IX/4891 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra R. Lodgmana a druhů
o složení okresní správní komise v Boru a České Lípy (tisk 4551/II.).
Tvrzení interpelace, že při rozvrhu členu okresní správní komise v Boru u České Lípy na jednotlivé politické strany bylo ponecháno bez povšimnutí německé volební souručenstvíŤ, neodpovídá skutečností. Souručenství to jest zastoupeno v 11členné okresní správní komisi v Boru 2 členy. O rozvrhu členů mezí jednotlivé politické strany v něm nastoupené bylo s těmito stranami jednáno a ve věci docíleno dohody.
Jestliže předsedou okresní správní komise v Bonu byl zemskou správou politickou po dohodě se zemským správním výborem jmenován příslušník německé strany sociálně-demokratické, nelze postup tento shledávati nesprávným již proto, že zmíněná strana soustředila na sebe při posledních volbách největší počet hlasů v uvedeném zastupitelském okrese. Ke sdružení stran za účelem jinakého zastoupení v okresní správní komisi nebylo v žádném případě pohlíženo, ježto by postup ten sotva odpovídal intencím, jež sleduje resoluce poslanecké sněmovny ze dne 11. března 1921, nehledí-li se sní k tomu, že ustanovení řádu volebního sdružování stran nelze na jmenování okresních právníci komisí ani obdobně použití, neboť okresní správní komise není orgánem voleným, nýbrž přísluší jmenovati členy její Zemské správě politické po dohodě se zemským správním výborem dle volného jich uvážení. Požadavku interpelace pod bodem 2, nelze proto vyhověti.
V Praze, dne 26. září 1924.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
X/4891. (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance dra Kafky a druhů
o zabavení č. 133 časopisu ťAussiger TagblattŤ ze dne 12. června 1924 (tisk 4748/XVII.).
Článek, jenž v interpelaci jest otištěn, uveřejněn byl dne 12. června 1924 v čísle 133, časopisu ťAussiger TagblattŤ, vydávaného v Ústí nad Labem. Okresní správa politická v Ústí nad Labem zabavila toto číslo, ježto shledala v interpelovaném článku podstatu trestných činů podle §u 14., číslo 3, a 5, zákona na ochranu republiky. Zabavení bylo krajským jakožto tiskovým soudem v Litoměřicích potvrzeno z týchž důvodů.
Jde tu tedy o rozhodnutí soudu, jež možno měniti pouze pořadem instancí. Opravných prostředků proti zabavení použito nebylo, takže nebyla témuž nebo vyššímu soudu poskytnuta možnost, aby rozhodnutí toto bylo přezkoumáno.
Vzhledem k tomuto výroku soudu, nelze se nyní zabývati otázkou, zda k zabavení bylo zákonného důvodu. Co se však týče veřejného zájmu, o němž rozhodovati příslušelo tiskovému úřadu, jest možno ovšem se přikloniti k náhledu, že v tomto článku byl veřejný zájem přeceněn a že nebylo nutno celý tento článek za závadný považovati.
Okresní politické správě doslalo se v tomto smyslu poučení.
V Praze, dne 2. října 1924.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
XI/4891 (původní znění).
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslanců dra W. Feierfeila, Scharnagla a druhů
o rozdělení Clary-Aldringenových dvorů v okolí Teplic (tisk 4748/V.).
Velký majetek pozemkový Clary-Aldringena činí celkem na 1.600 ha půdy zemědělské a 8.000 ha lesu. Jest tedy zabrán státem pro účely pozemkové reformy podle zákona ze dne 16. dubna 1919 čís. 215 Sb. z. a n. Byl již r. 1920 zařaděn do pracovního programu státního pozemkového úřadu. Provedení pozemkové reformu na tomto majetku tyto jen z důvodu technických odloženo. Není příčiny, aby jmenovaný majetek vyňat byl z působnosti zákonů o pozemkové reformě. Státní pozemkový úřad zamýšlí převzíti v tomto roce ca 850 ha zemědělské půdy, tedy část v poměru převzaté půdy u jiných souborů zabraného majetku nikoliv značnou. S majitelem jednal již státní pozemkový úřad a bylo v jeho úmyslech, ponechati jmenovanému pokud možno souvislý celek hospodářský. O přídělu zbytkových statků rozhoduje státní pozemkový úřad podle zákona a předpisů obsažených ve vládních nařízení. K účelům pozemkové reformy budou stávající již budovy využity. Nové stavby provedeny budou jen ve výjimečných případech. Opatření živého i mrtvého zařízení ponechávati státní pozemkový úřad nabyvatelům, tito mohou převzíti jej od původního vlastníka, nemají-li vlastního inventáře.
