Článek VII.

Pravomoc evropské komise může zaniknouti jen v důsledku mezinárodní úpravy uzavřené všemi státy v komisi zastoupenými.

Zákonným sídlem komise zůstává nadále Galac.

III. Dunaj říční.

Článek VIII.

Podle článků 347. smlouvy Versailleské, 302. smlouvy Saint-Germainské, 230. smlouvy Neuillyské a 286. smlouvy Trianonské skládá se mezinárodní komise dunajská ze dvou zástupců pobřežních států německých, po jednom zástupci každého z ostatních států pobřežních a po jednom zástupci každého ze států nepobřežních, zastoupených v evropské komisi dunajské neb těch, které by v budoucnosti v ní byly zastoupeny.

Článek IX.

Působnost mezinárodní komise vztahuje se na část Dunaje mezi Ulmem a Brailou a na říční síť prohlášenou za mezinárodní článkem II.

Žádná vodní cesta, která nenáleží mezi vodní cesty zmíněné v článku II., nemůže býti pojata do působnosti mezinárodní komise bez jednomyslného souhlasu řečené komise.

Článek X.

Mezinárodní komise bdí v mezích pravomoci udělené jí přítomnou úmluvou nad tím, aby na části Dunaje a na říční síti, spadající do její působnosti, nebylo činěno svobodné říční plavbě žádných překážek skutkem jednoho neb více států, aby jak při plavbě samé, tak i při používání přístavů, jejich zařízení a výstroje bylo s příslušníky, majetkem a vlajkami všech mocností jednáno na základě úplné rovnosti a vůbec, aby nebyl nikterak porušen mezinárodní ráz, který byl zmezinárodněné říční síti smlouvami přiznán.

Článek XI.

Na základě návrhů a projektů předložených jí pobřežnými státy stanoví mezinárodní komise všeobecný program velkých prací zlepšovacích, které mají býti podniknuty v zájmu splavnosti mezinárodní říční sítě a jichž provedení může býti rozděleno na dobu několika let.

Každoroční program běžných prací udržovacích a zlepšovacích na říční síti vypracován jest každým pobřežním státem pro rozsah jeho území a sdělen komisi, která posoudí, zda tento program vyhovuje požadavkům plavby; komise může jej změniti, uzná-li to za prospěšné.

Ve všech svých rozhodnutích bude komise bráti zřetel na technické, hospodářské a finanční zájmy pobřežních států.

Článek XII.

Práce obsažené v těchto dvou programech budou prováděti pobřežní státy v mezích svých příslušných hranic. Komise přesvědčí se o provedení prací a o tom, zda se shodují s programem, v němž jsou obsaženy.

V případu, že by některý pobřežní stát nebyl s to podniknouti sám práce, které spadají do jeho územní příslušnosti, bude povinen dáti je provésti mezinárodní komisí samou za podmínek, které ona určí, aniž tato může svěřiti jich provedení jinému státu vyjímaje v částech říční sítě, které tvoří hranici. V tomto posledním případě stanoví komise podmínky provedení prací přihlížejíc ku zvláštním ustanovením smluv.

Příslušné pobřežní státy jsou povinny poskytnouti komisi neb státu práce provádějícímu, dle okolností, všechna ulehčení nutná k provedení řečených prací.

Článek XIII.

Pobřežní státy budou míti právo podniknouti v mezích svých příslušných hranic a bez předchozího schválení komise práce, které by se staly nezbytnými následkem nějaké nepředvídané a naléhavé okolnosti. Musí však zpraviti bez průtahu komisi o příčinách, které podmínily tyto práce, předložíce jich povšechný popis.

Článek XIV.

Pobřežní státy zašlou mezinárodní komisi povšechný popis všech prací, které pokládají za potřebné ku svému hospodářskému rozvoji, jmenovitě ochranné práce proti povodním, pro zavodňování a využití vodních sil, které by se měly provésti na vodní cestě, obsažené v obvodu jejich příslušných hranic.

