Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Je-li stát prvním zástavním věřitelem, zapraví se z výtěžku dosaženého prodejem nejprve náklady exekuční a pak, v pořadí podle § 273, odst. 3. daňová pohledávka (§ 259, odst. 4.), pro niž byl prodej nařízen; případný přebytek vydá exekuční úřad, je-li stát jediným zástavním věřitelem, dlužníkovi, jinak složí jej u okresního soudu, v jehož obvodě byla exekuce vykonána.

(2) Není-li stát prvním zástavním věřitelem, složí exekuční úřad výtěžek exekuce u okresního soudu (odst. 1.).

(3) Okresní soud rozvrhne zbytek (odst.), pokud se týče celý výtěžek exekuce (odst. 2.), řídě se při tom zásadami exekučního řádu, na Slovensku a Podkarpatské Rusi exekučního zákona.

(4) K výtěžku dosaženému prodejem počítá se i náhrada daná obmeškalým vydražitelem podle § 379, odst. 4. a 5.

(1) Mimo případy uvedené v § 385 zabaví se peněžitá pohledávka tím, že exekuční úřad písemně zapoví poddlužníkovi, aby dlužníkovi platil, dlužníkovi pak samému, aby nijak nenakládal svou pohledávkou a zástavou pra ni zřízenou a zejména aby nevybral této pohledávky.

(2) Oběma se při tom oznární, že stát nabyl zástavního práva na této pohledávce a že jest oprávněn ji vybrati.

(3) Zabavení jest vykonáno doručením platební zápovědi poddlužníkovi do vlastních rukou. Poddlužník může se z platební zápovědi odvolati; odvolání neodnímá zápovědi účinnosti.

(1) Má-li býti zabavena peněžitá pohledávka, kterou má dlužník za státem, některou veřejnoprávní korporací nebo za fondem veřejně spravovaným, jest nutno doručiti platební zápověď jednak úřadu, který jest povolán tento plat poukázati, jednak také orgánu (pokladně, pokud se týče účetnímu oddělení.), který jest povolán súčtovati plat dlužníkovi náležející. Zabavení jest však vykonáno doručením platební zápovědi poukazujícímu úřadu.

(2) Má-li úřad zpravený o platební zápovědi za to, že exekuce na zabavenou pohledávku příčí se platným zákonným ustanovením může i oznámiti exekučnímu úřadu, že exekuce není přípustna (§ 362), i odvolati se z platební zápovědí.

(1) Pohledávky ze směnek anebo jiných papírů, které mohou býti rubopisem převedeny, ze šeků neindosovatelných, kupeckých poukázek a zavazovacích listů, ze vkladních knížek bank, spořitelen a záložen, jakož i ze životních pojistek svědčících majiteli nebo doručiteli, zabaví se tím, že výkonný orgán vezme tyto papíry na příkaz exekučního úřadu k sobě, sepíše o tom zájemní protokol (§ 364) a odevzdá je exekučnímu úřadu.

(2) O pozdějším zabavení pohledávek z papírů v odst. 1. uvedených platí ustanovení § 365.

Ruční zástavu, zřízenou pro zabavenou pohledávku, vezme exekuční úřad do uschování.

(1) Jakmile byla pohledávka zabavena, smí dlužník bez souhlasu exekučního úřadu domáhati se žalobou jen toho, aby byla složena u soudu pro exekuční úřad; tím však není vyloučena dlužníkova žaloba na určení, že pohledávka jest po právu.

(2) Zažaloval-li dlužník, domáhaje se na poddlužníkovi zaplacení, pohledávku nyní zabavenou již před tím, může po jejím zabavení ve sporu žádati toliko za to, aby byla složena u soudu.

(3) Žalovaný poddlužník jest povinen oznámiti exekučnímu úřadu rozepři. Návrh, aby byla zažalovaná pohledávka složena u soudu, může učiniti ve sporu také k požádání exekučního úřadu finanční prokuratura jménem státu, přistouplého jako vedlejší intervenient s právy nerozlučného společníka v rozepři.

(4) Vede-li dlužník proti poddlužníkovi již exekuci k dobytí pohledávky nyní zabavené, musí poddlužník oznámiti soudu, jenž jest pro tuto exekuci soudem exekučním, že byla pohledávka exekučním úřadem zabavena; tento soud jest povinen učiniti opatření, aby zabavení nebylo zmařeno.

