Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Povšechné odůvodnění:

Problém vybírání daně ze služebních požitků jest jedním z nejobtížnějších a zaměstnával odedávna a zaměstnává dosud všechny státy, v nichž existuje daň důchodová. Již původní zákon o osobních daních z r. 1896 stanovil (§ 234), že se má daň důchodová vybírati srážkou ze všech služebních požitků. Avšak toto ustanovení musilo býti - sotva půl roku po tom, kdy zákon nabyl účinnosti - jak pro odpor zaměstnavatelů tak i pro odpor zaměstnanců zrušeno (cís. nař. č. 120 ř. z. z r. 1898) a zůstala v platnosti srážka, pouze pokud šlo o platy pevné (měsíční), kdežto daň z platů proměnlivých (mezd) byla vyměřována poplatníkům k přímému placení. Tento stav potrval až do roku 1919, kdy dělnictvo, správně chápajíc, že při stoupající tendenci mezd nebude moci daň přímo platiti, kategoricky žádalo opětné zavedení srážky. To se stalo zákonem ze dne 19. prosince 1919, č. 668 Sb. z. a n., který však, dříve než se začal prováděti, byl zrušen zákonem re dne 9. dubna 1920, č. 313 Sb. z. a n. (čl. 3) pro odpor z těchže kruhů dělnictva. Berní správy, plně zaměstnány jinou nutnější agendou, nemohly po několik roků vyměřovati daní. Když se pak v posledním čase počaly vydávati platební rozkazy za několik roků najednou, uvědomilo si dělnictvo opětně, že není s to, aby předepsané daně zapravilo přímo, a že - chce-li své státoobčanské povinnosti dostáti - není jiného východiska než obligatorní srážka daně, která se také v některých závodech již v posledních letech dobrovolně provádí.

Že jest srážení daně výhodné pro obě strany (poplatníka i stát) jest všeobecně uznáváno. Pro stát proto, že mu pravidelné plynou příjmy bez nákladu a zvláštní práce, pro poplatníka proto, že zaplatí daň po částkách bez citelné újmy a že jest ušetřen nepříjemností a výdajů spojených s exekučním vymáháním daně. Proto také dělnictvo dalo souhlas nejen k srážení daně, nýbrž označovalo také toto srážení za jediné možný způsob placení daně dělnictvem. Při srážení daně nutno však počítati ještě se třetím. faktorem, t. j. se zaměstnavatelem. Nelze popírati, že zaměstnavatel nemá ze srážky žádného zřejmého prospěchu, naopak že mu tím vznikne práce a náklad. Avšak uvážíme-li, že již dnes zaměstnavatel při ukládání a vybírání daně musil značnou měrou spolupůsobiti (podávání oznámení o služebních platech, zodpovídání dotazů, soudní a později též administrativní exekuce na služební požitky pro neplacení daní atd.), možno právem očekávati, že zatížení zaměstnavatelů všeobecnou srážkou nebude větší než dosud, ba naopak bude menší. Rozhodno je též, že nemůže býti zaměstnavatelům lhostejno, platí-li tak početná třída poplatníků jako dělnictvo řádně daně čili nic, poněvadž, má-li stát dostatečné příjmy, nemusí zvyšovati dosavadní nebo zaváděti nové daně, které konec konců stihnou opět nejprve zaměstnavatele (průmysl, obchod, živnosti, zemědělství atd.). Ani námitka nebezpečí přesunu daně nemůže obstáti, poněvadž přesun daně - ať už zakázaný čili nic - je vždy a za všech okolností možný. I zde bude rozhodovati nezvratný zákon o nabídce a poptávce. Bude-li příznivá konjunktura a nedostatek dělnictva, dovede toto snadno daň přesunouti ve formě zvýšených požadavků na zaměstnavatele, ať se už daň platí přímo nebo srážkou. A naopak, bude-li velká nabídka práce, nebude zaměstnavateli za těžko působiti na výši mezd ve svůj prospěch. Konečně nelze nahlédnouti, proč by nebylo srážení daně možným, když zaměstnavatelé bez odporu srážejí příspěvky do pokladen nemocenských a úrazových.

Ke cti zaměstnavatelských kruhů nutno konstatovati, že největší jejich část, oceňujíc výhody srážky nikoli jen se stanoviska osobního prospěchu nebo škody, nýbrž se stanoviska prospěchu veřejného, celostátního, se vyslovila v poradách v té věci konaných pro všeobecnou srážku daně; bylo by také těžko nalézti odůvodnění, proč jest možno mnohem komplikovanější srážení daně v Anglii, Německu, Polsku a Rakousku, a proč by jednodušší způsob srážky nebyl možný a proveditelný u nás.

