§ 44.
Zánik trestnosti. Upuštění od trestního řízení.
(1) Trestnost podle §u 41 pomíjí:
1. smrtí pachatelovou;
2. udělením milosti;
3. jestliže pachatel odčiní zanedbání dříve, než úřad nebo jeho orgán závadu shledal nebo než mu obsílka nebo vyrozumění o zavedeném trestním řízení byly dodány anebo jestliže o svém přestupku u finančního úřadu učiní oznámení, a v obojím případě složí, byla-li daň zkrácena, příslušnou částku u berního úřadu;
4. promlčením.
(2) K žádosti strany může od dalšího trestního řízení býti upuštěno, když strana dříve, než byl trestní nález nebo rozsudek vydán, složí kromě zkrácené daně přiměřenou pokutu a vzdá se dalších opravných prostředků. Výši upouštěcí částky stanoví finanční úřad I. stolice. Strana může do 8 dnů ode dne, kdy finanční úřad I. stolice stanovil upouštěcí částku, prostřednictvím tohoto úřadu žádati, aby upouštěcí částku stanovil zemský finanční úřad (§ 21, odst. 2.), který však návrhem finančního úřadu I. stolice není vázán.
§ 45.
Promlčení.
(1) Právo státu vyměřiti tyto daně se promlčuje v 5 letech. Promlčení se počíná od uplynutí správního roku, v kterém strana splnila svou povinnost podati přiznání nebo dodati podklady k vyměření, nebo, nemá-li strana takové povinnosti, od uplynutí správního roku, v kterém příslušná daňová pohledávka vznikla.
(2) Nebyla-li vinou strany daň vyměřena nebo opominula-li strana buď zcela nebo z části daň zaplatiti, když se daň platí bez úředního předpisu, počíná lhůta běžeti teprve po uplynutí toho správního roku, v kterém úřad nabyl možnosti daň vyměřiti nebo předepsati. Při dodávkách nebo výkonech nepodnikatelů, při nichž daň nebyla zaplacena způsobem naznačeným v §§ 13 a 31, počíná promlčecí lhůta běžeti od uplynutí správního roku, v kterém se finanční úřad dozvěděl o dodávce nebo výkonu. Uplynulo-li však dříve, než úřad nabyl možnosti daň předepsati, 30 let od konce správního roku, v kterém příslušná daňová pohledávka vznikla, nelze vyměřovací právo vykonati.
(3) Právo vyměřiti částku, o kterou bylo nesprávným vyměřením daně předepsáno méně, promlčí se ve třech letech od uplynutí správního roku, v kterém se stala daň původně vyměřená splatnou.
(4) Promlčení se přeruší v případech 1. až 3. takovými úkony provedenými úřadem k vyměření daně, o kterých byla strana zpravena. Od uplynutí správního roku, v kterém byl proveden poslední úřední úkon tohoto druhu, počíná běžeti nová lhůta promlčecí.
(5) Právo státu požadovati splatnou daň se promlčuje v 6 letech od uplynutí správního roku, v kterém se stala daň splatnou.
(6) Promlčení splatné daně se přeruší dodáním upomínky poplatníku, zavedením exekuce nebo povolením platební lhůty. Po uplynutí správního roku, v kterém byla dodána poslední upomínka, učiněn poslední exekuční krok, uplynula poslední platební lhůta, počíná běžeti nová lhůta promlčecí.
(7) Je-li daň zajištěna ruční zástavou, neniž býti státu, popud má zástavu v rukou, namítáno, že opominul vykonati právo zástavní, a nemůže se právo zástavní promlčeti. Také právo dlužníkovo zástavu vykoupiti, se nepromlčuje. Pokud však pohledávka přesahuje cenu zástavy, může zatím zaniknouti promlčením. Je-li splatná daň zajištěna vkladem do pozemkové knihy nebo záznamem v úředních depositech, nelze do třiceti let po vkladu nebo záznamu namítati promlčení proti uplatňování práva takto nabytého.
(8) Tresty uvedené v §u 42 se promlčí v pěti letech ode dne, kdy přestupek byl spáchán, při přestupcích záležejících v opominutí ode dne, kdy opominutí bylo odčiněno.
§ 46.
Součinnost veřejných úřadů, obcí, sdružení podnikatelů a jiných osob.
(1) Všechny veřejné, zejména též obecní úřady, dále pak sdružení podnikatelů jsou povinny poskytovati státním úřadům každé pomoci při ukládání a vymáhání daně a provádění dozoru.
(2) Finanční orgány jsou oprávněny od osob zúčastněných na právním jednání, jež zavdalo k vyměření daně podnět, žádati, aby podaly vysvětlení potřebná k vyměření daně a, předložily spisy týkající se tohoto právního jednání; žádané doklady musí býti v příslušném výměru přesně označeny.
