XIX./3201.
Interpelace
poslance Kadetky a soudy, ministru zásobování
o veřejném zásobování drobného venkovského lidu.
Stížnosti drobného venkovského lidu do dnešní zásobovací prakse se napořád množí. Domkáři, kteří mají 1-2-3 měříce pole a pravidelně při dnešní nezaměstnanosti výdělek žádný, jsou napořád vylučováni z veřejného zásobování, hitu lidé jsou na tom mnohdy Nitře než průmyslový dělník v městě, když má slušný a pravidelný výdělek. Odkud mají bráti peníze na volnou mouku nebo obilí, kdy výdělků pro ně není a z podpory pro nezaměstnanost jsou napořád vylučováni z důvodů, že mají vlastní hospodářství. Zapomíná se při tom, že toto hospodářství živobytí nedá.
Táží se proto podepsaní:
1. Jsou vám, pane ministře, známi takové a po dobré případy odmítán chudých a potřebných malých zemědělců z veřejného zásobování?
2. Či se tak děje úmyslně, ve smyslu svého času ministerstvem zásobování vydaných nařízení a instrukcí, v nichž domkáři; drobní zemědělci byli postaveni do špatného světla a paušálně obviněni z využitkovávání státního zásobování?
3. Hodláte; pane ministře, vydati pokyny, aby na potřebné drobné zemědělce při veřejném zásobeni byl vzat zřetel?
V Praze dne 25. listopadu 1921.
Kadetka,
Vrabec, Janalík, dr. Nosek, dr. Juriga, Šamalík, Košek, Bezděk, Adamovský, Adámek, Tománek, dr. Gažík, Bobek, Hlinka, Rýpar, Kopřiva, Rozsypalová, F. Navrátil, dr. Mazanec, Čuřík, Myslivec.
XX./3201 (překlad).
Interpelace
poslance dra Luschky a druhů
ministrovi vnitra
o státním občanství ve Východním Slezsku
Rozhodnutím velvyslanecké konference ze dne 28. července 1920 bylo ustanoveno, že všechny osoby, které mají ve Východním Slezsku (bývalém vévodství těšínském) od 1. ledna 1914 domovské právo nebo tam od 1. ledna 1908 bydlí, podle toho, na kterém státním území mají své bydliště, jsou také ipso iure jeho státními občany, pokud pro ně nepřichází v úvahu podle mírových smluv jiné státní občanství než polské a československé.
Sledujíce myšlenku tohoto rozhodnutí velvyslanecké konference, sjednalo Polsko a Československo dne 29. listopadu 1920 v Praze smlouvu, která ve smyslu ještě příznivějším pro uchazeče o domovské právo ustanovuje, že i osoby, které od 1. ledna 1911 bydlí v části Východního Slezska přiřčené Československu nebo Polsku nabyly již touto skutečností bez jakékoliv žádosti nebo nějakých formalit československého nebo polského státního občanství, bez újmy dalšího práva, že v jednom roce ode dne, kdy tato úmluva nabude účinnosti, mohou optovati pro stát druhý. Oba státu se zavazují, že při vykonávání práv svých státních občanů touto smlouvou jitra propůjčených, nebudou činiti nijakých překážek.
Tato smlouva upravující státní občanství ve Východním Slezsku nebyla ještě uveřejněna ve Sbírce zákonů a nařízení Československé republiky. Jinak je tomu v Polsku, kde se tamnější úřadu drží úmluvy a pokud jde o vyplácení vyživovacích příspěvků, invalidních pensí a vystavování pasů atd., všechny osoby, které bydlí od 1. ledna 1911 na československém území i když byly dosud příslušny do polské části Východního Slezska, pokládají již za československy státní občany. Tím, že zdejší úřady naopak nedbají smlouvy, vzrůstají všem oprávněným osobám, dřívějším. Polákům československého území Východního Slezska značné újmy, poněvadž polsky stát co do pense a rent, které jim příslušejí, nebéře na ně zřetele a zde jako domnělí cizinci nedostávají také nic.
Podepsaní trží pana ministra vnitra, proč tato smlouva s Polskem nebyla ještě vyhlášena ve Sbírce zákonů a nařízení a kdy osobu, které se podle smlouvy ipso iure staly československými státními občany nabudou práv z ní plynoucích.
V Praze dne 17. listopadu 1921.
Dr. Luschka,
Bobek, Scharnagl, dr. W. Feierfeil, Schubert, Heller, Patzel, Böllmann, Pittinger, Füssy, Röttel, Schälzky, Böhr, Křepek, dr. Petersilka, dr. Körmendy-Ékes, dr. Radda, Budig, Mark, Matzner, Simm.
XXI./3201 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Brunara, dra Schollicha, Matznera a druhů
ministrovi vnitra
o zákazu politických schůzí.
Okresní politické správy bruntálská, frývaldovská a krňovská zakázaly bez rozdílu schůze svolané stranou německých národovců, na nichž poslanci této strany chtěli mluviti ke svým voličům a odůvodnily to zcela všeobecně, poukázavše mezí jiným na to, ťže jíž opětovně na schůzi německé strany národní byly napadeny základy státu a tím ohrožováno veřejné blahoŤ. V téže době se však směly konati schůze, svolané strmou německých sociálních demokratů pod heslem ťstředoevropská akce a nebezpečí války.Ť
Podepsaní se táží pana ministra vnitra:
1. Schvaluje, že se zákazem schůzí odnímá poslancům německé strany národní ve Slezsku možnost, přijití do styku se svými voliči?
2. Je-li tomu tak, jak ospravedlní pan ministr, ze politické úřady nakládají s různými stranami různým způsobem?
3. Není-li tomu tak, jest ochoten uložiti slezské zemské vládě, aby podřízené úřady poučila v tom smyslu, že se takové omezování shromažďovací svobody příčí duchu demokracie?
