Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Z pojmenování vyplývá, že jde o daň výdělkovou, která postihuje zvláště vyjmenované výdělečné podniky nebo zaměstnání na výdělek provozovaná. Jsou to Podniky trojí skupiny: I. podniky povinné veřejně účtovati, II. podniky společností s ručením omezeným a III. podniky výdělečné, na nichž kapitálovou účastí,podílem na zisku nebo jiným způsobem aspoň 50% zúčastněna jest akciová společnost, komanditní společnost na akcie, těžířstvo nebo společnost s ručením omezeným, tuzemskému zdanění nepodrobená. Základem zdanění jest ryzí výtěžek v obchodním roce docílený.

V Čechách, na Moravě a ve Slezsku činil výnos, této daně:

Na Slovensku a Podkarpatské Rusi činil výnos:

Dlužno uznati, že z daní výnosových tato forma daně relativně jest nejdokonalejší; dokonalejší nežli analogická daň ve státech jiných.

Proto osnova přidržuje se formy dosavadní a zavádí jen některé změny; unifikujíc pak, béře za základ daň platnou v býv. Rakousku.

Z cifer předeslaných vyplývá, že touto formou výnos podniků byl co nejdokonalejší (s hlediska fiskálního) postižen. Základna daňová byla tu vlastně nejširší. Sama o sobě státní daň nesnesitelnou nebyla a není. Ale s vysokými přirážkami stala se nesnesitelnou a brzdou v pokroku. Poněvadž přečetné podniky touto daní postižené jsou podniky větší; na export odkázané, přemíra; daňového břemene ohrozila i soutěživost podniků našich na světovém trhu. Odtud snaha, břemeno daňové zmírniti a limitovati přirážky.

Pokud jde o materielní ustanovení, vykazuje návrh zákona oproti nynějšímu právnímu stavu tyto podstatnější změny.

Okruh podniků podrobených zvláštní dani výdělkové jest rozšířen (viz shora sub III.). Důvod je na snadě.

Možnost osvoboditi podniky napomáhající veřejným, dobročinným, nebo obecně užitečným účelům, rozšířena jest i na podniky obecně prospěšné, u nichž zájem veřejný převládá nad zájmem výdělečným.

Osvobození tato a rovněž i osvobození ipsa lege stanovená dotknou se citelně financí samosprávných, hlavně větších a zejména hlavních měst. Nová osvobazení podniků státních, rovněž i podniků veřejných korporací způsobiti mohla by i nebezpečnou konkurenci podnikání soukromému v témže nebo souvislém oboru. Stejné účinky mohly by vyplynouti i ze zatížení nestejnou daňovou sazbou. Tato hlediska bylo by nutno bráti v úvahu na př. když jednalo by se o spořitelnách. Je na snadě posuzovati tyto stejně jako okresní hospodářské záložny. Ale v praksi jest velký rozdíl mezi spořitelnami. A z toho důsledek: Ponechati vládě, aby stanovila osvobození buď od případu k případu nebo nařízením stanovila aspoň předpoklady osvobození všeobecně platné. Nově vzniklým podnikům národohospodářské důležitosti poskytuje návrh zákona možnost dosíci na určitou dobu buď plného, nebo částečného osvobození od daně s přirážkami.

Podstatně změněna jsou dosavadní ustanovení o základu daně. Tím jest nyní jen skutečný výtěžek, dosažený v obchodním období, které končí v roce berním, i tenkráte, trvá-li období kratší dobu nežli rok.

Ve výpočtu položek, které k rozvahovým přebytkům se připočítávají (nejsou srážkové položky) pokud se týče od nich odečítávají (jsou srážkové položky), vykazuje návrh zákona značné změny:

Odčitatelny jsou úroky z prioritních obligací nebo jinakých dílčích dlužních úpisů a úroky hypotekární.

