Nezaměstnanost zvyšuje hospodářskou krisi. Když dělník nemá koupěschopnost, klesá odbyt oděvů, prádla, obuvi a jiných potřeb a tím nezaměstnanost se rozšiřuje do všech odvětví výrobních a obchodních. Uvážíme-li, že dnes jest desetitisíce lidí nezaměstnaných, přijdeme ku přesvědčení, že musí býti zjednána náprava. Jinak spějeme k velkému hospodářskému otřesu.
Podpory v nezaměstnání mají zmírniti pouze následky nezaměstnanosti, ale nezaměstnanost odstraní pouze správná regulace výroby vzhledem ku spotřebě.
Zákon tak, jak je usnesen v sociálně-politickém výboru, je výslednicí dohody zástupců stran ve výboru. Máme proti zákonu vážné námitky, hlavně proti §u 8, který zhoršuje usnesení poslanecké sněmovny. Dle tohoto usnesení měl nezaměstnaný, byl-li bez práce 8 dnů, nárok od počátku nezaměstnanosti. Změna přináší zhoršení, neb za prvých 6 dnů nemá býti vyplácena podpora žádná.
Přes to budeme hlasovati pro zákon tak, jak byl změněn v sociálně-politickém výboru.
Místopředseda sen. Niessners: Slovo má pan senátor Šťastný.
Sen. Šťastný: Slavný senáte! S povděkem kvitujeme, že sociálně-politický výbor senátu dovedl se přenésti přes různé náběhy z různých stran podnikané, aby odborová organisace jako taková ztratila ingerenci, kterou jí zákon právě projednávaný dává při výplatách podpor v nezaměstnanosti.
Bylo jasně řečeno a já to jen zdůrazňuji; že by to byl prapodivný účet, kdyby se neuvážilo, že odborová organisace znamená pořádek v řadách, a kdo dobře zná chod naších podniků, bude s námi souhlasiti, řekneme-li že pořádek je hlavním činitelem při výrobě. Jedině odborová organisace jest s to, aby vyrovnávala takové spontánní okamžiky, které se v denním životě objevují, aby je sváděla do určitého konkrétního řečiště. S povděkem konstatujeme, že sociálně-politický výbor senátu se dovedl přes tyto návrhy přenésti.
Bude mi prominuto, jestliže poněkud upozorním na moment, který je pro nás velmi závažným. Jako v mnohých případech, tak i v tomto případě přicházíme pouze s obkladem na rozpálenou hlavu, aniž zkoumáme základ nemoci, která by se měla jinou diagnosou léčiti. Přicházíme mírniti bolesti nezaměstnanosti, ale zapomínáme, že ta nezaměstnanost, jak se u nás v republice rozmohla, nemusila býti. Když člověk uváží, že nezaměstnaných, kteří jsou dnes podporováni - to není plná statistika - za posledních měsíců v lednu, únoru a březnu je konstatováno 36 tisíc, 43 tisíc, 48 tisíc, 32 tisíce, je počet skutečně nezaměstnaných nejméně trojnásobným po tom omezení, které se stalo v nynějším chaotickém podporování nezaměstnaných. Tedy to je pro nás číslice poněkud povážlivá.
