XVIII./3351.
Interpelace
poslanců dra B. Šmerala, Jos. Hakena a soudruhů
vládě
o stálých a neodůvodněných konfiskacích ústředního orgánu komunistické strany Československa, časopisu ťRudé PrávoŤ, v Praze vycházejícího, a ostatního tisku této strany.
V posledních měsících provozuje se proti časopisu ťRudé PrávoŤ a ťRudé Právo VečerníkyŤ konfiskační praxe, která má zřejmý ráz persekuce. Interpelanti upozorňují vládu na tyto křiklavé zjevy a předkládají jako doklad statě konfiskované v obou uvedených listech v poslední době:
V č. 243 čas. ťRudé PrávoŤ ze dne 16. října 1921 byla zabavena celá zpráva o násilném usmrcení dělníka ve Velkých Topolčanech četníky, která zněla:
ťSurový čin četnický na Slovensku,
Vražda dělníka četníky. - Místo maďaronských iredentistů stíhají četnicí - děti. Demonstrativní účast na pohřbu zavražděného.
|
Z Trnavy, 15. října. |
(Zvláštní telef. zpráva ťRudého PrávaŤ.)
Ve Vel. Topolčanech spáchána byla ve středu tamními četníky před zraky topolčanských občanu bestiální vražda dělníka, jež rozechvěla nejširší dělnické okolí.
U zmíněné obce vyhrabávalo několik malých dítek na polích tamního dvorce brambory. Byly spatřeny třemi četníky, kteří se jali děti pronásledovati, dítky se ale rozprchly. Jedno z dětí bylo rozzuřeným četníkem dostiženo. Tato lidská bestie po dítěti bodla bajonetem na těžké pušce nasazeným! Četnickým bajonetem dítěti děvčátku, probodnuto bylo stehno.
Po tomto hrozném činu četníka bylo těžce zraněné děvčátko propuštěno, když bylo zjištěno jeho jméno. Je to siroteček - děvče, kterého se po smrti jeho rodičů ujal chudý zemědělský dělník Jan Stredanský, jeho strýc.
Dítě bylo přivedeno plačící, zkrvácené a vyděšené domů. Jeho ujec dítě vzal a šel s ním k lékaři, aby dal je ohledat, ošetřit, lékařsky jeho zranění zjistit a lékařské vysvědčení o tom vystaviti, aby mohl zahájiti proti násilnému rabiátu v četnické uniformě soudní stíhání. Ale mýlil se ubohý, poctivý ten dělnický muž. Nevzpomněl, že mnozí četníci v Československu a najmě na Slovensku jsou nejen všeho schopni, ale také ke všemu oprávněni, a že ťoddělatŤ člověka, je-li chudým, třeba byl poctivým, je u nich hračkou, ba, že je jím dovoleno ho zavražditi bez jakýchkoliv obav před následky tohoto činu.
Když Stredanský odcházel s děvčátkem od lékaře, který je ošetřil, ohledal a vysvědčení vystavil, překvapili ho zmínění četníci, zastavili ho na ulici přes protest seběhnuvšího se dělnictva a prohlásili ho za zatčena. Chtěli mu vyrvat lékařské vysvědčení. Stredanský, vědom si toho, jak se nakládá na četnickém stanovišti topolčanském ťjemněŤ s dělníky a vědom své spravedlivé věci, prohlásil, že na stanoviště nepůjde a že je ochoten jíti s nimi jen na slúžnovský úřad, kde musí býti neslýchaný případ četnické surovosti zjištěn.
Jali se jím cloumati a když zavzněly ze zástupu výkřiky nevole, jako na posměch rozechvěnému lidu a i lidskostí odtrhli surovci plačící děvče od strýce, uchopili pevně tohoto dva z nich za ruce a třetí, vztekem soptící četník vrazil bezbrannému nešťastníku plnou silou nasazený bodák do prsou. Bodák protkl srdce nešťastného muže, takže Stredanský záhy skonal. Bestiální tato, četníky veřejně na ulici spáchaná vražda, vzbudila ohromné rozčílení mezi dělnictvem celého města a okresu. Zpráva o tomto neslýchaném činu roznesla se po okolních obcích rychlostí blesku.
Včera konán byl ve Vel. Topolčanech pohřeb nešťastného zeměrobotníka, kterého sklála v předčasný hrob bezohledně, bez příčiny, ruka četnická. Zúčastnilo se jej přes 10,000 zemědělského lidu, který hrozný čin topolčanských četníků demonstrativně odsuzoval.
A nyní: Místo zavedení přísného vyšetřování s vinníky pro hrubé překročení služební pravomocí, byla zesílena ve Vel. Topolčanech četnická moc a vydána ťúředníŤ zpráva, zkrucující úplně fakta, sestavená podle relace provinivších se četníků! Výkonný výbor naší strany a Svaz českosl. zemědělských a lesních dělníků vyslaly své zástupce do Topolčan, kam odejel také jeden poslanec našeho klubu.