Komise nemůže zakázati takovýchto prací, leč by byly na úkor splavnosti řeky.

Neučiní-li komise ve lhůtě dvou měsíců ode dne sdělení žádných námitek, bude možno přikročiti bez dalšího řízení k provedení řečených prací. V opačném případě musí komise vydati své definitivní rozhodnutí ve lhůtě co možno nejkratší, nejpozději však do čtyř měsíců po uplynutí první lhůty.

Článek XV.

Náklady na běžné udržovací práce hradí příslušné pobřežní státy.

Nicméně bude-li stát práce provádějící s to prokázati, že na něho připadající náklady udržování splavného koryta převyšují značně míru vyžadovanou potřebami jeho vlastní dopravy, může požádati komisi o spravedlivé rozdělení těchto nákladů mezi něj a pobřežní státy, které mají na provedení řečených prací přímý zájem. V tomto případě stanoví komise sama příspěvek každého státu a postará se o jeho vyrovnání.

Podnikne-li komise sama udržovací práce v mezích hranic některého státu, obdrží od něho částku nákladu, která naň připadá.

Článek XVI.

Pokud jde o zlepšovací práce v pravém slova smyslu a o práce týkající se udržování zlepšovacích prací obzvláštní důležitosti, může stát, který je provádí, býti komisí zmocněn, aby kryl své výlohy vybíráním plavebních poplatků.

Provádí-li komise sama práce tohoto druhu, může krýti své výlohy vybíráním poplatků.

Článek XVII.

Pokud se týká částí Dunaje tvořících hranici, bude provádění prací a rozdělení nákladů stanoveno dohodou mezi příslušnými pobřežními státy. Nedojde-li k dohodě, ustanoví komise sama, přihlížejíc k ustanovením smluv, podmínky provedení řečených prací a případně i rozdělení nákladů způsobených jich provedením.

Článek XVIII.

Poplatky, budou-li za plavbu vybírány, budou mírné výše. Budou vyměřovány dle nosnosti lodi a v žádném případě nemůže býti jich podkladem dopravované zboží. Po uplynutí pětileté lhůty může býti tento způsob vyměření poplatku pozměněn, rozhodne-li tak komise jednomyslně všemi svými členy.

Výnos poplatků bude výhradně věnován na práce, jež vedly k jich zavedení. Mezinárodní komise určí a uveřejní jejich sazby; bude dohlížeti na jich vybírání a upotřebení.

Tyto poplatky nesmějí nikdy vésti k rozdílnému zacházení, jež by mělo původ ve vlajce lodí neb v příslušnosti osob a majetku anebo v původu, určení či směru dopravy; nesmí se v žádném případě státi zdrojem příjmů vybírajícímu státu nebo komisi, aniž vyžadovati podrobnou prohlídku nákladu vyjma případ podezření z podloudnictví neb z přestupku.

V případě, že by mezinárodní komise převzala provádění prací svým nákladem, bude vybírati poplatky ve výši odpovídající jejím vydáním prostřednictvím příslušného pobřežního státu.

Článek XIX.

Cla, potravní daň a jiné dávky zavedené pobřežními státy na zboží při nakládání neb vykládání v přístavech aneb na březích dunajských budou vybírány bez rozlišování vlajek a takovým způsobem, aby plavba neutrpěla žádné újmy.

Cla nemohou býti vyšší než cla vybíraná na jiných celních hranicích dotyčného státu ze zboží téhož druhu, téhož původu a téhož určení.

Článek XX.

Přístavy a veřejná nákladiště a výkladiště zřízené na mezinárodní říční síti budou i se svou výstrojí a svými zařízeními přístupny plavbě a jí používány bez rozlišování vlajky, původu a určení a aniž příslušné místní úřady mohou uděliti přednostní výhodu nějaké lodi na úkor jiné, leč ve výjimečných případech, kdy by bylo patrno, že potřeby okamžiku a zájmy země vyžadují výjimku. V těchto případech bude nutno uděliti přednost takovým způsobem, aby netvořila skutečnou překážku svobodnému provozování plavby ani porušení zásady rovnosti vlajek.