V Praze dne 19. listopadu 1921.
Dr. Brunar, dr. Schollich, Matzner, Knirsch, dr. Baeran, dr. E. Feyerfeil, dr. Radda, Simm, dr. Petersilka, Kraus, Pittinger, Schälzky, Wenzel, inž. Kallina, dr. Spina, Patzel, dr. Keibl, dr. Lodgman, dr. Lehnert, dr. Medinger, dr. Kafka.
XXII./3201 (překlad).
Interpelace
poslance dra Aloise Baerana a druhů ministrovi spravedlnosti
o neodůvodněném zabavení časopisu ťSchönhengster ZeitungŤ.
Časopis ťSchönhengster ZeitungŤ, týdenník pro Moravskou Třebovou, Svitavy a okolí, těší se jíž delší dobu nejhoršímu pronásledování censorovu. V čísle 47 ze dne 19. listopadu t. r. byl na př. zabaven tento článek:
ťOtevřený list presidentu Masarykovi uveřejnil v ťBohemiiŤ ze dne 10. t. m. senátor František Jesser, a pokouší se v něm, poukazuje na Masarykovo přiznání k ideálu humanity, tímto přiznáním zameziti protihumánní opatřeni ve školské správě, neboť všechny parlamentní obžaloby a dotazy, jakož i veškeré jeho stížnosti jako člena moravské zemské školní rady byly marné. Jesser praví dále, že sice ví, že správa školství nevěnuje jeho stížnostem pozornosti; chová však pevné přesvědčení, že president neschválí jednání školské správy. On si v zájmu míru mezi národy nepřeje nic horoucněji, než aby se presidentovi podařilo dopomoci k vítězství svým humánním ideám ve všech oborech správy. Aby mu podal materiál k boji proti hanobitelům humánních ideí, uvádí Jesser ve známost mnoho věcí z hřebečovského okolí o utiskování rodičů dětí ze smíšených manželství, které se mají ťpohnoutiŤ, aby přestoupily do menšinových škol, o vylučování dětí z německých škol z úřední povinnosti přes odpor rodičů, že politické správy žádají, aby každé dítě ze smíšeného manželství posíláno bylo do české školy bez zřetele k tomu, který z rodičů jest českého původu a zda již před desítkami let neusadil se jako nedospěli dítě v německé obci, stěžuje si na často nepřípustný tón, jehož se užívá vůči rodičům, a prohlašuje, že si moravskotřebovská okresní politická správa zajišťuje jednoduše zabavováním místních časopisů, podléhajících její censuře, aby nebyla nad ní dozoru. Ke konci praví Jesser, že se nijak neklame o výsledku své stížnosti, že však chová pevné přesvědčení, že president bude zarmoucen tím, že úřady nedbají jeho vznešených ideálů, a že Jesser se nedá zviklati ve svém přesvědčení, že presidentovy úmysly vyplývají z jeho nauk a přesvědčení.Ť
Již několikráte bylo v interpelacích upozorněno, že se zvláště na Moravě zbavují články otištěné bez závady v jiných časopisech.
Podepsaní táží se tedy pana ministra spravedlnosti, zda jsou zvláštní pokyny pro Moravu, a nejsou-li, je-li ochoten učiniti přítrž vyzývavé prali na Moravě?
V Praze dne 21. listopadu 1921.
Dr. Baeran,
dr. Petersilka, dr. Spina, inž. Kallina, Kraus, Patzel, Pittinger, dr. Schollich, dr. Keibl, dr. Lodgman, Wenzel, dr. Radda, Matzner, Schälzky, dr. Brunar, dr. Medinger, Knirsch, Simm, dr. E. Feyerfeil, dr. Lehnert, dr. Kafka.
XXIII./3201 (překlad).
Interpelace
poslanců Jokla, Heegera, Häuslera a druhů ministrovi národní obrany, že představení důstojnicí nedbají práv vojáků.
K četným stížnostem o zcela nedostatečném zásobování a ubytování vojáků druží se nyní ještě stížnosti, že představení důstojníci zcela libovolně nedbajíce služebních předpisů nezachovávají práv vojáků. U 48. pěšího pluku v Benešově dostal jistý vojín s velikou námahou 2denní dovolenou na uspořádání rodinných věcí. Vojín ten ihned prohlásil, že mu není možno v této krátké době vyříditi své rodinné věci a včas dostaviti se k pluku, nebol, aby se dostal do svého bydliště, musí skoro celý den ztráviti na železnicí. Telegram a dovolenka musely býti potvrzeny četnictvem, stanice četnická však jest hodinu vzdálena od jeho bydliště. Vojín se tedy omeškal o jeden den. Proto byl potrestán 10denním vězením v kasárnách, a odnětím vánoční dovolené. Vojín ten dopustil se překročením dovolené nepochybně přečinu. Ale tento přečin jest nepochybně pochopitelný a omluvitelný, a proto jest tento trest nespravedlivý, tím se také vysvětluje, proč potrestaný přes svou prosbu nebyl předveden k plukovnímu hlášení. A poněvadž se již dříve u tohoto pluku stalo, že se prosbě vojína o předvedení k plukovnímu hlášení nevyhovělo, jest prokázáno, že se u tohoto pluku všeobecně libovolně nedbá práv vojáků.