(3) Konečně jest každý povinen v daňových věcech jiných osob vydati svědectví nebo vypovídati jako znalec. Výpověď svědeckou nebo znaleckou smějí však odepříti osoby, které jsou s osobou k placení daně povinnou v přímé linii příbuzné, pak manžel nebo manželka a jejich bratři a sestry, dále bratři a sestry osob k placení daně povinných. Jiné osoby mohou odepříti jsouce tázány, takové výpovědi, jimiž by byla jim nebo osobě, ke které jsou v některém z uvedených poměrů, způsobena přímá a poměrně značná škoda majetková nebo hanba nebo by vzniklo nebezpečí trestního stíhání nebo by byla porušena svědkova nebo znalcova povinnost k mlčelivosti, státem uznaná, nebo bylo vyzrazeno podnikatelské tajemství.
(4) Na osoby exteritoriální (§ 7, č. 3.) se ustanovení odst. 2., a 3. nevztahují.
§ 47.
Poměr k zákonům o osobních daních.
Nestanoví-li zákon nic jiného, platí obdobně ustanovení o osobních daních.
§ 48.
Nepřípustnost samosprávných přirážek.
Daně podle tohoto zákona nemohou býti podrobeny přirážkám samosprávných svazků a sborů.
§ 49.
Účinnost zákona. Přechodná ustanovení.
(1) Tento zákon nabude účinnosti dnem 1. ledna 1924. Jde-li však o daň za dobu před 1. lednem 1924, nebo o trestní činy před tímto dnem spáchané, nutno použíti ustanovení zákona, který v rozhodné době (odst. 4.) platil; dosavadní ustanovení zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 321 Sb. z. a n., o vedení daňových záznamů, o úředních vysvědčeních a usvědčeních, jakož i o daňových přiznáních zůstávají v platnosti do doby, kdy obsah a forma těchto pomůcek budou nově stanoveny. Rovněž zůstává v platnosti seznam přepychových předmětů a ustanovení §u 27 právě uvedeného zákona o přepychových výkonech do doby, než bude vydán nový seznam přepychových předmětů a výkonů.
(2) Ustanovení o zdanění dodávek a výkonů mezi závody téhož podniku a mezi spolu souvisícími závody a podniky téhož majetníka (§ 1, odst. 4.) nabudou platnosti dnem, který určí (pro jednotlivá odvětví výrobní) nařízení.
(3) Všechna osvobození a úlevy, udělené podle § 4 a 7 dřívějších zákonných ustanovení, pozbývají dnem 31. prosince 1923 platnosti.
(4) Doba provedení dodávky nebo výkonu rozhoduje o tom, vztahuje-li se na dodávku nebo výkon ustanovení tohoto zákona či zákona ze dne 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n., ze dne 29. ledna 1920, č. 70 Sb. z. a n., nebo zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 321 Sb. z. a n.
(5) Při dodávkách a výkonech smluvených před 1. lednem 1924, provedených však po 31. prosinci 1923, je dodavatel oprávněn daňové zvýšení zvláště účtovati a cenu o ně zvýšiti. Totéž platí obdobně při dodávkách a výkonech smluvených před tím, než nabylo účinnosti nařízení, jímž byly dodávky určitých předmětů nebo určité výkony nově prohlášeny za přepychové, provedených však až po dni, ledy nařízení nabylo účinnosti.
(6) Příjemce dodávek nebo výkonů smluvených před 1. lednem 1924, provedených však po 31. prosinci 1923, jest oprávněn žádati na svém dodavateli poměrnou srážku daňovou z úplaty za dodávku nebo výkon, jde-li o dodávku nebo výkon, na které tento zákon stanoví sazby menší nebo které dani nepodrobuje. Jestliže dodavatel daň již státu odvedl, má příjemce právo žádati na státu, aby mu daň vrátil. Podrobnosti ustanoví nařízení. Totéž platí obdobně při dodávkách a výkonech smluvených před tím, než nabylo účinnosti nařízení, jímž byly dodávky určitých přepychových předmětů nebo určité přepychové výbory prohlášeny za nepřepychové, provedených však až po dni, kdy nařízení nabylo účinnosti.
(7) Změna úplaty, vzniklá zvýšením nebo snížením daně podle odst. 5. a 6., nemůže býti důvodem zrušení smlouvy, nebylo-li ve smlouvě stanoveno jinak.
(8) Podnikatelé, kteří nejsou výrobci a mají ještě toho dne, kdy nabude účinnosti nový seznam přepychových předmětů na skladě zboží zdaňované dříve v drobném prodeji, podle nového seznamu zdaňované však u výrobce nebo pouze při dovozu, musí toto zboží zdaniti přepychovou daní tak, jako by bylo podle nového seznamu ještě zdaňováno v drobném prodeji; výr obci však musí dnem 1. ledna 1924 počínajíc odvésti z celé své tržby za přepychové předměty daň 12%ní.
