Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Vymáhající úřady (§ 345) a exekuční úřady (§ 346) mají proti dlužníkovi a třetím osobám obdobná práva jako vyměřovací úřady (komise) v řízení vyměřovacím (§§ 300 až 326).

(2) Obce jsou zejména povinny doručovati výměry vymáhajících, pokud se týče exekučních úřadů, uveřejňovati jejich vyhlášky, poskytovati podporu (asistenci) při vykonávání berní exekuce, převzíti hotovosti v berním exekučním řízení složené nebo přijaté, jakož i věci tímto řízením zabavené a postarati se o jejich bezpečnou úschovu, pokud se týče bezpečnou a rychlou další dopravu k exekučnímu úřadu. Podrobnější ustanovení o tom budou vydána vládním nařízením.

(3) O neuposlechnutí příkazů a vyzvání vymáhajících, pokud se týče exekučních úřadů, platí obdobně ustanovení § 201.

(1) herní exekuce vykonává se buď přímo exekučními úřady nebo výkonnými orgány, které při tom působí z příkazu a za dozoru exekučního úřadu.

(2) Jako výkonní orgánové působí:

a) berní vykonavatelé u berních (vyměřovacích) úřadů trvale ustanovení,

b) orgánové, určení exekučním úřadem případ od případu.

Výkonný orgán jest povinen vůči dlužníkovi a osobám třetím vykázati se před výkonem exekučního úkonu písemným příkazem exekučního úřadu.

(1) Výkonní orgánové mají právo, vyžaduje-li toho účel exekuce, prohledati dlužníkův byt nebo jiné místností, náležející k jeho domácnosti nebo určené provozování jeho živnosti nebo výdělečné činnosti, dále dlužníkovy schránky, a třeba-li. toho, i oděv, který má na sobě, šetříce náležitě jeho osoby. Mohou, aby provedli exekuci, dáti otevříti domovní dvéře a zamčené místnosti i schránky. Není-li však přítomen ani dlužník ani některá dospělá osoba, náležející k jeho rodině nebo jím k dozoru ustanovená, nutno přibrati k těmto úkonům dvě hodnověrné zletilé osoby za svědky. Při prohledání bytu a místností dlužno dbáti též ustanovení §§ 8-10 ústavního zák. č. 293/1920 Sb. z. a n.

(2) Výkonný orgán může odstraniti osoby, které ruší výkon nebo se při něm neslušně chovají.

(3) Aby zmařili odpor jim činěný, mohou výkonní orgánové přímo žádati za podporu místních bezpečnostních orgánů, a třeba-li toho, žádati u politického úřadu a v naléhavých případech i přímo za podporu četnictva. Potřebují-li ozbrojené vojenské asistence, musí požádati přednostu exekučního úřadu, aby jim ji opatřil.

(4) Činil-li by při exekuci odpor dlužník, sloužící činně u vojska nebo četnictva, buď požádán, není-li nebezpečí z průtahu, jeho přímý představený, aby pomohl odpor zmařiti.

(1) V neděli, ve svátek státem uznaný a v památný den, jakož i v noci smějí býti vykonány exekuční úkony jen tehdy, je-li nebezpečí z průtahu a povolí-li to přednosta exekučního úřadu.

(2) Toto povolení nutno při výkonu dlužníkovi předložiti.

(1) Exekuce nesmí býti vykonána ve větším rozsahu než jest třeba, aby byla vymožena daňová pohledávka (§ 259, odst. 4.), pro kterou byla exekuce nařízena, a náklady exekuční.

(2) Vlastnictví ústavu, který jest pod státním dozorem a jest určen veřejné dopravě nebo veřejnému provozování, může býti postiženo exekučními úkony, které mohou rušiti veřejnou dopravu nebo veřejné provozování, jen tehdy, je-li srozuměn dozorčí úřad, a s omezeními, která tento úřad uzná za nutná na prospěch veřejné dopravy a veřejného provozování.

(3) Proti vojenským osobám a četníkům, nevyjímajíc důstojnictva, jakož i proti úředníkům a zřízencům veřejným a veřejných dopravních podniků vůbec, konají-li právě službu, smí býti započato s výkonem exekuce teprve potom, když bylo jejich představenému oznámeno, že byla exekuce nařízena.

