OBCHODNÍ SMLOUVA
MEZI
REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU
A
POLSKEM.
(Překlad.)
President republiky československé s jedné strany
a
Náčelník Státu Polského s druhé strany,
v souhlasném přání podporovati obchodní styky stejně jako i spolupráci hospodářskou mezi oběma státy a dáti takto pevný podklad přátelským svazkům, jež je pojí, rozhodli se uzavříti obchodní smlouvu přizpůsobenou přechodné úpravě hospodářství ještě dosud platné v obou státech a jmenovali k tomu účelu svými plnomocníky:
President republiky Československé:
pana Prokopa Maxu
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra republiky Československé v Polsku
a pana Jana Dvořáčka.
přednostu národohospodářské sekce ministerstva, zahraničních věcí.
Náčelník státu Polského:
pana Henryka Strasburgera,
správce ministerstva průmyslu a obchodu, kteříž, předloživše si své plné moči, jež shledali v dobré a náležité formě, shodli se na těchto článcích
Článek I.
Příslušníci obou smluvních stran budou požívati při nastupování a provozování obchodu a živností na území druhé smluvní strany všech výsad, svobod a výhod přiznaných státu, požívajícímu nejvyšších výhod.
Článek 2.
S občany obou smluvních stran bude zacházeno jako s vlastními příslušníky, ubírají-li se na veletrhy a trhy na území druhé smluvní strany, aby tam obchodovali, pro káží-li se legitimací dle připojeného vzoru (příloha A), vydanou úřady státu, jehož jsou příslušníky.
Článek 3.
S příslušníky obou smluvních stran bude na území druhé smluvní strany zacházeno, pokud jde o jejich právní postavení, jejich majetek movitý a nemovitý, jejich práva a zájmy, stejně příznivě jako s příslušníky kteréhokoli třetího státu. Budou míti volnost spravovati své věci na území druhé smluvní strany buď osobně, nebo prostředníky jimi zvolenými, aniž budou v tomto směru podrobeni jiným omezením než těm, která jsou stanovena platnými zákony a nařízeními příslušné země.
Budou míti právo vystupovati před soudy a budou míti volný přístup k úřadům druhé smluvní strany. Budou moci používati k ochraně svých zájmů advokátů a zástupců, jež si sami zvolí, nepodléhajíce při tom jiným omezením než těm, která jsou stanovena platnými zákony a nařízeními příslušné země, a bude s nimi v každém ohledu právě tak zacházeno, jako s příslušníky kteréhokoliv státu jiného.
Článek 4.
Příslušníci obou smluvních stran budou osvobozeni na území druhé smluvní strany od jakékoli vojenské služby v branné moci jakož i od jakékoli dávky, ukládané náhradou za osobní vojenskou službu a naopak nebude jim nikterak bráněno, aby dostáli své vojenské povinnosti ve vlastním státě.
V míru i za války nejsou povinni k jiným vojenským plněním a rekvisicím, leč k těm, které se ukládají vlastním příslušníkům, a to v téže míře a dle stejných zásad jako těmto a vždy za náhradu.
Rovněž budou osvobozeni od jakékoli závazné veřejné činnosti soudní, správní nebo obecní, vyjma poručenství nad příslušníky své země.
Článek 5.
Akciové společnosti jakož i ostatní společnosti obchodní a průmyslové (s výjimkou společností peněžních a pojišťovacích), jež jsou zřízeny na území jedné smluvní strany dle příslušných zákonů a jež na tom území mají své sídlo, mohou se usaditi, podřídí-li se zákonům druhé země, na jejím území a provozovati tam svůj obchod nebo svoji živnost, vyjma odvětví obchodu a průmyslu, která by byla pro svůj všeobecně prospěšný ráz podrobena zvláštním omezením platným pro všechny státy. Společnosti svrchu vytčené budou moci svobodně vystupovati před soudy obou států.
Připuštění těchto společností k provozování jejich obchodu a živností na území druhé smluvní strany bude se říditi zákony a předpisy, které platí, nebo budou platiti na tomto území.
