obmezením proti zneužívání. Zákon bude chrániti tedy na př. tajemství peněžních ústavů o vkladech proto, že kdyby se tak nestalo, občané by ukládali svoje úspory jinak, na př. v cizině, takže by pro hospodářský život tím vzešla větší škoda než vzejde tím, že se stát vzdává - jinak zásadního - práva, dopátrati se těchto okolností dotazem u ústavu ve smyslu odst. 1, tohoto paragrafu.

Obsahuje ustanovení, dle něhož jsou povinny podporovati vyměřovací úřady a komise též veškeré veřejné úřady ať státní ať autonomní, a obsahuje dále zevrubnější předpisy stran spolupůsobení obcí a starostů obcí.

Důvod vsuvky v odst. 2. v 3. řádce od konce slovem "městské" v závorkách jest jen k vůli přesnosti.

Vládou bylo dáno ubezpečení, že při zjišťování směrodatných poměrů a okolností bude zejména na Slovensku a v Podkarpatské Rusi používáno rozsáhlou měrou znalostí obecních úřadů.

Obsahuje zevrubnější určení o povinné spolučinnosti soudů, pokud jde o sdělování okolností; jež při zjišťování poměrů poplatníků mohou míti význam.

Obsahuje předpisy o oznamovací povinnosti držitelů obytných domů o osobách v domě bydlících, podpronajímatelů o podnájemnících, držitelů hotelů a zájezdních hostinců o cestujících.

Dále obsahuje společné ustanovení k §§ 301-302, že z rozhodnutí v těchto paragrafech uvedených lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice, který rozhodne s konečnou platností.

Zde je určena povinnost zaměstnavatelů stran vykazování zaměstnanců a jich požitků.

Obsahuje důležité pravidlo; že základem pro zjištění poplatného důchodu nebo výtěžku jest pravidelně poplatníkovo přiznání, kteréž podati včas a řádně jest jeho nejpřednější povinností a ovšem i právem, aby touto formou se účastnil na spolupůsobení při ukládání daní.

Zde se stanoví povinnost každého poplatníka ku podání přiznání s vyjímkami taxativně vyjmenovanými a dále lhůty, do kterých se tak státi má. Lhůty jsou různé dle daní lhůty ovšem mohou býti k žádosti prodlouženy ve smyslu § 257. Přiznání může býti v případech zřetele hodných i protokolárně s poplatníkem sepsáno u úřadu.

Změna v odst. 1. vypuštěním slova "předchozí" (rok herní) jest vlastně jen stylistického rázu, poněvadž by jinak mohla vzniknouti pochybnost; o který rok jde.

V odstavci 2. vsunuta byla ve druhé řádce za slova "dani výdělkové" ještě slova a k dani činžovní". Stalo se ták vzhledem k ustanovení § 155; odst. 1., které mluví jen o písemných přiznáních, a také z důvodů praktických; neboť sepisovati přiznání k dani činžovní protokolárně by bylo spojeno se značnými manipulačními obtížemi, kdyžtě přiznání pak musí nájemníci stvrzovati. Doplněk v předposl. řádce odst. 5. za cit. § 310; odst. 3. slovy "věta první" má za účel přesnější určení.

Byl slíben pokyn, aby při posuzování "zřetele hodných případů" nebylo postupováno přísně a jsou-li takové případy dány, aby se žadatelům pravidelně vyhovělo.

Obsahuje podrobné předpisy o vyplňování přiznání.

Obsahuje kontumační předpisy nepodá-li poplatník přiznání do lhůty zákonem stanovené nebo na žádost prodloužené nebo nepředloží-li potřebných dokladů ve lhůtě jemu stanovené nebo neopraví-li včas přiznání formálně vadného.