Za toto řádění četníků na Slovensku činíme přímo odpovědnými především sociálně demokratické ministry Srbu, dra Derera a Habrmana, a národně sociální ministry dra Beneše, Tučného a dra Vrbenského, bez jejichž souhlasu nebyla by tato hrůzovláda na Slovensku možna.Ť
Ze článku ťMasarykova cestaŤ, v č. 217 čas. ťRudé PrávoŤ ze dne 16. září 1921 byla zabavena tato část:
ťPřes dva roky jest Masaryk v čele státu. Jeho autorita je téměř neomezená. Není možno odpovědnost svalovat jen na ministry. Ted musí Masaryk za své cestu mluviti k lidu, který bez censury okresního hejtmana nesmí ani slovo pro mluviti k němu, Jaká byla Masarykova řeč?
Co jest presidentem, nepromluvil Masaryk ještě ani jediné ostré slovo proti velkokapitalistům, velkostatkářům, lichvářům, keťasům a agrárníkům. Tito rozhodují nad republikou a dojem je, jako by měli moc censurovat nejen řeči, které jsou mluveny k presidentovi, ale i řeči, které mluvil president. Ani jediné ostré slovo nepromluvil od té doby, co je presidentem, Masaryk proti římanství a proti klerikalismu, jenž jest zejména na Moravě tolik osudným. Za to proti nekompromisnímu dělnickému hnutí mluvil v Příbrami. A nedávno zase charakteristické narážky z jeho řeči ve Slaném. Jak bude nyní mluvní Masaryk na Moravě? Vyjdou teď z jeho řečí vážná slova napomenutí vůči velkokapitalistům, uhlobaronům a železobaronům na Ostravsku a v Oslavanech, textilním fabrikantům ve Frýdku a Místku, ke keťasům a lichvářům, roztahujícím se v Brně, Olomouci, Ostravě, po všech městech a po celém moravském venkově? Vyjdou teď z jeho úst vážná slova o nebezpečí jímž je právě pro Moravu černý vliv klerikalismu?Ť
V čís. 219 čas. ťRudé Právo VečerníkŤ ze dne 27. září 1921 byla zabavena tato stať:
ťMinisterstvo jezovitské mazaností. Dobrou charakteristiku nového ministerstva čteme z místa jistě nejpovolanějšího, samého orgánu Benešova, ťPrager PresseŤ, Podle ní je tam nejvíce vynikající, do očí bijící osobností páter Šrámek, jak ťP. P.Ť praví, nejen proto, ťponěvadž je vůdcem stranyŤ jíž nic neotřese, ale protože jeho takřka příslovečná chytrost, jeho ke kompromisům nakloněná povaha, jej takřka předurčují, aby působil jako tmel v koaličním kabinetě.Ť To je jistě úsudek velmi trefný a praví o skutečné povaze nového koaličního kabinetu víc než dost; je to vláda, ve které jsou lidé, za nimiž lid nestojí, zkrachovaní sociál-patrioté, dryáčníci, kteří ničeho tak se nebojí, jako nových voleb, a jež skutečně může udržovati na oněch místech, kde jsou, jezovitská mazanost a kompromisnictví, representované Šrámkem, stejně jako sociálně demokratickými klamači lidu. Sešli se tedy na ťprogramové půděŤ docela dobře s klerikálem a budou se předháněti v balamucení lidu a dělání kompromisů na udrženi svých sinekur a moci. Páter šrámek je tedy svatý duch nového ministerstva a co nepůjde obalamutit, zalhat a ťzkoalovatŤ, či zkorumpovat, na to má nová vláda známého odborníka v oboru ťpendrekůŤ Černého. Opravdu, černé je to Benešovo ministerstvo naveskrz nejen svým černým Šrámkem, ale i černou politikou přítmí, klamu a znásilňování pravé vůle proletariátu. Jenže ani s programem jezovitské mazanosti se dnes nevystačí, nové ministerstvo peklo se pod pokličkou a lid má toho koaličního pokličkování a chytračení opravdu jíž po krk.Ť
Ze článku:
ťOtevřený list ministru spravedlnosti Československé republikyŤ
v čísle 227 ťRudého PrávaŤ ze dne 28. září 1921 uveřejněným jako výkřik Uhersko-hradišťských soudruhů, odsouzených pro prosincové události před tamním soudem, zabavena byla tato část:
ťTento famózní rozsudek byl vynesen dne 12. února t. r. Žaloba proti nám všem byla vykonstruována na základě pouhých domněnek a dohadů. Výpovědi celé řady svědků při hlavním přelíčení dokázaly nemožnost obžaloby, přes to však sond na podkladě zaujatých svědeckých výpovědí četnického kapitána Preče. nadporučíka Matušky a starosty inž. Beneše, vzal naši vinu za prokázanou a vynesl neslýchané drakonický rozsudek, jehož se děsila i veřejnost, proti nám krajně zaujatá.
