Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Změny jsou jednak důsledkem změny § 28, jednak se jimi dociluje větší přesnosti a úplnosti zákonného textu.

Paragraf tento vyslovuje jasnou zásadu, že i v této zvláštní části zákona o srážkové dani (§ 28 až 43) nutno použíti všeobecných ustanovení o vyměřování, pokud zmíněná část nevykazuje výslovných úchylek.

Dodatek v odst. 1. § 45 jest nutný v důsledku nového znění § 28 právě tak jako i použití pozměněné terminologie (služební platy-požitky, zaměstnavatelé-plátci).

Povinnost nemocenských pojišťoven ku poskytování žádané pomoci finančním úřadům jest odůvodněna jednak nutností, jednak reciprocitou (§ 255, odst. 3. zák. ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n.).

(Zpravodajem v rozpočtovém výboru byl posl. Pekárek.)

Návrh zákona o přímých daních stanoví povinnost ku všeobecné daní výdělkové v témže rozsahu, jako ji stanovil dosavadní zákon o osobních daních. Zejména pokud jde o vyjmutí zemědělského a lesního hospodářství z daňové povinnosti zůstává přec uplatňované dalekosáhlé snahy reformní při dosavadním stavu až na nepatrné celkem zostření daňové povinnosti vedlejší, výroby spojené se zemědělským a lesním hospodářstvím.

Všeobecnou daň výdělkovou buduje návrh zákona ve formě výnosové, tudíž objektivní daně, kteráž postihujíc ryzí výtěžek nejlépe vyjadřuje věcnou nosnost podniku, jevící se v rozdílu příjmů dosažených v podniku a nákladů sloužících v rámci podniku k jejich dosažení daň postihuje tu výnos podnikatelův, skládající se v podstatě z odměny za práci a činnost jeho a z výnosu investovaného kapitálu. Daň jest v zásadě daní kvotovou, při čemž se nepouští se zřetele požadavek sociální spravedlnosti daňové. Vychází se z presumpce, že určitý rozsah výnosu jest výnosem pracovním, určitý další rozsah výnosu výnosem smíšeným a že výnos nejvyšší jest výnosem kapitálu. Stanoví se proto generální sazba výdělkové daně na 2.5%. Pro prvních 30.000 Kč ryzího výnosu, jakožto výnosu presumptivně pracovního, se sazba daně snižuje na 0.5%, pro výnosy pak nad 140.000 Kč zvyšuje se sazba na 4% v předpokladu, že tento výnos jest převážně kapitálovým. Poněvadž se u každého výnosu podrobuje prvních 30.000 Kč nižší, dalších 110.000 Kč střední a co nad to jest, vyšší sazbě, vzniká z toho přirozená progrese; avšak tato progrese není progresí podle absolutního výnosu, nýbrž důsledkem odlišného zdanění výnosu z práce a z kapitálu. Ohledy na pracovní příjem vyjadřují se také v tom, že hranice výtěžků, pro něž platí sazba snížená a sazba zvýšená, se při společenských podnicích zvyšuji o tolikrát 30,000 Kč, kolik společníků mimo jednoho jest v podniku trvale činných.

Avšak i v jiném směru uplatňují se ohledy na subjektivní poměry poplatníkovy. Při výtěžcích nepřesahujících 15.000 Kč snižuje se sazba daně na 1/4%. Další výhody poskytují se hospodářsky slabým poplatníkům, jejichž důchod dani důchodové zásadně podrobený nedosahuje poplatné výše, a to tím, že se při výtěžcích podniků nepřesahujících 7000 Kč sazba daně snižuje na 1/8% a že se od vybírání státní daně upouští, nepřesahuje-li výtěžek podniku 4000 Kč. Pro pracovní živnosti, které jsou vázány na osobní činnost poplatníkovu tak, že provoz není možným bez této činnosti; jako svobodná povolání advokátů, notářů, lékařů, spisovatelů, umělců, obchodních jednatelů a podob., jakož i živnostenská a obchodní zaměstnání záležející v takových osobních výkonech poplatníkových, jež není možno vykonávati zástupcem, snižuje se daň o 20%.

Ku výši kapitálu přihlíží se jen tím, že se stanoví, že daň nesmí býti menší než 1/2‰ (z tisíce) veškerého kapitálu v podniku trvale na zisk uloženého, přesahuje-li zmíněný kapitál 100.000 Kč.

