Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Vládní osnova zákona o přímých daních obmezovala úpravu pozemkové daně na kodifikaci a unifikaci materielních ustanovení o pozemkové dani bez její kvantitní úpravy, kterou odkazovala na zvláštní zákonnou úpravu. Základ a výše daně měly býti upraveny pouze prozatímně článkem VII. uváděcích ustanovení a to na podkladě dosavadního katastrálního výtěžku sazbou platnou dosud v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (22.7%) s podržením mimořádné přirážky státní (z lesů ve výši 404%, z ostatní půdy ve výši 200% státní daně).

Rozpočtový výbor nepřistoupil na navrhované provisorium a předkládá poslanecké sněmovně návrh, jímž základ pozemkové daně i její sazba se stanoví definitivně.

Na rozsahu daňové povinnosti se v podstatě proti dosavadnímu stavu ničeho nemění. Dani podrobeny jsou všechny pozemky, jež lze hospodářsky obdělávati. Co se týče výjimek z daňové povinnosti, rozlišuje návrh zákona mezi pozemky dani nepodrobenými a pozemky od daně trvale nebo dočasně osvobozenými. Jak ve výjimkách tak i v osvobozeních od daně jde návrh zákona v mnohém směru přes dosud platné hranice.

Sukjektem daně jest držitel pozemku zapsaný do pozemkového katastru.

Základem daně stanoví návrh zákona dosavadní katastrální výtěžek, se kterým jsou jednotlivé pozemky (parcely) zapsány do pozemkového katastru; znásobený u lesů dvaceti, u ostatní půdy sedmnácti. Daňová sazba činí 2% daňového základu. S pozemkovou daní vybírá se zvláštní příspěvek ve výši 1.5% daňového základu, který není podroben autonomním přirážkám. Od zvláštního příspěvku osvobozují se hospodářsky slabí držitelé půdy, čímž připouští se do pozemkové daně dosud tam neuplatněný zřetel sociální.

Ve způsobu předpisování pozemkové daně (každoroční repartice) nenastává v zásadě změna, (až na to, že se daň vyměří jako u ostatních přímých daní teprve po projiti berního roku) a také oznamování provedeného předpisu daně poplatníkům obcemi se podržuje. Zvláštní platební rozkazy na pozemkovou daň mají se vydati, jako dosud, jen v případech, kde se daňová povinnost mění a na zvláštní žádost poplatníkovu, podanou do lhůty zákonem stanovené.

Povinnost platiti daň počíná se zpravidla vždy počátkem roku jdoucího po vzniku daňového nároku státu a končí se koncem roku, v němž nárok na daň pomíjí. Ke změnám daňové povinnosti, nastalým během roku přihlíží se pouze při pozemcích podrobených dani domovní (zastavěná plocha a nádvoří) vzhledem ku případnému dvojímu zdanění daní pozemkovou a daní domovní.

Odchylně od dosavadního stavu řeší návrh zákona otázku slev daně pozemkové z důvodu živelních škod. Sleva na pozemkové dani podle rozsahu škody způsobené mimořádnými živelními pohromami připouští se jen u lesů, a to celkem za obdobných, avšak ve prospěch poškozených majitelů lesů značně zmírněných podmínek, než jaké vyžadovala ustanovení dosud platná. Z důvodu živelních škod na zemědělských kulturách má se dostati poškozeným poplatníkům náhrady pozemkové daně s přirážkami ze zvláštních fondů; jež se zřídí při zemědělských radách. Ve zmíněném řešení možno spatřovati podklad pro vybudování všeobecného pojištění zemědělců proti živelním škodám.

Ustanovení hlavy IV. o pozemkové dani mají podle čl. XVI. návrhu zákona nabýti účinnosti teprve počátkem roku 1928. Opatření toto jest nutným z toho důvodu, že účinnost zákona o finančním hospodářství svazků územní samosprávy má nastati také teprve rokem 1928, následkem čehož výše přirážek autonomních svazků nebude pro rok 1927 ještě vázána nejvyšší přípustnou hranicí, kterou zmíněný návrh zákona stanoví. Vzhledem k tomu, že přirážková základna u pozemkové daně má podle ustanovení §§ 103 a 105 návrhu zákona býti proti dosavadní základně přirážkové podstatně zvýšena; nutno s novou úpravou pozemkové daně vyčkati až do účinnosti limitování přirážek autonomních svazků, jelikož při příliš vysokých přirážkách, které na rok 1927 v mnohých místech ještě budou vybírány, by celková povinnost u pozemkové daně mohla dostoupiti nepřiměřené výše.

