U soudců ve výslužbě řídí se příslušnost dle posledního jích ustanovení.
Soudnictví kárné vykonává se v 5členném senátě včetně předsedy, jímž je vždy president soudu neb jeho zástupce. Ostatní 4 členové a 3 náhradníci volí se tím způsobem jako příslušné personální senáty u sborových soudů II. a u soudu nejvyššího (§ 17) na dobu 3 let. Týmž způsobem volí se i žalobce kárný a jeho náhradník.
Zapisovatele stanoví pro každý případ president soudu.
Jména členů a náhradníků soudu kárného buďtež sdělována ministerstvu spravedlnosti nejvyššímu soudu a těm soudům, na jichž členy se činnost kárného soudu vztahuje.
Zahájení řízení kárného proti členu nebo náhradníku kárného soudu zbavuje jej této funkce.
§ 91.
Pro vyloučení členů senátu kárného platí obdobně předpisy trestního řádu. Obviněný soudce může nejpozději v 8 dnech po doručení obžaloby odmítnouti 2 členy neudávaje důvodů. Není-li pak potřebného počtu soudců kárných, nastupují náhradníci dle pořadu, případně dle národnosti zvolení a není-li ani těchto, vykoná se volba nedostávajícího se počtu pro zmíněný případ způsobem shora zmíněným. Je-li odmítnut předseda i zástupce jeho, nastupuje jako předseda nejstarší soudce kárného senátu. Obviněný soudce i kárný žalobce může navrhnouti z důvodu předpojatosti, aby delegován byl na místo příslušného soudu kárného u sborového soudu II. stolice jiný soud stejného druhu a rozhoduje o tom nejvyšší soud v plném sboru. Spory o příslušnost kárných soudů rozhoduje personální senát nejvyššího soudu.
Řízení kárné.
§ 92.
Tresty kárné mohou býti uloženy jen výrokem příslušného kárného soudu po řádném řízení, jež nemůže však býti zahájeno ani v něm pokračováno proti soudci, jenž jest členem Národního shromáždění neb senátu. Usnášení děje se absolutní většinou hlasů, při čemž předseda hlasuje naposled. Na trest propuštění může býti nalezeno jen, hlasují-li proti nejméně 4 členové.
Před každým usnesením budiž slyšen žalobce kárný.
Obviněný soudce může zříditi si obhájce ze soudců neb z obhájců v seznamu jich zapsaných. Pro ústní jednání může také žádati, aby předsedou kárného soudu byl mu zřízen obhájce ze soudců. Mimo tento případ nejsou soudcové povinni přijati úřad obhájce, který jest vždy bezplatný bez újmy náhrady nákladů účelně a skutečně vzešlých. Obhájci přísluší, aby uplatnil pro obhájení veškeré prostředky zákonné a jest zavázán mlčenlivostí ohledně všeho, co mu bylo svěřeno jako obhájci.
§ 93.
Řízení kárné zahajuje se bez ústního jednání usnesením kárného soudu po předchozím slyšení obviněného soudce o obvinění a po případném vyhledávání. Usnesl-li, se kárný soud, že řízení nemá býti zahájeno a má-li za to, že by mohlo býti spatřováno v jednání soudcově jen prosté porušení povinnosti, postoupí spisy soudcovu představenému ku případnému dalšímu řízení.
Za souhlasu žalobce kárného může vydati kárný soud na místě usnesení o zahájení řízení kárného ihned kárný půhon dle předpisu §u 95.
Usnesení zahajující řízení kárné sdělí se obviněnému služebně a není proti němu opravného prostředku.
Usnesení zamítající zahájení sdělí se kárnému žalobci, obviněnému a též soudcovské komoře, pakli táž navrhla zahájení řízení kárného, a má táž jakož i žalobce kárný proti němu právo stížnosti do 14 dnů ke kárnému soudu, soudu nejvyššího.
§ 94.