Slavný senáte! Nedávno jsem byl v Jugoslavii, v Lublani a měl jsem příležitost mluviti nejen s naším generálním konsulem drem Benešem, ale také s predsednikem místní vlády lublaňské o těchto poněkud povážlivých poměrech, při určité příležitosti. Sám ten predsednik lublaňské vlády konstatoval, že my jsme samý kousek papíru, samý dopis, ale abychom přišli s nějakým řádným obchodním jednáním a abychom snad něco vyjednali, že na to nestačíme, že je s námi škoda každého slova. V Lublani na příklad se dostane kabát s vestou - viděl jsem to ve výkladní skříni - podprostřední jakosti za 2000 K, obuv, za 800 až 900 korun. Jeden vám všem známý operní pěvec vinohradský, který je nyní v Lublani, ukazoval nám oblek na sobě, tedy svrchník a šaty za 9500 K žádné přední jakosti, nýbrž podprostřední. Uvážíme-li relaci valutní, že jihoslovanská koruna má se k naši jako 2:1, přepočítáme-li to na naše peníze, vidíme absolutní číslici, která znamená, že u nás je skoro o polovinu levněji. Kdybychom šli s naší výrobou na trh jugoslávský v čas, byli bychom odpomohli té veliké krisi, která dnes opravdu zuří v průmyslu konfekčním, textilním a obuvnickém. To se nestalo. Rovněž tak, velectění pánové, máme veliké projekty (Sen. Jarolim (německy): Ano, proč se tak nestalo?), na příklad veliký projekt elektrisace Prahy štěchovickou přehradou. Dovedeme dva roky o něm mluviti, snad i 5 let ještě budeme o něm mluviti, ale k faktickému projektu se nedostaneme a ke stavbě teprv ne, ač víme, že by to rozřešilo velkou nesnáz, poněvadž elektrická síla u nás je eminentně drahá. Uvážíme-li, co znamená pro naši produkci, bylo by to vyřešením nejpodstatnější části výrobních nákladů. Teď nezbývá nám nežli abychom konečně přicházeli s tím obkladkem na rozpálenou hlavu, abychom šli pouze mírniti bolest, která tu již jest. Teď řešíme podporu v nezaměstnanosti, a slavný senáte, to, co nám předkládá sociálně-politický výbor senátu, považuji za zhoršení stavu té předlohy, jak přišla z poslanecké sněmovny. Je to zejména původní § 7, jak přišel z poslanecké sněmovny; >Zákon zmocňuje vládu, aby po dobu poválečných poměrů hospodářských po slyšení ústředen odborových organisací stanovila nařízením pro přesně určené období časové, jak výjimky ze zásady v odst. 1. stanovené tak i nejmenší výměru státního příspěvku pro muže, ženu a pro zaměstnance svobodného nebo ženatého.<
Považovali jsme to za naprosto spravedlivé. Zde jsou různé námitky, především námitka, kterou pan referent zejména vyzdvihl v této věci, že prý by mohly odborové organisace příliš hřešiti na tuto jednotnost státního příspěvku samy totiž dávajíce velmi malou podporu; ale stát by přece byl povinen platiti to, co se všeobecně zákonem nebo nařízením prováděcím určí.
Slavný senáte! Nemyslím, že je to takové. To se dá tvrditi jenom tam, kde se nezná dobře po této stránce psychosa našeho dělnictva. Nedovedu si představiti dělnictvo, zejména naše inteligentní dělnictvo, aby bylo členy takové organisace, která by dávala tak malichernou podporu, že ten rozdíl, který má býti rozhodující, mohl by obnášeti tak velkou sumu, aby mohl býti pozoruhodný.
Mám spíše za to, že členstvo odborových organisací se postará, aby donutilo své vedení, aby upravilo míru podpory co možná výš, ale ne aby se zakládaly nové odborové organisace s příliš nízkou podporou. Ta argumentace mně nepřipadá zrovna velmi vážnou.
Tak, jak sociálně-politický výbor senátu nám předlohu zde položil, odst. 4. vylučuje, a činí ilusorním odst. 1. Odstavec 1. praví:>Státní příspěvek rovná se co do výše podpoře, kterou podporovanému vyplácí odborová organisace ze svých peněz.< Odstavec 4. praví:>Vláda se zmocňuje, aby po dobu poválečných poměrů hospodářských, po slyšení ústředen odborových organisací stanovila nařízením pro přesně určené období časové, jak výjimky ze zásady v od. 1. stanovené, tak i nejmenší výměru státního příspěvku pro muže, ženu a pro zaměstnance svobodného nebo ženatého. <
Na jedné straně se konkretně stanoví výše té podpory, ale na druhém místě se vláda zmocňuje, aby ji vláda vyměřovala. Tedy tyto dva odstavce se vzájemně vylučují. A když už šlo o to rigorosní znění tohoto zákona a myslelo se, že co nám poslanecká sněmovna poslala, nevyhovuje -máme tu nový lapsus -, pak nevím, proč bychom nahražovali něčím horším to, co bylo možná lepším.
