Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

K §u 17.

V odst. 1. navržený dodatek stran vlastní spotřeby není žádným novým ustanovením, protože podle §u 1 dosud platného zákona vlastní spotřeba podléhá také dani, a nutno tudíž její hodnotu přiznávati. Dodatek stran průkazu uplatňovaných srážkových položek se navrhuje proto, že jest nutno stanoviti zákonnou povinnost poplatníkovu k náležitému průkazu srážek, aby tím bylo usnadněno rychlejší ukládání daně. V odstavci 4. navrženou změnou má se zabezpečiti zachycení daně od osob, které jen přechodně v tuzemsku meškají.

Úleva, uvedená v odst. 7., navrhuje se na četná přání poplatníků proto, že nelze ospravedlniti, aby byly zdaňovány také ty dodávky, na něž sice byl vydán účet, které však byly stornovány, takže nedošlo k jich provedení.

Ježto osnova tato zdaňuje též dovoz, bylo nutno pamatovati na to, jakým způsobem se má zjistiti úplata nebo cena dováženého zboží. Podle znění, navrženého v odst. 8. tohoto paragrafu, jest poplatník povinen při dovozu udati úplatu nebo cenu dováženého zboží. Tato deklarace ceny nahrazuje normální daňové přiznání; deklarace ceny odpadá v těch případech, kdy se daň vybírá pevnou sazbou, a to proto, že v tomto případě daň se pravidelně vybírá podle váhy nebo objemu, které celní úřad může podle dopravních pomůcek zjistiti. Tím, že se poplatníku ukládá povinnost přepočítati cizí měnu nebo obchodní mince na měnu domácí., má se usnadniti rychlejší odbavení zboží. Ustanovení, že celní úřad jest oprávněn v případech, uvedených v osnově, dáti cenu dováženého zboží zjistiti znaleckým odhadem, má býti finanční správa chráněna před renitencí poplatníků, zdráhajících se daň platiti. Aby pak znaleckého odhadu nebylo úřady zneužíváno ke škodě poplatníků, stanoví osnova, že poplatník si může do odhadu stěžovati.

K §u 19.

Nově upravené znění odst. 1. - 4. není žádnou úchylkou od dosavadního stavu a má jím jen býti rozlišeno, kdy nastává odhad jako důsledek tzv. kontumačního řízení a kdy jen proto, že vysvětlení poplatníkovo pokládá úřad důvodně za nedostatečné. Rozlišování toto má velkou důležitost, protože ke kontumaci se pojí škodlivé následky, takže poplatník nemůže si stěžovati pak na daňový základ a nemůže ve stížnosti uváděti nové okolnosti a nabízeti o nich důkazy, kdežto proti jinak stanovenému odhadu může si stěžovati. Tyto důsledky kontumace nastávaly už za dosavadního zákona a osnova je výslovně uvádí jen proto, aby poplatníky na ně upozornila.

V odst. 5. navrhovaná právní fikce má usnadniti berním úřadům výpočet úroku z prodlení.

Odst. 7. jest jen přesnější stilisací dosavadního odstavce 6. tohoto paragrafu.

K čís. 8. Paušalování daně dostalo podklad teprve zákonem ze dne 12. srpna 1921, č. 321 Sb. z. a n.; podle zdejšího vzoru zavedeno bylo pak v rozsáhlé míře také v jiných zemích. Paušalování daně obsahuje pro poplatníky četné výhody, takže se ho hromadně dožadují pro celou řadu zboží. Zavedení paušálu podle dosud platného zákona naráželo často na velké obtíže proto, že některé skupiny poplatníků s paušalováním nesouhlasily a tak paušalování nemohlo býti provedeno, ježto zákon vyžadoval dohodu mezi směrodatnými sdruženími nájemníků a mezi finanční správou. Vládní osnova vyhovujíc přání, tlumočenému jak výrobními, tak obchodními kruhy, ponechává ve věci paušalování volné pole ministru financí a jiným zúčastněným ministrům. Souhlas ministra obchodu nebo zemědělství jest podle dosavadních zkušeností dostatečnou zárukou pro poplatníky, že při paušalování bude dbáno jejich zájmu. Paušalování daně z obratu, nebo daně přepychové, může se týkati buď celého řetězu dodávek určitého zboží, počínajíc výrobcem až ke spotřebiteli, takže paušálem zaplaceným u výrobce nebo při dovozu by byly kryty veškeré dodávky určitého zboží, nebo může se týkati jen jediného obratu, na př. dodávek, prováděných určitými kategoriemi poplatníků (na př. zemědělci); v případě na konec uvedeném jde vlastně o osobní paušalování dodávek, prováděných příslušníky určitého stavu.

