Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Uváděcí ustanovení, která zahrnují celkem XVI článků, obsahují potřebná ustanovení ohledně otázky, od kdy nová úprava přímých daní počíná, od kdy a do jaké míry zrušují se některé staré předpisy, obsahují mimo to širokou amnestii, některá ustanovení v oboru poplatků a řeší konečně otázku přesouvání daní.

Článek tento vypočítává, které daně jakožto daně přímé - se tímto zákonem upravují a rozděluje je na dvě skupiny, t. j. 1. daň důchodovou a 2. daně výnosové, a to všeobecnou a zvláštní daň výdělkovou, pozemkovou, domovní, rentovou, z tantiem a z vyššího služného.

Článek II. vyslovuje zásadu, že veškeré zákony, týkající se oboru přímých daní, t. j. jednak vyměřování jednak účtování, placení, vybírání a zajištění se zrušují až na výjimky taxativně vypočtené a nahrazují se ustanoveními nového zákona. Článek vypočítává, které zákony zejména se zrušují.

V odst. 5. obsaženo jest přechodné ustanovení týkající se účtování daní.

Oproti vládnímu návrhu zákona byla provedena změna v prvním oddílu odst. 1. novým zněním, jehož důvod jest jednak větší přesnost, jednak nutnost, aby byla kryta též specielní ustanovení v jednotlivých hlavách roztroušená a v platnosti za chovaná na př.: v §§ 2, č. 2., 53, 74, 126, č. 4., 342.

Ku konci odst. 1. zařadí se pak další oddíl, obsahující ustanovení stran daně pozemkové. Ustanovení hlavy IV. (§§ 94 až 116) o pozemkové dani nabývají totiž z důvodů, jež jsou blíže vysvětleny u článku XVI., účinnosti teprve počátkem raku 1928. V důsledku toho zrušují se dosavadní materielní ustanovení o pozemkové dani teprve počátkem roku 1928.

Ustanovení o pozemkovém katastru a jeho vedení zůstávají však v platnosti i přes zmíněný termín bez dalšího vymezení (sr. čl. III., odst, 1., č. 5.). Tato ustanovení budou totiž zrušena teprve vydáním nového zákona o pozemkovém katastru a jeho v dění; jehož osnova se v dohledné době do stane k parlamentnímu projednání.

Zde se taxativně vypočítávají zákony, resp. vládní nařízení, které se nezrušují.

Odst. 2. obsahuje důležité ustanovení, že se jím zachovávají t. zv. "nabytá práva" z minulosti, pokud ovšem jde o dočasné výhody nebo dočasná osvobození, a to samozřejmě do konce lhůty, dokud nebyla vyčerpána; třeba se opírala o zákonné normy, které se podle čl. II. pro budoucnost ruší.

Odst. 3. má poskytnouti zákonný podklad pro nutnou kontrolu.

Oproti znění vládního návrhu provedeny byly tyto změny:

Ku konci odst. 1., č. 1. vsunuly se další zákony č. 210/19 a 130/26 Sb. z. a n., čímž bylo vyhověno předneseným přáním; tyto zákony ponechávají se však v platnosti jen na určitou dobu.

Dále se sem vsunuje nový zákon o stavebním ruchu, poněvadž osvobození nového zákona o stavebním ruchu navazují na dobu před 1./1. 1927.

Co se týká působnosti revisního odboru ministerstva financí, stala se důležitá změna, že bylo výslovně vytčeno, že jeho působnost vztahuje se na veškeré přímé daně, dále že bude přeměněn vládním nařízením na ústřední revisní úřad, jehož působnost však omezí se časově na 10 let od počátku působnosti tohoto zákona. Důležitým předpokladem dalekosáhlých úlev poskytnutých touto osnovou jest loyální plnění berních povinností poplatnictvem, které podle dosavadních zkušeností, aspoň pro dobu přechodnou, může býti zajištěno jen dalším trváním ústřední kontrolní instituce, kterou by bylo jen organicky vybudovati jako samostatný úřad. Při provádění příslušných nařízení bude vyhověno oprávněným požadavkům poplatnictva i co do způsobu provádění revise co do použití jejího výsledku. Revidovaným poplatníkům bude výsledek revise v plném rozsahu sdělen a bude jim poskytnuta možnost vysvětlivek a doplňků před předáním revisního nálezu vyměřovacímu úřadu. Oceňování zásob u podniků vedoucích řádné obchodní knihy nebude prováděno pravidelně, nýbrž omezí se jen na případy, kde to bude nezbytně potřeba, jako na př. při změně oceňovacích metod. Při návrzích na provedení revise revisním odborem ministerstva financí resp. ústředním revisním finančním úřadem jest uvážiti náklad revise a dbáti toho, aby byl úměrným pravděpodobnému výsledku revise.

