K volání po chlebu přidružilo se volání po práci, po zabezpečené práci. A dělník má právo na práci, toho se chceme přidržeti. Krise nezaměstnanosti, odvislá od kolísající potřeby specialisovaných oborů průmyslových, nutila již v době předválečné pečovati o nezaměstnané. Již před 90 lety navrhl Simonde de Sismondi, aby se podnikatelé organisovali dle svých společenstev a aby byli nuceni nésti náklad na vydržování všech nepracujících dělníků svého oboru. Ve Švýcarech, Belgii, Anglii a Německu zabývaly se pak odborové svazy péčí o nezaměstnané. Péče o nezaměstnané odborovým svazům dle vlastních jejich slov velice prospěla, zvýšivši vážnost jejich u dělnictva a sesílivši uvnitř stav členstva. Pojištění nezaměstnaných má veliký neodkladný zájem pro společnost, netoliko pro třídu dělnickou.
Předložená osnova zákona hledí tomu vyhověti. Osnova jest vybudována na Gentském systému, jenž jako takový jest dobrý a přizpůsoben normálním poměrům, avšak našim nynějším mimořádným poměrům nejeví se býti přiměřeným. Mimořádné doby vyžadují mimořádná opatření, kteráž nelze tak snadno určiti, kteráž musejí býti povahy hladké, přizpůsobené kolísajícím poměrům. Potírati jest připojení na společenstva a odborové organisace, což vykonává přílišný koaliční nátlak na všechny dělníky, kteří v určitém směru nejsou organisováni.
Proč nebyl vzat zřetel na návrh, jenž byl podán v poslanecké sněmovně, dle něhož výlohy pojištění měl nésti z jedné třetiny podnikatel, z jedné třetiny stát? Proti rozdělení na polovic s odborovými organisacemi zajisté to výhoda. Nemohu si také mysleti, že by odborové organisace na toto obrovské větší zatížení kladly váhu, poněvadž přece samy tvrdí, že dnes jsou tak posíleny, že bez jakékoli škody mohou se zříci pojištění v nezaměstnanosti. Odborové organisace pomýšlely na zmenšení výloh, aby zůstaly schopnými k akcím, a žádaly samy v Kodani na sjezdu odborových organisací roku 1910 státní pojištění nezaměstnaných. Odborové organisace octnou se také brzy v rozporu se svým vlastním účelem.
Taktika jejich stávek vyžaduje jakožto přípravu odborářské akce, zánik nabídky pracovní síly, umělého teritoriálního přesunu dělnických mas atd.
Mimo to jest s péčí o nezaměstnané úzce spojen průkaz o práci. K tomu nepostačují toho času naprosto okresní a obecní úřady. Musí býti postaráno o to, aby tato otázka současně a důkladně byla řešena. Jak těžké to bude vědí zasvěcenci sami nejlépe.
Pročítáme-li nejnovější výměr o podporách v nezaměstnaností z března, nalezneme ustanovení, které zvlášť žen těžce se dotýká. Praví se tam (čte); >Bod a): Všechny mladší svobodné osoby,které nemusejí pečovati pro jiné příslušníky rodiny,zvláště svobodné ženy, jsou vyloučeny z podpory pronezaměstnané.< Předně schází ustanovení pro >mladšíosoby<, ustanovení ohledně mladistvých osob jde do 21. roku, kteréž eo ipso jsou vyloučeny. I když můžeme připustiti, že všechny svobodné matky jsou vyloučeny, mají-li pečovati o jedno nebo více dětí, pak ptám se vás, co mají činiti všechny ty ženy, kteréž od svého útlého dětství stojí v továrně a pro jinou práci již nejsou dosti schopny. Chce se tím, aby se tyto ženy uchopily práce domácí a polní. Myslím, že to nejde, a že při vysokém procentu ženského dělnictva, obzvláště v průmyslu textilním, tento výměr se jeví právě tak krutým jako nespravedlivým. Obzvláště ve větších průmyslových městech jsou ženy, které vykonávají práci tovární, bydlejí bez rodiny, a které pak, jsouce oloupeny o jakoukoli možnost živobytí, nemohou zaplatiti ani svůj nocleh.