Aby proti dosavadnímu stavu nenastaly ve vybírání pozemkové daně v roce 1927 nežádoucí poruchy, prodlužuje návrh zákona v čl. VIII., odst. 1., platnost mimořádných přirážek státních ku pozemkové dani ještě na rok 1927, a to v dosavadní výši, to jest z lesů ve výši 400%, z ostatní půdy ve výši 200% státní daně.

Daňová povinnost zůstává nezměněna v dosavadním rozsahu. Subjektem daně označuje se držitel pozemku zapsaný do pozemkového katastru.

Výjimky z daňové povinnosti stanovila již vládní osnova v širším rozsahu než byly dosud přípustny podle ustanovení platných o pozemkové dani v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Návrh zákona ve znění přijatém rozpočtovým výborem poslanecké sněmovny jde ještě dále, a to v otázce daňové povinnosti silnic a cest jakož i pozemků zabraných železničními drahami.

Podle vládní osnovy měly býti od pozemkové daně osvobozeny pěšiny, potahové stezky, vozové cesty a silnice jenom tehdy, jsou-li veřejné. To byl dosavadní stav platný v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusí jsou však v platnosti výjimky z daňové povinnosti v daleko širším rozsahu, jelikož osvobozeny jsou od pozemkové daně i soukromé polní cesty. Aby unifikací nebyli držitelé pozemků na Slovenku a v Podkarpatské Rusi dosavadních výhod zbaveni, mění návrh zákona dotčené ustanovení potud, že z daňové povinnosti se vyjímají veškeré silnice a stálé cesty bez ohledu na to, jsou-li veřejnými nebo soukromými. Pojem silnice značí tu pevně stavěné komunikace a jest tedy předpoklad jejich "stálosti" již v pojmu tom obsažen. Z ostatních cest jsou tu míněny jen stálé cesty vozové, polní a lesní, tedy pozemkové plochy, které slouží trvale a jediné k účelům komunikačním a nedávají výtěžku hospodářským obděláváním. Jiné cesty, tedy zejména nestálé polní a lesní cesty, pak pěšiny a potahové stezky, mají býti z daňové povinnosti vyjmuty jen, jsou-li majetkem veřejným.

Pokud jde o pozemky zabrané železničními drahami, připouštěla vládní osnova jen osvobození pozemkových ploch státních drah. Návrh zákona rozšiřuje výjimku z daňové povinnosti pozemkových ploch věnovaných provozu železničních drah na všechny dráhy sloužící veřejné dopravě, jelikož výjimka jest u zmíněných drah právě tak odůvodněna jako u železničních drah státních.

Trvalá osvobození od daně byla rozšířena jednak převzetím některých zásad ustanovení uherského zákona o pozemkové dani, jednak vzhledem ku požadavkům uplatňovaným odedávna za příčinou osvobození pozemků věnovaných veřejnému dobru od pozemkové daně.

Z ohledů na prospěch branné moci převzato do návrhu i osvobození vojenských cvičišť, pokud jsou zřízena na pozemcích státních nebo státu bezplatně propůjčených a pokud pozemky dotčené v důsledku svého věnování účelům vojenským neposkytují podstatného výtěžku.

Proti vládní osnově rozšiřuje se trvalé osvobození ještě na pozemkové plochy veřejných korporací a tělovýchovných spolků, které jsou trvale a výhradně věnovány za cvičiště a hřiště a v důsledku toho neposkytují zemědělského (lesního) výtěžku nebo poskytují výtěžku poměrně nepatrného. Ustanovení toto odůvodněno jest veřejným zájmem na podpoře tělovýchovy.

