Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Nárok na platové přídavky budiž posuzován dle stavu v den účinnosti tohoto zákona. Soudcům plnoprávným, jež jsou ten den činní u okresních soudů zřízených v sídle soudů sborových, náleží služební přídavek ve výši 75%. Soudcům, kteří byli ustanoveni do účinnosti tohoto zákona na stálá, služební místa u nižšího soudu ve skutečné hodnostní třídě určené pro soud vyšší, náleží — mají-li aspoň velmi dobrou kvalifikaci, po smyslu §u 49, posl. věta služební přídavek soudu vyššího, tudíž soudcům VII. hodn. tř. přídavek určený pro soud sbor. I. stolice, při VI. hodn. tř. přídavek sbor. soudů II. stolice a pří V. hodn. tř. přídavek soudu nejvyššího. Do přídavků těch včítá se však přídavek přednostenský a předsednický.

Soudcové ustanovení do účinnosti tohoto zákona na systemisovaná stálá místa v IX. a VIII. hodn. tř. u soudů sborových mají nárok pouze na poloviční služební přídavek předepsaný pro tyto soudy.

Nárok na příbytečné počíná prvým dnem dalšího v místě působiště obvyklého čtvrtletí.

§ 130.

Jsou-li dosavadní požitky soudců větší požitků dle tohoto zákona, jest rozdíl vypláceti jako osobní přídavek ku základnímu platu až do té doby, kdy buď jeho zvýšením nebo přídavky služebními bude dosažen stejný příjem. Pokud budou ostatním státním zaměstnancům vypláceny přídavky drahotní, přísluší tyto i soudcům po srážce přídavku rodinného dle tohoto zákona poskytovaného.

§ 131.

Doba, kterou ztrávili soudcové do účinnosti tohoto zákona po složení zkoušky soudcovské ve službě u státního zastupitelství neb vrchního státního zastupitelství event. u generální prokuratury, budiž jim počítána ve všech případech za čas ve službě soudcovské.

§ 132.

Až do doby, kdy ustaví se kárné soudy a personální senáty dle tohoto zákona, vykonávají činnost jich dosavadní soudy disciplinární v celém svém složení, komise kvalifikační a personální senáty zřízené dle dosavadních předpisů; nové předpisy o řízení kárném vztahují se i na případy, které byly zahájeny přeď účinnosti tohoto zákona, nebyl-li posud vydán nález.

§ 133.

Až do doby, kdy ustaví se soudcovská komora, vykonává její práva komise složená z jednotlivých spolkových organisací soudcovských tak, že ministr spravedlnosti jmenuje pro každý obvod sborového soudu II. stolice z členů příslušných organisací dle úhrnného jich počtu celkem 5 členů, kteří vykonávají funkci výboru a představenstva zemského odboru komorního a všecky komise dohromady vykonávají práva ústředního výboru komorního.

Náklady komisí hradí organisace dle počtu ustanovených členů.

§ 134.

Zákon tento provede ministr spravedlnosti a financí.

Odůvodnění.

Ústavní listina praví v § 97 "Služební poměry soudců upraví zvláštní zákon".

Tím jest dán předpoklad pro zvláštní služební pragmatiku soudcovskou,. kterou vláda dosud nepředložila, — ač k tomu byla vyzvána resolucí rozpočtového výboru a usnesením celé sněmovny v podzimním zasedání 1920 — a kterou navrhovatelé tímto nyní podávají, ježto hrozící dnes rozvrat našeho soudnictví činí úpravu soudcovských poměrů — prvý to předpoklad nápravy — nutnou a nejvýš naléhavou.

Přítomná osnova jest vybudována na zásadě úplného oddělení soudnictví od správy, která jest vyslovena v § 96 ústavní listiny a která jedině je myslitelná v naší demokratické republice.

Z této zásady plyne přirozeně, že musí býti nejen soudnictví samo in abstracto, ale jmenovitě i soudcové in concreto od státní správy úplně neodvislí a proto služební poměry soudců v přítomném návrhu jsou upraveny tak, aby vliv státní správy a tudíž i ministerstva spravedlnosti na soudce byl co nejmenší.