Tytéž úřady budou bdíti nad tím, aby všecky výkony potřebné pro dopravu, jako nakládání, vykládání, odlehčování, ukládání do skladišť, překládání atd. byly prováděny pokud možná nejsnadněji a nejrychleji a tak, aby nepůsobily žádné překážky plavbě.

Za používání přístavů a veřejných nákladišť a výkladišť jest možno vybírati rozumné poplatky a dávky, stejné pro všecky vlajky a přiměřené nákladům spojeným se zařízením, udržováním a provozováním přístavů a jich zařízení. Jich sazby budou uveřejněny a sděleny plavebníkům. Bude možno je vybírati jen v případu skutečného použití zařízení a výstroje, pro které byly stanoveny.

Pobřežní státy nebudou činiti překážek, aby veškery plavební podniky udržovaly na jejich území jednatelství nezbytná k provozování jich dopravy s tou výhradou, že budou šetřiti zákonů a předpisů země.

Článek XXI.

V případě, že by se pobřežní státy rozhodly zříditi svobodné přístavy neb svobodná pásma v přístavech, kde se překládání nutně aneb všeobecně provádí, budou pravidla týkající se používání řečených přístavů neb pásem sdělena mezinárodní komisi.

Článek XXII.

Na zmezinárodněné síti dunajské jest doprava zboží a osob mezi přístavy různých pobřežních států, jakož i mezi přístavy téhož státu svobodna a přístupna všem vlajkám za podmínek úplné rovnosti.

Nicméně zřízení pravidelné místní dopravy osob a zboží domácího neb zdomácněného mezi přístavy jednoho a téhož státu může býti uskutečněno pod cizí vlajkou jen v souhlasu se státními předpisy a ve shodě s úřady příslušného pobřežního státu.

Článek XXIII.

Průvoz lodí, vorů, cestujících a zboží jest na zmezinárodněné síti dunajské svobodný, nechť se děje přímo nebo po přeložení neb po uložení do skladiště.

Nebude vybírán žádný poplatek celní neb jiná zvláštní dávka založená jedině na okolnosti, že jde o průvoz.

Náležejí-li oba břehy vodní cesty témuž státu, může se zboží v průvozu dáti pod celní závěr pečetěmi neb zámky neb pod dozor celníků.

Průvozní stát bude míti právo požadovati od kapitána neb velitele písemné, dle potřeby přísežné prohlášení, stvrzující, zda veze či nikoliv zboží, jehož doprava podléhá zvláštním předpisům neb jehož dovoz je průvozním státem zakázán. Seznam tohoto zboží bude co nejdříve sdělen mezinárodní komisi k informaci.

Příslušné úřady průvozního státu nebudou moci požadovati předložení manifestu vyjímaje případ, kdy kapitán neb velitel lodi jest usvědčen, že pokusil se o podloudnictví, neb když celní uzávěry byly porušeny. Zjistí-li se v těchto případech rozdíl mezi nákladem a manifestem, nemůže kapitán neb velitel lodi dovolávati se svobody průvozu, aby chránil svou osobu neb zboží, které chtěl podvodně dopraviti, před stíháním vedeným proti němu celními zřízenci podle zákonů země.

Tvoří-li vodní cesta hranici mezi dvěma státy, budou lodi, vory, cestující a zboží v průvozu prosti všech celních formalit.

Článek XXIV.

Přihlížejíc k návrhům předloženým pobřežními státy, vypracuje mezinárodní komise plavební a policejní řád, který bude dle možnosti jednotný pro celou část říční sítě, spadající do její působnosti.

