Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Na podzim minulého roku předložili zástupci samostatného lékárnictva v Československu v taxovní komisi ministerstvu veřejného zdravotnictví

Menthol nákup 100 gramů Kč 41,- prodej podle sazby Kč 280,-

Morphium nákup 10 gramů Kč 55.- prodej podle sazby Kč 140.-

vaselina žl. nákup 1 kg Kč 10.50 prodej podle sazby Kč 40.-

chinin nákup 10 gramů Kč 9.- - 10.- prodej podle sazby Kč 33.-

codein nákup 1 gram Kč 4.10 prodej podle sazby Kč 16.-

bor, kyselina nákup 1 kg Kč 10.50 prodej podle sazby Kč 31.- - 40.-

salicyl. kysel. nákup 1 kg Kč 28.- - 32.- prodej podle sazby Kč 99.- - 120.-

Lanolin nákup 1 kg Kč 16.- prodej podle sazby Kč 58.- - 70.-

olivový olej nákup 1 kg Kč 14.50 prodej podle sazby Kč 46.50.- 62.-

sesamový olej nákup 1 kg Kč 15.50-17.50 prodej podle sazby Kč 35.- 47.-

Z příkladů patrno, že lékárník vydělává na preparátech průměrně 300-400%. Připočtou-li se k tomu další poplatky, jež pacient musí zaplatiti (jako dispensační poplatek u každého léku ve výši 80 h, poplatek za práci od Kč 1.- do Kč 5.-), požadavek o zvýšení sazby laborní (pracovní) jak pro strany soukromé, tak i úlev požívající, odůvodňujíce jej tím, že dosavadní sazby lékárnické nedostačují na krytí výloh s vedením lékáren. Ač proti tomuto požadavku vystoupili zástupci veřejných fondů, nemocenských pojišťoven a privátního konsumentstva, přece ministerstvo veřejného zdravotnictví podporovalo požadavky lékárnictva a předložilo návrh v tomto smyslu na změnit lékárnických sazeb ministerské radě, která neznámo z jakých důvodů požadavkům lékámnictva vyhověla.

Hospodářský stav lékáren byl pravděpodobně posuzován pouze se stanoviska majitelů lékáren, kteří samozřejmě chtěli-li dosáhnouti svých požadavků odůvodňovali theoretickými výpočty nedostatečnost nynějších sazeb. Theoretické výpočty nejsou však pro posouzení prosperity kteréhokoliv podniku směrodatné, poněvadž příslušnými mathematickými obraty dá se sestaviti vždy taková bilance, jaká jest k ilustraci a důkazu něčeho potřebná. Nevíme, jaké propočty lékárníci předložili, ale jisto jest, že propočty tyto neodpovídaly skutečnosti, neboť by jinak ministerská rada byla musila lékárnické požadavky úplně zamítnouti.

Škoda, že si kompetentní úřady v době jednání o zvýšení lékárnických sazeb nepovšimly Gajdova orgánu "Říšské stráže", v níž až do započetí útoků na lékárnické sazby byla lokálka:

"Pří nákupu všech druhů léčebných prostředků obraťte se na lékárnu "U Spasitele", Praha II., Vyšehradská třída 22 (bratr Oliva), kde obdržíte po předložení naší legitimace 25% slevu." Lokálka tato dostatečně charakterisuje nutnost změniti lékárnické sazby, jenže ne ve směru zvýšení, nýbrž snížení. Může-li lékárník příslušníkům některé politické strany poskytovati 25% slevu na léky, dokazuje tím, že dosavadní lékárnické sazby jsou neobyčejně vysoké, a že jest nutno sem tam dobrovolně zaváděné snížení cen léků provésti zákonem, aby laciných léků dostávalo se všemu obyvatelstvu, poněvadž lékárník vzhledem ke koncesovanosti své živnosti má nejmenší právo upravovati ceník léků podle politické legitimace. Že dosavadní lékárnické sazby jsou neobyčejně vysoké, toho důkazem mohou býti nákupní a prodejní ceny běžných officinelních léčiv. Za podklad vzat poslední ceník velkodrogistický firmy Julius Kussi a Milde-Rössler v Praze a dosud platné lékárnické sazby.

dojde se k zajímavému výsledku, že lékárník pracuje s 500-600%, tedy se ziskem takovým, jakým se nemůže pochlubiti žádné odvětví obchodu a průmyslu. Proto také lékárny jsou neobyčejně draho prodávány. Prodejní cena většiny pražských lékáren předměstských i (velké lékárny pro obrovskou jich cenu úmyslně vyjímáme) pohybuje se od 1.000.000 Kč až 1.500.000 Kč, na venkově od 500.000 Kč až do 1 milionu korun. Že to nejsou ceny vymyšlené, možno se lehce přesvědčiti z Věstníku Svazu československého lékárnictva, který na př. v čísle 9. ze dne 4. března t. r. přináší tyto inseráty:

Koupím lékárnu na Moravě s domem a větším obratem. Střední školy podmínkou. Hotově složím až 1 mil. Kč. Nabídky pod značkou "Lékárník" přijímá insertní kanc. Mázel a spol., Praha II., Václavské náměstí 13.