Jinak však s těmito již připuštěnými společnostmi bude na území druhé strany stejně zacházeno, jak to lest přiznáno nebo by mohlo býti přiznáno podobným společnostem kteréhokoli jiného státu.
Článek 6.
Oprávnění k provozování živnosti neb obchodu nabytá před působností této obchodní smlouvy a dosud nezaniklá, trvají dále.
Obchodní neb živnostenský závod zřízený na území jedné smluvní strany, který měl před 1. listopadem 1918 na území druhé smluvní strany vedlejší závod nebo sklad, má do tří měsíců, po nabytí platnosti této smlouvy, žádati pro tento vedlejší závod nebo sklad o živnostenský list, případně o potřebnou koncesi živnostenský list nebo koncese nebudou odepřeny, nebyl-li předmět obchodu neb živnosti onoho podniku změněn; tyto podniky nebudou povinny znovu splňovati požadavků předepsaných zákony neb nařízeními příslušného státu a platiti poplatky vybírané při zřízení nového závodu.
Článek 7.
Akciové společnosti, které byly zřízeny před 1. listopadem 1918 se sídlem na území jednoho z obou smluvních států a jež před tímto dnem na území druhého smluvního státu provozovati pravidelně obchody, jsou povinny do tří měsíců po tom, co tato smlouva nabude platnosti, žádati, - pokud žádosti takové již nepodaly, - o připuštění k provozování obchodu nebo provozování obchodu v příslušném státě zastaviti. Pokud nebude žádost vyřízena, mohou tyto společnosti provozovati obchody v dosavadním rozsahu na základě dřívějšího oprávnění. Tyto společnosti musí zaplatiti admisní poplatek pouze ze zvýšení svého akciového a obligačního kapitálu, provedeného po 1. listopadu 1918. Jejich obchodní provoz podléhá všeobecným předpisům platným v příslušném státním území pro všechny ostatní cizozemské podniky stejného druhu.
Tato ustanovení neplatí pro peněžní a pojišťovací společnosti.
Článek 8.
Každá smluvní strana si vyhrazuje právo žádati, aby podniky, které mají v době podpisu této smlouvy na území jedné smluvní strany své hlavní sídlo a na území druhé smluvní strany výrobní nebo dopravní provozovnu, přenesly na její území sídlo a technické i obchodní vedení této provozovny. Při provádění příslušných opatření bude vzat slušný zřetel na oprávněné zájmy příslušníků druhé smluvní strany; tito příslušníci budou požívati při placení dávek všech výhod přiznaných za týchž podmínek příslušníkům jiných států. Případné rozpory upraví se dohodou mezi oběma vládami.
Článek 9.
Příslušníci obou smluvních stran jakož i společnosti obchodní a průmyslové nebudou platiti z provozování obchodů a živností na území druhé smluvní strany jiných ani vyšších daní, dávek nebo poplatků, než které jsou vybírány od vlastních příslušníků a společností.
Článek 10.
Vnitřní dávky vybírané na účet státu, obcí nebo korporací, jež jsou nebo budou uvaleny na těžbu, výrobu nebo spotřebu některého druhu zboží na území jedné smluvní strany, nepostihnou pod žádným titulem produktů druhé strany ani více ani tíživěji, než produkty tuzemské téhož druhu nebo produkty státu požívajícího nejvyšších výhod.
Článek 11.
Pozorní se ovšem, že ustanoveními předchozích článků, pokud tato ustanovení zaručují zacházení dle zásady nejvyšších výhod, nejsou nikterak dotčeny zvláštní zákony, nařízení a předpisy, týkající se obchodu, průmyslu, policie, obecné bezpečnosti a výkonů některých živností a řemesel, které všeobecně platí nebo budou platiti na území smluvních stran pro všechny cizince.
Článek 12.
