Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Aby byly vyšetřeny skutečnosti důležité s hlediska daně, zejména pro vyměření daně, jsou státní úředníci vyměřovacím úřadem písemně zmocnění oprávněni, prohlédnouti v pracovních nebo obchodních hodinách pozemky, budovy, dále obchodní, řemeslné a průmyslové provozovny a zařízení, konečně zásoby, a to měrou, kterou uznají za potřebnou. Provozuje-li se výdělečný podnik v bytě, vztahuje se toto oprávnění také na provozovací zařízení a zásoby, které jsou v bytě.

(2) Při tom dlužno se pokud možno uvarovati, aby nebyla způsobena škoda na pozemku nebo kultuře, aby nebyl zbytečně obtěžován uživatel bytu a rušeno provozování podniku. Jakékoli pátrání po zvláštnostech provozování nebo výroby, jež mají býti v obchodním zájmu uchovány v tajnosti, není dovoleno. Zdali a pokud jde skutečně o obchodní zájem, rozhodne vyměřovací úřad po slyšení odborníka.

(3) K místní prohlídce budiž pozván poplatník alespoň 5 dnů před tím a zároveň upozorněn, že bude vykonána prohlídka, i když se k ní osobně nebo zástupcem (zmocněncem) bez dostatečné omluvy nedostaví, a že může býti daň vyměřena podle pomůcek, které má úřad po ruce, nebyla-li prohlídka pro chování poplatníka nebo jeho zástupce (zmocněnce) možna.

(4) Poplatník jest povinen podati veškerá potřebná a vyžádaná vysvětlení, jest dále oprávněn, aby obhájil své zájmy, činiti připomínky a podávati námitky; nebyla-li prohlídka pro chování poplatníka nebo jeho zástupce (zmocněnce) možna, může býti daň vyměřena podle pomůcek, které úřad má po ruce. Ustanovení § 325, odst. 2. platí tu obdobně.

(5) O průběhu a výsledku prohlídky sepíše státní orgán pověřený prohlídkou protokol, jejž podepíší všichni účastníci.

(6) Při provádění místní prohlídky dlužno dbáti též ustanovení §§ 8-10 ústavního zák. ze dne 9. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n.

(1) Místní šetření za zjištěním činžovního výtěžku k dani činžovní nutno provésti, zůstanou-li přes vysvětlení, opravy a doplnění přiznání nadále pochybnými:

a) nájemní hodnota,

b) nájemné v § 153, č. 1., lit. c) uvedené, nebo

c) rozvrh úplaty na předměty, práva a plnění činžovní dani podrobená a nepodrobená.

(2) Toto místní šetření záleží v místní prohlídce a odhadu.

(3) Odhad nájemní hodnoty předmětu, o který jde, děje se srovnáním jeho s jinými stejnými, a není-li jich, s jinými podobnými předměty pronajatými v místě.

(4) Místní prohlídku provede státní úředník za přítomnosti dvou odhadců nebo jejich náhradníků (§§ 321 a 322) a zjistí na místě samém veškeré pro odhad závažné okolnosti. Výjimečně může vyměřovací úřad v případech méně závažných, jde-li o místní prohlídku v místě odlehlém od jeho sídla, pověřiti provedením jejím starostu obce.

(5) Na podkladě místní prohlídky podají odhadci dobré zdání a návrh písemně nebo protokolárně vyměřovacímu úřadu, jenž pak podle výsledku šetření rozhodne.

(6) Ustanovení § 319 platí i zde.

(1) Odhadce a stejným počtem jejich náhradníky jmenuje vyměřovací úřad pro každou obec a to dva volným výběrem, druhé dva na návrh dotčeného obecního (městského) zastupitelstva, dojde-li ve lhůtě vyměřovacím úřadem stanovené, jinak též volným výběrem. Jmenovaní musí býti vlastníky domu v obci. Obecní zastupitelstvo navrhuje na každého člena a náhradníka po třech osobách.

(2) Co jest v dalším řečeno o odhadcích, platí též, pokud zákon jinak neustanovuje, o náhradnících.

(3) Ve větších obcích může býti počet odhadců ve stejném poměru, jak v odst. 1. uvedeno, podle uvážení vyměřovacího úřadu podle potřeby zvýšen; které větší obce to jsou, určí ministerstvo financí.