(4) V budovách vojenských anebo vojenských obsazených mohou býti exekuční úkony vykonány teprve, když to bylo oznámeno veliteli budovy nebo jeho zástupci, kteří mohou k výkonu přiděliti vojenskou osobu.

(5) Proti osobě, která v československé republice požívá práva exteritoriality, a v budovách nebo místnostech exteritoriálních mohou býti exekuční úkony vykonány jen potud, pokud to mezinárodní právo připouští a jen za přítomnosti zástupce ministerstva zahraničních věcí.

(1) Výkonný orgán má upustiti od výkonu exekučního úkonu, jemu přikázaného, nebo v něm ustati, prokáže-li mu dlužník, že daňový dluh, o nějž jde, byl zaplacen nebo úřadem k tomu příslušným posečkán, nebo že exekuční úřad po vydání příkazu (§ 349) upustil od vedení exekuce, nebo složí-li dlužník ihned dlužnou částku i s náklady exekučními u poštovního úřadu nebo, kde by takového nebylo, u starosty obce.

(2) Výkonní orgánové nejsou oprávněni přijímati platby, jichž má býti dobyto exekucí. Ministerstvo financí může povoliti výjimky.

(1) O exekučních výkonech sepíše výkonný orgán protokol, podepsaný účastníky.

(2) V protokolu uvede, kde a kdy (též hodinu) byl sepsán, kdo byl z účastněných osob při exekučním výkonu, co bylo jeho předmětem a co podstatného se při něm stalo. Zvláště jest třeba dosvědčiti v protokolu, zaplatil-li při výkonu něco dlužník nebo někdo jiný za něho.

(1) O odvoláních, pokud jsou v exekučním řízení berním výslovně připuštěna, rozhodují s konečnou platností finanční úřady II. stolice.

(2) Lhůta k podání odvolání jest 8 dní.

(3) Co do počítání této lhůty platí obdobně ustanovení § 254, odst. 1. a 3., co do místa pak, kde dlužno odvolání podati, a co do účinku odvolání obdobně ustanovení § 330, odst. 5. a 6.

(1) Proti upomínce a opatřením při výkonu berní exekuce může dlužník podati námitky. Proti nařízení berní exekuce nejsou samostatné námitky přípustny. Proti povolení podle § 351 nelze vůbec podati námitky.

(2) Námitky, které mohl dlužník již proti upomínce nebo proti dřívějšímu exekučnímu výkonu uplatniti, nebo které byly již jednou pravoplatně zamítnuty, jsou vyloučeny.

(3) Námitkami nelze uplatňovati okolnosti, které byl nebo jest dlužník oprávněn uplatniti v odvolání z vyměření daně, přirážek a příslušenství nebo z platební výzvy padle § 266, odst. 1.

(4) Námitky mají odkládací účinek jen tam, kde to zákon zvláště stanoví.

(5) Námitky dlužno podati do 8 dnů u úřadu, který upomínku vydal, pokud se týče opatření učinil; tento úřad také o nich rozhodne. Lhůta počíná se v případech, kde zákon nařizuje, aby opatření bylo dlužníkovi sděleno, dnem, který jde po dni sdělení, jinak dnem, který jde po provedení opatření. Ustanovení § 254, odst. 3., platí obdobně.

(6) Bylo-li námitkám vyhověno, učiní rozhodující úřad potřebná další opatření.

(7) Ze zamítavého rozhodnutí může se dlužník odvolati.

(8) Bylo-li odvolání vyhověno, učiní příslušný úřad (odst. 5.) opatření podle odstavce 6. Nebylo-li odvolání vyhověno, může dlužník své námitky uplatniti ještě žalobou u okresního soudu, v jehož obvodu jest exekuční úřad, pokud popírá, že nastala právní posloupnost uvedená v § 260, odst. 1., nebo, že náležel jako osobně ručící společník k společnosti, které byla vymáhaná daň s přirážkami a příslušenstvím předepsána.

(9) Bylo-li žalobě pravoplatně vyhověno, budiž exekuce zrušena.