Prostředkem k tomu je autonomie stavu soudcovského, pokud je proveditelná na podkladě stávající dnes soudní organisace bez větších převratů a v tom směru zas vedle volitelnosti personálních a kárných senátů (§§ 17 a 90), hlavně přenesení soudcovského jmenování na presidenta republiky a na nejvyšší soud, jenž má největší způsobilost posouditi z vlastního názoru zdatnost většiny soudců dle jich činnosti, a jenž jest mnohem méně vysazen cizím vlivům než ministerstvo spravedlnosti obsazované často s hledisek politických. Ministerstvo spravedlnosti nemůže býti vyloučeno ovšem úplně z aktu jmenovacího, neboť nese parlamentní zodpovědnost i za jmenování presidentem republiky a navržená úprava této otázky v §u 12 tohoto návrhu nejen že na to bere zřetel, ale řeší ji způsobem nevyžadujícím ani změny ústavní listiny. Táž ustanovuje totiž v §u 64, že president republiky jmenuje vedle jiných též soudce počínajíc VI. hodn. třídou a že přísluší veškerá moc vládní a výkonná, tudíž i jmenování soudců nižších vládě, a pokud ústavní listinou nebo zákony republiky vydanými po 15. listopadu 1918 není a nebude výslovné vyhrazeno presidentovi republiky. Ustanoví-li tedy přítomný zákon, že president republiky jmenuje k návrhu ministerstva spravedlnosti ze závazného terna nejvyšším soudem předloženého i nižší soudce, neznamená to změnu ústavní listiny, nýbrž pouhé provedení vyhrazeného v ní práva.

Soudcovská neodvislost ústavou zaručena vyžaduje k svému opravdovému uskutečnění v denním životě — a to v nejvlastnějším zájmu celé veřejnosti, — aby soudce v našem státu měl postavení výminečné, nadprůměrné a od ostatních státních úředníků a jen ve státní administrativě zaměstnaných, odchylné, neboť soudce není podřízeným orgánem vládním, nýbrž je povolán, aby bděl nad zachováváním zákonů v republice se strany občanů i vlády a aby případně soudil a odsoudil i svého zaměstnavatele, ocitne-li se v rozepři s některým z občanů státních.

Toto zvláštní — naprosto úřednického charakteru postrádající — postavení soudcovo není pouhou otázkou, stavovskou, nýbrž otázkou upevnění samého základu státu a vyžaduje, aby i jeho služební poměry byly zvláštní, výminečně upraveny a aby mu poskytnuty byly i služební požitky ve zvýšené míře a to tím spíše, že žádá se na něm důkladnější průprava (3letá přípravná a 2letá pomocná služba, přísná zkouška s vědeckou prací), že jest mu každé vedlejší placené zaměstnání ústavou (§ 100) zakázáno, že mimořádné příjmy služební u něho nepadají na váhu, že ručí dle syndikátního zákona celým svým jměním za způsobenou škodu a že jeho odolnost proti svodům rázu materielního až dosud za nejhorších dob skvěle osvědčená musí býti pevně zabezpečena vhodnou úpravou platovou i pro vší budoucnost.

Přítomná osnova navrhuje proto v §§ 46 až 51 automatický systém platový ve spojení s vázaným postupem služebním (§§ 40, 41) v tom způsobu, aby základní plat i veškeré příplatky k němu byly vyměřeny pevným percentem platu ministrova, takže by měly pro všecku budoucnost dostatečnou pružnost a zabezpečovaly by soudci jednak automatickým zvyšováním platu každá 2 léta mírnou progressi jeho služného i bez služebního postupu, jednak zvláštními přídavky odměňovaly přiměřeně značnější práci, větší zodpovědnost, větší píli a lepší nadání jednotlivců za současného vyloučení veškeré nezasloužené protekce.