V Praze dne 6. října 1924.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
XII/4891 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelací poslance dra W. Medingera a druhů
o převzetí některých litrů rakouského nezajištěného předválečného dluhu Československou republikou (tisk 4636/XVI.).
Zákonem ze dne 10. července 1922, čís. 250 Sb. z. a n. byla vláda zmocněna, aby vyplácela úroky ze státního předválečného dluhu nezajištěného. Rozsah tohoto zmocnění a tím i pojem dluhů nezajištěných jest vymezen v § 2, téhož zákona. Podle tohoto ustanovení vztahuje se zmocnění dané vládě na dluhy uvedené v §§ 3 vládních nařízení ze dne 7. dubna 1921, čís. 151 Sb. z. a n. a ze dne 25. září 1921, čís. 355 Sb. z. a n. vyjímajíc státní železniční půjčku z r. 1913 a starší státní dluh z doby před unifikací r. 1868.
Vyloučení státní železniční půjčky z r. 1913 stalo se z toho důvodu, že při sdělávání zákona bylo jíž známo rozhodnutí Reparační komise čís. 1708 obsahující seznam všech rakouských dluhů nezajištěných, jichž titry měly býti okolkovány, kterýžto seznam však zmíněné státní železniční půjčky z r. 1913 neuvádí.
Vládní nařízení čís. 151 a 355 Sb. z. a n. z r. 1921 upravující soupis a úřední úschovu litrů státního předválečného nezajištěného dluhu byla vydána před definitivním rozhodnutím Reparační komise o povaze jednotlivých dluhů, které se stalo teprve annexem 1733 ze dne 13. března 1923, a proto pojetí jednotlivých kategorií předválečného dluhu do těchto nařízení stalo se bez prejudice pro konečné rozhodnutí o jejich povaze, jež podle mírové smlouvy bylo vyhrazeno Reparační komisi. Zmíněný annex 1733 uvádí pak státní železniční půjčku z r. 1913 mezi dluhy zajištěnými a stanoví podíl republiky československé na této půjčce 45.338%. Úprava úrokové a umořovací služby této státní železniční půjčky provedena bude v rámci opatření, která se budou týkati předválečného dluhu zajištěného.
Titry staršího státního dluhu z doby před unifikací r. 1868 jsou z největší části vinkulovány a proto vyplácejí se jíž úroky z nich na podkladě vládního nařízení ze dne 15. března 1919; čís. 132 Sb. z. a n. o výplatě úroků z vinkulovaných dluhopisů státního předválečného dluhu. Nebylo proto třeba litry této kategorie zatím do zmocnění pojímati.
Výše dotčený zákon čís. 250 Sb. z. a n. z r. 1922 o vypláceni úroků státního předválečného dluhu nezajištěného vyžaduje podle povahy věci odděleného provedení pro dluhy neslosovatelné a pro dluhy slosovatelné. Co do prvých byl jíž proveden vládním nařízením ze dne 11. prosince 1922, čís. 365 Sb. z. a n. Nařízení toto nevztahuje se vůbec na dluhopisy slosovatelné, t, j, na 41/2% rakouské státní pokladniční poukázky z r. 1914 stejně jako na 41/2% uherskou umořitelnou rentu z r. 1914 a 4% uherský vyvazovací pozemkový dluh. Jíž stylisace čl. I, cit, nařízení ťúroky budou vypláceny až na další zatím jen z těchto dluhůŤ naznačuje, že obnovení úrokové služby těch dluhů, na které se vztahuje zmocnění dané zákonem čís. 250 Sb. z. a n. z r. 1922, které však nebyly pojaty do vládního nařízení čís. 365 Sb. z. a n. z r. 1922, stane se zvláštním pozdějším nařízením.