Rozšíření působnosti zákona č. 170/19 Sb. z. a n. (odst. 1., č. 3.) má důvod svůj v tom, že na základě zákona o přímých daních (§ 156) dochází při činžovní dani k podstatnému snížení státní daně a tudíž i základny přirážkové; právě tak jako při právě zmíněném zákoně č. 170/19 Sb. z. a n. bylo svého času dovoleno zvýšení přirážek samosprávných svazků o tolik, kolik činí úbytek na přirážkové základně, právě tak jest nyní nutno, učiniti obdobné opatření ohledně onoho úbytku, který vznikne právě zmíněným snížením přirážkové základny podle § 156 tohoto zákona.

Konečně byl před odst. 2. vsunut ještě zákon č. 88/69 ř. z. a zák. čl. VII/1875. Vsuvka je odůvodněna dříve již zmíněnou pozdější účinností hlavy IV. zákona a tím, že dosavadní ustanovení o pozemkovém katastru zůstanou v platnosti až do vydání nového zákona o pozemkovém katastru a jeho vedení.

Ustanovení tohoto článku jsou odůvodněna tím, že výpočet nejmenší hodnoty nemovitostí se upravuje znovu a jednotně (viz čl. XIV.).

Vzhledem k tomu, že na Slovensku a v Podkarpatské Rusi není kodifikovaného občanského práva, bylo nutno přechodně do té doby, než sjednoceno bude právo to v novém všeobecném občanském zákoníku, stanoviti, že tam, kde přítomný zákon mluví o občanském zákoně, rozumí se jím na Slovensku a v Podkarpatské Rusi také dosud tam platné nepsané právo obyčejové.

Soukromé právo; dosud na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platící, nezná vlastně pojmu "neodevzdaná pozůstalost" (hereditas iacens). Podle tohoto práva stává se dědic dnem úmrtí zůstavitelova neomezeným vlastníkem svého podílu dědického a může s ním od tohoto okamžiku zcela volně právně disponovati. Proto k zamezení pochybností stanoví čl. V. výslovně, že na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, pokud soukromoprávní ustanovení o pozůstalostech nebudou sjednocena, nebudou dani důchodové podrobovány neodevzdané pozůstalosti podle § 24, odst. 3., nýbrž dědicové podle ustanovení téhož paragrafu, odst. 4.

Tento článek obsahuje přechodná ustanovení ku §§ 28 až 45, stran tak zv. srážkové daně důchodové.

Daňové srážky nelze, jak jest z povahy věci jasno, za dobu od 1. ledna 1927 počínaje, dodatečně prováděti. Nezbylo by tedy, kdyby nebylo zvláštního přechodného ustanovení, než odsunouti účinnost ustanovení o srážkové dani na dobu počínající teprve 1. lednem 1928, a platila by tedy pro berní rok 1927 pro ně všeobecná ustanovení o dani důchodové. Poněvadž jest srážková daň zásadně nižší než sazby podle § 18, byli by tím zaměstnanci poškozeni, nehledí-li se ani k tomu, že by byli nuceni platiti v roce 1928 daně za dvě berní léta.

Z těchto důvodů shledáno vhodnějším vsunouti hořejší ustanovení do uváděcího zákona. Navrhovaným řešením bude umožněno užíti hned nižších sazeb srážkové daně a poplatníci nebudou v roce 1928 zatíženi placením daně za dvě leta.

V praxi snad tu a tam vzejdou z toho nesrovnalosti, jimž může však poplatník čeliti tím, že v těchto případech užije práva v § 32, odst. 4. uvedeného a požádá o vyměření daně podle všeobecných ustanovení.

Na berní rok 1927 bude zvláštní daň výdělková vyměřena z ryzího výtěžku; dosaženého v obchodním roce, který se končí v berním roce 1927. V důsledku toho nebudou výtěžky obchodního roku 1926 (1925/1926); který by jinak byl základem pro vyměření daně výdělkové na berní rok 1927, vůbec zdaněny. Úložky do fondů a reserv ze zisku roku 1926 (1925/1926) se však musí pokládati za zdaněny; jelikož by se jinak jejich dodatečným zdaněním v budoucnosti výhoda pro rok 1926 poskytnutá opět rušila.