Pokud jde o další jednotlivá ustanovení přítomné osnovy, budiž poukázáno hlavně na následující:

K §§ 3—10. Při ustanovení soudcem činí se rozdíl mezi soudcem pomocným a plnoprávným soudcem na stálé místo služební jmenovaným, ježto soudcovská zkouška a přípravná služba samy o sobě přece ještě nezaručují dostatečné vyškolenosti a zkušenosti ku výkonu moci soudcovské potřebné a poněvadž zapotřebí jest k výkonu určitých pomocných funkcí soudcovských jmenovitě u sborových soudů I. stolice mladších odborných sil. Instituce soudců pomocných má nahraditi dnešní t. zv. "letáky", vylučuje však předpisem § 40 jich "nadvýrobu" a stanoví závaznost její pro všecky soudcovské čekatele bez výjimky.

Soudcem plnoprávným ve smyslu ústavní listiny stane se tudíž soudcovský adept teprve po 3leté službě přípravné a 2— 4leté službě pomocné, tudíž nejdéle po 7leté praxi téže délky, jak dosud jest předepsána pro advokáty. Z důvodu toho připouští se též jmenování advokáta soudcem bez dalšího obmezení — předpokládajíc ovšem souhlas soudcovské komory, ježto úřad soudcovský vyžaduje — nejsa svobodnou živností — i jiných zřetelů než jen zdatnosti právnické. Na tento souhlas vázáno jest právem i přijetí konceptních úředníků justiční správy, pocházejícím sice z kruhů soudcovských, avšak odvyklých už odlišnou, léta snad trvající praxi, požadavku naprosté neodvislosti v rozhodování neb aspoň s otupenou v tom směru citlivostí. Podmínka určité lhůty pro jmenování osob z kruhů nesoudcovských ku sborovým soudům I. stolice vysvětluje se nutnou ochranou příslušníků soudcovského stavu, kteří musí projíti dle §§ 40 a 41 dvě až čtyry léta pomocné služby a 10 let služby u okresních soudů, než místa u grémia se mohou domoci, před konkurencí elementů nesoudcovských.

Ustanovení pomíjeného soudce složením soudcovské zkoušky jest odůvodněno jednak praktičností téhož, jednak úvahou, že předchozí šestinedělní zkušební praxe, 3letá služba přípravná a předpisy o zkoušce soudcovské a o připuštění k ní jsou dostatečnou zárukou zdatnosti příslušného soudcovského čekatele a činí další formálnost jmenování zbytečnou.

K §§ 17 a 18. Personální senáty, o nichž se stala už svrchu zmínka, mají dle této osnovy převzíti na sebe většinu agendy příslušející dnes presidentům soudů, ježto je s principem neodvislosti soudcovské nesrovnatelno, aby presidenti ve své vlastnosti jako orgány justiční správy měli ve své ruce důležitá práva tangující výkon soudcovské moci, a to ať přímo nebo jen nepřímo prostřednictvím dnešních personálních senátů sestavovaných jimi samými a schvalovaných nadřízenou justiční správou.

Demokratický požadavek volitelnosti. těchto senátů nepotřebuje zajisté bližšího odůvodnění, zvláště když jest obmezena volitelnost na členy příslušného sborového soudu a takto jí ani netrpí dosavadní organisace soudní ani nevznikají státní správě nové náklady. O zvolení rozhoduje pouze relativní většina soustředěných hlasů, aby nebyly nutny volby užší a reservování 1 člena a 1 náhradníka v personálních senátech sborových soudů II. stolice a soudu nejvyššího národnostem jiným než československé má nahraditi minoritní zastoupení zde sotva jinak proveditelné.

Práva jim přiřknutá jsou vesměs závažného rázu a významu pro neodvislost soudcovskou a jsou to obzvláště: připouštění soudcovských čekatelů do přípravné služby a k soudcovské zkoušce (§§ 8, 9), sestavování návrhů jmenovacích (§ 12), kvalifikace (§ 20), přestup (§ 27), výslužba na žádost (§ 30), služební rozvrh práce (§ 38), dočasné překládání soudců (§ 39), rozhodnutí o podmínkách platových přídavků (§ 53), mimořádné zvýšení výslužného (§ 64) a rozhodování o některých stížnostech proti opatřením presidentovým na př. při dovolených (§ 44).