Nuzným poplatníkům může daňová komise (jde-li o živností kočovné, i vyměřovací úřad) povaliti částečné nebo i úplné osvobození od daně,nepřevyšuje-li daňový základ. 7000 Kč, nebo jde-li a přestárlé a dlouhou dobu daň platící poplatníky, nepřevyšuje-li daňový základ 10.000 Kč.

Důležitou odchylku od dosavadních zásad uplatňuje návrh zákona potud; že nezdaňuje; jako dosud se dělo, každou jednotlivou provozovnu, nýbrž podniky tvořící samostatné hospodářské celky. Uložení berní sazby pro samostatné podniky děje se současně s uložením daně důchodové, touže daňovou komisi. Uložené berní sazby rozděluje pak berní správa na jednotlivé provozovny podniku a ta zpravidla v poměru částek jež v nich byly vydány na služné a mzdu.

Také při stanovení základu daně odkloňuje se návrh zákona od dosavadních zásad, jelikož připouští odečtení skutečně zapravené všeobecné daně výdělkové s přirážkami a příslušenstvím a veškerých úroku z dluhů obchodních s provozováním podniku souvisejících, bez ohledu na to, jde-li o cizí kapitály trvale v podniku uložené (základní kapitál) nebo o běžné úvěry provozovací.

Jinak zachovává návrh zákona o přímých daních, pokud toho změněné hlavní zásady připouštějí, normy dosavadních ustanovení I. hlavy zákona o osobních daních, přesunuje však značnou jejich část do hlavy IX., ve které shrnuje všechna ustanovení společná všem přímým daním.

Daňová povinnost stanoví se celkem v rozsahu ustanovení I. hlavy zákona o osobních daních. K podstatnějším změnám v daňové povinnosti dojde tudíž jen na Slovensku a v Podkarpatské Rusi; kde místo dosavadní zárobkové daně I. a III. třídy; případně daně báňské nastoupí povinnost k všeobecné dani výdělkové.

Všeobecné dani výdělkové podrobeny jsou jak osoby fysické tak i osoby právnické a sdružení těchto osob, pokud nejsou z daňové povinnosti vyjmuty podle § 47, odst. 1., č. 1., proto, že jsou podrobeny zvláštní dani výdělkové. Nepřihlíží se k tomu, na čí účet se podnik provozuje, a subjektem daně se označují osoby nebo sdružení osob, jejichž jménem se podnik provozuje; tedy osoby, které na venek (pro veřejnost) jsou označeny jakožto osoby podnik provozující.

Sdružením osob míní se tu jen sdružování na podkladě právním, kterým se zakládá také společný subjekt právní. Přicházejí tu tedy v úvahu vedle společnosti podle obchodního zákona (pokud nejsou podrobeny zvláštní dani výdělkové, tedy zejména společnosti veřejné a komanditní) také společnosti podle obecného zákona občanského. Pouhé sdružení samostatných živnostníků ve společných provozovnách za účelem zmenšení režie nebo usnadnění vyřizování zakázek týchž zákazníků, nezakládá společný daňový subjekt, jelikož tu také nevzniká samostatný subjekt právní. Totéž platí o advokátech sdružených ve společných kancelářích, jelikož i tu jde jen o sdružení za účelem zjednodušení režie, aniž by vznikl společný subjekt právní. V těchto případech bude se zdaňovati každý advokát ze své vlastní činnosti zvlášť. Totéž bude zpravidla i u manželů lékařů, kteří každý svoji zvláštní praxi provozují třebas ve společných místnostech a za společné režie, přece však každý jako zvláštní právní subjekt.

Co do předmětu daně uchyluje se návrh zákona v § 46, odst. 3., podstatně od dosavadních zásad. Daň neukládá se jako dosud zpravidla z každé provozovny, nýbrž z každého podniku, činícího samostatný hospodářský celek. Všechny provozovny náležející k témuž podniku jako hospodářskému celku, ať leží kdekoliv, budou tedy zdaňovány společnou daňovou sazbou; pojem podniku, činícího samostatný hospodářský celek, není v návrhu zákona blíže definován, poněvadž pojem ten vykládati lze jen podle všeobecných hledisek hospodářských a se zřetelem k individuálním okolnostem konkrétního případu.

V § 47 stanoví návrh zákona výjimky z daňové povinnosti, aniž by se podstatně odchyloval od dosavadních zásad zákona o osobních daních.