Výměry mají bráti zřetel na tohoto činitele, to může a musí býti energicky žádáno a to také žádáme.
Veškeru nezaměstnanost však dlužno potírati od kořene tím, že jej hledáme právě tam, kde má svou vlastní příčinu.
Nezaměstnanost dlužno pokud možno omezovati, nikoli odpíráním práva na zaopatření ve výměrech, když nezaměstnanost již zde jest. Pokud, slavný senáte, nenajdete prostředků, abyste zabránili přímo šílené hospodářské politice státu, nebudete moci počítati na zlepšení v průmyslu. Každé poškození průmyslu jest poškození dělnictva, jest rozmnožením nezaměstnanosti. Plně zaměstnaný průmysl a dalekosáhlou možnost pracovní nelze rozlučovati. Jestliže se kdo domnívá, že poškozením německého průmyslu získá něco pro český průmysl, pak mýlí se tito tvůrčí držitelé moci, neboť tyto úspěchy jsou umělé, jen zdánlivé. Ve skutečnosti však to jest: Těžké poškození státního hospodářství, národního hospodářství. Dlužno nasaditi všechny páky, aby průmysl opětně byl posílen, aby jemu škodlivá opatření byla zrušena, aby mu zpět dobyta anebo nově utvořena byla odbytiště, aby naši dělníci mohli opět získati pracovní možnosti a životního zabezpečení. Pak nejlépe se postaráme o dělníky a můžeme pak zbudovati naší péči o nezaměstnané na pevných, lepších základech. (Potlesk něm. senátorů.)
Místopředseda senátor Niessner: Slovo má pan sen. dr Kovalík.
Senátor dr Kovalík: Slavný senát! Keď uznávame potrebu toho, že v tom pripade, keď robotníci nemajú zamestnania v priemyslových podnikoch a keď absolútne žiadnej práce nedostat nemóžu, keď tedy uznávame potrebu toho, aby títo nezamestnanci odborovými organizáciami i štátom boli podporovaní, lebo nemóžu byt daní hladu na pospas, keď uznávame túto potrebu, tedy pri tom, až náš ľud bude sa nás pýtať: >rečoste odhlasovali toľko sto a sto milionov pre nezamestnanych<, ktoré miliony predsa len musí sniesť a zaplatiť ľud dane platiací, musíme vedeť mu odpovedet, že sme všecko urobili na to, aby nezamestnanost bola omedzená.
Ako sa dá tomu odpomôcť? Odpomôcť sa da tomu tak, keď štát podporuje priemysel a prácu a potom ešte jedným spósobom, ktorý tieže uvediem. (Hlas: Velkostatkáři nepodporují práci!)
Čo sa tedy týka toho, aby štát podporoval priemysel, chcem poukázať na Slovensko, kde tiež jest veľká nezamestnanosť. Ministerstvo národnej obrany vypísalo súbeh na dodanie 100 tisíc parov obuví pre vojsko. Zaujímal som sa o tú vec, koľko pracovníkov, koľko priemyselníkóv sa zúčastní na Slovensku tohoto súbehu, a dozvedel som sa toho. Na tento súbeh na 100 tisíc párov obuvi pre vojsko prihlásila sa zo Slovenska jedna jedinká malá továrňa, ktorá zamestnáva 42 robotníkov. Mimo to prihlásil sa eště jeden obuvník z Oravy z Dolného Kubína, ktorý pomíkol 300 párov a mimo to eště jedno družstvo v Bratislave. To bolo všetko. Pýtal som sa, koľko sa prihlásilo z Čiech a Moravy. Tam sa prihlásilo 20 až 30 väčších a menších tovární. Čo z toho vysvitá? Vysvitá z toho, že na štátnych dodávkách sa Slovensko zúčastní sotva jedným až dvoma procentami.