K §u 20. Služební kvalifikace soudcova je dle § 16 podkladem jeho služebního postupu a musí býti proto upravena tak, aby byla co možno nestranná, spravedlivá, a v celém obvodu vrchních zemských soudů jednotná a stejná. Těmto požadavkům vyhovuje přenesení funkce kvalifikační na volené personální senáty sborových soudů. II. stolice relativní veřejnost kvalifikace a právo stížnosti proti ní.

K §u 27. Vázanost přidělení soudců ku správní službě na souhlas soudcův a na dobu tříletou plyne z pojmu nepřesaditelnosti soudců plnoprávných a z nutnosti zabrániti, by jednotlivci ze stavu soudcovského nevymykali se oklikou přes právní úřady předpisům postupovým. S tím souvisí proto předpis §u 41 předposl. věta.

K §u 30. Třicetileté doby služební jako předpokladu práva na výslužbu domáhá se statní zaměstnanectvo vesměs a tím více práva mají na ni soudcové při svém vyčerpávajícím a povolání učitelskému tímto právem již vybavenému jistě nezadávající činností.

K §u 34. Ježto soudcem (pomocným) má se státi soudcovský čekatel dle §u 3 složením zkoušky soudcovské a ježto dle §u 46 tento den jest směrodatným pro jeho služební postup, bylo nutno upraviti dle zkoušky soudcovské též služební pořadí, které je rozhodným dle §u 16 vedle kvalifikace při jmenování soudců. Služební pořadí nelze zaměňovati v tomto pojetí se služební dobou dle § 26, která rozhoduje při jiných právech a otázkách. Lhůta zde stanovená ohledně osob ve stav soudcovský odjinud. přišlých je odůvodněna nutnou ochranou "kmenových" soudců před konkurencí při služebním postupu.

K §u 36. Jednotný úřední titul vyhovuje požadavku doby a starému přání soudcovstva a slovo "sudí" zvoleno pro jeho starobylý, výstižný a na venkově dosud obvyklý význam.

K §u 38. Pevný, bez důvodu neměnitelný rozvrh práce je nutným důsledkem požadavku neodvislosti soudcovy, neboť jen tím odstraní se možnost libovolného přenášení určité právní věci z nekontrolovatelných důvodů na soudce, kteří jsou snad přístupnější určitému vlivu.

K §§ 40—42. Vybudovaný zde systém postupu služebního souvisí se systémem platovým dle §u 46 a násl., jsa jeho nutným doplňkem. Má se jím zajistiti, aby každý soudce prošel dříve, než dojde vyšších míst, praxí u všech soudů nižších, hlavně též venkovských, a aby se tak zamezilo postranní šplhání a obsazování vyšších míst osobami neznalými dostatečně praxe soudů nižších. Výborná kvalifikace opravňuje ku zkrácení předepsaných lhůt mimo lhůty stanovené pro okresní soudy, ježto praxe u těchto soudů jest základem činnosti soudcovské.

K §u 43. Úpravu délky pravidelné dovolené dle délky služby nutno odporučiti co jedině spravedlivé. Mimořádná námaha může býti vždy ještě odměněna mimořádnou dovolenou.

K §u 46 a násl. Výměra základního platu soudcovského 12% minist. platu jest přiměřena dnešním drahotním poměrům a významu soudcovského povolání. Částku 1.000 K měsíčně nelze označiti za přemrštěnou, když na příklad dělníci nádenické kategorie v oboru živnosti stavebnické domáhají se kolektivní smlouvou ročního minima výdělkového ve výší 18.000 Kč ročně, a maximální obnos 30.000 Kč ročně, jehož po 32 leté době možno bude soudcům docíliti, nesnese ani srovnání s platy úředníků soukromých a dojista by ani nestačil ku krytí nezbytných potřeb, kdyby nebyl právě doplněn přídavky, jež jsou vyměřovány rovněž percentuelně jen z prvého, počátečního platu základního a čím jsou vyšším menšího nákladu poměrně vyžadují, ježto jsou obmezeny pak jen na nepatrný počet jednotlivou.