Toto ustanovení jest v zájmu ulehčení a urychlení ukládacích prací naprosto nutné. Dosavadní ustanovení zákona o os. daních (§ 42, 112, 142 a 205) vedla k tomu, že poměrně jen nepatrná část poplatníků podala přiznání v zákonné lhůtě, kdežto velká většina vyčkávala zvláštní výzvy k tomu. Vyměřovací úřady musely vyčkati nejprve projití zákonné lhůty ku podání přiznání a teprve potom mohly liknavé poplatníky písemně ku podání přiznání vyzývati. Tento postup nejen zatěžoval neplodnou prací nesmírně vyměřovací úřady (větší úřad musel vyhotoviti tisíce, ba desetitisíce takových vyzvání), nýbrž způsoboval přirozeně též značný průtah v ukládání daní.

Tento stav jest na dále neudržitelný a proto ukládá osnova poplatníkovi za povinnost, aby, nechce-li se vydati nebezpečí kontumace, bez výzvy podal povinné přiznání do lhůty zákonem určené.

Zostření povinnosti ku včasnému podání přiznání jest zmírněno tím, že lhůta ku podání přiznání se, až na některé výjimky, prodlužuje do konce února (dosud u daně z příjmu a daně rentové do konce ledna) a že poplatník může i o prodloužení této zákonné lhůty zakročiti, má-li pro to důvody. Ostatně zákon stanoví jen možnost kontumace, nenařizuje však, že poplatník, který nepodal přiznání včas, musí býti kontumacován. Z toho jde, že vyměřující orgány již v zájmu spravedlivého uložení daně budou v případech, ve kterých nebudou míti dostatečného a spolehlivého podkladu pro vyměření daně, trvati na podání přiznání (na př. u daně činžovní). Nutno též zdůrazniti, že vyměření daně z mocí úřední čili kontumace nesmí býti zneužíváno k tomu, aby poplatník ve formě zvýšené, s poměry se nesrovnávající daně byl trestán za nepodání přiznání, nýbrž že i v případě kontumace musí ukládací orgány uložiti jen takovou daň, která se se skutečností srovná a jest tudíž přiměřena. Poplatník může býti tedy vyzván pod pohrůžkou pořádkové pokuty, aby přiznání podal.

Další ustanovení umožňuje předepsati až 10% přirážku daně, když poplatník po uplynutí zákonné lhůty ani na zvláštní výzvu do stanovené lhůty nepředloží přiznání nebo nevyhoví výzvě, stran předložení potřebných dokladů nebo stran opravy - vadného přiznání. Toto ustanovení je převzato z práva platného na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. V dalším jest vymezeno, kdy se výše uvedené následky nesplnění povinnosti poplatníkovy mohou pominouti.

Oproti vládnímu návrhu zákona provedeny byly tyto zněny:

V odst. 1. vypuštěna byla slova "aneb řádně vyplněného" (přiznání), neboť všeobecný jev; že poplatníctvo nevěnuje nebo namnoze ani nedovede věnovati náležitou péči řádnému vyplnění všech rubrik ve formuláři přiznání, byl by pravděpodobně příčinou, že by následky kontumace postihly převážnou většinu poplatnictva.

V odst. 2, byla vypuštěna slova "ani případného potrestání poplatníka, že nepodal přiznání ani" jako nadbytečná, neboť možnost potrestání plyne již sama sebou z ustanovení § 185 a n.

Důvodem doplňku v odst. 3., že 10%ní přirážka není podkladem pro vyměřování a vybírání jakýchkoli přirážek, jest zamezení pochybností.

Důležitá změna oproti vládnímu návrhu stala se v odst. 4. a dalším novým odstavcem 5. Touto změnou velmi podstatně byly zmírněny účinky kontumace, čímž se vyhovělo předneseným přáním.

Tento paragraf upravuje okruh povinností a práv vyměřovacího úřadu na jedné straně a povinností a práv poplatníkových na druhé straně při zjišťování vyměřovacího základu. Vyměřovací úřad, vycházeje především od přiznání poplatníkova, které nemůže bez důvodů pominouti, jest povinen provésti nutná šetření k ověření správnosti údajů přiznání a vůbec ku získání způsobilého podkladu pro vyměření daně.