Se všemi československými produkty zemskými a průmyslovými dováženými do Polska a, se všemi polskými produkty zemskými a průmyslovými dováženými do Československa k spotřebě, k uložení ve skladišti, k opětnému vývozu nebo průvozu, bude zacházeno po dobu působností této smlouvy stejně jako s týmiž produkty státu požívajícího nejvyšších výhod a zejména nebudou podrobeny ani jiným ani vyšším dávkám nebo clům, než jaké postihují výrobky neb zboží státu požívajícího nejvyšších výhod.
Při vývozu do Československa nebudou vybírána v Polsku a při vývozu do Polska nebudou vybírána v Československu ani jiná, ani vyšší cla neb jakékoliv poplatky, než při vývozu týchž předmětů do zemí požívajících nejvyšších výhod v tomto směru.
Každá smluvní strana se tudíž zavazuje, se propůjčí druhé smluvní straně ihned všechny výhody, výsady nebo snížení cel z nebo všelikých dávek, které jíž poskytla, nebo by příště poskytla v tomto směru třetí mocnosti, vyjma výhody, které jsou nebo později snad budou poskytnuty sousedním státům k usnadnění místního styku obyvatelstva pohraničních pásem a vyjma zvláštní výhody, plynoucí z celní unie.
Zboží pocházející z jiné země, které bylo průmyslově zpracováno na území jedné smluvní strany, bude považováno při dovozu na území druhé strany za výrobek země, v níž bylo zpracováno.
Článek 13.
Obě smluvní strany se zavazují, že si vzájemně usnadní svobodný průvoz osob, zavazadel, zboží, lodí, člunů, vozů a vagonů neb jiných dopravních prostředku vyjíždějících neb přijíždějících z jejich neb do jejich území po železnici i po vodní cestě, cestami způsobilými l mezinárodnímu průvozu. Při tom nebude žádného rozdílu ani mezi národností osob, ani mezi vlajkou lodí a člunů, vozů a vagon nebo jiných prostředků dopravních.
Z titulu průvozu (včetně vstupu i výstupu) nebudou průvozní zásilky podrobeny žádným zvláštním dávkám nebo poplatkům.
Bude však možno z těchto průvozních zásilek vybírati dávky a poplatky určené jedině k hrazení výloh spojených s dozorem a se správou průvozu.
Výše všech těchto dávek neb poplatků musí pokud možno odpovídati výší výloh, jež mají hraditi; tyto dávky a poplatky budou vybírány dle zásady rovnosti vytčené v předchozím článku, bude však možno snížiti neb zrušiti na některých drahách tyto dávky a poplatky z titulu rozdílů v nákladech vynaložených na dozor.
Článek 14.
Žádná smluvní strana nebude z této smlouvy povinna zajistiti průvoz osob, jimž vstup na její území jest zakázán, nebo toho druh zboží, jehož dovoz jest zakázán buď z důvodu zdravotních neb veřejné bezpečnosti, neb jaké opatření proti nákazám zvířecím nebo rostlinným.
Smluvní strany mohou učiniti nutná opatření, aby zjistily, že osoby, zavazadla, zboží a zvláště zboží monopolní, lodi, čluny, vozy a vagony nebo jiné dopravní prostředky jsou skutečně prováženy, jakož i aby zjistily, že projíždějící osoby jsou s to ukončiti svou cestu a mohou učiniti taková opatření, aby bezpečnost dopravních cest a prostředků neutrpěla újmy.
Kdyby na splavných cestách používaných k průvozu bylo vláčení lodí monopolisováno, musí býti toto vláčení lodí tak zařízeno, aby tím průvoz lodí a člunů netrpěl.
Článek 15.
Ustanovení článků 13. a 14. mohou býti výjimečně a na dobu co nejkratší zrušena zvláštními neb všeobecnými opatřeními, jež by jedna ze smluvních stran byla nucena učiniti v případě vážných událostí ohrožujících státní bezpečnost neb životní zájmy země, při čemž však svoboda průvozu musí býti zachovávána v největší možné míře.
Článek 16.
