Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Myšlienka postihnúť zvláštnou daňou t. zv. tantiémy je už staršieho pôvodu.

Vyhovujúc četným prianiam býv. rakúska vláda navrhla (339, 739 príl. ku sten. protokolu posl. snemovne 1909, a 542 týchto príloh 1911) zavedenie zvláštnej dane na platy správnych a dozorčích radcov, ďalej členov predstavenstva u úč. spoločností a komanditných spoločností na účastiny.

Bola zamýšľaná skutočná daň, progresívne vybudovaná a vyberaná podľa priznania. Dôvodom bolo jednako to; že tieto pôžitky, hoci nie je možné o nich tvrdiť, že by boly všeobecne príjmom bezprávnym, predsa sú zo všetkých pre vyššie zaťaženie daňové najviac spôsobilé, jednako to, že v dobe, keď sa všeobecne dane zvyšujú, je možné toto vyššie zaťaženie najskôr odôvodniť.

Zákonom (čl. III, zák. zo dňa 23. januára 1914; č. 13 r. z.), ktorý až doteraz platí, staly sa tieto osnovy vo forme podstatne zmenenej; došlo len k "dávke" tantiémovej, vyberanej srážkou vo výške 10% bez progresie; vyplatené sumy nevylučujú sa z vymerovacieho základu zvláštnej zárobkovej dane spoločnosti, lebo dvojího zdanenia v pravom smysle slova, teda daňove neprípustného dvojího zdanenia, tu niet.

Býv. uhorské právo zná rovnako podobnú zvláštnu daň z týchto pôžitkov, avšak zahrnuje ich do III. triedy zárobkovej dane (§ 5 zák. čl. XXXIII:1916) a zdaňuje ich teda proporcionálnou sadzbou 10%; vyplatené čiastky sú však odpočítateľnou položkou pri zdanení spoločnosti (§§ 17, č. 8., a 22 zák. čl. VIII:1909 a zák. čl. XXXIV:1916).

Návrh zákona pridržiava sa vzoru podľa zák. č. 13 r. z. ex 1914, pokladajúc túto úpravu za vhodnejšiu ako materiálne tak aj technicky; navrhuje sa teda jediná proporcionálna sadzba a vyberanie srážkou u prameňa, aby boli postihnutí aj percipienti bydliaci v cudzine.

Ustanovením §u 184 zavádza sa znova daň z vyššieho služného, ale len z tých služobných pôžitkov, ktoré presahujú ročne po odpočítaní príslušných srážok podľa § 1, menovite teda paušálu stanoveného v §e 15, č. 1. d), ale bez odpočítania platenej dane z vyššieho služného - sumu 100.000 Kč.

Prakticky bude teda dani podrobený teprv služobný pôžitok väčší ako 109.500 Kč.

Účelom tejto dane je, aby boly aspoň tieto pomerne vysoké pracovné dôchodky podrobené okrem dôchodkovej dane ešte výnosovej dani, ktorá by podliehala (ako iné výnosové dane) prirážkam samosprávnych korporácií.

Pôžitky členov predstavenstva účastinných spoločností a komanditných spoločnosti na účastiny, ktoré tieto dostávajú v tejto svojej vlastností; ak činia viac ako 5000 Kč; sú podrobené zvláštnemu zdaneniu 10%. Daň sa vyberá srážkou a nie je podkladom prirážok. Obdobné pôžitky vedúcich riaditeľov s pevnými platy sú vyňaté.

Odstavec 1, tohoto paragrafu bol proti vládnej osnove - doplnený poslednou vetou, aby tým bolo jasne stanovené, že sú tejto dani podrobené aj pôžitky, ktoré sú podľa služobnej smluvy vyplatené smluvne ustanoveným vedúcim riaditeľom s pevnými platy od spoločnosti, v ktorej službách sú, za ich činnosť ako členov predstavenstva účastinných spoločností a komanditných spoločností na účastiny od spoločností.

