Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podle dosud platného práva v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsou z daně domovní vyňaty kostely, státní budovy, vojenská kasárna, nemocnice a budovy, které byly zřízeny na cizí půdě jenom ku přechodnému použití (chýše, boudy, krámce, domky viničné a pod.).

Trvalé osvobození od daně bylo přiřknuto jednotlivými specielními zákony a dekrety budovám stavovským, zemským, městským a obecním, sloužícím účelům veřejné správy, dále budovám farním a bytům pastorů, budovám klášterů mendikantů, budovám veřejných škol, biskupským residencím, dále provozovacím budovám státních železnic s byty úředníků a zřízenců, v to čítajíc strážní domky na trati, a konečně budovám dobročinných ústavů (nemocnice, chudobince, též soukromé).

Právo dosud platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi připouští trvalé osvobození pro všecky budovy, které v echách; na Moravě a ve Slezsku jednali jsou z daně vyňaty, jednak trvale osvobozeny, a mimo to rozšiřuje trvalé osvobození ještě na různé kláštery, pak na budovy advokátních a jiných komor, městských divadel, na budovy sloužící lesnímu polnímu hospodářství, pak na čelední byty, přenechané zdarma zemědělskému dělnictvu, jakož i za stejných podmínek na byty dělníků živnostenských, dále na různé provozovny, na domy dělnické, chaty turistické a j. (zák. čl. VI/1909 § 27; zák. čl. III/1907 § 3; zák. čl. XIX/1907 § 202 a zák. čl. XLVIII/1908 § 12 a zák. čl. XIX/1908 § 5).

Pronájem budov ku všem zmíněným účelům vylučuje podle dosavadních ustanovení v celém území státu vynětí z daně a trvalé osvobození.

Návrh zákona upravuje výjimky z daně a trvalé osvobození, zakládá se v celku na dosavadních právních a skutečných poměrech; je však v něm uplatněna zásada, že pro vynětí z daně neb trvalé osvobození rozhodným má býti jedině účel, jemuž budova slouží a nikoli povaha daňového subjektu, což srovnává se s povahou daně domovní jakožto daně reální, objektní.

V důsledku toho zúžuje návrh zákona pole trvalého osvobození.

Na druhé straně však vynětí z daně a trvalé osvobození podstatně rozšiřuje. Tak dopouští vynětí z daně budov (samostatně použivatelných traktů budov a celých pater budov) sloužících výlučně a trvale účelům výroby. Pro vypuštění z daně budov továrních byly směrodatnými jednak úvaha, že nadále nelze držeti dosavadní stava nespravedlivého rozvržení daňového břemene, když jedna nepronajatá továrna v místě A dani činžovní podléhá a jiná začasté, těsně vedle ní nebo naproti ní stojící stejná budova je vůbec domovní daně prosta, protože stojí v místě B, všeobecně daní činžovní nepodrobeném; jednak zřetel k výrobě, která ve státu, odkázaném na vývoz, vyžaduje podpory.

Vynětím z daně provozoven přichází návrh zákona vstříc dávným tužbám kruhů průmyslových.

Mají-li pak býti z daně vypuštěny stavby průmyslové; nutno ze stejných důvodů, za stejných předpokladů zprostiti od daně provozovny živnostenské a zemědělské.

Dále rozšiřuje návrh zákona z důvodů sociálních trvalé osvobození na veřejné, dobročinné a všeužitečné ústavy, i když jsou chovancům přístupny nikoli zcela zdarma; jestliže ústavy ty nejsou výdělečnými, t. j. nedosahují-li při své činnosti buď výtěžku vůbec neb jen poměrně nepatrného a nepravidelného, který zase jest určen k dobru ústavu.

Rozhodovati o tom v jednotlivých případech příslušeti má ministerstvu financí, čímž budou jednotné nazírání na věc a stejnost rozhodování zabezpečeny.

Poněvadž není možno pro výjimky z daně a trvalé osvobození stanovití vůdčí zásadu, uvádí vládní návrh systematicky skupiny budov, jímž má vynětí z daně a trvalé osvobození příslušeti.