Jak ťnestrannýmŤ byl výjimečný senát hradišťského trestního soudu, to nejlépe dokazuje fakt, že radní komora téhož soudu naší žádost za propuštění na svobodu do vyřízení námi podané zmateční stížnosti dvakráte zamítla, ačkoliv zákon mluvil jasně v náš prospěch (§ 142 tr. ř.). Teprve po šestidenní hladovce a po interpelaci našich soudruhů-poslanců u ministerstva spravedlností byli jsme na peněžní záruku propuštěni dne 4. dubna t. r. na svobodu do vyřízeni zmateční stížnosti. Ačkoliv od vynesení rozsudku uplynulo téměř sedm měsíců, přes to do dnešního dne není zmateční stížnost naše vyřízena, ač již většina zmatečních stížností byla dávno projednána. Nás šest podepsaných je toho názoru, že justiční skandál, jímž náš proces i odsouzení jest, má býti zahlazen vyčkáním 28. října, kteréhožto dne snad má býti udělena všeobecná amnestie. My však u vědomí svého, naprosto nespravedlivého odsouzení jednomyslně prohlašujeme, že nepřijmeme od nikoho pro své osoby ťmilostíŤ, poněvadž milost jest na místě toliko tam, kde skutečně stal se trestný čin, a předem zříkáme se výhody amnestování našich ťzločinůŤ. Naprosto neuznáváme rozsudku výjimečného senátu krajského soudu uherskohradišťského.Ť
V čís. 223 čas. ťRudé Právo VečerníkŤ ze dne 3. října 1921, zabavena ve článku
ťNásilnický režimŤ,
tato konečná úvaha:
ťoni dokonce dávají vězniti poctivé činovníky dělnického hnutí pro jejich poctivé socialistické snažení!
Dřívější vláda provedla násilnickou persekuci na komunistickém hnutí. Toto hnutí nepřineslo žádných škod státu, naopak směřovalo k zabírání podniků ve prospěch státu a přes to byli jeho účastníci pozavíráni do kriminálů. A učinila tak vláda, která podle posl. Stříbrného dělala státu obrovské škodu. Tedy škůdci státu dali vláčeti poctivé činovníky dělnické do kriminálů, do nichž patřili sami.
A nová koaliční vláda je ve vězení ponechává, čili staví se rovněž na zásadu, že do kriminálu patří poctiví dělníci, kteří usilují o spravedlivější řády a nikoli lidé, kteří nadělali státu obrovské škody. V této koaliční vládě zasedají tři sociálně demokratičtí a tři národně sociální ministři. Těchto šest ministrů trpí, že jsou drženi ve vězení dělničtí činovnicí za svoje socialisační snažení za zločin, rovněž jako ti, kdož podle poslance Stříbrného nadělali státu obrovské škody.
Zdravý rozum nepochopí, jak je možno, aby byli lidé pronásledováni za své poctivé snažení nesoucí se k nastolení spravedlivých řádů a současně aby byli pardonováni ti, kdož podle posl. Stříbrného nadělati státu obrovské škody. Tam, kdo tvůrci škod mohou pronásledovati poctivé lidi, nelze mluviti ani o rozumu, ani o spravedlnosti, tam lze mluviti jen o násilnickém režimu. Neboť jenom násilím mohou udržovati vládu, která dělají státu obrovské škody a pronásledují při tom lidi dobré vůle!Ť...
V provolání společné schůze představenstev českého a německého oddělení komunistické strany Československa, nadepsaném
ťProti válce se sovětským RuskemŤ,
uveřejněném v čís. 239 čas. ťRudé PrávoŤ ze dne 12. října 1921 zabaven byl tento závěrečný odstavec:
ťa pokud držitel mocí Československa obávají se znovuobnovení habsburské monarchie. Ale ani korupční stát bojarů, jako je Rumunsko, ani suroví katané revolučního dělnického hnutí v Jugoslavii a dnešní držitelé mocí v Československu, kteří zvláště na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zavedli neslýchaný násilnický režim, nemohou býti nazvání ochránci demokracie. Několik přibližovacích pokusů, v poslední době konaných, jako konference v Marianských Lázních a v Brně, ukázalo již na začínající přátelství a zprostředkovací pokus pana Beneše měl jen ten účel, přijíti na pomoc maďarské reakci. Všecky tyto události nám ukazují, jak již tyto pouhé přípravy k válečnému tažení proti Rusku působí na všeobecné zmohutnění reakce. Ta ukazuje proletariátu, že s ohledem na své nejvlastnější zájmy musí býti připraven tyto plány Dohody znemožniti. První z vážných úloh spojené komunistické strany Československa musí býti, aby vyzvala revoluční proletariát Československa k boji proti reakčním záměrům a proti reakční politice současných držitelů moci v Československu. Již dnes ale vyzýváme všechny soudruhy, aby byli připraveni na mezinárodní projevy pod heslem: Pryč s reakčními Uhrami! Pryč se současným reakčním režimem v Československu! Smrt nepřátelům sovětského Ruska! Projevy na 28. října pořádané společně komunistickými stranami Československa mají vyzníti proti rostoucí reakci. Denní pořádek jich má zníti: Svoboda národu a proletářská revoluce.Ť
K této konfiskaci podotýkáme, že v týž den totéž provolání bez každé překážky a v úplném svém znění vyšlo ve ťVorwärtsuŤ, v německém to orgánu strany v Liberci, nepropadnuvší vůbec konfiskaci!