Z téhož důvodu bylo nutno učiniti opatření pro případy, kdy výdaje a ztráty budou v tomto období hrazeny z reserv a fondů (§ 81). Návrh zákona stanoví; že k okolnosti té bude přihlíženo při vyměřování daně výdělkové na rok 1927. Toto opatření jeví se nutným, jednak proto, aby podniky, které v obchodním období končivším se v roce 1926 budou krýti odčitatelné ztráty z reservních fondů v minulosti již zdaněných, nepozbyly výhody; kterou jim zaručoval § 97, odst. 4. zákona o osobních daních, totiž že takovéto krtí ztrát má za následek odečtení upotřebené částky od daňové základny, jednak proto, aby okolnosti, že výsledky obchodního období, které se končilo v r. 1926, nebudou předmětem zdanění, nebylo podniky zneužito k tomu, že by se v tomto obchodním období upotřebilo fondů v minulosti nezdaněných ku krytí výdajů a, ztrát podle zákona neodčitatelných, ku příkladu ku placení dividend, tantiem členům představenstva společnosti a pod.

Změnou provedenou ve znění vládního návrhu (v čl. VI.) bylo vyhověno předneseným přáním.

Tento článek nastupuje na místo článku VII. vládní osnovy, jehož ustanovení stala s z největší části bezpředmětnými tím; že základ a sazba daně pozemkové se řeší v §§ 103 a 105 definitivně.

Jelikož účinnost ustanovení o pozemkové dani má nastati teprve počátkem roku 1928, stává se nutným prodloužení dosavadních mimořádných přirážek státních k pozemkové dani ještě na rok 1927; což se děje odstavcem 1.

Odstavec 2. umožňuje, aby ještě za platnosti dosavadních ustanovení o pozemkovém katastru bylo možno bráti zřetel u pozemků zpustošených poddolováním na trvalou změnu pozemků nebo na změnu v jejich jakostní třídě. Uplatňují se tu předem ustanovení, jež provésti má chystaná osnova zákona o pozemkovém katastru a jeho vedení. Účinnosti nabývá toto ustanovení teprve počátkem roku 1928.

Odstavcem 3. upravuje se pro Hlučínsko základ pru vyměřování pozemkové daně na dobu; než tam bude zaveden nový pozemkový katastr, a povolují se dalekosáhlé výhody co do výše sazeb pozemkové daně. Mimořádná úprava výše pozemkové daně na Hlučínsku jest nutnou z toho důvodu, že tamnějšímu poplatnictvu přísluší dosud značné daňové výhody, jež byly hospodářských a politických důvodů povoleny nařízením vlády ze dne 4. května 1920, č. 321 Sb. z. a n.

Výhody zmíněné spočívají v tom, že se ku pozemkové; rentové a všeobecné dani výdělkové nevybírají válečné přirážky, dále že se pozemková daň předepisuje podle dosavadního pruského katastru dřívější výměrou (sazby podle obcí 9 1/2%-10 1/4%) a že daň činžovní se vyměřuje pouze 5% z činžovního výnosu po srážce 30% na výlohy udržovací a umořovací. Aby umožněno bylo poznenáhlé vyrovnání daňové povinnosti bez značnějších hospodářských otřesů, navrhuje se vyměřování pozemkové daně pro přechodnou dobu sazbami sníženými pod všeobecně platnou výměru.

Pozemkový katastr pruský stanoví ryzí katastrální výtěžek pozemků v tolarech výměrou daleko nižší, nežli jest katastrální výtěžek platný v okolních okresích slezských a moravských. Okres hlučínský rovná se, pokud se týče hospodářského hodnocení půdy, vceňovacímu okresu Opava L, katastrální výtěžek půdy na Hlučínsku jest tšak ku katastrálnímu výtěžku v okresu opavském pouze v poměru jako 1 ku 1.47. Vyhotovení nového operátu katastrálního podle našich ustanovení pro Hlučínko bude ovšem vyžadovati doby několika let. Z toho důvodu bylo nutným učiniti zákonné opatření pro stanovení daňového základu na pozemkovou daň na dobu, než nový katastrální operát nabude platnosti. Přihlíží-li se ku předválečným měnovým poměrům, nutno znásobiti pruský katastrální výtěžek vyjádřený v tolarech pěti, aby bylo docíleno v československé měně přibližně stejného výtěžku jaký jest v platnosti v okresu opavském. Takto znásobený katastrální výtěžek stává se pokladem pro stanovení základu daně podle ustanovení § 103. Nutno tedy u lesů znásobiti upravený katastrální výtěžek ještě dvaceti, u ostatní půdy pak sedmnácti.