Prodám lékárnu na Moravě s domem a obratem přes 300 t. Kč, pěkně zařízenou. Hotově potřebí kol 500 t. Nab. pod značkou "Stan" do adm. t. l.

V prvém případě kupující nabízí obvyklou cenu za lékárnu, v druhém prodávající klade si podmínku, že jest zapotřebí hotově složiti 1/2 mil. korun, zbytkem, který bude nejméně dosahovati téže výše, jako ihned požadovaná část, bude zatížen nový majitel jako dluhem, z něhož musí odváděti 10% úrok. Při takovém prodeji lékárny dělá se tudíž dvojí obchod.

Skutečná hodnota takových lékáren dosahuje však sotva 100.000 korun se zbožím. Jest tím míněna lékárna s celým zařízením a zbožím nutným k provozu nejméně 1/4 ročnímu, ovšem že bez domu. Tyto vysoké ceny lékáren tak zvané "ideální", mají svůj kořen v koncessovanosti živnosti lékárnické. Tereziánskými a Josefinskými zákony bylo lékárnictví zařazeno mezi živnosti vázané, koncesované, a během času zajistilo si ještě větších výsad, obzvláště když z hmotných důvodů stali se majiteli mnohých veřejných radikovaných lékáren mnozí šlechtici, jež v době absolutismu vymohli pro existující lékárny výsadní postavení. Nové lékárny mohly býti - jsou - zákon ten platí dosud ! - zařizovány jenom tehdy, vysloví-li se pro jich zřízení město, okresní lékař, správa politická a jiné kompetentní úřady, s podmínkou, že dosavadní lékárna nebude existenčně poškozena.

Pojem existence lékárny je velmi široký, nehledě k tomu, že jest zastaralý. Lékárna, zaměstnávající 6 anebo 8 magistrů, nově zřízenou může býti citelně poškozena, ale ohrožení existence mohlo by nastati jenom tehdy, kdyby lékárník sám bez pomocných sil měl tak málo práce, že by existenci svoji a své rodiny nemohl uhájiti, neboť v místech malých, nevyhovujících podmínkách zákona, se o povolení koncese žádati vůbec nedá. Zde však

Menthol nákup 100 gr. Kč 41.- prodej podle sazby pokladenské Kč 140.-

lanolin nákup 1 kg Kč 16.- prodej podle sazby pokladenské Kč 30.-

salicyl, kysel nákup 1 kg Kč 28.- - 32.- prodej podle sazby pokladenské Kč 60.-

borová kysel nákup 1 kg Kč 10.50 prodej podle sazby pokladenské Kč 20.-

Bismuth subgallicum nákup 1 kg Kč 180.- prodej podle sazby pokladenské Kč 340.-

Bismuth subnitricum nákup 1 kg Kč 205.- prodej podle sazby pokladenské Kč 360.-

Chinin hydrochlor nákup 1 kg Kč 750.- prodej podle sazby pokladenské Kč 1.700.-

chloroform nákup 1 kg Kč 33.- 31.- prodej podle sazby pokladenské Kč 69.-

codein hyd. nákup 100 gr. Kč 41.- prodej podle sazby pokladenské Kč 80.-

cocain nákup 10 gr. Kč 72.- prodej podle sazby pokladenské Kč 110.-

coffein natr. benz. nákup 1 kg Kč 145.- prodej podle sazby pokladenské Kč 300.-

gelatina nákup 1 kg Kč 43.- prodej podle sazby pokladenské Kč 70.-

se jedná o lékárny, jež zaměstnávají vždy vedle majitele 2 i více magistrů, Proto případy takového výjimečného hájení existence jsou hotovým unikem oproti všem volným stavům. - Nikdo nezaručuje advokátu, lékaři, obchodníkovi jeho existenci, ačkoliv i on musí oproti státu plniti povinnosti častokráte daleko větší nežli lékárník. Vše závisí od jejich obchodního ducha, schopnosti a oblíbenosti. Následkem toho nevyvíjejí se lékárny pod vlivem konkurence a jest pochopitelné, proč jsou za ně takové přemrštěné peníze placeny. Dosavadní zákony napomáhají této lichvě lékárnami. Při tom nutno zdůrazniti, že nové koncese, jež se mají uděliti magistrům farmacie po l5ti letech odborné činnosti v lékárnách, udělují se za výše uvedených podmínek velmi málo, a stává se často, že čekatel obdrží koncesi až po 30ti letech, ve stáří obyčejně 55 až 60 let, tedy v době úplné senility. Že okolnost tato nemůže sloužiti ke zdaru lékáren, jest samozřejmé.

Nutno též se postaviti proti typu velkých lékáren. Lékárník jest osobou odpovědnou za správné zhotovování léčiv. Čím lékárna jest větší tím větši jest jeho odpovědnost již také proto, že mimo odborné síly zaměstnává síly technické, nevyškolené. Případ otravy, stavší se před lety neopatrnou expedicí léčiv ve větší pražské lékárně, jest toho dokladem.