Každý stát uvede tento řád v platnost na svém území zákonným neb správním aktem a bude pověřen jeho prováděním s výhradou dozorčího práva přiznaného mezinárodní komisi články XXVII. až XXX.

Pro části řeky, tvořící hranici, bude provádění plavebního a policejního řádu zajištěno za těchže výhrad dohodou pobřežních států, a není-li takové dohody, každým pobřežním státem v mezích jeho svrchovanosti.

Článek XXV.

Vykonávání všeobecné policie na zmezinárodněné říční síti náleží pobřežním státům, které oznámí příslušné řády mezinárodní komisi, aby jí umožnily přesvědčiti se, že jejich ustanovení nejsou na újmu svobodě plavby.

Článek XXVI.

Všechny lodi, zvláště určené pobřežními státy pro službu říční policie, musí vztýčiti vedle své státní vlajky i jednotný rozeznávací znak. Jejich jména, označení a čísla budou oznámena mezinárodní komisi.

Článek XXVII.

Mezinárodní komise utvoří za účelem splnění úkolu, který jest jí svěřen ustanoveními přítomného statutu, všechny úřady správní, technické, zdravotní a finanční, které uzná za nutné. Ona bude jmenovati a platiti jejich personál a ustanoví jejich úkoly.

Komise bude jmenovitě moci zříditi ve svém ústředním sídle:

1. Stálý generální sekretariát, jehož přednosta bude vybrán z příslušníků některého nepobřežního státu zastoupeného v komisi;

2. Úřad technický, jehož přednosta bude jmenován většinou hlasů stanovenou ve Statutu, náleží-li některému státu nepobřežnímu zastoupenému v komisi neb nezastoupenému, a usnesením jednomyslným, je-li příslušníkem některého dunajského pobřežního státu;

3. Úřad plavební, jehož přednosta bude vybrán z příslušníků některého evropského státu v komisi nezastoupeného;

4. Úřad všeobecného účetnictví a kontroly nad vybíráním poplatků, jehož přednosta bude vybrán z příslušníků některého státu pobřežního neb nepobřežního v komisi zastoupeného neb nezastoupeného.

Tito přednostové úřadu budou míti k ruce úředníky vybrané v první řadě a pokud možno ve stejné míře z příslušníků států pobřežních. Tento personál jest mezinárodní; jest jmenován a placen komisí a může býti jen jí odvolán.

Článek XXVIII.

Každý pobřežní stát označí, pokud se ho týká, vhodné úředníky určené k tomu, aby v mezích jeho hranic byli svými znalostmi a svým blahovolným přispěním nápomocni vyšším úředníkům mezinárodní komise a usnadňovali jim výkon jejich poslání.

Článek XXIX.

Pobřežní státy poskytnou úředníkům komise všechna usnadnění nutná k plnění jejich služby. Tito úředníci opatřeni jsouce průkazem komise ověřujícím jejich vlastnost, budou míti jmenovitě právo pohybovati se svobodně po řece i v přístavech a na veřejných překladištích, místní úřady každého pobřežního státu poskytnou jim pomoc a podporu, aby mohli vykonávati své poslání. Policejní a celní formality, kterým by se měli podrobiti, budou vykonávány vůči nim tak, aby nepřekážely výkonu jejich úřadu.

Článek XXX.

Řádně oprávnění úředníci komise oznámí každý přestupek plavebního a policejního řádu příslušným místním úřadům, které jsou povinny uplatniti vhodná donucovací opatření a oznámiti komisi, kterak byla vyřízena stížnost, jež na ně byla vznesena.

Každý pobřežní stát oznámí komisi úřady, které jsou příslušny rozhodovati jak v první, tak v odvolací instanci o přestupcích zmíněných v předchozím odstavci. Tyto úřady, jichž sídlo musí býti co možná nejblíže řeky, vyslechnou v případě potřeby onoho úředníka komise, který učinil oznámení o přestupku.