(9) Zásoby předmětů, které mají na skladě podnikatelé v době, kdy předměty tohoto druhu nařízením byly prohlášeny za přepychové, zdaňují se 10%ní přepychovou daní až v drobném prodeji, jestliže však jde o předměty, zdaňované u výrobce, který tyto předměty sám vyrobil nebo z ciziny dovezl, zdaňují se při dodávce 12%ní přepychovou daní již u zmíněného výrobce. Proto musí všichni podnikatelé o této zásobě předmětů poříditi do 14 dnů po dni, kdy nařízení nabylo účinnosti, inventuru a to podle stavu z tohoto dne; výsledek inventury zapíši jako první položku do předepsaného zásobníku a oznámí v téže lhůtě příslušnému finančnímu úřadu I. stolice.
(10) Zásoby předmětů, které podle seznamu přepychových předmětů nejsou přepychovým zbožím, které jsou však zcela nebo převážně zhotoveny z hmot prohlášených nařízením za přepychové zboží a které jsou na začátku účinnosti tohoto nařízení na skladě, zdaňují se v drobném prodeji. Také stran těchto předmětů jsou podnikatelé povinni poříditi inventuru, výsledek její zapsati do zásobníku a oznámiti příslušnému finančnímu úřadu I. stolice ve lhůtě, stanovené v odst. 9.
§ 50.
Provádění zákona.
Ministrům financí, spravedlnosti, obchodu, vnitra a zemědělství se ukládá, aby tento zákon provedli.
Důvody.
Dnem 31. prosince 1923 pozbývá platnosti zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 321 Sb. z. a n. o všeobecné dani z obratu a z pracovních výkonů a o dani přepychové.
Daň z obratu a daň přepychová, zavedené svého času jako východisko z nouze, plně splnily očekávání, jež se v ně kladla, a jsou nyní nejvýnosnější daní státní vůbec.
Výnos těchto daní přispěl platně k udržení finanční rovnováhy ve státním hospodářství a tím nepřímo k příznivé nynější kursové úrovni naší měny. Ač jak už řečeno jde o nejvýnosnější daň, přece nepůsobí daň ta na širokou veřejnost příliš tíživě, poněvadž při nesmírném množství dodávek se atomisuje na drobné částky, čímž její účinek se značně zmírňuje a spotřebitelem téměř není pociťován. Tohoto vydatného zdroje, který s poklesem cen životních potřeb ovšem úměrně se nyní zmenšuje, nemůže naprosto vláda republiky Československé ani v blízké budoucnosti postrádati a proto předkládá tuto osnovu, kterou má platnost zákona o dani z obratu a o dani přepychové býti prodloužena. Další trvání daně z obratu a daně přepychové je však za dnešních poválečných poměrů absolutní nutností nejen s hlediska státu, nýbrž též s hlediska samosprávných svazků, neboť podle zákona ze dne 12. srpna 1321, č. 34 Sb. z. a n. participují samosprávné svazky 40% na výnosu těchto daní a jejich hospodářství by bylo vážně ohroženo, kdyby se jim přídělů z těchto daní nedostala.
Tato vládní osnova v základních rysech se kryje s výše zmíněným zákonem o dani z obratu a o dani přepychové a obsahuje jen změny, jichž uskutečnění podle nabytých zkušeností jest nutné. Změny ty, ač nejsou až na malé výjimky zásadního rázu, jsou četné a proto není k vůli přehlednosti dobře možno do nového zákona pojmouti prostě jen změny jednotlivých ustanovení dosavadního zákona, nýbrž jest nutno je včleniti do dosud platného zákona, a takto doplněný zákon celý znova vyhlásiti.
Změny ty lze rozvrhnouti na změny rázu zásadního a na zněny rázu podružnějšího.
Mezi změny rázu zásadního patří:
1. Zdanění dovozu. Požadavek, aby dovoz podléhal zásadně dani, jest tlumočen tuzemskými výrobními kruhy již od doby, kdy zákon o dani z obratu nabyl v tuzemsku platnosti. Výrobní kruhy právem poukazují na to, že cizozemská soutěž je proti nim ve výhodě proto, že nemusí při dodávce na tuzemské spotřebitele platiti daň z obratu, kdežto tuzemský výrobce že z takové dodávky daň musí platiti. Vládní osnova zaujímá v této věci střední linii, nezdaňuje totiž zásadně každý dovoz, nýbrž ponechává v této věci volné pole vládnímu nařízení, jímž bude možno zaříditi, aby dovoz byl zdaněn jen v těch případech, kdy tuzemská výroba nemůže v tuzemsku konkurovati s cizinou proto, že cizí soutěž jest proti tuzemským dodavatelům ve výhodě o daň z obratu.
