Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Návrh zákona, který přijal za základ daně činžovní hrubý výtěžek, připouští z něho k odpočtení za určitých podmínek jenom dávky veřejnoprávní a dávkám těm podobné platy, které vlastně postihují uživatele budovy (její části), které však odvádí vlastník domu. Výpočet těchto dávek v § 151 obsažený není taksativní a nemohl by jím býti, poněvadž takové dávky a platy postupem času přirůstají.

Dále sem náležejí další platy odváděné dotaci jako: poplatek za čištění a kropení ulic, za odvážení popele a smetí, za čištění stok a žump; za noční hlídku, za užívání uličního pozemku neb chodníku jako světlíku neb otvoru k uložení uhlí a dříví do sklepa, činže z místa, dále nájemné z nádob na smetí zavedených v Praze.

Že odpočítati bude lze jen dávky skutečně v roce berním placené, srovnává se se zdaňováním skutečného výtěžku. Při superedifikaci má se činže placená majetníku půdy nebo zdí, na nichž výstavba stojí, z hrubého výtěžku superedifikátu odpočítati. Ustanovení to čelí dvojitému zdanění vzhledem k tomu, že dotčená činže podrobuje se dani rentové.

Ježto v místech všeobecné daně činžovní podrobeny jsou dni této všechny budovy, ať jsou pronajaty čili nic; nutno v případech, kde budova (její část) byla nepronajat byla však ve vlastním užívání poplatníkově nebo přenechána k užívání osobám třetím zcela nebo částečně zdarma, anebo byla pronajata za nájemné, které přesně zjistiti nelze, vyšetřiti a zdaniti nájemní hodnotu, t. j. hodnotu, které by bylo lze v místě pronájmem objektu dosíci.

Případy, v nichž vyměřiti se má daň z nájemní hodnoty, uvádí § 153, neuchyluje se v podstatě od práva dosud platného.

Pokud se týče bytu, domovníku za práce domovnické bezplatně přenechaného poznamenává se, že nájemní hodnotu jeho nutno zdaniti. Proto, že ona značí pro vlastníka domu režijní výdaj, který není odpočitatelný, ježto návrh zákona daní činžovní postihuje hrubý činžovní výtěžek.

Rozpočtový výbor usnesl se vsunouti v § 153 do bodu 2. za slovo "budovy" slova "(její části)" a v bodu 3. místo citace "odst. 5.-7." vložiti citaci "odst. 5. a 6."; první změna je stilistická a druhá souvisí s vypuštěním odst. 6. § 150.

§ 154 obsahuje výjimku; připouští totiž zdanění podle přiznání a nikoliv podle nájemní hodnoty i tehda, kdy činže je přiznána nižší částkou, nežli činí činže v místě obvyklá. Tohoto ustanovení nelze užívati všeobecně, nýbrž dlužno si uvědomiti, že jde tu pouze o výjimečné zmocnění úřadu vyměřovacího, které je vázáno průkazem, že přiznané nižší nájemné má důvod ve známých umírněných požadavcích pronajimatele vůči jeho nájemníkům, a které jest omezeno podmínkou, že přiznané nájemné není o určitou částku nižší nájemného v místě obvyklého. Sleduje se tím účel, aby pronajimatel, který má slušné ohledy naproti svým nájemníkům, kotvící v blahovolné liberálnosti, neměl za to s úřadem potíží, jak se začasté dělo doposud. Ustanovení § 154, odst. 2. obsahuje v zákoně novum; má se jím uzákoniti dosavadní všeobecná prakse v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, která postupuje naproti poplatníku v dotčených případech civiliter, poskytujíc mu výhodu asi o průměrné hodnotě, jak se navrhuje. Určitou výměrou této výhody dosáhnouti se má jednotného postupu u všech úřadů vyměřovacích.

Rozpočtový výbor usnesl se vypustiti v odst. 1. za slovem "vůči" slova "všem" maje je za zbytečné a nahraditi číslici 20% číslicí 25%, kteroužto poslední uznal za přiměřenější.

Aby byl zdanitelný výtěžek přesně zachycen, je třeba, aby daň činžovní byla ukládána každoročně, na každý ber ní rak zvlášť, což se srovnává jednak se zásadou zdanění skutečného výtěžku, jednak znamená pro vyměřovací úřady ulehčení při zkoušení přiznání. Přiznání k dani činžovní bude tedy nutno podávati rok co rok, a to jako dosavad, jenom na úředním formuláři stanoveném nařízením. Z budov nově vzniklých [§ 121, lit. a)] bude podati přiznání zároveň s oznámením (§ 124, odst. 1.) do 15 dnů ode dne skutečného použití budovy. Potvrzování údajů přiznání nájemníky je přejato z ustanovení dosud platných; je to instituce stará, jako činžovní daň sama, je vžitá a ježto má pro přezkoušení správnosti přiznání velký význam, musila býti zachována.

Podstatné snížení sazby daně činžovní proti stavu dosavadnímu ospravedlňuje nejen dosavadní upřílišněná výše její, ale též nutné zřetele k tomu, že základem daně činžovní podle návrhu jest hrubý výtěžek beze srážek nákladů udržovacích a kvoty umořovací, jakož i že výdaje osvětlovací a, přirážková srážka (zák. z 23. července 1912, č. 164 ř. z.), které se dosud u nás odpočítávaly, nadále odpočitatelnými býti nemají.