Percentuelní rozvrstvení jednotlivých přídavků, zvláště přídavků služebních a funkčních voleno tak, aby zajistilo přiměřené rozpjetí mezi jednotlivými místy služebními a zabezpečilo podnícením snaživosti dostatečný příliv na místa vyšší, s větší zodpovědností spojená a za to též právem většími příjmy vybavena. Stupnice služebních a funkčních přídavků počíná od 25% a stoupá vždy po 25% do 200% (výminečně má jen první president nejvyššího soudu 300%ní úhrnný přídavek), a druží k sobě do stejné výše přídavkové na př. přednosty okresních soudů větších se soudci sborových soudů I. stolice, senátní předsedy těchto soudů. S členy sborových soudů II. stolice, senátní předsedy sborových soudu II. stolice s vicepresidenty sborových soudů I. stolice, pak presidenty těchto soudů s vicepresidenty II. stolice a s rady nejvyššího soudu pod. Přídavky rodinné mají podepříti soudce sociálně slabší (proto nepřiznávají se soudcům zámožným) a přídavky mimořádné mají býti odměnou za různé vícepráce, jež při způsobu soudcovského úřadovaní, neobmezeného na úřední hodiny, jiným způsobem nelze honorovati.

Odporučený zde systém příbytečného zaručuje soudcům skutečnou náhradu obvyklé činže, aniž je uvádí v podezření jakékoliv spekulace na účet státu a nevyžaduje též žádného pozdějšího zvyšování přídavků místních a pod. k tomu cíli v jinaké formě přiznaných.

K §u 55 a násl. Zásadu, aby byly nahrazovány soudci výlohy vzniklé obnosem skutečné vynaloženým a prokázaným, resp. vyhovujícím dnešním drahotním poměrům, netřeba zajisté zvláště odůvodňovati.

K §u 59 sq. Oprávnění zde uvedená spadají v rámec soudcovských požadavků, jež byly více méně přiznány částečně po dobu války a i nyní nejen jim, ale všem státním zaměstnancům a mají namnoze jen význam přechodní, pokud totiž dotyčné záležitosti nebudou upraveny zákoně jinak.

K §u 63 a násl. Požadavek, aby výslužné rovnalo se poslednímu služnému bez ohledu na délku služby, může se zdáti neskromným jen na první pohled. Uváží-li se, že většina soudců odchází do výslužby až v době, kdy beztak má už nárok na celé výslužné, že odchod do výslužby není libovolný a že teprve zabezpečením výslužného dochází hmotné postavení, soudcovo náležité stability, nebude možno ani tento požadavek odmítnouti, má-li soudcovská neodvislost býti opravdu dostatečně zajištěna a soudci umožněno, aby se věnoval svému povolání bez starostí o pozdější osud svůj a své rodiny.

Jednotlivé předpisy výminečného rázu vysvětlují se sociálními zřetely, jež dnes bez odporu nelze podceňovati a odmítati.

K §u 71. Odbytné zde stanovené má býti rovněž jen další podporou soudcovské neodvislosti, zabezpečujíc soudci pro případ nutného odchodu ze soudcovského stavu, podobně jako v §u 75 přiznané právo k provozování advokacie event. notářství, možnost nové existence.

K §u 74. Předpis tento nemá býti privilegiem pro soudce, nýbrž zabezpečiti pouze jich odbornou soudcovskou znalost a zkušenost vojenskému soudnictví a znemožniti, aby táž — jako kdysi za Rakouska—byla utloukána obyčejnou službou ve zbrani.

K §§ 77—80. Povinnosti soudcovské zde upravené jsou povětšině pouhou parafrází platících dnes už zákonných předpisů.

K §§ 86—108. Řízení kárné upraveno na základech vybudovaných už starým disciplinárním zákonem z 21. května 1868, čís. 46 ř. z., ovšem s náležitým zřetelem na moderní zásady a názory, jmenovitě pokud jde o volitelnost kárných senátů, pro níž mluví tytéž důvody jako při senátech personálních.