Důsledkem tohoto ustanovení bylo nutno doplniti v osnově dřívější §§ 1, 4, 5., 8, 11, 17, 20, 23 a 42.
2. Odstranění některých úlev při nabytí přepychových předmětů.
Dosavadních úlev platných pro nabytí přepychových předmětů bylo značně zneužíváno, takže u některých přepychových předmětů se stalo vybírání přepychové daně ilusorním. Vládní osnova odstraňuje tudíž některá dosavadní ustanovení, jež sváděla k zneužití. Odstraněním zmíněných úlev bude zároveň odstraněn nepříznivý morální dojem, jakým působilo zneužívání úlev na řádné poplatníky.
Specielních změn obsahuje vládní osnova celou řadu, a bude o nich promluveno v důvodech k jednotlivým paragrafům. Změny ty jednak poskytují úlevy poplatníkům, jednak odstraňují pochybnosti a obtíže, vzniklé při provádění dosavadního zákona. V zájmu poplatnictva jsou na př. úlevy v §u 4 (osvobození pracovních výkonů pro cizinu, osvobození dodávek pro stát a státní podniky, osvobození dodávek exportérům). Ke změnám, které mají přispěti k jasnosti zákona, a kterými se má ulehčiti ukládání a vybírání daně, patří na př. definování zkrácení a zatajení daně.
Bližší vysvětlení jak k výše uvedeným zásadním změnám, tak změnám rázu specielního obsahují důvody k jednotlivým paragrafům.
Důvody k jednotlivým paragrafům.
K §u 1.
Dřívější pojmenování všeobecná daň z obratu a z pracovních výkonů se nevžilo a široká veřejnost používá vesměs pro pojmenování této daně jen výrazu "daň z obratu"; z toho důvodu navrhuje osnova používati jen tohoto zobecnělého pojmenování.
Pojem tuzemských dodávek nebyl dosud zákonem řešen, okolnost tato byla pak příčinou, že někteří podnikatelé si tento pojem vykládali jednostranně ve svůj prospěch a nezdaňovali dodávky, které nesporně dlužno pokládati za tuzemské. Aby napříště odstraněny byly pochybnosti v této věci, doporučuje se zmocniti ministra financí, aby pojem tuzemské dodávky a tuzemského výkonu vymezil nařízením.
Z jakých důvodů navrhuje se zdaniti dovoz, bylo už uvedeno v povšechné důvodové zprávě.
Ustanovení druhé věty odstavce 3. vloženo bylo do osnovy k zamezení pochybností o tom, zda nutno zásady vyslovené v první větě užíti z důvodů spravedlnosti i tehdy, když nejde o komisionáře podle obchodního zákona. Poněvadž v praxi vznikají četné obtíže při rozhodováni otázky, je-li poplatník komisionářem nebo jen jednatelem, bylo pojato do tohoto §u osnovy ustanovení, že v pochybnostech, jde-li o poměr komisionářský či jednatelský, se předpokládá, že nejde o poměr jednatelský, neprokáže-li poplatník opak. Tím má býti znemožněno, aby někteří poplatníci se vyhýbali zdanění na úkor řádných komisionářů.
Ustanovením v odst. 2., že "za dodávku se pokládá, nabývá-li se předmětu listinou" a ustanovením v odstavci 3., že "v případech., kdy se odevzdá předmět místo placení, předpokládají se dvě zdanitelné samostatné dodávky (výkony)", nezavádí se žádná novota proti nynějšímu stavu a znění ta navrhují se jen k vůli jasnosti. Dodatek v odst. 4., "nehledíc na to, jde-li o závody nebo podniky spolu souvisící či nesouvisící" se připojuje se zřetelem na § 4, č. 10. proto, aby nebylo pochybnosti, že dodávky mezi spolu nesouvisícími podniky a závody vždy dani podléhají. Nejde tudíž zde o věcnou změnu.
Dřívější odst. 5 a 6 se v této osnově slučují v jediný odstavec, ježto ustanovení zmíněných dvou odstavců se vzájemně doplňují a jsou jedním celkem. Výraz "vlastní spotřeba" jest v praxi všeobecně užíván a proto ho bylo použito v osnově jako vhodné zkratky.
Ustanovení, že dani nepodléhá to, co se vezme z vlastního podniku k plnění naturálního výměnku, jest v tomto §u vypuštěno, poněvadž toto ustanovení systematicky patří mezi osvobození uvedená v §u 4.
K §u 2.
Nově navrhovaným ustanovením "jímž mají býti zdaněny také úplaty, které poplatník dostává za nějaké pasivná chování nebo zřeknutí se práva, má býti odstraněna mezera v dosavadním zákoně, ježto není důvodu, aby úplaty tyto byly od daně osvobozeny.