Shodně s dosavadním stavem nepřísluší podle návrhu zákona (§ 130) trvalé osvobození budovám (jejich částem), které jsou k účelům zakládajícím titul osvobozovací za nájemné přenechány. Za nájemné se však nepokládají náhrady nesené státem za užívání budov k účelům státním, při nichž zisk je vyloučen, na př. pouhá náhrada nákladů udržovacích nebo náhrada poskytovaná státem podle ustanovení o ubytování vojska, pak platy ošetřovanců v ústavech veřejných ve výměře stanovené autoritativně a v ústavech dobročinných a všeužitečných, stačící sotva na úhradu režie.

Dále dopouští návrh zákona osvobození od daně budov památných, jichž nikdo nepoužívá, čímž sleduje účel zachovati je v zájmu veřejném. Přicházejí tu v úvahu budovy dějinně důležité a umělecky cenné, které byly státním památkovým úřadem za takové uznány a jichž konservace byla uznána nutnou. Opatrování jich zřízenci nelze ovšem pokládati za užívání.

§ 129 připouští vynětí z daně a trvalé osvobození od daně bytů služebních, t. j. bytů, jichž jsou povinni užívati zaměstnanci v zájmu služby a dozoru v domě. V příčině těchto bytů, které musí býti v budově z daně vyňaté neb trvale osvobozené, nečiní se rozdíl, byly-li přenechány úředníkům nebo zřízencům zcela zdarma anebo za částečný plat in partem salarii.

Služebního bytu musí v budově v případech, jež má na mysli § 129, č. 2., vyžadovati nezbytná potřeba na př. v nemocnici, bytu správce, lékařů, opatrovníků; v ústavě, který přijímá a vydává peníze (nemocenská pokladna) bytu pokladníka; ve školní budově bytu ředitele a školníka, v továrně bytu správce budovy a vrátného. Dále služební byt musí býti poměrům co do velikosti přiměřeným, t. j. nemá přesahovati nezbytnou míru potřeby.

§ 130, odst. 2. upravuje případ, že osoba oprávněná, t. j. osoba, které přísluší v budově daněprosté služební byt, jej zcela neb z části za úplatu nebo i bez ní přenechá osobě třetí, které by jinak nepříslušel. Ježto tím ztrácí byt ten vlastnost bytu služebního a tím vstupuje do povinnosti daně činžovní, předepíše se z dotčené úplaty neb z nájemní hodnoty příslušná daň sice vlastníku stavení, jenž ji však může přesunouti na osobu oprávněnou, která byt zcela neb z části přenechala. Subjektem daně musí i v tomto případě býti vlastník stavení, poněvadž jde o daň reální.

Návrh zákona rozlišuje v § 131 z důvodů správně-technických výjimky z daně ex ipsa lege (§ 126), k nimž dlužno hleděti z moci úřední, a trvale osvobození (§§ 127 a 128), které povoluje úřad na žádost strany, upravuje pak v §§ 131 a 132 řízení o povolení trvalého osvobození.

§ 133 ukládá vlastníku (trvalému poživateli) trvale osvobozeného objektu povinnost oznámiti změny v poměrech, které mění neb zrušují titul osvobozovací a dává úřadu vyměřovacímu právo kontroly i právo odvolati osvobození povolená neprávem, jakož i osvobození buď vůbec nepříslušející neb nepříslušející v původním rozsahu. Potřeba těchto obou ustanovení jest na bíledni.

Rozpočtový výbor provedl v § 126 vládního návrhu v bodu 1., 4. a 7. změny pouze stilistické.

Do odstavce 8. vsunul za slova "křídla budov" v závorce slova "celá patra", což považoval za nutné, ježto vyloučení z daně vztahovati se má též na provozovny živnostenské, které často bývají umístěny v patech domu; ovšem k vyloučení z daně nutno požadovati, aby provozovna zaujímala výlučně celé patro, tak, aby v něm nebylo místnosti jinak používaných; dále vsunul do tohoto odstavce za slova "a hlídku" slova "těchto budov", aby nebyl možný výklad; že ustanovení tohoto bodu vztahuje se na naturální byty ředitelů (správců) podniku v budově provozovaného; dále zvýšil obsah podlahové plochy z 1/5, na 1/4 po úvaze, že tato plocha jest poměrům provozovacím přiměřenější.

Za posledním slovem "křídla" v závorce bylo připojiti slova "celého patra" jakožto důsledek změny výše zmíněné.