Zásada, že daň výdělková s přirážkami jest neodčitatelnou, zachována jest sice i nadále v platnosti; ale přiznává se odčitatelnost placené zaúčtované dani výdělkové a přiměřené reservě na tuto daň, pokud bylo reservy té upotřebeno nejdéle do dne podání přiznání ku placení daně s přirážkami.

Vedle řádných odpisů přiznává se odčitatelnost také mimořádným odpisům z nových investic ve výši 20% v době 5 let od provedení investice.

Za určitých podmínek jsou odčitatelnými odměny společenských orgánů.

U podniků, které počátkem obchodního období mají ve vlastnictví aspoň 15% akcií kuksů, podílů nebo užitkových listin jiného tuzemského podniku, nezdaní se podíly na zisku tohoto podniku.

V důsledku zvláštních zákonů vylučují se z daňové základny příspěvky do Všeobecného fondu peněžních ústavů a do Zvláštního fondu pro zmírnění ztrát z poválečných poměrů a podpory z těchto fondů poskytované; jakož i příspěvky výdělkových a hospodářských společenstev do zvláštních fandů zřízených u jejich ústředí podle zákona o Zvláštním fondu a konečně renty za postátněné nebo trvale do státní správy převzaté podniky.

S modifikací stanovenou v čl. XVI. uváděcích ustanovení jsou neodčitatelnými příspěvky různým sociálním ústavům (nemocenské, úrazové; pensijní pokladny atd.), placené za zaměstnance nad povinnou zákonnou kvotu a daně za zaměstnance placené; dále není odčitatelnou za věřitele placená srážková daň rentová.

Pro fuse určitých podniků a pro přeměny podniků v jinou právní formu poskytuje zákon osvobození od daně likvidační s přirážkami.

I v daňových sazbách přináší návrh zákona úlevy proti nynějšímu stavu. Základní sazba daňová 10% se snižuje na 8%. Zvýhodněné podniky zdaňovati se budou 2 promille ze základního kapitálu. Sníženy jsou i sazby daně výdělkové pro výdělková a hospodářská společenstva nezvýhodněná, pro spořitelny a dobročinné, vzdělávací nebo kulturní nadace.

Dosavadní ustanovení o dělbě daně u podniků výrobních doznala změny potud, že se rozdělí daň mezi sídlo podniku a provozovny v poměru 15:85 místo dosavadních 20:80 a že za určitých podmínek přihlíží se i k obcím, kde sice nejsou provozovny, v nichž ale bydlí určitý počet zaměstnanců podniku.

Aby vyhověno bylo přečetným stížnostem samostatných podnikatelů z kruhů živnostenských a obchodnických, najmě drobných, že jim některé družstevní podniky zvýhodněné působí konkurenci tíživou, navrhují se přísné kautely, jež mají brániti překročování rámce zvýhodněné družstevní svépomoci.

V tomto paragrafu jest stanovena subjektivní a objektivní povinnost daňová. Subjektem daně jest ten, kdo provozuje podnik. Objektem jsou:

1. podniky veřejně účtující,

2. podniky společností s obmezeným ručením a pravovárečná měšťanstva a

3. jiné podniky výdělečné, na nichž jest účastí kapitálovou, podílem na zisku, nebo jinakým způsobem alespoň 50% zůčastněna akciová společnost, komanditní společnost na akcie, těžířstvo nebo společnost s ručením obmezeným tuzemskému zdanění nepodrobená. Toto ustanovení má zabrániti, aby cizozemské společnosti, které by jinak zvláštní dani výdělkové v tuzemsku byly podrobeny (§ 71 návrhu zákona), neunikaly povinnosti té tím, že nezřídí v tuzemsku samostatné provozovny, nýbrž žúčastní se pouze vkladem na tuzemském podniku, který zvláštní dani výdělkové není podroben (veřejná obchodní společnost). Daňová povinnost jest obmezena na cizozemské společnosti akciové, komanditní společnosti na akcie, těžířstva a společnosti s obmezeným ručením a na případy, kdy tyto společnosti jsou na tuzemském podniku účastí kapitálovou, podílem na zisku nebo jiným způsobem účastny alespoň 50%.