Dostávam listy - a móžem je ukázať - od malotovárníkov, maloživnostníkov, kde žiadajú o prácu, lebo žiadnej nemajú. Tedy je treba keď štát pre svoje potreby také súbehy vypíše, aby sa na Slovensku o tom každý odborník dovedel. Ak je to možné? Keď sa tieto súbehy oznámia vo všetkých novinách, za druhé, keď sa to oznámí patričným družstvám, aby to zase svojim odborným robotníkom a pracovníkom mohly sdelit. Doposial sa to nestalo. Tak je to vysvetliteľné, že v tom jednom prípade, na súbeh tých 100 tisíc párův obuvi na Slovensku prihlásila sa jedna jedinká menšia továreň. Ja som o tom písal potom v novinách a dostával som listy, kde sa rôzní interessenti pýtali, aký je to súbeh, kde sa majú prihlásiť a jako? Keď tu je potreba pro štát, nech je to už práca obuvnická, krejčovská pro vojsko či pro železničných zamestnancov a tak dlej, potom keď budú štátne stavby, je treba, aby štát a ministerstvá sa postaraly o to, aby na Slovensku sa o tom dozvedeli. Vždy, hovorím o tom na Slovensku, lebo tam ešte nenie všetko tak zorganisované, aby sa hned mohli ludia dovedet o tých súbehoch štátnych. Na Morave a v Čechách o tom vedia. Tam sú organizácie. Ministerstvo nechť sa o to postará, aby štátne súbehy i na Slovensku boly uverejňovane takým spôsobem, aby sa všetky odborné družstvá o tom dozvedely. To je jedna vec.
Druhá vec, a zase hovorím o Slovensku a o tom aká chyba sa tam stala. Vieme, že na Slovensku je prebytok dreva a drevarský priemysl tam stagnuje úplne. To sa nevzťahuje len na veľkých podnikateľov, nech už sa menujú akokoľvek, ale to sa vztáhuje na pracovný ľud, ktorý pracuje v horách a lesoch. Je tisíc a tisíc rodín, ktoré sa živia z drevarskeho priemyslu a musia byt propusténe. A tu sa stala chyba od vlády. My máme toľko dreva, že sa im hradila nielen potreba domáca, ale že sa mohlo zasielať do Maďárie, Rakúska, do Francúzska a do Nemecka, že sa mohlo vyvážať na tisíce a tisíce vagonov. Ale vtedy sa veľmi obťažoval vývoz dreva, že sme ztratili naše trhy, že prišlo rumunské drevo do Maďarska a do Rakúska a slovenské drevo hnije. To bola veľká chyba.
Ja som bol v tej drevárskej komisii, keď ma vyslál predošlý klub slovenský, a já som tam vždy urgoval, aby nerobili ťažkosti, leboť tak sem prijdú penieze a ľud robotnicky bude zamestnaný. A tu vidíme tie škody, že vtedy, keď sa mohol náš drevársky priemysl podporovať s úspechom, nepodporoval sa.
Je treba i teraz podporovať priemysl zmenšením daní, už téraz - hovorím už všeobecne - potom snížením tarif dopravných, uvolnením obchodu a všeobecným uvolnením hraníc. Tedy toľko v tejto otázke podporovania rôzneho priemyslu štátem. Ale v tom prípade keď pri tých všetkých próbach podporovanie priemyslu predse ostanú nezamestnaní, predse ostanú ešte vždy nevinno nezamestnaní. Akým spôsobom dá se tomu odpomóct?