Článek XXXI.

Ve věcech soudních týkajících se dunajské plavby a projednávaných před soudem některého státu pobřežního nesmí býti od cizinců požadována žádná kauce judicatum solvi z důvodu jejich státní příslušnosti neb proto, že nemají bydliště neb sídla v zemi, kde se nalézá soud, aneb že tam nemají majetku.

Kapitánu neb veliteli lodi nemůže býti bráněno, aby pokračoval v cestě, z důvodů, že je proti němu zahájeno řízení, jakmile složil kauci požadovanou soudcem pro předmět sporu.

Článek XXXII.

Za účelem udržení a zlepšení plavebních podmínek v dunajském úseku mezi Turnu-Severinem a Moldovou, zvaném Železná Vrata a katarakty, budou ustaveny společnou dohodou mezi oběma přilehlými pobřežními státy a mezinárodní komisí zvláštní technické a správní úřady, které budou míti ústřední sídlo ve Staré Ršavě nehledě k pomocným úřadům, které by mohly býti zřízeny v případě potřeby v jiných místech úseku. Vyjímaje lodivody, kteří mohou býti vybráni z příslušníků všech národů, personál těchto úřadů bude poskytnut a jmenován oběma přilehlými pobřežními státy; týž bude řízen přednosty ustanovenými týmiž státy a schválenými mezinárodní komisí.

Článek XXXIII.

K návrhu úřadů ustanovených v předešlém článku bude komise rozhodovati o opatřeních vhodných jak k udržení a zlepšení splavnosti, tak pro správu úseku, jakož i o poplatcích neb případně všech jiných prostředcích, určených k úhradě těchto opatření, aniž z toho může vyplývati pro zastoupené vlády závazek k nějaké finanční podpoře.

Komise ustanoví zvláštním řádem působnost úřadů, způsob vybírání poplatků a platy personálu.

Komise svěří těmto úřadům vystrojení budovy a zařízení označené v čl. 288. trianonské smlouvy.

Jakmile zmizí přirozené obtíže, které odůvodnily zřízení tohoto zvláštního režimu, bude moci

komise usnésti se na jeho zrušení a uplatniti znovu na úseku ustanovení, která platí, pokud jde o práce a poplatky, na ostatních částech řeky, tvořících hranici mezi dvěma státy.

Článek XXXIV.

Komise bude moci, uzná-li toho potřebu, zavésti obdobný správní řád na jiných částech Dunaje a jeho říční sítě, které by skýtaly plavbě tytéž přirozené obtíže, a zrušiti jej za podmínek stanovených v předešlém článku.

Článek XXXV.

Mezinárodní komise určí sama způsob svého jednání jednacím řádem, stanoveným v plenární schůzi. Při sestavování svého ročního rozpočtu určí prostředky potřebné ku krytí všeobecných správních výloh. Ustanoví počet a místo svých periodických, řádných a mimořádných zasedání a utvoří stálý výkonný výbor, složený z delegátů přítomných v jejím sídle neb z jich zástupců, a pověřený dozorem nad prováděním rozhodnutí přijatých v plenu, jakož i nad správným chodem služby.

Předsednictví komise vykonávají vždy po dobu šesti měsíců střídavě všechny delegace dle abecedního pořadu zastoupených států.

Komise nemůže pravoplatně jednati, leč jsou-li přítomny dvě třetiny jejích členů.

Usnášení děje se dvoutřetinovou většinou přítomných členů.

Článek XXXVI.

Zákonným sídlem mezinárodní komise stanoví se Bratislava na dobu pěti let počínajíc dnem, kdy tato úmluva nabývá platnosti.

Po uplynutí tohoto období bude míti komise právo přeložiti své sídlo na další pětileté období do jiného města ležícího na Dunaji a to střídavě dle pravidel, která sama ustanoví.

Článek XXXVII.