(1) Tvrdí-li jiná osoba, že má na předmětu; berní exekucí postiženém, nebo na jeho části právo, které nedovoluje, aby exekuce byla vykonána, může proti ní podati odpor u exekučního úřadu, který o něm rozhodne. O odporu tom platí obdobně ustanovení § 356, odst. 6.

(2) Nevyhoví-li exekuční úřad odporu, nebo nerozhodne-li o něm do 30 dnů, může ona jiná osoba svému odporu zjednati platnost žalobou, kterou podá u okresního soudu, v jehož obvodu jsou zcela nebo z větší části předměty berní exekucí postižené v době, kdy se podává žaloba. O počítání lhůty platí obdobně ustanovení § 254, odst. 1. a 3.

(3) Bylo-li žalobě pravoplatně vyhověno, zruší exekuční úřad exekuci.

Exekuční úřad zruší a to na návrh dlužníka nebo z moci úřední berní exekuci také kromě případů, o nichž jednají §§ 356 a 357, zjistí-li, že nebyla přípustnou, nebo že byla provedena proti někomu, kdo není dlužníkem (§ 344, odst. 1.), nebo že nastaly okolností, jimiž pozbyla podkladu, nebo že nelze očekávati, že by exekuce, kdyby byla provedena, nebo kdyby se v ní pokračovalo, poskytla většího výtěžku, než jest třeba, aby byly uhrazeny exekuční náklady.

(1) Platí-li důvody, pro které má podle §§ 356 až 358 býti berní exekuce zrušena, jen pro jednotlivé věci, na něž jest exekuce vedena, nebo pro část vymáhané pohledávky, nebudiž exekuce zrušena, nýbrž jen co do těchto věcí nebo části pohledávky omezena.

(2) Mimo to budiž berní exekuce omezena, byla-li vykonána ve větším rozsahu, než jest třeba, aby byla uhrazena vymáhaná pohledávka s exekučními náklady.

Berní exekuce může býti na návrh nebo z moci úřední odložena,

1. byla-li podána žádost o povolení příročí,

2. je-li hodnověrně prokázán nárok dlužníkův na odpis daňového dluhu z důvodu zániku daňové povinnosti (§ 268, odst. 1.), nebo - při dani třídní - z důvodu nepoužívání, při dani pozemkové a třídní z důvodu živelní škody,

3. jsou-li proti exekuci uplatňovány námitky (§ 356) nebo odpor (§ 357),

4. byl-li podán návrh podle § 358, aby exekuce byla zrušena.

(1) O odkladu exekuce rozhoduje v případech § 360, č. 1 a 2 úřad, který stanoví vládní nařízení, v ostatních případech úřad exekuční.

(2) Odložení exekuce může býti učiněno závislým na podmínkách a výhradách.

(3) Odloží-li se exekuce, zachovají se zatím všechny exekuční úkony, jež byly již provedeny, ledaže exekuční nebo jemu nadřízený úřad nařídí jinak.

(1) Ustanovení exekučního řádu, na Slovensku a Podkarpatské Rusi exekučního zákona, nebo jiných zákonů, podle nichž jsou určité věci, pohledávky a práva zcela vyňaty z exekuce soudní, nebo podle nichž je soudní exekuce na takové věci, pohledávky a práva přípustnou jen v určitých mezích nebo s určitými omezeními, platí obdobně i co do exekuce berní.

(2) Rovněž platí pro berní exekuci zákonná omezení soudní exekuce z dlužníkovy osoby.

Berní exekuce koná se pouze:

a) zabavením a prodejem hmotných věcí movitých (svršků),

b) zabavením a vybráním peněžních pohledávek, vyjímajíc pohledávky knihovní,

c) zabavením a provedením nároků na vydání nebo dodání hmotných věcí movitých.

(1) Hmotné věci movité (svršky), které jsou u dlužníka, zabaví se tím, že je výkonný orgán sepíše a popíše v protokolu (§ 354).

(2) V protokolu nutno uvésti vykonatelnou daňovou pohledávku (§ 259, odst. 4.), pro kterou byly sepsané věci zabaveny; daně s přirážkami bud'te při tom uvedeny přesně číselně.

(3) Tvrdí-li se při zabavení, že má někdo jiný k věcem sepsaným v protokolu nebo k některým z nich práva, jež nedopouštějí výkonu exekuce, buďte tyto nároky poznamenány v zájemním protokolu.