Už raz som z tohoto miesta upozorňoval na to, keď som o Slovensku hovoril, že takí nezamestnaní sa môžu upotrebit na práce všeobecného záujmu. Ja som zo Žiliny, kde sú veľké továrne. Tam je súkennická továrňa, tam je celuloidka, cementárňa a iné továrne. Kdo pracuje v týchto továrňach? V tých pracuje ľud z dedín. Prosím, keď už absolútne nemá ten robotník prace v tých továrňach, keď už továrne niesú s to ho udržať a vyplácať, vtedy môže sa upotrebiť ten pracovný ľuď' prácí všeobecného záujmu. Ná Slovensku je toľko potrebnej práce, že vždy by bolo dost práce pro nezamestnaných. Tam je regulovanie riek Moravy, Váhu, Oravy a Nitry, ktoré toľko škody narobia štátu, roľnickemu ludu, tomu chudobnému ludu, tolko sto a sto hektárov ročnej úrodnej pódy odnesie Váh, Orava a Nitra! Raz sa už musí prístúpiť k regulácii, tychto rek. Tam sa móžu uzotrebiť nezamestnaní. Pak prestane nezamestnanosť. Nenie ovšem času, abysom o tom teraz obšírne hovoril. To by byla jedna vec.
Druhá věc: Na Slovensku obce a dedíny sú zanedbané. Tam je toľko práce, zvlášť v ohľade zdravotníckom, že tí nezamestnaní by mali byť zamestnaní v obciach, čo i sám zákon žiada. Zákon žiadá, že pri nezamestnanosti obce móžu upotrebiť takých nezamestnaných k všeobecným prácam verejným. U nás na Slovensku dediny sú tak zanedbané, úmrtnosť detí je tak hrozná, zdravotně pomery sú také smutné, že mre sto a sta deti. Prečo? Pre zlú vodu. Kdo poznal pomery na Slovensku, vie, že v roľníckych bytoch hnojovka sú na dvore. Tam sú tiež studne a hnojovka vteká do tých studní. To infikuje studne a ľud a deti to pijú, a z toho vznikajú rôzne infekčné choroby. Tu je práca, nové studne s čistou vodou kopať, ale to sa nekoná. Obec a zem sa nestará o to. Prečo by sa nepridržáli nezamestnaní k takým pracam a stavbám nemocníc, ktoré musie byť vybudované na Slovensku? Nech sa nezaměstnaní upotrebia i k takým prácam všeobecného záujmu.
Potom sú projektované železnice, sú projektované cestv. Tedy práce je dosť. Abysom konkludoval svoju reč a došiel ku koncu: keď tedy štát má sto a sto milionov platiť nezamestnaným, nech ich upotrebi a nech sto a sto milionov investuje do takých robot, ktoré sú pre všeobecné dobro potrebné a užitočné.
Není to dosti toho zde len vzpomenouti, ale k tomu je treba systematické organisace té práce, jak od obcí, tak i od státu, O tom se musí vážně rozmýšleti a vážně se musí přikročiti k organisování té práce v obcích a všeobecného záujmu. V tej nadeji, že štát a obce postarajú sa o tieto potrebné práce a pristúpia vážne k organizovaní tych verejných a všeobecných záujmov práce, ja akož i strana uznávame, že i štát musí svojou podporou prispeť k udržanie tých nezamestnaných, ale s druhej strany nech podporuje industriu, oko som to už spomenul a nech podporuje tu vo všeobecnom záujmu prácu. Končím. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr Soukup: Dalši slovo má pan senátor Ackermann. Prosím, aby se ho ujal.
Sen. Ackermann: Slavný senáte! Byly zde sneseny stížnosti, které se týkají zaviněné nezaměstnanosti. My, kteří jsme zde více v Praze, máme příležitost snad týdně těmi věcmi se zabývati anketami u ministerstva sociální péče, a bylo zde správně řečeno panem kolegou Jílkem, že tato tíha, která jest zaviněna resorty jinými, jest pravidelně přenesena k odpovědnosti a starosti ministerstvu sociální péče. Ministerstvo sociální péče jistě po této stránce koná dosti svou povinnost. Ale když se zde mluví o tom, co by měl stát dělati, co by měly dělati obce, bohužel, když skutečně se s těmi návrhy přichází a mají býti realisovány, že přirozeně stát, případně vláda sama říká, že nemá prostředků. A pozorujeme-li dnešní naše poměry, shledáváme, že naši státní občané, zejména majetkové vrstvy, neřídí se tím starým evangelickým příkazem: >Cojest císařovo, dávati císaři a co jest božího, dávatibohu.< Snad se ještě řídí tím příkazem, co jest božího, dávati bohu, ale jakmile se má říci, že má něco býti dáno státu, aby mohl jako takový tvořiti, aby mohl pro své příslušníky, co potřebují po stránce technické i po stránce svého rozvoje vybudovati, v tom okamžiku se naše kapitalistické vrstvy a měšťácké třídy uzavírají.