K §u 20.

Dodatek v odst. 2. stran placení čtvrtletních daňových splátek z vlastní spotřeby není proti dosavadnímu zákonnému stavu žádnou novotou a navrhuje se jen k vůli jasnosti.

Zkrácení platební lhůty pro osoby, meškající v tuzemsku jen přechodně, se navrhuje v odst. 3. proto, že v §u 17, odst. 4., byla pro podání přiznání zmíněných osob rovněž lhůta zkrácena, aby daň spíše byla zachycena.

V odst. 4. navrhuje se, aby úroky z prodlení byly placeny v té výši jako u přímých daní proto, že se tím docílí jednotnosti, ježto přímé daně a daň z obratu jsou vyměřovány týmiž úřady a podle §u 47 ustanovení o osobních daních platí podpůrně pro daň z obratu. Ustanovením, že úroky z prodlení plynou do státní pokladny, má býti v souhlase s dosavadní praxí zdůrazněna, že úroky ty patří celé jen státu, nikoliv však obcím, uvedeným v §u 5 zák. ze dne 16. března 1921, č. 116 Sb. z. a n., nebo samosprávným svazkům, uvedeným v zák. ze dne 12. srpna 1921, č. 334 Sb. z. a n.

V odst. 5. zmiňuje se osnova jen o podnikatelích proto, že ustanovení o dražbách nepodnikatelů nalézá se nyní v §u 13.

Nově navrhovaný odst. 6. má upozorniti poplatníky na to, že v případu zkrácení, zatajení nebo ohrožení daně, může proti ním býti zavedeno trestní řízení i potom, když jim daň už byla vyměřena.

K §u 21.

Dodatek v odst. 1. se navrhuje proto, aby docíleno bylo jednotnosti řízení, ježto také u přímých daní si poplatníci mohou stěžovati do daňové povinnosti teprve potom, když obdrželi platební rozkaz.

V odst. 2. se zavádí pro opravné prostředky jednotné pojmenování, protože dosavadní rozlišování postrádá praktického významu. Lhůta 15ti denní pro stížnosti proti pořádkovým pokutám, se zavadí proto, poněvadž na Slovensku a Podkarpatské Rusi jest tato lhůta obvyklá. Dále se upouští k vůli stručnosti od vyjmenování všech druhých stolic a užívá se pojmenování "zemský finanční úřad", ježto v historických zemích není pochybnosti, co se má rozuměti tímto zemským finančním úřadem a také na Slovensku a v Podkarpatské Rusi se tohoto výrazu v praxi používá jako pojmenování pro generální finanční ředitelství v Bratislavě a hlavní finanční ředitelství v Užhorodě. Dodatek v témže odstavci má poplatníky upozorniti, že jejich stížnost nebude míti významu, podají-li ji u příslušného úřadu opožděně.

Ustanovení odst. 3. má za účel umožniti vyměření daně v těch případech, kde první stolice daň vyměřila chybně.

V odstavci 10. se navrhuje přesnější označení všeobecného svátku, aby se předešlo nesprávnému výkladu vzhledem k svátkům různých vyznání.

V odst. 13. navrženou změnou má finanční správa býti chráněna před bezdůvodným placením náhradních úroků. Podle ustanovení, platných pro přímé daně, musí totiž poplatník, jemuž daň byla odepsána, žádati za vrácení zaplacené daně zvláště. Dostal-li by tudíž poplatník vyrozumění o tom, že mu daň byla odepsána, úmyslně by však nežádal za její vrácení, musil by stát platiti náhradní úroky až do dne, který by si poplatník sám stanovil.

Z jakých důvodů se navrhuje vraceti náhradní úroky, stanovené pro přímé daně, o tom viz důvod k §u 20, odst. 4.