S konečnou úpravou slosovatelných dluhů dlužno však vyčkati až do konečného rozřešení některých otázek u tohoto typu dluhů se vyskytujících jako jest na př. otázka dluhopisů vylosovaných a splatných již před účinností mírových smluv nacházejících se ve zdejší úřední úschově, otázka uznání slosování Rakouskem i po převratu dále prováděných, otázka dodatečných slosování Maďarskem, které následkem vnitřních nepokojů slosování zastavilo a j. v.
Z uvedeného vyplývá, pokud jde o zodpovědění jednotlivých bodů interpelace:
1. Převzetí státního předválečného dluhu nezajištěného stalo se již zákonem čís. 250 Sb. z. a n. z r. 1922. Úprava úrokové a umořovací služby státního předválečného dluhu zajištěného vyžaduje zvláštního opatření. Tato budoucí opatření jako vydaný jíž zákon čís. 250 Sb. z. a n. z r. 1922 musí při posuzování povahy jednotlivých dluhů jakožto zajištěných či nezajištěných vycházeti ze směrodatného rozhodnutí Reparační komise, totiž z uvedeného jíž annexu 1733, Vyhlášku o tom, které z předválečných dluhů jest pokládati za dluhy zajištěné a které za nezajištěné, nepokládá vláda ani za nutnou ani za účelnou, pokud nejde již zároveň o obnovu úrokové služby té které kategorie předválečných dluhů.
2. Úprava úrokové služby 41/2% rakouských pokladničních poukázek z r. 1914, jakož i jiných slosovatelných dluhů nezajištěných provedena bude na základě zákona čís. 250 Sb. z. a n. z r. 1922 zvláštním vládním nařízením, jakmile některé výše naznačené otázky s úpravou těchto dluhů související budou vyřešeny.
3. Obnovení úrokové služby státní železniční půjčky z r. 1913 stane se v rámci opatření, kterými bude upraveno převzetí státního předválečného dluhu zajištěného. Z vinkulovaných dluhopisů staršího státního dluhu z doby před unifikací r. 1868 úroky se jíž vyplácejí na základě vládního nařízení čís. 132 Sb. z. a n. z r. 1919.
V Praze dne 18. září 1924.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
XIII/4891(původní znění).
Odpověď
ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy
na interpelaci poslanců dra Holitschera, Tauba, Kirpalové a druhů,
proč se zdržuje provedení zákona ze dne 13. července 1922, čís. 237 Sb. z. a n., kterým se upravuje výslužné lékařů obecních a obvodních, přeložených na odpočinek před účinností zákona ze dne 13. července 1922, čís. 236 Sb. z. a n. jakož i zaopatřovací požitky pozůstalých po uvedených lékařích, jakož i po obecních a obvodních lékařích, zemřelých před účinností zákona zprvu uvedeného (tisk 4515/XIV.).
Pensijní záležitostí obecních a obvodních lékařů, jakož i vdov a sirotků po nich ve smyslu zákona ze dne 13. července 1922, čís. 237 Sb. z. a n. je nutno vyřizovati podle žádostí a přihlášek percipientů samých, v nichž je udati potřebná data, zejména data rodinná (den sňatku, počet nezaopatřených dítek, jich stáří, doklady o studiích a pod.), která jsou pro vyřízení těchto záležitostí nezbytna a příslušným státním úřadům nemohou býti známa.
Pro uvedené žádosti byly předepsány formuláře a doručeny oprávněným stranám.
Údaje přihlášek vyplněných stranami, pokud mají vliv na přiznání a výměru požitků odpočivných a zaopatřovacích (délka doby služební obecního nebo obvodního lékaře, počátek termínu doby do pense započitatelné atd.) je nutno přezkoušeti a doplniti se strany úřadů dříve příslušných (v Čechách: okresních správních komisí a zemského správního výboru, na Moravě zemského výboru), ježto úřady státní nemají příslušných úředních spisů po ruce.