Obě smluvní strany se zavazují užívati, pro přepravu zmíněnou ve článku 13., na drahách v provozu nebo ve správě úřadů státních anebo koncesovaných spravedlivé sazby jak co do výměry, tak i podmínek, za jakých jsou používány, se zřetelem na dopravní poměry jakož i na obchodní soutěž mezi přepravními cestami. Tyto tarify mají býti stanoveny takovým způsobem, aby usnadnit pokud možno mezinárodní přepravu.
Článek 17.
Obě smluvní strany zaručují si ve vzájemných stycích zásadu nejvyšších výhod pro železniční sazby.
Článek 18.
Obě smluvní strany prohlašují souhlasně, že nebudou činiti rozdílu, pokud jde o výpravu, přepravní poplatky a veřejné dávky, související s přepravou po železnicích, při dopravě cestujících a jejich zavazadel, koná-li se za týchž podmínek.
Článek 19.
Se zbožím podaným k přepravě v Československu, které má býti zasláno do Polska nebo přes Polsko pro stát třetí, nebude zacházeno nepříznivěji ani co do výpravy, ani co do přepravních poplatků a veřejných dávek, zatěžujících zásilky, než jako s podobným zbožím, které bude podáno k přepravě v Polsku neb v třetím státu za týchž podmínek, pro týž směr a touž trať. Stejně bude zacházeno se zbožím podaným k přepravě ve třetím státu, které má býti zasláno přes Polsko do Československa.
Týchž ustanovení bude používáno na železnicích československých na zásilky podané k přepravě v Polsku, které mají býti zaslány do Československa neb přes Československo, s určením pro třetí stát, jakož i na zásilky, které budou podány k přepravě v třetím státu s určením pro Polsko přes Československo.
Článek 20.
Předcházející ustanovení nevztahují se na snížení sazeb přiznaných z důvodu dobročinnosti neb veřejného vyučování, ani na snížení v případech veřejných pohrom, ani na snížení přiznaná veřejným úředníkům na cesty za soukromými záležitostmi, ani na režijní transporty železniční.
Článek 21.
žádná smluvní strana neposkytne pro přepravu svého zboží při vzájemném dopravním styku a při průvozu výhodnějších sazeb, než pro zboží druhé smluvní strany.
Smluvní strany se vynasnaží vzíti zřetel na potřeby přímé dopravy mezi svými územími jakož i na přepravy mezi územím jedné smluvní strany a státem třetím v průvozu územím druhé smluvní strany tím, že zařídí dobré spojení vlaků při dopravě cestujících a zboží, jakož i tím, že poskytnout pokud možno vzájemnou pomoc a spolupráci při službě přepravní a dopravní.
Článek 22.
Přímé sazby buďtež stanoveny, bude-li toho třeba, pro dopravu cestujících a zboží mezi územími obou smluvních stran, jakož i pro přepravu mezi těmito územími a územím státu třetího v průvozu územím druhé smluvní strany.
Veškeré sazby, veškeré změny sazeb a veškerá snížení v tuzemské a přímé přepravě musí, býti uveřejněny dříve, než nabudou platnosti. Tajná snížení z uveřejněných sazeb nebudou dovolena.
Smluvní strany budou si vzájemně sdělovati pravidla a ustanovení o uveřejňování sazeb a jejich změn.
Článek 23.
Doložky o vykonávání železniční dopravy tvoří předmět přílohy B.
Článek 24.
Obě smluvní strany shodují se v tom, že obmezení nebo zákazy týkající se dovozu a vývozu některého zboží budou zachována pouze po dobu a měrou naprosto nutnou se zřením na nynější hospodářské poměry.
Obě smluvní strany si navzájem zaručují při provádění těchto omezení neb zákazů nakládání dle zásady nejvyšších výhod, pokud nepůjde o zvláštní úmluvy kompensační o určitém kontingentovaném zboží.
Zvláštní dohoda bude uzavřena, aby byla usnadněna výměna zboží po dobu platnosti svrchu zmíněných omezení neb zákazů.
Článek 25.
