Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Tento paragraf obsahuje specielní ustanovení o příjmu z pozemků, že se při příjmu z propachtování pozemků neuvádějí výslovně srážky, má důvod v tom, že jsou tyto výdaje již podle ustanovení § 15, č. 1 lit. a) a b) odčitatelnými položkami a není třeba jich zde zvlášť vypočítávati tím méně; že tento výpočet není úplný, ježto propachtovatel může míti ještě jiné přípustné srážky. V prováděcím nařízení budou ovšem i tyto výdaje jako odčitatelné srážky výslovně vyznačeny.

Dodatek k odst. 1. byl připojen proto, aby nevznikly pochybnosti, že úplata za práce, které jest vlastník domu povinen obstarati v důsledku veřejnoprávních předpisů; jest srážkovou položkou i tehdy, je-li placena poskytnutím naturálního bytu.

Pokud jde o ustanovení hodnoty bytu, vlastníkem domu samým užívaného, bude tato oceňována mírným způsobem, aby bylo zamezeno jakékoli přecenění.

Podle třetího odstavce stačí pro osvobození budov věnovaných zdarma účelům veřejné správy, dobročinným atd., pouhá skutečnost; že budovy jsou zmíněným účelům věnovány zdarma. Dosud bylo osvobození vázáno další podmínkou, že budovy ty jsou osvobozeny též od daně domovní.

Ustanovení o všeobecné dani výdělkové bylo škrtnuto a pojato do ustanovení § 55, odst. 1., kam svojí povahou náleží. Tím stalo se v § 10 zbytečným a mohlo by dokonce mýliti.

Dodatek připojený jako druhá věta odst. 2. doplňuje znění vládní osnovy ve prospěch poplatníků a jeví se jako důsledek přiznání výhod při pořízení dokonalejších technických zařízení také u daně důchodové. Stalo se tak z důvodů daňové techniky.

V důsledku tohoto dodatku bylo ovšem nutno vypustiti protichůdné ustanovení § 17, č. 8.

Vedle gramatické opravy má změna v odst. 1, č. 3 provedená objasniti, za jakých předpokladů lze počítati požitky, které pobírají osoby jmenované v č. 1 a 2 "v souvislosti se svým služebním poměrem", za příjem ze služebního poměru.

Tento paragraf jedná a příjmu z kapitálového jmění.

Nepatrnou změnou stylistickou bylo pouze užito na příslušném místě přiléhavějšího výrazu.

Zde jsou uvedeny příkladem příjmy, které sice zásadně dani jsou podrobeny; avšak nenáleží k žádnému druhu příjmů v §§ 3 až 12 uvedených.

Druhý odstavec stanoví pevnou kvotu, kterou jest započítávati do vyměřovacího základu z funkčních požitků vyplácených ze státní pokladny osobám jiným než státním zaměstnancům. Sem náleží funkční požitky presidenta republiky, členů vlády a členů Národního shromáždění. Tyto funkční požitky jsou úplatou za určité veřejné úkony, jež jsou spojeny s nutnými a často velmi značnými náklady (na př. hojné užívání dopravních prostředků, namnoze dvojí byt, náklad na nutnou representaci, jenž často přesahuje výši účelových požitků k tomu cíli snad stanovených a pod.), a jsou proto jakožto požitky z valné části onerosní podrobeny dani důchodové jen přiměřenou kvotou.

Pro zjednodušení bylo usneseno, aby se důchodová daň z těchto požitků, třebas jích nelze počítati ku platům služebním, srážela vyplácející pokladnou při výplatě. K paušálním náhradám patří na př. též paušální náhrady předsedy a členů (náhradníků) ústavního soudu (zákon č. 162/1920). Aby pak odpadlo ukládací řízení stran všech tuto zmíněných požitků, což by působilo jisté obtíže, bude analogicky podle § 32 řádně vykonanou srážkou učiněno daňové povinnosti zadost a k řádnému vyměřování daně, pokud jde o tyto požitky, nedojde.

Tento paragraf obsahuje jasnou direktivu stran zjišťování výše podílu v případech tam naznačených.