Není úmyslem postihnouti všeobecnou daní výdělkovou zahradnictví zemědělské, to jest takové zahradnictví, které se provozuje způsobem neodlišujícím se podstatně od obyčejného zemědělství. K takovému zahradnictví patří za obdobného způsobu hospodaření nesporně také ovocnictví (štěpařství, školkářství) a zelinářství. Provozování zahradnictví k účelům obchodním po živnostensku způsobem odlišným od obyčejného zemědělství tím, že normální vliv přírody jest nahražován, není možno klásti na roveň zemědělskému hospodaření a nutno tuto zvýšenou činnost postihnouti všeobecnou daní výdělkovou. Dotčeného cíle má se dosáhnouti tím, že se z osvobození stanoveného v § 47, odst. 1., bod 3. vyjímá výslovně obchodní zahradnictví provozované po živnostensku. V praxi dá se snadno rozeznati, co jest obchodní živností zahradnickou a co spadá pod obyčejné zemědělské zahradnictví. Dvojího zdanění při obchodní živnosti zahradnické netřeba se tu více obávati, jelikož podle ustanoveni § 55 výtěžek pozemků podrobený pozemkové dani se odčítá od výtěžku dosaženého v živnosti zahradnické, takže zde nemůže dojíti ku zatížení téhož výtěžku, daní pozemkovou a daní výdělkovou, jak tomu mohla býti za platnosti dosavadních ustanovení.

Jistou změnu dosavadních ustanovení zákona o osobních daních stanoví návrh zákona v § 47, odst. 2., jelikož zahrnuje do zemědělského a lesního hospodářství, vedlejší výrobu s ním spojenou i když se výroba omezuje na zpracování vlastních výrobků - jen tehdy, není-li zmíněná výroba takového druhu, že se zpravidla provozuje samostatnými průmyslovými podniky a nejde-li o samostatný závod po živnostensku provozovaný. Totéž vymezení stanoví návrh zákona, i u podniků záležejících v dobývání podstaty parifikační půdy.

Při prodeji vlastních výrobků zemědělského a lesního hospodářství vylučuje návrh zákona výjimku z daně, jde-li o živnostenské provozování prodeje v drobném v trvale otevřených, zmíněnému účelu určených prodejnách nebo skladištích; ať již jsou v sídle vlastního hospodářství nebo v jiném místě.

Daňová povinnost tuzemských podniků, rozšiřujících své provozování do ciziny, a cizích podniků, rozšiřujících své provozování do našeho území, zůstává nezměněna v rozsahu dosavadních ustanovení zákona o osobních daních.

Osvobození ad všeobecné daně výdělkové zůstává také proti dosavadním ustanovením zákona a osobních daních bez podstatných změn. Vynecháno bylo ustanovení o osvobození podniků, které provozuje stát k účelům správním, jelikož ustanovení ta spadá do oddílu zvláštní daně výdělkové; kdež také jest uvedeno pod § 72, odst. 1.; lit. a).

V bodě 2. zaměňuje se dosud používaný výraz "dělnice" výrazem "ženy", jelikož tento širší výraz je tu spíše na místě.

V bodu 3. byl uveden k objasnění exemplifikační výpočet zaměstnání, jež tímto odstavcem zákona jsou míněna. K tomuto ustanovení se k podnětu přednesenému v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny konstatuje, že se u polních hospodářů, kteří mají pouze počet potahů pro obhospodařování vlastních pozemků podle místních poměrů potřebných, zpravidla předpokládá, že vykonávají povoznictví toliko dočasně a nikoliv po živnostensku.

V bodu 5. rozšiřuje se osvobození tak na činnost uměleckou, ovšem s týmž obmezením, které platí pro soukromé vyučování a spisovatelství.

V bodu 6. zvyšuje se daněprostý ryzí výtěžek vedlejších zaměstnání proti dosavadním ustanovením I. hlavy zákona o osobních daních ze 100 Kč na 2000 Kč, kteréžto zvýšení odůvodněno jest změněnými poměry valutovými a cenovými.

Jinak zůstává jako dosud při zásadě, že u výnosové daně není daně prostého minima.

Povolovati osvobození od daně všeužitečným podnikům zmocňuje se ministerstvo financí v rozsahu poněkud rozšířeném proti dosavadním platným ustanovením zákona o osobních daních.