Vyjma omezení uvedená v čl. 24. bude možno učiniti výjimky z ustanovení o úplně svobodě obchodu, jíž obě smluvní strany si přejí, s podmínkou, že tyto výjimky se budou vztahovati na všechny země ve stejných okolnostech a jen v těchto případech:
a) z důvodů veřejné bezpečnosti;
b) z důvodu zdravotních neb jako opatření proti nákazám zvířecím neb rostlinným, při čemž bude dbáno všeobecně uznaných mezinárodních pravidel;
c) pro zboží, jež v jednom ze smluvních států jest předmětem státního monopolu;
d) v případě vážných událostí ohrožujících státní bezpečnost a životní zájmy země.
Článek 26.
Styk poštovní, telegrafní a telefonní mezi Československem a Polskem jest upraven zvláštní úmluvou mezi oběma státy na základě mezinárodních dohod.
Článek 27.
Obchodníci, továrníci a jiní živnostníci jednoho z obou států, kteří prokáží předložením živnostenské legitimace pro obchodní cestující, vydané příslušnými úřady svého státu, že jsou tam oprávněni provozovati svůj obchod nebo svoji živnost a že tane platí zákonité daně a poplatky, mají právo, buď osobně, nebe svými cestujícími, nakupovati zboží na území druhé smluvní strany u obchodníků neb výrobců neb ve veřejných prodejnách. Mohou také přijímati objednávky, i podle vzorků, a obchodníků neb jiných osob, které ve svém obchodě neb ve své živnosti upotřebují zboží tohoto druhu. V žádném z obou států nebudou povinni platiti z tohoto důvodu zvláštní poplatek.
Polští i českoslovenští obchodní cestující, malí-li legitimaci pro obchodní cestující, vydanou úřady svého státu, jsou oprávněni míti s sebou vzorky neb moduly, nikoliv však zboží. Tato legitimace budiž vyhotovena podle vzoru přílohy C.
Smluvní strany oznámí si vzájemně, které úřady jsou příslušné vydávati legitimace jakož i kterými předpisy jest se cestujícím při provozování jejich obchodu říditi.
S výjimkou zboží, jehož dovoz jest zakázán, předměty podrobené clu nebo jakékoli jiné podobné dávce, které budou dováženy jako vzorky nebo modely obchodními cestujícími, budou vzájemně propouštěny beze cla dovozního i vývozního s podmínkou, že budou opět vyvezeny ve lhůtě předepsané, a že nebude pochyby o totožnosti dovezených a opětně vyvezených předmětů, ať procházejí ostatně při vývozu kterýmkoliv čelním úřadem.
Opětný vývoz vzorků neb modelů budiž zaručen u vstupního celního úřadu buď tím, že se složí hotová částka, buď tím, že se složí dostatečná jistota. Pokud jde o výrobky z platiny, zlata neb stříbra, činí se výhrada, že případné záručně formality musí býti splněny.
Tato ustanovení nevztahují se na kočovné živnostníky a podomní obchod, a na sbírání zakázek u osob neprovozujících ani živnost ani obchod. V tomto směru vyhrazují si obě smluvní strany úplnou svobodu svého zákonodárství.
Obě země si vzájemně zaručují zacházení dle zásady nejvyšších výhod co do formalit, jimž jsou podrobeni živnostníci (obchodní cestující) na území smluvních stran.
Článek 28.
Obě smluvní strany si vyhrazují upraviti otázky plavby, bude-li třeba, zvláštní úmluvou.
Článek 29.
Za nedílnou součást této smlouvy dlužno pokládati tyto zvláštní dohody, jež budou platiti po stejnou dobu:
a) Dohoda o usnadnění pohraničního styku. (příloha D).
b) Dohoda o opatřeních proti zvířecím nákazám (příloha E se závěrečným protokolem k této příloze).
c) Dohoda o desinfekci železničních vagonů k dopravě dobytka (příloha F).
Článek 30.
Tato úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny ve Varšavě, jakmile to bude možné.