Proto také přirozeně dochází k takovým zjevům, které dnes máme projednávati, A, slavný senáte, říkám, že dnes projednáváme zákon, který bude zákonem pro další časy. My snad za týden budeme se znovu zabývati otázkou nezaměstnanosti a sice z příčin těch, že zákon z roku 1918 ze dne 10. prosince musí býti zase ještě jednou opraven, poněvadž podpory podle tohoto zákona, které jsou vypláceny, pro dnešní dobu nedostačují. Jak z posledních porad u ministerstva sociální péče vyšlo na jevo, bude ta předloha předložena Národnímu shromáždění a jistě že pak přijde také k nám.
Tedy ty bolesti, které zde byly sneseny na ministerstvo vojenství kolegou Jakubkou a jinými i na soukromé zaměstnavatele, třeba z posledních slov by se nechalo vycítiti, že snad zaměstnavatelé na Slovensku jsou nepozorní k státním dodávkám, jsou do jisté míry pravdivy. A vidíme, že také v některých případech, třeba u náš v Čechách, na Moravě nebo ve Slezsku, skutečně jsou vypsány státní dodávky, ať jest to pro ministerstvo národní obrany, nebo kterékoliv jiné veřejné účele. Poněvadž však není z toho zrovna takový velký kapitalistický užitek, tak velké zisky, tedy na základě toho raději taková oferta se pomine a pak přirozeně vrhá se dělnictvo do nezaměstnanosti a vysílá se, aby domáhalo se podpory.
Jen tak stručně chtěl jsem se zmíniti o tom, co jest, ale chci ještě poukázati k samotnému vývoji tohoto zákona, o kterém se má u nás jednati, že totiž není pouze u nás, že zákon sám, o kterém dnes jednáme, jest již, abych tak řekl, v celé řadě států jiných. Otázce pojišťování dělnictva v nezaměstnanosti věnovala se v cizině již před více roky náležitá pozornost. I u nás věnována byla pozornost této otázce za starého režimu rakouského. Shledáváme také, že bylo to skutečně u nás, jak jsem v poslední době zjistil, na př. samotné město Praha, kde zabývali se již před válkou otázkou podpory v nezaměstnanosti v komunálním programu, a byla to také, tuším, Plzeň, která se také zabývala v komunálním programu touto otázkou podpory v nezaměstnaní dělnictva. Ale přišla válka a všechny ty programy byly shrouceny. Od té doby, co proklamována byla svoboda živností, ulehla na občanskou společnost nezaměstnanost osob práce schopných a k práci volných, jako dusivá přítěž. Byla hybnou silou při všech revolucích a sociálních otřesech a nebudeme-li ji řešiti liberálně k uspokojení pracujících vrstev, bude nezaměstnanost z toho vyplývající strašiti dále veřejné zájmy a bude jistě hybnou silou vždy každé možné revoluce.
Nezaměstnanost, jež dolehla na Anglii za dob Jindřicha VIII,, přivedla Tomáše Moora ku kritice stávajícího řádů, zjevy nezaměstnanosti odvrátily Owena a Gismondiho navždy od individualismu. Náš učitel třídního socialismu Karel Marx navazuje na nezaměstnanost i společnost, v níž jsou třídy panující a ovládané, a uvádí, že otrok živí celou společnost, ale společnost, která si dává vysvědčení, že je společností moderní, která následkem krisí a nezaměstnaností jest donucena sama své otroky živiti, ta moderní společnost se o své otroky, kteří jí moderní společenské žití vybudovali, nestará a starosti o ně se vyhýbá. Když moderní soukromokapitalistická společnost sama nemá citu, aby postarala se o své živitele, kteří jí blahobyt v dobré konjunktuře průmyslu vybudovali, sahá k tomuto velenutnému sociálnímu zařízení odborové organisace se státem, jinými slovy, dělnictvo prostřednictvím svých odborových organisací za pomoci státu zavede si své pomocné podporování v nezaměstnání.