Legislatívné akcia v obore priamych daní nie sú dobre mysliteľné bez trestných sankcií; štát potrebuje k ochrane svojich záujmov daňového rázu účinného kolektivu, ktorým by či už z hľadiska odplaty a či s hľadiska zastrašenia mohol stíhať porušovanie a ohrožovanie oných právnych noriem; ktoré k ochrane štátu podľa miery nebezpečenstva ukladajú poplatníkom určité povinnosti preto, lebo štát je na jeho spolupôsobenie odkázaný. Daňová poctivosť nerozumie sa sama sebou a musí tedy byť v oči nepoctivým živlom vynucovaná trestami.

Z tohoto hľadiska treba zdôrazňovať to, že súčasne do novej éry práva priamych daní má vstúpiť tiež nová unifikácia a unifikácia trestných ustanovení. Nemožnô inak, ak nemá-li hlboko pokleslá morálka daňová napriek rovnomernejšie a spravedlivejšie vymeriavaným daňovým bremenám zostáť na dosavádnej úrovni; a nemožné je menovite odkladať novú úpravu trestných ustanovení až do doby, kedy dôjde k unifikácii a kodifikácii celého trestného finančného práva a pokračovania, tedy i pre obor daní a dávok nepriamych. Na tejto kodifikácii sa síce pilne pracuje, avšak uvážime-li značné ťažkosti, s ktorýmí slúčenie trestných ustanovení tak zv. priamych i nepriamych daní nezbytne zápasia, že i v bývalom Rakúsku koľkoraké pokusy o tento nesnadný problém neviedly k cieľu, nezbýva, než pre nezbytnú najbližšiu potrebu pokúsiť sa o legislatívnu úpravu istého úseku, ktorý reprezentuje trestné právo a pokračovanie v obore priamych daní.

Rozpočtový výbor octnul sa tak pred úkolom najvýš dôležitým a zodpovedným, lebo nová úprava trestných ustanovení nezbytne predpokladá naprostú jasnosť v riešení celého radu problémov zásadného rázu. Úkol tento je tým ťažší, že teoria administratívneho práva trestného - a sem patria i delikty finančné ako policajné - je mladšieho dáta, nemajúce za sebou - ako všeobecné právo trestné - storočné tradície priamych daní nezbytne zápasí a, že i v býcelý kultúrny svet. Avšak napriek tomu rysujú sa už znateľne základné hľadiská, ktoré si uvedomujú podstatné, z veci samej plynúce rozdiely medzi obidvoma obory trestného práva vôbec, prizerá-li se na podstatu bezprávia spáchaného tam, i tu. U všeobecne právnych deliktov porušujú alebo ohrožujú sa právne statky podľa toho, ako odpovedajú všeobecným platným pojmom mravným a právnym; u administratívnych deliktov takého substrátu nieto, lebo útok sa dotýka verejného blaha, on opomíja podporovať štátnu správu v jej činnosti; nieto tu tedy oného určitého stavu; ako je u prvej kategorie právny poriadok. Administratívny delikt smeruje k vynúteniu uloženej ale nesplnenej povinnosti, on smeruje proti zvláštnym povinnostiam, ktoré každý finančný zákon inak stanoví, jeho podstata, sa vyčerpáva prekročením príkazu, alebo zákona; na priamom zkrátení alebo nezkrátení dane - podľa analogie všeobecna-právneho majetkového deliktu podvodu - nezáleží, nie je tu tiež pokus pojmove možný ba nenáleží ani k podstate administratívneho deliktu kvalita smýšľania; hoci sa vlivom všeobecno-právnej trestnej teorie dolus, culpa lata a culpa levis do skutkovej podstaty finančných deliktov skutočne vkladá. Tento rozpor medzi; teoriou a praxou dá sa vysvetliť len živým právnym citom, ktorý nemôže sa smieriť s myšlienkou; že by jeden a tentýž delikt mal byť trestný rovnako bez ohľadu na stupeň zavinenia; vkladá subjektívny moment už do skutkovej podstaty a dochádza tak k deleniu finančných deliktov podľa miery zavinenia.