Dočasné osvobození od pozemkové daně poskytuje se pozemkovým plochám, které byly učiněny způsobilými k hospodářskému obdělávání; a nově založeným nebo obnoveným vinicím.

Změny v tomto ustanovení proti vládni osnově provedené jsou pouze stylistické a nemají vlivu na materielní dosah dotčených ustanovení.

Rozhodovati o nároku na trvalé a dočasné osvobození od daně vyhrazuje se jako dosud finančním úřadům II. stolice, proti jejichž rozhodnutí se připouští odvolání k ministerstvu financí.

O změně provedené tu proti textu vládní osnovy platí totéž, co bylo řečeno k § 98.

Osvobození od daně získaná podle dosavadních zákonných ustanovení zůstávají v platnosti až do konce doby, na kterou byla poskytnuta.

Daňové výhody při změně způsobu obhospodařování poskytují se v témže rozsahu, jako příslušely dosud podle ustanovení §§ 8, 9 a 10 zákona ze dne 12./7. 1896, č. 121 ř. z., a rozšiřují se v důsledku ustanovení chystaného nového zákona o pozemkovém katastru také na změny nastavší v katastrálním výtěžku pozemků zlepšených provedenými zařízeními melioračními.

Proti vládní osnově mění se text odst. 1. potud, že místo slov "ustanovení zákona" o pozemkovém katastru se užívá slov "platných ustanovení" o pozemkovém katastru a jeho vedení. Změna odůvodněna jest tím, že chystaný návrh zákona o pozemkovém katastru a jeho vedení nebyl proti očekávání dosud projednán a nutno proto bráti zřetel ještě na dosavadní ustanovení o pozemkovém katastru. Po uzákonění chystané osnovy o pozemkovém katastru a jeho vedení bude ustanovení § 101, odst. 1., použitelným v celém území republiky pro dotčené změny ve smyslu nového zákona.

Osvobození od daně pro pozemky, na nichž provedena byla nová hromadná osídlení, přejímá se z ustanovení § 6, lit. d), uh. zák. čl. VII/1875 v uvážení, že bude nutna novým kolonistům poskytnouti nějaké daňové výhody náhradou za značné výdaje, s nimiž kalonisace, prováděné téměř jen ve veřejném zájmu, bývají spojeny. Stanoviti dobu osvobození od daně ponechává s volnému uvážení zúčastněných ministerstev, omezuje se však nejvýše na 6 roků (podle uh. zák. čl. VII/1875 bylo v platnosti osvobození podle počtu rodin na 3 nebo 6 let).

Změna proti vládní osnově jest pouze v tom, že se stanoví, že pro povolení osvobození mají býti rozhodnými i majetkové a rodinné poměry kolonistů a že místo "nařízením"; užívá slov "vládním nařízením".

Ustanovení o základu daně a daňové sazbě se proti vládní osnově podstatně mění, jelikož místo zamýšleného prozatímního řešení se stanoví jak základ tak i výše daně definitivně.

Návrh zákona bere za základ daně katastrální výtěžek, se kterým jsou jednotlivé pozemky zapsány v pozemkovém katastru, násobí však katastrální výtěžek pro vyměření daně u lesů dvaceti, u ostatní půdy sedmnácti. Sazba daně stanoví se na 2% takto upraveného základu.

S pozemkovou daní vybírá se dále zvláštní příspěvek ve výši 15% daňového základu. Zmíněný zvláštní příspěvek není však podroben přirážkám autonomních svazků a osvobozeny jsou od něho pozemky patřící hospodářsky slabým držitelům půdy. Za takové se považují držitelé, kteří nemají v jedné berní obci i s ostatními členy společné domácnosti většího pozemkového majetku nežli nejvýše s katastrálním výtěžkem 12 Kč a kteří případně ani společně s hlavou rodiny nemají důchodu podrobeného důchodové dani.

Zvláštního příspěvku má se použíti z části ku dotování fondů, jež se zřídí podle § 108 u zemědělských rad pro poskytování náhrad pozemkové daně v případech živelních pohrom, a zbytkem ku dotování fondu zmíněného v § 10 osnovy zákona o úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy.