V § 8 se praví: >Nárok na státní příspěvek v nezaměstnanosti přísluší nezaměstnanému sedmým dnem po dni, kdy se hlásil nezaměstnaným.< Pan referent zde argumentoval takto: Podpora prý se má vypláceti předem, ale týden musí býti vyčkávací lhůta, totiž dotyčný nezaměstnaný se hlásí, ale za týden dostane pro týden příští předem vyplacenou podporu. Nevím, proč takhle to má býti precisováno, když fakticky teprve za týden podporu dostane. Jestli ji dostane zaplacenou za minulý nebo příští týden, to nerozhoduje. Ale závažnou jest tato okolnost. Pan referent říkal: >Když dělník opouští práci, tož z té poslední výplaty má tolik, aby mohl býti týden živ.<
Jak to dnes vypadá v našem průmyslu, zejména u některých odvětví, kde dnes právě restringujeme pracovní dobu? Pracuje se ne již 8 hodin, nýbrž místy jest pracovní doba 4-5 dní v týdnu a ta restrikce vede k horšímu než úpadku, protože následuje propouštění dělnictva. Nevím, zdali ta mzda, kterou dělník dostane, postačí na to, aby týden mohl býti živ, aniž by musil míti pomoc. Tedy ta argumentace nezdá se mi býti závažná.
Jest to dále § 6. Zde v odstavci 2. po středníku přichází nová věta: >Má-li nezaměstnaný přijmouti práci mimo místo svého pobytu, jest mu zabezpečiti bezplatnou dopravu do místa pracovního k nastoupení práce.< Toto ustanovení zdá se dosti imaginární. Já bych se ptal, na čí účet? To se zde neříká, zda na účet státu, nebo zda na účet organisace. Tedy nová nejasnost! Když už tolik záleželo na tom, aby zákon tento byl úplný, přesný a rigorosní, nemělo se právě to, co jest tak imaginární, přejíti, mělo se něco určitého říci.
Já po této kratičké kritice, poněvadž nechci vyčerpávati čas, poněvadž vím, že čas vyměřený tomu legislativnímu životu pro spáchání zákona toho jest příliš krátký, chci ukončiti a navrhuji: Slavný senát schvaluje předlohu senátu, jak byla schválena poslaneckou sněmovnou, až na § 6, kde vsune se v odstavci 2. ve větě: má-li nezaměstnaný< až k nastoupení práce< dodatek: na účet státu<.
Místopředseda Niessner: Slovo má senátor dr. Hilgenreiner.
Sen. dr Hilgenreiner (německy): Senátoři a senátorky! Péči o nezaměstnané děkuje senát, že sám není bez zaměstnání. Byli bychom také dále bez zaměstnání, kdybychom dnes v 6 hodin nezameškali oproti poslanecké sněmovně lhůtu, kdybychom tento zákon nevyřídili. V naší šťastné pentokracii, v níž 5 mužů stanoví, zda-li Národní shromáždění, zda my máme pracovati anebo nepracovati. Nepracujeme, avšak lid trpí bídu a na tom nejsou vini Němci v tomto státě, Češi, panující národ jest to, jenž zavinil tuto nezaměstnanost Národniho shromáždění. Nám Němcům musí každý dosvědčiti, že nikdy jsme nepěstovali obstrukci při všech vážnějších národohospodářských předlohách. Ovšem jest samozřejmo, že žádáme své právo, své národnostní právo.
Poukazuje se v posledním čase s oblibou na nezdvořilost, projevenou prý proti nejvyššímu místu a spekuluje se s tím, že v té příčině u Němců jsou různého názoru. Nebyli jsme sjednocení, pokud někdo nešel nahoru, byli jsme sjednoceni když se vrátil a nám hlásil, že nahoře nemluvilo se o tom, čeho jsme žádali, nýbrž o místech přísedících zemského výboru, o sekčních šéfech a podobných věcech, které jsou příliš jednoduché a samozřejmé, než aby se o tom muselo mluviti. My Němci víme, co chceme, a doufáme, že také naše požadavky prosadíme. Chceme prosaditi, aby se v tomto státě nevládlo jako ve státě národnostním, a v tomto požadavku jsme za jedno se Slováky, Podkarpatskými Rusy a s Maďary, zkrátka se všemi menšinovými národnostmi v tomto státě. Pravou demokracii dejte, pane presidente, to jest vše.