Neslouží k chvále naší vojenské správy, že se opakují starorakouské příhody se slovem ťzdeŤ. U 10 polní roty pěšího pluku č. 34. v Opavě udál se tento případ. Při rozdělování žoldu dne 16, t. m. vojín František H. zvolal po přečtení svého jména ťhierŤ. Kapitán Evžen Kramer, rotní velitel, dříve právě tak zažraný německý národovec, jak se teď staví českým národovcem, poslal jej zpět a vyvolal znovu jeho jméno. Vojín zvolal znovu ťhierŤ, a když mu to kapitán vytkl, řekl: ťPane kapitáne, jsem Němec,Ť Kramer dal tohoto vojáka na místě zavříti. Při hlášení následujícího dne prosil voják o předvedení k prapornímu raportu, aby si mohl stěžovati. Kapitán kategoricky odmítl splniti jeho prosbu, diktoval mu však za to dalších 7 dní tuhé vazby s postem každého druhého dne.
Také v posádce olomoucké bylo mužstvu oznámeno, že každý voják, jenž se hlásí slovem ťhierŤ místo ťzdeŤ, bude odsouzen k osmidenímu vězení. Podle všeho se zdá, že jest zde pokyn ústředních vojenských úřadů, aby se tak postupovalo. Tážeme se pana ministra národní obrany:
Jest ochoten dáti uvedené příhody vyšetřiti a napraviti přehmaty, jež se staly?
Jest ochoten vydati pokyn uvedeným vojenským sborům, aby bez výjimky bylo chráněno právo vojáků na užívání mateřského jazyka?
Jest ochoten postarati se o to, aby onen oddíl služebního řádu, jenž jedná o právu vojáků k stížnostem, byl co nejdříve změněn tak aby každý měl právo s pominutím tak zvané služební cesty předkládati své stížnosti veliteli sboru?
V Praze dne 23. listopadu 1921.
Jokl, Heeger, Häusler,
Hillebrand, dr. Czech, dr. Haas, Hausmann, Beutel, Uhl, Roscher, Deutsch, Pohl, Schweichhart, Leibl, R. Fischer, Palme, Schuster, Kaufmann, Hackenberg, Blatny, Taub.
XXIV./3201 (překlad).
Interpelace
poslance F. Křepka a druhů ministerskému předsedovi o zvýšení obilního kontingentu.
V nouzi a bídě národa za této světové války hrála vyživovací otázka rozhodující úlohu. Hospodářství ústředen zřízené přes všechny rozumné zásady národního hospodářství ukázalo tak strašlivé zrůdnosti, že boj proti ním byl všeobecný. V červnu 1921 došlo konečně k tomu, že nařízením veškerého ministerstva byly vydány mírnější nucené požadavky obilního kontingentu, při čemž vláda prohlásila, že obilní ústav má likvidovati. Toto prohlášení bylo přijato přímo jako vykoupeni. Němečtí rolníci, řídíce se nutností, ponechali si stranou množství obilí, jež měli podle tohoto nařízení dodati, což však nad to bylo, prodali, aby alespoň částečného zaplacení užili k splacení oněch nesmírných dávek a daní, jichž tento stát právě nyní v neslýchané výši požaduje z realit. A nyní, když začíná zima, vychází nové nařízení, které místo aby zrušilo hospodářství ústředen, ve zvýšené míře je jako za války zavádí a od venkovského lidu žádá dodávky obilí, které daleko přesahují množství stanovené nařízením z 30. června. Tento čin vlády jest s to, aby způsobil nejen nepokoj a roztrpčení ve všech vrstvách rolnictva, musí však přirozeně také býti příčinou odporu veškerého venkovského lidu, a tento odpor jest oprávněn logicky i rozumově, poněvadž se žádá nemožnost. Množství chlebovin, jehož se nuceně nad to ještě žádá, není většinou již tou dobou v rukou producentu, neboť daňové hospodářství tohoto státu lest příčinou, že toto obili musilo býti vyměněno za peníze a k tomu bytí rolníci podle nařízení veškeré vlády ze dne 30. června 1921 úplné oprávněni. Jest neodpovědným jednáním vlády, vybičovává-li se nyní znovu tímto nuceným zvýšeným požadavkem obilí od venkovského obyvatelstva, trýzněného po dlouhá léta nejzavržitelnějším hospodářstvím ústředen. Ale tento přímo dráždivý čin vlády netýká se jen venkovanů jako lidu venkovského. V mnoha a mnoha tisících případech muselo by to postihnouti i rodiny, které jsou v docela jiném táboře než svaz rolníků. Tyto vrstvy obyvatelstva, náležející stavu zemědělských dělníků a průmyslníků - poukazujeme jen na nesmírné, významné rozšíření zemědělského průmyslu cukrovarnického - nenechají se zkracovati ve prospěch nového vládního požadavku o dvě deputátní obilí a chléb na zimu pro své rodiny. Nedá se tedy skutečně ani od zemědělského dělnictva ani od rolníků sehnati požadovaný zvýšený kontingent a nedá se očekávati nic jiného, než vážný odpor, neboť rodiny dělníků budou míti také dosti rozhodnosti.
Je-li vláda nucena pří své závislosti a na stranických a většinových poměrech, opatřiti obilní kontingent podle nového předpisu, pak nesmí to učiniti, ježto není již válečného výjimečného stavu, hospodářstvím ústředen, násilím a jednostranným omezením rovného práva všech státních občanů, nýbrž v demokratické republice máme ještě jiné cesty. A takovou cestou jest koupě, ovšem nikoliv u rolníků, kde nic není, nýbrž na takových místech, kde něco jest. Tuto cestu ukazuje již i chování příslušných komisí u politických úřadů.
Obilní komise u okresních politických správ uznaly totiž nemožnost vyhověti těmto novým požadavkům obilního kontingentu a provésti je. Tito zkušení lidé, kteří nejsou skutečnými oposičníky, poněvadž po léta odborné pracovali, jednoduše se rozešli, a příslušným úředníkům nezbylo nic jiného, než oznámiti představeným úřadům, že těchto nových opatření provésti nemohou. To jest nynější stav této smutné otázky, jejíž hospodářský i politický dosah musí vláda znáti.