Volitelnost kárného žalobce navržena proto, že řízení kárné není žádným řízením trestním a proto není přípustné, aby úřad ten zastával státní zástupce nebo jiný orgán justiční zprávy, jejíž vliv právě tento zákon v zájmu soudcovské neodvislosti obmezuje. Kárné právo pořádkové vyhrazeno v §u 87 představenému, aby zamezilo se u některých odvolacích, senátů ještě nyní obvyklé zneužívání práva vytýkacího, proti němuž prvý soudce býval bezmocný.

K §§ 109—119. Účel soudcovských komor je dostatečně patrný z navrženého textu zákona. Mají-li jiné stavy svoje komory k hájení svých zájmů stavovských a jedná-li se nyní vážně o zřízení komor úřednických, nelze jich zajisté upírati ani soudcům, kteří náležitého zastoupení v těchto poslednějších jako "neúředníci" míti nemohou a jimž nestačí pouhá spolková organisace k důraznějšímu uplatňování jich zájmů.

Vnitřní jich vybudování založeno na zřetelech praktických a jich ingerence na záležitosti úřední upravena s ohledem na. účelnost a význam jim přikládaný v kruzích soudcovských.

K §u 121. Ustanovení toto má zameziti nespravedlnost, která by zde byla, kdyby soudcům dnes u státních zastupitelstev a pod. zaměstnaným byl znemožněn nyní návrat ke službě soudní, ačkoliv dosud přechod byl navzájem volný.

K §§ 122—127. Předpisy zde uvedené upravují přechod do nových poměrů zavedených tímto zákonem. Doba 10 let v §u 122 zmíněná nemá býti dobou nové organisace soudní se suspensí soudcovské nesesaditelnosti, neboť toho není k tomu cíli zapotřebí, když organisace soudů sama o sobě zůstává tímto zákonem nedotčena, nýbrž má jen zabrániti, aby nové předpisy postupové nestaly se zdrojem křivd pro soudce starší, kteří tuto úpravu nemohli předvídati a kteří často bez své viny neprodělali praxi tímto zákonem požadovanou. Totéž platí i o dalších předpisech.

K §u 129. Ustanovení toto diktováno, týmž svrchu dotčeným zřetelem.

Mohla li justiční správa až do účinnosti tohoto zákona dle dosavadních předpisů u nižších soudů jmenovati soudce do hodností vyhrazených pouze vyšším soudům, vyžaduje jistě spravedlnost, aby takovýmto soudcům přiznané jednou povýšení nebylo odňato a došlo výrazu i za platnosti nového zákona přiznáním onoho vyššího služebního přídavku, jenž je stanoven právě pro službu u oněch vyšších soudů.

K §u 131. Tento předpis doplňuje předpis §u 121 a má pro sebe tytéž důvody.

Pokud jde nyní o otázku finančního efektu spojeného s provedením navrhované nové úpravy soudcovských služebních požitků, jest výpočet jednak nejvyššího, jednak pravděpodobného nákladu s tím spojeného patrný z následující tabulky:

Při tomto výpočtu vzat za základ státní rozpočet pro rok 1921. Dle tohoto rozpočtu systemisováno jest v území republiky Československé mimo Podkarpatskou Rus soudců a soudcovských čekatelů celkem ... 2885 Z toho je soudců včetně notářů IX. hodn. tř ... 2242

a auskultantů, notářů X. hodn. tř. a právních praktikantů ... 648

V tabulce se předpokládá, že jest soudců resp. zkoušených auskultantů 2459 a zbývajících 426 stanoveno tak, že z počtu auskultantů a právních praktikantů systemisovaných v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a to prvých 382 a druhých 181 s připočtením soudců bez určitého služebního místa počítány jsou 2/5 na soudce pomocné a 3/5 na soudcovské čekatele, k nimž připočítáni, jsou právní praktikanti a notárové X. hodn. třídy na Slovensku počtem 80.

Čekatelé mají míti t. č. ročního platu dle tohoto návrhu (§ 46) 6.000 Kč, jenž zvyšuje se druhým rokem na 8.400 Kč a třetím na 10.800 Kč. Při stanovení nákladu na ně se předpokládalo, že čekatelé náležejí třem ročníkům přípravné služby soudcovské stejným počtem.