(4) Odhadci a náhradníci vedeni jsou v patrnosti ve zvláštním seznamu, který se podle potřeby doplňuje. Slib jejich přijímá přednosta vyměřovacího úřadu. Jinak platí o nich ustanovení § 239 obdobně.

(1) Odhadci buďtež obesláni k místnímu šetření alespoň 5 dnů před ním.

(2) Nedostaví-li se oba, odročí se místní šetření a nařídí se nové, k němuž se obešlou titíž odhadci znovu, nebo jiní odhadci; nedostaví-li se oba nebo jeden z nich, provede se místní šetření bez nich, pokud se týče s oním, který se dostavil.

(3) Odhadci vykonávajíce svoji funkci jsou pod touž ochranou trestního zákona jako veřejní úředníci.

(4) Vyměřovací úřad má právo odhadce odvolati.

(5) Není-li v obci odhadců vůbec po ruce, přiberou se v náhradu za ně k místnímu šetření dva vlastníci domu v obci, pro kteréž pak platí předchozí ustanovení o odhadcích, vyjma ustanovení § 321, odst. 4. a odst. 3. tohoto paragrafu obdobně.

(1) Zařazení budovy do náležité třídy sazebníku domovní daně třídní děje se, nestačí-li doklady stranami podané nebo údaje stran, na podkladě zápisu o místní prohlídce, kterou vykoná státní úředník nebo starosta obce nebo jeho zástupce za přítomnosti ještě dvou členů poplatníků domovní daně třídní.

(2) Místní prohlídku podle § 139 provede státní úředník nebo starosta obce za přítomnosti dvou majetníků domu z obce.

(3) Nedostaví-li se v odst. 1. a 2. zmínění členové komise, ať jeden nebo oba, není to provedení úředního jednání na překážku.

(4) Ustanovení § 319 platí i zde.

(1) Vyměřovací úřad jest povinen uvážiti veškerá tvrzení a námitky, srovnati je s výsledky úředního šetření, věcně oceniti veškerý materiál, třeba-li, provésti další šetření a pokračovati ve vytýkacím řízení (§ 312).

(2) Vyměřovací úřad uváží, přihlížeje k výsledkům celého projednání a vedení důkazů, má-li skutková okolnost býti pokládána za pravdivou čili nic.

(3) Jsou-li předložené knihy řádně vedeny podle obchodního zákona a nabude-li vyměřovací úřad přesvědčení, že při rozhodnutí nutno se odchýliti od knihovních zápisů, buďtež ve sdělení o tom uvedeny skutkové okolnosti a úvahy, které byly pro to rozhodny. Poplatníkovi jest volno do lhůty 15denní podati námitky anebo nabídnouti důkazy jiné.

(1) Jestliže poplatník bez dostatečné omluvy buď vůbec nebo včas

1. nedostaví se před vyměřovací úřad (komisi) na obeslání, v němž jest účel obeslání blíže označen, nebo

2. nezodpoví připomínek pochybností anebo otázek mu daných, jež pro vyměření daně mají podstatnou důležitost, zcela nebo z části, aneb

3. nevyhoví vybídnutí, aby podrobně rozvedl své příjmy a výdaje anebo aby připustil nahlédnouti do svých obchodních a hospodářských knih, aneb konečně

4. nevyhoví jiné výzvě podle zákona přípustné zcela nebo z části,

může býti daň vyměřena bez dalšího účastenství poplatníkova z moci úřední podle pomůcek, jež má úřad po ruce.

(2) Právní následky, zmíněné v odst. 1., nesmí přesahovati meze některého z opominutí v tomto odstavci uvedených.

(3) Právní následky zmíněné v odst. 1. a 2. pomíjejí, pokud se poplatník na výzvu vyměřovacího úřadu (komise) dodatečně jednání zúčastní.

(1) U daní vyměřovaných daňovou komisí předloží vyměřovací úřad po předchozím řízení daňové komisi návrhy na vyměření daně.

(2) U těchto daní má daňová komise a předseda její stejná oprávnění a povinnosti jako vyměřovací úřad.

(1) Vyměřovací úřad nebo daňová komise ustanoví výši důchodu, výtěžku nebo požitku dni podrobeného buď výpočtem nebo, kde to není možno, odhadem, uvážíce veškery okolnosti pro vyměření daně směrodatné a rozhodnou dále o výhodách poplatníku podle zákona příslušejících jakož i o výši daně.