V čísle 236 čas. ťRudé PrávoŤ z 8. října zabaven ve článku
ťProletářům a proletářkám všech zemí!Ť
v provolání to Výkonného výboru Komunistické Internacionály, exekutivy Rudé odborové Internacionály a Internacionály mládeže, proti přípravám světového kapitálu k polsko-rumunskému válečnému tažení proti vyhladovělému sovětskému Rusku, zabaven byl tento apel k dělníkům a dělnicím všech zemí:
ťZabraňte na všech drahách dopravě zbraní do Polska, Rumunska, Estonska, Litvy a Finska!Ť
a ve článku:
ťSlučovací konference v OlomouciŤ,
v témže čísle uveřejněném, konfiskována byla tato resoluční stať:
ťProtestujeme proti justičnímu rozsudku soudnímu v t. zv. ťVelezrádném procesu oslavanskémŤ a prohlašujeme, že žádné rozsudky, byť by byly sebe krutějšími, nás neodvrátí od naší cesty za ideálem komunismu. Soudruhům odsouzeným zasíláme náš proletářský pozdrav a ujišťujeme jich, že kráčeti budeme přes všechny překážky cestami, se kterých oni byli násilím strženi. Za jednoho nám na čas odejmutého soudruha, postavíme deset jiných.Ť
V čís. 231. čas. ťRudé Právo VečerníkŤ ze dne 12. října 1921 zabavena byla v lokálce
ťDaň z reklamyŤ,
tato konečná úvaha:
ť... Co milionů musil by zaplatiti na reklamní daní jedině reklamní aparát páně Benešův, který šíří slávu páně Benešovu a věhlasu ministerstva zahraničí ve všech koutech světa? Ten by musil býti tedy největším poplatníkem daně z reklamy a kdyby byl v republice Barnum, takového rekordu v reklamě by přece nedocíliti. Ale věc má svou vážnou stránku. Stát hledá zdroje příjmu, a v tomto hledání není vybíravý, zdaňuje kde co, snad nějaká důmyslná hlava v ministerstvu financí vymyslí i dají ze záchodů. Ale na druhá straně vyhazuji se miliony. Na byrokratickou makulaturu, na páně Benešovu problematickou reklamu, již nikdo nečte (taková ťGasette de PraguaŤ vydává se jen pro několik lidí), na parádní representaci a špiclovské kanceláře a hlavně na žravý militarism. Kde takto lítají do vzduchu miliony, tam neucpe díry ve financích ani daní z reklamy!Ť
V čís. 227 čas. ťRudé PrávoŤ ze dne 28. září 1921 zabaven kromě předchozího, ve článku
ťIdeální poměry zemědělských dělníků na SlovenskuŤ,
i tento dotaz slovenského zemědělského lidu:
ťLid se ptá: Kde je to osvobození? Vždyť maďarský magnát stále nade mnou vládne svojí holí, vždyť stále ještě naše svobodnější vydechnutí pronásledováno žandarmy, vždyť jsme těmito československými žandarmy i tělesně týráni, jako jsme byli týráni maďarskými! Vždyť kriminály se plna stále jen našimi soudruhy! Toto vám odpoví kazety uvědomělejší slovenský dělník, když mu budete stále vypravovat o jeho ťosvobozeníŤ a při tom při hájení jeho spravedlivých požadavků proti jeho vykořisťovateli na něho posílati žandarmy a zavírati ho do kriminálu.Ť
V čís. 234 čas. ťRudé Právo VečerníkŤ ze dne 15. října 1921 v úvodním článku
ťPozor na rejdy reakce!Ť
byla v úvaze o posudku švýcarského soc. dem. A. Della v ťPopulaireŤ a reakční skupině kapitalistické Francie, Malá Dohoda a Polsko, zabavena tato část:
ťO co této reakční skupině běží, je právě potření socialismu. A poněvadž jedinou baštou socialismu je sovětské Rusko, musí záhadní kapitalistické státy udržovati celý ten vražedný militaristický aparát, určený, aby byl pohotové proti jedinému nepříteli, jejž kapitalista zná: proti socialistickému dělnictvu ruskému i proti socialistickému dělnictvu doma, proti komunistům, dnes jediným skutečným socialistům. Je to totéž, co říkal Vilém: Ozbrojená moc proti vnitřnímu i zahraničnímu nepříteli, který je proti kapitalismu, k jehož obraně i republika Československá udržuje ve zbrani více vojska než mají Spojené státy a Francie: dokonce předstihuje svým militarismem i tu pověstnou předválečnou militaristickou krvavou sekeru, Vilémovské Německo.Ť
A o něco dále po úsudku o jednání mezi Maďarskem a Československem zahraničním ministrem o sblížení v otázce ťBurgenlanduŤ zabaven byl dále tento passus:
ťOna ťsrdečná dohodaŤ na podkladě reakce a okolnost, že i československý režim na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jde úplně ve stopách nikoli demokracie, ale policejní reakční hrůzovlády, jež je výmluvným dokladem toho, co viděl i švýcarský pravičák, že Francie, Malá Dohoda a Polsko tvoří skupinu reakce, reakční Dohodu, která připravuje tažení proti Rusku, dílem otevřené, dílem diplomaticky chatrně zastřené, pracuje k všeobecnému zesílení reakce, v němž ani plány Karla Habsburka nejsou již tak utopické.
Spojená komunistická strana v Československu musí tedy, chápajíc tento skutečný mezinárodní stav v Evropě, ujasniti jej i našemu proletariátu, volati jej na stráž proti reakčním úmyslům a reakcionářské politice nynějších držitelů mocí. To, co policejní režim této politické moci koná právo na Slovensku, doklady, že tato demokracie neobejde se bez týchž policejně-špiclovských stvůr starého Rakouska, jež nechává stejně řáditi jako za Rakouska, je jeden z četných dokladů, že policejně persekuční systém Horthyho je posvěceným prostředkem i československé ťdemokracieŤ.Ť
Kam až výstřednosti dnes už světově pověstné pražské censury zabíhají, vidno zejména ale z této konfiskace, která je křiklavou zakázkou a klasickým dokumentem demokratismu v Českoslovanské republice.
