Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

§ 251.

Ktoré zamestnania podliehajú predpisom živnostenského zákona.

(1) Ustanovenia tohoto zákona platia s obmedzením uvedeným v odstavci 2. pre všetky zamestnania po živnostensky provodzované, či sa už vzťahujú na výrobu, zpracovanie alebo prerábanie tržebných vecí, na provodzovanie obchodu alebo na vykonávanie služieb a prác.

(2) Tomuto zákonu nepodliehajú nasledujúce podniky a zamestnania:

a) zemedelská a lesná produkcia a jej vedľajšie živnosti, nakoľko sa tieto vedľajšie živnosti čo do hlavnej veci zabývajú spracovaním vlastných výrobkov, ďalej výčap vlastného výrobku, dovolený v niektorých častiach krajiny staršími inštitúciami držiteľom vinohradov a sadov;

b) baníctvo a závody, dľa baňského zákona závislé od povolenia baňských úradov;

c) činnosť literárna, právo spisovateľov k vlastnému nákladu a provodzovanie krásnych umení;

d) námezdné práce spôsobu najhrubšieho (nádennícke práce atď.);

e) zárobkové odvetvia, ktoré patria do kategorie vedľajšieho domáceho zamestnania a provodzované bývajú obyčajnými členy vlastnej domácnosti;

f) úkony advokátov, verejných notárov a obchodných dohodcov (senzálov zmenečných, senzálov pre tovar a loďných senzálov, agentov burzovných), inženierov a zememeričov v smysle nariadenia býv. uh. ministra kultu a vyučovania zo dňa 23. máj a 1890, čís. 22.578/V. M. a užívaní názvu "inženier" a v smysle zák. čl. XXXIX. z r. 1908 a nariadenia vlády Československej republiky zo dňa 12. mája 1922, čís. 148 Sb. z. a n., a iných osôb, ktoré úradom pre určité jednania sú ustanovené a sľubom zaviazané;

g) provodzovanie lekárstva (lekári, ranhojičia, zubní, oční lekári, pomocníci pri porode, porodné asistentky a babky atď.), podniky rôznych liečebných ústavov, k ním počítajúc porodnice a blázince, lázne a ústavy na liečenie pitím, lekárnictvo, zverolekárstvo, k tomu počítajúc myškovanie dobytka;

h) zárobkové odvetvia súkromého vyučovania a vychovávania a ústavy na to sa vzťahujúce;

i) živnostenské práce verejných ľudomilných, vyučovacích, trestných alebo polepšovacích ústavov;

k) podniky úverných ústavov, bánk, peňažných ústavov, poisťovieň, zaopatrovacích a dôchodových ústavov, sporitelieň atď.;

l) železničné a paroplavebné podniky;

m) podniky stálych prievozov na riekach, jazerách, prieplavoch atď., ďalej úpravy pre plavenie dreva;

n) podniky pre verejné zábavy a rôzne predstavenia;

o) podniky periodických tlačív a ich predaj;

p) podomný obchod a iné výhradne obchôdzkami konané živnostenské práce:

§ 252.

Záverečné ustanovenia.

(1) Osobné, živnostenské, továrnické a obchodnické práva, nadobutné dľa dosavádnych zákonných ustanovení, zostávaj ú v platnosti a prislúchaj ú im tiež všetky rozsiahlejšie práva, spojené dľa tohoto zákona s provodzovaním živnosti.

(2) Reálna povaha po práve jestvujúcich radikovaných a predajných živností v ničom sa nemení. Nové reálne živnostenské práva nesmejú byť zakladané.

(3) Čo do štátnych monopolov a regálií, ako aj práv propinačných a mlynských, ktoré na území Slovenska a Podkarpatskej Rusi ešte platia, ďalej dotyčne regálnych benefícií zostávajú rozhodnými dosavádne predpisy.

(4) Práva udelené zákonom o výsadách majiteľom výsad na vynálezy, opravy a objavy nie sú prítomným zákonom dotknuté.

§ 253.

Platnosť, účinnosť a prevedenie zákona. Zákon tento nabýva účinnosti za 6 mesiacov po vyhlásení, s výnimkou § 159, ktorý nabýva účinnosti dňom vyhlásenia tohoto zákona. Platnosť jeho vzťahuje sa na územie Slovenska a Podkarpatskej Rusi.