Ustanovení, že dani podléhá pronájem movitých věcí hmotných nebo práv, se navrhuje jen k vůli jasnosti a nezavádí se jím žádná změna, protože úplaty ty už podle dosavadní praxe byly zdaňovány.
K §u 3.
Nové znění tohoto §u jest širším, než znění dosavadního §u 3, ježto se vztahuje také na výkony nepodnikatelů, které dosud byly daně prosty. Není totiž důvodu, aby tyto výkony, jimiž nepodnikatelé často konkurují s podnikateli, byly od daně osvobozeny, když podnikatelé musí z příjmů při nich docílených platiti daň z obratu a jiné daně.
Podrobnější výpočet podnikatelských výkonů se navrhuje proto, aby odstraněny byly praxi se vyskytnuvší pochybnosti, podléhají-li výkony ty dani.
K §u 4.
K čís. 4. Ustanovením, že vydání cenných papírů jest osvobozeno od daně z obratu, doplňuje se mezera v dosavadním zákoně: Osvobození to navrhuje se proto, že vydání cenných papírů podléhá emisnímu poplatku a děje-li se prostřednictvím peněžního ústavu ještě též dani z obchodu s cennými papíry podle zákona ze dne 17. II. 1921, č. 85 Sb. z. a n.; jest tudíž pro osvobození to týž důvod, jako při převodech cenných papírů. Poslední větou tohoto čísla osnovy se jasně stanoví, že poštovné, kolky, poplatky a různé výlohy s provedením dodávky nebo výkonu se nepovažují za úvěr po rozumu tohoto zákona. Tím zná býti zamezeno, aby někteří podnikatelé zmíněné výdaje a výlohy si vylučovali z daňového základu.
K čís. 7. Osvobození výkonů prováděných vahami, patřícími státu nebo veřejnoprávním svazkům, proponuje osnova proto, že tyto výkony jsou prováděny ve veřejném zájmu a úplata za ně nekryje obyčejně ani režii, takže tato musí býti kryta pravidelně z veřejných peněz.
K čís. 11. Podle dřívějšího zákona byly veškeré dodávky nepodnikatelů osvobozeny od daně, nepřesahovala-li úplata 500 Kč za jednotlivou dodávku. Osnova tuto úlevu nyní obmezuje v tom směru, že se nemá vztahovati na dodávky z dobrovolných dražeb; toto omezení navrhuje se proto, že na dodávky z dobrovolné dražby nutno se stanoviska daně pohlížeti jako na dodávku jednotnou, a je obava, že by jinak této úlevy bylo nepodnikateli zneužíváno. Omezení tohoto ustanovení na dražby dobrovolné je důsledkem ustanoveni §u 4, č. 1, Pořádání představení a zábav jakéhokoliv druhu zdaňuje osnova z důvodu, uvedeného v §u 3.
K čís. 12. Osnova odstraňuje úlevu podle tohoto čísla v těch případech, kde jde o dodávku předmětů, u nichž jest daň paušalována, a to proto, že paušalovanou daní platí pravidelně dovozce nebo výrobce, kdežto další obraty jsou už daně prosty a se stanoviska daňové techniky jest téměř nemožno vraceti paušalovanou daň, která kryje daň z celého řetězu dodávek a byla zaplacena při několikátém předchozím obratu.
K čs. 13. Osvobození dodávek a výkonů, prováděných státem a vnucenými svazky za výjimečných poměrů, vyvolaných válkou pozbylo významu tím, že náš hospodářský život přizpůsobil se už mírovým poměrům, a proto bylo vypuštěno a na jeho místo bylo vsunuto osvobozeni, které se dříve nalézalo v § 1, odst. 5.
K čís. 14. Aby tím, že dovoz podléhati bude dani, se některé zboží příliš nezdražilo, navrhuje osnova, že může ministr financí po dohodě s ministrem obchodu nebo zemědělství za podmínek tam uvedených povoliti včítání daně, zaplacené při dovozu do daně z první tuzemské dodávky dovezeného zboží. Tím by prakticky byla zavedena parita mezi cizími agenty a tuzemskými komisionáři. Dalším nově navrhovaným zmocněním k osvobození pracovních výkonů, prováděných zdejšími podniky pro cizinu, a k osvobození zdanitelného dovozu má býti ministru financí umožněno, aby v případech zřetele hodných, zejména v dobách hospodářské krise podporoval tzv. zušlechťovací řízení, jímž se zmírňuje nezaměstnanost.
K čís. 17. Osvobození podle tohoto čísla navrhuje se k vůli zjednodušení, aby stát nemusil svým dodavatelům nahrazovati daň. Navrhované osvobození vztahuje se jen na dodávky těch osob, jimž státem nebo státním podnikem dodávka byla zadána, tudíž jen na jediný obrat, kdežto dodávky provedené na tyto osoby nebo dodávky, jež tyto osoby dále zadaly třetím osobám, podléhají pravidelné dani. Dodávky předmětů, u nichž jest daň paušalována, se vylučují z navrhovaného osvobození z důvodu, uvedeného v odůvodnění k čís. 12.