Němečtí venkované nejsou s to, aby tyto požadavky splnili, a kdyby se v nějaké demokratické lidové republice nátlakem a násilím měla ještě vkládati ruka na vlastni vydělaný vezdejší chléb, pak vláda takovýmito opatřeními sama vyvolá jen odpor, jenž jest oprávněn jako obrana v nouzi, a jenž sahá daleko přes rolníky do tábora zemědělských dělníků a dělníků zemědělského průmyslu.
Podepsaní se tedy táží pana ministerského předsedu:
1. Ví pan ministerský předseda o těchto opatřeních, která překračují ustanovení nařízení veškeré vlády z 30. června?
2. Jest pan ministerský předseda ochoten, užíti své moci ke konečnému likvidování obilního ústavu a osvoboditi zemi od zjevu, který mu podle úsudku celého vzdělaného světa není ke cti?
3. Jest pan ministerský předseda ochoten jako předseda vlády postarati se o to, aby práva produkujícího zemědělského lidu byla ochráněna, aby nebyl zřejmě nemožnými požadavky nadále týrán, a ve své práci, nezbytné pro veškerý život národa zdržován a rušen?
V Praze dne 13. listopadu 1921.
Křepek, Pittinger, dr. Spina, Windirsch, J. Mayer, Böhr, Heller, Bobek, dr. W. Feierfeil, Simm, Patzel, dr. Medinger, dr. Radda, Matzner, inž. Kallina, dr. Luschka, dr. Hanreich, Röttel, Schubert, Bölmann, dr. Keibl, J. Fischer, Kaiser, dr. Kafka, Zierhut.
Původní znění ad V./3201.
Interpellation
der Abgeordneten Ing. Jung und Genossen an den Justizminister
wegen Beschlagnahme der periodischen Druckschrift ťNeue ZeitŤ in Troppau.
In Nummer 23. vom 4. Juni 1. J. der periodischer Druckschrift ťDie Neue ZeitŤ, Troppau, wurden - wie aus der Beilage hervorgeht - folgende Stellen von der Staatsanwaltschaft beschlagnahmt:
Auf Seite 3 in dem Artikel ťLeben wir in einem Rechtsstande?Ť die nachfolgende Stelle:
ťSchon war die Menge auf dem Nachhausewege, als durch das Hinzukommen von einigen Gendarmen erst Unheil angerichtet wurde. Die Gendarmen forderten in barschem Ton: ťPlatz! und als dies nicht so schnell ging, wie sie es wünschten - es wälzte sich ein Strom von Menschen durch die enge Gasse zwischen Bezirkshauptmannschaft und ťHotel KroneŤ - kam es zuerst zu einem Wortgeplänkel; schließlich kehrten die Gendarmen die Waffen gegen die Demonstranten. Ein junger Mann wurde von einem Bajonettstich in den Rücken getroffen und mußte ins Krankenhaus gebracht werden, einige andere Leute erhielten leichtere Verletzungen durch Bajonette. Doch das Schlimmste kommt erst. Anderen Tages (am Montag) nachmittags wurden drei Mitbürger aus Freiwaldau verhaftet: Gustav Gottwald, Spenglermeister; Josef Hauke, Schneidermeister; J. Überall, Buchbinder. Sofort mit 6 Gendarmen nach Troppau! Leben wir in einem Rechtsstaate oder in Tyrannei, daß so etwas vorkommen kann? Ohne Untersuchung werden drei Männer, die als ruhig und besonnen bekannt sind, wie Schwerverbrecher fortgeschafft. Das heißt denn doch mit dem Feuer spielen und die Geduld der Deutschen auf eine harte Probe stellen. Wir fordern die sofortige Freigabe der drei Inhaftierten. Eine Untersuchung - gut; haben sie sich gegen die Gesetz des Staates vergangen, mögen sie vor das Gericht gestellt werden. Aber ohne Untersuchung, ohne Rechtsspruch sie wie Verbrecher behandeln, das darf nicht sein, fegen eine solche Willkür muß sich jeder rechtlich denkende Mensch auflehnen! An der Regierung ist es nun, zu beweisen, daß sie wirklich das Recht schützen will auch wenn es sich - wie in diesem Falle - um Deutsche handelt! Oder sind die Deutschen in diesem Staate wirklich vogelfrei?
Auf Seite 4 in dem Artikel ťWieder eine Versammlung in Deutsch - Krawarn aufgelöstŤ. Folgende Stelle:
ťAls darauf Herr Sozna aus Deutsch-Krawarn über die ihm widerfahrenen Ungerechtigkeiten der Hultschiner Rechtsbehörden berichtete, wurde es dem anwesenden Regierungsvertreter, der selbst zu diesen Verurteilungen das seinige beigetragen hatte, so unangenehm zu Mute, daß er die Versammlung auflöste, Wieder ein Schandmal der čechischen Demokratie mehr.Ť
Auf Seite 4 endlich wurde der Artikel ťDer Garnisonskommandant von Troppau beschimpft die DeutschenŤ zur Gänze beschlagnahmt. Der Wortlaut ist folgender:
ťDer Garnisonskommandant von Troppau beschimpft die Deutschen. Gelegentlich einer militärischen Übung am 28. Mai hat der Garnisonskommandant von Troppau. General Marty, vor seinen Offizieren und Mannschaften gerufen. ťIch habe strengstens verboten. Helme zur Übung mitzunehmen! Die trafen die Boches! Wir sind keine Boches, wir sind Tschechen!Ť - Dieses niederträchtige Schmähwort, das der französische Emporkömmling wiederholt gebraucht hat, um seinem Haß gegen die deutsche Nation avszudrücken, ist bleich verletzend für die deutsche Bevölkerung Troppaus und die zahlreichen deutschen Soldaten die unter seinem Kommando stehen. Bevor Präsident Masaryk ein Entgegenkommen von den Deutschen verlangt, soll er solchen Herren den Mund stopfen.Ť
Alle diese Stellen enthalten durchaus nichts Staat Schädigendes und dienen auch keineswegs der Aufhetzung. Es sind vielmehr bloß selbstverständliche Informationen, welche von der Presse der Bevölkerung nicht gut vorenthalten werden kennen.