Žádosti o přihlášky takto řádně vpravené vyřizuje ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy po přezkoušení správnosti vznesených nároku ve smyslu §u 1, a 2, zákona čís. 237/22 Sb. z. a n. s největším urychlením a nastal-li v některých případech průtah, sluší jej většinou přičísti na vrub přihlášek nesprávně nebo nedostatečně vyplněných a doložených, které bylo začasté i vícekráte třeba vraceti k dodatečnému šetření a doplnění.
Provedená úprava odpočivných a zaopatřovacích požitků potřebuje v dalším řízení souhlasu ministerstva financí; jakmile souhlas tento dojde, vyrozumí se bezodkladně strana i příslušné zemské finanční ředitelství; jež obstará výplatu.
Obtíž řízení spočívá, jak patrno, především v tom; že dosavadní odpočivné a zaopatřovací požitky, vyměřené podle různých zákonných ustanovení dřívějších nutno převésti na jednotnou úpravu podle zákona ze dne 7. října 1919, čís. 541 Sb. z. a n. a ostatních zákonných předpisů, platných pro úřednictvo státní, jež tu přicházejí spolu v úvahu, pak v tom, že se řízení účastní více úřadů (v Čechách: okresní správní komise, zemský správní výbor, okresní správy politické a zemská politická správa). Na Moravě, kde spisy probíhají toliko zemským výborem a zemskou správou politickou, a při pensijních záležitostech slovenských, jež předběžně vyřizuje expositura ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s generálním finančním ředitelstvím v Bratislavě, je řízení značně jednodušší.
Veškeré súčastněné úřady jsou si však velmi dobře vědomy tísnivých poměrů, v nichž obecní a obvodní lékaři - staropensisté, jakož i vdovy a sirotci po těchto lékařích žijí, a věnují pensijním jejich záležitostem nejúzkostlivější péči a pozornost. Přes to se zvláštním oběžníkem ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy pečuje o to, aby i případy, jichž dosud nebylo lze vyříditi, byly co nejdříve předloženy ke konečnému rozhodnutí.
Od počátku provádění zákona ze dne 13. července 1922, čís. 237 Sb. z. a n. došlo k ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy 737 žádostí, které byly vesměs meritorně vyřízeny až na 38 případů, jež budou bezodkladně vyřízený po provedeném doplnění.
V Praze dne 1. července 1924.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Šrámek, v. r.
XIV/4891 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelací poslanců dra Holitschera, dra Czecha a druhů
o nostrifikaci lékařů (tisk 4677/I.).
O návrhu aby nostrifikace lékařských diplomů byly výlučně přikazovány lékařské fakultě Karlovy university, zahájilo ministerstvo školství a národní osvěty šetření a vyžádalo si k němu též vyjádření ostatních lékařských fakult domácích universit. Šetření to není dosud skončeno, takže definitivní rozhodnutí nelze ještě učiniti.
V Praze dne 24. července 1924.
Zástupce ministra školství a národní osvěty:
Ministr:
Srba v. r.
XV/4891 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelací poslance inž. R. Junga a druhů
o hromadném překládání německých železničářů z Jihlavy (tisk 4721/V.).
Přesuny železničních zaměstnanců z Jihlavy do jiných služebních míst byly vyvolány služebními zájmy.
Nerušenému chodu služby bylo totiž značně na překážku, že značná část zaměstnanců v Jihlavě neovládala služební řečí tak, aby se mohla státní železniční správa na bezvadný výkon jejích služby spolehnouti.
Pokud jde o jednotlivé zaměstnance, kteří jsou v interpelací jmenováni, dovoluji si upozorniti, že vrchní revident Karel Weinhoffer byl dán pro fysickou neschopnost do výslužby a úřed. čekatelka Štěpánka Meixnerová dobrovolně ze služby vystoupila; přeložení pak Josefa Kampeho, Josefa Larga, Jana Weselého, Gustava Teltschera a Karla Kratochvíla IV. bylo zatím zrušeno.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.
XVI/4891.