Menší prosperitu lékáren odůvodňují lékárníci zavedením léčebné povinnosti u členů nemocenských pojišťoven, čímž prý obrat lékáren, pro snížené sazby pokladenské značně klesl. Tvrzení toto nezakládá se na pravdě. Většina členů nemocenských pojišťoven patří k nejchudobnějším vrstvám, které lékařskou pomoc vyhledávaly dříve pouze v nejkrajnějším případě. Zavedením nemocenského pojištění však umožněno bylo každému i nejchudšímu člověku, aby v každém i méně vážném případě zaopatřil se vedle pomoci lékařské také léky. Tím naopak obrat v lékárnách stoupl, jak ostatně dokazují výdaje na léky u nemocenských pojišťoven, stoupnuvší při přepočtení na jednotnou měnu v poměru 1 : 3.

Poměr tento jest výmluvným důkazem horentních výdajů za léky, které obzvláště v poslední době dostupují takové výše, že ohrožují úplně hospodářský stav většiny nemocenských pojišťoven. Bilance léčebného fondu pro státní zaměstnance přesvědčí brzy vládní kruhy, že při zvýšených lékárnických sazbách bez pasiv se obejíti nelze. Proto jest absolutně neodůvodněn požadavek o zvýšení lékárnických sazeb pro strany úlev požívající. Že i tyto sazby jsou dostatečně vysoké, dosvědčí několik příkladů nákupních a prodejních cen.

olivový olej nákup 1 kg Kč 14.50 prodej podle sazby pokladenské Kč 38.-

mandlový olej nákup 1 kg Kč 310.- prodej podle sazby pokladenské Kč 880.- - 900.-

rybí tuk nákup 1 kg Kč 11.50 prodej podle sazby pokladenské Kč 25.-

Z výše uvedených cen nejběžnějších preparátů lékárnických vychází na jevo, že i při lécích expedovaným stranám úlev požívajících pracují lékárníci průměrně se ziskem 75-100%, nepočítaje do toho poplatky za práci.

Toto výdělkové procento zasluhuje pozorností i po druhé stránce. Podle článku IV. zásad podle nichž se vypočítávají ceny lékárnické sazby pro strany úlev požívající Sb. z. a n. čís. 7, má býti u officinelních preparátů prodejní cena vypočtena z ceny nákupní připočtením 55%. Ve skutečnosti však cena prodejní, jak bylo viděti z příkladů, skládá se z nákupní ceny a asi 100% zisku. Dá se to vysvětliti jedině tím, že velkodrogerie na lékárny existenčně odkázané, před vypracováním nových sazeb vždy podstatně cenu preparátů zvyšují.

Při této příležitosti nutno též poukázati na to, že některé velkodrogerie, počtem 8, spojily se v kartel, který jednotlivé členy kartelu zavázal, že pod trestem velkých peněžních pokut nebudou preparáty a speciality prodávati levněji, nežli za cenu, kterou kartel sám ustanovil. Aby byla vyloučena konkurence ostatních velkodrogerií, kterých jest velký počet, kartel zpracoval zahraniční chemický průmysl a obchod v tom směru, aby zboží bylo zasíláno výhradně jim, a nikomu jinému v republice. Tím se stává, že ostatní velkodrogerie zboží přímo nedostávají a musí je, když je potřebují, objednávati u některého člena kartelu, který však účtuje zboží podle závazku jako v detailu, započítávaje velkodrogistický rabat, takže jiné mimo kartel stojící drogerie bez ohledu na to, že jsou stejněprávnými daň platícími obchody, nemohou konkurovati, ba jsou takovým způsobem úplně existenčně znemožněny. Tento nedostatek konkurence má v zápětí i vyšší nákupní ceny lékárnického zboží.

Též pokud se týče neofficinelních preparátů, jež tvoří většinu dnes předpisovaných léků, i lze říci, že by poskytovaly menší zisky nežli preparáty officinelní. Podle platných zásad vypočítává se prodejní cena neofficinelních preparátů připočtením 50-100%, která však ve skutečnosti - jak již bylo na to poukázáno u preparátů officinelních - tvoří číslici daleko větší. Dokladem toho mohou býti například listí bucco, jež se nakupuje 1 kg za Kč 40.- prodává se však stranám úlev požívajícím za Kč 190.-. Podobných příkladů mohla by býti uvedena celá řada.

Vedle neofficinelních a officinelních preparátů jsou léky předpisovány ve formě specialit, jež tvoří část obchodu lékárnického. Též i na nich jsou značné zisky. Detailní jich cena vypočítává se pro strany soukromé s připočtením 60-30%, pro strany úlev požívající jest přirážka o 10% menší. Expedice specialit není spojena s žádnou prací ručení, odpovědností a omezuje se výhradně na vydání speciality ze skladu.