Za tou příčinou může zejména vyslechnouti poplatníka, vybídnouti jej k podrobnějším vysvětlivkám, naříditi, aby připuštěno bylo nahlédnutí do knih, ovšem s určitým obmezením, a dále naříditi a provésti místní prohlídku v mezích stanovených § 319. Výzvy, na poplatníka v tom směru řízené musí vždy obsahovat i upozornění stran případných následků kontumačních. Přísežný výslech poplatníkův není přípustný.

V tomto paragrafu byly oproti návrhu zákona provedeny důležité změny, směřující k ochraně poplatníkových práv.

Do odst. 1. bylo především vsunuto výslovné ustanovení; že výpovědi svědků, znalců a osob přezvědných musí býti ze spisů zřejmy. Jde tu především o výpovědi osob přezvědných. Proti těmto osobám jsou vedeny četné stížnosti, ale nutno uznati, že finanční správa jich výpovědí mnohdy naprosto nemůže postrádati. Aby poplatník byl proti jich výpovědím chráněn a aby tyto výpovědi také poznal; vkládá se toto ustanovení výslovně do zákona. Poplatník se dozví o obsahu výpovědi osob přezvědných v řízení vytýkacím, poněvadž tato výpověď náleží k důvodům, které v případě pochybností podle § 312, odst. 2. musí býti straně sděleny. Strana má mimo to ještě další příležitost o obsahu těchto výpovědí se dozvěděti nahlédnutím do spisů podle § 331, odst. 3.

Pokud jde o šetření, které vyměřovací úřad má ke zjištění způsobilého podkladu vyměřovacího provésti, je samozřejmo, že bude taková šetření prováděti jen tam a jen v té míře, kde toho jest, pro zjištění spolehlivého základu vyměřovacího nutně potřebí, neboť není účelem daňového řízení, aby poplatník byl zbytečně šikanován. V tom směru budou v prováděcích předpisech dány příslušné pokyny.

K č. 2., odst. 2. přičiněno bylo k ochraně poplatníkově důležité obmezení co do důkazu dotyčných okolností "určitým způsobem". Doplněk má za účel zameziti; aby po případě důkaz, který strana nemůže poskytnouti, nebyl za všech okolností od ní žádán; aby tak strana nemohla býti vydána nebezpečí kontumace.

Co se týče nahlédnutí do knih, byl text návrhu zákona v odst. 2.; č. 3., který obsahoval omezení jen na určité daně, pozměněn v tom smyslu, že důkaz je možný ohledně všech daní. Neboť jest možno, že důkaz knihami bude hráti značnou roli i u daně domovní a to zejména při pronajímání lázeňských domů. S touto změnou souvisí obdobná změna navržená u § 313, odst. 2., č. 1., oddíl 2.

Co do podmínek, kdy důkaz nahlédnutím do knih může býti nařízen, bylo vyhověno vysloveným přáním, a byla tato možnost příslušnou vsuvkou ke konci č. 3., odst. 2. náležitě k cíli ochrany poplatníka obmezena.

V čísle 4.; odst. 2. vsunuta byla u místní prohlídky citace § 319, aby bylo zřejmo, že tuto prohlídku na základě § 310 provésti lze jen v rozsahu § 319.

Účelem doplňku na konci odst. 3. jest, aby bylo vyhověno návrhu, že vyměření daní z povinnosti úřední může se zde pohybovati pouze a jedině v mezích opominutí.

Obsahuje normu, že i v případech, kdy poplatník přiznání nepodal, jest vyměřovací úřad v pochybných případech povinnen opatřiti si nutné zprávy, pomůcky a doklady ku vyměření daně. Poplatník nesmí tedy býti vydán libovůli úřadu; ani když svou povinnost zanedbá.

Tento paragraf stanoví, že vyměřovací úřad jest povinen, vzniknou-li pochybnosti o správnosti nebo úplnosti přiznání, dokladů nebo vysvětlivek, poplatníka vyzvati příslušnou formou k doplňku, k opravě, k vysvětlení, nebo k vyvrácení pochybností. Zanedbal-li by úřad tuto povinnost, která směřuje jak ku správnému zjištění základů vyměřovacích tak zejména k umožněni obrany poplatníkovy, bylo by ovšem řízení vadné.