Odpověď
vlády
na interpelací poslance Vil. Brodeckého a soudruhů
v záležitostí nezákonné změny v předsednictvu nemocenské pokladny v Hlučíně. (tisk 4596/V.).
Neodpovídá skutečnosti tvrzení interpelace, že okresní správou politickou v Hlučíně byl pan Otto Mosler zproštěn funkce předsedy správní komise okresní nemocenské pokladny v Hlučíně. Podle protokolu sepsaného u okresní správy politické v Hlučíně dne 4. června 1923, žádal pan Otto Mosler sám, aby vzhledem k nemocí nervové, na kterou jíž delší dobu churaví, byl své funkce co předseda správní komise okresní nemocenské pokladny zproštěn. Protokol tento je panem Ottou Moslerem podepsán.
Je ovšem pravdou, že správce okresní správy politické v Hlučíně jednal předem s bývalým předsedou správní komise okresní nemocenské pokladny v Hlučíně a to proto, poněvadž mu bylo hlášeno, že pokladna je pasivní a že úřadování této pokladny nevede se dle platných předpisů. Na tuto okolnost byl pan Mosler upozorněn a současně mu bylo sděleno, že dohlédací úřad nemůže nečinně přihlížeti k tomuto stavu a že musí zjednati nápravu. Na to prohlásil uvedený, že další jeho úřadování bylo by spojeno s rozčilováním, které jeho zdravotní stav nesnese a že by se raději funkce vzdal. To se také stalo.
Uvedený postup nelze nikterak nazvati nezákonným a nelze jej označiti ani jako porušení autonomie nemocenské pokladny, poněvadž osobní změny ve členství správní komise nemají ničeho společného se samosprávou pokladny.
Ustanovení správní komise je výkonem dozorčí moci dohlédacího úřadu podle ustanovení § 20, nemocenského zákona a z povahy věci takového dozorčího opatření je patrno, že vůle některých skupin pojištěnců nemocenské pokladny nemůže v této věci nikterak rozhodovati.
Že vedení okresní nemocenské pokladny v Hlučíně nebylo v pořádku a že obavy okresní správy politické nebyly v této věci bezdůvodné, jest nejlépe dokázáno výsledkem revise vykonané u této pokladny v březnu 1924. Jak dále ze zápisu o schůzi správní komise okresní nemocenské pokladny v Hlučíně, konané dne 28. května 1924 je zjevno, byly na základě této revise zjištěny veškeré škody, bývalým předsedou O. Moslerem pokladně způsobené a správní komise se jednohlasně usnesla, aby škoda pokladně způsobená obnosem 13,495 Kč 75 hal, byla panu Moslerovi předepsána a vymáhán a.
Za tohoto stavu věcí je patrno, že o osobních důvodech nebo důvodech politických se zde mluviti nedá.
Se zřetelem k tomu co uvedeno, nemá vláda příčiny, aby bylo učiněno nějaké opatření.
V Praze dne 20. září 1924.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
Překlad ad I/4891.
A kormányelnök
válasza
dr. Körmendy-Ékes képviselő és társai interpellációjára a nyugdíjaztatásnál tapasztalt embertelen eljárás tárgyában (IX/3954. ny. sz.).
A pénzügyi ministérium 1919, évi március 15.-én kelt 10.241 sz. határozatával a volt Osztrákagyar álltammal való szolgálati viszonyon alapuló polgári nyugellátási járondóságok államunk terhére való átvételének feltételei a kővetkezőkben álla-. píttattak meg:
ťA csehszlovák állam azon volt állam tisztviselőik, alkalmazottak és munkások (s hátramaradottijaik) nyugellátási járandóságait, akiknek utolsó szolgálati helyűk a mai csehszlovák állam területén volt, az esetben vállalja át, ha ezen járandóságok élvezői továbbra ás államunk polgárai maradnak, legyenek bár nevezeti járandóságok a csehszlovák állam területén vagy azon kívül fekvő nyugdijlikvidatúráknál előírva.