V § 127 bod 4. vlád. návrhu bylo vypustiti slova "blbé a", poněvadž ústavy pro blbé jsou zahrnuty v pojmu veřejné nemocnice (bod 3.).

Do § 129 1. věta vládního návrhu bylo vsunouti citace (§ 126) za slova "daně" a (§ 127 a § 128) za slova "od daně", poněvadž to vyžaduje přesnější určení pojmu "vynětí z daně" a "osvobození od daně".

V § 131 odst. 3. vládního návrhu bylo za slovo "žádosti" vsunouti slova,s potřebnými doklady" proto, poněvadž strana sama musí nárok na trvalé osvobození dolíčiti doklady, kteréž nutno již k žádosti připojiti.

V témže odstavci bylo vypuštěno slovo "nejdéle", protože nemělo významu.

Za odstavec 3. vsunut byl nový odstavec 4., poněvadž jest nutno upraviti postup při žádosti za trvalé osvobození řádně nedoložené.

Následkem vsunutí nového odstavce 4. stal se odstavec dříve 4. odst. 5.

V § 133 v odst. 1, byla lhůta z 15 na 30 dnů stanovena, poněvadž tato poslednější jest přiměřenější.

Účelem dočasného osvobození od daně domovní, které zahrnuje v sobě též osvobození ode všech jakékoli jméno majících přirážek jest podpora stavebního ruchu, aby obyvatelstvu opatřeny byly laciné a zdravé byty a provozovny dostatečnou měrou.

Věcné předpoklady pro dosažení dočasného osvobození přejímá návrh zákona z dosavadního práva (zák. ze dne 28. prosince 1911, č. 242 ř. z. a zák. čl. VI/1909 § 29 a násl.). Osvobození povoluje se pro novostavby, přístavby, nástavby, úplné a částečné přestavby.

Ochranu práv nabytých na dočasná osvobození plynoucí ze zvláštních zákonů, pokud již nevypršelá, zabezpečuje čl. III. uv. ustanoveni. Že se zrušiti má srážka na dani třídní podle § 3; č. 39 zák. z r. 1911, č. 242. ř. z., která pro nepatrnost (10% a 20%) jest pro poplatníka bez významu, a že se časově omeziti má trvalá úleva záležející v používání daňových sazeb tarifů A, B, C zák. ze dne 28. prosince 1911, č. 242 ř. z. a sazeb těchže tarifů podle § 1, odst. 2., zák. ze dne 30. března 1920, č. 209 Sb. z. a n. o 1/5 snížených, kteréž při navrhovaných sazbách daně činžovní ztratily z větší části významu, navrhuje se za účelem zjednodušení ukládacích prací.

Návrh zákona zachovává v platnosti po dobu přechodnou jenom používání snížených berních sazeb, na dřívější základ daňový, který je proti navrhovanému základu nižší o náklady osvětlovací a přirážkovou srážku, nebere zřetele.

V odst. 4. vlád. návrhu byla doba potrvání v platnosti trvalých úlev z důvodu stavby z 10 na 15 let prodloužena, poněvadž lhůta 10letá neměla by praktického významu.

Stanoviti dobu osvobození z důvodu stavby vyžaduje zvláštního uvážení. Doba ta nesmí býti příliš krátkou, aby neznemožňovala účel, a nesmí býti příliš dlouhou, aby nevyvolala nezdravou spekulaci stavební, a aby zbytečně nezkracovala stát a samosprávné svazy o daň a přirážky.

§ 135 stanoví dobu osvobozovací na 6 let, ovšem pro doby normální a jest tato doba vzhledem k tomu, že osvobození týká se jak státní daně tak všech přirážek přiměřenou. Výhoda z ní plynoucí převyšuje výhodu z dočasného osvobození jak je stanovily zák. ze dne 28. prosince 1911 č. 242 ř. z. platný dosud v zemích historických a zák. čl. VI/1909 § 31, platný na Slovensku a Podkarpatské Rusi proto, že, jak zmíněno, s osvobozením od daně odpadají i fondové přirážky, což tyto zákony nedopouštěly.

Jak uvedeno, má ustanovení § 135 v příčině doby osvobozovací míti platnost v dobách normálních; pro dobu bytové nouze a mimořádných poměrů ve stavebnictví mají platiti zákony zvláštní, poskytující dočasné osvobození mnohem delší. (k 30. března 1920, č. 209 Sb. z. a n. a další zákony o stavebním ruchu.)