Soudce má míti dle návrhu (§ 46) t. č. počátečního základního platu 12.000 Kč a končí ve 34. služebním roce platem 30.000 Kč. I u nich se k cíli stanovení aproximativního nákladu předpokládalo, že na každý stupeň platový (vždy po 2 letech) připadá stejný počet soudců.

Při výpočtu služebních a funkčních přídavků (§§ 49, 50) bylo vypočteno, že jest v celé republice mimo Podkarpatskou Rus plnoprávných soudců u okresních soudů. v sídle sborových soudů I. stolice a v širším obvodu hlavních měst 245, přednostů okresních soudů venkovských s nejvýše o odděleními 367, s více než 5 odděleními 14, dále v sídle sborových soudů I. stolice a v širším obvodu hlavního města s nejvýše 6 odděleními 31, s více jak 5 odděleními 21, soudců u sborových soudů I. stolice 334, u sborových. soudů II. stolice 67 a u soudu nejvyššího 25, předsedů senátu, u sborových soudů I. stolice 105, u sborových soudů II. stolice 12 a u soudu nejvyššího 4, vicepresidentů sborových soudů 1. stolice 33 a v hlavním městě 3, presidentů sborových soudů I. stolice 34 a v hlavním městě 3, druhých vicepresidentů sborových soudů II. stolice 1 a prvých 4, presidentů sborových soudů II. stolice 4, druhý president nejvyššího soudu 1, rovněž tak prvý president a soudců plnoprávných přidělených ke službě pomocné a správní u sborových soudů II. stolice 18 a u soudu nejvyššího 8.

Pokud jde o přídavky rodinné (§ 48.) předpokládalo se, že všichni soudci jsou ženatí a že z nich má 2 dětí nezaopatřené 1921 soudců. Při nákladu pravděpodobném vychází se ze statistických dat získaných v roce 1919, kdy zjištěno bylo, že ze 1242 soudců a zkoušených auskultantů v Čechách bylo jich pouze 935 ženatých a že tito měli pouze 1252 dětí.

Při příbytečném (§ 54) předpokládalo se, že dosavadní sídla soudní zůstanou rozdělena ve třídách místních přídavků, jako tomu bylo dosud, a oceněn byt pražský, sestávající ze 4 pokojů, kuchyně a příslušenství na 4000 Kč, což odpovídá nynějšímu místnímu přídavku stanovenému pro 2. stupeň VII. hodnostní třídy.

Data týkající se Podkarpatské Rusi nejsou známa, náklad potřebný pro tuto zemi stanoven proto pouhým dohadem.

Co se nyní úhrady na shora uvedený náklad týče, tož dlužno především poukázati na to, že odečísti jest od téhož částku, kteréž už za dnešních poměrů ku krytí osobních nákladů soudcovských zapotřebí jest a že jednati se může tudíž jen o to, jak uhraditi diferenci mezi nákladem dnešním a zvýšeným nákladem, kterého by navrhovaná nová úprava vyžadovala.

Dle státního, rozpočtu na rok 1921 činí

Odečte-li se tento obnos od svrchu uvedeného přibližného nejvyššího obnosu novou úpravou vyžadovaného per 101,447.220 Kč, zbývá nekrytých pouze 13,102.700 Kč a při odečtení od obnosu jen pravděpodobně potřebného per 94,087.732 Kč pouze 5,743.212 Kč. K úhradě těchto celkem nepatrných částek odporučuje se, aby současně s uzákoněním tohoto návrhu.