Ale pánové, mám zde mluviti o zákonu o nezaměstnaných. Zákon o nezaměstnanosti není nutným; to sama vláda prohlásila. V zákoně samém to stojí, neboť vládě jest ponecháno, kdy nechá vejíti v platnost zákon o podpoře v nezaměstnanosti v nynější jeho formě. Prozatím jsme poukázáni na zákon z roku 1918, na zákon bez systému, jenž z valné části postrádá nutné kontroly a tím tvoří chaos, jak to předřečník krátce přede mnou zde zdůraznil. Zákon již proto není tím, poněvadž by snížil obnosy vyplácené nezaměstnaným. To by znamenalo značné zhoršení. Ale přes to musíme nechati provésti systematickou péči o nezaměstnané, neboť nezaměstnaný jest takřka nejvíce politování hodným tvorem ve společnosti vůbec. Zdravý člověk, jenž pracovati chce a pracovati nemůže, a musí žíti z podpor (Sen. Jarolim [německy]: Proč nemohou ti lidé pracovati?) - přijdu ještě k věci a jest přímo nebezpečím pro veřejnost, nemohou-li zdraví, k práci ochotní lidé pracovati. Tu byla by jen dvojí cesta. Jednou z nich jest pojištění v nezaměstnanosti, druhá označena jest zákonem. Pojištění pro případ nezaměstnanosti, praví vláda, jest nemožné v tomto státě, jednak že mu státní podpora přijde příliš draho a finanční síla státu by to nevydržela, jednak proto, že potřebná k tomu organisace není vytvořena. Proto přiznala se vláda k systému gentskému. Tento gentský systém béře ohled pouze na organisované a zasazuje se o příspěvek státu ku podpoře v nezaměstnanosti, kterou poskytuje odborová organisace.
To zdá se na první pohled býti nespravedlivým potud, že všem, kdož nejsou organisováni, nedostane se podpory. Jestliže však neorganisované činíme schopnými zúčastniti se bezprostředně výhod zákona, jak jest úmyslem zákona, pak tato nespravedlivost pro neorganisované dělníky jest přece snížena na menší míru. Dle úmyslu zákona má býti každému možno, aby přístoupil k jakékoli organisaci svého stavu. Nemá v tom býti omezení, jakýsi druh dobrovolného pojištění u odborových organisací, načež ovšem nemusí byti dosaženo plného práva odborové organisace, nýbrž právě pouze práva, že v nezaměstnanosti o něho bude postaráno. To jest právní stanovisko. Aby se to umožnilo, pojato bylo do zákona ustanovení, kteréž nám Němcům se nezdá býti prosto výtek, totiž ustanovení, že členství v odborové organisaci může býti vázáno pouze na příslušnost k povolání, že každé jiné omezení, na příklad národnostní, náboženské, řekněme slovo >křesťanský< anebo >německý< ve stanovách samo sebou činí nemožnou podporu se strany státu pro dotyčné organisované, že tedy všichni organisovaní musejí provésti změnu stanov, totiž že slovo >český<, >německý<, >křesťanský< anebo jakkoli jinak musí zmizeti.
Vládá nám povolila resoluci, ve které se praví, že vláda při schvalování stanov smí vytýkati pouze to nejnutnější. Co stojí v zákoně, nemůže také vláda přiznati, a v zákoně stojí, že ve stanovách členství smí se činiti závislým jen na příslušnosti k povolání. Tedy když dnes na příklad některý spolek má ve svých stanovách >für deutsche Handelsgehilfen<, musí slovo deutsche< zmizeti, má-li >für christliche Tabakarbeiter<, musí slovo >christliche< škrtnouti, a toto ustanovení zdá se nám zbytečně krutým. Proto, velevážení, předloží vám německý parlamentární svaz návrh, aby v §u 4 odst. 1., tam kde se ustanovuje členství, stálo: >Členství v odborové organisaci smí ve příčině podpory v nezaměstnanosti býti podmíněno pouze příslušenstvím ke svazu.< Tato podpora, stanovy zůstávají jako posud v platností. Praví se tam dále; Odborová organisace křestansko-sociálních dělníků v tabákových továrnách anebo obchodních zřízenců. Ve stanovách se připojuje pouze doplněk, že odborová organisace za účelem podpory v nezaměstnanosti musí přijmouti všechny, kdož k povolání náležejí. Tímto způsobem obejde se odiosní změna stanov a docílí se přece toho, čeho se chtělo docíliti, totiž přístupu k odborové organisaci pro každého, jenž se v odborové organisaci chce pojistiti.