Ustanovení bodu 1. lit, a) a b) jedná o odčitatelných výdajích (odpisech). Doplněk v bodu 1., lit. b) nutno vsunouti pro. větší jasnost o rozsahu provozovacích zařízení, z nichž možno ve smyslu ustanovení § 15, č. 1, b) dopisovati.

Nová stylisace poslední věty sub lit. b) stanoví přesně, že o přiměřenosti a výši odpisů rozhoduje znalecké dobrozdání.

Změna v bodu 1. lit. d), zavádějící přiměřeně odstupňovaný paušál i při služebních požitcích přes 100.000 Kč je plně odůvodněna a nad to s hlediska daňové techniky i potud žádoucí, že by jinak byl podáván individuelní průkaz skutečně vynaložených výdajů, které by ve většině případů přesahovaly pevný paušál 6000 Kč.

V textu vládní osnovy sub lit. e) slova "splatné" a "s příslušenstvím" omezovala odpočitatelnost daní a dávek v neprospěch poplatníků nad nezbytnou potřebu.

Slovy "skutečně zapraveny" rozumí se zapravení jakkoli, t. j. ať hotovými nebo dobropisem v odúčtovacím řízeni nebo pokladničními poukázkami nebo odpočtem. Ježto však slova "skutečně zapraveny" mohla by se mylně vykládati také tak; že jsou tím míněny jen hotově zaplacené daně, doporučuje se za slovy "pokud byly skutečně zapraveny" citovati §§ 273 až 275; které jednají o způsobech placení.

Ježto v důsledku ustanovení § 273 bude platba daní mnohdy buď celá nebo z části zúčtována na jinou daň než jak poplatník zamýšlel, jest pro větší jasnost u poplatníků vhodno, aby slovy "a jako takové výběrčím úřadem podle ustanovení § 273, odst. 3 zúčtované" bylo přesně řečeno, že odpočitatelnost daní a dávek jest podmíněna dvojím, totiž 1. že byly skutečně zapraveny a 2. že byly také podle pravidel pro zúčtování platby výběrčím úřadem zapraveny.

Podle znění vládní osnovy nemohli by ani poplatníci, vedoucí řádné obchodní knihy, odečítati si leč jen skutečně zapravenou daň, ačkoli předmětem zdanění má býti skutečný výsledek jejich podnikání v berním roce, tedy již také po zapravení příslušných daní. Uvedeným dodatkem připouští se ve prospěch těchto poplatníků s řádnými obchodními knihami možnost odečísti si příslušnou daňovou reservu. Obmezení v dodatku stanovené jest nutno z důvodů administrativních.

Změny a vsuvek v poslední větě lit. e) jest potřebí pro větší jasnost příslušného ustanovení. Protože jsou odpočitatelny skutečně zapravené a jako takové zúčtované přímé daně s přirážkami a příslušenstvím, jsou také přeplatky příslušenství dani podrobeným příjmem, pokud byly při vyměření daně důchodové jako srážka odečteny.

Původní první, velmi obsažná a tím méně srozumitelná věta, byla pro větší jasnost rozložena ve věty dvě.

Zmínka o vojenské taxe je nutna, ježto zákony o vojenské taxe byly zrušeny teprve počínajíc 1. lednem 1921 (zákon č. 231/1924), takže může přicházeti v úvahu placená vojenská taxa z doby ještě před jejím zrušením.

Pokud jde o ustanovení v bodu 2., rozšiřuje prvá vsuvka možnost odpočítávání i na úroky z prodlení.

Druhou změnou dociluje se větší jasnosti a přesnějšího vymezení.

Slova "hodnověrně prokázané" sluší vykládati tak, že se v tomto směru nevyžaduje precisního, do všech detailů jdoucího důkazu, nýbrž že postačí, doložil-li poplatník příslušné svoje tvrzení tak, že jim možno se strany úřadu podle povahy věci přikládati víry. Bližší podrobnosti, zejména pokud jde o obchodníky, kteří vedou řádné obchodní knihy, budou obsažena v prováděcím nařízení.