Bylo-li usneseno zahájiti kárné řízení, určí předseda z kruhů soudcovských vyšetřovatele, jimiž však nemohou býti soudcové na řízení kárném jinak zúčastnění. O vyloučení vyšetřovatele platí předpisy trestního řádu, jehož jest užíti obdobně i pro vyšetřování samo.
Po jeho skončení budiž dána obviněnému znova příležitost, aby se vyjádřil ústně neb písemně o výsledcích vyšetřování a pak sdělí se spisy kárnému žalobci, jenž je dodá se svým návrhem kárnému soudu.
§ 95.
Kárný soud po případně nařízeném doplnění usnese se, má-li býti ústně jednáno nebo řízení zastaveno. V poslednějším případě může — je-li zde pro to podklad — uznati hned na trest pořádkový nebo odkázati spisy příslušnému představenému obviněného soudce. O usnesení zastavujícím platí totéž, co o usnesení zamítajícím zahájení řízení kárného (§ 93).
V usnesení, že má býti ústně jednáno, proti němuž není opravného prostředku a jež představujíc obžalobu slove kárný půhon, je přesně vytknouti, z čeho je soudce obviněn a pak ta opatření, která mají býti provedena ku přípravě ústního jednání. V 8 dnech po doručení tohoto usnesení může podati jak obviněný tak žalobce další návrhy, o nichž rozhodne soud kárný s vyloučením opravného prostředku.
§ 96.
Den ústního jednání určí předseda a sdělí jej obviněnému s usnesením dle předchozího paragrafu, zároveň se seznamem soudců kárných a zpraví o něm též žalobce, obhájce a soudcovskou komoru, navrhla-li táž řízení kárné. Soud kárný může naříditi osobní účast obviněného.
Jednání není veřejným, osoby stavu soudcovského mají však přístup, pokud nenavrhne obviněný jich vyloučení. Týž má právo žádati, aby přístup dovolen byl třem jeho důvěrníkům a nemůže vyloučiti z přítomnosti představenstvo soudcovské komory nebo člena jí k účasti pověřeného. Porada a usnášení děje se v tajném sezení. Ústní jednání počíná vylíčením stavu věci, předsedou neb členem soudu k tomu určeným, pak slyšen jest obviněný, na to žalobce kárný a na konec vždy ještě obviněný a jeho obhájce. Usnese-li se kárný soud provésti průvody, stane se tak při ústním jednání neb vyšetřovatelem nebo i soudcem dožádaným.
O ústním jednání a o poradách soudu sepisuje se protokol předsedou a zapisovatelem podepsaný.
§ 97.
Na základě výsledků ústního jednání vynese soud kárný nález dle volného uvážení nejsa vázán osvobozujícím výrokem trestním. Nález zní, že se obviněný soudce uznává vinným nebo sprošťuje a udává, ohledně kterých činů v obžalobě uvedených a jaký se stanoví trest.
Zní-li výrok na sproštění nebo jen na trest pořádkový, nese náklady řízení dle obdobných. předpisů trestního řádu stát, jinak obviněný. V případě úplného sproštění buďtež obviněnému přisouzeny útraty účelné a skutečně mu vzniklé.
Nález jest ihned vyhlásiti a do 8 dnů s odůvodněním doručiti žalobci, obviněnému, případně i komoře soudcovské navrhla-li táž řízení kárné.
§ 98.
Proti rozhodnutím kárného soudu u nejvyššího soudu není opravných prostředků.
Proti nálezu kárného soudu u sborového soudu II. stolice je přípustno do 14 dnů po doručení nálezu odvolání jak co do otázky viny, tak i trestu a nákladů. Tyto poslednější samy o sobě lze vzíti v odpor stížností v téže lhůtě.