V čísle 240 čas. ťRudé PrávoŤ ze dne 13. října 1921 opovážila se pražská censura z lokálky, redakci z kruhů nebydlících dodané a pod názvem
ťK bytové nouziŤ
uveřejněné, škrtnouti i tento zcela běžný a střízlivý posudek:
ťA nepomohou v tom směru ani otevřené listy presidentovi republiky, ani předvádění deputací nebydlících a nanejvýše, že se dočteme, že příslušní činitelé jeví zájem a pochopení pro stav nebydlícího občanstva a že se uznává oprávněnost jejich požadavků. To je ovšem málo vydatná pomoc, na luxusní stavby máme peněz dost, vezměme jen přístavbu k budově klubů a výborů poslanecké sněmovny, III. patra býv. akad. gymnasia, která státi bude ťpouhýchŤ 5 milionů korun! I na vojáčky máme peněz dost a i jinak pokračujeme od desíti k pěti, vydržováním spousty úřednictva v ministerstvech, jichž by stačila třetina, starší a přece ještě dobré síly dáváme šmahem do pense, ač by mohly ještě 10-15 let konati službu, jen z toho důvodu, aby se dělalo místo mladším kandidátům různých politických stran. Ovšem stát pak nemá peněz na okamžitou a pronikavou akci stavební. Jinak neprohřešujeme se proti zvyklostem bývalé monarchie, naopak, vymýšlíme stále nové a potřebné instituce, dokonce máme i tu ťBurgwachuŤ, skládající se z oficírů a poddůstojníků. Vy chudáci, mořte se dále, v různých těch brlozích a tísněte se jako až dosud. Vyslanecké budovy a budovu svobody si vystavíme a jen tímto způsobem rozřešíme výstavbu Prahy, nové Prahy, vítězné, opravdivé to metropole samostatného státu!Ť
Omezený, dolů komisní a nahoru hnusně servilní, bývalý černožlutý, nyní republikánský pražský censor je bez sebe ihned, zaslechne-li, nebo uzří-li někde napsáno už jen slovíčko: ťministerstvoŤ, ťstátŤ, ťBurgwachaŤ, atd. Jeho hlava stále třeští a modrá tužka k ostudě a škodě pověsti republiky zabíjí její domnělou demokracii úplné a bez rozmyslu.
V čís. 219 v ťNedělní přílozeŤ čas. ťRudé PrávoŤ ze dne 18. září 1921 zabaveno bylo celé
ťNedělní kukátkoŤ,
v tomto znění:
ťťMy, z boží milostíŤ, totiž Franc. Josef ano i ten historicky pověřený představitel idiotství František, s nábřeží již odstraněný, měli mimo všelijaké divadelní rekvisity svého z boží milosti řemesla, jako koruny, pláště, žezla, oleje a podobná krámy, o něž se děliti s římskokatolickou církvi za polovic, ještě celý divadelní aparát, jak se sluší na pořádnou monarchistickou komedii. K tomuto divadelnímu aparátu ťNás z boží milostiŤ náležely slavnostní gala kočáry (automobily tehdy ještě nebyly), slavobrány, bouchání z děl a flint, ťZachovej nám HospodineŤ, fángle, turecká muzika, četníci, špiclové, policajti a to se rozumí ozbrojená moc, aby občané nezapomněli, že jsou věrnými poddanými jeho veličenstvaŤ,
Když se po převratu řeklo, že ťvšecka moc pochází z liguŤ, myslilo si, že všechny ty monarchistické rekvisity, počínaje korunou a konče posledním špiclem, hodí se do starého železa, ale kdepak! Už se důkladně oprášily, vytáhla se jedna rekvisita za druhou m nedošlo-li, ještě na to mazání, olejíček a blejskavou korunu, je to patrné jen proto, že monarchisti, kteří se přebarvili na republikány, si myslí, že jsou mazaní dost a že je rozhodně lepší a modernější, když místo koruny na něčí hlavě mají tím více korun v kapsách. A poněvadž je dost chytráků, kteří si zase myslí, že ťvěrní poddaníŤ dosud nevymřeli a že po příkladu pánů pravičáků, kteří s tím věrným poddanstvím buržoasii dělají pro sebe dosti obstojné obchody, hezky si ty staré rekvisity s fánglemi, boucháním, slavobránami a špicly a policajty uvedli v republikánský systém a páni republikánští monarchisti mnou si radostí ruce a slibují, že to bude táhnout líp, nežli nějaký sensační ťtahákŤ v biografu.
Ale ten lid, z něhož podle teorie vychází všechna moc a z něhož podle praxe chtěli by republikánští monarchisti nejraději udělat věrné poddané Stinnesů, Bedřichů, velkokeťasů a nově zelené agrární aristokracie, vrtí nad tím hlavou a marně ptá se, k čemu se vyhazují peníze na takový nepodařený monarchistům odkoukaný ťtahákŤ. Vždyť i to ťRudé PrávoŤ - i ty, myj Brute?! - vrtí nad tím hlavou a ptá se, k čemu ta Franc Josefská komedie?