1. zvýšeny byly o 100% veškeré soudní poplatky, které přes ohromné sloupnutí všech potřeb a veliký pokles valuty dosud od r. 1915 zvýšeny nebyly a které zvýšení toto snadno unesou. Výnos tohoto zvýšení možno vzhledem na enormně stoupající soudní agendu a na ciferní výši uplatňovaných nyní nároků odhadnouti směle při nejmenším na obnos ... 10,000.000 Kč;

2. dále buďtež aspoň o 200% zvýšeny poplatky za soudní legalisace a vidimace, které oproti notářským úkonům téhož druhu jsou velice nízké a jichž (pouze legalisací) předsevzato jen v Čechách za rok 1919 dle statistického výkazu, na 77.857. Uváží-li se, že vidimací je aspoň zrovna tolik a že počet ten v celé republice se aspoň ztrojnásobní možno počítati s výnosem aspoň 900.000 Kč;

3. podobně budiž aspoň o 200% zvýšen kolkový poplatek za knihovní výtahy, čehož výtěžek odhadnouti lze asi na 200.000 Kč;

4. dále budiž zaveden zvláštní soudní poplatek za konání smírčích pokusů dle § 433 c. ř. s., jež jsou dosud bezplatny, ač se přečasto rovnají řádnému soudnímu projednávání sporné věci. Kdyby se vyměřil z nich poplatek jen 3 Kč, činil by výnos nejméně ... 500.000 Kč, ježto v roce 1919 vykázáno jest jich v Čechách na 58.832, a číslo to pro celou republiku se aspoň ztrojnásobní.

Tímto způsobem docílilo by se aproximativně obnosu asi ... 11,600.000 Kč, který by ku krytí nákladu pravděpodobného úplně stačil a na který by se ku krytí nákladu maximálního nedostávalo už jen částky 1,502.700 Kč.

Této chybící částky docíliti by se mohlo buď zvýšením poplatků za projednávání pozůstalostí, jsou-li tyto projednávány soudcem a ne notářem, poněvadž notářské poplatky projednávání nepoměrně zdražují a toto zdražení aspoň částečně mohlo by býti zvýšením soudního poplatku vyváženo, nebo zavedením určitého soudního poplatku za sepsání všech protokolárních návrhů písemná podání zastupujících, pokud se tak děje pro strany nepožívající práva chudých, nebo zpoplatněním soudních smírů uzavřených při trestním řízení pro přestupky a přečiny proti bezpečnosti cti; také mohl by býti zaveden zvláštní poplatek za povolení a výkon při zajišťování důkazu dle § 384 c. ř. s. a za povolení restitucí dle § 146 c. ř. s. a konečně, mohlo by se též dáti zmocnění zástupcům stran vybavených právem chudých, pokud jsou ustanoveni z kruhů soudcovských, aby při úspěšném provedení a skončení sporu, vůči straně podlehnuvší likvidovali ve prospěch statní pokladny soudní útraty dle advokátního tarifu jako činí zástupci finanční prokuratury.

Ostatně ve prospěch státní pokladny mohly by býti též zabrány při povolení podmíněného odsouzení všecky peněžité pokuty, jichž vyjmutí z takového prominutí trestu by se v zájmu veřejné morálky jen odporučovalo, jakož i ony obnosy, které dle § 4 přísl. zákona mají býti jako předpoklad k povolení podmínečného odkladu trestu, zaplaceny jménem zadostiučinění osobám trestním činem poškozeným, pokud osoby ty v řízení trestním zůstaly neznámy neb neznámého pobytu.

Nelze pochybovati, že by některým neb několika z naznačených zdrojů docílilo se obnosů vyšších, než k danému účelu bylo by zapotřebí a byl by pak celý náklad novou úpravou soudcovských platů vyžadovaný uhrazen v mezích vlastního oboru soudcovské činnosti, aniž by širší veřejnost nějakou všeobecnou dávkou neb daní byla zatížena.

Návrh, budiž přikázán nejprve výboru iniciativnímu, pak ústavnímu a posléze státně-zřízeneckému, aby se o něm vyjádřily.

V Praze dne 17. února 1921.

Dr. Matoušek,

Dr. Lukavský, Dr. Hajn, Petrovický, Dr. Kramář, Dr. Rašín, Purkyňová, Dyk, Veverka, Votruba, Dr. Stránský, inž. L. Novák, Bergman, inž. Bečka, Mašek, Zavřel, G. Navrátil, Špaček, Modráček, Hudec, Stejskal.