Z výše uvedeného vyplývá, že lékárníci i na lécích, jež jsou účtovány podle sazeb pokladenských, pracují průměrně se 100% hrubého zisku, který nejen že stačí na krytí režie, ale vypadne značný zbytek čistého zisku.

Vzdor výše uvedeným okolnostem ve Sbírce zákonů a nařízení ze dne 29. ledna 1927 částka 16. vyšlo vládní nařízení o lékárnické sazbě k lékopisům A i B pro strany soukromé i úlev požívající, jímž se dosavadní položky za práci laborní podstatně zvyšují o celých 20% bez ohledu na to, že nemocenské pojišťovny i jiné strany úlev požívající nemají možnost žádné úhrady na toto zdražení. Zdražení léků za práci laborní je tím křiklavější, že nemocenské pojišťovny od 1.července 1926 mají příjmy na členských příspěvcích redukovány o 12 až 15%.

Se zřetelem k těmto okolnostem se podepsaní táží:

1. Je pan ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ochoten navrhnouti ministerské radě zrušení vládního nařízení, jímž sazby za práce laborní byly zdraženy?

2. Je pan ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ochoten též působiti, aby dosavadní koncesní systém u lékáren byl změněn ve smyslu dávno slibovaných návrhů na celkovou reformu lékárnictví?

3. Dále se podepsaní táží pana ministra obchodu, zda ví o poměrech, jež nastaly ustavením se kartelu velkodrogistického a je-li ochoten učiniti rázné kroky, aby tento kartel byl řádně kontrolován a po případě zrušen?

Poslední dobou množí se stížnosti drobných a středních zemědělců, jak příslušné důchodkové kontrolní úřady posuzují domácí a nouzové porážky, osvobozené od paušálního placení daně z obratu masa.

Výnosy ministerstva financí, které připouštějí osvobození od paušalované daně z obratu, jsou formulovány tak, že důchodková kontrola má nejširší možnost libovolně si je vykládati.

Libovolný výklad těchto výnosů, vede v praxi k těžkému poškozování a zkracování majetníků dobytka beztoho postižených nouzovou porážkou, poněvadž se tyto výnosy vykládají vždy z úzkoprsého fiskálního stanoviska.

Abychom vylíčili tuto praxi důchodkových kontrolních úřadů, uvádíme tyto případy:

1. Rolník Benjamin Gabriel v Krásné Lípě-Sonnenbergu 4. 338 v okrese rumburském, musil počátkem července 1926 provésti nouzovou porážku jednoho kusu dobytka a získané maso bylo vysekáno v místnosti, kterou proto určil tamější spolek pro nouzové porážky, Rumburský důchodkový kontrolní úřad žádal, aby se zaplatila paušalovaná daň z obratu masa 96 Kč, poněvadž maso nebylo vysekáno u majetníka dobytka.

2. Rolník Antonín Krause v Götzdorfu č. 49 v okrese mimoňském musil dne 1. Září 1926 dáti nouzově poraziti krávu. Připadající daň z masa zaplatil téhož dne, avšak za 8 dní dostal od mimoňského důchodkového kontrolního úřadu vyzvání aby ihned zaplatil také daň z obratu 75 Kč, poněvadž maso z této nouzové porážky bylo odevzdáno členům spolku pro nouzové porážky.

3. Rolník František Langer z Hvězdova č. 30 v okrese mimoňském, musil dne 26. září 1926 nouzově poraziti krávu. Mimoňský důchodkový kontrolní úřad žádal, aby kromě již zaplacené dané z masa byla zaplacena také paušalovaná daň z obratu masa 75 Kč ačkoliv zvíře bylo poraženo a vysekáno v domě majetníka.

4. Dne 21. října 1926 musil rolník Julius Luschtinetz ve Varnsdorfu 1/8 na nařízení zvěrolékaře dáti poraziti krávu. Porážka se provedla ve varnsdorfských městských jatkách, poněvadž podle jatečného řádu všechna zvířata, která jsou ještě schopná dopravy, smějí býti porážena jen v jatkách. Maso z této nouzové porážky hodící se ještě k požívání bylo pod kontrolou městské policie vysekáno u rolníka Jos. Mich. Egera, bydlícího uprostřed města, poněvadž majetník zvířete nouzově poraženého bydlí na nejzazším konci města. Z toho vyplývá, že místo prodeje ústředně položené i rolníka Jos. Mich. Egera mělo zabrániti dalším ztrátám, jež to tam bylo možno maso lépe prodati. Vansdorfský důchodkový kontrolní úřad žádal, aby byla zaplacena paušalovaná daň z obratu masa 46.20 Kč, poněvadž zvíře bylo poraženo v městských jatkách.

5. Chalupník Reinhold Runge z Kunratic č. 317 v okrese cvikovském porazil dne 28. prosince 1926 doma vepře vlastního chovu. Poněvadž jeho domácnost se skládá jen z něho a jeho manželky a vlastní spotřeba jest proto nepatrná, prodal polovici vepře řezníkovi Wächterovi v Kunraticích u Cvikova, který za tuto polovičku zaplatil předepsanou daň z obratu. Za 3 dny cvikovský důchodkový kontrolní úřad vyzval Rungeho, aby ihned zaplatil 18 Kč na paušalované dani z obratu masa za druhou polovici, ačkoliv podle výnosu mají býti domácí porážky osvobozeny.