Proti dosavadnímu zatížení pozemkovou daní ve výši 22.7% (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi 20%) katastrálního výtěžku nastoupí tudíž daň ve výši u lesů 40%, u ostatní půdy 34%dosavadního katastrálního výtěžku. Tato daň bude na příště také základem pro vyměření přirážek. výšená základna přirážková umožní, aby v zákoně o úpravě finančního hospodářství svaků územní samosprávy byla výše přirážek pozemkové dani limitována stejnými procenty jako k ostatním daním výnosovým.

Zvýšení základny přirážkové u pozemkové daně vede k tomu, že platnost ustanovení hlavy I. návrhu zákona se posunuje až, na rok 1928 (viz čl. XVI. návrhu zákona), kdy také vstoupí v platnost zákon o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy. Tímto zákonem totiž uplatněna bude teprve ochrana poplatníků před příslušným zatížením autonomními přirážkami, bez kteréž ochrany by zvýšení přirážkové základny u pozemkové daně znamenalo pro poplatníky v mnohých obcích značné nebezpečí. Mimořádná opatření pro rok 1927 co do daně pozemkové stanoví se článkem VIII. návrhu zákona, jímž se na tento rok prodlužují mimořádné přirážky státní k dani pozemkové v téže výši, jak vybírány byly na rok 1926.

Ve způsobu předpisování pozemkové daně (každoroční repartice) nenastává v zásadě změna (až na to, že se daň vyměří jako u ostatních přímých daní teprve po projití berního roku) a také oznamování provedeného předpisu daně poplatníkům obcemi se podržuje. Zvláštní platební rozkazy na pozemkovou daň mají se vydati, jako dosud, jen v případech, kde se daňová, povinnost mění a na zvláštní žádost poplatníkovu, podanou do lhůty zákonem stanovené.

Změny provedené proti vládní osnově v textu § 104 jsou pouze podřadného významu.

Místo označení "katastrální obec" užívá se výrazu "katastrální území jednotlivých obcí (jejich součástek)", jelikož v mnohých místech nekryje se obvod katastrálního území s obvodem obce.

Místo "obecní představenstvo" užívá se prostě výrazu "obec", jelikož podle nynějšího obecního zřízení označení "obecní představenstvo" pro užší orgán obecní správy není již běžným.

Konečně škrtnuta byla v odst. 2. slova "nebo námitky proti předpisu daně uplatniti". Námitkami byly ve vládní osnově míněny námitky proti nepřesnosti a přehmatům při sepisování předpisních výkazů. Podobné námitky jsou však všeobecně přípustny již podle společných ustanoveni § 56, odst. 4. V § 104, odst. 2., bylo tedy zvláštní připomenutí těchto námitek zbytečným a mohlo vésti k nesprávnému výkladu o přípustnosti odvolání proti vyměření pozemkové daně, které přípustno jest jen v jistých případech podle ustanovení § 330 zákonné osnovy.

Povinnost platiti daň počíná se zpravidla vždy počátkem roku jdoucího po vzniku daňového nároku státu a končí se koncern roku, v němž nárok na doň pomíjí. Ke změnám daňové povinnosti, nastalým během roku, přihlíží se pouze při pozemcích podrobených dani domovní (zastavěná plocha a nádvoří) vzhledem ku případnému dvojímu zdanění daní pozemkovou a daní domovní.

Proti vládní osnově změněno pouze v odst. 3. slovo "běžící" na "tento" (rok). Označení "běžící" rok nebylo by tu dobře na místě, jelikož se daň vyměřuje až o uplynutí berního roku.

Ustanovení o náhradách pozemkové daně z důvodu živelních škod na zemědělských kulturách doznávají proti vládní osnově změn, které jsou odůvodněny změnami provedenými v § § 103 a 105 návrhu zákona.

V případech rozsáhlejšího poškození zemědělských kultur živelními pohromami stanoví se v zásadě nárok poškozených na náhradu ze zvláštních fordů. Rozsah a bližší podn2ínly náhrady určiti má však teprve vládní nařízení, jež vydáno býti má po slyšení korporací, do jejichž pravomoci rozhodování o náhradách přísluší.