Duplicita sazeb daně činžovní, totiž vyšší procentní sazba pro budovy ve velkoměstech a nižší pro budovy na venkově zachovává se vzhledem k historickému vývoji daně činžovní jak v zemích historických tak na Slovensku a pak vzhledem k tomu, že dař činžovní z velké části velkoměstských budov přešlých během doby koupí do jiných rukou, byla na jich dřívější vlastníky přesunuta.

Ustanovení, že daň činžovní v místech zcela dni činžovní nepodrobených nesmí býti menší nežli daň třídní, připadající na příslušný berní rok na celou budovu, hledí zameziti zkrácení daně fiktivní smlouvou nájemní. Platí dosud na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (§ 14, posl. odst. zák. čl. VI/909) a platilo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku podle zák. z 9. února 1882, č. 17 ř. z., § , posl. věta, až do r. 1891 (zák. z 1. června 1890, č. 97 ř. z.).

Ježto se daň činžovní vyměřuje podle návrhu ze skutečného výtěžku, stal se odpis daně činžovní z důvodu uprázdnění tak; jak jej zná právo dosavadní, zbytečným. Neužívání budovy (její části), spojen-li s ním zánik výtěžku, dlužno úřadu vyměřovacímu oznamovati, ovšem jen pro kontrolu přiznání, tedy aby byl v budoucnosti správně zjištěn daňový základ. K témuž konci stanovena byla též povinnost poplatníka oznamovati opětné užívání.

Trestnost opominutí oznámení a podání oznámení nesprávných má zabezpečiti správné vyměření daně.

Základem daně činžovní podle návrhu má býti výtěžek skutečný, není tudíž zpravidla předmětem daně nájemné, které poplatník sice smluvil; ale jehož nepřijal; poněvadž se stalo nedobytným. Bylo-li nájemné později zcela nebo částečně zapraveno, musí býti podle míry úhrady zdaněno a to v roce, ve kterém se tak stalo; pročež je povinen poplatník dotčené platby na takové nájemné úřadu oznámiti.

Tento paragraf upravuje v odstavcích 1. a 2. změnu ve zdanění způsobenou tím, že budova dosud dani třídní podrobená, byla pronajata za berního roku. Rozlišuje dva případy a to:

1. byla li budova pronajata počátkem kalendářního čtvrtletí, aneb

2. během kalendářního čtvrtletí.

V prvém případě vstupuje do povinnosti daně činžovní hned počátkem dotčeného čtvrtletí, v druhém případě zůstává až do konce toho čtvrtletí v dani třídní, načež vstupuje do daně činžovní teprve čtvrtletím příštím:

Účelem tohoto ustanovení jest, aby byly předpisovány daňové kvoty snadno vypočitatelné. Ovšem byla-li by kvota daně činžovní, jež by měla býti v takovémto případě předepsána menší, zůstane budova v dani třídní.

Ustanovením odst. 4., že případ opačný, když totiž pronajatá budova (část její) v místě ne zcela dani činžovní podrobeném přešla během roku v užívání poplatníkovo, nezpůsobuje předpisu daně činžovní a daně třídní pro rata temporis, zachovává se dosavadní stav platný v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jako v podstatě ustanovením odstavce 1. tohoto paragrafu.

Bylo-li by místo nějaké zařaděno do povinnosti všeobecné daně činžovní, byla nutna přesně určiti dobu, od které se povinnost tato počíná, a dále do které lhůty mají se podávati přiznání a oznámení o neužívání a opětném užívání. Návrh zákona činí tu počátek povinnosti všeobecné daně činžovní a zmíněné povinnosti poplatníků vyplývající z ní (podávati přiznání a oznámení), závislým na momentu právoplatnosti rozhodnutí zařaďovacího. Důvod pro to jest na, bíledni, nemá býti totiž v takovém případě; za příčinou vyměření daně činžovní ničeho podniknuto, pokud nebylo o všeobecné povinnosti místa k dani činžovní pravoplatně rozhodnuto; aby nebyly práce úřadu a spolupůsobení poplatníků marnými; a aby nebyla vyvolána obava prejudice.

Dani třídní podrobeny jsou výlučně jen budovy obytné, t. j. budovy obsahující místnosti obytné; kteréž jsou v místech zcela dani nepodrobených a nejsou dne 1. ledna roku berního pronajaty.

Paragraf tento vypočítává demonstrativně místnosti obytné, jakož i místnosti neobytné. Za obytné považuje také tak zv. otevřené místnosti, jež příkladno uvádí; přejímá tím právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi [zák. čl. VI/1909 § 22., lit. 1).

Rozpočtový výbor vsunul v odst. 1. za slova, "posl. věta" větu "a bez újmy ustanovení § 159 odst. 1. a 2.", z toho důvodu, by nebyl možný výklad, že stavení obytné dne 1. ledna roku berního nepronajaté, zůstává po celý rok berní v dani třídní, i když u něho nastaly případy v § 159 odst. 1. a 2. uvedené.