6. Rolník Adolf Hieke v Nové Chřibské č. 32 v okrese varnsdorfském musil dne 4. ledna 1927 večer nouzově poraziti krávu, jejíž maso vážilo 150 kg. Tuto krávu prohlédl dne 4. ledna v 6 hodin večer zvěrolékař dr. Pollak z Chřibské a potvrdil nouzovou porážku.

Poněvadž poštovní úřad zavírá se již v 5 hodin odpoledne, zaplatil Hieke dne 5. ledna 1927 u poštovního úřadu v Rybništi podle sazby daň z masa 30 Kč. Poštovní úřad však omylem vytiskl na kvitanci poštovní razítko s datem 7. ledna 1927 dodatečně to však opravil, poněvadž tato peněžní zásilka byla do poštovní knihy zapsána také dne 5. ledna 1927.

Hieke byl pak dne 26. ledna 1927 obeslán k varnsdorfskému důchodkovému kontrolnímu úřadu a musil zde doplatiti 20 Kč na dani z masa, dále zaplatiti 75 Kč paušalované daně z obratu a 100 Kč důchodkové pokuty, poněvadž prý na dani z masa zaplatil příliš málo.

Hieke zaplatil podle sazby daně z masa za 150 kg jatečné váhy, t. j. masa, které se dalo užíti a které se ještě hodilo k požívání, 20 h za 1 kg, byl však přes to potrestán a musil mimo to ještě zaplatiti paušalovanou daň z obratu masa.

7. Chlupník Antonín Pilz z Jiřetína č. 21 v okrese varnsdorfském musil dne 12. ledna 1927 na rozkaz státního zvěrolékaře dr. Wagenknechta nouzově poraziti krávu. Poněvadž v jeho domku více než skromném není místa ke stažení a rozčtvrcení dobytka, žádal řezníka Františka Griesbacha, který bydlí nedaleko, aby toto zvíře na své porážce zabil, stáhl a rozčtvrtil. Potom si Pilz vzal maso domů, kde bylo příštího dne vysekáno. Chalupník Antonín Pilz, znepokojený libovolným rozhodováním důchodkových kontrolních úřadů, než provedl nouzovou porážku, obrátil se na varnsdorfský důchodkový kontrolní úřad, aby mu oznámil, jaké daně musí za tuto nouzovou porážku zaplatiti. Přednosta tamějšího úřadu mu vysvětlil, že kromě daně z masa 50 Kč musí rozhodně zaplatiti i paušalovanou daň z obratu masa 75 Kč. Antonín Pilz musil tedy tyto peníze zaplatiti.

Tyto případy, jež jsme uvedli, jsou jen nepatrným zlomkem z mnoha set, v nichž důchodkové kontrolní úřady nutí zemědělce, beztoho těžce poškozeného nouzovými porážkami, k dvojitému zdanění.

Dochází tu přímo k ohromnému rozporu, že drobný zemědělec do 50 ha, který platí paušalovanou daň z obratu, dostává při prodeji zdravého zvířete plnou jatečnou cenu a nemusí z toho zvláště platiti daně z obratu, kdežto rolník postižený neštěstím, získá nejvýše 50% plně jatečné ceny za zvíře nouzově poražené (ve většině případů ‚jest toto procento mnohem nižší) a kromě toho jako na posměch svého neštěstí musí za poražené zvíře zaplatiti ještě jednou daň z obratu, ačkoliv ze svého hospodářství zaplatil již paušalovanou daň z obratu právě tak jako ten, kdo neštěstím postižen nebyl.

Tento postup jest křiklavou nespravedlností a utiskováním drobného zemědělství proti jiným výdělečným skupinám lidu.

Důkazem toho budiž, že se za rozličné předměty obchodu a průmyslu platí rovněž paušalovaná daň z obratu a přece se nestalo ani jednou, aby byla předepsána ještě jednou daň z obratu za tyto paušálně zdaněné předměty, když se částečně zkazí‚ a tím ztratí na ceně, jak tomu jest u drobného zemědělce.

Je-li kde na místě známý citát "Vysvětlete mi hrabě Oerindure tento rozpor přírody" (měli bychom dodati slovo "fisku"), pak jistě zde. Drobné zemědělství pociťuje tuto nespravedlnost tím krutěji, jelikož výroba nebo prodej předmětů průmyslu a obchodu, podléhajících dani z obratu, přináší velké zisky, kdežto drobné zemědělství i při normálním počasí může zaručiti jen velice skromné příjmy při velké práci.

Platí-li se ještě jednou daň z obratu při domácích porážkách, i když se část masa postoupí přímo spotřebitelům, jest to těžkým poškozením drobných zemědělců, kteří se zabývají chovem dobytka, poškozením, pro něž nelze uvésti důvodu.