(2) Odhad jest přípustný jak co do celkového důchodu, tak i co do jednotlivých jeho částí (výtěžků nebo požitků).

(3) Shledá-li komise, že důchod přiznaný poplatníkem k dani důchodové je příliš malý, a není-li po3nůcek, ze kterých by se číselně určitě dal důchod dani podrobený zjistiti, odhadne komise celkový důchod podle vnějších známek, přihlížejíc zvláště k celkovému hospodářskému stavu poplatníka, k nákladům, které činí, a ku vzájemnému poměru jednotlivých důchodových pramenů; vnější známky, na nichž se odhad zakládá, uvede daňová komise ve svém usnesení.

(4) Daň důchodová, všeobecná daň výdělková a daň rentová buďtež vyměřovány pokud možno zároveň.

Vyměření daně oznámí vyměřovací úřad, pokud zákon nic jiného neustanovuje, poplatníkovi platebním rozkazem, jenž obsahovati musí zejména: vyměřovací základ, konečnou výši daně a poučení o odvolání; podrobnosti, zejména o sloučení několika platebních rozkazů pokud možno v jeden, upraví ministerstvo financí.

(1) Poplatník má právo nahlédnouti u vyměřovacího úřadu do svých přiznání a jinakých podání a činiti si z nich výpisy. Každý jest oprávněn nahlédnouti u vyměřovacího úřadu do přiznání k dani činžovní, do oznámení o uprázdnění a o opětném pronájmu a poříditi si z nich výpisy.

(2) Zápisy, obsahující výši předepsané daně důchodové a všeobecné daně výdělkové, vyloží se u vyměřovacího úřadu po 15 dní ku veřejnému nahlédnutí poplatníkům těchto daní.

(3) Úřady vyměřovací jsou povinny poskytnouti řádně vykázaným zástupcům samosprávných svazků možnost, aby si za příčinou vyměření samostatných dávek těchto svazků opatřily potřebná data z úředně přezkoušených přiznání k dani činžovní.

Z vyměření všeobecné daně výdělkové pro podomní a kočovní živnosti, zvláštní daně výdělkové, daně pozemkové, domovní, rentové a z vyššího služného přísluší poplatníkovi právo odvolání, o kterém rozhodne s výhradou odst. 7. a s konečnou platností finanční úřad II. stolice; u pozemkové daně přísluší však poplatníkovi právo odvolání jen tehdy, byl-li mu doručen platební rozkaz (§ 106).

(2) Z vyměření daně důchodové a vše obecné daně výdělkové - u této daně s výjimkou uvedenou v odst. 1. - přísluší jak poplatníkovi tak i vyměřovacímu úřadu. právo odvolati se ke komisi odvolací, která rozhodne s výhradou odst. 7. s konečnou platností; ustanovení § 40, odst. 2. zůstává nedotčeno.

(3) Pokud se ve věcech vyměření daně mohou odvolati třetí osoby, stanoví zákon.

(4) Ustanovení § 330, odst. 1., věta 1. platí obdobně jak co do přípustnosti srážky, tak i co do výše srážky u daní srážkou vybíraných, pokud zákon nic jiného neustanovuje.

(5) Odvolání podati dlužno písemně u úřadu, od něhož úřední rozhodnutí a opatření (příkazy, výzvy) vyšlo, nebo, jde-li o srážku daně, u vyměřovacího úřadu; neumí-li strana psáti, může podati odvolání u téhož úřadu ústně do protokolu.

(6) Odvolání nemá odkládacího účinku, zejména co do placení a vymáhání předepsaných částek, leda by zákon výslovně jinak stanovil úřad však může povoliti poshovění, lze-li očekávati, že odvolání bude úplně nebo částečně vyhověno.

(7) Nepřesahuje-li dani podrobený důchod (výtěžek), vyjímajíc výtěžek podrobený zvláštní dani výdělkové, částky, jež stanoví vládní nařízení, a má-li vyměřovací úřad, pokud se týče daňová komise i s předsedou za to, že odvolání se má plnou měrou vyhověti, rozhodne a odvolání vyměřovací úřad (komise) s konečnou platností.