Eine derartige Knebelung des freien Wortes widerspricht jeder modernen Auffassung von den Aufgaben der Presse und steht mit den Grundsätzen der Demokratie, welche angeblich in der Čechoslovakischen Republik ihre Heimstätte gefunden hat, im krassesten Widerspruch.
Die Gefertigten fragen an:
1. Entspricht dieses Vorgehen der Staatsanwaltschaft Troppau der Ansicht des Herrn Justizministers über das Recht der Presse, Kritik zu üben.
2. Ist der Herr Minister gewillt, an die Unterbehörden Weisungen herauszugeben, eine derart ungerechtfertigte Verfolgung der deutschen Presse in Hinkunft zu vermeiden?
Prag, am 23. Juni 1921.
Ing. Jung,
Dr. Baeran, Wenzel, Matzner, Mark, Kostka, Dr. Lehnert, J. Mayer, Zierhut, Böhr, Dr. Kafka, Dr. Lodgman, Patzet, Simm, Knirsch, Ing. Kallina, Dr. Schollich, Dr. Radda, Dr. E. Feyerfeil, Kaiser, Böllmann, Dr. Spina, Dr. Keibl.
Původní znění ad VI/3201.
Interpellation
des Abgeordneten Dr. Heinrich Brunar und Genossen
an den Minister des Innern
wegen Beschlagnahme No. 43 der periodischen Wochenschrift; ťMähr, schles. PresseŤ.
In dem Leitaufsatz ťEine Massenkundgebung am Freiwaldauer RingplatzŤ der Nr. 43 der in Freiwaldau erscheinenden Zeitung ťMähr.-schles. PresseŤ vom ersten Juni 1921, wurde von der Bezirkshauptmannschaft Freiwaldau die nachstehenden Stellen beschlagnahmt und zwar:
ťAls sich die Massen zerstreuten und die Teilnehmer durch die Rudolfsgasse zum Bahnhofe abzogen, trat ein Gendarm mit Gewehr und Bajonett vor das Tor der Bezirkshauptmannschaft und reizte, wie Augenzeugen feststellen, durch höhnische Grimassen, aber auch wie es scheint, durch Sticheleien die Vorübergehender. Aus einem, infolge des herausfordernden Benehmens entstandenen Wortwechsel folgten Tätlichkeiten, die größere Aasdehnung annahmen, als weitere Gendarmen ihrem čechischen Genossen zu Hilfe kamen. Besonders tat sich ein Gendarmerieoberleutnant hervor, der reit seinem Revolver herumfuchtelte und fortwährend Drohungen ausstieß. Daß sich die ohnedies erregte Menge nicht zu unüberlegten Handlungen hinreißen ließ, ist nur dem tatkräftigen Einschreiten des Abgeordneten Matzner und der Vertrauensmänner der Landwirte und Gewerbetreibenden zuzuschreiben. Ein Landwirt aus Niklasdorf wurde durch einen Bajonettstich in die Lunge schwer verletzt, einem anderen aus Buchsdorf wurde der Unterarm durchbohrt. Während ersterer dem Spital übergeben werden mußte, konnte der andere in häusliche Pflege entlassen werden. Daß die Gendarmerie nicht ohne Püffe und Schläge wegkam, ist in dieser Situation leicht begreiflich. Während des ganzen Tages hatten sich diese Sicherheitsorgane vernünftiger Weise nicht blicken lassen und die folgenden Vorfälle wären erspart geblieben, wenn der Gendarm seine Neugier fünf Minuten länger hätte bezähmen können. Wie Augenzeugen festzustellen in der Lage waren, bewahrte der Gendarm nicht jene Besonnenheit, die mit Recht von ihm gefordert werden kann, sonst hätte er sich sofort, als er bemerken mußte, daß sein Erscheinen, sowie sein Benehmen auf die Menge aufreizend wirkte, zurückziehen müssen, Wir hoffen, daß die politische Bezirksverwaltung die Organe, die (wahrscheinlich) ohne Weisung der maßgebenden Persönlichkeiten provozierten und von den Waffen Gebrauch machten, zur Rechenschaft gezogen und bestraft werden.
Jeder neue Tag bringt uns neue Beweise dafür, daß man es auf die Ausrottung des Deutschtums in diesem Staate abgesehen hat, Jeder neue Tag bringt neues Unheil. Man versetzt uns unsere deutschen Beamten, man drangsaliert unsere deutschen Schulen, man macht uns ganz einfach vogelfrei in diesem Staate, der sich eine demokratische Republik nennt.Ť
Die Gefertigten stellen an den Herrn Minister des Innern hiemit die Anfrage:
1. Glaubt der Herr Minister des Innern selbst noch, daß es in diesem Staate eine Preßfreiheit Gibt?
2. Ist er gewillt die Bezirkshauptmannschaft Freiwaldau die nötige Belehrung zu erteilen darüber was man unter einer zum wesentlichen Merkmale einer demokratischen Republik gehörige Pressefreiheit versteht?
Prag, im Juni 1921.