Odstavec 1. vládního návrhu pozměněn byl důležitou vsuvkou; která dociluje za účelem větší ochrany poplatníka, aby t. zv. vytýkací řízení nebylo překládáno až do odvolacího řízení, čímž by poplatník mohl býti zkrácen o účelnou obranu už v I. instanci. Dalo by se sice očekávati, že v pravidelných poměrech tento postup se nebude vyskytovati, ale z důvodů výše uvedených je záhodno, aby tato nutnost byla do zákona výslovně pojata.

Zákon zde příkladmo vypočítává řada oprávnění, jež poplatníku přísluší k obhajobě jeho zájmů. Poplatník může zejména prováděti důkazy, po případě žádati provedení důkazů a to místním šetřením, listinami, knihami, výslechem navržených svědků, on může dále žádati za přísežný výslech navržených svědků, dále, aby s ním bylo jednáno osobně a jde-li o jednání osobní před komisí, aby se tak stalo po případě jen před zvláštním výborem z komise sestavenými, při čemž může opět žádati, aby byl vyloučen člen komise s ním soutěžící.

Změny provedené v odst. 1. oproti vládnímu návrhu zákona jsou převážně stylistického rázu; účelem změny stylisace druhé věty tohoto odstavce jest, aby jasněji vynikla, že to, co strana uplatňuje, samozřejmě musí také v případě pochybnosti prokázati.

Změna v odst. 2., č. 1., oddíl 2., který se týká nabídky důkazu knihami, souvisí s provedenou změnou u § 310, odst. 2., č. 3. Neboť jest možné, že důkaz knihami bude hráti značnou roli i a daně domovní a to zejména, v lázeňských místech při pronajímání lázeňských domů. Na druhé straně může býti ovšem zase také zájmem strany, aby i pro účely daně domovní mohla vésti důkaz knihami.

Škrtnutím poslední věty ve 3. oddílu č. 1., odst. 2. vyšlo se vstříc vyslovenému přání z četných stran, aby poplatník nebyl obmezován v možnosti důkazu tak důležitého, jako jest důkaz knihami.

Tento paragraf, jakož i následující §§ 315 až 318 obsahují podrobná ustanovení o způsobu nahlížení do knih.

Zde zvláště mluví se o úředních osobách, které nahlédnutí mohou provésti, dále o účasti poplatníkově po případě i osob jiných.

Změnou v odst. 1. rozšířen byl v zájmu poplatníkově kruh osob, které mohou nahlédnutí do knih provésti ve smyslu vyslovených přání.

Změna v odst. 2. je více méně stylistická, aby se zamezily omyly. Druhá a další věty tohoto odstavce byly vypuštěny, poněvadž ustanovení tam obsažená jsou vhodněji umístěna v § 316, odst. 6.

Obsahuje podrobnější ustanovení o tom, kde se má nahlédnutí do knih provésti o nutnosti předchozího uvědomění poplatníka a o případech, kdy možno požádati cizí vyměřovací úřad o provedení prohlídky.

Důvod změny v odst. 3. je jen stylistického rázu k vůli přesnosti. Stejná oprava stala. se i v § 314, odst. 2., a v § 316.; odst. 6.

Obsahuje předpisy o formálních náležitostech při provádění nahlédnutí do knih, zejména o protokolu, jejž jest o prohlídce sepsati a co nutno tam uvésti. V dalším obsaženy jsou podrobné kautely, aby zjištěné výsledky byly zachovány v tajnosti jednak před některými členy daňové komise; jednak u osob, které se účastní nahlížení do knih.

Změna, provedená v odst. 4. zabezpečuje větší měrou práva poplatníkova a, změna v odst. 6. má svůj důvod v tom, že zde bylo vhodněji umístěno ustanovení, obsažené v návrhu zákona v § 314, odst. 2.