Mezinárodní komise požívá jak pro svá zařízení tak i pro osobu svých delegátů výsad a imunit, které se přiznávají jak v míru tak za války pověřeným diplomatickým zástupcům.

Komise jest oprávněna míti na svých lodích a nemovitostech vlajku, jejíž tvar a barvy sama ustanoví.

Článek XXXVIII.

Každá otázka týkající se výkladu a provádění přítomné úmluvy musí býti předložena komisi.

Každý stát, který by mohl dovolávati se proti nějakému usnesení mezinárodní komise z důvodů nepříslušnosti neb porušení přítomné úmluvy, bude moci obrátiti se ve lhůtě šesti měsíců na zvláštní soud utvořený Společností Národů. Stížnost podaná z každého jiného důvodu za účelem vyřízení sporu nemohla by býti podána leč státem nebo státy územně sporem dotčenými.

V případě, že by některý stát odepřel podvoliti se nějakému rozhodnutí komise usnesenému na základě pravomoci, kterou jí dává přítomná úmluva, může spor býti předložen vysokému soudu zmíněnému v 2. odstavci za podmínek stanovených řádem řečeného soudu.

IV. Ustanovení všeobecná.

Článek XXXIX.

Mezinárodní dunajská komise a evropská komise dunajská učiní všechna nutná opatření, pokud to bude možno a účelno, aby byl zajištěn na Dunaji jednotný režim.

Za tím účelem budou si obě komise pravidelně vyměňovati veškeré informace, dokumenty, zápisy o schůzích, studie a projekty, jež by mohly zajímati jednu i druhou komisi. Ony budou moci ustanoviti společnou dohodou jistá shodná pravidla týkající se plavby a říční policie.

Článek XL.

Státy podepsavší přítomnou úmluvu vynasnaží se stanoviti zvláštními úmluvami jednotná pravidla rázu soukromoprávního, obchodního, zdravotního a zvěrolékařského, vztahující se na provozování plavby a dopravní smlouvu.

Článek XLI.

Všechny smlouvy, úmluvy, akty a úpravy vztahující se na režim mezinárodních řek vůbec a na Dunaj a jeho ústí zvláště, pokud jsou v platnosti v den podepsání přítomné úmluvy, zůstávají v platnosti ve všech svých ustanoveních, která nejsou zrušena neb změněna předpisy předcházejícími.

Článek XLII.

Po uplynutí pětileté lhůty počítajíc ode dne nabytí platnosti může býti přítomný statut podroben revisi, požádají-li o to dvě třetiny států podepsavších tuto úmluvu udavše ustanovení, jichž změnu pokládají za vhodnou. Tato žádost bude zaslána vládě francouzské republiky, která svolá do šesti měsíců konferenci, k níž budou pozvány všechny státy podepsavší tuto úmluvu.

V. Ustanovení přechodné.

Článek XLIII.

Předpisům této úmluvy sluší rozuměti v tom smyslu, že nejsou nikterak na újmu ustanovením mírových smluv, jež plynou z článků 327. (odstavec 3.), 332. (odstavec 2.) a 378. versailleské smlouvy a z obdobných článků smluv Saint-Germainské, Neuillyské a Trianonské.

Článek XLIV.

Tato úmluva bude ratifikována a její ratifikace budou složeny v Paříži ve lhůtě co možno nejkratší a nejpozději před 31. březnem 1922.

Úmluva tato nabude platnosti tři měsíce po uzavření zápisu o složení ratifikací.

Čemuž na vědomí nahoře jmenovaní plnomocníci podepsali přítomnou úmluvu sestavenou v jediném exempláři, který bude uložen v archivech vlády Republiky francouzské a jehož ověřený opis bude doručen každé ze signatárních mocností.

Dáno v Paříži, dne 23. července 1921.

(L. S.) J. BRUNET.

(L. S.) A. LEGRAND.

(L. S.) JOHN BALDWIN.

(L. S.) A. ANDREADES.