Celkem tedy stanoví se pro Hlučínsko základ; pozemkové daně u lesů stonásobkem, u ostatní půdy osmdesátipětinásobkem dosavadního pruského katastrálního výtěžku. Z takto upraveného základu bude vyměřena pozemková daň na rok 1928 sazbou 1% a na ostatní léta sazbou na každý rok o 0.1% vyšší, až po 10 letech (v r. 1938) dasáhne plné sazby 2%. Zvláštní příspěvek podle § 105, odst. 2., vybírá se také na Hlučínsku od r. 1928 počínajíc plnou sazbou 15% z daňového základu.

§ 18 zák. čl. VII/1875, resp. §§ 6 a dalšími zák. čl. XLII/1881 a § 1 zák. čl. XXIX/1889 byly poskytovány rozsáhlou měrou daňové výhody pro pozemky, jejichž výnosnost byla zajištěna a udržována zvláštními technickými opatřeními. Zmíněné výhody záležely v tom, že se přihlíželo k výdajům spojeným s udržováním zvláštních ochranných opatření již při stanovení ryzího katastrálního výtěžku chráněných pozemků, nebo že normálním způsobem zjištěný katastrální výtěžek těchto pozemků, náležejících do inundačního obvodu, byl snížen o tolik procent, kolik procent z celého ryzího katastrálního výtěžku činily udržovací výdaje příslušných opatření, zřízených k ochraně inundačního obvodu. Pro vodní regulační družstva (podrobená ustanovením zák. čl. XXIII/1885) byly výhody tyto upraveny tím způsobem, že se katastrální výtěžek chráněných pozemků stanovil beze zření k výdajům spojeným s udržováním ochranných opatření, že však z pozemkové daně, majiteli pozemku zaplacené, se družstvům vracely v hotovosti částky daně, které připadaly na část ryzího katastrálního výtěžku, jež vzhledem k výdajům udržovacím měla býti z poplatného výtěžku vyloučena (t. zv. daňové restituce). Do výdajů udržovacích započítávaly se též 5%, úroky kapitálů investovaných do ochranných opatření. Daňové restituce nesměly činiti více než 80% daně připadající z ryzího katastrálního výtěžku chráněného obvodu.

Do návrhu tohoto zákona, pokud se týče do návrhu zákona o pozemkovém katastru byla výše citovaná ustanovení o výhodách pro pozemky, na jejichž prospěch jsou zřízena a udržována zvláštní ochranná nebo meliarační zařízení (ochranné hráze proti zátopám, zařízení zavodňovací a odvodňovací, drenáže, ostrohy, přepážky, ochranná opatření proti vodním stržím, přepadavým vodám nebo závějím a pod.), v tom smyslu převzata, že podle ustanovení o základním katastrálním šetření (§ 20 návrhu zákona o pozemkovém katastru) se u zmíněných pozemků při stanovení sazeb jakostních tříd připočítávají k výdajům na obdělávání a těžbu též stálé náklady na udržování ochranných nebo melioračních zařízení ve stavu používatelném, zvětšené o setin vynaložených původních stavebních nákladů, pokud tyto náklady nebyly opatřeny subvencemi veřejných korporací.

V důsledku nových ustanovení připravovaného zákona o pozemkovém katastru (§ 20 návrhu) bude provedeno u chráněných pozemků, náležejících do obvodu regulačních družstev na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, nové vcenění, na jehož podkladě bude katastrální výtěžek a tím zároveň také náležitost daně pozemkové snížena. Snížení daně bude ovšem na prospěch majitelům jednotlivých pozemků. Družstva vezmou újmu ve svých dosavadních příjmech zastavením daňových restitucí, kteréžto ztráty budou se však po provedeném novém vcenění moci vyrovnati zvýšením členských příspěvků, z důvodu snížené daňové povinnosti jednotlivých členů družstev. Jelikož však nové ocenění pozemků náležejících do chráněných obvodů regulačních družstev bude vyžadovati několika roků, nastává nutnost na tuto přechodnou dobu zajistiti existujícím již vodním regulačním družstvům další splácení daňových restitucí do té doby, kdy nastane snížení daně pozemkové v důsledku provedeného nového vcenění chráněných pozemků.