Vládny návrh, rozoberajúc teoriu administratívnych deliktov, obracia svoj hlavný zreteľ k "úmyslu", vylučuje ho z podstaty skutkovej, ale predsa zase dochádza k deleniu daňových deliktov podľa subjektívneho zavinenia (vedomie, hrubá nedbalosť, nedbalosť), shľadáva trestným len skutočné zkrátenie dane, a nevoľky dochádza i k trestaniu tak zvaného pokusu, hoci o tom nie je výslovnej zmienky.

Rozpočtový výbor, bedlive skúmajúc charakteristické znaky administratívnych a tedy i daňových deliktov, prišiel k záveru, že štruktúra materiálneho práva trestného musí vychádzať z iných hľadísk, nežli činí vládny návrh, a navrhuje tedy zásadne inú úpravu na týchto zásadách:

1. Objektívnu a subjektívnu podstatu trestnú treba úplne od seba oddeliť; tak vznikne v podstate jeden delikt čiste objektívne vymedzený, ktorý sa ale zakladá už ohrožovaním dane. (Nie je možné činiť vznik deliktu závislým na čiste nahodilých okolnostiach, ako je väčšia alebo menšia bedlivosť vymeriavacích úradov pri vymeriavaní daní a pod.);

2. skutková podstata subjektívna presunie sa tam, kde vo skutočnosti patrí, to jest do onej častky, ktorá pojednáva o trestnosti alebo konkrétnejšie rečeno o výmere a jakosti trestov; tu hrá vynikajúci zástoj miera subjektívneho zavinenia.

3. V rámci subjektívneho zavinenia nemožno je "úmyslu" postrádať.

4. Trestnosť tak zvaného pokusu odpadá. Tým sa vyhovuje podľa mienky rozpočtového výboru nielen požiadavkám; ktoré kladie teoria, ale i požiadavkám, ktoré vyžadujú ohľady na príbuznú disciplínu všeobecného práva trestného.

Pokiaľ ide o formálné trestné pokračovanie, bola všestranne uznaná potreba zvýšiť dôveru trestaných orgánov a zvýšiť ochranu strán; v prvom smere poskytuje význačnú záruku okolnosť, že predsedom naliezacieho i odvolacieho senátu bude sudcovský úradník; v druhom smere treba upozorniť na možnosť obnovy trestného pokračovania, ktoré vládny návrh neznal. V podrobnostiach sa poukazuje na odôvodnenie zmien u jednotlivých paragrafov.

Do ustanovení §u 185 byla vtělena holá, objektivní skutková podstata trestního činu zkrácení daně. Odstavec 1, stanoví objektivní náležitosti tohoto trestního činu, pokud byl spáchán poplatníkem nebo jeho zmocněncem ve věci vlastní daně, kdežto odstavec 2. vymezuje tuto skutkovou podstatu proti vládní osnově jen na určitá, v tomto odstavci vypočtená protizákonná konání ve věci cizí daně.

O těchto, v § 18 objektivně definovaných trestních činech jednají po stránce subjektivní další §§ 186, 187 a 188. V prvním z nich se hrozí tam stanoveným trestem tomu, kdo se dopustí činu v § 185 uvedeného úmyslně, jsa si vědom toho, že jest toto konání způsobilé zákonnou daň zkrátiti. Úmysl se vztahuje pouze k objektivní skutkové podstatě § 185, vědomí je třeba potud, že skutková podstata může vésti k nižšímu předpisu daně. Tyto trestné činy samy osobě mohou býti trestány jen peněžitou pokutou.