Aby přestalo obtížné počítání na dny, vyměřuje se doba dočasného osvobození od kalendářního čtvrtletí ke kalendářnímu čtvrtletí a na více se ještě započítává do ní mezidobí ode dne dokončení stavby do konce kalendářního čtvrtletí; což usnadniti má předpis daně, který započne se vždy kalendářním čtvrtletím. Přebírá se tím ustanovení § 5 zák. z r. 1911, č. 242 ř. z., které se v praksi osvědčilo.

K odst. 2. § 13 poznamenává se, že povinnost platiti daň z částí budovy užívaných před jejím dokončením plyne z ustanovení odst. 1., podle kterého se povoluje dočasné osvobození teprve od dokončení celé stavby.

K užívání stavby podmíněnému jejím prováděním se však při stanovení počátku řádného užívání budovy nehledí. Případy takové jsou na př. používá-li se nedohotovené části stavby za přístřeší hlídače, za stavební kancelář, za skladiště stavebních hmot nebo náčiní vesměs ovšem za účelem dohotovení předmětné stavby.

Domům s malými byty a malými provozovnami příslušeti má podle návrhu zákona kvalifikované 12leté osvobození ad daně a všech přirážek.

Důvodem je skutečnost, že nouze o malé byty a malé provozovny je poměrně tísnivější, pročež vyžaduje zvýšené státní péče a podpory.

Domy s malými byty a malými provozovnami mohou býti podle návrhu zákona zřízeny pouze novostavbou a úplnou přestavbou celých domů. Pro posouzení, zdali dům má býti pokládán za malobytový, nutno tudíž hleděti k budově jakožto celku.

Návrh zákona, pokud se týče kvalifikace domu s malými byty a s malými provozovnami, dále kvalifikace malých bytů a malých provozoven přejímá, v podstatě ustanovení zák. ze dne 28. prosince 1911, č. 242 ř. z., dobu osvobozovací však rozšiřuje oproti obyčejným stavbám na 12 let; aby tím spíše účelu bytové péče bylo dosaženo.

Vzorem co do doby trvání osvobození bylo tu právo francouzské, poskytující novostavbám obytných budov, vyhovujícím podmínkám zákona ze dne 23. prosince 1911 o stavbě domů s levnými byty (Habitation á bon marché) osvobození od daně domovní na 12 let.

Rozpočtový výbor provedl na tomto paragrafu změny tak; že počáteční slova odst. 1. "Výjimečné přísluší" vypustil a za citaci [§ 134, lit. d)] vsunul slovo "přísluší", kterážto změna jest pouze stilistická.

Dále v odst. 4. za konečná slova "v témže domě" připojil věty "aneb nebydlí-li v něm takové dílny o podlahové ploše do 36 m²".

Důvodem doplnění tohoto odstavce bylo, aby neztrácela pro sebe uzavřená dílna drobného živnostníka kvalifikace malé provozovny v případě, že by týž v témže domě neobýval malý byt jsa nucen bydleti jinde; zato však se stanoví pro takový případ ke kvalifikaci malé provozovny požadavek, by Její podlahová plocha nepřesahovala 36 m².

Touto změnou přišel vstříc rozpočtový výbor resolučnímu návrhu sociálně-politického výboru, přijatému k § 31 vl. návrhu zákona o stavebním ruchu, tisk 851 z r. 1927.

Za odst. 4. vložil se nový odst. jako 5., který, zní: "Současné užívání dvou neb více malých bytů jednou domácností aneb dvou neb více malých provozoven jedním živnostníkem vylučuje výhody podle odst. 1." Důvodem této změny jest, aby se znemožnilo obcházení zákona.

V důsledku vsunutí odst. 5. jako nového bude odst. 5. odst. 6.

odst. 6. odst. 7.,

odst. 7. odst. 8.

V odst. 5. nyní 6. byla vypuštěna slova "budovy nadační" a čárka před nimi, poněvadž nadace mohou zřizováním domů malobytových stejně jako osoby jiné odpomáhati bytové nouzi širokých vrstev a není důvodu, aby takové stavby jimi zřízené neměly míti kvalifikace domů malobytových s nárokem na kvalifikované osvobození.