V bodech 3. a 4. se maximum příspěvku nebo pojistného upravuje jednotnou částkou 2000 Kč, ať již je pojištěn poplatník sám, nebo i členové jeho domácnosti. V případech, kdy byl pojištěn nejen poplatník, ale i členové domácnosti, znamená si toto ustanovení snížení proti dnešnímu stavu o 400 Kč, zvyšuje ale tuto srážkovou; položku proti platnému maximu o celých 1000 Kč, je-li pojištěn pouze poplatník. Stanovení jednotného maxima je výhodným jak pro berní administrativu, tak i pro značnou část poplatníků; kteří budou takto zbaveni nutnosti provádění průkazů o tom; že jsou pojištěni i členové domácnosti a tedy ne jedině poplatník; což zavdávalo dosud podnět k značným hořkostem.

Zákon zásadně nedovoluje odečítati od zdanitelného důchodu částky upotřebené ku kapitalisování, ať již v jakékoliv formě. Pojištění na úmrtí nebo dožití je jednou z mnohých forem kapitalisace. Stanoví-li zákon z tohoto pravidla výjimku a připouští-li odečítati od daně podrobeného důchodu pojistné, placené právě jen na takováto pojištění, činí tak jednak proto, že jest tato forma v širokém poplatnictvu obvyklou, jednak proto, že chce umožniti nejméně majetným vrstvám nastřádání ekvivalentu, výdělečné existence drobného jednotlivce. Tyto motivy byly rozhodné pří stanovení maximální výše 2000 Kč. Uváží-li se, že by drobní poplatníci ani nemohli ze svých důchodů platiti větších prémií i kdyby byla jejich mez v tomto zákoně zvýšena, nutno označiti toto stanovené maximum za zcela přiměřené. Ostatně se obecně pokládá částka 60.000 Kč za průměrný kapitálový ekvivalent výdělečné existence jednotlivcovy. Platí-li ale na př. 30letý muž na životní pojištění roční prémii 2000 Kč, zajistí tím po 34 letech anebo, zemřel-li dříve, již při úmrtí kapitál 70.000 Kč, tedy částku, jež značně převyšuje uvedený průměrný kapitálový ekvivalent.

Tento paragraf obsahuje bližší vysvětlivky k § 15.

Navrhovaná změna v bodu 4. jest jednak důsledkem usnesené změny v ustanovení § 20, odst. 1 oproti znění vládní osnovy a navrhované další změny doplněním nového (třetího) odstavce § 20, a jednak sleduje větší jasnost v ustanovení § 17, č. 4 o nemožnosti odečítání výdajů na byt a výživu osob, tvořících faktické společenství spotřební.

Podle bodu 5. § 162 nelze zásadně odečítati darů, podpor a podobných bezúplatných, věnování.

Ze zásady té připouští návrh pouze dvě výjimky a to, vyžadovalo-li toto vydání vlastní provozování obchodu, nebo jedná-li se o vydání za účelem zlepšení starobních a podobných zaopatřovacích požitků zaměstnanců nebo členů jejich rodin.

První výjimku připouští návrh proto, že jsou taková vydání vlastně do jisté míry náklady provozovacími, prokáže-li se ovšem, že byla skutečně učiněna jen proto, že sice nebyla nezbytna, ale že jich přece vyžadovalo provozování podniku.

Druhou výjimku bylo nutna připustiti z důvodů sociálních, ježto by jinak mohli býti poškozeni právě drobní zaměstnanci, kteří jsou odkázáni jen na hubené výslužné, anebo vdovy a sirotci po nich. Ovšem ale bylo nezbytno, vázati toto ustanovení na podmínku, že byla tato věnování zaměstnancům nebo jich rodinám skutečně vyplacena, anebo že byla skutečně odvedena do samostatných; na zaměstnavateli nezávislých institucí, takže jest pak vyloučen, aby mohl zaměstnavatel později těmito částkami jinak disponovati.

Ustanovení bodu 6. sleduje jednal tutéž tendenci a jednak chce klásti hráze přesunování daní s poplatníka na osoby druhé; čímž jest sledován i výchovný účel, t. j. uvědomování si co možno největšího počtu občanů, že mají vůči státu nejen rozsáhlá práva, ale i povinnosti, přispívati přímými finančními obětmi ku jeho zdaru.