Každé proč má své proto. I nejpitomější monarchistická paráda. Franc Josef měl okřídlená slova, jichž užíval ať již mu ukazovali obecní kanalisaci či uměleckou výstavu: ťToť jsou věci velmi krásné!Ť a: ťTuze mne těšilo!Ť. A poněvadž v buržoasní republice je toho pramála, o čem by se mohlo říci, že je krásné a tuze člověka těší, ale naopak pražské kovodělníky pranic netěší kapitalistické zlodějství a zpupnost a dělníky vůbec netěší celý ten kapitalistickopendrekový vykořisťovací režim, je třeba odvrátiti je od takových bohaprázdných myšlenek a vštípiti jím zlatá slova France Josefa, že jsou to samé krásné věci a že ho tuze těší. Svatý duch France Josefa sestoupil tedy na požehnané ředitele osudu republiky Československé a okopírovali mu jeho mumraj tak důkladně, že to až hraničí na porušováni autorských práv bývalého rakouského potentáta.
A pak je tu ještě jeden důvod, proč se Franc Josefovské rekvisity vytahují a oprašují. Když chce někdo udělat bankrot, dělá tím větší parádu, aby odvrátil od té choulostivé věci pozornost a sype lidem písek do očí. A poněvadž to bankrotářství je zásluhou buržoasie všeobecné, musí se nějak zastříti parádou, což je tím snadnější, poněvadž chytře počítá, že když lid už zaplatí téci bankrot, zaplatí tu bankrotovou parádu také, takže po této stránce netřeba si takovými lapáliemi lámat hlavu. Chytrost nejsou žádné čáry a co se nespravilo pendreky, snad se spraví monarchistickou parádou - proč by se to také nezkusilo? Neboť pendrek je rubem každé monarchistické parády, její nezbytnou součástí, rozdíl je jen ten, že pošimrá-li paráda republikánské oči, pošimrá pendrek republikánská záda, takže nelze slavné vládě vytýkati, že se nestará všestranně, abychom pocítili, že otcovská její péče pamatuje opravdu na všecko.
Jenže umění kašparovat lidi je konec konců v žalostném úpadku, když mu musí vypomáhati svými rekvisitami dokonce nebožtík Franc Josef. Jde to s ním rozhodně se stupně ke stupni. Nejdřív byl na to kašparování Tusar, který byl v tomto oboru považován jistě za chlapíka, ale kašparování tusarovské vzalo již konec velmi neslavný a tak se to zkouší třebas s kašparováním Franc. Josefovským.
Kdo se nechá oslnit, nechá se snáze zkorumpovat, to je celé tajemství všech parád na světě. A proto v zájmu vládnoucích vrstev jsou důležitější slavobrány, nežli baráky pro nebydlící, idiotská slova: ťTotoť jest velmi hezkéŤ a: ťTuze mne těšiloŤ vyšší moudrostí nežli nejrozumnější sociálně spravedlivá řeč a účinná pomoc vedená opravdovou láskou k lidem. Buržoasní kapitál koupil si legii píšících lidí, zkorumpoval i básníky a chce parádami oslniti i zkorumpovati dělníky, aby se na buržoasní moc dívali v němém obdivu a úctě jako na zázračnou panenku Marii svatohorskou.
Udělat koalici s buržoasií, jak se zdá, není ani pánům social-patriotům tak lehké a páni pravičáčtí generálové musí přemýšleti, jak by tenhle kousek věrným poddaným vyložili. Kapitalisté snižují mzdy, provokují dělnictvo, Prahou táhne tisícihlavý zástup kovářů, s nimiž nejsou žádné žerty - nuže, Františku Josefe, pomoz nám svými parádami říkat: ťTotoť je velmi krásnéŤ a: ťTuze mne těšiloŤ. Kdyby se to podařilo, měli by z toho radost nejen hofráti, Čehonové, ale i slavné nastávající koalice. Proto ať žije monarchistická paráda, která je také nezbytnou součástí státnické moudrosti, a proto musil ji dát i do kukátka Vašek.Ť
V časopise ťRudé PrávoŤ ze dne 18. října t. r. číslo 244 byla konfiskována část této noticky:
ťNestrannost živnostenských soudců vůči pracující třídě.Ť
ťSděluje se nám: Jednání soudců u živnostenského soudu vůči dělnictvu jest v poslední době do nejvyšší míry nespravedlivé a protizákonné. Soudcové nadržují všude příliš okázale zaměstnavatelům a vyskytly se dokonce případy, že jednali přímo proti sociálnímu zákonodárství, takže tajemníci různých organisací slyší trpké stesky od členů vůči soudcům a nestačí kolikráte interpelovati u soudu, že zde máme zákon, který se musí respektovati zvláště u soudu.Ť
V čísle 235. časopisu ťRudé Právo VečerníkŤ ze dne 17. října 1921 byla ve článku
ťPrimitivní lidéŤ
zabavena tato část:
ťa jak velebí vojenské řemeslo, jehož jediným účelem jest vraždění lidí. Vzpomeňte, jak kultivovaní lidé nechávají střílet do dělníků, kteří chtějí odstraniti barbarské vykořisťování člověka člověkem, a jak pro tutéž snahu nechávají ťduchové, stojící na výši kulturyŤ vláčeti do žalářů sta a tisíce dělníků a činovníků dělnického hnutí. Vzpomeňte, jak ťkultivovaníŤ lidé umlčují prostřednictvím censury každou pronikavější kritiku své činnosti a každou zprávu o zlořádech, bujících v onom společenském řádě, jejž oni podle svých potřeb a choutek přizpůsobují.