V odst. 2. v bodě b) za slova "na zboží" vsunul slova "světlá s podlahovou plochou větší než 12 m²" z toho důvodu, aby pojem obydelného skladiště byl přesně určen, a konečně v odst. 3. bod 3. za slovem "sušárny" vypustil slova "na ovoce", neboť nelze považovati za neobytné jenom sušárny na ovoce, nýbrž také sušárny jiné jako na př. sušárny Inu a tabáku.

Sazebník daně třídní, jak se návrhu je, má ve třech nejnižších třídách za podklad paušální roční užitkovou hodnotu jedné normální obytné místnosti, ve výši 100.- Kč, z čehož výměra daně činí 5%. IV. třídou počínajíc až včetně do IX. nakupují se v každé třídě vždy dvě obytné místnosti, na něž připadati má jednotná stejná sazba. Sleduje se tím účel, aby se zřizovalo při stejné dani obytných místností více, tedy účel bytové péče.

Ačkoliv daň kvotní, jakou je domovní daň třídní, nesnáší dobře progressi, vykazuje přes to navrhovaný sazebník po způsobu práva dosud platného počínaje IV. třídou mírnou progressi, která má svůj důvod jednak v úvaze, že obytné místnosti ve velkých budovách mají vzhledem k jich pravidelně lepšímu stavebnímu a jinakému zařízení poměrně vyšší užitkovou hodnotu, jednak že je třeba přivésti výši daně třídní aspoň poněkud v poměr k výši daně činžovní.

Zvýšené zdanění přepychových budov (voluptuare) - nehledíc ani ke zvýšené pravidelně daňové způsobilosti vlastníkově - odůvodňuje se vlastností daňového předmětu, jehož užitková hodnota vyniká značně vzhledem ku přepychovému zařízení nad užitkovou hodnotou obytného stavení selského, kteréž je pro daň třídní prototypem; snížení daně z chatrčí je korelatem daňového zvýšení budov přepychových.

Proveda potřebné zjištění, bude-li třeba i místní prohlídkou, zařadí úřad vyměřovací budovu do náležité třídy sazebníku a zpraví o tom poplatníka výměrem; proti kterému přísluší mu odvolání. Zařadění do třídy činí základ každoročního předpisu daně třídní tak dlouho, pokud nebyl vydán zařaďovací výměr nový. Platební rozkazy stejně jako dosud vydávány nebudou.

Do ročního předpisu bude moci poplatník u úřadu vyměřovacího ve lhůtě k tomu ustanovené nahlédnouti.

Novým proti dosavadnímu stavu je, že lze zařaditi budovy do třídy také bez místní prohlídky a bez protokolu o ní sepsaného, jsou-li potřebná data ze spisů zřejma, tak na př. když nákres stavební je stavebním úřadem potvrzen, a ze spisů určitě jde na jevo, že se podle něho stavba provedla. Účelem této novoty jest zjednodušiti řízení.

Rozpočtový výbor usnesl se §§ 163 a 164 vládního návrhu sloučiti v jeden § 163, a to tak, že původní § 163 tvoří odst. 1, a odst. 1. § 169, tvoří odstavec 2. a odst. 2. téhož §u tvoří odst. 3.

Změnu tu odůvodňuje tím, že ustanovení obou §ů vládního návrhu tvoří věcně jeden celek.

Jako nový § 164 vsunuto bylo do vládního návrhu ustanovení, které zní:

(1) Roční předpis daně třídní provádí vyměřovací úřad na podkladě katastru bez vydání platebních rozkazů.

(2) V příčině zpravení poplatníků o tomto předpisu platí ustanovení § 104, odst. 2. obdobně.

Důvodem pro vsunutí tohoto ustanovení je, že bylo přesně stanoviti den o ročním předpisu daně třídní vzhledem k ustanovením jednajícím o náhradních úrocích.

Podstata daně třídní jakožto daně trvalé vyžaduje, aby úřad vyměřovací zapisoval data rozhodná pro zdanění budovy do katastru.

Katastr o budovách již zakatastrovaných má býti upraven znovu podle dosavadního katastru. O zařadění budov budou všichni poplatníci zpraveni veřejným vyložením výpisu z katastru v obci.

Nesrovnalosti v dosavadním katastru proti skutečnému stavu odstraní revise spojená s novou úpravou katastru; která vyvolá změny v novém katastru, na kteréžto změny vztahuje se odst. 2.

Že katastr daně třídní má býti podroben občasnému přezkoušeni, stanoví se za tím účelem; aby nesrovnalosti mezi stavem katastru a skutečným stavem netrvaly dlouho:

Rozpočtový výbor přestilisoval odst. 1., který nyní zní:

"Katastr daně třídní, který vede úřad vyměřovací podle míst soupisných nepodrobených zcela dani činžovní, má obsahovati údaje zařaďovacího výměru (§ 163) upravené podle výsledku odvolání, jakož i den, kterého výměr zařaďovací byl poplatníku doručen a den; kdy nabyl moci práva. Vyměřovací úřad upraví jej za povinné součinnosti obcí podle poučení vydaného ministerstvem financí."