Návrh zvláštních ustanovení o služebních požitcích nezavádí - jak se mnohdy ve veřejnosti omylem, soudilo - nějaké zvláštní daně ze mzdy, t. j. daně čistě výnosové. Charakter daně důchodové, t. j. daně čistě subjektivní není nikterak dotčen zvláštním způsobem vybírání této daně ze služebních požitků, což jest zřejmo nejlépe z toho, že má každý zaměstnanec právo žádati za řádné ukládání daně podle všeobecných zásad (§ 32, odst. 5.). Nelze také říci, že se nepřihlíží k osobním poměrům poplatníkovým, ke stavu rodiny, k odpočitatelným srážkovým položkám atd. Naopak ke všem těmto okolnostem se přihlíží nejen ve formě zvýšeného daně prostého minima, nýbrž zvláště také ve formě značně nižší daně. Tento způsob přihlížení k odpočitatelným výdajům byl nutný proto, aby srážení daně bylo jak pro zaměstnance tak i pro zaměstnavatele jasné a co nejjednodušší.

Zvláště kruhy zaměstnavatelské stanovily jednoduchost jako conditio sine quanon. Nelze popříti, že navrženou jednoduchostí stát zhruba ztrácí. Avšak uvážíme-li, že podle dosavadního stavu bylo třeba mnoho práce a nákladu jak od zaměstnavatele, tak i od státu, než byla daň vyměřena, že daň již vyměřená musila býti opět se značným nákladem a námahou dobývána, že daň z valné části byla nedobytnou, buď proto, že poplatník se přestěhoval a nemohl býti vypátrán, anebo že - nemaje žádného jmění - nemohl vůbec daně zaplatiti, uvážíme-li dále, že bude daň podle návrhu plynouti do státních pokladen v pravidelných obdobích, takřka bez práce a nákladu, tu nemůže býti těžkým rozhodnouti se pro příjem sice menší avšak jistý a pravidelný, nežli pro příjem vyšší, avšak co do dobytnosti pochybný a co do splatnosti nespolehlivý. Zde napodobuje stát opatrného obchodníka, který rád konvertuje vyšší dubiosní pohledávku v pohledávku nižší, avšak jistou a v určitý den splatnou. Bude-li stát novým způsobem vybírání vůbec zkrácen aneb oč bude zkrácen, nelze nyní ani zdaleka předvídati; avšak, i když tak bylo, bude ono zkrácení dobře vyváženo výhodami na druhé straně: totiž pravidelným a jistým příjmem pro státní pokladnu, velkou úlevou v práci vyměřovacího úřadu a úlevou poplatníků - čehož nelze podceňovati -, morálním uspokojením, že bez obtíží mohou vyhověti daňové povinnosti a že nemusí se nadále obávati od druhých poplatníků výtek, že této povinnosti neplní.

Ježto osnova zdaňuje hrubé požitky, tedy nepřihlíží vůbec ke srážkám podle zákona přípustným, musilo býti daně prosté minimum stanoveno přiměřeně vyšší částkou a sazba volena tak, aby poplatník, zdaňující hrubý důchod, nejen neplatil více, ale platil spíše o něco méně, než jiný poplatník s týmž hrubým, avšak na ryzí důchod převedeným důchodem.

Kdyby si snad některé jiné kategorie poplatníků chtěly činiti nároky na stejné výhody, jaké osnova poskytuje při zdaňování požitků služebních a podobných, nutno především poukázati na podstatný rozdíl mezi t. zv. fundovaným (založeným) důchodem (z držby pozemkové, domovní, z výdělečných podniků a zaměstnání, z kapitálů) a mezi čistým důchodem z práce. Poplatníku s důchodem fundovaným jest k disposici vedle jeho - třeba i nezužitkované - pracovní síly a vedle jeho důchodu ještě pramen důchodu sám (pozemky, budovy, podnik, kapitál), který trvá i tehdy, nemůže-li neb nechce-li poplatník z jakýchkoli důvodů pracovati aneb zemře-li, takže pravidelně již pouhou existencí důchodového pramene jest poplatník i se svou rodinou pro případ nemoci, invalidity, smrti buď zcela nebo alespoň částečně zaopatřen. Naproti tomu jest u zaměstnance pracovní síla (tělesná neb duševní} jediným jeho majetkem a pramenem důchodu, jehož získání samo vyžaduje již námahy a nákladů (učení, studie). Tento pramen důchodu má zaměstnanci a jeho rodině nejen poskytnouti prostředky k slušné obživě a výchově rodiny, nýbrž má mu zajistiti existenci pro případ nemoci, invalidity, stáří a konečně - pokud jde o jeho rodinu - i pro případ smrti. Kdyby těmto na pracovní důchod kladeným požadavkům mělo býti vyhověno, musila by býti mzda tak velká, aby zaměstnanec z ní nejen sebe a svou rodinu slušně obživil, nýbrž aby si mohl pro budoucnost, až pracovní sila jeho ochabne nebo úplně zanikne, pořizovati reservy (ukládáním peněz nebo pojištěním), které by další existenci jeho a jeho rodiny zajistily. Takových reserv - jak již bylo řečeno - důchod fundovaný buď vůbec nemá zapotřebí nebo alespoň ne měrou tak dalekosáhlou jako důchod z práce. Neméně je důležita úvaha, že příjemce důchodů fundovaných daleko snáze může svůj důchod přizpůsobiti svým potřebám nebo poměrům, než může učiniti zaměstnanec.