Co návrhem zákona budeme zaváděti, jest v celé řadě evropských států již více roků zavedeno. Ve Švýcarsku město Bern zavedlo dobrovolné pojištění proti nezaměstnanosti již v roce 1893 s příspěvkem 5000 franků ročně. Belgické město Gent, podle jehož zákona podporování v nezaměstnanosti je vybudována naše předloha zákona, zavedlo toto účelné pojišťování nezaměstnaných již v roce 1901 a koncem roku 1906 mělo toto pojištění v Belgii již 26 obcí. Město Strassburk provedlo komunální podporování nezaměstnaných v dohodě s odborovými organisacemi v roce 1906 dnem 27. prosince, a sledujeme-li náš zákon s tamním zákonem a prováděcím nařízením, který dle posudku tamních sociálních politiků se velice osvědčil, zdá se býti náš zákon velikým pokrokem na poli sociální politiky; je zákonem, který jsme povinni dělnictvu v zájmu. uhájení lidského žití, v zájmu výchovy dítek a záchrany před smrtí hladem v době nezaměstnání v život uvésti.
Zákon pro nás stává se jako pro odborové organisace, abych tak řekl, přímo zákonem policejním. My na sebe béřeme, jak máme předlohu před sebou, velikou odpovědnost, ale přebíráme ji velice rádi, poněvadž víme, že přece jen to bude zákon, který přivede hodně pořádku do našeho sociálního pojištění.
Jedno přání bych ovšem projevil a sice k přítomnému panu ministru sociální péče, aby zákon sám nenabyl hned platnosti, a jak zde již bylo panem referentem dr Brabcem sděleno, nemůže toto opatření nabýti platnosti, poněvadž poměry pro to nejsou zdravé - aby s jeho realisováním bylo posečkáno, až se u nás poměry vyvinou tak, aby skutečně na zákon mohlo býti sáhnuto. Hlad je, velectění pánové, zlá věc a zejména, kdo jsme ho v životě prodělali jako proletáři, víme, že těžce působí v řadách dělnických rodin a že má veliký vliv na mladou generaci v dělnických rodinách.
Z těchto příčin, jak zde bylo prohlášeno, budeme hlasovati pro zákon tak, jak je nám našim sociálně-politickým výborem doporučen, s tím přáním, aby také poslanecká sněmovna uznala, že senát jí nedělá velikých nesnází, že je pouze korektivem, a jestli se nějaká změna stala, že je to pouze korektiv. (Výborně.)
Místopředseda dr Soukup: Uděluji slovo dalšímu řečníku panu sen. Jarolimovi.
Sen. Jarolim (německy): Slavný senáte! Předloha, kterouž právě projednáváme a dle níž má býti zavedena podpora v nezaměstnanosti, byla by bývala zcela podstatným pokrokem, kdyby byla bývala podána tak asi před 25-ti lety ve starém Rakousku, kdyby byla přišla v době, kdy právě bylo nutno ještě vésti veliký boj, zda-li stát má vůbec zavésti podporu v nezaměstnanosti, totiž v době, kdy ponejprv vznikl gentský systém a větší jedno město uznalo, že podporu v nezaměstnanosti také stát anebo obec má poskytovati. V onom čase se ještě stávalo, že ve starém Rakousku dělníci, kteří od odborové organisace dostávali podporu v nezaměstnanosti, byli považováni za tuláky bez prostředků.