Změnu vynutila nová stilisace § 164 a potřeba doplniti ustanovení o vedení katastru, jakož i potřeba doplniti data, která má obsahovati.

Aby katastr daně třídní byl pro každoroční předpis daně třídní úplně spolehlivým podkladem, musí stále vykazovati pravý stav skutečností pro daň rozhodných, pročež dlužno v něm vyznačovati všechny zněny, které se staly od původního zakatastrování budovy a občasného jejího překatastrování.

Změny v osobách vlastníků, nastalé během roku, t. j. po 1. lednu roku berního, nemají pro předpis daně na tento rok významu, má v tom případě platiti ustanovení § 120, odst. 2., daň třídní totiž předepíše se tomu, kdo byl dne 31. prosince roku berního vlastníkem budovy, ať byla evidenční změna v katastru provedena nebo ne.

Ke změnám v předmětu, majícím účinek na povinnost neb výši daně třídní, má se přihlížeti podle návrhu stejně, jako činí právo dosavadní v Čechách, na Moravě a ve Slezsku teprve od počátku příštího roku; je to důsledkem zásady, podle níž pohlíží se na daň třídní hledíc k její nehybné povaze jako na daň roční.

Ustanovení, že změny uvnitř stavení, k nimž se podle dosavadního práva vůbec nehledí, mají dojíti významu od příštího roku po revisi katastru, je novotou, která se srovnává se spravedlností daňovou.

Uložením povinnosti poplatníků oznamovati případy evidenční zachovává se v podstatě dosavadní stav a vyplývá toto spolupůsobení poplatníkovo z povahy věci.

V § 167 odst. 1. vlád. návrhu rozpočtový výbor vypustil slovo "písemně" z toho důvodu; že nutno připustiti, aby evidenční změny mohly býti oznámeny též ústně (protokolárně) se zřetelem k venkovskému poplatnictva, o které běží.

V § 168 odst. 1. vypustil slova "v to počítajíc" a nahradil je slovem "vyjímajíc", ježto bylo třeba uvésti ustanovení tohoto §u v souhlas s §em 120.

§ 170 a 171 upravují slevu daně třídní z důvodu nepoužívání a z důvodu zničení nebo poškození budovy jakoukoli živelní pohromou.

Ustanovení o slevě daně z důvodu nepoužívání budovy bylo v podstatě převzato ze zák. ze dne 1. června 1890, č. 97 ř. z., s modifikací, že nárok na slevu je podmíněn skutečnostmi, že budova nemá více nežli 8 obytných místností; (cit. zák., dosud platný, vyžaduje jich 9) a že byla nepoužívána po celý berní rok.

Sleva z důvodu živelní škody je taktéž převzata z práva dosavadního (dekret dv. kanc. ze dne 4. prosince 1821, č. 2212 Sb. z. prov. sv. 4., č. 13., a nejv. rozh. ze dne 13. května 1843, čís. 15.642; zák. čl. VI/1909; § 58) s obměnou, že provinění vlastníka (trvalého poživatele), kterým shoda vznikla, vylučuje slevu. Důvod toho je na snadě; nemá býti dobrodiní zákona účasten; kdo způsobil škodu na stavení sám vědomě, na př. požárem, a že vzhledem ku právu platnému na, Slovensku a v Podkarpatské Rusi slevu na dani třídní povoliti lze za celý berní rok, v němž pohroma se udála a nikoli teprve ode dne, kdy budova byla živelní pohromou zničena; dále že ji lze povoliti i při částečném, ovšem podstatném poškození. budovy.

"Podstatným" poškozením rozumí se poškození; které způsobilo zánik obydelnosti stavení neb některé jeho části, třebas jen přechodný.

Jinaké škody živelní na stavení způsobené na př., shořela-li nebo větrem byla odnesena jenom střecha; neb povodní bylo podmočeno zdivo a tím opadala omítka, neb kroupami byla vytlučena okna; nároku na slevu daně nezakládají.

Rozpočtový výbor zaměnil v nadpisu těchto paragrafů slovo "Odpis" za slovo "Sleva".

Změna ta je pouze stilistická a odpovídá terminologii §§ 111 a násl. (daň pozemková).

V důsledku toho nahradil pak v § 170, odst. 1. slovo "odepíše" slovem "sleví" a taktéž v § 171, odst. 1. slovo "odepíše" slovem "sleví".

Rentová daň jest vybudována jako daň výnosová, která postihuje zásadně výtěžky, které nejsou zdaněny přímo daní pozemkovou, domovní, všeobecnou nebo zvláštní daní výdělkovou; daň postihuje tedy široký komplex výtěžků movitých kapitálů v jejich přerozmanitých formách, jak je hospodářský život s sebou přináší.