Obsahuje ustanovení, že nahlédnutí do knih může býti doplněno nebo opětováno, nestačí-li výsledky v protokole zjištěné k vysvětlení pochybností.

Tento paragraf prohlašuje, že nahlédnutí do knih lze nabídnouti i naříditi v řízení vyměřovacím, odvolacím a trestním.

Obsahuje ustanovení o místní prohlídce, zejména kdy jest místní prohlídka přípustna, a v dalším obsahuje formální předpisy pro provádění místní prohlídky. Je nutno si ovšem uvědomiti, že tato pomůcka zakládací techniky je jen výjimečná, ale je v některých případech nezbytná a nelze se bez ní obejíti. K ochraně poplatníka byly proto v zákoně rozvedeny podrobné formální předpisy.

Změna v odst. 1., ve 2. řádce jest jen stylistického rázu. Vsuvka ke konci odst. 4. má týž důvod jako vsuvka ku konci § 310, odst. 3.

Paragrafy 320-323 obsahují zvláštní ustanovení o místním šetření v oboru daně domovní.

§ 320 obsahuje předpisy o místním šetření za zjištěním činžovního výtěžku k dani činžovní, jakým způsobem se provádí a kdo je provádí.

Návrh zákona hledí dosíci pomocí trvalé instituce odhadců, aby hlavně nájemní hodnoty byly zjišťovány osobami s poměry v obcích dokonale obeznámenými a aby tak dobrá zdání, která mohou býti ovšem jen informativního rázu, byla pokud možno nejobjektivnější; proto podají odhadci svůj návrh úřadu nikoliv při místní prohlídce samé, při níž může býti přítomen i poplatník, nýbrž teprve na jejím podkladě.

Důvod provedených změn ve vládní osnově je přesnější stylisace, kterou se také vyhovuje předneseným přáním. Dodatek v odst. 4. upravuje z důvodu zjednodušení místní prohlídku v případech méně závažných, ovšem s nutným obmezením. Poněvadž odhadci nyní nepřísahají, nýbrž skládají jen slib, byla zde jakož i v následujících paragrafech, vypuštěna adjektiva "přísežní".

Obsahuje předpisy o tom, jakým způsobem se ustanovují odhadci pro místní šetření, jak se činí návrhy na jich jmenování, o seznamu odhadců a o slibu, který skládají.

Doplněk k odst. 1. vládního návrhu, aby obecní zastupitelstva. nenavrhovala přímo odhadce, nýbrž aby navrhovala terna, jest v zájmu věci samotné, aby tak vyměřovací úřad mohl vybrati osoba nejzpůsobilejší.

Doplněk v odst. 4., že slib přijímá přednosta vyměřovacího úřadu, jest nutný, aby nebylo pochybnosti.

Ostatní změny jsou jen stylistického rázu.

Obsahuje předpisy o tom, jak se odhadci povolávají, dále opatřeni pra případ, že by se k jednání nedostavili, pak o jich kvalifikaci při vykonávání jejich funkce, o právu je odvolati a o možnosti přibrati v náhradu za ně dva vlastníky domu v obci, není-li obci odhadců vůbec po ruce.

Podle změny, provedené ve vládni osnově, vyškrtávají se slova "přísežní" ve všech odstavcích z důvodu uvedeného již u § 320 a dále vypouštějí se slova "podle volného uvážení" v odst. 4., čímž se přichází vstříc přednesenému přání.

Obsahuje předpisy o místní prohlídce ku zařazení budovy do sazebníku domovní daně třídní a ku zjištění podmínek dočasného osvobozeni od, domovní daně.

Za odst. 1. vládního návrhu zařazen byl nový odstavec 2., poněvadž je třeba pamatovati na přítomnost dvou majetníků domů pro případ místní prohlídky podle § 139.

Další nově zařazený odst. 3. má za účel zabrániti tomu, aby pro případ nepřítomnosti členů komise nebyla způsobována zmatečnost řízení.

Tento paragraf obsahuje předpisy o zkoumání a ocenění vyšetřovacího materiálu. Specielní předpis o ocenění výsledku nahlédnutí do knih obsahuje odst. 3.