Tento článek obsahuje přechodná ustanovení pro daň činžovní na Hlučínsku a pro místa spojená s Prahou a Brnem:

Změna vůči znění vládního návrhu (v čl. I.) jest odůvodněna tím, že se ukázala potřeba upraviti výši činžovní daně na přechodnou dobu několika let také ještě pro místa spojená s Prahou a s Brnem podle zákonů ze dne 6. února 1920, č. 114 a ze dne 16. dubna 1919, č. 213 Sb. z. a n.

Daňové komise a trestní senáty, podle tohoto zákona zřízené, mohou svoji činnost započíti až po projití r. 1927, poněvadž daně na tento rok možno ukládati až po jeho projití. Uvážíme-li, že poplatníci musí nejdříve podati přiznání, že vyměřovací úřad musí přiznání zkoumati a konati o nich šetření, nelze očekávati, že by nové komise a trestní senáty mohly svoji činnost započíti před 1. březnem 1928.

Poněvadž lze očekávati, že o případech před r. 1927 bude rozhodováno též po nabytí platnosti tohoto zákona, bylo nutno stanoviti, že po 1. březnu 1928 budou o těchto ukládacích i trestních případech rozhodovati komise (senáty) nové; ovšem podle ustanovení pro tyto případy dříve platých; výjimka, pokud jde na Slovensku a Podkarpatské Rusi o sborové soudy. dána jest odchylným právním stavem v tomto území státu. Důvodem jest, že nelze připustiti, aby po 1. březnu 1928 -třeba po léta - trvaly vedle sebe dvoje komise (senáty); jedny podle dřívějšího, druhé podle tohoto zákona zřízené.

Tímto článkem poskytnuta jest amnestie ve velice obsáhlé míře. Ač nelze popírati, že vůči poctivým poplatníkům nepoctiví poplatníci nezaslouženě získávají, nemožno přezírati, že pro ohromné zvýšení daňového břemene za války a v létech popřevratových daňová morálka po-klesla tak hluboce, že bude poměrně jen malé procento poplatníků, kteří by měli daňové svědomí úplně čisté. Aby se těmto poplatníkům umožnilo, aby bez obavy před trestním stíháním za minulé delikty mohli vyhověti své státoobčanské povinnosti ke správnému přiznávání k daním, stanoví tento článek bezpodmínečnou beztrestnost za delikty minulé doby. Možno právem očekávati, že tato benevolence zákona dojde u všech vrstev poplatníků správného ocenění a že bude míti za samozřejmý následek podstatné zlepšení daňové morálky a to tím spíše, že daňové břímě, v leckterém směru značně snížené, nebude se moci pokládati za břímě nesnesitelné. Jestliže však někteří poplatníci i po této tak daleko jdoucí všeobecné amnestii setrvají ve svém, stát a tudíž i celou veřejnost poškozujícím jednání, pak ovšem musí si sani přičísti následky, když proti nim bude zakročena se vší přísnosti zákona.

Změna v odst. 1. znění vládní osnovy připojením poslední věty vyhovuje předneseným přáním. Jinak jest změna pouhou změnou slovosledu. Změna v odst. 4. jest pouze stylistická k vůli jasnosti.

Nabude-li tento zákon, jak se navrhuje, účinnosti dnem 1. ledna 1927, může dojíti k vyměření daní podle nových zásad za rok 1927 nejdříve počátkem r. 1928. Jest tedy nutno stanoviti pro přechodnou dobu, kteráž se po případě nemusí obmezovati jen na r. 1927, zásadu, podle které se bude v r. 1927 a později platiti.

Článek tento jedná o stanovení nejmenší hodnoty pozemků pro účely poplatkové.

Ustanovení býv. uherského práva rozšiřuje se tu na celé území republiky, ačkoliv ani podle něho nejsou ani zdaleka vystiženy správně nejmenší hodnoty pozemků.

Pro Hlučínsko činí tato hodnota 250tinásobek dosavadního katastrálního výtěžku; v tolarech.