Dosavadní právní rozsah daňové povinnosti a technika daně vůbec nedoznávají podstatných změn, ježto nebylo možno provésti z různých kruhů navrhované radikální změny, zejména v platných osvobozeních, poněvadž takový zásah mohl by rušivě působiti na hospodářské poměry v tom ohledu již ustálené. Osvobození od daně přiznaná různými specielními zákony jsou reformou v celku převzata a přehledně srovnána; podstatnější rozšíření daňových osvobození nastává pouze na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kde se vyskytují též podstatnější úchylky od stavu nyní tam platného, ježto osnova vychází z úpravy platné v zemích mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Daň rentová vyměřuje se jako ostatní daně na každý kalendářní rok, když prošel, z požitků v tomto roce skutečně dosažených, čímž přestává veškerý ohled na dobu trvání dani podrobených požitků a na změny, které nastaly v požitcích za berního roku; vyměřovací řízení jest co nejúžeji připojeno k vyměřování důchodové daně. Daň může býti též vyměřena, při splnění stanovených podmínek, na základě obchodního na místo kalendářního roku.

Technická forma vybírání daně zůstává nezměněna; v převážných případech se daň sráží a odvádí dlužníkem ku srážce povinným (platebnami státu a j. veřejných korporací, peněžními ústavy atd.), jinak se předpisuje na základě přiznání poplatníkova.

V rozsahu zákonem přiznaných osvobození od rentové daně nastávají proti dosavadnímu stavu některé podstatnější změny, zvláště pokud jde o Slovensko a Podkarpatskou Rus, kde daňové osvobození v mnohém směru se rozšiřuje.

Proti § 125 zákona o osobních daních bylo provedeno přeskupení jednotlivých osvobození tím způsobem, že napřed uvedena jsou osvobození subjektivní a potom osvobození objektivní.

Výpočet zákonných osvobození značně vzrostl proti zákonu o osobních daních přímých tím, že do zákona byla zařazena velmi četná osvobozeni jak subjektivní tak i objektivní, která byla přiznána pozdějšími zvláštními zákony.

K č. 1.: Okresy a obce osvobozují se od rentové daně co do všech požitků podrobených lani podle poplatníkova přiznání. Upouští se tu od nynějšího rozeznávání, zda jde o úroky z dočasně uložených berních peněz a nepoužitých výpůjček nebo o jiné požitky. Subjektům v § 174 pod č. 1 vyjmenovaným jsou co do osvobození od daně rentové na roveň postaveny i obecně prospěšné podniky a elektrické podniky, jež jsou podle § 73, odst. 1, a 72, lít. b), osvobozeny od zvláštní daně výdělkové.

K č. 3: Bod 3. byl proti vládní osnově doplněn v tom, že nejen fondy pro stavbu chrámů; nýbrž i fondy na jich udržování a na bohoslužbu nejsou dani podrobeny.

K č. 4.: Osvobození nositelů sociálního pojištění zakládá se na dosavadních osvobozeních přiznaných zákony o Všeobecném pensijním ústavu (č. 1/1907 ř. z., 138/1914 ř. z. a 89/1920 Sb. z. a n.), o úrazovém pojištění dělníků (č. 1/1888 ř. z., 207/1919 a 300/1921 Sb. z. a n.); o Fondu, pro zaopatření zaměstnanců velkostatků (č. 220/1922 Sb. z. a n.), o báňských bratrských pokladnách (č. 242/1922 Sb. z. a n:), o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (č. 221/1924 Sb. z. a n.), o pojištění osob samostatných (č. 148/1925 Sb. z. a n.) a o Léčebném fondu veřejných zaměstnanců (č. 221/1925 Sb. z. a n.).

K č. 6.: Osvobození tato zakládají se na zákonech o Všeobecném fondu peněžních ústavů v republice Československé. (č. 238/1924 Sb. z. a n.), o Zvláštním fondu pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů (č. 237/1924 Sb. z. a n.) a na zákonech o stavebním ruchu (č. 100/1921, 45/1922, 35/1923 a 58/1924 Sb. z. a n.).

K č. 7. a 8.: Osvobození tato zakládají se na zákonech o Národní bance Československé (č. 347/1920 a 102/1925 Sb. z. a n.) a o poštovních úřadech šekových (č., 140/1919 Sb. z. a n.).

K č. 9.: Společnosti Československého červeného kříže přiznává se osvobození od rentové daně v témž rozsahu; v jakém příslušelo podle zákona č. 58/1909 ř. z. rakouské společnosti červeného kříže.

K č. 10.: Osvobození od rentové daně osob, jejichž požitky rentové dani podrobené ani samy o sobě, ani ve spojení s jejich ostatním celoročním důchodem nepřesahují částky důchodové dani nepodrobené zůstává v platností, zostřuje se však v tom směru, že osvobození od rentové daně má místo jen tehdy, jestliže celoroční důchod příjemce požitků v úvahu přicházejících a jde-li o příslušníky domácnosti zdaňované daní důchodovou společně s hlavou rodiny, také důchod společně zdaňované domácnosti; nepřesahuje částky nepodrobené dani důchodové podle ustanovení § 3. Ustanovení toto má znemožniti obcházení daňové povinnosti tím, že rentové dani podrobené požitky se převedou na jednotlivé členy rodiny; kteří, sami o sobě nemají vlastních důchodů daně prosté minimum převyšujících.