Z uvedeného vysvítá, že jest co do daňové nosnosti již v principu velký rozdíl mezi čistým důchodem z práce a důchodem fundovaným, který se zvětšuje ještě tím, že služební požitky zachytí se daní úplně, kdežto úplné zachycení důchodů jiných jest skoro nemožno. Proto také se poskytují i v jiných státech při zdaňování služebních požitků určité výhody, kterých jiní poplatníci nemají (na př. srážkové paušály v Německu a v Rakousku; nižší zdaňování v Anglii a Francii; v Polsku se zdaňují služební požitky jen sedmi desetinami).

K jednotlivým paragrafům třeba ještě poznamenati:

Částečné pozměnění v nadpise jest v souvislosti s novým zněním tohoto paragrafu.

Změna § 28 oproti znění vládní osnovy jest nutna, ježto by jinak ustanovení o výhodnější dani srážkové bylo možno vztahovati jen na služební požitky ze služebního poměru vyplývající a nikoli na požitky pensijní a zaopatřovací, resp. na podpory nemocenské a pod., ačkoli právě pro uvedené druhy platů a podpor je zmíněná nižší sazba rovněž plně odůvodněna. V tomto směru provedená změna stylisace odstraňuje řečenou nestejnoměrnost.

Tímto paragrafem definují se požitky, z nichž se bude daň srážeti. Aby se usnadnilo plátcům jednotné ocenění dani podrobených naturálních požitků, jichž příjemci požívají, stanoví se jako podklad pro ně ocenění, které je podkladem úrazovému pojištění (fakticky též nemocenskému pojištění) a upravuje se každoročně zvláštním za tou příčinou úředně vydávanými tabulkami. Jenom tehdy, neobsahují-li tabulky ocenění zvláštních nebo zvláště velkých naturálních požitků, bude nutno podle ustanovení § 11, odst. 3 tyto požitky oceniti hodnotou, jakou mají podle místních poměrů. Takové případy budou poměrně řídké a nastanou toliko u příjemců s velkým důchodem (na příklad velký naturální byt továrního ředitele), kde při výkonu srážky na přesném ocenění tolik nezáleží, poněvadž v těchto případech srážka daně činí pouze prozatímní platbu na daň, která bude předepsána v řádném řízení ukládacím. Menší nebo větší ocenění takového naturálního požitku bude vyrovnáno při definitivním vyměření daně.

Pokud jde o zmíněné oceňovací tabulky, lze je obdržeti u příslušné okresní politické správy. Nebyly-li tyto tabulky ještě vydány pro rok, v němž se koná srážka, budiž provedeno ocenění podle tabulek vydaných na předchozí rok.

Požitky jednorázové (na př. běžné novoročné) jsou podrobeny srážce při jich výplatě.

V důsledku změněné stylisace § 28 bylo nutno v tomto paragrafu škrtnouti v odst. 1 ve druhé řádce slovo "služební" a v odstavci 2. zaměniti slovo "zaměstnavatel" slovem "plátce".

Z odst. 1 a 2 patrna je nejnižší hranice důchodu, od nichž se srážka daně počíná to podle toho, vyplácí-li se důchod týdně, měsíčně resp. čtrnáctidenně, osmadvacetidenně neb desetidenně. Z důchodu nižšího srážka se nekoná, poněvadž jest podle § 35 od daně osvobozen. Příslušným přepočtem seznáme, že dani a tudíž i srážce jest podroben roční požitek nejméně 10.044 Kč při výplatě měsíční, nejméně 10.036 Kč při výplatě osmadvacetidenní nebo čtrnáctidenní, nejméně 10.044 Kč při výplatě desetidenní (v dekádách) a nejméně 10.036 Kč při výplatě týdenní. Požitek nižší jest od daně osvobozen a to i když má příjemce vedle požitků jiný důchod (na příklad z domu, kapitálu atd.) 500 Kč ročně nepřevyšující (§ 35). Při převedení požitků v § 30 uvedených na částku celoroční bylo postupováno tak, že se měsíční plat násobil 12, čtrnáctidenní 26, desetidenní 36, týdenní 52, a to proto, že jsou v těchto obdobích výplatních zahrnuty neděle i svátky.