V §§ 69 až 71 návrhu zákona jsou ustanovení o poměru k cizině, která se kryjí s posavadním zákonným stavem.

Zde jsou vypočtena subjektivní osvobození od zvláštní daně výdělkové. Návrh vládní doznal zde změny potud, že ustanovení pod písmenou a) bylo doplněno slovy: "včetně monopolů a státních železnic", co stalo se jednak za účelem jasnosti, aby s zamezilo pochybnostem, zda pod pojem podniků provozovaných k účelům veřejně správy lze zahrnovati také státní monopoly a jednak proto, že byl škrtnut odstavec b) tohoto paragrafu, podle něhož měly býti státní železnice od zvláštní daně výdělkové osvobozeny.

Odstavec písmena b), obsahující osvobození do daně obecně prospěšných podniků státu a samosprávných svazků, u nichž zájem veřejný převládá nad zájmem výdělečným, ať již jde o podniky vlastní nebo pachtované jako: dráhy, elektrárny, plynárny, průmyslové podniky školní, jatky a pod., byl vypuštěn a vřaděn do §u 73. Bližší odůvodnění viz v § 73. V důsledku toho doznalo označení jednotlivých odstavců tohoto paragrafu příslušných změn.

Další změny doznal také posavadní odst. lit. h) (nyní lit. g), kde osvobození od daně bylo rozšířeno i na podniky společenstev a jiných sdružní živnostenských, jejichž účelem jest společně opatřovati stroje pro své členy, a konečně doplněn byl posavadní odstavec i) [nyní ch)] jednající o Všeobecném pensijním ústavu a náhradních pensijních ústavech tak, že za slova: "a jen do výše" se nově vložila slova: "zákonem nebo stanovami". Tímto doplňkem má se čeliti obavám, že náhradní ústavy pensijní by požívaly osvobození od daně jen tenkráte, kdyby své účastníky pojišťovaly jen do výše nejmenších plnění zákonem pro Všeobecný ústav pensijní předepsaných. Osvobození od daně budou tedy požívati náhradní ústavy, i když pojišťují své členy na částky vyšší, avšak jen do výše stanovami předepsaných plnění.

Pod pojem náhradních ústavů pensijních spadá i pensijní ústav železniční, zřízený na podkladě vládního nařízení ze dne 29. prosince 1921, č. 506 Sb. z. a n., a pod pojem pojišťoven zřízených podle zákona o úrazovém pojištění dělníků spadají i úrazové pojišťovny robotnické na Slovensku.

Do prvního odstavce bylo vsunuto dřívější ustanovení §u 72, lit. b) o osvobození obecně prospěšných podniků, u nichž zájem veřejný převládá nad zájmem výdělečným, ať již jde o podniky vlastní nebo pachtované, od daně výdělkové. Obmezení na podniky státu a samosprávných svazků odpadá. Osvobození toto stanoveno jen fakultativně a rozhodování o tom, jsou-li v určitém případě splněny podmínky zákonné přeneseno na ministerstvo financí, 1teré při tom postupovati bude pokud možno liberálně. Kdežto podle původního znění § 72, lit. b) mohly dosíci plného osvobození od daně výdělkové jen podnik, u nichž zájem veřejný převládal plně nad zájmem výdělečným, bude nyní možno i částečné osvobození od daně výdělkové, pokud bude zde jen částečně zájem veřejný; a v případech, kde jest sice převaha zájmů veřejných nad zájmem výdělečným, ale tento poslední zájem rušivě zasahuje do zájmů veřejných, bude možno podnikům klásti určité podmínky, aby toto rušivé zasahování do zájmů veřejných bylo odstraněno. Osvobození bude možno poskytovati také jen na určitou dobu. Tato opatření mají býti zárukou, že osvobození od daně výdělkové nebude zneužíváno. Tohoto osvobození budou moci býti účastny též spořitelny a různé zemské ústavy peněžní, pokud ovšem u nich budou dány podmínky zákonné.