K č. 11.: Osobám exteritoriálním poskytuje se též osvobození od rentové daně co do požitků od daně důchodové osvobozených; osvobození toto platilo v území mim o Slovensko a Podkarpatskou Rus dosud jen na podkladě dovolení v čl. 3. prov. nař. k III. hlavě zák. a osobních daních.

K č. 12.: Proti vládní osnově bylo slovo "ryzího" škrtnuto jako zbytečné, aby nesvádělo ku nesprávnému výkladu dotčeného ustanovení.

K č. 13.: Výměnkářské dávky a výměnky jsou zásadně podrobeny rentové dani; jak jest uvedeno v § 172, odst. 2., bod 5.; osvobozeny jsou jen za podmínek vyjmenovaných v tomto bodě výměnky obvyklé u zemědělců (selské výměnky).

Stylistická změna proti vládní osnově byla, provedena proto, aby bylo zřejmým, že nejsou tu míněny jen pozemky s budovami, nýbrž i pozemky bez budov. V závorce na vysvětlení připojené označení "selské výměnky" má vyjádřiti jen nejběžnější formu zemědělských výměnků, při čemž však zůstává jasným, že tu jde o obvyklé výměnky mezi zemědělci vůbec bez ohledu na to, zdáli v určitém kraji výrazy "sedlák", "selský majetek" atd. jsou vůbec běžnými nebo jestli se jich užívá jen o majetnících zemědělských celků určité rozlohy. V podobných případech rozuměti jest selskými výměnky i výměnky těch zemědělských kruhů, které pod běžný místní význam použitého slova nespadají.

K č. 15.: Od rentové daně osvobozují se úroky z všech tuzemských státních dlužních úpisů vůbec a renty za postátněné nebo trvale do státní správy převzaté podniky potud; pokud již byly osvobozeny od daně rentové (kapitálové a rentové) podle dosud platných ustanovení.

Dílčí dluhopisy určené padle §§ 61 a 69 náhradového zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. - a n. (ve znění zákona ze dne 13. července 1922; č. 220 Sb. z. a n.); k úhradě náhrad za zabranou půdu bývalým vlastníkům a knihovním věřitelům a oprávněncům převzatého majetku pozemkového (výkupní listy pozemkové); dlužno na roveň postaviti dluhopisům vydaným republikou Československou. Úrokům ze zmíněných dílčích dlužních úpisů přísluší tudíž tytéž daňové výhody jako úřadům z dluhopisů republikou Československou vydaných neb ku placeni převzatých. K zamezení případných pochybností byla vládní osnova v tomto bodu doplněna.

K č. 16.: Dividendy a superdividendy z akcií Národní banky Československé, které by vzhledem k tomu, že nebudou stiženy výdělkovou daní, měly býti podrobeny dani rentové, vybírané srážkou u dlužníka, osvobozují se od daně rentové jednak vzhledem k významu Národní banky československé, jakožto ústavu obecně prospěšného, jednak z toho důvodu, že plynou převážně státu, veřejnoprávním korporacím a podnikům podrobeným zvláštní dani výdělkové (zejména peněžním ústavům).

K č. 17.: Úroky z pohledávek majitelů kont u poštovních šekových úřadů osvobozují se obdobně, jako dosud byly osvobozeny úroky z úsporných vkladů u poštovní spořitelny (§ 125, č. 5., zákona o osobních daních).

K č. 18.: Osvobození důchodů zde uvedených zakládá se na zákonech citovaných u č. 4. a 6.

Doplnění textu proti vládní osnově v bodu 18., lit. a), stalo se proto, aby bylo jasno, že osvobození přísluší požitkům, které sice převyšují nejmenší plnění stanovené zákonem o Všeobecném pensijním ústavu, avšak jsou v mezích nejmenších plnění podle stanov náhradních ústavů. K tomuto ustanovení se na přání v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny přednesená konstatuje, že společenstevní pensijní ústav železničních zaměstnanců, zřízený podle nařízení vlády ze dne 29. prosince 1921, č. 506 Sb. z. a n., jest co do daňových výhod na roveň postaven náhradním ústavům pensijním.

K č. 20.: Osvobození toto zakládá se na zákonu o drahách nižšího řádu (č. 149/1910 ř. z.).

K č. 21.: Osvobození toto zakládá se na zákonu o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace (č. 438/1919 Sb. z. a n.) a na zákonu č. 308/1924 Sb. z. a n. Proti vládní osnově byl text tohoto ustanovení doplněn vsunutím slova "dílčí" před "dlužní úpisy". Bližší označení zmíněné formy dlužních úpisů bylo v původním textu vynecháno jen opomenutím a bylo nutno text doplniti, aby osvobození bylo povoleno v nezměněném dosavadním rozsahu. Ustanovením § 72; lit. b), přiznává se elektrickým podnikům prohlášeným za všeužitečné osvobození od zvláštní daně výdělkové úplné, nepřevyšuje-li dividenda 4%, nebo částečné (zdaňuje se jen polovina berně vyšetřeného základu); jestliže dividenda činí více než 4%; nejvýše však 6%. Aby nenastala pochybnost; že osvobození zde uvedených úroků od rentové daně má místo i při částečném osvobození podniku od zvláštní daně výdělkové, bylo nutno okolnost tu rovněž doplněním textu výslovně vyznačiti.