K §u 22.

Odst. 1. neobsahuje věcně nic nového i jest přesnější stilisací dosavadního zákonného ustanovení.

Pro obmezení nebo vyloučení nároku na vrácení paušalované daně jest týž důvod, který jest uveden v § 4, čís. 2.

Nové jest ustanovení odst. 3., převzaté z dosavadního §u 37, že žádost za vrácení nutno podati do 1 roku po vývozu; tím se vyhovuje přání obchodníků, kteří v některých případech splňují dodávky do ciziny až po letech a tím dosud pozbývali nároku na vrácení daně. Dále má tímto ustanovením býti docíleno, aby jal pro nárok na vrácení daně z obratu, tak daně přepychové, platila stejná lhůta.

K §u 23.

V poslední větě odst. 1, navrženým doplňkem se má umožniti rychlejší vymáhání daně, vyměřené celními úřady, tím, že použije se předpisů, jež jsou celním úřadům běžny.

Zajištění daně navrhuje se v odst. 2. v případech, kde jest dobytnost daně zvlášť ohrožena; ustanovením tímto nebudou poplatníci nikterak poškozeni, poněvadž výše požadovaného zajištění musí býti přiměřená dani, za kterou se jistota požaduje.

K §u 25.

Nová stilisace odst. 1. a 2. tohoto paragrafu má jasněji znázorniti, co podléhá přepychové dani. Ustanovení odst. 2., č. 4. až 6. zařaďuje osnova nově do tohoto paragrafu z důvodů systematických.

Ustanovením, že dodávky podnikatelů, které nepatří v jejich obor, pokládají se za dodávky nepodnikatelů, má býti docílena stejnoměrného daňového zatížení všech příležitostných dodávek jak podnikatelů, tak nepodnikatelů.

Ustanovení, že při dodávkách, uvedených v odst. 2., č. a 5., se platí přepychová daň v každém případě, má za účel zachytiti přepychovou daň hlavně z dodávek přepychových předmětů, které byly vyrobeny před platností zákona o dani přepychové a tudíž dosud nebyly zdaněny; tím nepřímo se také chrání výrobci, kteří nyní při dodávkách musí platiti přepychovou daň.

Ustanovením, že nejen "vlastní spotřeba" po rozumu §u 1, nýbrž i výdělečné upotřebení jest zdanitelnou vlastní spotřebou, má se zabrániti, aby státu unikla daň v těch případech, kdy podnikatel sám vyrobí přepychový předmět a jej dále zpracovává na jiný předmět, tudíž jej výdělečně upotřebí. Vývoz, který pode dřívějšího zákona podléhal jen v jednom případě (starožitnosti) dani, se nyní daně zprošťuje pro nepatrnost výnosu a daňové technické obtíže. Ustanovením, že vývoz a průvoz jsou prosty daně jen za podmínek stanovených nařízením, osnova chce zabrániti, aby unikala státu přepychová daň ze zboží, o němž poplatník tvrdí, že je vyvezl.

V odst. 4. uvedená nová definice pojmu výrobce jest nutnou proto, že seznam přepychových předmětů prohlašuje v některých případech už suroviny nebo polotovar y za přepychový předmět. Ustanovení odst. 4., že za výrobce se pokládají také osoby, které na svůj účet upraví nebo dají upraviti přepychové předměty - jichž nebylo lze již používati - a tyto předměty pak dále prodávají, bylo do osnovy vsunuto proto, aby byly odstraněny v praxi se vyskytnuvší pochybnosti, sluší-li pokládati osoby ty za výrobce.

Další nově navrhované ustanovení, že podnikatel, který pro jiného podnikatele zhotovuje přepychový předmět, jest povinen platiti ze mzdy za svůj výkon jen daň z obratu, není žádnou novotou a uvádí se na tomto místě jen pro orientaci poplatnictva proto, že přepychové dani podléhají jen výkony, prováděné pro spotřebitele.

Znění navrhované v odst. 5. není rovněž žádnou úchylkou od dosud platného právního stavu a slouží jen k přehlednosti.

K §u 26.