Odstavec 2. tohoto paragrafu obsahuje obdobné ustanovení jako § 52. Plné osvobození od zvláštní daně výdělkové jest vázáno podmínkou; že vyplácená dividenda nečiní více než 4% základního kapitálu. Činí-li více než 4%, nejvýše však 6%, bude podnik osvobozen od poloviny daně s přirážkami. Vyplatí-li více než 6%, bude podroben pravidelnému zdanění. Aby se však zabránilo zneužívání zákona tím, že by podniky, chtějíce dosíci osvobození od daně výdělkové, rozdělovaly pouze nízkou dividendu a přebytky prozatím ukládaly do reservních fondů a po uplynutí zákonných výhod pak tyto fondy daně prostě rozdělily mezi akcionáře (společníky) nebo jich použily k odměnám členů představenstva, bylo nutno prohlásiti tento způsob upotřebení reservních fondů za dani podrobený.

V platnosti zůstávají osvobození podle státních smluv a osvobození poskytnutá zvláštními zákony místním drahám a drahám nižšího řádu (zák. čl. XXXI/1880 a zák. č. 2/1895 ř. z. a pokud se týče č. 149/1910 ř. z.).

Zde jsou vypočteny podniky, které co do vyšetřování daňové základny a co do daňové sazby požívají zvláštních výhod (tak zv. podniky zvýhodněné). Jsou to sdružení svépomocná, která obmezují svou činnost podle stanov i ve skutečnosti na členy.

Vládní návrh byl doplněn potud, že mezi odstavec 1. a 2. bylo vsunuto ustanovení, podle něhož porušení stanov skutečným rozšířením činnosti na nečleny má za následek odnětí výhod a zdanění normální sazbou. Tím má býti zabráněno zneužívání daňových výhod. Výhod těch však podnik neztratí, dokáže-li, že rozšíření činnosti na nečleny neděje se soustavně, nýbrž že se stalo jen v ojedinělých případech, a to následkem omylu. Má-li podnik několik provozoven, posuzuje se povaha případného rozšíření činnosti na nečleny při každé provozovně samostatně.

Dále bylo ustanovení dosavadního druhého (nyní třetího) odstavce písmena e) doplněno ustanovením, podle něhož spolky skladištní a odbytové daňových výhod neztrácejí, jsou-li nepředvídatelnými a mimořádnými okolnostmi nuceny dodati částečně i výrobky získané od nečlenů. Tím jest pamatováno na případy, kdy družstva, v důsledku nastalých živelních pohrom a pod. nejsou s to, aby dodala jen výrobky členské, nýbrž musí, aby své dodávkové povinnosti dostála, přikoupiti určité množství výrobků nečlenských.

Jako dosud, bude i nadále zvláštní daň výdělková vyměřována na každý kalendářní (berní) rok.

Podstatných změn doznala dosavadní ustanovení o zjišťování vyměřovacího základu (§ 92 zák. o os. daních). Podle nynějšího práva byl podkladem pro vyměření daně pravidelně ryzí výtěžek dosažený v obchodním roce, který předcházel roku bernímu. Nevykazovala-li obchodní uzávěrka výtěžku celoročního, nebo vykazovala-li snad výtěžek z obchodního období delšího jednoho roku, nastalo přepočítání výtěžku na dobu jednoroční.

Toto ustanovení vedlo v praksi k značným tvrdostem. Tak na příklad: Nový podnik pracoval půl roku (od. 1. 7. do 31. 12.) a dosáhl zisku 50.000 Kč, který byl podkladem zdanění jak na rok, v němž bylo s provozováním započato, tak i na příští rak berní, v němž snad nevydělal již ničeho, a byl koncern tohoto roku zastaven. Zdanil tedy podnik:

ačkoliv ve skutečnosti vydělal za oba roky jen Kč 50.000.