(8) Z opatření, která předcházejí vyměření daně, nelze se zvláště odvolati; to platí zejména o výzvě, aby bylo podáno přiznání.

(9) O daňové povinnosti daňového subjektu nebo objektu nelze rozhodovati samostatně a zvláště.

(10) Odvolání na nepříslušném místě po daná anebo odvolání podle zákona nepřípustná vrátí se straně neprodleně s příslušným poučením; proti zamítnutí odvolání pro opoždění lze se odvolati k nejblíže nadřízené stolici, která o něm rozhodne s konečnou platností.

(11) V odvolání budiž uvedeno, proti čemu se námitky vznášejí a z jakého důvodu.

(12) Odvolání několika poplatníků společným podáním jsou nepřípustna. Týž poplatník může proti několika daním podati společné odvolání, byl-li vydán společný platební rozkaz.

(1) Poplatníkovi buďtež na žádost podanou ve lhůtě odvolací písemně nebo ústně oznámeny důvody rozhodnutí nebo opatření, pokud ze spisů jsou zjevny; pokud mu byly již sděleny, budiž na ně poukázáno.

(2) Požádá-li strana dříve, nežli prošla lhůta stanovená pro odvolání, za oznámení důvodů vydaného rozhodnutí, staví se lhůta dnem podané žádosti až do dne doručení příslušného vyřízení a běží pak jen co do zbytku dále.

(3) Ve lhůtě odvolací nebo v řízení odvolacím nebo ve lhůtě pro stížnost k nejvyššímu správnímu soudu budiž poplatníkovi dovoleno, aby mohl nahlédnouti do spisů a poříditi si opisy, pokud nejde o vnitřní úřední spisy, do nichž nelze nahlédnutí připustiti z důvodů veřejných nebo z příčiny zachování tajemství, jakož aby si mohl poříditi opisy. Zprávy osob přezvědných a posudky znalců a svědků nejsou - vyjímajíc podpisy - z nahlédnutí vyloučeny.

Podá-li vyměřovací úřad odvolání, zpraví o tom opisem zároveň poplatníka, proti jehož zdanění čelí odvolání. Poplatník má právo podati do 15 dnů odpověď. Ustanovení § 331, odst. 3. platí i zde.

(1) Vyměřovací úřad (komise) předloží odvolání vyšší stolici odůvodněnou zprávou; totéž platí i pro odvolací stolice, pokud další odvolání jest přípustno.

(2) Uzná-li vyměřovací úřad, že námitka vadného řízení uplatňovaná v odvolání jest odůvodněna, musí vady ty odstraniti dříve, než předloží odvolání vyšší stolici, pokud se týče dříve, nežli podá odůvodněnou zprávu.

(3) Výsledek řízení podle odst. 2. budiž poplatníkovi sdělen s tím, že jest mu volno do 30 dnů podati dodatek k původně podanému odvolání. Ustanovení § 331, odst. 3. platí i zde.

(1) Odvolací stolice (odvolací komise daňová a její předseda) mají táž oprávnění a tytéž povinnosti jako prvá stolíce (daňová komise a její předseda).

(2) Rovněž poplatníkovi přísluší v řízení odvolacím - bez újmy ustanovení §§ 309, 310 a 325 - táž práva jakož i tytéž povinnosti jako v řízení v prvé stolici.

(3) Pokud zákon jinak neustanovuje, není odvolací stolice ve svých rozhodnutích vázána návrhy odvolatelů a může tudíž změniti rozhodnutí prvé stolice v neprospěch odvolatelův, dokud nenastalo promlčení.

(4) Pouze tehdy, odvolal-li se toliko poplatník a shledá-li odvolací stolice u daní komisí vyměřovaných, že jest třeba vyměřenou daň ještě zvýšiti, vrátí se spis zároveň se zamítnutím odvolání vyměřovacímu úřadu, aby byl, pokud nenastalo promlčení, předepsán přiměřený dodatek.

(1) Pokud jde o správné vyměření daně, jest předseda odvolací komise daňové zástupcem státních zájmů.

(2) Předseda odvolací komise daňové soustřeďuje ve svých rukou vrchní řízení veškerých vyměřovacích prací v obvodu odvolací komise, dohlíží k tomu, aby při vyměření daní komisemi byla zachovávána stejnoměrnost, dozírá na jednání a postup daňových komisí a jejich předsedů a stará se, aby vyměřovací práce byly včas skončeny.