Dr. Brunar,
J. Fischer, Dr. Lehnert, Dr. Radda, Dr. E. Feyerfeil, Kostka, Mark, Böllmann, Kaiser, Schälzky, Pittinger, Zierhut, Kraus, Wenzel, Dr. Hanreich, Bobek, J. Mayer, Budig, Scharnagl, Dr. Kafka, Dr. Schollich, Ing. Kallina, Dr. Lodgman.
Původní znění ad VII./3201
Interpellation
des Abgeordneten Dr. Rudolf Lodgman und Genossen
an den Minister für nationale Verteidigung betreffend die Zustände in der čsl. Armee.
Die Zeitungen haben vor einiger Zeit folgende Mitteilung gebracht:
ťDer Offiziersnachwuchs in der tschechoslovekischen Armee.
Das Landeskommando für die Slovakei verlautbart mit Befehl Nr. 9, ausgegeben in Preßburg am 11. April 1921, ein interessantes Kulturbild aus den Armeekreisen, dem wir folgendes entnehmen:
Die Schulabteilung des Generalstabes hat mit Erlaß Nr. 111.142/o. vom 22. Dezember 1920 (Verodrungsblatt Jahrg. 3, Teil 68, Artikel 701 v. J. 1920) einen Kurs für jüngere Offiziere der Infanterie vornehmlich für Legionäre errichtet, die keine Militärschulen oder Offizierskurse mitgemacht haben, für Tapferkeit vor dem Feinde jedoch befördert und in den Aktivdienst eingereiht wurden. Nach Beendigung des ersten Unterrichtsmonate dieses Kurses, in dem 148 Offiziere, hauptsächlich der russischen Legion, eingeteilt sind, meldet der Kurskommandant folgendes:
1. Allgemeine Bildung:
Die allgemeine Bildung und die allgemeinen Fähigkeiten entsprechen beim größten Teile der Offiziersfrequentanten keineswegs den Anforderungen, die an einen čechoslovakischen Offizier gestellt werden, Von 143 Schülern haben bloß 15 die Maturitätsprüfung abgelegt, 1 ist Absolvent der österr.-ungar. Kadettenschule, die übrigen sind Gewerbetreibende. Handwerker, unfertige Studenten und Arbeiter. Direkt befremdend sind die Mängel der allgemeinen Bildung; die großen Unterschiede hierin erschweren, ja verhindern fast einen normalen Vorgang bei dein Vorträgen, sodaß die Offizierslehrer genötigt sind, die Grundbegriffe der Volksschule vorzutragen. Die Elementarkenntnisse der Rechtschreibung, des Rechnens, der Physik. Geschichte und Geographie kann man auf Grund folgender Beispiele beurteilen: die schriftlichen Tagesmeldungen enthalten fast kein einziges Wort ohne einen droben Fehler der Rechtschreibung; bei den praktischen Übungen kannten viele nicht einmal die Himmelsgegenden; vom Dreieck glaubten sie, es habe vier Winkel, ohne dabei zu wissen was ein Winkel ist; in der Geschichtsstunde hielten sie die auf der Tafel aufgeschriebene Jahreszahl 334-323 vor Christi für einen Schreibfehler des Lehrers; Buchstaben des griechischen Alphabets hielten sie für Zeichen, die sich der Lehrer selbst ersonnen hat.
2. Militärische Bildung:
Soweit in der kurzen Zeit sichergestellt werden konnte, ist die militärische Bildung sehr schwach, es kann von ihr fast nicht die Rede sein. Der größte Teil der Offiziersfrequentanten kam aus Kanzleien (!), ihre Kenntnisse sind daher unter dem Durchschnitt. Als Kommandanten traten sie unsicher auf sind oft ratlos, ohne Energie, kennen keine einfachen Kommandos haben keine Ahnung von einem militärischen Auftreten.
3. Körperliche Tauglichkeit.
Bis auf einzelne sind sie körperlich gut entwickelt. Wegen längeren Nichtstuns fehlt ihnen bisher jede Geschicklichkeit und Abhärtung.
4. Geist der Schüler.
Der Geist der Schüler ist vorläufig gut. Sie waren jedoch anfangs zu selbstbewußt, doch sank das Selbstbewußtsein stark, seitdem sie hier sind wegen erwiesener Bildungslücken und Unkenntnisse. Sie arbeiten jedoch heiter und einträchtig. Von der Disziplin kann man im allgemeinen behaupten, daß sie gut ist.
5. Fleiß:
Es muß festgestellt werden, daß die Schüler bestrebt sind, durch Aufmerksamkeit. Fleiß und Interesse die geschilderten Lücken auszugleichen. Es zeit sich eine genügende Aufmerksamkeit bei den Vorträgen, denen viele jedoch trotz gründlicher Erklärung nicht folgen können, die sie ja auch nicht verstehen, weil sie nicht gewöhnt sind, geistig zu arbeiten. Infolge geringer Übung im Schreiben verbrauchen sie die ganze Zeit zum Niederschreiben von Anmerkungen und können sie nicht zum Studium und zur notwendigen Selbstfortbildung (viele arbeiten bis drei Uhr früh) verwenden. Weil man genötigt ist. Elementarbegriffe u erläutern, erweitert sich der Umfang des Unterrichtsstoffes und die Schüler stehen vor einem ungeheueren Zudrang an theoretischem Material. Es ist zu befürchten, daß sich beim Großteil jener psychologische Moment einstellt, wo sie wegen Ratlosigkeit und Unfähigkeit jede Arbeit verweigern werden.