Jiný příklad:

Nový podnik začal se dne 1. 11. jednoho roku a sestavil první bilanci ke dni 30. 6. roku příštího. Tato vykázala zisk 80.000 Kč, který byl podkladem zdanění. V tomto případě byla účetní závěrka podkladem pro vyměření daně výdělkové na 3 berní roky a podnik zdanil:

ač vydělal za, všechna 3 léta snad mnohem méně, ba koncem třetího roku musil býti zastaven.

Tyto tvrdosti odstraňuje § 76 návrhu zákona. Dosavadní rozlišování mezi rokem obchodním a berním přestává. Základem zdanění jest skutečný výtěžek, dosažený v obchodním období, které se končí v roce berním (§ 76, odst. 2.). Přepočítání zisku na dobu jednoroční a případné zdanění téhož zisku na několik berních let místa nemá.

Příklad:

1. Podnik, bilancující podle kalendářního roku, počne poplatnou činnost dne 1. 3. 1927 a uzavře bilanci k 31. 12. 1927, vykázav ryzí zisk Kč 100.000.- Podle platného práva zdanila by se částka Kč 100.000.- na berní rok 1927. Na berní rok 1928 by se částka ta přepočetla na rok a zdanilo by se tedy na rok 1928 Kč 120.000.-.

Podle návrhu zákona zdaní se Kč 100.000.- pouze jednou, a to na berní rok 1927. Na berní rok 1928 zdaní se zisk roku 1928.

2. Podnik počne poplatnou činnost dne 1. 7. 1927 a uzavře bilanci k 30. 6. 1928 se ziskem Kč 100.000.-.

Podle dosud platného práva zdanilo by se na berní rok 1927 Kč 50.000, na berní rok lú28 Kč 100.000.- a na berní rok 1929 rovněž Kč 100.000.-.

Podle návrhu zákona zdaní se uvedený ryzí zisk Kč 100.000.- pouze jednou, a to na berní rok 1928; na berní rok 1927 se žádná daň nepředepíše a na berní rok 1929 zdaní se zisk dosažený v době od 1. 7. 1928 do 30. 6. 1929.

Odstavec 3. § 76 upravuje případy; kdy v berním roce se končí několik obchodních období.

Přihlížejíc k okolnosti, že zvláštní daň výdělková jest podkladem pro vyměření přirážek autonomních svazků, a tyto svazky sestavují své rozpočty na každý jednotlivý berní rok zvláště, bylo třeba učinit opatření pro případ, že by v některém berním roce se neskončila žádné hospodářské období společnosti a nebylo by tedy pod kladu pro vyměření daně a tudíž také pro vyměření přirážek. Opatření to jest v § 76, odst. 4.

V posledním odstavci tohoto paragrafu jest pak opatření, aby se hospodářská období jednou podniky zvolená neměnila jen proto, aby se dosáhlo výhodnějšího zdanění.

Obsahuje definici ryzího výtěžku a stanovení daňového základu. S výjimkou podniků státních a podniků samosprávných svazků jest daňovým základem úhrn ryzích výtěžků všech podniků témuž poplatníku patřících po odečtení případných ztrát, které snad vznikly u některých z těchto podniků; u podniků státních a u podniků samosprávných svazků jest základem vyměření zvláštní daně výdělkové ryzí výtěžek každého jednotlivého podniku, při čemž u podniků státních se za "podnik" považuje souhrn závodů spravovaných na podkladě zákona č. 404 Sb. z. a n. z r. 1922 některým ze správních sborů.