V §u 26 navrhuje osnova na přání zájemníků, aby přepychové výkony byly pojaty místo do zákona do seznamu přepychových výkonů proto, že novotou tou může podle potřeby býti dosaženo rychlé provedení změny v přepychových výkonech tak, jako tomu jest u přepychových předmětů.

V odst. 2. nově navržené ustanovení má objasniti, co jest základem daňovým v případech, kde přepychová povaha předmětu nebo výkonu jest závislá na ceně.

Zněním, navrženým v odst. 3., má býti odstraněna pochybnost, podléhají-li přepychové dani neupotřebitelné předměty.

K §u 27.

§ 2 dosud platného zákona týkal se přepychových výkonu, které budou však podle osnovy uvedeny v seznamu přepychových výkonů. Nové znění tohoto paragrafu vypočítává podrobně, které dodávky jsou úplně prosty přepychové daně. Pro osvobození dodávek uvedených v čís. 1. platí tytéž důvody jako pro osvobození dodávek téhož druhu od daně z obratu. Dodávky z dražeb se z navrhovaného osvobození vylučují proto, že podle §u 25 podléhají všechny dražební prodeje zásadně dani. Dodávky pro stát a státní podniky se pak vylučují z osvobození proto, že se pro ně navrhuje úleva v §u 28, čís. 3.

Důvod, proč se navrhuje osvobození dovozu pro exteritoriální osoby, jest uveden u §u 7., čís. 3.

Osvobození uvedené v čís. 3. a 4. neuchyluje se nijak od dosud platného právního stavu.

Osvobození uvedené v čís. 5: až 9. navrhuje osnova proto, že dovoz předmětů zmíněných v těchto číslech jest zproštěn cla.

K §u 28.

Pro dovoz a dodávky přepychových předmětů, jichž se dá upotřebiti výhradně jen k účelům náboženským nebo léčebným, navrhuje se úleva proto, že dosud dodávky nebo dovoz těchto předmětů podléhaly snížené přepychové dani podle §u 38, a další ponechání dosud platné úlevy jest ve veřejném zajmu.

Úleva, navržená v čís. 2., jest širší než dosud platná úleva, nejsouc omezena cenovou hranicí a vázána na to, kdo umělecké dílo prodává, a vztahujíc se též na dovoz uměleckých děl a jich kopií; úlevou touto má býti podpořena umělecká tvorba.

V čís. 3. uvedená úleva není žádnou novotou, protože se kryje s dosud! platnou úlevou podle §u 38, odst. 1., čís. 2. úleva tato vztahuje se jen na případy, kdy jde o přímý dovoz z ciziny nebo o dodávky provedené přímo s výrobce na stát, státní podniky a osoby, jež nabudou předmětu ve veřejném zájmu: Pro dodávky, provedené pro tyto subjekty překupníky, platí úleva, uvedená v §u 38. Úlevou, uvedenou ve druhé větě tohoto čísla, má býti odstraněno dosavadní navrhovací řízení podle §u 38, prokáže-li tuzemský podnikatel hned při celním odbavení, že dovážené zboží určeno jest k účelům, uvedeným v tomto čísle; úleva tato poskytuje se proto, že subjekty, pro něž úleva zde provedená platí, nemohou někdy ve veřejném zájmu samy zboží v cizině objednati, nýbrž musí k tomu použíti prostředníka.

Úleva, uvedená v čís. 4., která platí nyní též pro dovoz, kryje se celkem; s dosud platnou úlevou podle §u 28, čís. 3., jest však užší, neboť se vztahuje jen na obchodníky a živnostníky, kteří na podkladě živnostenského oprávnění zabývají se prodejem určitých přepychových předmětů v nezměněném stavu. Na úlevu tuto nemají tudíž nyní nároku osoby, jež přepychových předmětů, zdaňovaných v drobném prodeji, nabývají k podnikatelskému upotřebení nebo dalšímu zpracování; tím má napříště býti znemožněno zneužívání této úlevy pod záminkou, že jde o nabytí přepychového předmětu k podnikatelskému upotřebení nebo dalšímu zpracování. Změněnou stilisací tohoto čísla má býti dosaženo jasnějšího znění tohoto ustanovení.

K §u 29.

V čís. 1. uvedené změny jsou jen povahy stilistické.