(3) Nejvyšší vedení a dozor přísluší ministru financí.

Proti dodatečným předpisům jest přípustno odvolání jako proti původním předpisům.

(1) Do rozhodnutí finančních úřadů, jež, jsouce konečnými, nedopouštějí dalšího odvolání, může poplatník podati stížnost u nejvyššího správního soudu podle zákonů o nejvyšším správním soudu.

(2) Pokud jde o právo stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu do rozhodnutí odvolací komise, jest předseda této komise stranou ve smyslu zákonů o nejvyšším správním soudu.

(1) Náklady šetření a důkazů, ke kterým ve věcech daňových dal podnět úřad, hradí stát.

(2) Náklady šetření a důkazů, ke kterým dal podnět poplatník, nese také stát, leč že buď poplatník sám se nabídl je uhraditi, anebo odchyluje-li se výsledek poplatníkem navržených šetření a důkazů podstatně v jeho neprospěch od jeho tvrzení.

(3) O výši peníze podle odst. 2, rozhodne podle rozsahu a obtížnosti šetření a důkazů úřad, který šetření nebo důkazy prováděl; o odvolání rozhodne přímo nadřízený úřad s konečnou platností.

(1) Ustanovení, vztahujících se na řízení ve věcech vyměření přímých dní, užívati dlužno obdobně, vyjímajíc ustanovení §§ 312, 320 až 323 a 330, odst. 7., na veškeré ostatní věci přímých daní (odpisy, osvobození a pod.), pokud zákon nic jiného neustanovuje.

(2) Pokud je odvolání přípustno, stanoví zákon.

(1) Poplatník může navrhnouti navrácení do předešlého stavu:

1. bylo-li mu živelní nebo jinakou událostí, které nebylo lze předvídati nebo odvrátiti, zabráněno dodržeti lhůtu k podání opravného prostředku v řízení vyměřovacím, trestním nebo odvolacím, nebo nedověděl-li se on nebo jeho zákonný zástupce nebo jeho zmocněnec nezaviněně o takové lhůtě, anebo

2. vyšly-li po té, kdy vyměření daně nabylo moci práva, najevo skutkové okolnosti, kteréž, nebyvše v době vyměření ani úřadu známy, nemohly býti poplatníkem nebo jeho zákonným zástupcem nebo jeho zmocněncem včas uplatněny, buď že jich omluvitelným způsobem neznal, nebo že je tehdy nemohl prokázati.

(2) Události a skutkové okolnosti v odst. 1. uvedené třeba dokázati.

(3) Návrh na navrácení do předešlého stavu nemůže se opírati o okolnosti, o nichž se v případě odst. 1., č. 1. již dříve uznalo, že nestačí k tomu, aby se povolilo poplatníkovi prodloužení zmeškané lhůty, anebo, které v případě odst. 1., č. 2. nejsou tak závažné, aby změnily vyměřenou daň.

(4) Navrácení do předešlého stavu může poplatník navrhnouti do 15 dnů, počínajíc ode dne, kdy v případě odst. 1., č. 1, byla překážka odstraněna nebo kdy se dověděl o lhůtě a v případě odst. 1., č. 2., kdy se dověděl o nové okolnosti nebo o nových důkazech. Návrh budiž učiněn u vyměřovacího úřadu, který je příslušný přijmouti odvolání anebo který vyměřil dotyčnou daň. V návrhu dlužno uvésti skutečnosti navrácení do předešlého stavu odůvodňující, jakož i příslušné průvody a zároveň s ním v případě odst. 1., č. 1, podati zameškané odvolání.

(5) Návrh na navrácení do předešlého stavu je nepřipustný v případě odst. 1., č. 1., když prošlo 6 měsíců ode dne, kdy zameškaná lhůta prošla a v případě odst. 1., č. 2., když uplynula promlčecí lhůta (§ 277, odst. 4.), čítaná ode dne, kdy vyměření daně nabylo mocí práva.

(6) O návrhu rozhoduje finanční úřad II. stolice; proti jeho rozhodnutí lze se odvolati k ministerstvu financí.

Dohody sjednané, aby přímou daň nesla místo poplatníka zcela nebo částečně jiná osoba, nejsou právně účinné.