Příspěvky; jež do fondů poskytuje stát a obce, stanoví se definitivně. Příspěvek státu stanoví se 30% zvláštního příspěvku vybíraného s pozemkovou daní podle nově navrženého odst. 2. § 105 a příspěvek obcí částkou 10% pozemkové daně, předepsané, v obci. K lesům se při výpočtu těchto příspěvků nepřihlédá, jelikož odpis pozemkové daně z důvodu živelních pohrom u lesů upravuje se ustanoveními § 111 a násled. zvláštním způsobem. Výše příspěvků státních a obecních podle novéno návrhu rovná se celkem příspěvkům, jež měly býti odváděny podle přechodných ustanovení čl. VII. odst. 6. vládní osnovy.

Příspěvky obcí pro fond tvoří řádné vydání, jež hraditi nutno v rámci obecního rozpočtu. Na stanovenou nejvyšší přípustnou výměru obecních přirážek (§ 1 zákona, o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy) nemá ustanovení § 109 žádného vlivu. Pokud příspěvek obce může býti uhrazen z výnosu obecních přirážek vybíraných státními úřady, zadrží se jimi a odvede přímo do fondu.

Slevy pozemkové daně při poškození lesů živelními pohromami připouští návrh zákona za podobných podmínek a předpokladů, které vyžadovala příslušná dosavadní ustanovení. Rozsah poškození, jež zakládá nárok na slevu daně, se však podstatně zužuje a docílení slevy se tím usnadňuje, jelikož podle návrhu zákona stačí již zničení jedné čtvrtiny porostu lesního komplexu pro vznik nároku na slevu daně, kdežto dosud bylo požadováno zničení jedné třetiny.

Proti vládní osnově mění se text §§ 111 a 112, čímž se vyhovuje předneseným přáním za přesnější stylisování zmíněných ustanovení. Zejména odstraňuje se taxativní výpočet škod, k nimž při nároku na slevu daně možno přihlížeti, a stanoví se zřetelněji, že nárok na slevu daně jest dán, bylo-li poškození v míře zákonem stanovené způsobeno na čtvrtině plochy lesního komplexu bez ohledu na stáří porostu.

V § 112 má se jasněji vyjádřiti, že sleva daně povoluje se celou částkou, která ze zničeného dřeva byla podle stavu pozemkového katastru na pozemkové dani placena až do konce roku, v němž škoda nastala. Změna textu v § 116 jest odůvodněna změnou provedenou v § 105, odst. 2.

Je-li, potřeba nově upraviti zákonné předpisy o přímých daních vůbec, jeví se tato potřeba v příčině předpisů o dani domovní nejnaléhavěji.

Dosud platné zákony této materie se týk jící v zemích historických sahají až do doby josefinské a nahromadilo se jich tolik, že je těžko v nich se vyznati. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi pak platí dosud o dani domovní právo uherské.

Nutnost a účelnost nové úpravy; unifikace práva o dani domovní a potřeba reformy daně domovní, směřující ke znížení daňového břemene, k jeho vyrovnání a ke zjednodušení ukládacího řízení; se uznává všeobecně.

Vládní návrh v hlavních zásadách přejímá dosud platné právo v zemích historických i na Slovensku s Podkarpatskou Rusí, čímž má býti dějinná souvislost práva zachována.

Daň domovní má podle něho zůstati, jakou byla dosud, totiž daní přímou, výnosovou (objektní) se dvojí zdaňovací formou, daně činžovní a daně třídní. Daní činžovní má býti postižen procentní sazbou daňovou výtěžek budov pronajímaných; daní třídní pak užitková hodnota venkovských budov obývaných vlastníky, jež má se ukládati jako dosud podle počtu obytných místností pevnými sazbami.

Reformní tendence vládního návrhu záležejí obzvláště:

1. v úpravě trvalého osvobození podle věcných hledisk;

2. ve vynětí z daně nepronajatých provozoven včetně hospodářských budov;

3. v rozšíření domény daně činžovní;

4. v přijetí hrubého výnosu nájemného (nájemní hodnoty), jakožto základu daně činžovní;

5. v ukládání daně činžovní po uplynutí berního roku;

6. v podstatném snížení sazeb daně činžovní a

7. ve snížení sazeb daně třídní z chatrných obytných budov nejmenších a zvýšení sazeb této daně z budov přepychových přirážkou.