Bod 7. Toto ustanovení chce znemožniti přesunování daně rentové, vybírané srážkou, s věřitele na dlužníka.

Vypuštění celého ustanoveni č. 8 jest nutno v důsledku příslušné změny provedené v § 10, odst. 2.

Dosud platná sazba skládá se ze dvou složek, a ta z dřívější základní sazby podle § 172 novely č. 13 ř. z. z roku 1914, upravené zákonem č. 313/1920 Sb. z. a n., a z válečné přirážky zavedené zákonem čís. 336/1921 Sb. z. a n.

Dosavadní škála § 172 zakládala se zcela na t. zv. tarifu stupňovém s pevnými sazbami, při kterém mnoho důchodových částek je sloučeno v jeden stupeň a při kterém progrese roste teprve se stupněm, nikoli a každým zvýšením důchodové částky. Tento tarif má především tu vadu, že v mezích téhož stupně připadá na důchod nižší poměrně vyšší daň nežli na důchod vyšší. Tento zjev, odporující zásadě daňové progrese, jest v každém jednotlivém stupni důchodu dosavadní škály.

Druhou vadou dnešní škály je okolnost, že při přechodu z jednoho stupně důchodu do stupně nejblíže vyššího stoupne daň nejen najednou, ale i dosti značně, čímž vzniká další nespravedlnost.

Tento dosavadní stupňový tarif osnova zákona opouští a zavádí modernější princip prostupňovaného berního tarifu, který záleží v tom, že rozkládá důchod na částice předem určené a že každou částici zdaňuje zvlášť příslušným procentem, takže každý poplatník s vyšším důchodem musí zaplatiti poměrně vyšší daň a je tudíž daňová degrese, t. j. nižší zatížení vyššího důchodu úplně vyloučeno.

Na př. důchod 13.000 Kč možno rozložiti na tři částice, a to na 6000, 2000 a 5000 Kč a zdaniti částici prvou 1%, druhou 2%, a třetí 3%. Z důchodu od 0 do 6000 Kč platí se 1%, z dalších 2000 Kč platí se 2% a z dalších 5000 Kč platí se 3%. Takovým způsobem určují se pak dále procenta zdanění pro další částice, až na př. z částic, jež převyšují 5,000.000 Kč, platí se 29%.

Pro usnadnění a zjednodušení výpočtu daně byla pak zde volena forma, záležející v tom, že; vypočte-li se z důchodu spadajícího do určitého stupně příslušné procento a odečte-li se od výsledku konstantní číslo vedle procenta uvedené, vychází ihned příslušná daň, aniž je třeba propočítávati daň všech předcházejících stupňů aneb je nutno užívati nějakého klíče. Konstantní číslo má za účel vyrovnávati rozdíl v sazbách vzniklý tím, že celý důchod skládající se z několika částic násobil se vyšším procentem, připadajícím na poslední částici důchodu, místa aby jednotlivé částice celého důchodu násobily se příslušným na ně připadajícím procentem, které je - kromě u poslední částice - vesměs nižší.

Jako dosavadní daňová škála (§ 172) tak i navrhovaná sazba daňová zakládá, se na myšlence daňové progrese, která záleží v tam, že se vzrůstem daňové - základny (důchodu) vzrůstá také daňová sazba, a to nikoliv pouze proportionálně, nýbrž progresivně.

Při tom osnova, vyhovujíc důraznému a zajisté oprávněnému požadavku celé veřejnosti, snižuje dosavadní sazbu daně důchodové celkem skoro o 40% dosavadní daně s válečnou přirážkou.

Snížením sazby klesne přirozené i výtěžek daně důchodové. Avšak pokles ten nebude úměrný se snížením sazby, t. j. nebude činiti 40%, poněvadž možno právem doufati, že se zavedením snesitelné sazby daňová morálka proti dnešku podstatně zlepší a za druhé že též ukládání daně za normálních poměrů bude se prováděti intensivněji a pečlivěji než dnes. Větší výtěžek lze dále očekávati jednak tím, že nová sazba zatěžuje každý vyšší důchod i v mezích téhož stupně více, kdežto dříve důchody v mezích téhož stupně (na př. 80.000 až 84.000; 84.000 až 88,000 atd.) měly daň stejnou jednak tím, že důchod z práce (§§ 28 a další) bude - třebas nižší výměrou - bezpečněji a jistě zachycen.