Znění navrhované v čís. 4. se kryje se zněním, uvedeným v §u 5, čís. 5., a odstraňuje se jím mezera, která byla v dosud platném zákoně.

Pod čís. 5. ve větě druhé nově uvedené znění jest totožné u stanovením v §u 5, odst. 6. a navrhuje se z důvodu, zmíněného v cit. §u 5.

K §u 30.

Důvod, proč se navrhuje případné vybírání pevné sazby při dovozu, uveden jest u §u 10.

Ve větě 2., odst. 6. nově navržené znění není žádnou novotou a uvádí se na tomto místě jen pro orientaci poplatníků, kterým tato otázka, jak z praxe známo, jest stále dosud nejasná.

K §u 31.

Nově navrhované ustanovení liší se od dosud platného právního stavu tím, že nehledí na výši úplaty za dodávku; podléhají tudíž nyní přepychové dani i ty dodávky nepodnikatelů, při nichž úplata činí 500 Kč nebo méně než 500 Kč. Jinak se poukazuje na důvod u §u 25, odst. 2.

Ustanovení odst. 2. jest důsledkem § u 25, odst. 2., č. 5. a dále toho, že ustanovení dřívějšího §u 27 bylo přesunuto ze zákona do nařízení.

K §u 32.

Ustanovením lhůty pro oznámení, že podnikatel zanechal drobného prodeje nebo výroby přepychových předmětů, se vyplňuje mezera dosud platného zákona.

K §u 38.

Úlev, uvedených v §u 38 dosud platného zákona, byla v praxi příliš zneužíváno, a proto osnova navrhuje omezení těchto úlev jen na případy, uvedené v §u 28, č. 1. a 3. a v odst. 1. §u 38.

Úlevou, navrhovanou v odst. 1. tohoto paragrafu, má se docíliti, aby zde uvedené subjekty nebyly nuceny platiti v trhové ceně plnou přepychovou daň v případech, kdy nabyly přepychového předmětu, zdaňovaného u výrobce nebo při dovozu, až z druhé nebo z třetí ruky. Ustanovení to kryje se s dosud platnou úlevou s úchylkou, že podle dosavadního zákonného stavu měl nabyvatel nárok na vrácení 10%ního daňového rozdílu jen ze 60% nabývací ceny (bez daně), kdežto osnova navrhuje, aby měl nárok na 6% nabývací ceny; navrhovaná 6% daňová restituce jest poměrné pro poplatníky výhodnější než dosavadní.

Dosud platná úleva podle §u 38, odst. 5. se stala bezpředmětnou tím, že vývoz jest podle této osnovy úplně daně prost.

V poslední větě odst. 3. osnovy pozměňuje se dosud platné znění proto, že v něm byl citován odst. 3., který nyní byl vypuštěn. Vrácení daně se ponechává volnému uvážení finančních úřadů proto, že nároku na vrácení bylo zneužíváno.

K §u 39.

Ustanovení §u 39, odst. 1. až 5. dosud platného zákona byla přesunuta do ustanovení o dani z obratu, a proto odst. 1. tohoto §u osnovy se jen odvolává na zmíněná ustanovení.

V odst. 2. navrženým zněním má se zabrániti mylnému výkladu zákona, že dodávka přepychových předmětů, uzavřená v tuzemsku o zboží nalézajícím se v době uzavření dodávky v cizině, jest prosta daně z obratu proto, že ze zboží toho se platí při celním odbavení přepychová daň. Důvod, že se vybírá ze zmíněné dodávky vedle přepychové daně ještě daň z obratu jest ten, že zde vlastně jde jednak o dovoz, jednak o další fiktivní tuzemskou dodávku dovezeného předmětu.

K §u 40.

§ 40 dosud platného zákona jednal o vývozu. Poněvadž vývoz podle této osnovy jest prost přepychové daně, bylo dosavadní znění tohoto paragrafu vypuštěno a místo něho pojato do tohoto §u osnovy ustanovení dosavadního §u 41 a 42, odst. 6. Ve druhé větě bylo za slovo "vězení" vsunuto k vůli poměrům na Slovensku a Podkarpatské Rusi slovo "(uzamčení)". V další větě jest místo dosavadního znění "na návrh" uvedena "na soukromou žalobu", poněvadž v Čechách, na Moravě a ve Slezsku není návrhových deliktů podle všeobecného trestního zákona.