Odvolati se může obviněný nebo žalobce kárný: tento musí tak učiniti, byl-li k tomu vyzván před uplynutím, lhůty soudcovskou komorou řízení kárné navrhnuvší. Odvolání jest podati služebně nebo u soudu nalézacího, a odkládá účinnost nálezu. Odvolací soud kárný zamítne je buď ihned, je-li opožděné neb podáno od osoby neoprávněné nebo je ihned zruší, trpí-li předchozí řízení vadami vyžadujícími opětování jednání nebo ustanoví konečně odvolací ústní jednání, jež provede dle předpisů §u 96 a buď potvrdí nebo změní v odpor vzatý nález. Výkon nálezu právoplatného zařídí představený obviněného soudce, jemuž se týž sdělí.
Obnova řízení.
§ 99.
Bylo-li usneseno, že řízení kárné nemá býti zavedeno, bylo-li řízení zastaveno, byl-li obviněný osvobozen nebo uložen-li mu jen trest pořádkový. může býti obnoveno na úkor obviněného k návrhu žalobce kárné řízení jen tenkráte, zjistí-li se nové skutečnosti nebo průvody, které mohou odůvodniti samy o sobě nebo s důkazy již provedenými odsouzení nebo uložení kárného trestu místo pořádkového. Bez těchto podmínek je obnova přípustná jen k návrhu soudcovské komory tehdy, když kárný žalobce přes výzvami komory nepodal odvolání proti rozsudku sprošťujícímu (§ 98).
Na úkor soudce kárně trestaného, nebylo-li nalezeno na propuštění, může býti řízení obnoveno jest-li že jsou nové skutečnosti nebo průvody takové, že odůvodňují trest nucené výslužby nebo propuštění. Právoplatně odsouzený nebo pozůstalí jeho, dotčení nálezem v právech zaopatřovacích, případně i soudcovská komora mohou navrhnouti obnovu, k ochraně pověsti soudce zesnulého i po provedení nálezu. uplatní-li nové skutečnosti nebo průvody, které mohou odůvodniti samy o sobě nebo ve spojení s důkazy dříve provedenými sproštění neb uložení trestu mírnějšího.
O obnově, jakož i o tom, má-li vzhledem na návrh obnovný výkon býti zadržen, rozhodne bez ústního jednání po event. předchozím vyhledávání kárný soud naleznuvší v I. stolici.
Povolí-li se obnova, zruší se tím nález, záležitost vstoupí do vyšetřování, výkon trestu se zadrží event. může soud kárný ihned nalézti za souhlasu kárného žalobce na sproštění neb na trest mírnější, byla-li obnova povolena ve prospěch obžalovaného. Nové odsouzení nemůže býti přísnější.
Omilostnění.
§ 100.
President republiky může naříditi z. důvodů zvláštního zřetele hodných, aby řízení kárné nebylo zavedeno aneb v zavedeném, pokračováno a může též prominouti uložený již trest kárný a jeho následky. Před každým takovým rozhodnutím budiž vyžádáno vyjádření soudcovské komory a ona budiž o něm také vyrozuměna.
Prozatímní zbavení služby.
§ 101.
Kárný soud může soudce, proti němuž řízení kárné bylo zahájeno, prozatímně zbaviti služby, je-li toho třeba vzhledem na povahu obvinění. Stejné právo přísluší kárnému soudu, bylo-li proti soudci zavedeno řízení, aby byl zbaven svéprávnosti nebo řízení úpadkové.
Je-li odůvodněno podezření, že se soudce domohl svého ustanovení způsobem nedovoleným, může zároveň kárný soud zadržeti výplatu veškerých služebních příjmů, až do pravoplatného rozhodnuti. Nebylo-li uznáno na, neplatnost ustanovení, buďtež poukázány zadržené příjmy dodatečně.
Prozatímně může soudce zbaviti služby i jeho představený (nejbližší i vyšší), byl-li vzat do vyšetřovací vazby trestní nebo je-li zde důtklivé podezření, že dopustil se tak hrubého porušení svých povinností, že další výkon služby jest na újmu vážnosti soudu nebo důležitým zájmům služebním.