Řízení, jak přezkoušeti nároky na dočasné osvobození od daně, jest v podstatě proti právu dosud platnému nezměněno až na to; že lhůta k podání žádosti jest 30 dnů octe dne dokončení stavby, tedy proti stavu dosavadnímu (60 dnů), kratší. Lhůta třicetidenní srovnává se se lhůtou odvolací a jest přiměřenou. Počítá se ode dne dokončení celé stavby, bude lze tedy vymoci osvobození po celou budovu jedinou žádostí.

Ustanovením §u 187, odst. 3. vlád. návrhu, souhlasným s § 131, odst. 4., dle něhož se žádost, která nebyla potřebnými doklady opatřena, straně vrátí s tím, aby ji doplnila do přiměřené lhůty, která může 1ýti na důvodnou žádost prodloužena, přichází se vstříc stranám, práva neznalým, měrou dostatečnou. Doklady budou stanoveny vládním nařízením.

Přestilisace § 137, odst. 3. vládního návrhu souvisí se změnou § 131, odst. 4. provedenou.

Právní újma spojená s opožděným podáním žádosti za osvobození padle § 138 srovnává se s dosavadním právem (§ 5 zák. ze dne 28. prosince 1911, č. 242 ř. z. a zák. čl. VI/1909 § 37).

Místní prohlídka, ke zjištění skutečností rozhodných pro osvobození od daně, nemusí býti v každém případě provedena, nýbrž jen tehda (§ 139), uzná-li toho úřad vyměřovací potřebu.

§ 140 návrhu určuje příslušnost o rozhodování žádostí za osvobození, jakož i o prostředku opravném a nezavádí proti dosavadnímu stavu na území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus žádné novoty.

Povinnost oznamovati změnu v poměrech, které založily kvalifikované osvobození podle §u 13 návrhu zákona, je samozřejmou, stejně jako právo kontroly úřadu vyměřovacího podle odst. 2. tohoto paragrafu; je tu obdoba § 133.

Dočasné osvobození nemá osvobozovati od povinnosti přiznávací.

Rozpočtový výbor usnesl se připojiti v odst. 3. za slova "podávati přiznání" dodatek "požádá-li o to vyměřovací úřad", proto, poněvadž úřad vyměřovací nebude v každém případě přiznání potřebovati, a bylo by zbytečné je podávati i v případech, když by jich nepotřeboval.

Zanikne-li vlastnost domu s malými byty dříve, nežli řádná šestiletá doba osvobození prošla, povolí úřad vyměřovací pro dotčenou budovu obyčejné osvobození od laně na zbytek doby vytčené v § 135, a to z povinnosti úřední, nečekaje žádosti strany, což je pro stranu se značnou výhodou.

Ustanovení odst. 3. tohoto paragrafu sleduje účel, aby dům malobytový nebyl měněn, ale takovým navždy zůstal.

Podle vládního návrhu měly by dani činžovní podrobeny býti všecky budovy v soupisných místech, v nichž jest v rozhodné době více nežli čtvrtina obytných místností pronajata, dále všecky budovy v léčebných lázeňských místech a konečně všechny budovy zcela neb částečně pronajaté, ať jsou kdekoliv.

Na tomto ustanovení odst. 1. usnesl se rozpočtový výbor provésti změnu a má odstavec ten zníti takto:

Dani činžovní jsou podrobeny:

a) v Praze, Brně a Bratislavě; dále v léčebných lázeňských místech, jakož i v soupisných místech, v nichž je v rozhodné době (§ 144) pronajato více nežli třetina obytných místností (161, odst. 2., lit. a) a b) všechny budovy.

Místa spojená zák. ze dne 1. dubna 1921, č. 18 Sb. z. a n., s Prahou a Brnem podléhati mají totiž zásadně všeobecné dani činžovní proto, poněvadž budovy v nich již nyní bez ohledu na počet pronájmů dani činžovní podléhají a není třeba na tomto stavu čeho měniti.

Jako rozhraničovací měřítko mezi daní činžovní a daní třídní uznává rozpočtový výbor více než jednu třetinu pronajatých obytných místností v soupisném místě proto, poněvadž značnější rozšíření okruhu daně činžovní, které by za následek měla již jedna čtvrtina pronajatých obytných místností v místě, se vzhledem k poměrům na venkově, obzvláště na Slovensku a Podkarpatské Rusi nedoporučuje.