A volt cs. kir. osztrák központi kivataloknál (t. i. azon hivataloknál, amelyek hatásköre az egész lajtáninneni területre terjedt ki) alkalmazott tisztviselők és alkalmazottak nyugellátási járandóságait valamint ezen tisztviselők és alkalmazottak hátramaradottjainak ellátási járandóságait a csehszlovák állam. saját likvidaturáitót, esetleg az idegen likvidtúráktól az esetem vállalja át, ha az illető tisztviselő vagy alkalmazott a központi hivatal szolgálatába a. mai csehszlovák állam területén levő szolgálati helyről lépett át.
Ha a tisztviselő vagy alkalmazott követlen-l tépett be a központi hivatal szolgálatába, ez esetben nyugdíjjárandóságai, esetleg hátramaradottjainak ellátási járandóságai csak az esetben vállaltattak el, ha az illető hivatalnak vagy alkalmazott közvetlenül a központi hivatalba való belépése előtt a mai csehszlovák állam területén levő valamely községben községi illetőséggel bírt. A nyugdíjátvállalás feltétele. az, hogy a percipiens a mi államunk polgára vagy ujból azzá lesz.Ť
Az idézett rendelet azon kívül a volt cs. kir. közös központi hivataloknál (ú. m. közős külügyi és pénzügyi minisztériumok, közös legfelsőbb számvevőszék) alkalmazásiban volt tisztviselők és alkalmazottak nyugdijárandóságainak átvállalására vonatkozó, valamint a nyugdíjkifizetés módozatalt érintő más utasításokat is tartalmaz, ezek azonban az interpellációban felhozott eseteikkel vonatkozásban nincsenek.
A pénzügyi minisztériumnak idézet rendelete tudomásulvétel céljából a bratislavai vezérpenzügyigazgatóságnak is megküldetett, amely annak hatályát 1919, április 20.-án kelt 6656/I. sz. körrendeletével Szlovenszko területére is kiterjesztette. A vezér-pénzügyigazgatóság ezen rendeletet egyes pontjaiban szlovenszkói viszonyokhoz képest módosította, emellett azonban a nyugellátási járandóságok átvállalása iránt az idézett pénzügyminisztériumi rendelet által, kitűzött irányelveken misem változtatott.
Nevezett percipiensek nyugellátási járandóságainak kezdőleges átvétele alkalmával sok esetben a fenti feltételek sajnos kellő figyelembe neon vétettek, ami az akkori rendezetlen állapotokban s az elkerülhetetlen sietségben leli magyarázatát; így ajz egyes percipiensek nyugellátási járandóságainak átvételét érintő feltételek felülvizsgálatára a legközelebbi kínálkozó alkalmat ékellett felhasználni. Ez az 1921, augusztus 25.-én kelt 298, gy.-sz. kormányrendelet végrehajtása során meg is történt.
A percipiensek ez alkalommal nyugellátási járandóságaik átvállalását érintő előfeltételek, főleg az állampolgárság feltételének igazolására, amely utóbbi feltétel jogérvényes illetőségi bizonyítvány benyújtása által igazoltatott, - ujjból felszólíttatlak. A percipiensek jelentékeny része azonban ez alkalommal határozatlan és gyanús illetőségi bizonyítványt mutatott be, amelyeiket a bratislavai vezér-pénzügyigazgatóság Szlovenszko teljhatalmú minisztere közigazgatási ügyosztályának mint illetékes hatóságnak az illető honossági levél helyessége felől eszközlendő nyilatkozattétel iránti megkereséssel terjesztette be.
Az illetőségi bizonyítványok érvényének felülvizsgálata iránt az 1886, évi XXII. t. c. határozmányai irányadók.
Ezen törvény valamint a csszl. köztársasági állampolgárságról szóló 1920, április 9.-én kelt 236, gy.-sz. alkotmányos tőrvény értelmében a csszl. köztársasági községi illetőségi jog és állampolgárság nem, amiként azt az interpelláció urak tévesen hiszik, automatikus úton, esetleg azon körülmény folytán szereztetett meg, hogy valaki Szlovenszkón született, ott állandóan lakott, szolgált, vagy ott állami szolgálatban volt. Egyedül az egy és ugyanazon helyen való huzamos és megszakítatlan tartózkodás adott címet a községei illetőségi jog megszerzéséhez. annak, aki egyúttal a községi adókat és járulékokat a községben szabályszerűen fizette. A törvény azonban mindenkinek, bármily hosszú ideig is tartózkodott légyen valamely más községen, lehetővé tette, hogy illetőségjogát eredeti községében megtarthassa az által, hogy az utóbbi község terheihez hozzájárul, vagy ennek kijelentésével, hogy ezen illetőségi jogát az illető község hozzájárulása mellett megtartja.