Od té doby mnohé se změnilo. Spor nevede se více o to, zda-li podpora v nezaměstnanosti se má uznati čili nic, ale spor vede se již jen o výměru. O tom jsme si úplně za jedno, že vývoj věcí postoupil tak daleko, že již nemůže býti člověka, jenž by veřejně mohl popříti nárok na podporu v nezaměstnanosti, takže tedy gentský systém, má-li býti zaveden, jest oslabením vlastní podstaty státní péče o práci. My němečtí sociální demokraté jsme tudíž zcela samozřejmě pro to, aby nucené pojištění proti nezaměstnanosti bylo zavedeno a vzhledem k tomu bylo by nám. bývalo mnohem sympatičtější, kdyby vláda byla Národnímu shromáždění předložila také dotyčnou osnovu. Bohužel se to nestalo. Ale i kdyby bylo trvalo toto poznání, že nucené pojištění jest nezbytně. nutné, nebyla by to bývala naprosto žádná ukvapenost, žádné přílišně sociálně-politické dobývání větrných mlýnů z toho jednoduchého důvodu nikoliv, poněvadž již dnes máme řadu států, kde nucené pojištění bylo provedeno. Máme nejdříve nucené pojištění v Anglii, kde asi 13 milionů lidí podrobeno jest nucenému pojištění, máme nucené pojištění v německém Rakousku a domníváme se přece, že to, čeho si mohli v ohledu sociálně-politickém popřáti v ubohém německém Rakousku, zajisté také u náš v tomto státě by bylo možným. V Německu jest dělnické pojištění upraveno nařízením, ale také toto přibližuje se téměř nucenému pojištění. Zastávali jsme toto stanovisko také v sociálně-politickém výboru senátu. Bohužel jsme nepronikli. Senát, postavil se rovněž na stanovisko, že nejdříve dlužno provésti gentský systém. Zejména jsme však také proto nepronikli, poněvadž jak pan ministr sociální péče, tak také jiní páni zástupcové zúčastněných ministerstev prohlásili se vší rozhodností, že v dozírné době nelze zavésti státní nucené pojištění a to zejména z dvou důvodů. Bylo prohlášeno, že nejdříve nutno provésti všeobecné vybudování starobního a invalidního pojištění, aby arganisátorsky byli tu orgánové, kteří by pak spravovali pojištění proti nezaměstnanosti, a mimo to že nemá stát nyní prostředků, aby nesl finanční náklad pojištění v nezaměstnanosti, Tento poslední důvod - vrátím se k tomu ještě - jest zajisté nejhorší. Buďto jest zde možnost rozřešiti otázku nezaměstnanosti tím způsobem, že tu nebude nezaměstnaných, pak není třeba podpory v nezaměstnanosti, anebo jsou tu nezaměstnaní, pak nutno - dle toho neb onoho systému - podporu v nezaměstnanosti poskytovati.
Jak již řečeno, přiklonil se sociálně-politický výbor senátu k argumentům vlády. Tato otázka byla již před tím projednávána v poslanecké sněmovně a zvláštním bylo to, že poslanecké sněmovna tuto předlohu tak zředila, že gentský systém byl vlastně postaven na hlavu. Strany, které v poslanecké sněmovně hlasovaly pro to, aby § 7 vládní předlohy byl změněn a obdržel zcela nové znění, pomýšlely patrně na to, že by odborové organisace mohly z toho míti větší nebo menší výhody. Tomu tak naprosto není; neboť odborové organisace nepotřebují přitažlivých prostředků Gentského systému, nespočívají na tom, odborové organisace založeny byly z jiných důvodů. Pokud bude trvati soukromokapitalistické vykořisťování, potud budou také trvati odborové organisace ve své nynější formě a podobě, ať již gentský systém bude proveden čili nic. Pánové, těch stran, které tyto předlohy v poslanecké sněmovně zředily, nemohli vzdor všemu nepřátelství proti odborovým organisacím sprovoditi se světa skutečnost, že odborové organisace zůstanou tím, čím byly dříve.