§ 187 stanoví tresty pro trestné činy uvedené v §u 185, které byly spáchány buď s přímým úmyslem směřujícím ku zkrácení daně, anebo které byly spáchány za použití prostředků k oklamání úřadů zvláště způsobilých. Do odstavce 2. a 3. tohoto paragrafu jsou pojata ustanovení o fakultativním trestu vězení pro zvláště kvalifikované trestné činy anebo pro opakované trestné činy, anebo konečně pro činy, jimiž byla zákonná daň zkrácena nebo nebezpečí zkrácení vydána o zvláště značné částky. Použití tohoto posledního ustanovení jest vázáno ale na další předpoklad, že byla zákonná daň zkrácena nebo ohrožena značnou částkou v poměru k celkové zákonné dani pachatelově.

O trestních činech uvedených v § 185; při jejichž spáchání nebylo ani úmyslu daň zkrátiti, anebo při jichž spáchání nebylo použito prostředků k oklamání úřadů zvláště způsobilých; ba konečně ani úmyslu směřujícího ku konání zákonu odporujícímu, a které byly tedy spáchány z pouhé nedbalosti, pojednává § 188, který dále výslovně stanoví, za jakých dalších předpokladů jest podle tohoto paragrafu trestno nepodání přiznání.

Ve vládní osnově byl obsah tohoto paragrafu v témž znění uveden jako odst. 5. u §u 186; vzhledem k provedeným změnám bylo nutno pojmouti zmíněný text do zákona jako samostatný paragraf.

V důsledku nového ustanovení pojmu zkrácené daně podle § 185 bylo nutno nově definovati i objektivní skutkovou podstatu přestupku návodu a pomoci.

Při tom nebyla nejvyšší mez trestu stanovena pevnou peněžitou pokutou, nýbrž násobkem částky, o kterou byla zákonná daň zkrácená nebo ohrožena. Nejnižší hranice pokuty stanovena není, aby bylo možno v každém jednotlivém případě volně uvážit; jak veliká pokuta je v tom kterém případě přestupku nejpřiměřenější a tedy nejspravedlivější.

Částečnou zněnou odstavce 2. má býti přesněji než původně vymezena (a současně omezena) trestnost nesprávných údajů osob hospodářsky závislých.

Původní text § 191 byl škrtnut, protože luštil otázku potrestání pokusu zkrácení daně; ač pro pojem pokusu při zásadní konstrukci objektivních předpokladů trestnosti podle § § 185 a násl. není místa.

Paragrafy 192 až 194 určují směrnice pro stanovení trestu v jednotlivých případech, ovšem v mezích zákonem vytčených.

V odst. 1., §u 192 škrtnuta byla slova "a důležitosti", ježto byla ve spojení se slovy "ku povaze" vlastně tautologií.

V odst. 2. nahraženo slovo "jednáním" správnějším výrazem "konáním", protože "jednání" předpokládá jen činnost positivní.

Změnou provedenou v § 193 byl jednak pozměněn pořad přitěžujících okolností a jednak byla vsunuta [pod lit. c)] další přitěžující okolnost.

Změny ve stylisaci lit. b) a d) jsou důsledkem provedených změn v ustanoveních §u 187.

V § 194 bylo škrtnuto původní ustanovení lit. d), protože jest tato polehčující okolnost obsažena, třeba jinak vyjádřena, v následujícím širším ustanovení [původně lit.e)]

Změna v odst. 1. provedená jest pouze rázu stylistického. Změnou provedenou v odst. 2. jest znemožněno trestání členů (náhradníků) komisí; kteří by odešli před časem ze zasedání, majíce k tomu dostatečnou omluvu.

Změnami v odstavci 1. provedenými bylo jednak ustanovení zde obsažené uvedeno v souhlas s nynějšími ustanoveními §§ 186 až 195, a jednak bylo ustanovení to přesněji vymezeno. Účelem dodatku vsunutého do odst. 2. bylo stanoviti aspoň nejnižší relaci mezi výší nedobytné pokuty a délkou náhradního vězení.

V § 197 jsou shrnuta všechna dosavadní platná ustanovení ručení se týkající.