(4) Zví-li výkonný orgán při zabavení, že věci jím zabavené nebo některé z nich byly již zabaveny jiným správním úřadem nebo soudem, poukáže na to rovněž v zájemním protokolu.

(5) O vykonaném zabavení budiž dlužník, nebyl-li ani osobně ani svým zástupcem přítomen, exekučním úřadem zpraven u připojení opisu zájemního protokolu.

(6) Zástupcem podle předchozího odstavce rozumí se nejen zvláštní zmocněnec dlužníkův (§§ 262 a 263), nýbrž i dospělá osoba náležející k dlužníkově rodině.

(1) Svršky, které jsou již exekučním úřadem pro jinou pohledávku zabaveny, zabaví se tím, že se další zabavení poznamená v protokolu již sepsaném. V poznámce uvede se vykonatelná daňová pohledávka podle § 364, odst. 2.

(2) Dlužníka nutno o tomto dalším zabavení zpraviti.

Kdy a jak mají býti zabavené svršky uschovány, stanoví se vládním nařízením.

Ustanovení §§ 364 až 366 platí též pro zabavení a uschování svršků dlužníkovi náležejících, které jsou u někoho jiného, ochotného je vydati. Není-li jiná osoba ochotna věci vydati, může býti provedena exekuce jen podle § 399.

(1) Zabavením nabývá stát pro vymáhanou pohledávku zástavního práva na svršcích v zájemním protokolu sepsaných a popsaných.

(2) Pro pořadí tohoto zástavního práva jest rozhodnou doba skutečného výkonu zájemního popisu (poznámky v zájemním protokolu). To platí zejména také pro pořadí zástavních práv nabytých téhož dne, nikoliv však najednou. Zabavuje-li se však pro několik pohledávek zároveň, jsou zástavní práva tím nabytá mezi sebou ve stejném pořadí.

(3) Zástavní právo zanikne, nebyl-li prodej zabavených věcí proveden do 3 roků ode dne zabavení. Do tříleté lhůty počítají se i dny poštovní dopravy, nepočítá se však doba, po kterou byla exekuce odložena z příčin ležících mimo vůli vymáhajícího, pokud se týče exekučního, úřadu.

(1) Jestliže berní zástavní právo předchází soudnímu, provede exekuční úřad co nejrychleji zahájenou berní exekuci a složí pak u exekučního soudu přebytek, který tu snad je po zapravení pohledávky a exekučních útrat.

(2) Jestliže však soudní zástavní právo předchází bernímu, nepokračuje exekuční úřad v berní exekuci, nýbrž zažádá ihned, aby berní zabavení bylo poznamenáno v soudním zájemním protokole a je-li třeba, navrhne prodej u exekučního soudu. O tom zpraví případně vymáhající úřad.

(3) Způsob, jak se exekuční úřady a soudy o nabytých zástavních právech navzájem zpravují, stanoví se vládním nařízením.

(1) Kdo nemá věci v držení, nemůže odporovati zabavení proto, že mu přísluší zástavní nebo přednostní právo k ní. Může však žádati u exekučního úřadu, aby byl z výtěžku za tuto věc uspokojen přede všemi, nehledíc, zda jest jeho pohledávka již splatnou čili nic.

(2) Dokud nebylo o jeho nároku exekučním úřadem rozhodnuto, nebudiž prováděn prodej věci.

(3) Neuzná-li exekuční úřad jeho nároku, může mu žadatel zjednati platnost žalobou u okresního soudu, v jehož obvodu bylo zabavení provedeno.

(4) Byla-li věc prodána exekucí dříve, než bylo o žalobě pravoplatně rozhodnuto budiž výtěžek zatím u exekučního úřadu uložen.

(1) Zabavené peníze súčtují se na exekuční náklady a na vymáhanou pohledávku v pořadí podle § 273, odst. 3.

(2) Jiné zabavené věci budou na příkaz exekučního úřadu prodány.

(3) Byly-li proti zabavení podány námitky, nesmí býti prodej proveden, dokud nebylo o nich finančním úřadem pravoplatně rozhodnuto, leč by byly zabaveny věci, které podle své povahy, jsouce déle uschovány, snadno se kazí, nebo které by odkladem prodeje pozbyly značné hodnoty. V takovém případě platí o výtěžku prodeje ustanovení § 370, odst. 4.