Takovéto zbavení služby nutno sděliti neprodleně kárnému soudu, který je bez průtahů buď potvrdí neb zruší. Každé prozatímní zbavení služby končí s právoplatnosti nálezu soudu kárného pominou-li důvody jeho dříve nebo když řízení kárné nebylo zahájeno, budiž ihned zrušeno buď z moci úřední nebo na návrh soudcův, případně jeho představeného.
O prozatímním zbavení služby, o jeho potvrzení a zrušení rozhoduje kárný soud bez ústního jednání a opravné prostředky nejsou přípustny.
Řízení trestní.
§ 102.
Spatřuje-li soud kárný v jednání soudcově čin trestný oznámí i o státnímu zástupci a odloží v tom směru nebo vůbec řízení kárné, až řízení trestní bude právoplatně skončeno.
Trestní soud má oznámiti kárnému soudu a představenému, bylo-li proti soudci zavedeno trestní řízení, podána obžaloba, byl-li vzat do vazby. Když je řízení právoplatně skončeno, jest zaslati soudu kárnému celé trestní spisy.
Odsouzení pro zločin vůbec, pak pro přečin neb přestupek z důvodů nízkých a nečestných má za následek ztrátu úřadu soudcovského a v tom případě vysloví soud kárný neprováděje dalšího řízení, za se soudce propouští a zpraví o tom představeného, justiční správu a soudcovskou komoru.
Při jiných trestních odsouzeních usnese se kárný soud, má-li řízení kárné býti zahájeno neb v něm pokračováno.
Vliv na služební poměr.
§ 103.
Byl-li soudce prozatímně zbaven služby nebo usnesen-li v zahájeném kárném řízení kárný původ, nemůže soudce až do právoplatného skončení řízení kárného ani povýšen býti ani platem postoupiti.
Soudce viny sproštěného nebo jen trestem pořádkovým nebo pouze důtkou stíženého dlužno odškodniti tím, že se mu poukáže onen plat, který byl by jinak již dostával, se zpětnou platností. Bylo-li nalezeno na trest, se kterým je spojeno vyloučení z postupu platového, může kárný soud v nálezu určiti, že do trestu včítá se doba, po kterou postup byl již zadržen.
Pořádkové tresty nezapisují se do výkazu služebního. Právoplatně, vyslovený trest kárný budiž napsán vždy do služebního výkazu a opis nálezu uschován, pokud zápis trvá.
Tři létá po nastalé pravomoci kárného nálezu může postižený soudce požádati za výmaz tohoto zápisu, pakli trest už odpykán a on se choval od té doby bezvadně. Rozhodne o tom soud trest vyslovivší. Jde-li o porušení stavovské cti, jest slyšeti před rozhodnutím soudcovskou komoru.
Předpisy všeobecné.
§ 104.
Nahlédnouti ve spisy kárného řízení vyjímajíc poradní protokoly může obviněný soudce do doručení kárného půhonu (§ 95) jen se svolením vyšetřovatelé, později bez obmezení. Uveřejniti jich obsah je zakázáno.
§ 105.
Doručení je platným, stalo-li se přímo obviněnému, jeho obhájci či jinému zmocněnci, jichž plná moc byla již vykázána nebo stalo-li se uložením u přednosty soudu, u kterého obviněný neznámého pobytu naposledy sloužil, případně pokud jde o soudce ve výslužbě, v jehož obvodu posledně bydlel nebo se zdržoval. Veřejně vyzvati soudce, aby se dostavil a úředně vyhlašovati nález není dovoleno.
§ 106.
Stížnost proti rozhodnutím kárného soudu u sborového soudu II. stolice, ku kárnému soudu u soudu nejvyššího je vždy přípustná do 34 dnů od doručení, není-li stanoven opak, má účinek odkládací a může býti podána buď služebně neb u rozhodnuvšího soudu.
§ 107.