Důkazem toho budiž, že zemědělství podléhající paušalované dani z obratu může prodávati vlastní obilí, brambory atp. a to 1000, 50, 5 nebo 1 kg, a nemusí za to platiti ještě jednou daň z obratu. Že na příklad doly mohou prodávati uhlí na vagony nebo i na povozy, a nemusí ještě jednou platiti daň z obratu.

Jen horský drobný zemědělec, který si nemůže opatřiti jiný příjem než z prodeje dobytka, musí ještě jednou platiti daň z obratu, prodává-li zvíře po kusech spotřebitelům.

Drobní zemědělci jsou v četných případech nuceni, aby sami byť neradi, poráželi, poněvadž často nemají jiné možnosti opatřiti si hotové peníze pro hospodářství, na úroky z dluhů a daně.

Při všem nadbytku dobytka na venkově jsou na příklad jatky severočeských měst přeplněny, cizím dobytkem, jež pak živnosti pro pohodlí přejímají především, takže domácí zemědělec nemůže prodati dobytek buď vůbec nebo ne včas, t. j. musí jej prodati se ztrátou.

Drobné zemědělství jest tímto dvojitým zdaněním postiženo nanejvýš nespravedlivě také proto, poněvadž stát svými sociálně-politickými opatřeními jako hlavními soudy, vyloučením keťasování, kontrolou trhů a t. p. chce sice zlevniti poživatiny, avšak na druhé straně trestá drobného zemědělce dvojitým zdaněním, jestliže ve smyslu těchto sociálně-politických opatření jako původní výrobce prodává dobytek ze svého chovu přímo spotřebitelům laciněji, obcházeje při tom zdražující překupníky.

Drobný zemědělec nemůže dodávati jatečný dobytek na vagony jatkám spotřebitelských středisek, jest odkázán na prodej jednotlivých kusů a tímto dvojitým zdaněním přímo na pospas vydán překupnictví, které se vtírá mezi výrobce a spotřebitele, čemuž však hledí prý stát zabrániti výše uvedenými sociálně-politickými opatřeními.

Tento nerozřešitelný rozpor vládních opatření pociťuje drobné zemědělství jako výsměch své svobodě a rovnoprávnosti, jelikož se mu jako původní výrobě zakazuje prodávati své výrobky levněji přímo spotřebitelům.

Podepsaní se tedy táží:

1. Ví pan ministr financí, že důchodkové kontrolní úřady libovolně a úzkoprse vykládají ministerské výnosy o osvobození domácích a nouzových porážek od daně z obratu?

2. Jest pan ministr financí ochoten ve všeobecném výnosu ustanoviti, že pro osvobození domácích a nouzových porážek stačí oznámení příslušnému obecnímu úřadu a to při nouzových porážkách s předložením zvěrolékařského nálezu?

3. Jest pan ministr financí ochoten naříditi, aby ve všech případech domácích a nouzových porážek od 1. června 1926, ve kterých důchodkové kontrolní úřady žádaly zaplacení daně z obratu, tyto daně a pokuty případně s nimi uložené byly vráceny na žádost podanou příslušnému okresnímu finančnímu ředitelství?

4. Jest pan ministr financí ochoten v tomto výnosu také jasně vysloviti, že od daně z obratu jsou osvobozeny domácí porážky, při nichž se části masa prodávají přímo spotřebitelům, pod podmínkou, že daň z masa byla řádně zaplacena, maso bylo prohlédnuto a příslušnému obecnímu úřadu bylo s příslušnými doklady podáno oznámení o výseku masa a že se maso prodává spotřebitelům za cenu o 15% levnější než jest průměrná krámská cena?

5. Jest pan ministr zemědělství ochoten vřele se přimluviti za tyto skromné požadavky drobného zemědělství, tím spíše, že se není třeba obávati, že stát utrpí peněžní škodu, poněvadž osobní výdaje důchodkových kontrolních úřadů ve všech těchto případech jsou mnohem vyšší než daně, které mají býti vymáhány?

6.Jest pan ministr zemědělství ochoten naříditi, že se bude dovážeti cizí dobytek jen v takové míře, aby byl zajištěn odbyt domácího dobytka a nebylo potřebí sahati k domácím porážkám?

7.Jest pan ministr zemědělství ochoten učiniti všechna opatření, aby také krajiny, kde se lidé zabývají chovem dobytka a kde jest nepatrná vlastní spotřeba, jako Šumava, Slovensko atd. získaly lepší možnost odbytu dopravními výhodami atp., neboť nelze-li prodati jatečného dobytka a za tamější nízké ceny 2 až 5 Kč za 1 kg živé váhy, zemědělství těchto krajů musí se zadlužiti a zahynouti.

8.Jest pan ministr zemědělství ochoten učiniti vše, aby se co nejpřísněji kontrolovalo, zdali obchod dobytkem dodržuje všechny veterinárně policejní předpisy, zvláště poněvadž se obchodem s cizím dobytkem napomáhá rozšiřování všech dobytčích nákaz, poškozuje se jím těžce domácí zemědělství a proto musí často sáhnouti k nouzovým porážkám.