Výtěžek daně podle nové sazby nedá se ani přibližně odhadnouti, poněvadž daň na poslední léta není dosud vyměřena a tudíž chybějí spolehlivá statistická data.

Nová škála srovnává se nejenom s požadavky sociálně- i finančně politickými, nýbrž i s požadavky daňové spravedlnosti aniž ohrožuje chuť k soukromému podnikání.

Doplněk oproti znění vládního návrhu jest s hlediska daňové techniky účelný; ježto by jinak bylo nutno manipulovati s haléři, které by vycházely při provádění přirážky a srážky podle §§ 19 a 20 resp. se zřetelem na ustanovení §§ 21 a 22.

Daň podle tohoto paragrafu bude u rodin s menšími břemeny (§ 19) zvýšena přirážkou 1% nebo 10%.

Daňovou sazbou podle § 18 budou zdaňovány též důchody, které jsou podle § 3, odst. 2 v tuzemsku podrobeny dani důchodové, ačkoli nepřesahují co do své výše částek v § 3, odst. 1 uvedených.

Podobně budou (§ 34) zdaňovány jiné důchody (kromě služebních požitků srážce podrobených) osob srážkové povinnosti u zaměstnavatelů podrobených, činí-li tyto důchody více než 500 Kč ročně, jakož i od daně důchodové neosvobozené důchody osob uvedených v § 2; i když tyto důchody samy o sobě nedosáhly výše podle § 3; odst. 1 zdanitelné.

Odstavec 3. tohoto paragrafu nezavádí žádné novoty, poněvadž daň z příjmu byla od přirážek osvobozena (zákon ze dne 29. ledna 1920, č. 72 Sb. z. a n. a § 16 zák. čl. XXVI:1916).

Ustanovení paragrafu 19. ukládá jako již dosud 15% resp. 10% přirážku k dani osobám nezatíženým rodinou, ježto by jinak zůstali poplatníci, kteří nemají břemen s výživou četnější rodiny, tedy svobodní nebo ženatí, ale bezdětní i při prostupňované sazbě § 18 a při jinak stejném důchodu stejně vysoko zdaněni jako osoby s jedním dítětem, ač by bylo přece těžko popírati; že poplatník, který se stará jen o sebe samého, nese menší břímě nežli jiný, který se stará o jedno a více dětí; stejně jako nese menší břímě rodina bezdětná oproti rodině s dětmi. Zvýšení sazby daňové bylo podrženo až u důchodů vyšších; ale zvýšena k vůli jednotnosti v §§ 19 a 20 hranice důchodu přirážce nepodléhajícího na 26.000 Kč. Rovněž podrženy dosavadní úlevy z tohoto zvýšení daně (zvýšení nenastane; vychoval-li poplatník aspoň 2 dítky; anebo je-li pro neduh odkázán na ošetřování cizími osobami).

Dodatek, týkající se vdovců, je věcně odůvodněn, ježto by jinak pozůstalý manžel, jehož hospodářská situace se úmrtím druhého manžela pravidelně nezlepšuje, byl více daňově zatížen. Viz též vysvětlivky k § 3.

Co do druhého dodatku bylo by uvážiti toto: Podle znění vládního návrhu bylo možno při použití ustanovení § 19, odst. 1. započísti osoby v § 15, č. 2 uvedené, pokud nežily v domácnosti poplatníkově jen tehdy, dostávaly-li od poplatníka pravidelné příspěvky nad 5% jeho důchodu; naproti tomu by jich nebylo lze započísti, žijí-li v domácnosti poplatníkově, třeba jsou v jeho zaopatření, tedy, třeba jsou poplatníkem plně vydržovány, čímž jest poplatník po případě daleko více hospodářsky zatížen než v případě prvém. Zmíněným doplňkem se tato nesrovnalost odstraňuje.