Mimo osvobození stanovená v §§ 50 a 51 návrhu zákona ponechávají se v platnosti pouze osvobození příslušející podle mezinárodních smluv a osvobození poskytnutá zvláštními zákony místním železničním drahám a drahám nižšího řádu.

Platnosti pozbývají dále některá osvobození, stanovená zák. čl. XXIX/1875, jako na př. osvobození tureckých poddaných, cizinců atd. Osvobození nově založených průmyslových podniků, které připouštěl zák. čl. III/1907, převzal vládní návrh (§ 52) v poněkud užším rozsahu tím, že povoluje daňové výhody tuzemským podnikům, vedoucím řádné obchodní knihy, které zavedou v tuzemsku dosud nezastoupenou nebo jen nedostatečně zastoupenou výrobu a jejichž vznik se doporučuje z národohospodářských ohledů. Proti vládní osnově rozšiřují se výhody pro nové podniky národohospodářské důležitosti potud, že se dává vládě možnost, aby dobu trvání výhod prodloužila na další dobu nejdéle 5 let, shledá-li to ze zvláštních důvodů vhodným.

Pro jednotlivé podniky již získaná dočasná osvobození od všeobecné daně výdělkové a od zárobkové daně III. třídy zůstávají však v platnosti až do projití doby, na kterou byla podle dosavadních ustanovení povolena (článek III., odst. 2., uváděcích ustanovení).

Vládní osnova připouštěla v § 54 snížení daňové sazby o 50%, nepřevyšoval-li daňový základ 10.000 Kč, ponechávala však I. rozhodnutí o tomto snížení sazby uvážení daňové komise. Bylo však nutným, aby pro nejmenší poplatníky byl místo fakultativního snížení daňové sazby přiznán pevný nárok na pokud možno nejnižší sazbu, jelikož by jinak nastalo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku proti dosavadním poměrům zvýšení daňového břemene právě pro ty nejmenší a hospodářsky nejslabší poplatníky. Z toho důvodu se ustanovení o snížené sazbě přesunuje do § 57. V § 54 zůstává pouze ustanovení o fakultativním částečném nebo i úplném osvobození od daně pro nuzné poplatníky. Osvobození toto však třeba připustiti ještě ve vyšší míře u přestárlých, ku provozování podniku méně způsobilých poplatníků, kteří již daňové povinnosti po dlouhou řadu let zadost činili. Z toho důvodu bylo uznáno, že částečné nebo úplné osvobození dlužno připustiti v případech, v nichž daňový základ nepřevyšuje 7000 Kč, a jde-li o přestárlé poplatníky, nepřevyšuje-li daňový základ 10.000 Kč.

Základem zdaněni jest celý ryzí výtěžek v podniku dosažený bez ohledu na to, komu ryzí výtěžek konečně přísluší. Z této zásady vyplývá ustanovení, že podíly z výtěžku plynoucí tichým společníkům nelze srážeti a že při podnicích společenských jsou základem zdanění výtěžkové podíly všech společníků. Jinak - pokud ovšem příjem a srážky jsou v přímém vztahu s provozováním podniku - platí pro vyšetření příjmů a srážek obdobně ustanovení platná pro daň důchodovou, obsažená v §§ 7, 1, 18 a 17, případně § 10, odst. 2. návrhu zákona; tím překročuje základ pra vyměření daně hranice, které se pravidelně pojmu výnosu kladou.

Z ustanovení o přípustnosti srážek v rozsahu platném pro daň důchodovou vyplývají proti dosavadnímu stavu (zejména vzhledem k ustanovením čl. III. zákona ze dne 28. dubna 1922, č. 144 Sb. z. a n.) značné výhody pro poplatníky všeobecné daně výdělkové, jelikož ustanovení to připouští odečtení skutečně placené daně výdělkové s přirážkami a příslušenstvím a veškerých úroků, z dluhů obchodních s provozováním podniku souvisejících, tedy bez ohledu na to, jde-li o cizí kapitály trvale v podniku uložené (základní kapitál) nebo o běžné úvěry provozovací. Jelikož se dosud přihlíželo při ukládání sazeb všeobecné daně výdělkové k výtěžku nezkrácenému o výdělkovou daň s přirážkami a příslušenstvím a o úroky z cizích kapitálů v podniku uložených, dlužno toto podstatné zkrácení daňového základu míti na zřeteli při posuzování daňové sazby stanovené v § 57 osnovy zákona.