Tento paragraf obsahuje taxativní výpočet částek, které při zjišťování daňové základny jest k rozvahovým přebytkům připočísti. Vládní návrh zákona byl pozměněn u písmeny f), jednající o krytí zvláštní daně výdělkové na vrub zisku. Zvláštní daň výdělková s přirážkami jest zásadně položkou neodpočítatelnou. Odčítatelnou bude však počínajíc rokem 1928 zvláštní daň výdělková s přirážkami na vrub ryzího výtěžku zaúčtovaná, pokud byla v rozhodném obchodním období prokazatelně zapravena (§§ 273-275); odčítatelnou bude dále i reserva pro zvláštní daň výdělkovou, přiměřená berní povinnosti roku, v němž byla zřízena, pokud podnik prokáže; že jí upotřebil v roce nejblíže příštím; a to nejdéle do lhůty stanovené k podání přiznání (§ 307, odst. 1., čís. 1) ku placení této daně s přirážkami.

Změna oproti vládnímu návrhu záleží tedy v tom, že odčítatelnou jest u daně výdělkové jen zapravená a na vrub ryzího výtěžku dotyčného obchodního roku zaúčtovaná částka zvláštní daně výdělkové s přirážkami a dále, že se odčítatelnost této daně s přirážkami rozšířila i na přiměřenou reservu, avšak jen pokud tato reserva bude do doby stanovené pro podání přiznání skutečně k placení daně upotřebena.

Ustanovení tato platiti budou teprve od berního roku 1928; pro berní rok 1927 platí ještě ustanovení § 32 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n. (viz čl. III.; odst. 4. uváděcích ustanovení); podle něhož se přiznává odčítatelnost dani zaúčtované (včetně přiměřené reservy).

K ustanovení písmeny e), druhý odstavec, pokud toto připouští odčítatelnost darů a podpor ukládaných do samostatných, k tomu zřízených, od jmění podniku oddělených pensijních nebo podpůrných fondů, dlužno podotknouti, že tím i v budoucnosti se ničeho nemá měniti na nynější praxi, podle které možno za určitých předpokladů (přiměřenost úložek, jakož i prohlášení podniku, že se vzdává námitky promlčení práva k dodatečnému předpisu daně v případě, že se úložek těch později použije k účelům poplatným) přiznati odčítatelnost podobným přídělům do pensijních a podpůrných fondů, i když zůstávají ve jmění podniku.

Zde jest taxativní výpočet částek, které se do daňové základny nezapočítávají. Vládní návrh zákona doznal těchto změn, případně doplňků:

a) písmena f) druhý odstavec, jednající o posuzování odpisů, bude zníti: "Pochybuje-li úřad o přiměřenosti odpisů nebo úložek, zjistí ji výslechem znalců." Touto změnou dává se rozhodování o přiměřenosti provedených odpisů nebo úložek do zvláštních reserv do rukou znalců místo původního návrhu, aby o přiměřenosti rozhodoval úřad;

b) písmena f) třetí odstavec byl doplněn ustanovením, podle kterého výhody mimořádného odpisu se vztahují jen na investice provedené počínajíc rokem 1927 a ne také na investice dřívější a rozšiřují se i na budovy obytné s byty pro vlastní úředníky nebo dělníky. Současně stanoví se trestní sankce pro případy, že by se staveb požívajících výhod mimořádného 20% odpisu použilo v 10 létech počínajíc rokem dokončení stavby k účelům jiným, než ke kterým byla původně zřízena, která záleží v tom, že se mimořádný 20% odpis dodatečně zdaní. Tím má býti zamezeno zneužívání výhod zákona.

Konečně vylučuje se výhoda ta v případech, kdy výměna strojů nebo znovuzřízení budov souvisí se živelní pohromou a kde bylo za tím účelem použito mimořádných výhod co do odpisů nákladů se znovuzřízením předmětů živelní pohromou poškozených, poskytnutých zákonem č. 149/1926. Důvodem pro to jest, aby nebylo současně použito výhod obou zákonů.

Písmeno i) bylo oproti vládnímu návrhu pozměněno obdobně jako odst. 3. §u 55, hlava II.