Že mají býti všechny budovy v léčebných lázeňských místech pojaty do všeobecné daně činžovní, jest odůvodněno jednak dostatečným počtem srovnávacích objektů, jednak-poměrně vyššími činžovními výtěžky, které tu zpravidla pronájmy poskytují. Pojetí budov zcela neb částečně pronajatých v místech ostatních, srovnává se v podstatě s dosavadním právním stavem a povahou věci.

Aby byly zjištěny podmínky pro zařadění soupisného místa do všeobecné povinnosti daně činžovní, čítati se mají podle návrhu všecky obytné místnosti budov opatřených vlastním číslem popisným, podrobených dani činžovní neb třídní, a nemají býti čítány obytné místnosti z daně vyňaté a trvale od daně domovní osvobozené; pak obytné místnosti zdarma přenechané v to čítajíc obytné místnosti přenechané deputátníkům (§ 144, odst. 8.). Ustanovení to má za účel umožniti přesné čítání pronajatých obytných místností, které mají účinek na bytový trh, jehož vývin je pro zařadění místa do všeobecné povinnosti daně činžovní požadavkem; proto také má býti při čítání nikoli stav katastru daně třídní, nýbrž skutečný stav prostor, které podle § 161, odst. 2. lit. a) a. b) považovati jest za obytné, rozhodným.

Rozpočtový výbor usnesl se na změně odst. 4., který má zníti:

"Seznam léčebných míst lázeňských vyhlásí ministerstvo financí ve sbírce zákonů a nařízení."

Vyhlášení tohoto seznamu je podle mínění ministerstva vnitra vzhledem k důležitosti věci účelným, s čímž rozpočtový výbor souhlasí.

§ 144 návrhu ustanovuje, které budovy sluší pokládati za pronajaté; ustanovení to shoduje se s dosavadním právním stavem.

K tomuto §u usnesl se rozpočtový výbor připojiti další odstavec jakožto 3, který zní:

"Deputátní byty přenechané vlastnímu zemědělskému dělnictvu zdarma nebo za plat vypočítaný do mzdy v místech uvedených v § 143; lit. b) považují se za nepronajaté."

Důvodem tohoto ustanovení je, že deputátním bytům, jichž má zemědělství nutnou potřeba, aby udrželo se dělnictvo při hospodářském podniku, a kteréžto byty jich vlastníku žádného přímého výtěžku neposkytují dlužno poskytnouti výhody daně třídní.

§ 145 návrhu zákona upravuje všeobecnou povinnost daně činžovní pro dobu přechodnou, t. j. od počátku působnosti nového zákona až do příštího sčítání lidu, ponechávaje, pokud se týče povinnosti daně činžovní v místech zcela dani činžovní podrobených; dosavadní stav v platnosti. Teprve od příštího sčítání lidu má vejíti v život ustanovení § 143, lit. a). účelem ustanovení, že rozhodnutí o zařadění místa mezi místa podrobená všeobecné dani činžovní díti se má v obdobích od jednoho sčítání lidu ke druhému; jest způsobiti větší stálost poměrů zdaňovacích, což je důležito jmenovitě pro místa, kde se vyvíjejí poměry bytové těsně na hranici všeobecné povinnosti daně činžovní.

Odstavec 2. § 145 hledí odstraniti tvrdost, která by mohla nastati ustanovením poměrné dlouhého období povinnosti daně činžovní; kdyby počet pronájmů v některém soupisném místě v tomto období silně poklesl.

V odstavci tomto provedl rozpočtový výbor změnu, že nahradil za slova "pod šestinu" slovy "pod pětinu".

Změna ta souvisí se změnou § 143, odst. 1., bod a); bylo-li totiž tam zvýšeno rozhraničovací měřítko mezi daní činžovní a třídní na třetinu pro zařadění místa do všeobecné daně činžovní, bylo nutno zvýšiti dotčené měřítko i pro vyřadění místa z daně té.

Stanoviti rozhodný den pro zjištění podmínky zařadění místa do všeobecné povinnosti daně činžovní bylo nutným, aby všeliké pochybnosti v té příčině byly znemožněny.