Jeho prevedenie prísluší ministrovi priemyslu, obchodu a živností, ako aj ministrovi sociálnej pečlivosti a ministrovi školstva a národnej osvety v dohode so zúčastnenými ministry.

Dňom účinnosti tohoto zákona pozbýva platnosti zák. čl. XVII./1884 uh. a všetky nariadenia, vydané na jeho základe. Zák. čl. XV./1899 uh. zostane v platnosti len pokiaľ ide o licencie už udelené a o licencie, udelenie ktorých sa pojednáva v deň, kedy tento zákon nastúpi platnosť.

I.

Již od převratu volá živnostnictvo po úpravě zákonné svých otázek vydáním nového moderního, nynější době odpovídajícího živnostenského zákona očekávajíc od zákona tohoto zlepšení svých hospodářských poměrů jakož i zlepšení své produktivnosti. Na zvýšení této produktivnosti musí záležeti i státu, neboť zvýšením výroby zvyšuje se nejen blahobyt obyvatelstva, ale i příjmy státu živnostenský výbor vychází z názoru, že hospodaření národa řídí se dle toho, jaké svobodě se národ těší a, jaké podmínky má. Proto tak živě ozývalo se při projednání živnostenského zákona volání po odstranění starého živnostenského zákona vzniklého v době naší národní nesvobody, ježto dosud platný živnostenský zákon opírá se o zákony z 20. prosince 1859, 15. března 1883, 23. února 1897 a 5. února 1907.

Za celou tuto dobu jich platnosti byly učiněny jen nepatrné změny, které ani zdaleka, nepřibližují se změnám v životě politickém, kulturním a sociálním.

Na Slovensku a Podkarpatské Rusi jsou tyto poměry dnes po jich osvobození ještě křiklavější, ježto platí tam dosud zákony maďarské, které nekryly se se zákony rakouskými a nekryjí se se zákony dnes u nás platný mi.

K vydání moderního živnostenského zákona nutno bylo vytvořiti stejné zákonné předpoklady a proto bylo nutno unifikovat náš platný živnostenský zákon na Slovensku a Podkarpatské Rusi a vtvořiti tak jednotné zákonodárství pro celý stát, které pak snadněji nechá se reformovati.

Byla proto vládní předloha tisk 412 jen z tohoto stanoviska posuzována a měl živnostenský výbor těžký úkol, znaje nedostatky dnešního živnostenského zákona, když přenášeti měl tyto na Slovenska a Podkarpatskou Rus. Není proto předložený návrh zákona bezmyšlenkovitou unifikací stávajících zákonů, nýbrž přihlíženo bylo k zvláštním poměrům na Slovensku a Podkarpatské Rusi a z toho hlediska zákon živnostenský přizpůsobován.

Přirozeně, že unifikační povaha musela býti zachovávána a proto také zákon tento nemá účelu reformačních, nýbrž jak již zmíněno, unifikačních. Ve věci samé pak pro Slovensko a Podkarpatskou Rus znamená reformu, a to reformu v některých věcech značně podstatnou, zlepšující dosavadní stav.

Vládní návrh sám nepřejímá z našeho dosud platného živnostenského zákona ustanovení § 58 (vyznamenání), § 89 (nemocenská pokladna), § 74 e (pracovní přestávky), §§ 95, 96 a, 96 b, 96 d (práce noční), pracovní doba pomocných pracovníků v živnostenských podnicích po továrensku provozovaných, práce mladistvých, pracovní doba pomocných pracovníků v obchodech a zasilatelských živnostech a při prodeji výrobní živnosti, §§ 96 e, 96 f, 96 h (zavírání krámů), § 105 (předpis zvláštní), § 114 a (mistrovské zkoušky), § 115 v (ustanovení přechodná), § 120 f (hromady pomocných dělníků).

Vypuštění těchto paragrafů vyplynula právě ze zvláštních poměrů na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Některé z paragrafů vykazují odchylky od živnostenského zákona platného v zemích mimoslovenslých. Odchylky tyto jsou zvláště v §§ 1, 2, 5, S, 12, 14, 15, 22, 23, 25, 38, 39, 53, 73, 84, 90, 95, 104-111, 113, 120, 126, 132, 140, 143; 147, 151, 152, 159, 160, 161, 186, 187, 209, 212, 215, 239, 243, 251, 252 a 253.