Ačkoliv celkem možno reformu takto navrhovanou jenom vítati, provedeny přes to na vládním návrhu podstatné změny a to především pokud se týče rozšíření okruhu daně činžovní na úkor daně třídní, dále ohledně nakládání s deputátními byty jako nepronajatými, ohledně vyměřování činžovní daně z budov částečně pronajatých a konečně ohledně způsobu zjišťování nájemní hodnoty u bytů pronajatých s nábytkem, zařízením a posluhou.

Ostatní změny v provedené ve vládním návrhu jsou rázu podřadného aneb formálního a děje se o nich zmínka při jednotlivých pozměněných paragrafech.

Odůvodnění jednotlivých ustanovení:

Domovní dani podrobeny jsou všechny budovy i se zastavěnou jimi plochou a nádvořím, že byly zastavěná plocha a nádvoří pojaty do daně domovní, jest pouhým důsledkem zařízení daně pozemkové, podle něhož jsou z ní vyňaty.

Budovami podle návrhu zákona rozumí se stavby spojené pevně se zemí nebo v zemi, zřízené k trvalým účelům.

Pevné spojení se zemí dodává budově karakteru věci nemovité. Pro nedostatek pevného spojení nejsou budovami movitosti jako: obývací vozy, lodní mlýny, stavby na vodě plovoucí, tyto i když jsou trvale ku břehu připoutány, plovárny a pod.

K pojmu budovy dále se vyžaduje; aby byla zřízena k trvalým účelům. Nejsou tudíž v souhlasu s § 29 i obč. zák. budovami stavby přechodného rázu jako: Stavení zřízená k účelům a na dobu provádění určité stavby (stavební kanceláře, kantiny), stany sloužící za dočasný útulek, pavilony, které se po skončení výstavy neb veletrhu odklízejí, dále tržní boudy v lázeňských místech zřízené na dobu sezony, vyřazené železniční vagony, upravené z nouze k přechodnému bydlení a pod.

Aby mohla stavba sloužiti trvale (nepřetržitě) určitému účelu, je nutno, aby prostory její byly uzavřeny stěnami; podlahou a krytem (stropem).

Pro nedostatek takového uzavření nejsou budovami na př. kolny se všech stran otevřené, nezasklené verandy, hudební pavilony, otevřené zahradní besídky a pod.

Stavbami v zemi rozumí se takové, které jsou zřízeny pod povrchem zemským, na př. samostatné vinné a pivní sklepy, stavby dolové a j.

Ustanovení § 11 vládního návrhu bylo přestylisovati, poněvadž definice budov v jeho odst. 2: obsažená byla úzkou, nebyly by jí kryty budovy sloužící taktéž k trvalým účelům jako: chrámy, školy, musea, hvězdárny, nemocnice, jízdárny a j.

Odst. 2. vládního návrhu odpadá vzhledem k přestilisaci tohoto paragrafu.

Postižení budov (městských) poskytujících činžovní výtěžek a majících činžovní hodnotu daní činžovní, budov venkovských; jsoucích ve vlastním užívání, daní třídní, srovnává se v podstatě s dosavadním stavem.

Daň domovní předpisuje se podle návrhu zákona vlastníku anebo trvalému poživateli budovy. Ustanovení to shoduje se s dosavadním právním stavem; novým jest; že trvalému poživateli, kterým je dnes pouze beneficiát a držitel svěřenství, jest na roveň postaven doživotní poživatel (nikoli pouhý usuář), a že subjektem daně je též poživatel superedifikátu, třebas dočasný. Ustanovení toto jest odůvodněno slušnosti, aby platil daň z budovy; kdo doživotní požitky z ní bere.

Předpis daně domovní na každý rok zvláště a zpravidla, nehledíme-li k řídkým výjimkám (fysické díly budovy, díly vzniklé superedifikací), pro každou samostatnou budovu, není novotou.