Od ručení podle čl. III., § 3 novely z r. 1917 za peněžité pokuty uložené návodci nebo pomocníku bylo upuštěno v úvaze, že by bylo příliš kruté, aby navedený poplatník, který sám jest též trestný, ručil ještě za trest návodcův, tudíž aby byl trestán dvakráte.

Ručení za peněžité pokuty rozšiřuje se i na útraty trestního řízení.

Ustanovení odstavce 3. odůvodněno je úvahou, že by bylo kumulováním trestu, kdyby vinník, nemoha zaplatiti pokutu, odpykal ji vězením, a kdyby na druhé straně ručitel musil pokutu zaplatiti. Z téhož důvodu nemůže pokuta vinníkovi býti proměněna v náhradní trest vězení, zaplatil-li ji ručitel.

Vládní osnova byla provedenými změnami podstatně zlepšena.

Změnou provedenou v odst. 1. se vyjímají z ručení za zmocněnce fysické osoby, jež prokáží, že při výběru zmocněnce šetřily povinné péče a že tento zmocněnec jednal bez jejich vědomí.

Ručení příslušníků rodiny bylo změnou v odst. 2. provedenou vyloučeno u osob, které dokáží, že ke zkrácení daně hlavou rodiny došlo bez srozumění s nimi.

Dodatek k odst. 4. precisuje, ve kterých směrech a kam možno se odvolati z platebního vyzvání ve věci ručení.

Ostatní drobné změny jsou důsledkem změn a přečíslování původních §§ 185 až 191.

Pro stíhání přestupků, o nichž jednají tyto paragrafy, jsou příslušny okresní (brigádní) soudy, a pro stíhání přečinů podle odst. 2. §u 199 sborové soudy první stolice (divisní soudy).

Změna provedená v § 198 odpovídá nově stylisované objektivní skutkové podstatě přestupku zkrácení daně (§ 185).

Přísnost trestní hrozby na přečin podle § 199, odst. 2., kvalifikovaný tím, že byl spáchán obsahem tiskopisu, jest odůvodněna nenávistnými útoky proti finančním úřadům a jejich zaměstnancům, kteří pro pouhé plnění svých povinností byli - zvláště tiskem - často napadáni způsobem ohrožujícím řádný výkon jejich povinností.

Změna v odst. 2. provedená nemění věcně na vládní osnově ničeho; byla provedena jen stylistická změna, aby bylo docíleno větší jasnosti.

Trestnost pokusu trestného činu podle § 199 musila býti zvláště vytčena hledíc k trestnímu právu platnému na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Ustanovení odst. 4. a 5. § 199 pojata byla do návrhu po vzoru § 15 zákona ze dne 14. prosince 1923, č. 7 Sb. z. a n. z r. 1924 (zákon o ochraně československé měny) a to z toho důvodu, aby bylo umožněno ministerstvu financí posouditi, zda trestní ochrany je v určitém případě skutečně potřebí a nejde-li o pouhou - třebas i ostrou - kritiku činnosti finančních úřadů. Z téhož důvodu bylo umožněno odvolati návrh až do prohlášení rozsudku soudního v I. stolici. Tím bude umožněno, aby v případech dostatečné satisfakce byl návrh na stíhání odvolán a od trestu upuštěno.

Ostatní drobné změny nemění ničeho na věcné stránce těchto ustanovení.

V § 202 uvádějí se systematicky všechny možné případy zániku trestnosti jednotlivých trestných činů. Podrobnosti uvedeny jsou v §§ 203 až 209.

Ustanovení § 205 o zániku trestnosti upuštěním od trestního řízení, které je s některými úchylkami - známo též trestnímu důchodkovému zákonu, důchodkovému právu trestnímu platnému na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a zákonu o dani z obratu, umožňuje při doznání o ochotě poplatníkově; zaplatiti přiměřenou upouštěcí částku, rychlé skončení trestního řízení.

Ustanovením o zániku trestnosti mimořádným prominutím (§ 209) zjednává se určitý zákonný podklad. Tím se nezasahuje do práva příslušejícího presidentu republiky podle § 103 ústavní listiny, poněvadž presidentovo právo amnestie a abolice vztahuje se toliko na trestné skutky soudně stíhané.