K čís. 18. Podle dosavadních ustanovení byl vývozce povinen zaplatiti svému dodavateli daň a mohl pak žádati její vrácení, když zboží vyvezl. Navrhovanou změnou bude tato manipulace odstraněna a tím vyhověno přání, tlumočenému průmyslníky a exportéry, kteří si stěžují, že mají podle §u 22 za státem velké pohledávky, jež se jim rok i delší dobu prací přetíženými finančními úřady nevrací, čímž se jim odnímá provozovací kapitál a působí škoda, že jsou nuceni platiti drahý bankovní úvěr.
K čís. 19. Osvobození uvedené na tomto místě kryje se celkem s osvobozením, uvedeným v dosud platném zákoně v §u 7., č. 3., jest však širší proto, že nevyžaduje, aby dodávku nebo výkon prováděl jen podnik všeobecně prospěšný nebo výlučně dobročinný. Osvobození podniků všeobecně prospěšných podle dosud platného zákona bylo v této osnově vypuštěno; prakse totiž ukázala, že pojem "podnik všeobecně prospěšný" jest příliš široký a poplatníky příliš libovolně vykládán, takže osvobození vymáhaná stále pro podniky tohoto druhu zatěžuji značně státní administrativu a ohrožují svým množstvím celkový výnos daně.
K §u 5.
Ustanovením č. 2 tohoto paragrafu osnovy má býti zachycena daň z dodávek zboží, které se nalézá v době provedení dodávky v tuzemsku, patří však cizím osobám, které zde nemají žádnou provozovnu. Osoby ty totiž zasílají obyčejně své zboží do tuzemských konsignačních skladů a jejich zástupce zboží to pak v tuzemsku jejich jménem prodává, po případě též zasílá odběratelům; někdy však zasílají osoby ty své zboží na sklad zdejším speditérům a dávají jim pak jen rozkazy, komu zboží v tuzemsku mají zaslati. Ježto v obou zmíněných případech je finanční správě nemožno přinutiti cizince ku placeni daně, prohlašuje tento § osoby ty za daňové subjekty místo cizinců, pro které uzavírají dodávky nebo je jen splňují.
Stanovení subjektu daňového v těch případech, kdy jde o dovoz předmětů, zdaňovaných při dovozu, jest logickým důsledkem ustanovení §u 1, který zavádí v některých případech zdanění dovozu.
Ustanovení, že při výkonech nepodnikatelů jest subjektem daňovým, kdo výkon provádí, jest zase důsledkem ustanovení §u, který nově zdaňuje výkony nepodnikatelů. Věta "z výkonů nepodnikatelé daň neplatí" byla v osnově vypuštěna proto, že § 3 rozšiřuje daňovou povinnost též na výkony nepodnikatelů. Aby při dodávkách nepodnikatelů podnikatelům byl podnikatel povinen odvésti státu daň místo nepodnikatele, kterému by vlastně tento závazek příslušel, navrhuje se z důvodů fiskálních, protože podnikatel poskytuje státu větší záruku za správné odvedení daně než nepodnikatel, jehož jméno často se nedá vůbec správně zjistiti (na př. při prodeji starých šperků zlatníkovi). Zněním navrženým v č. 7 má se odstraniti mezera v dosavadním zákoně.
K §u 6.
Pojem podnikatele jest v osnově šíře stanoven, aby dani neunikala sdružení, jež nelze pokládati za právnické osoby, dále pak osoby, uvedené v §u 5, č. 2. a 7. Ostatně poukazuje se na důvody, uvedené k §u 5. č. 2. Ustanovení, že za podnikatele se pokládají také cizinci, kteří v tuzemsku udržují provozovnu, je vlastně samozřejmé a bylo pojato do osnovy jen k vůli jasnosti.
K §u 7.
Ustanovení o osvobození podniků všeobecně prospěšných a výlučně dobročinných se na tomto místě osnovy vypouští proto, že osvobození to bylo zařaděno do §u 4, č. 13. kam systematicky patří.
Osvobozeni dovozu pro osoby exteritoriální navrhuje osnova přihlížejíc k právu mezinárodnímu, jež exteritoriálním osobám poskytuje jak osvobození od cla tak od veškerých daní a dávek, vybíraných pravidelně při dovozu.
K §u 8.
Nově navrhovanými změnami a dodatky má se zabrániti eventuelní nedobytnosti daně neb trestu.
K §u 9.