Změnami, provedenými ve znění vládní osnovy v odst. 1., které jsou více méně změnami stylistickými, vyhovuje se předneseným přáním.

Druhá věta odst. 2, vládního návrhu zákona byla vypuštěna jako zbytečná vzhledem k doplňku v odst. 3.

Dodatek v odst. 3. má za účel v případě, že důkaz se prohlásí za nezdařený, poskytnouti straně ještě možnost, aby před vyměřením daně mohla uplatniti svoje námitky a po případě ještě nabídnouti důkazy nové.

Obsahuje opatření pro případ, zachová-li se strana v řízení vyměřovacím pasivné; a dále stanov, za jakých podmínek mohou kontumační následky pominouti.

Změna, provedená v poslední větě odst. 1. vládní osnovy, jest jen stylistická, aby nevznikly na úkor poplatníka pochybnosti.

Důležitá změna ustanovení odst. 3. vládního návrhu zákona má ku prospěchu poplatníka za účel odstraniti následky kontumace ve všech oněch případech, kde úřad sám zavdá podnět k novému jednání se stranou, předpokládaje ovšem, že se strana tohoto jednání také zúčastní.

Pojem tohoto podnětu byl ještě blíže vysvětlen, tak, že dostaví-li se poplatník i bez vyzvání a vyměřovací úřad připustí jednání, pokládá se to za výzvu.

Ve formulářích, kterých bude použito k výzvám poplatníků v řízení ukládacím, bude obsaženo vždy upozornění na následky kontumační. Na ta bude také ještě pamatováno v prováděcím nařízení.

Tam bude také ještě vysvětleno, co znamená "bez dostatečné omluvy".

V prvním odstavci určen jest formální postup při řízení vyměřovacím u daní vyměřovaných daňovou komisí. Vyměřovací úřad předloží totiž po předchozím řízení daňové komisi návrh na vyměření.

Odst. 2. vyslovuje zásadu, že daňová komise a její předseda má u zmíněných daní stejná oprávnění a povinnosti jako vyměřovací úřad.

Obsahuje ustanovení o tom, jak se stanoví vyměřovací základ. Činí tak buď vyměřovací úřad u daní, které nevyměřuje daňová komise, nebo daňová komise u daní, daňovou komisí vyměřovaných, a to buď výpočtem, nebo, kde to není možno, odhadem.

V dalším stanoví tento paragraf možnost ocenění důchodu, přiznaného poplatníkem k dani důchodové, t. j. důchodu dani podrobeného ve smyslu § 7, podle t. zv. zevních známek.

Konečně se určuje, že daň důchodová, všeobecná výdělková a rentová mají býti vyměřovány pokud možno zároveň.

Novou stylisací v odst. 1. vůči stylisaci vládní osnovy vychází se vstříc námitkám, které projevovaly obavu, že stylisace návrhu zákona ponechává volné pole úplné libovůli při stanovení vyměřovacího základu.

Způsob odhadu bude upraven v prováděcím nařízení, kdež bude podle slibu vládou daného vyjádřeno, že při odhadu může býti jako pomůcky pro stanovení základů vyměřovacích použito průměrů, které vydá finanční úřad II. stolice nebo jiný, jím k tomu zmocněný finanční úřad po slyšení znalců (odborových organisací podle § 236, odst. 1.).

Stanoví formu, kterou se správní akt vyměření daně poplatníkovi oznamuje. Je to platební rozkaz. Forma platebního rozkazu, jehož náležitosti uvádí zákon, bude upravena ministerstvem financí. Zákon pomýšlí tu již na zjednodušení vítané a žádané poplatnictvem.

I když se nevydá platební rozkaz, poněvadž poplatník dani v dotyčném roce nepodléhá, bude vzhledem k ustanovením čl. XII a § 270, odst. 1., § 292, lit. b) a § 293, potřebí uvědomiti poplatníka i berní úřad o tom, že daň pro tento rok předepsána nebyla. To bude upraveno prováděcím nařízením.