Důležitou novotu proti dnešnímu právnímu stavu zavádí návrh zákona, ustanovuje, že dvě nebo více soupisných míst může býti spojeno za příčinou zařadění do všeobecné daně činžovní za určitých podmínek v jeden daňový obvod a že naopak místo, které by jinak všeobecné dani činžovní bylo podrobeno, maže býti, za určitých podmínek z ní vyloučeno. Účelem, který je tímto ustanovením sledován, jest odstraniti příkrosti, vyplývající z práva dosud platného v příčině daňového zatížení budov stojících blízko sebe; pro jejich různé daňověprávní posuzování. Přesně vymeziti pojem, "uzavřeného sedliště", o němž jest v tomto §u řeč, není v zákoně možno hledíc k tomu; že tu rozhoduje mnoho individuálních momentů; rozhodnutí o tom bude se moci státi jenom přihlížejíc ku povaze jednotlivého případu po slyšení osob s místními poměry dobře obeznámených neb příslušných samosprávných orgánů.

V odst. 1. bod 1 podle usnesení rozpočtového výboru vloží se za slova "uzavřené sedliště" věta "a jest-li v každém z nich alespoň čtvrtina obytných místností pronajata". Změna ta souvisí se změnou v § 143, odst. 1. bod a) a sleduje se jí účel, aby nepřišla zcela do daně činžovní místa, kde by nebyla vůbec pronájmů aneb jen malý počet, takže by parifikace byla ne-li nemožnou, aspoň nesnadnou:

Dále bylo usneseno vypustiti v odst. 1., bod 2. slova "na žádost obce", poněvadž bylo oprávněnost k podání žádosti za vyloučení místa ze všeobecné daně činžovní rozšířiti.

Dále bylo usneseno v odst. 2. vypustiti slova "na návrh vyměřovacího úřadu", poněvadž považují se za zbytečná.

Základem daně činžovní má býti podle návrhu zákona skutečné hrubé nájemné aneb skutečná hrubá nájemní hodnota budovy (její části) pronajaté nebo vlastníkem užívané zpravidla za jeden celý prošlý rak po srážce odpočítatelných položek v § 151 uvedených.

Rokem rozumí se tu rok berní, který kryje se s rokem kalendářním. Ustanovení, že zastupuje u bytů sezonních a sezonních provozoven období, po které se obyčejně pronajímají (užívají), berní rok, jest přiměřeno způsobu jejich pronajímání (užívání) jenom na určitou roční dobu a srovnává se s dosud platným právem. U budov vstupujících nově během roku do povinnosti daně činžovní má se vyměřovati daň za první rok ze skutečného nájemného (nájemní hodnoty), kterého bylo za dobu od počátku povinnosti daňové až do 31. prosince toho roku dosaženo; taktéž po srážce připadajících na tu dobu odpočítatelných položek (§ 151). Na příští rok bude ukládání daně pravidelné.

Skutečný, hrubý výtěžek jako základ daně činžovní je velmi důležitou novotou, která se přejímá ze zák. čl. VI/1909 § 13 platného na Slovensku.

Zdaňování skutečného nájemného (nájemní hodnoty) dosaženého v roce berním postaví daň činžovní proti stavu dosavadnímu na zcela reálný základ, učiní vyměření daně poplatníkům srozumitelnějším, způsobí soulad ve způsobu přiznávání výtěžku z budovy k dani činžovní a přiznávání důchodu z budovy k dani důchodové, dále zjednoduší podstatně agendu vyměřovací, konečně přestanou též odpisy na dani činžovní z důvodu uprázdnění.

Při tomto paragrafu provedl rozpočtový výbor změnu tak, že mu připojil nový další odstavec, který zní: "Činžovní daň z budov částečně pronajatých (§ 143, odst. 1. lit. b) uloží se tak, že k dani činžovní vypočtené z nájemného místností pronajatých přičte se dáti třídní připadající podle sazebníku (§ 162) na nepronajaté místnosti obytné." Ustanovení toto má za účel, aby dosavadní právní stav jak v zemích historických, tak na Slovensku byl zachován.