K §u 41.

Dosavadní § 42 byl rozdělen na nové dva paragrafy, z nichž § 41 definuje trestní činy, a § 42 stanoví tresty na tyto činy.

Definice trestních činů přimyká se k definici trestních činů u osobních daní.

K §u 42.

V odst. 1. nově stanoví se tak vysoký trest pro podnikatele, kteří daň od nepodnikatele vybranou neodvedli, proto, že v těchto případech jde o zřejmou defraudaci peněz, patřících státu, poněvadž podnikatel daň si srazil při výplatě kupní ceny.

Aby daň nebo paušalovaná daň vybíraná při dovozu se trestala podle celních ustanovení, a to úřady, v osnově uvedenými, navrhuje se v odst. 5. osnovy proto, aby se urychlilo trestní řízení a zamezilo, aby vedeno bylo separátní trestní řízení zvláště pro přestupek celní a zvláště pro přestupek daně podle této osnovy.

Ustanovení odst. 8. o náhradním trestu vězení není novým ustanovením, ježto již podle ustanovení o daních osobních, která podpůrně platí pro daně podle tohoto zákona, tento náhradní trest mohl dosud býti ukládán.

V odst. 9. nově uvedeným ustanovením má se zabrániti, aby daňové tresty bezdůvodně plynuly jinam než do státní pokladny.

K §u 43.

Dodatky v odst. 1. a 2. tohoto paragrafu osnovy navrhují se jen k vůli přesnějšímu zněn í a jimi neuchyluje se osnova od dosud platného zákonného stavu.

Aby pořádkové pokuty plynuly do státní pokladny, navrhuje se z téhož důvodu jako u trestu na penězích u §u 42, odst. 9.

K §u 44.

Dosavadní znění se k vůli úplnosti doplňuje výpočtem všech možných způsobů zániku trestnosti. Ostatní změny v tomto §u navrhované jsou povahy pouze stilistické.

K §u 46.

V odst. 1. navrhuje se, aby také sdružení podnikatelů byla povinna k součinnosti proto, že tím může býti docíleno lepší daňové kontroly (na př. zjištění daňových subjektů).

Úleva, kterou osnova navrhuje v odst. 4., odpovídá zvyklostem práva mezinárodního, které exteritoriální osoby osvobozuje od povinnosti, aby jako svědci nebo znalci vypovídaly v záležitostech daňových.

K §u 47.

Odst. 2. dosud platného zákona, týkající se včítání stupnicového poplatku do daně, v této osnově se vypouští proto, že byl ve zúžené formě pojat mezi věcná osvobození do §u 4, čís. 17.

K §u 49.

V odst. 1. navrhovanými doplňky má se zabrániti zpětné působnosti zákona. Ustanovení, že dosavadní seznam přepychových předmětů a § 27 zůstávají prozatím v platnosti do doby, kdy nařízením bude uveřejněn nový seznam přepychových předmětů a výkonů, jest nutným proto, že seznam není součástí zákona a není jisto, nabude-li nařízení ono účinnosti už 1. ledna 1924.

V odst. 3. navrženým ustanovením má býti finanční správě umožněno přezkoumati, jsou-li dosavadní osvobození a úlevy v souhlasu s ustanoveními této osnovy.

Novými dodatky v odst. 5. až 10. mají býti řešeny také pro budoucnost ty případy, kde některé zboží bude nově prohlášeno za přepychové, nebo kde zboží, které dosud platilo za přepychové, bude prohlášeno za nepřepychové.

Vláda navrhuje, aby tato osnova byla projednána v jednání zkráceném podle §§ 55 jednacího řádu obou sněmoven; zároveň doporučuje, aby osnova byla v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázána výboru rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

K odůvodnění návrhu na zkrácené jednání se uvádí, že účinnost dosavadního zákona se končí dnem 31. prosince 1923 a že tudíž jest nutno, aby zákon tento byl co nejdříve vyhlášen, aby nenastalo přerušení ve vybírání daně a aby poplatníci byli včas informováni o prodloužení zákona.

V Praze dne 29. listopadu 1923.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.