Činily-li pravidelné příspěvky několika osobám v § 15; č. 2 uvedeným méně nežli výši v tomto paragrafu, odst. 2., č. 2 uvedenou; dlužno počítati tolik osob jako pravidelně podporovaných ve shora stanovené výši, kolikrát převyšuje souhrn oněch příspěvků 5% daní podrobeného důchodu.

Příklad: Poplatník, vdovec bez příslušníků rodiny, s důchodem do 80.000 Kč dává svým provdaným třem dcerám ve společné domácnosti s ním nežijícím pravidelné příspěvky, které činí pro každou dceru 4%, tedy celkem 12%. Protože příspěvky tyto pro všechny 3 dcery převyšují dvakrát 5% jeho důchodu, nebude poplatník platiti přirážky podle § 19 (sluší totiž započísti u něho 2 osoby).

"Vydržovanými" ve smyslu bodu 3. jsou osoby; které požívají v domácnosti poplatníkově bezplatného zaopatření, to jest zejména bytu, výživy a ošacení.

Za "nemajetné" ve smyslu bodu 3. sluší pokládati dotčené zde osoby tehdy, nemají-li dostatečných prostředků, nutných k vlastní obživě.

Okolnost, zda poplatník vychoval 2 nebo více dětí, dlužno podle povahy toho kterého konkretního případu posuzovati slušným způsobem. Zpravidla budou děti, o něž se poplatník staral alespoň až do dosažení 14. roku jejich věku, pokládány za děti jím vychované.

Ježto zavedením prostupňované škály, která nemá stupňů jako dosavadní škála, stalo se snižování daně o stupně podle dosavadního § 173 nemožným, jest nutno srážky ve smyslu § 20 poskytovati ve formě odpočítávání desetin daně.

Změna v nadpise byla nutna proto, ježto pozměněním obsahu tohoto paragrafu oproti znění vládní osnovy by se již původní nadpis nekryl s tímto novým obsahem.

Zlepšení textu samého záleží v tom, že podle dosavadního znění § 20, odst. 1. mohlo se přihlížeti jen k příslušníkům rodiny podle § 5, odst. 4.; čímž byli vyloučeni ze snížení rodičové a jim na roveň postavené osoby v zaopatření poplatníkově jsoucí a v jeho domácnosti bydlící, kdežto, poskytuje-li poplatník dobrovolné příspěvky takovým osobám, které v domácnosti jeho nežijí, odpočítávají se příspěvky ty od důchodu podle § 15, č. 2. Při slevě podle § 21 mohlo se sice k takovým osobám; jež v domácnosti poplatníkově žijí; přihlížeti, ale nemusilo. Novým zněním získává se alespoň v tomto směru parita mezi oběma druhy takových osob, totiž osob v domácnosti bydlících i nebydlících. Zároveň se v novém znění přihlíží k manželce jako k ostatním příslušníkům rodiny, což jest fakticky výhodou pro poplatníky s důchodem do 26.000 Kč.

Protože se vynecháním původních slov "nehledíc ke druhému manželu" počet osob; na něž se slevy uvedené vztahují, zvýšil o jednu a, jelikož této nové výhody mají být účastni jen poplatníci do 26.000 Kč, bylo nutno u poplatného důchodu nad 26.000 Kč [lit. b)] zaměniti slavo "druhého" za slovo "třetího", poněvadž by se jinak i těmto důchodům dostalo nezamýšlené výhody.

Odstavec 2. jest nutný proto, aby nebyl poškozen vdovec (vdova), jejichž hospodářská situace se ovdověním pravidelně nezlepšuje. Viz též vysvětlivky k § 3.

Podle ustanovení vládní osnovy by hodnota zaopatření, poskytnutého osobám v odst. 1. uvedeným, tvořila u nich zásadně zdanitelný důchod, aniž by mohl býti týž od důchodu osoby zaopatření to poskytující odečítán; takže by byla táto hodnota zaopatření v zásadě zdaňována dvakráte. Z té příčiny bylo nutno vsunouti nový odstavec 3.; který znemožní zdaňování hodnoty zaopatření u příjemců tohoto zaopatření.