(4) Prodej cenných papíru, které jsou vázány jako záruka nebo jsou složeny do uschování pro stát, některou veřejnoprávní korporaci nebo některý veřejný fond, smí býti teprve potom nařízen, když onen závazný poměr jest skončen a byly příslušným řízením určeny nárok; na náhradu, jsou-li tu jaké.

(1) Zabavené cenné papíry a jiné věci, které mají bursovní nebo tržní cenu, buďte prodány z ruky a to obchodním dohodcem nebo úředníkem k dražbám oprávněným nebo výkonným orgánem a pokud možno podle bursovní nebo tržní ceny, jakou mají v čas prodeje,

(2) Nařizuje prodej z ruky, určí exekuční úřad cenu, pod kterou nesmějí býti věci zcizeny, a lhůtu, do které nají býti prodány. O počítání této lhůty platí obdobně ustanovení § 254, odst. 1 a 3.

(3) Svědčí-li cenný papír určité osobě, je exekuční úřad oprávněn vymoci přepsání na kupcovo jméno a vydati místo dlužníka s právním účinkem všechna listinná prohlášení, jichž jest ke zcizení třeba.

(4) Ustanovení občanského práva o tom, kdy se nabývá vlastnictví k věcem, které se zcizují veřejnou dražbou, platí také o prodeji, který byl podle odstavce 1. vykonán z ruky.

(5) Vládním nařízením bude stanoveno, která zvláštní opatření budou učiněna při zabavení a prodej veřejných dlužních úpisů znějících na jméno nebo vázaných pro určitý účel.

(1) Všechny ostatní zabavené věci buďte prodány veřejnou dražbou.

(2) Je-li však to zřejmě na prospěch všech účastníků, mohou také věci, které nenáležejí ku předmětům v § 372, odst. 1, uvedeným, po výslechu dlužníka býti zpeněženy jinak než veřejnou dražbou. Výslechu dlužníka není třeba, jde-li o věci, které podle své povahy, jsouce déle uloženy, se kazí, nebo by pozbyly značně hodnoty.

(3) Naopak buďte zase věci, jichž prodej z ruky byl nařízen podle § 372, prodány veřejnou dražbou, nebyly-li prodány z ruky do stanovené lhůty, kterou však lze na návrh dlužníka nebo po slyšení jeho z moci úřední prodloužiti.

(4) Mimo to mohou věcí v § 372, odst. 1. uvedené býti prodány veřejnou dražbou, lze-li důvodně očekávati, že pokus s prodejem z ruky nepovede včas k cíli.

(1) Prodej zabavených věcí koná se v místě, pokud se týče na místě, kde jsou, nenařídí-li exekuční úřad na návrh dlužníkův nebo z moci úřední, aby byly zaslány ku prodeji na jiné místo, kde by se za ně více vytěžilo.

(2) Zabavené věcí zašlou se na jiné místo na náklad dlužníka a na jeho nebezpečenství.

(1) Dražební rok nařídí exekuční úřad. Mezi zabavením a dražebním rokem musí projíti alespoň 3 neděle. Na dřívější dobu může býti dražba nařízena, dá-li dlužník k tomu svůj souhlas, nebo byly-li zabaveny věci, které podle své povahy, jsouce déle uschovány, snadno se kazí, nebo které by odkladem prodeje pozbyly značně hodnoty, anebo způsobilo-li by delší uschování zabavené věcí nepoměrné náklady.

(2) Dražba oznámí se vyhláškou; podrobnější ustanovení o vyhlášce budou vydána vládním nařízením.

(3) Dražební vyhláška buď doručena dlužníkovi a všem věřitelům, kteří mají v době, kdy se dražba nařizuje, na věcech do dražby daných zástavní právo a jsou exekučnímu úřadu známi.

(4) Exekuční úřad přesvědčí se včas před dražbou, byla-li řádně vyhlášena a vyhláška účastníkům doručena. Shledá-li vady, nařídí, čeho jest třeba, aby byly odklizeny, pokud se týče aby byl zřízen opatrovník, aby mohla býti dražba při roku správně vykonána.