Kdežto u ostatních poplatníků činí daně prosté minimum 7000 Kč (§ 3), stanoví se pro požitky mnohem vyšší daňové minimum., t. j. 10.036 Kč až 10.044 Kč, resp. ve spojení s jiným důchodem 10.536 Kč až 10.544 Kč, proto, že ostatní poplatníci platí daň z ryzího důchodu, t. j. po odečtení všech přípustných srážek (též srážek za členy rodiny), kdežto zde nelze přihlížeti k žádným odpočitatelným položkám ani ke stavu rodiny kromě případu § 31. Tyto zákonem přípustné srážky jsou vyváženy jednak mnohem vyšším dani podrobeným minimem, jednak nízkou sazbou, takže bude pravidelně daň srážková nižší než daň, která by byla uložena při řádném ukládání. V řídkých případech, zvláaště u poplatníků s nejnižším důchodem, jest ovšem možno, že by daň podle všeobecných ustanovení vyměřená byla menší než daň vybíraná srážkou nebo že by vůbec nebyla předepsána (na příklad při mimořádném zatížení dluhy a pod.). V takových případech jest poplatník chráněn ustanovením § 32, odst. 5, podle něhož může vždy žádati za řádné ukládání daně, při kterém se přihlédne ku všem zákonem přípustným srážkám. Bylo-li sraženo více, než činí daň v řádném řízení uložená, bude vrácen přeplatek v hotovosti (§ 37, odst. 2). Z toho zřejmo, že s příjemci za žádných okolností nebude nakládáno hůře než s každým jiným poplatníkem: buď bude míti výhodu, že bude platiti méně než při řádném ukládání, anebo v nejhorším případě nezaplatí nikdy více než to, co by z téhož důchodu musil platiti každý jiný poplatník.

Na požadavek, aby daně prosté minimum bylo všeobecně podstatně zvýšeno, nemohlo se přistoupiti proto, že by byla při klesající tendenci mezd většina dělnictva od daně vůbec osvobozena a tím by státní finance vzaly citelnou újmu. Ostatně budiž zde poukázáno na to, co bylo řečeno o daněprostém minimu k § 3.

Z mezd vyplácených denně (mzdy vlastních nádenníků atd.) nebude srážka prováděna.

Pro sazby srážkové daně, v tomto paragrafu upravené, zvolen byl usnesením rozpočtového výboru po formální stránce způsob stupnicových sazeb, které jsou oproti znění vládního návrhu, obsahujícího v tomto směru pouhou matematickou formuli, pro praktickou potřebu vhodnější a zároveň i přehlednější. Též materielně znamenají sazby proti vládnímu návrhu výhodu, neboť počínají u nejnižších srážce podrobených požitků toliko 1/8 %, kdežto dříve začínaly již 1/5%. Vedle toho také usneseným rozšířením sazby srážkové daně pro roční požitky nad 20.000 Kč do 23.550 Kč získávají poplatníci výhodu nižší daně oproti vládnímu návrhu, podle něhož již při požitcích ročně přes 20.000 Kč nastávalo ostřejší progresivní zdanění podle všeobecných ustanovení tohoto zákona. Vedle této faktické výhody pro drobnější příjemce požitků (§ 28) dosaženo bylo naznačeným rozšířením sazby žádoucího přechodu mezi nižší daní srážkovou (pro roční požitky až do 23.550 Kč) a progresivní daní podle sazby §u 18 (pro roční požitky nad 23.550 Kč).

V zákoně uvedena jest ovšem jen příslušná tabulka daňové sazby při výplatě týdenní a měsíční, jakožto základních výplatních období, z nichž ostatní období (14denní, 28denní, resp. 10denní) lze mechanickým přepočtením přesně odvoditi a stane se tak v tabulkách, jež budou obsaženy v prováděcích nařízeních.

Nového ustanovení v odst. 4. jest třeba, aby i v těch případech, kde má na př. zaměstnanec vedle svých obvyklých požitků, vyplácených v pravidelných obdobích (na př. měsíčních, týdenních atd.), další požitky, po př. zálohy, v jiných obdobích splatné (na př. čtvrtletní příbytečné, remunerace a pod.) bylo možno prováděti daňovou srážku, jejímž řádným výkonem by pak bylo daňové povinností učiněno zadost.