V zásadě bude tedy základ daně u všeobecné daně výdělkové shodným s ryzím výtěžkem podniku zjištěným pro uložení důchodové daně podnikateli, případně jde-li o podnik společenský, všem na podniku zúčastněným. Z povahy všeobecné daně výdělkové však vyplývá, že v některých bodech základ zdanění bude odchylným od ryzího výtěžku stanoveného pro výpočet důchodu z podniku plynoucího. Odchylky tyto stanoví § 55 návrhu zákona v odstavcích 2. až 4.

Jde tu předem o odpočitatelnost placené daně výdělkové. Podle návrhu zákona lze ze základu všeobecné daně výdělkové odpočítávati skutečně zaplacenou všeobecnou daň výdělkovou s přirážkami a příslušenstvím. Tím liší se návrh zákona podstatně od dosavadního stavu, jelikož dosud nebylo možno při ukládání všeobecné daně výdělkové bráti zřetel na daň z podniku placenou. Účinek novoty nutno však omeziti na daň placenou za berní léta po platnosti reformy, jelikož by daně placené v létech od 1927 počínajíc za léta dřívější neoprávněně zkracovaly základ daně pro berní rok, ve kterém se platba koná. Jinak by se také poskytovala liknavému poplatníku výhoda proti poplatníku, jenž včas daně za léta před účinností reformy platil, poněvadž tento poplatník si podle dosud platných ustanovení při vyměření všeobecné daně výdělkové nesměl srážeti částky na tuto daň připadající.

Úvaha, že každá z výnosových daní podle dosavadního historického vývoje zachycuje výtěžek u jeho pramene, vede logicky k tomu, že z ryzího výtěžku mají býti vylučovány ryzí výtěžky objektů, které již postihuje daň pozemková a domovní. Tomuto požadavku plně hoví ustanovení § 55, odst. 3., jenž stanoví, že se základ všeobecné daně výdělkové snižuje o výtěžky vlastních pozemků a budov podnikatelových zahrnuté ve výtěžku podniku částkou, jakou byly vzaty za podklad pro vyměření daně pozemkové a domovní.

Konečně ustanovením § 55, odst. 4. zamezuje se u podniků, které vedou řádné obchodní knihy, opětné zdanění výtěžků, které u tuzemských podniků podrobených zvláštní dani výdělkové byly již touto daní postiženy. Ustanovení zmíněné má místo jen tehdy, má-li podnik všeobecné dani výdělkové podrobený na začátku hospodářského období pro zdanění rozhodného ve svém vlastnictví alespoň 15% akcií, kuksů, podílů společností s obmezeným ručením nebo užitkových listů podniku zvláštní dani výdělkové podrobeného.

Proti vládní osnově doznal § 55 značných změn, které staly se nutnými vzhledem ku změnám provedeným v §§ 10 a 15 návrhu zákona.

Všeobecnou daní výdělkovou postihuje se skutečně dosažený výtěžek podniku, pomíjí se vyměřování daně pro rata temporis při podnicích nově zřízených a odpisování daně při podnicích za berního roku zastavených, a umožňuje se pokud možno ukládání všeobecné daně výdělkové současně s daní důchodovou. Vyměřená daň bude vždy celkovou povinností daňovou na příslušný berní rok. Tím odstraněny budou také značné nesrovnalosti a tvrdosti, které dosud vyplývaly z delších ukládacích období (podle zákona o osobních daních dvouleté, podle zák. čl. XXIX/1875 tříleté ukládací období).

Proti vládní osnově mění se sazby všeobecné daně výdělkové podstatně tím, že se sazba daně povšechně snižuje o 1/2% a že se hospodářsky slabým poplatníkům přiznávají dalekosáhlé zvláštní výhody pro i normální sazbě. Trvá se na presumpci; že určitý rozsah výnosu podniku jest výnosem. pracovním, určitý další rozsah výnosu výnosem smíšeným a že výnosy nejvyšší jsou výnosem kapitálu. Stanoví se proto generální sazba výdělkové daně na 25%. Z prvních 30.000 Kč daňového základu, jakožto výnosu presumptivně pracovního se sazba daně snižuje na 0.5%, kdežto pro výnosy nad 140.000 Kč v předpokladu, že tyto výnosy jsou převážně výtěžkem kapitálovým, se sazba daně zvyšuje na 4%.