A ještě druhý bod bychom vám navrhli změniti. V témže odstavci se praví; že odborová organisace může ze závažných důvodů ustanoviti, že někdo může býti členem organisace pouze vzhledem na podporu v nezaměstnanosti. Kdo však stanoví tyto závažné důvody? Ovšem že úřad, který stanovy schvaluje. Velevážení, tímto způsobem ponechává se dle našeho mínění úřadům přílišná volnost, postačí, když tato slova se vynechají a jednoduše se řekne: Odborová organisace může stanoviti, že jsou pouze členové, kteří k ní patří jedině za účelem podpory v nezaměstnanosti, tedy jaksi pojištěnci pro případ nezaměstnanosti. To jest věc, která vám všem může býti sympatická, nemusíte na tom trvati, aby tato slova v kontextu byla ponechána.
Co se týče §u 7, stojíme na stanovisku, jejž senát také v této otázce zaujal. Máme dojem, že z předlohy byl vyříznut takřka kus srdce, jestliže na jedné straně přijat byl systém gentský, na druhé straně však, kde přichází úskalí, kde má býti stanoveno, co má stát poskytnouti na příspěvcích ku podpoře organisací, ponechává se vládnímu nařízení, aby stanovilo, co vláda jednotlivým odborovým organisacím snad chce dáti. Aby také poněkud mohl býti brán zřetel na slabší odborové organisace, stačí dle našeho mínění když za čtvrtý odstavec toho paragrafu připojeno bude ustanovení poslanecké sněmovny pro dobu poválečnou a když vládě bude dovoleno, aby výminečně také jednou slabší organisaci odborové, která by to více nemohla snésti, dala vyšší obnos, nežli jaký sama pojištěnému platí, resp. platiti může. Tím způsobem zdá se nám, že přiměřeně konána bude sociální spravedlnost a že zákonu ubráno bude na krutosti, které bychom želeli. Ostatně kladli jsme jíž v sociálně-politickém výboru váhu na to, aby odborovým organisacím bylo umožněno včas vypláceti podporu v nezaměstnanosti, a proto předkládáme resoluční návrh, jenž se ostatně kryje, s vývody referentovými. (čte): >Vláda se vyzývá, aby odborovým organisacím poskytla potřebné zálohy, aby mohly včas vypláceti podporu v nezaměstnanosti.< Zkušenost ukázala, že vláda tu a tam dělá dluhy, které by organisace velice tížily, účel organisací přímo znemožňovaly.
Velevážení! To jsou všeobecné změny, které si dovolujeme navrhnouti a za jejich přijetí vás prosíme. Ostatně není pochybnosti; Nejlepší podporou v nezaměstnanosti jest zdravá hospodářská politika a té jest právě bod, jehož z předu zde bylo se dotčeno. Odkud přichází částečně - částečně, ne zcela - veliká nezaměstnanost také v našem státě a proč hrozí každým dnem se vzmáhati? Pro falešnou hospodářskou politiku, která se v tomto státě provádí, poněvadž hospodářské otázky nejsou řešeny hospodářsky, nýbrž ze všech možných jiných politických národnostních a podobných ohledů. To jest falešná cesta a pokud na této cestě půjdete, bude nezaměstnaných vždy více. Proto, velevážení, nejprve zdravý stát, pak hospodářství samo sebou se ozdraví a nezaměstnanosti ubude, a veliká břemena, kteráž veškerenstvu dnešním zákonem ukládáme, budou se zmenšovati v té míře, v jaké stát se sám přikloní ke zdravé hospodářské politice. Hlasuje-li dnes německý parlamentární svaz pro tento návrh, pak jsme si toho vědomi, že zároveň podnikáme akt oposice proti vládě, pokud hlasujeme pro nešťastné a stále se množící oběti nešťastné politiky tohoto státu. (Potlesk něm. senátorů.)
Místopředseda Niessner: K slovu přichází pan sen. Jílek.
Sen. Jílek: Slavný senáte! Právě projednáváme předlohu o podpoře v nezaměstnanosti. Je to, řekl bych, velmi důležitá, ale také smutná předloha, když takovýmto způsobem musíme zajišťovati dělníkovi jeho majetek, poněvadž práce je majetkem dělníka, neboť dělník nemá nic jiného než práci, z které musí býti živ. To je jediný jeho majetek. Proto jest potřebí, aby tento majetek dělníka byl zajištěn a to se má částečně státi podporou v nezaměstnanosti. Ale já zde řeknu upřímně, že pro dělníka - pro dělníka, který jest skutečným dělníkem - jest to ponižující, když místo toho, co mu vlastně patří, místo práce, má dostávati podporu.