(1) Dražbu provede výkonný orgán.

(2) Ke dražbě budiž přibrán způsobilý, pokud možno soudní znalec, který jednotlivé dražen, věci odhadne. U věcí z drahých kovů buď udána také jejich kovová hodnota.

(3) Drahocenné věci, sklady zboží a jiné věci, kterých nelze odhadovati při dražbě, buďte odhadnuty již před dražbou.

(4) Draží-li se jen věci, které byly již před dražbou odhadnuty podle předešlého odstavce, nebuď již znalec ke dražbě přibírán, leč by byla od odhadu prošla doba delší 1 roku.

(5) Rovněž není třeba. ke dražbě přibrati znalce, jde-li o věci menší hodnoty, jejichž cena jest běžná nebo jest určena sazbami nebo směrnicemi. Vyvolací cenu určí tu výkonný orgán sám.

(1) Zabavené věci draží se jednotlivě anebo, prodávají-li se věci téhož druhu ve větším množství, také v položkách po několika. Při tom udá se jejich odhadní hodnota (vyvolací cena).

(2) S dražením smí býti započato teprve půl hodiny po tom, na kdy byl stanoven počátek dražby. Dražitelé nedávají záruky.

(3) Dlužník nesmí dražiti ani vlastním ani cizím jménem; rovněž tak výkonný orgán, který dražbu provádí, a jeho příslušníci. Dlužníkovi zástupci nesmí dražiti pro něho. Jednání proti těmto ustanovením jsou neplatna.

(1) K podáním nižším, než jest třetina vyvolací ceny, nebudiž přihlíženo. Ustanovil-li exekuční úřad za nejnižší podání více než třetinu vyvolací ceny, je tato vyšší částka rozhodnou.

(2) Věci z drahých kovů nesmějí býti přiklepnuty za podání nižší, než jest jejich kovová hodnota.

(3) Výkonný orgán řídící dražbu oznámí vedle vyvolací ceny přípustné nejnižší podání a u věcí z drahých kovů kovovou hodnotu.

(1) Dražba se koná, dokud dražitelé činí vyšší podání. Na žádost může tomu nebo onomu z nich býti povolena krátká lhůta na rozmyšlenou.

(2) Nebylo-li přes dvojí vyzvání učiněno již vyšší podání, oznámí výkonný orgán ještě jednou hlasitě poslední podání a udělí příklep dražiteli, který podal nejvíce.

(3) Vydražené věci vydají se vydražiteli jen za hotové. Vydražitel nemá nároku na správu pro vadu vydražených věcí.

(4) Nezaplatí-li vydražitel kupní ceny do konce dražby, draží se věc jemu přiklepnutá při témž roku znovu. Při této dražbě nesmí již dřívější vydražitel dražiti; ručí za případný schodek na nejvyšším podání, nemá však nároku na to, oč bylo při opětné dražbě více utrženo.

(5) Výši schodku stanoví exekuční úřad. Z jeho rozhodnutí lze se odvolati. Pravoplatně stanovený schodek bude dobýván týmž způsobem jako přímé daně.

(1) Dražba budiž skončena také, jakmile dosažený výtěžek stačí, aby byla uhrazena vykonatelná daňová pohledávka (§ 259, odst. 4.), pro niž byla dražba nařízena, a náklady na exekuci, jakož i pohledávky, které mají přednostní právo (§ 370) před daňovou pohledávkou.

(2) Totéž staniž se, složí-li dlužník nebo někdo jiný za něho při dražebním roku peníz, jehož jest třeba k úplnému uspokojení vymáhané daňové pohledávky a nákladů na exekuci.

(3) V protokolu, který bude o dražebním roku sepsán podle § 354, dlužno uvésti věci do dražby dané, cenu vyvolací, nejnižší podání, jméno a bydliště vydražitelovo a cenu, za kterou každá jednotlivá věc byla prodána.

Nebylo-li za některé věci při dražbě nabídnuto ani tolik, kolik činí nejnižší podání, a nebylo-li možno tyto věci také z ruky zpeněžiti alespoň za cenu rovnající se tomuto nejnižšímu podání, ustanoví exekuční úřad pro neprodané zástavy nový dražební rok.