Ohledy na pracovní příjem vyjadřují se také v tom, že se hranice výtěžků, pro něž platí sazba snížená a sazba zvýšená, při společenských podnicích zvyšují o tolikráte 30.000 Kč, kolik společníků mimo jednoho jest v podniku trvale činných. Proti vládní osnově došlo v odst. 1, ke škrtnutí slov "veřejného" (společníka) a "veřejní" (společníci), aby bylo jasným, že ustanovení toto má platiti na všechny společníky činné ve společenských podnicích, ať už jde o veřejnou společnost nebo o jinou společnost, a ke škrtnutí slova "plně" (vztahujícího se na zaměstnání společníků) jako zbytečného.

Normální daňová sazba stanovená v odst. 1. jest sazbou prostupňovanou a platí při výtěžcích převyšujících 15.000 Kč. Daňový základ 30.000 Kč bude tedy postižen celý sazbou 0.5%, to jest částkou 150 Kč; daňový základ 100.000 Kč postižen bude sazbou složenou a to: z prvých 30.000 Kč sazbou 05%, to jest částkou 150 Kč, a ze zbytku 70.000 Kč sazbou 25%, to jest částkou 1750 Kč, tedy celkem částkou 1900 Kč; daňový základ 200.000 Kč bude postižen: z prvých 30.000 Kč sazbou 0.5%; t. j. částkou 150 Kč, z dalších 110.000 Kč sazbou 25%; t. j. částkou 2.750 Kč a ze zbytku 60.000 Kč sazbou 4%, t. j. částkou 2.400 Kč, tedy celkem částkou 5.300 Kč.

V odst. 2 stanoví se snížená sazba pro podniky; jejichž daňový základ nepřevyšuje 15.000 Kč a to ve výši 1/4%.

Další snížení daňové sazby stanoví odst. 3. a 4. za podmínky, že jde o poplatníka, jehož celoroční důchod ani sám o sobě ani a důchodem hlavy rodiny, s níž by případně měl býti společně zdaňován důchodovou daní, nepřevyšuje částky dani důchodové nepodrobené. V těchto případech činí sazba daně pouze 1/8%, nepřesahuje-li daňový základ podniku 7.000 Kč. Nepřesahuje-li daňový základ ani 4.000 Kč, pak se daň sazbou 1/8 % předpisuje pouze ku rozvržení autonomních přirážek, státní daň sama se však nevybírá.

Výhody poskytované v odst. 2. až 4. jsou odůvodněny ohledy, které dosavadní daňová praxe brala na nejmenší poplatníky všeobecná daně výdělkové, kteří by jinak při normální sazbě 1/2%, jak ji stanoví odst. 1.; byli daňovou reformou poškozeni.

V odst. 6, přiznává se zvláštní výhoda pro takové živnosti, které jsou vázáný na osobní činnost poplatníkovu a zanikají smrti jeho, takže podnik není nadále podkladem rodinné existence. Zde se poskytuje srážka 20% z normální daně. Snížení zmíněné má místo pouze u normální daňové sazby stanovené v odst. 1., nikoliv tedy u sazeb snížených na 1/4% a 1/8% podle ustanovení odstavců 2. až 4. Exemplifikační výpočet podniků sem spadajících doplněn byl proti vládní osnově obchodními jednateli a výslovným označením, že tu jde též o živnostenské a obchodní zaměstnání záležející v takových osobních výkonech, jež není možno vykonávati zástupcem.

Minimální daň; kterou stanoví návrh zákona v odst. 7., omezuje se proti vládní osnově jen na podniky, v nichž kapitál trvale na zisk uložený činí více než 100.000 Kč. Motivem k tomuto vymezení jest snaha omeziti minimální daň na podniky, u nichž se dá výše kapitálu snadněji zjistiti, zejména z obchodních knih.

V § 58 řeší návrh zákona otázku; pro které místo se daň předpisuje. Ustanovení tato jsou důležita pro svazky územní samosprávy; zejména pro obce, jelikož podle místa předpisu daně řídí se vybírání autonomních přirážek. Zásadné předepíše se daň tam, kde jest provozovna podniku. Má-li podnik provozovny na více místech, dochází k dělbě společně uložené berní sazby mezi jednotlivé provozovny a to zpravidla podle vyplacených platů a mezd.