K č. 22. a 23.: Osvobození úroků zde uvedených zakládá se na zákonech citovaných u č. 4. a 6.

K č. 24.: V textu vládní osnovy škrtnuta byla slova "z titulu věnování určitým účelům", jelikož obmezení osvobození od rentové daně na budovy osvobozené od domovní daně z titulu věnování určitým účelům by mělo za následek, že by výtěžky budov osvobozených od domovní daně z titulu stavby byly rentové dani podrobeny, poněvadž budovy tyto podle hlavy V. osnovy nemají býti domovní daní vůbec postiženy. Provedenou změnou bude se osvobození od rentové daně vztahovati na všechny budovy osvobozené od domovní daně z jakéhokoliv titulu.

Subjektivní osvobození poskytnutá § 174, č. 1. až 12., mají platnost zpravidla jen potud, pokud rentová daň se nevybírá srážkou u dlužníka. Výjimka z této zásady připouští se pouze co do úroků podrobených srážce podle § 180, odst. 2., č. 3., pokud jde o subjekty, jež jsou také od daně ze zmíněných úroků výslovně osvobozeny.

Daň vyměřuje se na každý kalendářní rok z požitků v tomto roce skutečně dosažených. U poplatníků, kteří účtují podle obchodních (hospodářských) období, připouští se vyměření daně na podkladě onoho období, které se končí v příslušném kalendářním roce.

Tím, že se postihují daní požitky v berním roce skutečně dosažené, přestává veškeren ohled na dobu trvání dani podrobených požitků a na změny, které nastaly v požitcích za berního roku.

Daň srážená dlužníkem postihuje rovněž jen požitky v rozhodné době výplatou nebo připsáním skutečně přijaté.

Ustanovení o naturálních požitcích a o přípustných srážkách při stanovení zdaňovacího základu jsou proti ustanovením platným v území mimo Slovenska a Podkarpatskou Rus nezměněna.

Ustanovení § 178, odst. 2. (dosavadní § 130, odst. 2, zákona o osobních daních) o přípustných srážkách při stanovení základu daně nesrovnává se sice s přísným pojmem daně výnosové, ponechává se však nadále v platnosti, ježto jest jednak povahy zcela výjimečné, jednak se vžilo a prakticky nemá značného významu.

Podle vládní osnovy měly býti správní a udržovací výdaje spojené s vydržováním pachtovaného předmětu odčítatelny pouze u propachtovaných živností. Změněným návrhem zákona rozšiřuje se odčítatelnost zmíněných výdajů na každé pachtovné, poněvadž jest odůvodněno, aby i u jiných propachtovaných předmětů byly zmíněné výdaje odpočítatelny, jelikož zmenšují výtěžek z pachtovného plynoucí.

Při stanovení daňové sazby bylo přihlíženo k dosavadnímu stavu v území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus a dbáno toho, aby sazby daňové, kterým je hospodářský život v území hospodářsky vyspělejším již úplně přizpůsobil, byly pokud možno nejvíce zachovány nezměněny a aby rentové dani podrobené důchody stiženy byly podle možnosti stejným daňovým břemenem.

Pro rentovou daň vyměřovanou podle přiznání, k níž se vybírají také přirážky autonomních korporací, stanoví se sazba daně 3%, tedy tou výměrou, které dosud podrobeno bylo podle zákona a osobních daních pachtovné z pronajatých živností (bez dosavadní mimořádné přirážky). Proti vládní osnově připouští se snížení daňové sazby na polovinu; jde-li o poplatníky starší 65 let, kteří nemají vyššího ročního důchodu než 15.000 Kč.

Sazby daňové, které se srážejí padle ustanovení § 180 u dlužníka; zůstávají až na úroky ze vkladů na vkladní knížky u bank v nezměněné výši dosavadních daňových sazeb platných v území mimo Slovenko a Podkarpatskou Rus mimořádné přirážky v to počítajíc.

Rentová daň ze vkladů na vkladní knížky se sjednocuje a stanoví 3%. Doposud byla sazba dvojí a to (mimořádné přirážky státní v to počítajíc): 6% z úsporných vkladů u bank a 3% z úsporných vkladů u jiných peněžních ústavů. Toto rozlišení souviselo s možností přesunu daňového; takže peněžní ústav platil rentovou daň za vkladatele. V tomto případě se stávala laň rentová, která podle svého účelu má postihovati výnos určitých peněžních kapitálů, prakticky daní výdělkovou, postihující výnos peněžního ústavu. V tomto případě pak bylo možno předpokládati, že jest u bank vyšší nosnost nežli u spořitelen atd. a nižší sazba pro spořitelny byla privilegiem. Avšak takto změněná rentová daň v daň výdělkovou není účelná, poněvadž jest vyměřována podle hrubého výnosu. V linii celkové tendence berní reformy, podle níž se-čelí přesunům daňovým; aby se nezměnil charakter daně; znesnadňuje se napříště peněžním ústavům, aby platily rentovou daň ze svého a to tím, že co by z tohoto titulu zaplatily, není pro ně odpočitatelnou položkou. Tím se vrací rentová daň k původnímu svému určení a účelu. Pak ale není už žádného důvodu k odstupňování této daně; ledaže by měla se finančními prostředky působiti na příliv a odliv peněz mezi různými skupinami peněžních ústavů. To však nemůže býti a nesmí býti cílem ani účinkem daně a daň nesmí býti soutěžním činitelem. O přílivu vkladů do různých skupin musí rozhodovati pouze zřetele hospodářské, t. j. u vkladatele úvaha o úroku a risiku. Z té příčiny se daň rentová unifikovala a to obecně na sazbě nižší, aby lidové peněžnictví nespatřovalo v tom; pro sebe křivdu.