Z vládní osnovy vypuštěny byly odst. 2. až 5., týkající se nejmenší hodnoty domů podrobených dani činžovní pro účely poplatkové, poněvadž následkem zákonného zákazu zvyšováni činží a poměrů z toho na bytovém trhu vyplývajících, není dosavadní činže výsledkem volné soutěže. Jsou proto příliš nestejnoměrné a nemohou tvořiti podklad pro zjištění jednotného násobku hrubého výnosu činžovního.

Ustanovení čl. IV., týkající se zrušení dosavadního poplatkového minima i při převodu domů podrobených dani činžovní, nutno přes to ponechati, protože výpočet daně domovní spočívá na docela jiném základě.

Nově vložen byl do uváděcích ustanovení tento článek, mající za cíl docíliti stejnoměrného:zatížení v celém státním území, pokud jde o 4% poplatek z úroků vkladatelům poskytovaných.

Podle právního stavu platného v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, platí ústavy, oprávněné k přijímání vkladů, 4% poplatek z úroků, vkladatelům poskytovaných; tato poplatková povinnost je však omezena jen na takové vklady, při nichž vkladatel dostane od ústavu zvláštní legitimační listinu (pokladniční poukázku, vkladní knížku a pod.), kterou se musí při vybrání vkladu vykázat (§ 7 zákona ze dne 29. února 1864, č. 20 ř. z., ve spojení s ustanovením § 8 cís. nař. ze dne 28. srpna 1916, č. 281 ř. z.).

Pozdějším zákonodárstvím bylo pak přiznáno osvobození, avšak jen co do poplatků z vkladních knížek (nikoli tedy co do legitimačních listin jiných, na př. pokladničních poukázek) těmto ústavům:

1. spořitelnám, zřízeným podle regulativu ze dne 20. září 1844, č. 382 Sb. just. zák., resp. podle zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 302 Sb. z. a n.;

2. výdělkovým a hospodářským společenstvům zřízeným podle zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z. Osvobození přiznaná sdružením jiným jsou dnes vzhledem k ustanovení §§ 1 a 2 zákona ze dne 10. října 1924, č. 239 Sb. z. a n., nepraktická.

Je tedy vkladový obchod na legitimační listiny s výjimkou vkladních knížek spořitelen a družstev zatížen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jednak 6% daní rentovou, jednak 4% poplatkem čili celkem 10% z úroků.

Stejné zatížení, avšak na jiném podkladě, je v tomto směru i na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Tam totiž ode dne účinnosti zák. čl. VII/1883 platí peněžní ústavy z úroků v obchodech na legitimační listinu 10% z titulu daně rentové, ale za to neplatí ničeho z titulu poplatkového.

Ustanovením § 179 návrhu zákona nastane však změna potud, že rentová daň z úroků ze vkladů na vkladní knížky (listy) a pokladniční poukázky má činiti v celém státním území jen 3%, resp. 6%, tím by se ovšem peněžní ústavy (in concreto akciové a komanditní na akcie) na Slovensku a Podkarpatské Rusi octly ve výhodě, jsouce zatíženy jen 3%, resp. 6% daní rentovou, kdežto stejnorodé ústavy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsou povinny odvádět kromě toho ještě 4% poplatek.

Aby bylo docíleno stejnoměrného zatížení v celém státním území, je nutno, aby 4% poplatek-byl zaveden též na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Tento článek obsahuje formuli o účinnosti předmětného zákona, která nastává 1. lednem 1927 s některými odchylkami, které jsou předmětem změn provedených ve znění čl. XIV. vládní osnovy.

Účinnost ustanovení o pozemkové dani (hlava IV. návrhu zákona s §§ 94 až 116, dále odst. 2. a 3, článku VIII.) nastává teprve rokem 1928 z těchto důvodů:

Novou úpravou zvyšuje se podstatně základ pro přirážky autonomní k pozemkové dani. Zvýšení zmíněné bylo proveditelným jen. v předpokladu, že zákonem o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy bude výše přirážek omezena nejvýše přípustnou hranicí. Jelikož však zmíněný zákon má nabýti účinnosti teprve rokem 1928, jeví se nutným, také působnost ustanovení o pozemkové dani odsunouti k témuž termínu, aby v roce 1927 nenastalo v některých obcích při neobyčejně vysokých dosavadních přirážkách pro mnohé majitele pozemků příliš vysoké zatížení.

Pokud jde o ustanovení § 341 v souvislosti s §§ 17, č. 6. a 78, lit. e), věta 1., bylo třeba učiniti vhodné opatření pro přechodnou dobu.