(L. S.) VANNUTELLI REY.

(L. S.) CONST. CONTZESCO.

(L. S.) M. G. RISTITCH.

(L. S.) Ing. BOHUSLAV MÜLLER.

(L. S.) SEELIGER.

(L. S.) Dr. ONDRACZEK.

(L. S.) GEORGE LAZAROFF.

(L. S.) E. DE MIKLOS.

ZÁVĚREČNÝ PROTOKOL.

Přikročujíce k podpisu aktu, stanovícího definitivní dunajský statut, a za účelem přesného vymezení jeho smyslu, podepsaní plnomocníci dohodli se na následujícím:

K článku II.

Pokud jde o část Tisy, ležící mezi ústím Sámoše, a Tisza-Ujlakem, bude na ní uplatněn režim přítomného statutu, jakmile tato část bude uznána mezinárodní dunajskou komisí za splavnou.

K článku XIX.

Ustanovení druhého odstavce článku XIX. není překážkou tomu, aby pobřežní státy případně požadovaly výhodu jeho nedodržení, které by bylo oprávněno všeobecnou úmluvou, o níž mluví článek 338. smlouvy Versailleské a jemu odpovídající články ostatních mírových smluv.

K článku XXII.

a) Dopravou míněnou v druhém odstavci článku XXII. sluší rozuměti každou veřejnou dopravu cestujících a zboží zřízenou cizí vlajkou mezi přístavy jednoho a téhož státu, jestliže tento provoz děje se způsobem tak pravidelným, souvislým a častým, že umožňuje, v téže míře jako pravidelné linie v pravém toho slova smyslu, nepříznivý vliv na státní zájmy státu, v němž je provozován.

b) Rozumí se, že ustanovení článku XXII. nemění ničeho na stavu, který vyplývá toho času z článku 332. smlouvy Versailleské a z obdobných ustanovení ostatních mírových smluv, pokud se týká jak vztahů mezi spojeneckými státy na straně jedné a Německem, Rakouskem, Bulharskem a Maďarskem na straně druhé, tak i vztahů těchto posledních států mezi sebou, a to po celou dobu trvání lhůt, po kterou tento stav bude zachován prováděním článku 378. smlouvy Versailleské a obdobných článků ostatních smluv.

Po uplynutí těchto lhůt stanou se ustanovení článku XXII. platnými pro všechny státy bez výjimky.

K článku XXIII.

Průvozní stát nemá práva zakázati průvoz zboží, uvedeného ve čtvrtém odstavci článku XXIII., aniž zakázati průvoz osob a zvířat vyjímaje v případech stanovených zdravotními a zvěrolékařskými zákony průvozního státu neb mezinárodními úmluvami, vztahujícími se k této věci.

K článku XXXI.

Článku XXXI. sluší rozuměti tak, že cizinci nemohou se dostati do postavení příznivějšího než vlastní příslušníci.

K článku XLII.

V případě, že by o zrušení evropské komise bylo rozhodnuto před uplynutím pětileté lhůty, stanovené v článku XLII., dohodnou se vlády, podepsavší přítomnou úmluvu, o podmínkách revise přítomného statutu.

K článku XLIV.

Prvnímu odstavci článku XLIV. sluší rozuměti tak, že není nikterak na újmu ustanovením, obsaženým v článku 349. smlouvy Versailleské a v obdobných článcích ostatních mírových smluv.

Čemuž na svědomí podepsaní učinili přítomný zápis, který bude míti tutéž platnost a trvání jako úmluva, k níž se vztahuje.

Dáno v Paříži, dne 23. července 1921.

(L. S.) J. BRUNET.

(L. S.) A. LEGRAND.

(L. S.) JOHN BALDWIN.

(L. S.) A. ANDREADES.

(L. S.) VANNUTELLI REY.

(L. S.) CONST. CONTZESCO.

(L. S.).M. G. RISTITCH.