Ale teď dívejme se a řekněme si to upřímně, kdo kolikráte má na tom vinu. Ministerstvo sociální péče jest - abych tak řekl, - takovým tím beránkem, který má snímati hříchy s jiného. Všichni se obracejí na ministerstvo sociální péče, aby napravilo, co druhý pokazil. Já zde s tohoto místa žaluji, že vlastně tím hlavním hříšníkem, který u nás zaviňuje nezaměstnanost, jest ministerstvo pro zahraniční obchod. Tam se dělá nezaměstnanost, tam se dělají nezaměstnaní, poněvadž kdyby naše ministerstvo pro zahraniční obchod včas vyřizovalo žádosti o vývoz průmyslových výrobků, neměli bychom tolik nezaměstnanosti a měli bychom více práce. Pak se nesmíte diviti, že cizina nás považuje za nedochvilné v dodávkách. Jak pak může ten průmyslník nebo i živnostník, který chce do ciziny něco vyvézti, býti dochvilným, když musí čekati půl roku, nežli mu vyřídí povolení, aby to mohl vyvézti?
Chci poukázati na jeden případ. Jistý závod bednářský, který byl zařízen čistě jenom na vyrábění sudů a podobných nádob na víno, a nic jiného nevyráběl, v měsíci srpnu žádal za povolení, poněvadž zboží vyvážel do Rakouska, kde v srpnu jest před vinobraním, ale povolení k vývozu dostal teprve v měsíci lednu. Já sám jsem věc třikrát urgoval. V lednu tam sudů ovšem už nepotřebují! Následkem toho, poněvadž měl hotové výrobky, propustil veškeré dělníky a řekl: Já nemusím letos dělat, poněvadž mám hotovo do příští sezony.
Zde to vlastně vězí, v ministerstvu pro zahraniční obchod, tam se dělají ti nezaměstnaní! Jednou přišla ke mně deputace, která chtěla jít na ministerstvo veřejných prací, poněvadž nebylo s dostatek práce. Řekl jsem: >Ne; ta deputace by neměla jíti na ministerstvo veřejných prací, nýbrž na to pravé místo, do úřadu pro zahraniční obchod, aby ministerstvo pro zahraniční obchod se dovědělo, že ono jest tím hlavním hříšníkem, který tu nezaměstnanost dělá. To se rozumí, pak jest těžko napravovati, co jeden pokazí! Já s tohoto místa upozorňuji, aby slavná vláda - a jest škoda, že zde není pan ministr pro zahraniční obchod - hleděla zde udělati nápravu, nejenom všechno nakládati na ministerstvo sociální péče, ale aby také ti, kteří to zaviňují, v prvé řadě byli potahováni k tomu, že nesmějí tu nezaměstnanost dělati. Prohlašuji, že budeme hlasovati pro tento zákon, poněvadž v těch poměrech, jak zde stojíme, když dělník nemá, aby mohl život uhájiti, jest třeba, aby tu podporu dostal, Žádal bych však o to, když toho není potřebí, aby se nezaměstnanost zbytečně u nás nevyráběla. (Potlesk.)
Místopředseda sen. Niessner: Slovo má paní sen. dr Herzigová.
Sen. dr Herzigová (německy): Slavný senáte! Otázka péče o nezaměstnané byla již před válkou v Evropě jednou z nejdůležitějších otázek a jest zajisté správné její rozluštění pro každý stát velikého významu. Prohlašovati péči o nezaměstnané pouze za následek kapitalismu, ačkoli s ním přece zajisté úzce jest spjata, zdá se příliš jednostranným; neboť trvající přelidnění kulturních států tvoří zajisté spolu závažného činitele. Již dnes můžeme s určitostí počítati s tím, že konsolidací hospodářského stavu nastanou veliké přesuny lidkých mas, jež Evropa, obzvláště Německo nebudou již s to zaměstnávati. Neboť Německo ztratilo mírem Versailleským své kolonie a jeho průmysl byl zmenšen a těžce poškozen. Také v Rusku spatřujeme i nyní odpoutávání usedlých mas lidských, jemuž vzdor všem výměrům a dekretům sovětské vlády nelze zabrániti a kteréž odlidňuje celé lány zemí, znamení to stěhování národů, kteréž zavdává příčinu k přemýšlení a obavám. Tím jeví se přelidnění dle Keynesa již spolu jakožto příčina válek a také při nezaměstnanosti jakožto důležitý činitel.