Kritisovati tvořící se ruský společenský řád má právo jen ten, kdo už stvořil doma řád lepší. Kde odměňováni jsou blahobytem a přepychem a poctiví pracovníci bídou a zoufalstvím, tam je potřebí mésti nejprve před svým prahem a jakmile je čisto a zdrávo doma, pak teprve lze raditi jiným, aby učinili totéž.Ť
Jsou tyto případy vládě známy?
Co míní vláda učiniti, aby tato neslýchaná a republiky nedůstojná konfiskační praxe ihned byla zastavena?
V Praze dne 18. října 1921.
Dr. Šmeral, Haken,
Koutný, dr. Hahn, Houser, Blažek, Toužil, Borovsky, Burian, Merta, Kunst, Darula, Nagy, Tausik, Warmbrunn, Kreibich, Bubník, Krejčí, Kučera, Svetlik, Malá, Skaunicová, Mikulíček.
XIX./3351.
Interpelace
poslance Jos. Šamalíka a soudruhů
ministru zásobování
o vymáhání kontingentního obilí v okresu Hustopečském na Moravě.
Pane ministře:
Přes jasné předpisy vládní o odvádění obilí pro státní zásobování obyvatelstva počíná si okresní správa politická v Hustopeči na Moravě oproti zemědělcům tak tvrdě a necitelně, že se stává už počínání to pověstným.
Dne 29. listopadu 1921 stálo před zemským lichevním soudem v Brně dvanáct řádných, zachovalých, své povinnosti konajících rolníků z Rakvic a Kobylí, kteří byli obžalováni jako zločinci, lichváři, jedině proto, že nemohli dodati přehnaně vysokého kontingentu obilí, který okresní politický úřad v Hustopeči na nich neúprosně vymáhal. Pro rok 1919-1920 byl jím vyměřen tak nesmyslně vysoký kontingent, že to u členů soudu a znalců vyvolalo pochopitelné překvapení a oprávněné rozhořčení. Na př. rolníku Káňovi z Kobylí, jenž má 4 ha polí, bylo předepsáno 900 kg obilí.
Vším právem prohlásil přítomný znalec, že je to nesmysl.
Všech 12 rolníků bylo zemským lichevním soudem osvobozeno.
Ačkoliv rozsudkem zem. lich. soudu vlastně byla odsouzena okresní politická správa v Hustopeči, jež vlastně pohnala dvanáct nevinných rolníků před tento soud, přece nezměnila tato svého tvrdého a necitelného jednání vůči zemědělcům ani v tomto hospodářském období.
V Přísnoticích žije vdovec Josef Čermák se čtyřmi malými dětmi, jenž jest úplně nemajetný a jenž jest zmrzačen. Má obě nohy v kyčlích amputovány a z levé ruky všecky, z pravé dva prsty odejmuty. Bydlí z milosti u matky své zemřelé ženy, 66leté stařenky, k práci neschopné. Aby tato rodina mohla býti živa, pronajala 25 měřic pozemků v VII. třídě, na kterých onen zmrzačený člověk s malými dětmi se plazí po kolenou, vykonávaje možné mu práce jednou zmrzačenou rukou.
Z tohoto písečnatého pole, loni suchem velmi poškozeného, předepsáno mu bylo k dodání 499 kilogramů obilí jako kontingent.
Onen chuďas odevzdal přece z toho mála, co sklidil, 80 kg pšenice a prosil písemně okresní správu politickou v Hustopeči, aby byl od dodání ostatního množství osvobozen.
Avšak okresní politická správa v Hustopeči zaslala mu místo odpovědi výměr, že bez ohledu na rodinu a jakost půdy musí celý předepsaný kontingent odevzdati, jinak že musí zaplatiti za každých nedodaných 100 kg obilí 1000 Kč pokuty. Dodávková povinnost byla pak přesunuta na stařenku Františku Konečnou č. 165, na jejíž jméno pronajaté pozemky jsou vedeny.
Toto jednání okresní politické správy v Hustopeči jest tak tvrdé a necitelné - uváží-li se, že § 6 nař. vlády rep. Čs. ze dne 21. července 1921, č. 237 dává možnost okresním politickým úřadům, aby braly na výše položené oblasti při stanovení dávky zvláštní zřetel a v případě živelní pohromy zemědělce od dávky obilí úplně osvobodily - že není divu, že v celém okresu panuje proti okresní politické správě, hlavně proti správci panu Kabelovi velká roztrpčenost a nevole, poněvadž stížnosti na tvrdé a necitelné jednání při vymáhání kontingentu ozývají se téměř z celého okresu, hlavně u stoupenců lidové strany.
Okres hustopečský vždycky své dodávkové povinnosti řádně plnil a není tedy příčiny k tak tvrdému a necitelnému jednání se strany úřadů oproti zemědělcům.
Zvláště křiklavé případy, jež shora jsou uvedeny, žádají vyšetření a proto táží se podepsaní:
Jste ochoten, pane ministře, dáti vyšetřiti způsob předpisu a vymáhání kontingentu v okresu husopečském, zvláště případ Josefa Čermáka z Přísnotic a zjednati nápravu?