Účinnosti nabude patnáctého dne po výměně ratifikačních listin.
Tato úmluva bude závaznou po dobu jednoho roku ode dne, kdy nabude účinnosti.
Po uplynutí této lhůty prodlužuje se mlčky i, zůstane v účinnosti ještě tři měsíce po dni výpovědi, dané jednou ze smluvních stran.
Čemuž na svědomí zmocněnci tuto úmluvu podepsali.
Dáno dvojmo ve Varšavě, dne dvacátého října roku tisícího devítistého dvacátého prvého.
Maxa m. p.
|
J. Dvořáček m. p. |
Henryk Strasburger m. p. |
Příloha B.
§ 1.
Železniční přeprava nákladního zboží mezi Československem a Polskem bude se díti na základě mezinárodní úmluvy o dopravě železniční ze dne 14. října 1890 se všemi podmínkami a dodatky. Pro dosud trvající nesnáze, může dohoda, uzavřená mezi správami železničními, učiniti některé odchylky od smlouvy bernské. Tato dohoda musí býti ratifikována příslušnými vládami.
§ 2.
Obě smluvní strany budou pečovati, pokud to valutní poměry budou dovolovati, aby zavedly co nejdříve přímé sazby alespoň v relacích nejvíce užívaných pro dopravu cestujících a pro přepravu nejdůležitějšího zboží, a prozatím vynasnaží se učiniti tarifní opatření, umožňující přímý výpočet dopravních výloh.
Dohodnutí o vzájemném súčtování dopravy cestujících a přepravy nákladní bude uzavřeno mezi železničními správami obou smluvních stran.
§ 3.
Železniční správy obou smluvních stran učiní též veškerá potřebná opatření, aby bylo zaručeno rychlé a spolehlivé vykonávání železniční přepravy mezi oběma státy.
Zvláště budou obě vlády pečovati, aby byla uzavřena co nejdříve dohoda mezi příslušnými železničními správami o přepravě přímých vozů v dopravě cestujících a přímých nákladních vlaků na velké vzdálenosti.
§4.
Železniční správy obou smluvních stran budou si vzájemně oznamovati hromadné transporty, které jest provésti v celých vlacích a dohodnou se o nejvhodnějším způsobu jejich provedení.
§ 5.
Zvláštní železniční průvozní povolení, ani jiná přepravní povolení, nemohou býti od správ železničních požadována.
Kdyby bylo nutno dopravu zastaviti neb omeziti pro obtíže provozní, mají železniční správy stižené těmito potížemi dorozuměti se co nejdříve se železničními správami druhého státu o podmínkách, za nichž by mohl býti zachován průvoz z územ druhé smluvní strany, nebo určený pro toto území železniční správy nechť se vynasnaží všemi prostředky, aby bylo každé přerušení dopravy co nejdříve odstraněno, a bude-li třeba, nechť si vyžádají pomoc a přispění u železnic druhé smluvní strany.
§ 6.
Přistavování vagonů pro vzájemnou přepravu vývozní má býti vykonáváno v nejkratší lhůtě a nejpozději, jakmile bude obnoven normální stav ve službě vazové, pokud půjde o podobné zboží, týmž způsobem jako č přepravě tuzemské.
Prozatím, než bude uvedena v platnost nová mezinárodní úmluva o výměně vozů, budou platiti prozatímní dohodnutí ve stycích mezi železničními správami obou smluvních stran, týkající se úpravy a vzájemného užívání vagonů, s výhradou změn a dodatků, jež bude třeba učiniti.
§ 7.
Vozy, zvláště cisternové, -které náležejí soukromým příslušníkům jedné smluvní strany, a které jsou na území druhé smluvní strany, dlužno vrátiti v nejkratší lhůtě.
§ 8.
Je shoda v tom, že veškerá ustanovení, obsažená v paragrafech svrchu uvedených, nebudou používána pro styk s třetím státem, leč v případě, kdyby s tímto státem byla uzavřena dohoda o obnovení přímých železničních styků.