Dále bylo nutno provésti i některé změny v textu i stylistici k vůli jasnosti zákona úchylky tyto ve vyjmenovaných paragrafech učiněny byly jednak z důvodů již vžitých oprávnění na Slovenska, jednak také z důvodu toho, že na Slovensku jest již župní zřízeni, které není dosud v ostatních zemích a tím i také kompetence úřadů musela býti jinak vymezena.

Při změnách také přihlíženo bylo I zvláštním poměrům Slovenska a Podkarpatské Rusi a proto dovoluje se na př. o týdenních trzích prodávati výrobky nejen živnostníkům, ale též horským výrobcům. Se zřetelem k těmto zvláštním poměrům také byla dána živnostenskému úřadu druhé stolice pravomoc udíleti koncese pro hostinské a výčepní živnosti, počítajíc k ním i drobný prodej pálených lihových nápojů jakož i přijímati ohlášky nastoupení a provozování živnosti, výroby a obchodu lihovými nápoji a rozhodovati o nich.

Ustanovení to má za účel zameziti houfné udílení koncesí výčepních, kteréžto omezení zvláště na Slovensku jest třeba.

Některé změny bylo nutno učiniti z důvodů našich ústavních zákonů. V našem živnostenském zákonu v § 24 objevuje se totiž věta "Ministr obchodu jest oprávněn nařízením vyhlásiti...". Toto ustanoveni odporuje § 54 zákona ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n. V bývalém Rakousku mělo od toto ustanovení místa, nikoliv však u nás, ježto dle naší ústavy nemůže nikdy nastati stav, že by zákonodárné sbory po dlouhou dobu nezasedaly, neboť dle naší ústavy musí býti sněmovna svolána dvakráte do roka a v prázdninách nebo při odročení jest tu Stálý výbor, který může vydávati nařízení, ovšem s jistými obmezeními, která mají platnost zákona.

Konečně v některých paragrafech, a to hlavně v §§ 112, 114, 121 provedl změnu i ve vládní osnově živnostenský výbor za účelem zlepšení dnešních ustanovení, týkajících se učňů a dělníků.

Přes tyto úchylky a změny zachoval tento návrh zákona povahu unifikační a při změnách vycházeno bylo ze zásady, že nutno učiniti to, co jest nejprospěšnější pro celek a co nejméně škodí jednotlivcům, a od hlubší reformy ustoupeno bylo jen proto, bychom vytvořili jednotný živnostenský zákon pro celý stát, který by skytal stejnou ochranu živnostníku na Slovensku jako v dechách.

Výbor živnostenský jest si dobře vědom toho, že i když budou zákony sebe dokonalejší a na, ten největší prospěch živnostníků tvořené, vytěží z nich na svůj prospěch ti, kteří budou odborně i obchodně vzdělanější, zkrátka osobně zdatnější, a vytěží z nich tím více, čím právě živnostenské zákony i správa státní budou živnostnictvu příznivější. Proto více nežli zákon může učiniti správná výchova hlavně živnostenského dorostu a proto výbor s povděkem béře na vědomí opatření vlády ve směru výchovy nejen živnostníků a učedníků, ale i úředníků, kteří vykládati zákon tento mají.

Konkretní přání vyjádřena jsou v resoluci usnesené výborem, za jejíž přijetí slavnou sněmovnou se výbor přimlouvá.

Dle svého usnesení předkládá výbor živnostenský osnovu zákona jak v mnoha schůzích byla usnesena, se žádostí za její schválení.

V Praze 15. dubna 1924.

II.