V odstavci 1. větě 3. osnovy se vypouští znění "kromě daně, kterou podle tohoto zákona z této dodávky nebo výkonu jest zapraviti", a to proto, že tímto ustanovením, které pro poplatníky neznamenalo žádnou značnou úlevu, jest finanční správa velmi zatěžována. Orgánové finanční správy musí totiž v každém jednotlivém přiznání zjišťovati, kolik z přiznaných úplat připadá na daňový základ a kolik na daň. Uváží-li se, že jde o vypočítávání daňového základu u ohromného množství přiznání, Vysvitne, jaká ztráta času jest s tímto způsobem zjišťování daňového základu spojena, a mnoho-li se tím koná neproduktivní práce. Ostatně poplatníci sami většinou nerozumějí tomuto způsobu vypočítávání daňového základu a platí namnoze daň jako dříve ze všech přijatých úplat, takže finanční správa jest mimo to zatěžována ještě vykazováním nepatrných daňových přeplatků a přeúčtováváním jich na jiné daně.
Ustanovení, že také dávky, vybírané při dodávce nebo výkonu, nesmí se vyloučiti z daňového základu, neobsahuje věcně nic nového a bylo do osnovy pojato proto, aby nebylo pochybnosti, že patří dávky ty též do davového základu; patří tudíž do daňového základu také na př. obecní dávka z přechodného ubytování cizinců, obecní dávka ze zábav, dávka z útraty v přepychových místnostech.
Co jest daňovým základem při dovozu bylo nutno v osnově zvláště uvésti proto, že podle změněného §u 1 zdaňuje se nyní také dovoz.
Znění odst. 2. není žádnou úchylkou od dosavadního stavu a stanoví se jím jen blíže, že dodavatel musí podati průkaz, že výlohy ty hradil třetím osobám.
Ustanovením v čísle 4. osnovy má býti odstraněna nejistota, která v praxi se vyskytla o otázce, co jest v tomto případě daňovým základem.
Zněním navrženým v odst. 5. má rovněž býti jen jasně vyjádřeno, co jest v těchto případech daňovým základem.
Podle dosud platného zákona byla základem zdanění cena úřední nebo v místě obvyklá tam, kde nebylo úplaty. Osnova však v odst. 6. navrhuje, aby pojem cena úřední byl nahrazen pojmem cena obecná, kterýžto pojem jest definován ve všeob. obč. zák. a lépe vyhovuj e praktickým poměrům. Z jakých důvodů se navrhuje, aby daňový základ byl při dovozu v některých případech zjištěn odhadem, o tom viz odůvodnění k §u 17, odst. 8.
V odst. 7. navrhované znění doplňuje jen dosud platný zákon tím, že stanoví, jakým způsobem se mají obchodní mince přepočítati na tuzemskou měnu.
K §u 10.
Navrhovaným doplňkem v odst.1. tohoto paragrafu má býti dosaženo jasnější stilisace s ohledem na §§ 1 a 9, neboť § 1 zdaňuje i některé neúplatné dodávky a daňovým základem při takových dodávkách jest pak obecná cena.
Ustanovení odst. 2. nezavádí žádné novoty a bylo pojato do osnovy jen k vůli jasnosti.
V odst. 3. osnovy navrženou změnou má se poplatnictvu jednak umožniti rychlejší odbavení dováženého zboží, jednak dopomoci k ochraně zdejší výroby v těch případech, kdy tato odebírajíc v tuzemsku řadu surovin nebo polotovarů, nutných k výrobě, nebyla by schopná konkurence s cizími podnikateli, kteří při odběru potřebných surovin nebo polotovarů nemusili daň z obratu vůbec platiti, nebo ji platili sazbou nižší než v tuzemsku. Ustanovením, že může býti stanovena pro dovoz z určitého státu sazba vyšší, když zmíněný stát zatěžuj e dovoz tuzemského zboží vyššími sazbami, má býti zajištěna reciprocita.
Zněním navrženým v odst. 4. má se zabrániti, aby paušální úplaty bylo zneužíváno k dosažení výhody při odvádění daně; ostatně poplatník se může vyvarovati škodlivých následků tohoto ustanovení tím, že smluví pro každou z dodávek, podrobenou různé daňové sazbě, samostatnou úplatu.
K §u 11.
Rozlišování mezi vznikem daňové povinnosti a dobou, kdy možno nárok státu na daň uplatniti, je praktické pro ty případy, kdy se doba provedení dodávky a doba placení nekryjí.
Ustanovení, že placením rozumí se každé plnění, zejména též placení, které se děje tím způsobem, že někdo převezme dluh nebo postoupí svou pohledávku, není žádnou novotou proti dosavadnímu zákonnému stavu a uvádí se zde jen pro lepší porozumění zákonu.