V důsledku toho činí se v odst. 5. opatření, aby i při toliko přechodném zvýšení požitků nad některou z nejvyšších hranic v §u 30 stanovených, bylo možno prováděti přesně stanovenou srážku daně, jejímž řádným výkonem bylo by učiněno zadost daňové povinnosti. Při tom se zároveň poplatníkům dostává spravedlivé ochrany, aby neplatili v důsledku třeba jen nahodilé kumulace požitků větší daně, nežli která by na ně připadla, kdyby se jim byly v jednom roce úhrnem dosažené požitky vyplácely v pravidelných obdobích stejnoměrně. Eventuelní přeplatek - z technických důvodů ovšem aspoň částky 2 Kč dosahující - se pak vrátí.

Rovněž pro případ přechodného klesnutí požitků pod nejnižší hranici v §u 30 uvedenou (okrouhle 10.000 Kč) bylo nutno v odst. 6. stanoviti výši daňové srážky, ovšem v předpokladu, že roční požitky příjemcovy pravděpodobně dosáhnou výše ročních 10.000 Kč.

Změny jsou důsledkem nového znění §u 20, v němž jednak byla manželka postavena na roveň ostatním příslušníkům rodiny, jednak kruh osob, k nimž se podle uvedeného paragrafu přihlíží, byl rozšířen tím na rodiče a ostatní v § 20 označené osoby, a současně důsledkem provedení plné parity mezi ustanoveními tohoto paragrafu s § 3.

Nad to oproti vládnímu znění snižuje se ve prospěch poplatnictva v osnově stanovený počet osob, přicházejících v úvahu pra otázku event. nekonání srážky, o jednu takovou osobu.

Vzhledem k nové terminologii §u 28 byla i zde nutno provésti příslušné opravy.

Částky uvedené v lit. a) odpovídají ročním částkám 11.505 Kč, 11.508 Kč, 11.518 Kč, 11.520 Kč, resp. 11.544 Kč a celoročnímu ryzímu důchodu 8200 Kč (§ 3), částky uvedené v lit. b) odpovídají ročním částkám 12.756 Kč, 12.766 Kč, 12.780 Kč, resp. 12.702 Kč a celoročnímu ryzímu důchodu 9200 Kč (§ 3) a posléze částky uvedené v lit. c) odpovídají ročním částkám 15.000 Kč, 15.002 Kč, 15.012 Kč, resp. 15.028 Kč a celoročnímu ryzímu důchodu 11.000 Kč (§ 3).

Potvrzení o stavu a počtu osob přicházejících zde v úvahu jsou ve smyslu odst. 3 kolku prosta, ježto jde o osvědčení vydávaná na pokyn úřadu.

Ustanovení odstavce prvého ulehčí nesmírně vyměřovacím úřadům, má však také pro příjemce neocenitelnou výhodu, že budou ušetřeni platebních rozkazů, odvolání atd. Pozměnění odst. 1 jest nutno jednak v důsledku současné změny v § 33, jednak se touto stylisací dociluje větší jasnosti.

Při četnější rodině příjemcově může nastati případ, že by byla daň srážková vyšší než daň, jež by byla uložena v řádném vyměřování. Aby byli v podobných případech příjemci, jejichž celoroční požitky jsou najisto postaveny, uchráněni škody, i kdyby sami nevyužili oprávnění žádati o řádné vyměření, nutno vtěliti v zákon ustanovení nově připojeného odstavce 4.

Nynější odstavec 5 má za účel zameziti, aby příjemce za žádných okolností nebyl dočasně hůře postižen nežli každý jiný poplatník. Podrobné vysvětlení podáno bylo již ku § 30. Věta obsažená v tomto odstavci "K žádostem později došlým nebude žádným způsobem přihlíženo" byla vyškrtnuta, aby bylo umožněno v případech omluvitelného opoždění žádost projednati. V témže odstavci bylo rovněž, třeba citaci patřičně doplniti.

Dodatek stylisovaný v odst. 6. jest odůvodněn, ježto nelze z technických důvodů vraceti částek pod 2 Kč.

Změny v terminologii (zaměstnanec-příjemce, služební požitky-požitky) jsou důsledkem zahrnutí zaopatřovacích platů a nemocenských podpor do srážkové daně (§ 28).