Změny, provedené proti znění vládní osnovy v §§ 202 až 209 jsou změnami v podstatě jen stylistickými. Škrtnutí původního 3. odstavce §u 204 jest důsledkem škrtnutí původního ustanovení §u 191. Nový odst. 3. §u 205 byl vsunut proto, aby tu bylo jasné ustanovení o důsledcích nezaplacení upouštěcí částky.

V § 206, odst. 1. byla zkrácena lhůta promlčecí trestných činů tam stanovených z 5 let na 4 léta, protože nebylo zvláštních důvodů pro stanovení lhůty delší než jest lhůta podle § 277 pro právo státu daň vyměřiti.

Původní nadpis §u 209 byl vhodněji změněn na "mimořádné prominutí".

Aby bylo zajištěno, že bude práva mimořádného prominutí užíváno jen z důvodů zvláštního zřetele hodných, ustanoveno bylo provedenou změnou, že o tomto mimořádném prominutí rozhodnouti může jen ministr financí.

Ostatní drobné změny jsou hlavně důsledkem přestylisování a přečíslování §§ 185-191.

Tímto paragrafem počíná formální část trestního práva, jež jedná o věcné i místní příslušnosti a trestním řízení.

Pro Slovensko a Podkarpatskou Rus znamená zřízení trestních senátů zánik působnosti sedrií jako důchodkových soudů pro obor přímých daní.

Změny v tomto paragrafu provedené nemění ničeho po věcné stránce.

O trestných činech, pro které může býti podle tohoto zákona uložen vedle peněžité pokuty též trest vězení (§ 187), nalézá tříčlenný nalézací senát; o jeho složení a důvodech, jež vylučují z účasti v jednáních tohoto senátu, jednají §§ 211 a 212.

Proti znění vládní osnovy provedené změny § 211, odst. 1. a 2. (předsedou senátu jest soudce; soudce ustanoví vrchní zemský soud [soudní tabule], přísedícího laika jmenuje finanční úřad II. stolice v dorozumění s vrchním zemským soudem [soudní tabulí], mají ujistiti občany, že bude nalézáno bez jakékoliv ať vědomé nebo nevědomé zaujatosti, tedy zcela objektivně.

Z tohoto důvodu omezen také původní návrh o volné odvolatelnosti soudce laika potud, že lze soudce laika odvolati jen, byl-li odsouzen pro trestný čin, při němž byla vyslovena ztráta volebního práva do obcí; anebo dopustil-li se zkrácení daně podle § § 186, 187 nebo 188.

V důsledku této změny bylo vhodným zkrátiti funkční dobu soudce laika na 3 léta.

Ostatní drobné změny nemají věcného obsahu.

V těchto paragrafech jest obsažena formální část trestního práva, vyznačující postupně jednotlivá stadia trestního řízení, a to od jeho počátku (zahájení vyšetřování § 213) až do jeho skončení (nález a útraty řízení).

Co do jednotlivostí dlužno podotknouti, že při určitých trestných činech připouští se na prospěch řádného vyšetření věci též místní prohlídka (§ 217) a že se rozšiřuje povinnost co do náhrady útrat jednak na zvláštní útraty, které vzešly v trestním řízení končícím odsouzením obviněného, za kteréž útraty ručí též osoba ručící za trest, jednak na útraty spojené s výkonem trestu (§ 222). § 221 podrobně stanoví, co musí obsahovati vydaný nález.

Změny v těchto paragrafech provedené jsou v podstatě změnami stylistickými.

Důležitou jest změna § 213; podle níž může býti vyšetřování zahájeno až po ukončení vyměřovacího řízení. Tím jest poplatníku umožněno opraviti svá přiznání, shledá-li ve vyměřovacím řízení, že jeho přiznání nebyla věcně správná. Doplněk tohoto paragrafu byl nutný, aby byly kryty hlavně případy ústního sdělení o zahájení vyšetřování.