Schon seit langer Zeit beschäftig dem Bürgerschuldirektorin Schießl in Zwickau, den Ortsschulausschuß, die Stadtvertretung ‚und die Eltern und zwar wegen eines Benehmens gegenüber den Kindern, daß die Vermutung aufkommen läßt, daß Frau Schießt sich geistig nicht in jener Verfassung befindet welche für ein solches Amt notwendig ist. Frau Schießt richtet sich in ihrem Benehmen gegenüber den Kindern vor allem nach rein parteipolitischen und nationalistischen Gesichtspunkten. Sie ist Funhtionärin der Deuischen Nationalpartei und betätigt diese ihre Gesinnung vor allem dadurch, daß sie die Arbeiterkinder in der Schule beschimpft und die Eltern dieser Kinder vor der ganzen Klasse beleidigt. Vor allem hat sie es auf die Kinder kommunistischer Eltern abgesehen, ihre behebst ist an Schimpfwörter sind: Affe, Fratz, Balk usw. Mit besonderen Schimpfwörtern‚ pflegt sie die Kinder čechischer Eltern, welche die deutsche Schule besuchen, zu belegen.

Im städtischen Kino in Zwickau werden gelegentlich Nachmittagsvorstellungen für die Schuljugend veranstaltet, wobei aber der betreffende Film erst einer Kommission vorgelegt wird. Nach einer solchen Vorsteilung beschimpfte Frau. Schießl die Kinder welche mit ihren Eltern im Kino gewesen waren und zwar nur deshalb, weil man ihr selbst den Film nicht zur Zensur vorgelegt hatte Es handelte sich um eine Naturaufnahme, Selbstverständlich war der Film auch von der Prager Zensurstelle freigegeben worden. Frau Schießl ließ alle Kinder welche im Kino gewesen waren, nachsitzen und gab ihnen einen Zettel mit, auf welchem die Eltern sich mit ihrer Unterschrift verpflichten sollten, daß sie künftighin ihre Kinder nur mit besonderer Erlaubnis der Frau Direktor ins Kino mitnehmen dürfen. Schon vorher hatte Sie jedem Kinde die schriftliche Anordnung an die Eltern mitgegeben, daß die Eltern ihre Kinder ganz egal wohin nur dann mitnehmen dürfen, wenn sie hiezu die Bewilligung der Frau Direktor haben. Darnach sollten die Eltern , wenn sie Sonntag nut den Kindern einen Ausflug machen wollen vorher Frau Schießl um Erlaubis fragen.

Einmal bestimmte Frau Direktor Schießt einige Mädchen der II. und III. Bürgerschulklasse dazu, die beschmuitzten Aborte zu waschen. Die Mädchen wainten und sagten ihr, daß sie eine solche Arbeit nicht machen können. Aber sie bestand auf ihrem Befehl und zwang die Mädchen die Aborte zu waschen. Eines der Mädchen ist daraufhin vor Ekel krank geworden.

Unter den Eltern hat das Benehmen der Frau Direktor bereits großen Unwillen erregt und es ist zur Einleitung einer Untersuchung gekommen. Eine ganze Reihe von Kindern wurde durch die Gendarmerie einvernommen und die Aussagen der Kinder bestätigen alle hier angeführten Angaben. Auch vor dem Bezirksschulinspektor sagten die Kinder in diesem Sinne aus Frau Direktor Schießt hat daraufhin die Kinder, welche ihre Aussagen gemacht hatten, einfach nicht mehr aufgerufen und auch sonst schlecht behandelt.

Eines der Kinder, das von der Gendarmerie einvernommen war, wurde von der Frau Direktor in die Kanzlei gerufen, Auis dein Kinde war nicht herauszukriegen, was mit ihm dort geschehen ist, aber es kam weinend nach Hause und erklärte, nicht mehr in die Schule gehen zu wollen.

Frau Direktor Schießt kommt aber nicht nur mit den Kindern und Eltern, sondern auch mit dem Lehrkörper und dem Schuldiener ständig Konflikte. Der Schuldiener Herr Heinrich Balle weigerte sich längere Zeit das Direktionszimmer zu betreten, weil Frau Schießt ihn, der in der ganzen Bevölkerund als gewissenhaft und ehriich bekannt ist, einer unredlichen Handlung bezichtigt hatte. Frau Schießl mußte auf Grund der Intervention der Organisation auch dem Schuldiener eine Ehrenerklärung abgeben. Nachher schikanierte sie ihn noch ärger. Das ganze Benehmen der Frau Schießt läßt schon auf Verfolgungswahn schhiessen. In ihrem Direktionszimmer spann sie Fäden auf, streut Mehl auf den Fußboden, weil sie unter dar fixen Idee leidet, daß in die Kanzlei Leute eindringen und dort stehlen.