U stavebních podniků upouští se od dosavadního ustanovení, že za provozovnu se považuje jen sídlo stavební správy, jelikož ustanovení toto mělo za následek, že podnikatel mohl obce, v nichž po léta prováděl veliké a nákladné stavby, připraviti o podíl na výdělkové dani tím, že ponechal provozovací správu úmyslně v jiné obci, na př. v obci sídla své stavební kanceláře. Návrh zákona umožňuje, aby obcím, v nichž poplatník provádí po delší dobu stavby, byla přikázána poměrná část daně z podniku jeho vyměřené.

Novým jest ustanovení o dělbě daňové základny pro přirážky obecní u podniků, které zaměstnávají značný počet dělnictva, bydlícího v jiných obcích, než ve kterých se nalézá provozovna podniku. V těchto případech zkracuje se přirážková základna pro obec, v níž jest provozovna, o polovinu té části, která z daně na provozovnu přiřčené připadá poměrně na služební platy dělnictva bydlícího v jiných obcích. Z poloviny této části daně neplynou obecní přirážky do obce, kde jest provozovna, nýbrž do fondu zřízeného podle § 10 zákona o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy. Tímto ustanovením má býti zmíněný fond posílen, aby snáze mohl plniti svůj úkol, pomáhati obcím, jimž vlastní přirážky nestačí na krytí nutných výdajů. Aby účel tento nemohl býti mařen, stanoví osnovy zákona, že se přirážky pro fond vybírají týmž procentem, jakým sta noveny byly přirážky pro obec, v níž jest provozovna, nejméně však výměrou 100%. Provádění zmíněného ustanovení bude jistě značným zatížením pro berná správy při rozvrhu daňové sazby, z kteréhožto důvodu se dotčené ustanovení omezuje jen na provozovny se značným počtem dělnictva a na případy, kde vysoké procento dělnictva (25%) bydlí mimo sídlo provozovny.

Ustanovení toto doznalo proti vládní osnově doplnění co do označení časového terminu rozhodného pro počítání rozhodných okolností a co do rozsahu podniků; které tu přicházejí v úvahu.

K §§ 59 až 63.

Vznik a zánik daňově povinnosti přimyká návrh zákona zcela logicky na vznik a zánik provozování dani podrobeného podniku objektu daňového).

Povinnost oznamovati vznik, převzetí, přesídlení a zánik daní povinných podniků jest nutnou, aby byla zajištěna správná evidence poplatníků.

Vzhledem k tomu, že se může vyskytnouti zájem některého podnikatele na tom, aby zůstal předepsán všeobecnou daní výdělkovou ještě po zastavení provozování dani podrobeného podniku, stanoví návrh zákona v § 63, odst. 3., že na žádost poplatníkovu může se i po dobu neprovozování podniku předepisovati všeobecná výdělková daň roční sazbou 10 Kč, resp. pokud jde o protokolované firmy, roční sazbou, která jest rozhodnou pro povinnost ku protokolování firmy (200 Kč pokud se týče 400 Kč - podle zákona ze dne 30. června 1921, č. 260 Sb. z. a n.). Podrobnější ustanovení o způsobu předpisu daně ponechává návrh zákona vládnímu nařízení.

Proti vládní osnově provedeny tu byly pouze tyto nepatrné změny: v § 61 opravena byla v důsledku změn nastalých v uspořádání § 57 citace dotčeného ustanovení; v § 62, odst. 7. škrtnuta zbytečná slova: "před započetím provozování nebo"; v § 63, odst. 1. prodloužena byla lhůta stanovená pro oznámení o zastavení podniku na 30 dnů; konečně v § 63, odst. 3., vloženo před slovo "nařízením" slovo "vládním".

Odchylná ustanovení o zdaňování podomních a kočovních živností vyplývají z povahy těchto živností, u nichž jde o živly, které z velké části nemají stálého bydliště, a u nichž i z jiných důvodů jeví se nutným zajistiti placení daně již při vydání úředního povolení ku provozování dotčených živností.

Proti vládní osnově doznává návrh zákona změnu pouze v tom, že v § 64, odst. 6., se stanoví, že se daň z podomního obchodu a ze živností (zaměstnání) provozovaných obcházením z místa na místo předepíše v obci bydliště poplatníkova, leží-li toto bydliště v obvodu příslušného vyměřovacího úřadu, a jen v jiných případech v obci, ve které vyměřovací úřad má sídlo. Tím vychází se vstříc požadavku, aby se obcím, ve kterých podomní obchodníci mají, zpravidla své rodiny, dostalo přirážek k dani jimi placené.