Paragraf 33 stanoví dodatečné zdanění (předpis) úřadem tam, kde srážka proti zákonným ustanovením nebyla vykonána buď vůbec nebo nikoli řádným způsobem, nebo kde srážka ani vykonána býti nemohla, poněvadž požitek v jednotlivých výplatních obdobích nedosáhl nejnižší hranice v § 30 uvedené, kde však celkový požitek toho onoho roku dostoupil alespoň částky, která vychází, přepočte-li se příslušný v § 30 uvedený nejnižší požitek na požitek celoroční. I zde nebude daň větší, než připadá podle § 30, a může poplatník, je-li to pro něho příznivější, žádati i zde za vyměření daně v řádném řízení vyměřovacím.

Ustanovení nového odst. 2 jest nutno, ježto by jinak došlo k té nesrovnalosti, že by zaměstnanec jedině proto, že má požitky od několika zaměstnavatelů, byl podroben tíživější dani podle všeobecných ustanovení, nežli zaměstnanec, který by s týmiž požitky u jednoho zaměstnavatele měl výhodu srážkové daně.

Tato výhoda je ovšem odůvodněna jen u požitků do výše okrouhle 23.550 Kč, ježto přes tuto hranici nastává u požitků již řádné vyměřování (srov. §§ 36 a 37). Nový odst. 3 tuto zásadu zákona v souvislosti s odst. 2 jasně vyslovuje i na tomto místě.

V důsledku nové terminologie v § 28 bylo nutno provésti i zde příslušné opravy. Z důvodu přesnosti byly doplněny i v úvahu přicházející jednotlivé citace.

Tímto paragrafem upravuje se u příjemců, kteří nemají na požitcích ročně více než 23.550 Kč (§ 37, odst. 4) a u nichž řádně vykonanou srážkou daně podle §§ 30 a 31, po př. vyměřením daně podle § 33, odst. 1 a 2 je daňové povinnosti učiněno zadost, zdanění jejich případného, z jiných pramenů pocházejícího důchodu, přesahuje-li ročně 500 Kč. Tento jinaký důchod zdaní se u nich úplně samostatně podle všeobecné sazby § 18, jako by byl jejich jediným důchodem, a získávají tudíž na progresi daně. Při zjišťování jiného důchodu možno ovšem přihlížeti pouze k takovým odpočítatelným srážkám, které jsou s tímto důchodem v přímé spojitosti, nikoliv však k takovým srážkám, ke kterým ve formě zvýšení daně prostého minima a nízké sazby bylo již přihlíženo při zdanění požitků služebních (na příklad srážky za členy rodiny, srážky spojené se služebními požitky).

Změny v tomto paragrafu provedené jsou jednak v důsledku nové terminologie §u 28, jednak v důsledku současné změny § 33.

§ 34 nezavádí řádné vyměření daně co do jiného důchodu 500 Kč ročně přesahujícího, takže z něho vyměří se daň podle sazby § 18 a nelze tam připustiti jakýchkoli srážek (na př. podle § 20).

Kdežto předchozí paragrafy stanovily, z jakého důvodu a jak má se srážka konati, stanoví § 35, odst. 1. výslovně, že požitky, které jsou nižší než požitky v § 30 a 31 číselně uvedené a na celoroční částku přepočítané, jsou od daně osvobozeny a to i tehdy, má-li příjemce vedle takových požitků ještě jiný důchod (na příklad z domu, kapitálu) 500 Kč ročně nepřevyšující. Od daně jsou tedy ještě osvobozeny hrubé požitky ve výši 10.043 Kč při výplatě měsíční, i0.035 Kč při výplatě čtrnáctidenní, 10.043 Kč při výplatě desetidenní a 10.035 Kč při výplatě týdenní.

Vsunutí slov "podle § 28 zásadně daňové srážce podrobené" v odst. 1 na začátku je nutno, aby se odlišil tento druh požitků ad příp. jiných požitků srážce zásadně nepodléhajících, které nutno pokládati též za "jiný důchod. Doplněk odst. 1 jest nutný vzhledem k povaze tohoto ustanovení.

Novým zněním odstavce 2 § 35 odstraňují se jisté nesrovnalosti, k nimž by došlo tím, že při jiném důchodu již od 500 Kč počínajíc, nastalo by řádné, tedy progresivní, vyměřování podle všeobecných ustanovení.

Podle nového znění nadejde řádné vyměřování sazbou podle § 18 teprve při jiném důchodu nad 5000 Kč, kdežto při jiném důchodu nepřesahujícím tuto částku dojde k dělenému, tedy neprogresivnímu zdanění, totiž vyměří se daň zvláště z hrubých požitků sazbou 1/8% a zvláště z jiného důchodu sazbou 1%.