Lhůty počínají dnem po doručení, třebas to byla neděle neb den sváteční, končí však v takovém případě vždy teprve nejblíže příštím dnem všedním a dny poštovní dopravy se v ně nezapočítávají. O telegrafických podáních platí obdobné předpisy soudního jednacího řádu.
Nebyla-li lhůta k opravnému prostředku dodržena jen pro překážku neodvratitelnou a nepředvídatelnou, může kárný soud povoliti navrácení v předešlý stav, když byl podán příslušný návrh do 14 dnů po odpadnutí překážky a s ním spojen opravný prostředek.
Vyhoví-li se návrhu, o němž jest slyšeti kárného žalobce, může býti ihned vydáno rozhodnutí ve věci samé.
§ 108.
V řízení kárném nelze uplatňovati nároků náhradu škody. Řízení je prosto kolků a poplatků.
Předchozí předpisy platí obdobně i v případech, kdy spolupůsobí soud kárný mimo vlastní řízení kárné (§ 31 a 63).
V. Soudcovská komora.
Účel a práva.
§ 109.
Soudcovská komora je korporací veřejnoprávní, jejíž působnost vztahuje se na celou republiku Československou.
Účelem soudcovské komory jest, aby hájila práva a zájmy stavu soudcovského, pečovala o udržení stavovské cti a soudcovské neodvislosti a spolupůsobila při řádném vybudování soudnictví. K tomu cíli soudcovská komora zejména jest oprávněna
a) dávati souhlas, má-li býti jmenována soudcem plnoprávným osoba dosud stavu soudcovskému nepříslušející (§ 4),
b) činiti námitky proti připuštění ke zkoušce soudcovské (§ 9),
c) vyjadřovati se o návrzích na jmenování soudců (§ 19),
d) vysílati delegáta do personálního senátu sborového soudu II. stolice při stanovení kvalifikace (§ 22) a navrhnouti její přezkoumání (§ 23),
e) udělovati souhlas k přestupu do jiné státní služby (§ 27),
f) zakročovati vhodným způsobem, zasáhne-li se v pravomoc soudcovskou (§ 77),
g) posuzovati přípustnost výdělečné činnosti manželky soudcovy (§ 82),
h) spolupůsobiti při řízení kárném, majíc též právo navrhovati zahájení tohoto řízení pro porušení stavovské cti (§§ 93, 95, 100, 102, 103),
j) dohodovati se s ministerstvem spravedlnosti o stanovení výše příspěvku na pomůcky odborně literární (§ 60),
k) vyjadřovati se o všech návrzích zákonů z oboru soudního a zákonů upravujících poměry soudcovské, které jí k tomu cíli musí býti předloženy a podávati na vyzvání neb z vlastního popudu návrhy a dobrá zdání zákonodárným sborům, vládě, veřejné správě a úřadům,
l) vyjadřovati se o osobách, jež mají býti ustanoveny zkušebními komisary pro zkoušky soudcovské,
m) zúčastniti se všech anket a poraď o poměrech týkajících se přímo neb nepřímo příslušníků stavu soudcovského,
n) udělovati podpory a zálohy z prostředků komorních,
o) pečovati o pojištění soudců proti škodám z ručení syndikátního, o pojištění nemocenské a úrazové jak soudců tak i jejich rodin — pokud úprava ta nebude provedena zvláštním zákonem — zřizujíc a udržujíc vlastní ústav pojišťovací nebo sjednajíc hromadné pojištění u jiného ústavu pojišťovacího,
p) pečovati vhodným způsobem, aby soudcové zbaveni byli dluhů.
Vnitřní organisace.
§ 110.
Členem soudcovské komory jest každý soudcovský čekatel a soudce ať ve službě nebo výslužbě. Členství nabývá se vstupem do stavu soudcovského a pomíjí vystoupením z něho. Každý člen jest povinen platiti na náklady komorní roční příspěvek v měsíčních lhůtách, který, má povahu veřejné dávky a vybírá se srážkou ze služného event. výslužného.