(1) Zástavní právo, jehož se nabývá zabavením služného nebo jiné pohledávky na opětující se důchody nebo pohledávky zúročitelné, vztahuje se také na důchody a úroky dospívající po zabavení.

(2) Zabavení služného postihuje zejména také příjem, kterého nabude dlužník tím, že se zvýší jeho platy, že byl dán nový úřad, že byl přeložen na jiný úřad anebo že byl dán na odpočinek. To však neplatí, jestliže se změní při tom zaměstnavatel.

(3) Klesnou-li služební požitky (§ 1) pod částku podrobenou exekuci, zvýší-li se však opět do 5 let nad ni, jest zástavní právo účinným i na tyto požitky opět zvýšené.

(1) O pořadí zástavního práva, jehož se nabývá berním zabavením peněžité pohledávky, rozhoduje u pohledávek z papírů v § 385 vytčených doba, kdy byl papír vzat výkonným orgánem exekučního úřadu do uschování, nebo kdy bylo pozdější zabavení poznamenáno v protokolu.

(2) U jiných pohledávek řídí se pořadí dobou, kdy byla platební zápověď exekučního úřadu doručena poddlužníkovi, pokud se týče (u pohledávek za státem, některou veřejnoprávní korporací anebo fondem veřejně spravovaným) úřadu poukazujícímu.

(3) Doručí-li se několik platebních zápovědí poddlužníku téhož dne, jsou tím zřízená práva zástavní ve stejném pořadí mezi sebou. Nedostačuje-li tu zabavená pohledávka, aby byly všechny vykonatelné pohledávky uhrazeny, zapraví se tyto i s příslušenstvím poměrně podle svých úhrnných částek.

(1) Na vyzvání exekučního úřadu je poddlužník povinen do 14 dnů se vyjádřiti:

1. zdali a pokud uznává zabavenou pohledávku za odůvodněnou a zda jest ochoten ji zaplatiti,

2. zdali a na kterém vzájemném plnění jest jeho platební povinnost závislou,

3. zdali a které nároky činí jiné osoby na zabavenou pohledávku,

4. zdali a pro které nároky jiných věřitelů vázne zástavní právo na pohledávce,

5. zdali a kterým věřitelem, jakož i u kterého soudu jest pohledávka zažalována.

(2) Vyzvání k tomuto vyjádření může býti učiněno v platební zápovědi (§ 383).

(3) Takové vyjádření může poddlužník učiniti i bez vyzvání exekučního úřadu.

(4) Poddlužník může se vyjádřiti písemně nebo ústně do protokolu u exekučního úřadu neb ústně do protokolu výkonnému orgánu hned při doručení platební zápovědi. Poddlužník ručí za škodu, která vznikne státu tím, že odepře vyjádření nebo se vyjádří vědomě nepravdivě, nebo neúplně; nároku na náhradu nákladů, jež mu vzniknou podaným vyjádřením, nemá. Vyjádření jest kolku prosto.

(1) Zabavení pohledávky a oznámen (§ 383), že exekuční úřad jest oprávněn pohledávku vybrati, zmocňuje tento úřad, aby podle toho, jak jest zabavená pohledávka právně platnou a dospělou, žádal na poddlužníkovi zaplacení částky udané v zápovědi, pokud se týče v oznámení; aby způsobil upomínkou nebo výpovědí, aby pohledávka dospěla; aby předložil papíry k zaplacení, činil osvědčení a návěští a provedl jiné úkony, jichž jest třeba, aby byla práva zachována nebo jim platnost zjednána; aby přijal placení za svou pohledávku a je na ni započetl, žaloval poddlužníka o zaplacení, nebyla-li pohledávka včas a řádně placena, a zjednával platnost zástavnímu právu pro zabavenou pohledávku zřízenému.

(2) Exekuční úřad není však oprávněn učiniti na dlužníkův vrub narovnání o pohledávce, prominouti poddlužníkovi dluh nebo vznésti na rozhodce rozhodnutí o tom, je-li zabavená pohledávka po právu platna, nebo upustiti od exekuce vedené pro zabavenou pohledávku.

(3) Žalobě, kterou podal stát, nemůže poddlužník čeliti námitkami, které vznikají z právních vztahů mezi ním a státem.

(4) Stát nemá proti dlužníku nároku na náhradu útrat sporu bez výsledku provedeného, nevyžádal-li si exekuční úřad od dlužníka zprávy, je-li pohledávka pravá a dobytná.