Doplněk §u 214, odst. 2. umožňuje obviněnému vyžádati si oklep protokolu o svém výslechu, aby tak mohl včas připraviti svoji obranu.

Doplněk §u 217 v odst. 1. znemožňuje ukvapenou místní prohlídku.

Odst. 3. §u 218 byl přestylisován proto, aby chránil před následky neuposlechnutí obviněného, který měl pro nevyhovění obeslání nebo úředního vybídnutí dostatečnou omluvu.

V § 220 bylo rozšířeno právo dáti se zastupovati tak, že zastupovati může nejen advokát, ale i jiná osoba, která jest po zákonu oprávněna zastupovati.

§ 222 vládní osnovy byl k vůli systematice přesunut až za § 227 vládní osnovy. V důsledku toho byl dřívější § 223 přečíslován na § 222.

Následkem přesunutí původního §u 222 až za původní § 227 byly přečíslovány původní paragrafy 224, 225, 226 a 227 na 223, 224, 225 a 226.

Ustanovení těchto paragrafů jednají o odvolací stolici, složení odvolacího senátu, odvolacím řízení, o výkonu trestu vězení a o stížnostech k nejvyššímu správnímu soudu.

Pro Slovensko a Podkarpatskou Rus znamená zřízeni odvolacích senátů zánik působnosti soudních tabulí jako odvolacích stolic pro obor trestní agendy přímých daní.

V důsledku ustanovení §u 211, že nalézacímu senátu předsedá ne finanční úředník, nýbrž soudce, vyžadovalo zajištění stejných procesních práv pro obviněného i pro finanční správu, aby bylo právo odvolati se dáno ne předsedovi senátu (soudci), nýbrž přísedícímu finančnímu úředníku.

V tomto směru byl upraven i § 228.

Proti znění vládní osnovy byly změněny odstavce 1., 2. a 3. §u 225 (dříve §u 226) v tom smyslu, že odvolacímu senátu předsedá ne finanční úředník nýbrž soudce, předsedu i přísedícího soudce (i s náhradníky), že jmenuje ministerstvo spravedlnosti a že soudce laika (i s náhradníky) jmenuje na 3 léta ministerstvo financí v dorozumění s ministerstvem spravedlnosti.

Aby byla neodvislost soudce laika od finanční správy úplná, stanoveno dále, že může býti soudce laik odvolán jen, byl-li odsouzen pro trestný čin, při němž byla vyslovena ztráta volebního práva do obcí anebo dopustil-li se zkrácení daně podle §§ 186, 187 nebo 188.

Konečně rozšířeno práva zastupovati před odvolacím senátem na všechny osoby, které jsou po zákonu oprávněny zastupovati.

§ 288 přestylisován tak, aby byl v plné shodě s platnými zákony o nejvyšším správním soudu.

Jinak byly ostatní drobné změny rázu stylistického.

Ustanovení vládní osnovy, že nálezů právní moci nabyvších nelze nijak měniti, bylo nahraženo opačným ustanovením; které připouští v široké míře obnovu trestního řízení a zaručuje tak možnost použití nově na jevo vyšlých skutkových okolností a průvodů ku zjištění objektivní pravdy, a, to zásadně do 5 let po uplynutí roku, v němž bylo pravoplatně rozhodnuto.

Peněžité tresty a pokuty připadají státu.

Jest to odůvodněno jednak tím, aby řízení bylo jednotné, jednak aby stát, jehož zájmy byly trestným jednáním ohroženy a poškozeny a jemuž vznikají, prováděním trestního řízení nemalé útraty; byl alespoň částečně odškodněn. Ostatně výtěžek z pokut, které připadaly chudinským fondům, jako pořádkové pokuty a pokuty podle §§ 247 a 249 zák. o os. daních, byl tak nepatrný, že se tím zmíněným fondům nestane citelná újma.