A községi illetőségről szóló ezen meglehetős bonyolult rendelkezékre való tekintettel minden lakosnak saját érdekében állott, hagy községi illetőségi jogával ő. maga törődjék s hogy az arról szóló érvényes okmány kezeügyében legyen. Az illetőségi jog utólagos megállapítása tekintettet a viszonyok bonyolultságára termesztésen nehézségekkel jár s ha esetleg hosszabb időt igényel, ez az illető egyénnek s nem a hivataloknak tudandó be.
A felhozottá-fiból világos, hogy az interpellációban felhozott esetekben a Csehszlovák köztársaság hivatalai helyesen jártak el, s különösen a mii a vezér-pénzügyigazgatóságot illeti, nevezett hivatal kénytelen volt beszüntetni azon percipiensek járandóságainak kifizetését, akik területünkön fekvő valamely községben bírt illetőségi jogukat nem igazolták, illetőleg akiknek jogellésesen kiállított illetőségi bizonyítványai Szlovenszko teljhatalmú minisztériumának közigazgatási ügyosztálya által megsemmisíttettek. A községi illetőség igazolása a percipiens kőtelessége s az állami hatóságnak hibául fel nem róható, ha az illető fél a saját, minden esetre személyes ügyével nem törődőt.
Az interpelláció felhozza, azt az esetet is, amelyben a nyugdíj megvonatott oly percipienstől, aki ugyan Szlovenszkón születet, azonban egész szolgálati ideje Szlovenszkó területére nem esik; ezen állítás nem helyes, minthogy ez esetben a vezérpényzügigazgatóság a nyugdíjjárandóságot nem csak a felhozott okiból, hanem a fenti előfeltételek (állampolgárság illetőleg községi illetőség s az utolsó szolgálati hely Szlovenszkón) hiánya folytán vonta. meg.
Azon esetekre nézve, amelyekben az előfeltételek hiánya következtében a nyugdijjárondóságok kifizetése államuniti által nem volt átvállalható, külön intézkedés történt, hogy a nyugellátási járandóságok ily percipienseknek az alapnyugdíjra adnia s nálunk érvényben levő drágasági pótlékkal kiegészített előlegek és pótlékok formájában fizettessenek fii az esetben, ha a percipiens utolsó szolgálati helye Szlovenskón volt anélkül, hogy ott körségi illetőséggel bírt volna, vagy megfordítva, ha Szlovenszkón községi illetőséggel bír ugyan, azonban utolsó szolgálati helye Szlovenszko területén ékívül esik. Az alapnyugdíj kiegészítésének kifizetéséhez mg annak a körülménynek igazolása is megkívántatik, hogy a percipiens a nyugdíjra rászorul.
A régi magyar törvény szerint s az 1918, október ha fizetéssál az 1920, évi 269, gy.-sz. tőrvény értelmében csupán azon volt magyar. állami alkalmazottaik nyugdíjaztatnak, akik a mi szolgálatunkba véglegesen át nem vétették, arcánál azon körülmény, hogy a hűségfogadalmat letették-e s hogy a politikai fordulat útén a csehszlovák államot még szolgálták-e, nem határoz.
Kőtelességemnek tartom, hogy a csehszlovák állam hivatalainak ilyen átlagos hibáztatásával szemben határozottan tiltakozzak s végül még megjegyzem, hogy úgy a bratislavai vezér-pénzügyigazgatóság, valamint Szlovenszko teljhatalmú minisztériuma közigazgatási osztálya eljárásának helyességét leginkább bizonyítna az a körülmény, hogy a legfelóbb közigazgatási bíróság nevezett hivatalok döntései ellen benyújtott panaszoknak égész sorát elutasította s ezzel minden egyes esetben a panaszolt döntés helyességét ismerte el.