Sociálně-politický výbor zabývaje se předlohou zákona živnostenského pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, která již podrobně projednána byla ve výboru živnostenském, uznal, že je nutno v zájmu nejen živnostnictva, ale i dělnictva a všech zaměstnanců, aby v oboru tak důležitém a obsáhlém odstraněny byly rozdíly mezi zákonnými předpisy na Slovensku a Podkarpatské Rusi a zeměmi t. zv. historickými. Bylo také uznáno, že živnostenský řád i v těchto zemích vyžaduje nutně důkladné reformy a výbor vzal na vědomí, že přípravy k takové reformě jsou v plném proudu. Jelikož však úprava ta nedá se provésti tak rychle, jak by bylo třeba a že také je nutno pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, aby pokud.,možno nejdříve provedeno tam bylo alespoň to zlepšení, které býv. rakouský živnostenský řád ve srovnání s býv. uherským živnostenským zákonem poskytoval, upustil od provádění změn, jež by v podstatě porušovaly unifikaci živnostenského zákona pro celé území republiky a již je třeba k lepšímu rozvoj i řemesel a živností a ochraně dělnictva a živnostenského dorostu na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Přáni vztahující se k příští žádoucí všeobecné reformě živnostenského řádu a vybízející vládu k účelným opatřením ku zvelebení živností a k ochraně dělnictva; vložil již živnostenský výbor do resoluce jím přijaté. Sociálně-politický výbor vyslovil s touto resolucí svůj souhlas s malým dodatkem. Sociálně-politický výbor měl na mysli, aby jistá výhodnější ustanovení, dosud na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platná, nebyla rušena a aby také vyhověno bylo zvláštním poměrům tamějším. Proto konáno několik porad se zástupci slovenskými a dle přání a rad jejich provedeny některé změny a doplňky. Tak zejména v §§ 5, 15, 22, 95, 113 a 124. Z těchto změn sluší zvlášť uvést, že živnost knihkupecká a příbuzné živnosti nebudou uvedeny mezi živnostmi koncesovanými a že šití prádla zůstane živností svobodnou. Dále zachovávají se práva podomních obchodníků slovenských a podkarpatoruských docházejících na týdenní trhy.

Se všemi změnami, které provedl sociálně-politický výbor, vyslovil výbor pro záležitosti obchodu; průmyslu a živností ve své schůzi dne 26. června 1924 plný souhlas a také souhlas s doplněnou a připojenou resolucí.

Výbor sociálně - politický doporučuje předlohu sněmovně ku schválení.

V Praze dne 26. června 1924.

Resoluce.

Při projednávání vládního návrhu tisk 4412 usnesl se výbor pro záležitosti obchodu, průmyslu a živností doporučiti poslanecké sněmovně, aby usnesla se vyzvati vládu, by práce, směřující k předložení definitivního živnostenského zákona, odpovídajícího dnešnímu stavu a hospodářským poměrům byly co nejvíce urychleny. Výbor vyslovuje očekávání, že v zákoně tomto vyřešen již bude vleklý spor mezi živnostmi výrobními a obchodními, a současně že upravena bude ožehavá otázka správkáren.

V žádaném zákoně budiž zvláště prohloubena ochrana živností zvýšením autonomie a pravomoci společenstev jakož i jasně budiž upravena otázka učňovská a dělnická ochrana. K dalšímu prohloubení živnostenského podnikání vyzývá se vláda, by co nejdříve ustaveny byly na Slovensku a Podkarpatské Rusi zemské živnostenské rady ve způsobu živnostenských rad v zemích historických.

Živnostenský výbor vyslovuje očekávání, že vláda v nejkratší době upraví zákonem bezplatné zprostředkování práce, při čemž bude přihlíženo k zprostředkovatelnám odborových organisací.

Do předložení nového zákona budiž přísně dozíráno do plnění dosavadních zákonů a nařízení a jich provádění hlavně pokud se vztahují na noční práci žen a výdělečnou práci dětí.

Živnostenský výbor vyzývá vládu, aby při každém zamýšleném nařízení týkajícím se sociálního opatření vyslechla nejen obchodní a živnostenské komory, ale i ústředny odborových organisací dělnických a svazy živnostenských společenstev.

Živnostenský dorost na Slovensku a Podkarpatské Rusi vyžaduje zvláštní pozornosti a proto se vyzývá vláda, by se zřetelem na tamní mimořádné poměry poskytla mimořádnou finanční pomoc výchově živnostenského dorostu. Při této příležitosti vítáme úmysl vlády uspořádati kursy pro úředníky živnostenských úřadů, aby tito poučeni byli teoreticky i prakticky o výkladu tohoto živnostenského zákona. Dokud nevžije se tento živnostenský zákon, buďtež komisaři společenstevní a instruktoři řádně poučeni o svém úkolu, který směřovati musí výhradně k poučení, výkladu a vyjasnění tohoto zákona.

K vyjasnění sporů vzniklých z poměru pracovního budiž co nejdříve předložen návrh zákona o živnostenských soudech, platného pro území celé republiky.

Vláda se vyzývá, by zvláštní pozornost i péči věnovala úvěrnictví peněžnímu na Slovensku a Podkarpatské Rusi a toto plánovitě podporovala a zvláště budiž pamatováno na lidové umění, lidový průmysl a jeho výrobky, aby zdokonalená výroba stala se vydatným pramenem obživy tamního lidu.