Písmeno j) obsahuje ustanovení pro případy, kdy u výdělkových a hospodářských společenstev se rozděluje výtěžek nebo část jeho podle dodaných surovin atd. jelikož i u ostatních druhů podniků (akciových, společností s r. o.) mohou býti podobné případy dodávání surovin (jako na př. u cukrovarů dodávání řepy akcionáři, u lihovarů dodávání brambor a pod.), bude pro tyto případy v prováděcím nařízení blíže vyznačeno, pokud úplaty za dodané suroviny lze pokládati za poplatnou dividendu. (§ 77.)

Tento paragraf obsahuje předpisy o dodatečném zdanění reserv uvedených v §u 79, lit. d) a f). Druhý odstavec doznal doplnění v tom směru, že dodatečné zdanění naznačených reserv odpadne i při splynutí spořitelen v jednu nebo při splynutí spořitelny s jiným veřejně účtujícím podnikem, dále při splynutí pravovárečného měšťanstva se společností akciovou a konečně při splynutí okresních hospodářských záložen v jednu, nebo při splynutí okresní hospodářské záložny s jiným veřejně účtujícím peněžním ústavem. Toto doplnění bylo nutným se zřetelem ke zvláštnímu vládnímu návrhu zákona o poplatkových výhodách při fusích, který poskytuje poplatkové výhody i svrchu zmíněním hospodářským útvarům.

Jedná o nakládání s úložkami do reserv a fondů při zjišťování daňové základny.

Obsahuje ustanovení o zjišťování daňové základny v případech, kde není žádného rozvahového přebytku.

Jedná o daňových sazbách pro jednotlivé druhy podniků, o přirážce rentabilitní, o vyšetřování základu pro její výpočet a o předpisu daně minimální. Návrh vládní byl zde pozměněn potud, že v odst. 2. se zvýšila sazba daňová pro t. zv. podniky zvýhodněné (§ 75) z 1‰ na 2‰, to se zřetelem k sazbám všeobecné daně výdělkové, platící pro osoby fysické, s nimiž podniky zvýhodněné začasté konkurují.

Obsahují předpisy o dělbě daně výdělkové mezi obce, v nichž jest sídlo podniku a provozovny. U podniků výrobních rozdělí se daň v poměru 15%:85%, u obchodních v poměru 50%:50%, u podniků železničních předepíše se 20% v obci sídla podnikatelova; 40% v obci, kde jest provozní správa; a 40% v obcích traťových a u plavebních podniků rozdělí se mezi sídlo podniku a provozovny v poměru 80%:20%.

Zvýšení sídelní kvoty u podniků výrobních z 10%, jak navrhovala osnova, na 15% a v důsledku toho snížení kvoty daně připadající na provozovny z 90% na 85% stalo se se zřetelem k břemenům; která vznikají pro obce, v nichž jest sídlo podniku.

V § 85, odst. 6. přihlíží se při dělbě daň i k obcím, v nichž sice není provozoven, ale v nichž bydlí značnější počet zaměstnanců; čímž vznikají pro obce ty různá břemena. Těmto obcím má se dostati k úhradě těchto břemen přídělu ze zvláštního fondu, do něhož poplyne část přirážek. Ustanovení tohoto odstavce bylo oproti vládnímu návrhu pozměněno resp. doplněno obdobně, jak stalo se v § 58, odst. 6., hlava II.

V těchto paragrafech jsou ustanovená o počátku a konci daňové povinnosti a o změnách v berním roce. Vznik nového podniku jest oznámiti vyměřovacímu úřadu do 15 dní od počátku provozování. Opominutí oznámení může býti potrestáno pořádkovou pokutou. Byl-li převzat podnik již trvající, ale zvláštní dani, výdělkové nepodrobený, pokládá se převzetí to za, vznik nového podniku.

Lhůta 15 dní; stanovená ve vládním návrhu zákona pro odhlášení podniku, byla zvýšena na 30 dní.