Tento paragraf obsahuje ustanovení o povolování jistých slev na dani, odůvodněných zvláštní povahou toho kterého případu. Při poskytování slevy přiznává se komisi mnohem větší pravomoc než dosud. Komise může do důchodu 20.000 Kč daň podle volného uvážení snížiti nebo docela prominouti, při důchodu vyšším, avšak 80.000 Kč nepřesahujícím, může daň snížiti až o třetinu. Hranice důchodu 80.000 Kč, do níž sleva jest přípustna, zůstává nezměněna (§ 174 ve znění novely č. 336/21 Sb. z. a n.).

Slova "povinností vydržovati nemajetné příslušníky" se nahrazují slovy "vydržováním nemajetných příbuzných v linii vzestupné a sestupné a nemajetných sourozenců a sešvagřených poplatníkových až do druhého stupně". Tím se okruh osob proti znění vládního návrhu ve prospěch poplatníků značně rozšiřuje a to jednak konformně s § 19, odst. 2., bod 3., jednak přibráním nemajetných příbuzných v linii vzestupné a sestupné. To bylo nutno, ježto k posléze zmíněným osobám se sice přihlíží podle § 20 při srážce pro četnější rodiny, avšak jen u poplatníků s důchodem nejvýše do 52.000 Kč. Podle nového znění budou dotčené osoby přicházeti v úvahu v otázce slevy podle § 21 i u poplatníka s důchodem přes 52.000 Kč do 80.000 Kč. Pokud jde o sourozence a sešvagřené osoby, k nimž se ani podle § 20 nemůže přihlížeti; jsou tyto osoby nyní v § 21 výslovně jmenovány.

K odstavci 3. se podotýká:

Všude, kde jest stanovena určitá hranice pro daňovou povinnost, vznikají tvrdosti při přechodu přes takovou hranici ze sazby jedné do druhé. Ustanovením odst. 3. dává se odhadním komisím nejen možnost, nýbrž i příkaz, aby takové tvrdosti odstraňovaly nebo, kde to není docela možno, aspoň zmírňovaly úpravou daně na základě ustanovení odstavce 1.

Ustanovení toto jest nové a bylo převzato z německého (§§ 23 až 25) a rakouského zákona (§ 175). Jeho účelem jest zmírnění daňové progrese u mimořádných příjmů, které jsou zřejmě výsledkem několikaleté činnosti anebo s kterými nelze vůbec nebo pravidelně počítati.

Pozměněná stylisace odst. 1. a 3.; který byl ve vládní osnově odstavcem druhým; jest jasnější nežli byla původní. Nad to zlepšuje nová stylisace odst. 3. ustanovení o zdanění výtěžků z mimořádné poruby lesů potud, že pro výpočet úměry bere za podklad nikoli (jako ve vládní osnově) pátý díl, nýbrž desátý díl mimořádného výtěžku.

Nový odstavec (označený jako druhý) vsunut byl proto, aby byli zejména drobní majitelé lesů, kteří pro omezenost lesního majetku nemohou hospodařiti podle obmýtného plánu a rubají dříví nikoli každý rok, nýbrž vždy až po uplynutí několika let, ušetřeni neodůvodněné progrese daňové.

Podle navrhované stylisace - odst. 2, a 3. jsou účastni výhod tam uvedených pouze majitelé nebo pachtýři lesní půdy, nikoli však ti, kteří koupili zásobu dříví "na stojato".

Výpočet v § 22 označených druhů mimořádných příjmů, které jsou výsledkem několikaleté činnosti, jest taxativní. Mimořádnými příjmy podle odst. 1. rozumějí se jednorázové příjmy z vědecké, umělecké neb spisovatelské činnosti, pokud se tato vymyká z rámce pravidelné činnosti příjemcovy. Činnost po několik roků trvající rozumí se činnost, trvající aspoň dvě plná léta.