Das Schulkommando bedauert, daß Instruktoren nicht zum Nutzen der Armee voll verwerte könne; denn der Großteil der Schüler wird unfähig sein, die erworbenen Kenntnisse tadellos zu verwerten. Es ist jedoch sicher, daß die Absolventen dieses Kurses imstande sein werden, ihren Dienst etwas besser zu versehen, als ihre übrigen Kameraden. Es ist schließlich bedauerlich, daß mehrere zu Offizieren ernannt wurden, bevor man ihre Fähigkeiten, d. i. die allgemeine Bildung und die militärische Kenntnisse beurteilen konnte.
Auf Grund dieser Meldung befahl die Schulabteilung des Generalstabes mit Erlaß Nr. 51.978; vých. vom 10. März 1921 die Teilung des Kurses in zwei Gruppen; und zwar eine Gruppe für mehr befähigte Schüler und eine 2, Gruppe für Schüler mit genügender allgemeiner und militärischer Bildung.Ť
Die Gefertigten fragen:
Ist der erwähnte Erlaß tatsächlich ergangen und beruht die Schilderung der Verhältnisse in der čechischen Armee auf Wahrheit?
Prag, am 14. Juni 1921.
Dr. Lodgman,
Ing. Kallina, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Kafka, Scharnagl, Budig, Bobek, Schälzky, Dr. Hanreich, J. Mayer, Kraus, J. Fischer, Dr. Lehnert, Dr. Radda, Dr. Schollich, Kostka, Mark, Pittinger, Böllmann, Wenzel, Zierhut, Kaiser.
Původní znění ad VIII./3201.
Interpellation
der Abgeordneten Dr. Czech, Čermak und Genossen
an den Justizminister
in der Angelegenheit der Beschlagnahme der Artikel ťWenn Masaryk auf Reisen gehtŤ und ťVerbrechen des čechoslovakischen MilitarismusŤ der Nummer 16 des ťSozialdemokratŤ, Zentralorganes der deutschen sozialdemokratischen Arbeiterpartei in der Tschechoslowakischen Republik.
ťDie Prellfreiheit ist gewährleistetŤ. So heißt es im § 113 der Verfassungsurkunde der Tschechoslowakischen Republik.
Wie jedoch diese Preßfreiheit in Wirklichkeit aussieht, illustriert am besten folgende Tatsache: In der am 18. September 1921 erschienenen Nr. 16 des ťSozialdemokratŤ, Zentralorganes der deutschen sozialdemokratischen Arbeiterpartei in der Tschechoslowakischen Republik waren nachstehende 2 Artikel veröffentlicht:
1. Wenn Masaryk auf Reisen geht.
ťIn langen, von Knechtseligkeit triefenden Schilderungen berichtet das tschechische Preßbüro, das aus dem k. k. Telegraphenkorrespondezbüro hevorgegangen ist und diese Herkunft nicht verleugnen kann, über die Reise Masaryks durch Mähren nach der Slowakei; ťWährend der Pausen unterhält sich der Präsident in freundlicher Weise... sichtlich erfreut, verläßt er das Theater... freudiger Jubel.. herzliche Weise.. Geschützdonner.. das Mädchen mit dem Blumenstrauß...Ť Unter solchen Begleiterscheinungen kam Masaryk nach Brünn, dessen Gemeindevertretung bekanntlich trotz der peinlichen Finanzkrise der Stadt Unsummen für die Ausschmükkung bewilligt hat. Dort wurde er zum Teil angesungen, und zum Teil von etwa einem halben Dutzend von Honorationen begrüßt. Der Herr Macků, der Bürgermeister von Brünn, sagte unter anderem: ťSie kommen, Herr Präsident, in ein anderes Brünn, als das sie früher betreten haben; es ist das aus nationaler Knechtschaft befreite Brünn...Ť Unter dem ťbefreiten BrünnŤ versteht Herr Macků eine Stadt, in der die Deutschen überall und immer das Maul zu halten haben, in der alle Denkmäler und deutschen Inschriften mit Gewalt ausgemerzt wurden und in der bestenfalls die Deutschen zur ťHuldigungŤ dieses Regierungssystems, zu dessen Vertretung sich Masaryk hergibt, zugelassen werden. Die Deutschen Brünns haben von dieser Gnade keinen Gebrauch gemacht. Und da der Herr Zeremonienmeister der Republik ängstlich bestrebt war, jeden Ton, der nicht aus demütiger Seele kommt, zu bannen, wird der Präsident auf seiner ganzen Reise nur Untertane begrüßen. In Olmütz, wohin die Reise geht, kann der Neuhumanist die schönsten und besten tschechischen Haubitzen und Maschinengewehre bewundern und auch in der Slovakei wird er mit Hilfe zahlloser Gendarmen eine musterhaft hergerichtete Ordnung finden. Mit größter Befriedigung über das Geschaute wird er nach Prag zurückkehren.