Praha, 1924, július 29.-én.
A kormányelnök:
Švehla s. k.
Překlad ad II/4891.
A kormányelnök és az iskola - és nemzet - művelődésüyi miniszter
válasza
dr. Kőrmendy ikes képviselő és társai interpellációjára
a magyar iskolák beszűntetése illetőleg nemengedélyezése tárgyában.
Az iskolai hatósága a nyelvi kisebbségeket magániskoláknak saját költségükön való felállításában neon akadályozzák. kötelességük azonban megkövetelni mindazon feltételek teljesítését, amelyek mellett a fennálló rendelkezések értelmében magániskolákat egyáltalában létesíteni szabad.
Annak a lehetősége, hogy az iskola - és nemzetművélődésügyi miniszter Szlovenszkón levő nemzeti kisebb "egek számába szabad megfontolása szerint iskolákat létesítsen, meg van adva az 1868; XXXVIII., t.-c. 80, §-ében, úgy hogy az 1919, IV. 3.-án kelt 1891; gy.-sz. törvény hatályát Szlovenszkóra is kiterjeszteni ennek folytán szükségtekert.
A nyilvános iskolák felállítását illetőleg minden esetben az alkotmányelvé 131. §-ének rendelkezése tártatik szemelőt, minthogy Nižné Slovinky községnek. az utolsó népszámlálás szerint csupán 6,9% Haniska községnek pedig 12,07% magyar lakosa van; ezen, községekben tehát a lakosság jelentékeny magyar hányadáról szó sem lehet. Kajdanovóban az illető egyház a maga magyar iskolája számára a törvénynek megfelelő helyiségeket sem szerzett, eltekintve attól, hogy ezen iskolába csupán 29 gyermek jelentkezett, akiknek lehetőségében áll a csupán 1,2 km távol fekvő Rakošin-i magyar iskolát: látogathatni. Šaľa nad Váhom az 1918, október 28, előtt folytatott erőszakos magyarosításnak tipikus példája. Az eredetileg szlovák község az államfordulatot megelőző években elnemzetleníttetett, mindazonáltal. csak külsőleg és látszólag, mert már az 1921, évi népszámlálás alkalmával magyar nemzetiséghez való hozzátartozását a lakosságnak csupán 30,84%-a tehát kisebbsége vallotta be. Az iskola megvizsgálása alkalmával megállapítást nyert, hogy a gyermekek túlnyomó többsége szlovákul ért és beszél. A szlovákul nem tudó gyermekek száma oly csekély, hogy magyar párhuzamos osztályok létesítéséhez nem elegendők, a tanítás folyamán azonban kellő figyelem fordíttatik arra, hogy ezen gyermekek is anyanyelvükön taníttassanak.
A jászói premontrei rend által fenntartott košicei katolikus gimnázium az államfordulat és a kelet-szlovenszkoi hadműveletek befejezése után az 1919, év őszén megszűnt, mértnevezett rend tagjel a megváltozott államjogi viszonyok mellett lelátták továbbá működésük tarthatatlanságát: Ezen megszűnt tanintézet helyett Košicén az 1919, évben csehszlovák tannyelvű állami reálgimnázium alapíttatott, a melyben valamennyi osztályhoz magyar pászhuzamos osztályok létesíttettek - az 1923. közigazgatási éviben ezen osztályok külön igazgató alatt az intézet - magyar különítményévé alakíttattak, - miáltal a magyar gyermekeknek anyanyelvükön való középiskolai kiképzése is lehetővé tétetett. Nem lehet követhezöleg szó oly intézet vissz. adásáról, amely nem létezik. Róm. katholikus magyar gimnáziumnak Košicén való létesítéséhez hozzájárulást kifejezni mindaddig nem lehet, arcig a folyamodók valamennyi előirt törvényes feltételnek meg nem felelnek.
Praha, 1924, június 27.-én.
A kormányelnök:
Švehla s. k.
Az iskola- és nemzetművelődés-gyí miniszter helyett;
Dr. Markovič s. k.
miniszter.