(1) Pokud o osobách, důchodech a výtěžcích, podrobených daňové svrchovanosti několika států mají mezinárodní smlouvy, ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlášené, odchylná ustanovení, platí tato ustanovení.

(2) Aby v oboru přímých daní se vzájemně vyrovnalo zdanění, zamezilo dvojí zdanění; nebo zajistila vzájemnost (reciprocita), právní ochrana a právní pomoc, nebo aby se provedla odveta (retorse), může ministerstvo financí v jednotlivých případech učiniti vhodná opatření, odchylující se od ustanovení tohoto zákona. Všeobecná opatření tohoto rázu mohou se však státi toliko vládním nařízením.

(3) Vyžaduje-li toho zájem státu, může ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí přiznati výhody uvedené v § 2, č. 2. a v § 174, č. 11. v mimořádných případech též missím cizích států, nemajícím rázu diplomatického, a může dále v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí, po případě s dotyčným příslušným ministerstvem, rozhodovati o tom, má-li Československý stát hraditi daně tímto zákonem upravené, které by osoby shora uvedené, nejsouce samy daní povinny, měly nésti. Ustanovení poslední věty předchozího odstavce platí tu obdobně.

(4) Vzejdou-li pochybnosti o tom, zda a pokud nějaké osobě přísluší právo exteritoriality, nebo o tom, jakých výsad požívá osoba exteritorialní, nebo konsulové cizích států a členové jejich průvodu ve věcech tímto zákonem upravených, má si úřad vyžádati prohlášení ministerstva financí, které je vydá v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí; prohlášení toto jest závazné.

(1) Daně s přirážkami a příslušenstvím vymáhají se buď v řízení správním (exekuce berní) podle ustanovení tohoto zákona, nebo v řízení soudním (exekuce soudní) podle ustanovení exekučního řádu, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi exekučního zákona.

(2) Vymáhání daní s přirážkami a příslušenstvím exekucí na jmění nemovité vnucenou správou a nucenou dražbou je přípustno jen tehdy, je-li patrno, že nedoplatku nelze vydobýti exekucí na jmění movité. To posouditi přísluší vymáhajícímu úřadu (§ 345).

(1) Daň s přirážkami a příslušenstvím může býti vymáhána na tom, kdo podle daňových nebo jiných zákonů už podle ustanovení samého zákona je povinen daňový dluh zaplatiti.

(2) Před zavedením exekuce nutno dlužníka vyzvati písemnou upomínkou, aby daňový dluh zapravil do 15 dnů.

(3) Upomínka může býti vydána teprve, když prošla lhůta, do které měl býti daňový dluh podle zákona zapraven.

(4) Kdo jest příslušným vydati upomínku, jak tato má býti upravena a doručena, stanoví se vládním nařízením.

(5) Ministerstvo financí může z vážných důvodů výjimečně povoliti, aby se upomínání dálo místo doručováním upomínek hromadně písemnou vyhláškou nebo vybubnováním v obci.

(6) Bez předchozí upomínky, pokud se týče před projitím 15denní lhůty od jejího doručení nebo vykonání, smí býti exekuce zavedena jen, je-li nebezpečí z průtahu. To posouditi přísluší vymáhajícímu úřadu.

(7) Zavedením exekuce ve smyslu odstavců 2 a 6 rozumí se v berním řízení exekučním dodání příkazu orgánu k provedení exekuce určenému, aby vykonal první exekuční úkon, v soudním řízení exekučním podání návrhu, aby exekuce byla povolena a vykonána.

Vymáhati daň s přirážkami a příslušenstvím náleží úřadu, který vyměřil daň (vymáhající úřad). Tento úřad nařizuje exekuci berní a žádá o povolení a výkon exekuce soudní. Vládní nařízení stanoví, pokud v zastoupení a pod dozorem tohoto úřadu náleží vymáhati daň s přirážkami a příslušenstvím bernímu úřadu.

(1) Vykonati berní exekuci pro daň s přirážkami a příslušenstvím náleží úřadu, u kterého je předepsána daň (exekuční úřad).

(2) Má-li dlužník mimo obvod úřadu příslušného podle odst. 1. předměty, na něž, lze vésti berní exekuci, může tento úřad požádati o výkon berní (vyměřovací) úřad, v jehož obvodu takové předměty dlužníkovy jsou. Tento jest pak úřadem exekučním.