Alle diese Dinge sind durch Erhebungen des Bezirksschulinspektors und der Gendarrmerie sowie durch Verhandlungen im. Ortsschulausschuß und ins Stadtrat festgestellt worden. Trotzdem ist in der Angelegenheit nichts geschehen, es ist nicht die geringste Abhilfe geschaffen worden. Frau Schießt unterrichtet nicht nur weiter, sie übt auch ihre Direktorinfunktion ungestört aus und ihr Benehmen immer schlimmer. Die Eltern der Kinder sind darob schon so erregt, daß sie an die Durchführun eines Schulstreiks denken. Alle Urgenzen und öffentlichen Anfragen sind unbeantwortet gelblieben.

Aus diesem Grunde wenden wir uns an den Herrn Minister mit der Anfrage:

Ist der Herr Minister bereit, über den Stand der gegen Frau Direktor Schießl durchgeführten Untersuchung einen Bericht abzuverlangen und, uns mitzuteilen, welche Schritte die Schulbehörde gegen sie zu unternehmen gedenkt?

Der Verband der Bank und Sparkassabeamten hat in schweren Kampf um die Aufrechterhaltung der erworbenen Rechte der Bankbeam ten das nachfolgende Plakat herausgegeben:

Was ist mit der Revision der Direktorenverträge?

Der Bankenverband, der die Schuld an dem vertragslosen Zustande trägt, will die Beamtenschaft um die minimalen Rechte und Gehaltsansprüche bringen, die ihr durch die bisherigen Verträge gewährlistet waren.

Dagegen wagt niemand, die Verträge der leitenden Funktionäre anzutasten, obwohl gerade diese Verträge eine außerordentliche Belastung der Regie der Banken und selbst dann, eine Gefahr für die Institute bedeuten, wenn einzelne Direktoren nach ihrer "verdienstvollen" Tätigkeit vom Schauplatze verschwinden.

Die ehemaligen Direktionsmitglieder der Mährisehen Agrar und Industriebank, welcher die Beamtenschaft so große Opfer brachte und zwar:

Herr Franz Aschenhrenner, ehem. Oberdirektor, der ein Vermögen von über 3 Millitonen Kč hat, Besitzer der Herrschaft Rabí bei Pardubitz ist und von der Bank eine bedeutende Pension bezieht.

Herr Adolf Ženošička, ehem. Oberdirektorstellvertreter, welcher ein Gut und eine Mühle in Cacovice bei Husovic, weiteres große Realitäten an Husovic, Maloměřice und Obřan besitzt und eine Pension von der Bank bezieht.

Herr Karl Sikýř, ehem. Direktor, Besitzer des Gutes in Řečice bei Telč im Warte von 1/2 Millionen Kč, der eine Pension von der Bank bezieht,

Herr Franz Pokorný, ehem. Direktorstellvertretor, ein mehrfacher Millionär,

drohen durch eine gerichtliche Klage Millionenabfertigungen zu verlangen, obwohl einige von Ihnen ein ganzes Jahr hindurch, selbst als sie nicht mehr in der genannten Bank waren, bedeutende Bezüge erhielten, obwohl ihr Vermögen erst seit ihrer Tätigkeit in der Bank erworben wurde und obwohl sie die Mitverantwortung für die Sanierungsaktion ihres Institutes tragen.

Demgegenüber gehen die meisten der 108 entlassenen subalternen Beamten der Mährischen Agrar- und Industriebank einer ungewissen Zukunft, voll von Not und Entbalhrtsngen, entgegen.

Bekanntlich stand ein Gesetzentwurf in Vorbereitung, der die unglückseligen Folgen beseitigen sollte, die sich aus den unangemessenen Direktorenverträgen ergeben können durch welche die Bankregie verteuert, die Reorganisierung unseres Bankwesens, sowie eine zweckentsprechende Regelung des Zinsfußes gehemmt und die Krise des Bankwesens verängert wird, dessen Sanierungsprozeß sich auf dem Rücken der subalternen Beamtenschaft abspielt.

Es wäre hoch an der Zeit, diesen Antrag zu verwirklichen und ein Gesetz zu bescihließen, das die Möglichkeit einer Revision und ener Neuregelung der Verträge der Bankdirektoren gibt.

Der Verhand der Bank und parkassernbeamten in der Čechoslovakischen Republik. Sdružení peněžního úřednictva.

Die Prager Polizeidirektion hat die Affichierung im angeblihen Interesse der öffentlichen Ordnung untersagt ‚und damit ganz offenkundig in einen Lohnkampf in parteiischer Weise zu Gunsten der Unternehmer einegriffen, denn daß die öffentliche Bekanntmachung der im Plakate angeführten, durchaus wahren und erweislichen Tatsachen wirklich irgendein öffentliches Interesse rverletzt hätte, kann wohl nicht behauptet werden.

Wir fragen daher den Herrn Minister:

Ist ihm der geschilderte Vorfall bekannt und was gedenkt er zu tun, um solche Vorfälle in Hinkunft zu verhindern?