§ 111.
Soudcovská komora dělí se na zemské odbory shodné s obvody sborových soudů II. stolice a všichni, příslušníci soudcovského stavu v jich obvodu činní případně — pokud jsou už ve výslužbě — v něm bydlící, jsou zároveň členy těchto odborů; každý zemský odbor volí sobě výbor a ten ze sebe představenstvo.
Počet členů výboru odborového řídí se počtem sborových soudů v obvodě odboru. Volíť odbor každého sborového soudu I. stolice, dále sborový soud II. stolice a nejvyšší soud vždy po 1 členu a 1 náhradníku. Je-li v obvodě některého sborového soudu I. stolice několik samostatných sborových soudů I. stolice, přísluší každému včetně okresních soudů jemu přímo podřízených po 1 členu a 1 náhradníku.
Spolkové zemské organisace soudcovské jakékoliv národnosti komorou jako takové uznané, mají právo vyslali do výboru po 1 zástupci, jenž jest plnoprávným členem téhož.
§ 112.
Právo voliti mají všichni členové komory ve volebním odboru, pokud nejsou z práva toho nálezem kárného soudu vyloučeni, členové ve výslužbě jsou povinni oznámiti představenstvu nejméně 3 měsíce před volbou svoje bydliště, jinak nečiní volbu neplatnou, nebyli-li vůbec nebo včas k ní vyzváni.
Volitelní, jsou jen členové v činné službě z celého obvodu odborového, pokud jim přísluší právo voliti; náhradníkem může býti zvolen jen člen, bydlící v sídle sborového soudu II. stolice, a ztrácí zvolený náhradník přesídlením svoji funkci. Volební období je tříleté, volba doplňovací koná se na zbytek období, volbu řídí v každém volebním obvodu president civilního sborového soudu neb jeho zástupce, volba koná se písemně a tajně dle řádu, který ustanoví soudcovská komora. Až do vypracování téhož jest užíti při volbě předpisů vydaných pro volbu personálních senátů (§ 17).
Výbory zemských odborů.
§ 113.
Odborové výbory scházejí se v sídle sborového soudu II. stolice ku pravidelné schůzi jednou měsíčně a mimořádně, svolá-li je představenstvo; to státi se musí, žádá-li o to třetina členů. Do schůze zvou se členové výboru i náhradníci. Náhradníci přítomných členů mají jen hlas poradní.
Výbory zemských odborů radí se a usnáší o záležitostech v §u 109 sub a) — i) uvedených, pokud, se týkají jejich členstva absolutní většinou přítomných, nebylo-li jich vyřizování usnesením výboru přeneseno na představenstvo, připravují předměty pro úradu ústředního výboru, celé komory, schvalují hospodaření a jednání svého představenstva, stanoví výši členského příspěvku pro následující komorní rok a remuneraci členům představenstva a rozhodují o případných stížnostech proti opatřením představenstva.
Výbor jest schopen usnášeti se, je-li přítomna nejméně polovina členů včetně náhradníků, zastupujících nepřítomné členy, a včetně předsedajícího. Trojí neomluvené nedostavení se do schůze má za následek ztrátu mandátu.
Představenstvo.
§ 114.
Odborové představenstvo tvoří předseda, jednatel a pokladník, zvolení odborovým výborem na volební období neb na jeho zbytek. Předseda a jednatel musí bydleti trvale v sídle sborového soudu II. stolice, kdež představenstvo úřaduje, scházejíc se dle potřeby. Představenstvo připravuje porady odborového výboru; svolává jej, vykonává jeho usnesení, obstarává běžné záležitosti vykonávajíc jmenovitě práva přenesená naň usnesením výboru a rozhodujíc v případech naléhavých, vede seznam členů a hospodaří jměním odboru skládajíc ročně účet a rozpočet. Jednatel neb pokladník zastupují v případě potřeby předsedu a sebe navzájem. Pokud není zvoleno, představenstvo nové, úřaduje staré.