(1) Dlužník jest povinen dáti exekučnímu úřadu, který pohledávku zabavil, zpravy, jichž jest třeba k vymáhání pohledávky, a vydati listiny, které má o ní.

(2) Exekuční úřad může jej k tomu donutiti podle § 201 anebo dáti mu listiny odníti výkonným orgánem.

(3) Má-li listiny jiná osoba v rukou, lze se jich domáhati žalobou.

(1) Závisí-li poddlužníkův závazek ku plnění na tom, že mu budou jako vzájemné plnění odevzdány věci, které jsou v dlužníkově majetku, jest dlužník povinen na vyzvání exekučního úřadu je vydati, aby byly dány poddlužníkovi.

(2) Je-li dlužníkův vzájemný závazek určen rozsudkem, vydaným proti poddlužníku nebo proti dlužníkovi, nebo může-li býti soudu prokázán důkazními listinami, může exekuční úřad navrhnouti povalení soudní exekuce na jejich vydání; jinak lze se jich domáhati jen žalobou.

(1) Žaluje-li stát zabavenou pohledávku, jest povinen opověděti dlužníkovi spor, je-li jeho bydliště známo a v tuzemsku.

(2) Ke sporu může přistoupiti na svůj náklad jako vedlejší intervenient každý věřitel, pro kterého jest spolu zabavena zažalovaná pohledávka. Rozhodnutí vydané v této rozepři o zažalované pohledávce působí pro všechny a proti všem, pro které byla pohledávka zabavena.

(3) Otálí-li exekuční úřad s vymáháním zabavené pohledávky nebo neopoví-li dlužníkovi sporu, ručí stát za všechnu škodu, která tím vzejde dlužníku a ostatním věřitelům, vedoucím exekuci na touž pohledávku.

(1) Byla-li pohledávka, kterou exekuční úřad zabavil, také soudně pro jiného věřitele zabavena, je poddlužník povinen složiti pohledávku s příslušenstvím, jakmile dospěla, pro všechny věřitele u exekučního soudu.

(2) Nevyhoví-li poddlužník povinnosti podle odstavce 1., může býti k tomu donucen žalobou stejně, jako když odepře vyplatiti zabavenou pohledávku exekučnímu úřadu.

(3) Byly-li na poddlužníka podány žaloby na zaplacení zabavené pohledávky, může týž, slože pohledávku u procesního soudu, navrhnouti, aby byl ze sporu propuštěn. To učiní soud usnesením, byla-li celá pohledávka se vším příslušenstvím složena.

(1) S penízem, který zaplatil poddlužník exekučnímu úřadu, naloží tento obdobně, jak stanoveno v § 382, pokud nemá peníz býti vydán přímo dlužníkovi proto, že pohledávka byla částečně vyňata z exekuce.

(2) Poddlužník sprostí se svého závazku tou měrou, jakou zaplatí exekučnímu úřadu.

(3) Potvrzení, vydané poddlužníku exekučním úřadem o zaplacení, má týž účinek, jako by bylo vydáno samým dlužníkem.

(1) Je-li pohledávka podmíněna nebo vázána lhůtou nebo naráží-li její vybrání na obtíže, může exekuční úřad naříditi, aby byla jinak zpeněžena.

(2) Prodává-li se zabavená pohledávka, budiž obdobně dbáno ustanovení o prodeji zabavených svršků (§§ 371 až 377 a §§ 379 až 381). Jmenovitá hodnota pohledávky jest její vyvolací cenou. Listiny o prodané pohledávce po ruce jsoucí odevzdá, výkonný orgán kupci, jakmile složí kupní cenu. Jde-li o pohledávku z papírů rubopisem převedených, aneb o pohledávky, jichž vymáhání závisí jinak na držbě papíru o pohledávce vydaného, opatří exekuční úřad aneb na jeho příkaz výkonný orgán papíry potřebným prohlášením o převodu kupci.

(3) O použití výtěžku prodeje platí ustanovení § 382.

Pohledávka nesmí býti prodána veřejnou dražbou, jestliže

1. jest pro ni zřízena ruční zástava, která poskytuje dostatečné jistoty,

2. přísluší dlužníkovi proti státu samému a může býti vyrovnána s nárokem, o jehož dobytí jde,

3. předmětem pohledávky jest vybírati roční důchody, výživné a jiné opětující se dávky,

4. zakládá se na vkladní knížce některého peněžního ústavu,

5. má bursovní cenu, zakládajíc se na některém papíru uvedeném v § 385,

6. nemůže býti přesné udáno, jak jest velká, ani osvědčeno, že jest po právu.