Jinak byly při dani vybírané srážkou u dlužníka ponechány v platnosti dosavadní výhody, stanovené zákonem o osobních daních pro úroky z dílčích dlužních úpisů korporací oprávněných vybírati přirážky, z úroků ze vkladů u sirotčích pokladen, z úroků ze zástavních listů hypotečních ústavů nesledujících dosažní zisku a založených na vzájemnosti a konečně z úroků ze zástavních listů a z dlužních úpis vydaných na podkladě poskytnutých půjček, pokud tyto listy a úpisy byly vydány zemskými úvěrními ústavy a ústavy pro zástavní listy spořitelen, Ústřední banku českých spořitelen v Praze a Ústřední banku německých spořitelen v Praze v to počítajíc.

Aby nemohly vzniknouti pochybnosti, že také z úroků z úsporných vkladů u výdělkových a hospodářských společenstev má býti rentová daň srážena sazbou 3%, ačkoliv výdělková a hospodářská společenstva nevydávají na dotčené úspory svých členů vkladní knížky, byl odst. 2., bod c), při projednávání v rozpočtovém výboru přiměřeně doplněn. Svazy výdělkových a hospodářských společenstev jsou co do posuzování úroků z úsporných vkladů na roveň postaveny výdělkovým a hospodářským společenstvům.

V území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus zvyšuje se tedy zákonná daňová sazba pouze u požitků zdaňovaných podle přiznání mimo pachtovné (z dosavadních 2% na 3%). Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byla daň kapitálová a rentová shora již citovanými zákony č. 299/1924 a 49/1926 z převalné části snížena z původní vysoké výměry (10% resp. 5%) na sazby osnovou zákona navrhované; osnovou docílí se tu ještě dalšího snížení a úplné unifikace sazeb daně rentové.

Rozsah povinnosti srážeti daň dlužníkem je nezměněn, pokud jde o území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus. Vzhledem ke Slovensku a Podkarpatské Rusi přizpůsobuje se rozsah povinnosti srážkové zásadám platným na území ostatním a rozšiřuje se dosti značně. Na rozšíření srážkové povinnosti nad míru stanovenou zákonem o osobních daních nebylo přistoupeno, poněvadž nejdůležitější typy kapitálů jsou již při dnešním rozsahu srážky plně zachyceny a rozšířením srážkové povinnosti na širší okruh dlužníků by již mohly býti přibírány ke srážení daně jen subjekty menší spolehlivosti.

Změna provedená proti vládní osnově v odst, 2., bod. 1., odůvodněna jest škrtem provedeným v § 178, odst. 2.; bod 3. Budou-li totiž z každého pachtovného odčítatelny správní a udržovací výdaje, nehodí se tento druh požitků pro vykonávání srážky daně dlužníkem vůbec, poněvadž poplatníku musí býti dána možnost, aby zmíněné výdaje uplatňoval, což je možným jen v přiznání k dani přímo vybírané.

Od daně rentové vybírané srážkou z úroků z běžných účtů u peněžních ústavů (odst. 2., č. 3.), osvobozují se podnikatelé, kteří sami provozují bankovní obchody po živnostensku, poštovní šekové úřady; dále stát; země, župy, okresy a obce a konečně subjekty, kterým bylo zvláštním zákonem poskytnuto osvobození od daně ze zmíněných úroků (Všeobecný pensijní ústav, úrazové pojišťovny dělnické. Fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků, báňské bratrské pokladny, pojišťovny zřízené podle zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, pojišťovny osob samostatných, Léčebný fond veřejných zaměstnanců, zvláštní fond pro mírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů a Všeobecný fond peněžních ústavů v republice československé); všechny ostatní subjekty, jimž nebylo výslovně přiznáno osvobození od daně srážené podle dotčeného ustanovení, jsou z úroků z běžných účtů u peněžních ústavů podrobeny srážce daně i tehdy, přísluší-li jim osvobození od rentové daně ukládané podle přiznání.

Jinak byly v § 180 proti vládní osnově provedeny jen změny v citování zákonných ustanovení, jež byly samy změněny, a tím, že v odstavci 3. před slovo "nařízením" bylo vsunuto "vládním".

Ve způsobu provedení srážky a v odvodu daně nastává jen pro Slovensko a Podkarpatskou Rus nepatrná změna. Právo povolovati delší lhůty zúčtovací a úlevy při sdělávání výkazů přiznává se ministerstvu financí (dosud podle zákona o osobních daních ministr financí.)