Výhoda z toho pro poplatníky plynoucí oproti znění vládního návrhu je patrna z těchto příkladů:

1. Poplatník mající

a) požitky. 4800 Kč,

b) jiný důchod 4500 Kč,

úhrnem.. 9300 Kč, zaplatil by podle vládního návrhu v řádném ukládání podle § 18 109 Kč, kdežto podle přijaté změny pouze 51 Kč.

2. Poplatník mající

a) požitky. 8000 Kč,

b) jiný důchod 1000 Kč,

celkem .. 9000 Kč, zaplatil by podle vládního návrhu 8 Kč, kdežto podle nového znění pouze 20 Kč.

Přesahuje-li však jiný důchod ročně 5000 Kč aneb činí-li součet hrubých požitků a jiného důchodu přes 10.000 Kč, nastává řádné vyměřování dané podle všeobecných ustanovení a připočítají se tedy k jinému důchodu i požitky, třebas by tyto jinak - kdyby zde totiž nebylo jiného důchodu - byly od daně osvobozeny. Ustanovení toto jest nutné a spravedlivé, neboť není důvodu, aby na př. poplatník, který má jiný důchod per 50.000 Kč (ze statku, domu, kapitálu) neplatil též daně z pense 6000 Kč. Tento jiný fundovaný důchod 50.000 Kč snese snadno daň připadající na požitek 6000 Kč.

Změna oproti vládnímu návrhu odůvodněna jest změnou § 28, ježto jest nyní zde nutno rozlišiti jednotlivě kategorie požitků a výslovně stanoviti, u kterých z nich jest přípustno odečítati paušál podle § 15, č. 1 d) jakožto povahou věci odůvodněný. Také změna v terminologii (zaměstnavatel - plátce, služební požitky - požitky) jest důsledkem změny § 2. Slovo "pensijní" musilo býti vypuštěno, j2žto by přicházelo nyní v souvislost s požitky podle § 11, č. 1 a 2, kamž ovšem pensijní požitky nelze zahrnovati.

Při požitcích, trvale přesahujících příslušnou nejvyšší hranici v § 30 uvedenou, bude činiti srážka daně toliko zatímní platbu na daň, která v řádném řízení vyměřovacím bude teprve předepsána (§ 7, odst. 1). Poněvadž zde jde o požitky přesahující 23.550 Kč (§ 37, odst. 4), tudíž o důchod, který snese větší zatížení, nelze zde užíti nízké sazby podle § 30 a nutno trvati na všeobecné sazbě a daňové progresi. Proto musí plátce, aby se srážka přimykala pokud možno nejvíce k budoucímu předpisu, vypočísti sám pravděpodobný roční důchod a daň naň připadající. Tento výpočet nebude dělati plátcům obtíží, poněvadž již dnes při pevných služebních požitcích - a o takové zde hlavně půjde - byl zaměstnavatel povinen daňovou základnu a daň si vypočísti. Zde ostatně nebude třeba zvláštní přesnosti, ježto jde jen o platbu á conto a nezáleží tudíž na tom, srazí-li se o něco více nebo méně, poněvadž podle toho, kolik se srazilo, předepíše se poplatníku při řádném vyměřování méně nebo více ku přímému placení; poškozen nebude ani poplatník ani stát. A přesné zjištění důchodu, jakého příjemce dosáhne, není předem vůbec možno.

§ 15, č. 1 lit, d) stanoví určitý paušál jako přípustnou srážku místo všech padle zákona dovolených a služebních požitků se týkajících srážek (kromě úlev pro členy rodiny). Jsou-li však srážky podle zákona přípustné vyšší než zmíněný paušál, má zaměstnanec právo na srážku této vyšší částky, kterou ovšem bude moci uplatniti až v řádném vyměřování daně.

Ustanovení odstavce druhého má za účel při trvalém poklesu pažitků pod příslušnou nejvyšší hranici v § 30 uvedenou v zájmu příjemcově přiblížiti se výší srážky k dani, která jemu bude uložena v řádném řízení vyměřovacím.

Nastane-li řádné vyměřování, vyměří se daň podle všeobecných ustanovení a podle všeobecně platné sazby; poplatníkovi předepíše se však ku přímému placení pouze rozdíl, oč zákonná sazba přesahuje vykonanou srážku. Případné přeplatky vrátí se v hotovosti.