(1) O zabavení dlužníkových nároků, aby byly vydány nebo dodány hmotné věci movité, platí obdobně ustanovení §§ 383 až 397 a kromě toho tato další ustanovení.

(2) Poddlužník jest povinen vydati věc, jakmile nárok dospěje, výkonnému orgánu, určenému exekučním úřadem.

(3) Vydáním věci výkonnému orgánu přechází zástavní právo se zabaveného nároku na, vydanou věc samu v pořadí, jehož se původně zabavením nároku nabylo.

(4) Zpeněžení vydané nebo dodané věci se provede podle ustanovení o prodeji svršků a s výtěžkem se naloží podle ustanovení § 382.

(1) K zajištění daní s přirážkami dosud nepředepsaných nebo nesplatných exekucí berní (§ § 284 a 285) m? že býti na řízeno pouze zabavení svršků a pohledávek, pokud se týče také vybrání pohledávky, jestliže z průtahu ve vymáhání pohledávky hrozí nebezpečí její dobytnosti anebo je s ním spojena ztráta postižních práv proti jiným osobám.

(2) Prodej zabavených svršků lze naříditi jen, když se snadno kazí, jsouce déle uschovány, nebo průtahem pozbývají značně hodnoty.

(3) Je-li třeba, aby byla opatřena dostatečná jistota, může býti nařízeno i několik exekučních úkonů zároveň nebo postupně.

(4) Peníze, jichž se získá vybráním pohledávky nebo prodejem věcí, buďtež uloženy na vkladní knížku tuzemského peněžního ústavu veřejně účtujícího a tato tak dlouho u exekučního úřadu uschována, až pohledávka stane se vykonatelnou nebo až se zruší exekuční úkony provedené k zajištění.

(1) Stala-li se daňová pohledávka, pro niž byly provedeny exekuční výkony k zajištění, vykonatelnou, mohou býti nabyté jistoty zpeněženy, pokud se tak, již nestalo dříve (§ 400, odst. 1. a 2.). Zpeněžení smí se státi teprve po zpravení dlužníka o úmyslu jistoty zpeněžiti a po projití 15denní lhůty od tohoto zpraveni. Zpeněžení provede se podle ustanovení o prodeji zabavených svršků, pokud se týče o vybrání a jiném zpeněžení zabavených pohledávek.

(2) Záleží-li však jistota v hotovosti, budiž tato při nastalé vykonatelnosti daňové pohledávky ihned na ni súčtována.

(3) Co řečeno v odst. 1. a 2., platí také o jistotách, které dlužník sám poskytl (§ 287).

Všude tam, kde v §§ 400 a 401 není jinak nařízeno, platí obdobně ustanovení o vymáhání daní s přirážkami a příslušenstvím, vyjímajíc ustanovení § 344, odst. 2. až 6.

Vymáhání a zajišťování peněžitých (pořádkových) pokut a útrat řízení a výkonu trestu (§§ 223 a 333) děje se podle ustanovení o vymáhání a zajišťování daní.

(1) Náklady na upomínku a exekuci hradí dlužník, leda by upomínka nebo exekuce byla provedena neprávem.

(2) Náhrada nákladů na upomínku a exekuci berní záleží jednak v poplatcích (odst. 3.), jednak v náhradě hotových výdajů. Náhrada nákladů na exekuci soudní řídí se ustanoveními exekučního řádu, na Slovensku a Podkarpatské Rusi exekučního zákona.

(3) Poplatky vybírají se:

1. za upomínku,

2. za výkon zabavení,

3. za výkon prodeje.

Výše poplatků stanoví se vládním nařízením.

(4) Bylo-li v berním exekučním řízení od exekučního výkonu upuštěno jen proto, že dlužník nebo někdo jiný za něho v době, kdy výkon byl již započat, zaplatil daňový dluh, dlužno přece zaplatiti poplatek za započatý výkon, jakož i náhradu výdajů, které jest stát povinen nésti podle občanského práva.

(5) Výkon pokládá se za započatý, jakmile výkonný orán oznámil dlužníku nebo jeho zástupci (§ 364, odst. 6.) příčinu svého příchodu.

(6) Náhrada nákladů na upomínku a exekuci berní vymáhá se zároveň s vykonatelnou daňovou pohledávkou.