2. Verbrechen des tschechoslowakischen Militarismus.
Den Militarismus als das System, das dem Völkermorde dient, den Militarismus, als das gefährlichste und stärkste Machtmittel der herrschen den Klassen, bekämpft das sozialistische Proletariat überall; überall ist es seine vornehmliche Aufgabe den Militarismus im eigenen Lande zu bekämpfen. Dem antimilitaristischen Proletariate der Tschechoslowakei aber harrt hierin eine schwerere Aufgabe als der Arbeiterschaft anderer Länder. Denn, so jung dieser Staat, so neu sein Militarismus ist - er ist gewalttätiger, rücksichtsloser und verbrecherischer als der selbst der alten großen imperialistischen Staaten. Wir haben gestern mit Empörung festgestellt, daß in Schlesien drei Menschen Todesopfer der Kriegsspielerei geworden sind, die in der Tschechoslovakei mit unerhörter, verbrecherischer Fahrlässigkeit betrieben wird. Man hat in dem Übungsgelände, in dem die Artillerie-Scharfschießubungen stattgefunden hatten, die Blindgänger unbekümmert liegen gelassen und diese brutale Sorglosigkeit hat zwei ahnungslosen Kindern und einem unvorsichtigen Manne das Leben gekostet. Heute bringen wir der Öffentlichkeit einen neuen Fall zur Kenntnis, der sich in Dürnholz in Südmähren zugetragen hat. Auch dort hatten in der letzten Zeit Schießereien stattgefunden. Diesen Tag fand nun der Bindermeister Jakob Walter, Vater zweier unversorgter Kinder, beim Erdäpfelausnehmen auf seinem Felde einen Blindgänger. Walter stieß ihn an, der Blindgänger explodierte und riß dem Unglücklichen beide Beine weg. Am übernächsten tage starb Walter. Diese Todesopfer zvingen zur rückhaltlosen, vernichtenden Anklage des tschechoslowakischen Militarismus, der sich zwar den altösterreichischen zum Muster genommen hat, ohne sich aber dessen geringe Vorzüge zu nutze machen. Daß alte Österreich hatte eigene Militärschießplätze in unbewohnten Gegenden. Das tschechoslowakische Militär schießt in Wäldern und Fluren, richtet unübersehbare Kulturschaden an und fordert dabei auch Opfer, die sogar im Sinne des Militarismus als unnötig bezeichnet werden müssen. Es wäre unbedingkte Pflicht der Übungsleiter, nach dem Schiessen des Gelände so lange absuchen zu lassen, bis der letzte Blindgänger gefunden und unschädlich gemacht ist. Diese Pflicht aber lassen die hohen Militärs in der Tschechoslowakei in straflicher Fahrlässigkeit außer Acht. Denn, wenn sie schon nach dem Schießen die Absuchung vornehmen lassen, so beweisen die traurigen Fälle, die sich in jüngster Zeit zutrugen, daß diese Absuchung sehr mangelhaft erfolgt. Wir richten an die maßgebenden Stellen die Aufforderung - wir sind überzeugt, daß unsere parlamentarischen Vertreter unsere Anklage mit aller Energie unterstützen werden daß dieser verbrecherische Unfug, dieser beispiellose Auswuchs des tschechoslovakischen Militarismus sofort beseitigt wird. Wir werden mit unserer ganzen Kraft zu verhindern trachten, daß jemals die Völker dieses Staates in einen Krieg hineingetrieben werden. Wir wenden uns aber heute mit derselben Leidenschaftlichkeit dagegen, daß der tschechoslovakische Militarismus in ungestörter, brutaler Sorglosigkeit im mieden Todesopfer auf Todesopfer fordert.Ť
Diese beiden Artikel verfielen der Beschlagnahme durch den Prager Zensor und diese Beschlagnahme wurde vom Prager Landesstraf- als Prellgericht am 20. September 1921 bestätigt.
Weiche strafbare Handlung soll nun durch den Inhalt der beiden Artikel begangen werden sein?
Der Inhalt des Artikels ťWenn Masaryk auf Reisen gehtŤ soll den "Tatbestand des Verbrechens gemäß § 65 a Str. G. bilden, weil darin angeblich zur Verachtung und zum nasse wider die Staatsverwaltung aufgereizt und ein öffentlicher Beamter dem öffentlichen Spotte ausgesetzt werde, und durch den Inhalt des Artikels: ťVerbrechen des tschechoslovakischen Militarismus; soll nach Ansicht des Prager Staatsanwaltes und Landesstrafals Preßgerichtes das Vergehen der Aufwiegelung durch Schmähungen, unwahre Angaben oder Entstellungen von Tatsachen gemäß § 300 Str. G. belangen worden sein.
Als Advokat werden Sie, Herr Justizminister, gewiß wiederholt in der Lage gewesen sein, zu prüfen, wie ein konkreter Tatbestand unter eine abstrakte Rechtsregel subsummiert wurde, können Sie als praktischer Jurist in den beiden Artikeln den Tatbestand auch nur einer der zitierten Gesetzesverletzungen finden?
Werden Sie nicht gleich uns nach Durchsicht der beiden Artikel die Überzeugung gewinnen, daß die Beschlagnahme derselben nicht im Gesetze begründet sei und daß gerechtfertigt erscheint unsere Annahme, daß der Prager Zensor und mit ihm das Prager Landesstraf- als Preßgericht durchaus nicht der Verfassung, den Intentionen des Herrn Präsidenten und der Staatsverwaltung gemäß handelte, wenn sie die beiden Artikel konfiszierten.
Wir stellen daher an Sie die Anfrage:
1. Sind auch Sie, Herr Justizminister, der Anschauung, daß die beiden genannten konfiszierten Artikel den Tatbestand der zitierten strafbaren Handlungen bildeten?
2. Sind Sie bereit, an den Prager Staatsanwalt als Ihnen untergeordnetes Organ der Justizverwaltung die Weisung ergehen zu lassen, daß er in Hinkunft derartige, dem Gesetze widersprechende Zeitungsbeschlagnahmen unterlasse, zumal dieselben keinen anderen Effekt erzielen, als die Herausgeber der betreffenden Blätter zu belästigen und materiell zu schädigen und zu Vergleichen mit den Presseverhältnissen des alten monarchischen Österreich zu veranlassen, die für diese demokratische Republik keineswegs günstig ausfallen können.
Prag, am 1. Oktober 1921.
Dr. Czech, Čermak,
Dietl, Schäfer, Palme, Jokl, Heeger, Uhl, Beutel, R. Fischer, Dr. Holitscher, Kirpal, Deutsch, Blatny, Schweichhart, Schuster, Leibl, Häusler, Roscher, F. Hausmaan, Taub.