Při dodávkách z dražeb nahrazuje provedení dodávky příklep a proto se doporučuje vázati vznik nároku státu na daň již na dobu, kdy asyl udělen. Při dodávkách nepodnikatelů a osob, uvedených v § 5, č. 2. a 7., váže se vznik nároku státu na daň již na dobu, kdy byla uzavřena dodávka a to proto, že jest v těchto případech obava, že by stát mohl o daň přijíti (na př. tím, že by nabyvatel - příjemce plnil přímo do ciziny).
Při dovozu váže se vznik nároku státu na daň na dobu celního odbavení, jak tomu bylo při dovozu přepychových předmětů, ježto tato doba jest nejvhodnější k vybrání daně. Bylo-li poplatníkovi povoleno, aby místo přijatých úplat zdaňoval účtované ceny, váže se vznik nároku státu na daň na dobu, kdy byl vydán účet proto, že účet v tomto případě zastupuje úplatu.
K §u 12.
Zněním osnovy, že nabyvatel (příjemce) jest oprávněn předpokládati, že v jednotně stanovené úplatě jest už zahrnuta daň, nezavádí se žádná novota, nýbrž jen se stanoví, že úplatou se rozumí pravidelně cena včetně daně. Tímto ustanovením má býti zabráněno četným pochybnostem o otázce, je-li dodavatel, když smluvil s nabyvatelem pevnou cenu, oprávněn vedle pevné ceny účtovati ještě daň.
Ustanovení, že při dodávkách nepodnikatelů podnikatelům, jest podnikatel oprávněn daň si sraziti z úplaty, jest důsledkem §u 5, č. 6., který zavazuje nabyvatele, aby platil daň za dodavatele, který by vlastně měl býti daňovým subjektem.
V odst. 3. navrženým zněním mají býti poplatníci upozorněni, že jsou bezúčelné jejich žádosti, aby jim byla prominuta daň proto, že z určitých důvodů nemohli přesunouti daň na nabyvatele (příjemce).
K §u 13.
Vložka v první větě odst. 1. tohoto paragrafu osnovy jest důsledek §u 4, č. 11., který dodávky z dražby, prováděné nepodnikateli, zásadně podrobuje dani.
Nově ukládanou povinností podávati finančnímu úřadu oznámení o dodávce nebo výkonu má býti dosaženo lepší kontroly dodávek a výkonů nepodnikatelů.
V odst. 2. vyhražuje se prováděcímu nařízení, aby pro dražby nepodnikatelů stanovilo zvláštní způsob vyměřování a placení daně proto, že z důvodů kontrolních se doporučuje upraviti dražby nepodnikatelů stejným způsobem jako dražby podnikatelů.
V odst. 3. navržené znění jest totožné se měním, uvedeným v §u 5, č. 6. větě 2., a uvádí se opětně na tomto místě jen k vůli přehlednosti.
V odst. 4. uvedené znění se navrhuje proto, že § 3 podrobuje dani též výkony nepodnikatelů, čímž stalo se nutným, zavésti daňovou kontrolu i u těchto výkonů.
K §u 14.
Navrhovanými změnami v tomto §u má se docíliti lepší kontroly podniků a zdanitelných dodávek.
K §u 15.
V odst. 2. navržené znění jen přesněji stilisuje dosavadních ustanovení §u 15, odst. 3.
K §u 16.
Podle dosud platných zákonných ustanovení byli podnikatelé povinni k zjištění úplat, dani podléhajících, vésti všeobecný daňový záznam. Poněvadž vedení tohoto záznamu u celé řady podnikatelů jest spojeno s velkými obtížemi, zamýšlí vláda na četná přání poplatníků na čas netrvati na povinnosti, aby poplatníci vedli všeobecný daňový záznam. Opětné zavedení jeho si však vláda vyhražuje pro případ, že by zájem finanční správy byl ohrožen tím, že nebude veden.
V odst. 2. navrhovaným zněním mají poplatníci býti upozorněni, že i pouhý tuzemský sklad se pokládá za provozovnu, a že dodávky z tohoto skladu podléhají dani; tím mají býti odstraněny pochybnosti poplatníků, kteří často měli za to, že provozovnou jest jen výrobna.
V odst. 5. osnovy nově navrhovaným ustanovením má se zabrániti, aby někteří poplatníci unikali zdanění. V praxi se totiž ukázalo, že někteří obchodníci se dostavují do továren nebo velkoobchodů, platí v nich hotově zboží a nežádají výslovně za vydání účtů proto, aby revisní orgány při provádění daňové kontroly v těchto podnicích nemohly na podkladě vydaných účtů konstatovati, mnoho-li odebrali zboží a tím pak kontrolovati jejich vlastní obrat. Navrhovaná povinnost obmezuje se jen na podnikatele, kteří vedou řádné obchodní knihy a na větší dodávky, prováděné zpravidla jen ve velkém na překupníky.