Za samostatnou (jednotnou) pokládá návrh zákona takovou budovu, která není na jiné budově závislou, jak co do poživatelnosti, tak stavebně.

Karakteristickým znakem samostatností (jednotnosti) budovy jest vlastní krov a vlastní vchod.

Otázku samostatnosti budov s hlediska daňové techniky nelze řešiti na podklad knihovního stavu, poněvadž dům v Čechách, na Moravě a ve Slezsku může činiti jen jedno knihovní těleso a tudíž může býti zapsán jen do jedné knihovní vložky pouze ve velkých městech, kdežto ve venkovských městech, městysech a vsích jsou s budovou obytnou vedle zahrady a budov hospodářských zhusta všechny pozemky náležející k usedlosti zapsány do jedné vložky.

Bude tudíž třeba řešiti otázku tu případ od případu.

Budovu jinak samostatnou opatřenou více čísly popisnými neb polohopisnými nutno považovati za budovu jednu; skutečnost pak, že více budov samostatných opatřeno jest jedním číslem opisným neb polohopisným, jim povahy samostatných daňových předmětů ubírati nemůže.

Byla-li u stávající samostatné budovy provedena přístavba neb nástavba, tvoří nový stavební stav se starým jeden celek.

Stavení provedená na nádvoří jako dílny; skladiště, prádelny, garáže a j. jsou součástmi budovy hlavní i když by jinak byly samostatnými budovami, poněvadž nádvoří tvoří s budovou hlavní jeden celek.

Stanovení práv vlastnických neb požívacích podle stavu určitého dne jakožto rozhodné skutečnosti pro pravidelný předpis daně bylo třeba, aby bylo zabráněno možným pochybnostem a sporům o povinnosti daňové. § 120 vlád. návrhu byl v rozpočtovém výboru změněn tak, že v odst. 1. za účelem úplnosti vsunuta, byla též citace § 119; odst. 3.; dále, že přestilisován byl odst. 2.

Tato změna odůvodňuje se tím, že, ježto daň předpisuje se až po uplynutí berního roku, jest den poslední tohoto roku pro stanovení subjektivní daňové povinnosti vhodnějším nežli 1. leden roku berního a bylo také třeba ustanovení toto přivésti v souhlas s ustanovením § 4, odst. 3.

Odstavec 3. odpadá vzhledem k nové stilisaci odst. 2.

Počátek povinnosti daňové při dani činžovní jest dán dnem skutečného použití budovy (její části) nebo dnem, který jde po zániku daňového osvobození. Tak tomu je i podle práva dosavadního. V pojem "skutečného použití" zahrnuje se také fakt že počal poplatníku plynouti z objektu výtěžek činžovní ještě před užíváním jeho; na př.: objekt byl pronajat, nájemné platí se ode dne smlouvy nájemní, nájemník však nastěhuje se později.

U daně třídní navrhuje se počátek povinnosti daňové od příštího kalendářního roku, který jde po skutečném použití stavby nebo při zániku daňového osvobození od příštího dne, čímž návrh zákona zachovává dosavadní stav.

§ 122 jedná o skončení daňové povinnosti.

Konec k povinností daně činžovní následkem zániku budovy neb vyklizení jejího váže se na předpoklad, že v souvislosti s těmito událostmi nastal také zánik výtěžku z budovy, což plyne z povahy daně činžovní jakožto daně výnosové.

§ 125 pojednává o případech, ve kterých stavební přeměny způsobily změnu daňově právního posuzování, ať již objekt dosud dani nepodrobený (na př. továrna, skladiště, stodola) stal se budovou daní povinnou (obytný dům) aneb naopak objekt daní povinný (obytný dům) stal se v celém rozsahu stavením daní nepovinným (sýpka, kolna), dále o případech, když fysickým rozdělením budovy nebo sloučením několika samostatných budov v jednu, zvětší nebo zmenší se počet daňových objektů.

Při fysickém rozdělení budovy na více samostatných budov zaniká budova stará a na místě jejím vznikají samostatné budovy nové. Sloučí-li se dvě nebo více samostatných budov v jednu, zaniknou budovy dřívější a na jejich místě vznikne budova nová.