Význam ustanovení odstavce 1. vynikne z tohoto příkladu:

Poplatník, povoláním spisovatel, měl důchod:

Podle ustanovení § 22, odstavec 1., předepíše se však daň takto:

podle úměry

Daň činí tedy 4528 Kč.

Dosah daňové výhody, která vzejde poplatníkovi v důsledku nově připojeného odstavce 2. § 22, jest patrný z tohoto příkladu:

Poplatník měl důchod:

Vzhledem 1 ustanovení odst. 2., § 22, předepíše se však daň takto:

Zda jde v určitém případě o mimořádnou porubu ve smyslu odst. 3., při níž celkově dosažený výtěžek podstatně přesahuje pravidelný užitek, náleží posouditi úřadu nebo daňové komisi. Za mimořádnou porubu lze pokládati jen porubu, přesahující pravidelnou míru, dovolenou schváleným lesním plánem. Za mimořádnou však nelze pokládati takovou porubu lesní, při níž byly vypláceny toliko nashromážděné dřevní úspory povstalé tím, že v dřívějších letech nebyl buď vůbec neb jen z části kácen normální roční přírůstek dříví, vyplývající podle lesního hospodářského plánu.

Způsob stanovení zvýhodněné sazby ve smyslu odstavce 3. § 22 vysvitne z tohoto příkladu:

Poplatník měl důchod:

Podle ustanovení § 22, odstavec 3. předepíše se však daň takto:

Z této daně připadá poměrně na celkový důchod 200.000 Kč, podle úměry:

Poplatník zaplatí na dani 10.769 Kč místo 19.600 Kč.

Tato ustanovení jsou v těsné spojitosti s u stanovením § 4, které dosavadní pramenovou theorii opouští a zdaňuje v tom onom roce skutečně dosažený důchod, nehledíc ke stavu nebo trvání důchodového pramene.

K jednotlivým těmto paragrafům třeba ještě poznamenati:

Novým vznikem daňové povinnosti ve smyslu § 23 sluší rozuměti nový vznik zásadní daňové povinnosti. Ten nastane zejména tím, když se stane osoba dosud československé berní výsosti nepodrobená, této výsosti podrobenou tím, že se přistěhuje do tuzemska, že počne pobyt v tuzemsku za výdělkem, nebo že pobývá déle jednoho roku v tuzemsku, anebo posléze tím, že přestane u ní důvod k osobnímu osvobození (na př. nezletilý příslušník rodiny z domácnosti rodiny vystoupí).

Zánikem daňové povinnosti ve smyslu § 24 rozumí se pak zánik zásadní daňové povinnosti. Ten nastane zejména, když osoba podrobená dosud československé berní výsosti, vystěhováním, se z Československa, nebo tím, že nastane u ní důvod k osobnímu osvobození, přestane býti podrobenou československé berní výsosti, dále když poplatník zemře a dědicové nabudou užívání pozůstalosti.

Oznamovací povinnost stanovená v § 27 nastává jen tehdy, jde-li o nový vznik aneb úplný zánik zásadní daňové povinnosti (§§ 23 a 24); nenastává tudíž povinnost oznámení úřadu, jestliže osoba daňové výsosti československé zásadně už podrobená, avšak podle § 3 od daně osvobozená nabude důchodu v poplatné výši, nebo naopak, když důchod osoby dosud zdaňované klesne dočasně pod minimum dani podrobené. Rovněž nastane-li počátek daňové povinnosti nabytím poplatných služebních požitků, které jsou podle § § 28 až 44 podrobeny dani důchodové, nebude se oznámeni konati.

Lhůta k podání zmíněného oznámení se počítá od okamžiku přistěhování, od počátku pobytu za výdělkem, od dokončení jednoročního pobytu, od okamžiku, kdy přestal důvod k osobnímu osvobození, aneb jde-li o oznámení zániku daňové povinnosti, počítá se lhůta od okamžiku vystěhování, od okamžiku, kdy přestal důvod k osobnímu osvobození nebo posléze ode dne úmrtí poplatníka (povinnost dědiců).

Prodloužení lhůty k oznámení vzniku resp. zniku daňové povinnosti z 15 dnů na 30 dnů bylo shledáno potřebným v zájmu poplatnictva.