Za nájemné pokládá návrh zákona souhlasně s dosavadním právem všechny smluvené platy za přenechání budovy (její části) i s příslušenstvím, ať plní se poplatníku přímo nebo nepřímo a v jakýchkoli hodnotách majetkových. Sem patří smluvené nájemné se všemi vedlejšími příspěvky, placené za přenechání budovy (její části). Pojem přenechání je tu širším nežli soukromoprávní poměr pronájmu, což srovnává se s dosavadním právním stavem. Nezáleží na tom, užívá-li osoba budovy (její části), jež jí byla přenechána, skutečně nebo ne; rozhodným je, že přenechání stalo se úplatně.

Že nájemné posečkané, prominuté, jakož i ono, kterého nezaplatily osoby s poplatníkem příbuzné nebo sešvakřené do třetího stupně, pak jeho služebníci nynější i bývalí, pokládá se za skutečně přijaté, toho důvodem jest, aby dohodou stran nebyl základ daně činžovní zkracován (kolluse).

Že nájemné nedobytné nemá se za stanovených předpokladů zdaniti odpovídá zásadě zdanění skutečného výtěžku a srovnává se s dosavadním právem (zák. ze dne 24. října 1896, č. 223 ř. z.), při čemž se výslovně podotýká, že požadovaný průkaz nedobytnosti neobmezuje se pouze na soudní usnesení o bezvýslednosti exekuce, ale že může býti podán i jinak věrohodně, na př. potvrzením místního obecního neb policejního úřadu o tom, že by nebyla možno dlužnou činži na dlužníku vydobýti, nebo poukazem, že dlužník složil přísahu vyjevovací.

V rozpočtovém výboru byl odstavec 1. přestilisován. Nová stilisace je kratší.

Odst. 4. byl vsunut jako odst. 2., ježto toho vyžaduje nová stilisace odst. 1.

Následkem toho stal se odst. 2. odstavcem 3., a odst. 3. odstavcem 4.

V odst. 3. nyní 4. vypouští se slova;a ani soudní exekucí" a nahradí se slovem prokazatelně", dále vypustí se konečná věta "byla-li nedobytnost řádně prokázána", jako zbytečná. Změny ty jsou stilistické.

Dani činžovní má býti podroben nájemní výtěžek, ovšem jenom pokud plyne z budovy samotné a z jejího příslušenství. Je-li přenecháno zároveň s budovou užívání věcí movitých (na př. inventář), věcí nemovitých (na př. zahrada), práv (na př. živnostenská koncese), nemají platy za toto přenechání býti podrobeny dani činžovní stejně jako dosud. To platí též o zařízení strojním a živnostenském, pak o ústředním topení a domovních výtazích. Byly-li zároveň s budovou přenechány pozemky, podrobené dani pozemkové, které neslouží zemědělské nebo jiné výrobě. (§ 150), a které náleží k budově (na př. domovní zahrádka, domácí bělidlo, hříště, skládka) za celkové nájemné, smí se z něho odraziti třicetinásobek jejich ryzího katastrálního výtěžku; jakožto jich výtěžek, který se přibližuje skutečným poměrům.

Lázeňské domy v léčebných místech lázeňských jsou budovy, v nichž se byty se zařízením a posluhou, někde též se stravováním a lékařským ošetřováním na hosty lázeňské pouze po dobu lázeňské sezony pronajímají, načež po ostatní část roku zůstávají zcela neb z největší části nepoužívány. K nim řadí se též sezonní hotely v léčebných místech lázeňských.

U tohoto §u provedená byla změna tím, že rozpočtový výbor vypustil úplně odst. 6.; poněvadž uznal, že u bytů přenechaných s nábytkem a posluhou jest na místě zjištění hodnoty nájemní parifikácí. V důsledku vypuštění odst. 6. stal se odst. 7. odstavcem 6.

Tento však byl změněn, vypustila se v něm konečná věta "zvyšuje se srážka podle odst. 6. výjimečně na 50%" a na místo jej vložil se passus "je podrobeno dani činžovní celé nájemné, odrazí se však z něho na opotřebení nábytku zařízení a posluhu 50%.

Tato stilistická změna je důsledkem vypuštění odst. 6. vládního návrhu.

Srážka 50% z hrubého nájemního výtěžku z domů lázeňských odůvodňuje se poměrně vysokou režií, která je spojená s pronajímáním bytů v těchto budovách (reklama, inserce; komfort, školené služebnictvo; vzorná čistota a j.).