Odstavec čtvrtý stanoví, že poplatníkům, u nichž byla prováděna srážka částečně podle § 36 a částečně podle § 30 a jichž celkové hrubé požitky nepřekročily 23.550 Kč ročně, nelze ani v řádném řízení vyměřovacím předepsati vyšší daně nežli jaká odpovídá na celý rok přepočteným příslušným sazbám, uvedeným v § 30, odst. 1 až v. Ustanovení toto má zameziti, aby poplatníci, kteří spadají pod ustanovení § 36, nebyli daňově hůře postaveni, než poplatníci spadající pod ustanovení § 30, ač v obou případech jde o požitky nepřesahující 23.550 Kč. Kdyby však daň v řádném řízení uložená byla nižší než jaká odpovídá na rok přepočteným příslušným sazbám § 30, odst. 1 až 3, předepíše se ovšem tato nižší daň, poněvadž v případech S 36 nastává vždy řádné vyměřování daně, při němž pokud zákon nestanoví (jako právě zde) výjimky - nutno užíti všeobecné sazby daňové.

Změny v tomto paragrafu provedené jsou jednak v důsledku změny § 28, jednak jest jich třeba v zájmu větší jasnosti a přesnosti textu zákona.

Pokud jde o změnu odst. 4, jest tato jednak důsledkem nového znění § 30, který zavádí jinou nejvyšší hranici ročních požitků, totiž hranici 23.550 Kč místo dosavadních 20.100 Kč, jednak důsledkem stupnicově formy dosavadní sazby.

Tímto paragrafem stanoví se pro odvádění srážkové daně lhůta, která však může býti podle okolností finanční správou prodloužena, tak jako tomu bylo při dosavadním sráženi daně z platů pevných (§ 235 zák. o osobních daních přímých a čl. 83, č. 1 prov. nař. ke IV. hlavě zákona).

Slovo "zaměstnavatelé" bylo zde nahrazeno konformně s § 28 slovem "plátci".

V důsledku nového znění § 28 bylo vedle pozměněné terminologie nutno provésti ve stylisaci i další změny, ježto tu nepůjde vždy o zaměstnavatele a ukončení služebního poměru, nýbrž i o jiné subjekty v § 28 zmíněné, kde nelze o služebním poměru mluviti.

Příjemce má zajisté právo, aby mu byly potvrzeny vyplacené požitky a srážky z nich. Aby se plátci příliš nezatěžovali, stanoveno, že potvrzení bude se vydávati teprve po projití roku nebo při dřívějším vystoupení ze služby resp. při zániku plátcovy povinnosti požitky platiti, a to jen potud, pokud snad nebylo již vydáváno při každé výplatě zvláště.

Tímto ustanovením bude jak úřadu, tak i komisím nesmírně ulehčeno. Zaměstnanci se služebními požitky, jichž důchod jest známý a nezatajitelný, nemají zájmu na tom, vyměří-li jim daň komise nebo úřad, poněvadž nemůže dojíti k odhadu. Naopak budou míti výhodu, že vyměřování daně resp. vyřízení odvolání se značně urychlí (netřeba čekati na svolání komisí).

Příjemcům, kteří vedle požitků srážce podrobených mají ještě jiný 500 Kč ročně převyšující důchod (z pozemků, domů, kapitálů atd.), bude daň i nadále vyměřována komisemi.

Změna v terminologii (zaměstnance-příjemce) byla nutna vzhledem k novému znění § 28 a další změna ve stylisaci vládní osnovy jest nutna k přesnějšímu vymezení pojmu "požitků".

Toto ustanovení jest vlastně exekučním ustanovením. Dosud, chtěla-li se vésti exekuce na služební pažitky, musil tuto exekuci povolovati soud, čím se způsoboval průtah a poplatníkům značné útraty. To se zamezí tím, že plátce na vyzvání úřadu strhne po částkách dlužnou daň. Toto ustanovení týká se jen daně příjemci ku přímému placení předepsané, proto srážka této daně musí býti vykonána vedle srážky podle § 30 a 30.

Rovněž zde bylo nutno v důsledku přestylisování § 28 změniti terminologii příslušným způsobem.

Účelem tohoto paragrafu jest, aby event. diference v nazírání na provádění srážky mezi plátci a příjemci byly zasažením finančních úřadů odklizeny.

V tomto paragrafu bylo ovšem nutno přiměřeně opraviti terminologii (zaměstnavatel-plátce, zaměstnanec-příjemce) vzhledem k novému znění § 28.

Tento paragraf obsahuje v odst. 1. zásadu o ručení plátců za správné provedení a včasné odvedení daňových srážek.

V odst. 1. na konci bylo nutno sběhlý omyl v citaci přiměřeně opraviti.

Změnou stylisace v odst. 2. vládního návrhu dosahuje se větší přesnosti, ježto nebylo tu úmyslu tvořiti nějaké zvláštní "přestupky" sui generis, nýbrž vysloviti prostě trestnost naznačených tu nepořádků.