V Praze dne 10. ledna 1922.
Šamalík,
Bezděk, Sedláček, Záruba, Šrámek, dr. Dolanský, Košek, Roudnický, Janalík, dr. Nosek, Rýpar, dr. Hruban, Kaderka, Čuřík, Myslivec, Rozsypalová, Adámek, Adamovský, Fr. Navrátil, Kopřiva, dr. Mazanec.
XX./3351.
Interpelace
poslance Merty a soudruhů
ministru vnitra
o konfiskaci zcela nezávadné stati v návrzích k všeodborovému sjezdu.
V krajinském časopise naší strany ťJiskraŤ v Třebíči byly v předvolebních přípravách dne 29. prosince m. r. otisknuty také ťNávrhy k všeodborovému sjezduŤ k informaci sjezdových delegátů. Jako první uveden byl ťNávrh na změnu řádu odborové ústředny v ČeskoslovenskuŤ, jehož odstavec v tomto znění: ťprováděti širokou propagandu ideí revolučního boje třídního, sociální revoluce, vlády proletariátu a hromadných revolučních akcí dělnických, za účelem povalení soukromokapitalistického systému výrobního a měšťáckého státuŤ - byl škrtnut censurou.
Poněvadž vše, co odstavec tento praví, již nejednou jak v tisku, tak na schůzích naší strany bylo bez závady řečeno i tištěno, překvapuje nás toto jednání velmi a poněvadž pak vzhledem na stranické pronásledování i ostatního našeho tisku censurní persekucí, odůvodněna je naše domněnka, že jde zde o zvůli censurních úřadů, ptáme se pana ministra:
1. Je mu známa dnešní censurní praxe, škrtající bezohledně každé i jen dost málo volněji znějící slovo třeba úplně nezávadné?
2. Co hodlá pan ministr učiniti, aby jednání podobné dále nebylo trpěno?
V Praze dne 17. ledna 1922.
Merta,
Houser, Toužil, Mikulíček, Svetlik, Bubník, Darula, Warmbrunn, Nagy, Haken, Burian, Rouček, Kučera, Skaunicová, Kunst, Malá, Skalák, Borovszky, Teska, Tausik, dr. Šmeral, Blažek.
XXI./3351 (překlad).
Interpellácia
poslanca Szentiványiho a súdruhov
ministrom národnej obrany a zemedelstva
o nedostatočnosti odškodného za vojenské kone, odvedené za mobilizácie a o manipulácii odvedeným krmivom.
Ako to i uradné osvedčenie uznalo, prevzala vojenská správa za mobilizácie na úkor gazdov o veľa viac koní, než koľko potrebovala. Počiatkom demobilizácie bolo nariadené, aby zakúpené kone bývalým majiteľom boly navrátené a za ich používanie sľúbili isté nepatrné odškodné, resp. vystavili na to poukázku. Odvedené kone na Slovensku boly gazdom vrátené v tom čo možná najubohejšom stave a stanovené odškodné ani z ďaleka nekryje znehodnotenie nastalé v koňskom materiálu. Kondicia koňov sa vôbec o veľa zkazila, avšak nehľadiac na toto, kone s nepatrnými výnimkami dostaly sa ku gazdom zpät chromé alebo s väčšími-menšími odreninami, ba hnisavými ranami, ktoré vyžadujú liečebného ošetrovania. Okolnosti tieto zapríčinily tú najväčšiu nespokojenosť medzi gazdy-držiteľmi koní, poneváč jednanie toto znamenalo zaobalené zdanenie poľných hospodárov ktorí už padajú pod bremenami na nich uvalenými.
Súčasne s mobilizáciou bola nariadená rekvizicia veľkého množstva sena, čo následkom loňskej zlej úrody krmiva postihlo roľnícke a gazdovské obecenstvo v takej miere, že už i tak obtížné prezimovanie dobytka bude vo veľa miestach narážať na veľké prekážky a vyžadovať veľké obete.
O vrátení odvedeného krmiva však vojenská správa sa nezmieňuje a krmivo toto v premnohých prípadoch v skladištiach nedbale uložené bere zkázu a hnie.
Tážeme sa pánov ministrov národnej obrany a zemedelstva:
1. Zda majú vedomosti o prevádzaní výšuvedených opatrení a o takomto márnení národných statkov na Slovensku?
2. Či sú ochotní uviesť v život jedine správny a spravodlivý postup a miesto dosiaľ platných ustanovení nariadiť:
aby prevzaté kone boly bývalým majiteľom odhadnou cenou zaplatené a potom vo vojenskej správe cestou verejnej dražby boly vrátené zpät potrebám poľnohospodárským,
a aby rekvirované, avšak k vojenským účelom nepotrebné krmivo bolo taktiež vo verejnej dražbe zpeňažené.
V Prahe dňa 25. novembra 1921.
Szentiványi,
dr. Körmendy-Ékes, Böhr, dr. Baeran, dr. Lodgman, Kaiser, Schälzky, dr. Petersilka, Zierhut, dr. Schollich, inž. Kallina, dr. Lelley, Křepek, dr. Jabloniczky, Füssy, Patzel, Knirsch, dr. Radda, Pittinger, Simm, Schubert.