Ústřední výbor.
§ 115.
Ústřední výbor komory tvoří všecka představenstva zemských odborů a zástupcové celostátních spolkových organisací soudcovských jakékoli národnosti jako takové komorou uznaných, které mají právo vyslali do něho po 1 delegátu. Týž má sídlo v hlavním městě republiky, schází se dle potřeby i v místě jiném, na němž se odbory dohodly, radí a usnáší se pod předsednictvím nejstaršího člena absolutní většinou členů výboru o předmětech komorních týkajících se všeho členstva, zejména oněch uvedených v §u 109 pod c), pokud týkají se členů nejvyššího soudu a pod j — p) uvedených; dohlíží ku hospodaření ústředních komorních podniků, schvaluje jich účty, určuje odměny členů zaměstnaných v nich a v pomocné službě u ústředního výboru a může podrobiti přehlídce hospodaření výborů a představenstev odborových. Porada a usnesení může se státi též písemně. Běžnou agendu obstarává představenstvo zemského odboru sídelního. Náklady ústředního výboru hradí se odbory stejným dílem; stanoví je ústřední výbor po uplynutí kalendářního roku a zakládá prozatím odbor, v jehož obvodě vznikly.
Ústřední výbor rozhoduje též s konečnou platností o stížnostech do opatření a usnesení odborových výborů a může vydávati v rámci tohoto zákona bližší předpisy.
§ 116.
Hlasování všeho členstva o nějakém návrhu jest provést, žádají-li za to aspoň výbory dvou odborů 3/4 většinou svých členů výborových.
Všeobecné předpisy.
§ 117.
Členové výborů mají nárok na cestovné a stravné dle §§ 56 a 57. Po dobu nezbytně potřebnou k výkonu své činnosti komorní — vyjímajíc činnost ve službě kancelářské a podnicích komorních — jest jim představenými povoliti, dovolená, která nevčítá se do dovolených dle §u 43 udělených. Eventuelní spor o rozsahu nezbytně potřebné doby mezi členem výboru a jeho služebním představeným rozhoduje příslušný personální senát. Cestovné a stravné vyplácí se z prostředků komorních.
Potřebné síly kancelářské přidělí a úřední místnost v budově soudní poukáže ministerstvo spravedlnosti.
§ 118.
Aby mohla soudcovská komora splniti svoje úkoly, jmenovitě úkol v §u 109 pod p) uvedený, jest jí poskytnouti k cíli rozmnožení jich peněžních prostředků získaných členskými příspěvky event. dary a odkazy každoročně přiměřenou státní subvenci.
§ 119.
Korespondence komory je prosta poštovného a komora je osvobozena ode všech poplatků a dávek přímo neb nepřímo vybíraných.
VI. Ustanovení závěrečná a přechodní.
Účinnost a zrušené předpisy.
§ 120.
Zákon tento jest účinným dnem.
Týmž dnem pozbývají platnosti veškerá ustanovení zákonů a nařízení dosud v území celé republiky československé platných, pokud týkají se věci tímto zákonem upravených.
Tak zrušují se zejména
a) § 10. zák. ze dne 16. dubna 1919, č. 216 Sb. z. a n., o složení senátu personálního a disciplinárního ustává však v platnosti poslední věta tohoto paragrafu o složení senátu disciplinárního v kárných věcech advokátů, kandidátů advokátních, notářů a kandidátů notářských s tím rozdílem, že dva členové zvolení dle nařízení ze dne 21. května 1919, čís. 273 Sb. z. a n., nastupují za dva členy kárného senátu určené losem,
b) § 13. odst. 2 cís. pat. ze 7. srpna 1850, čís. 325 ř. z. potud, že prvnímu presidentu nejvyššího. soudu nepřísluší právo jmenovati tajemníky (nař. ze dne 11. prosince 1918, cís. 66 Sb. zák. a nař.) a jest přidělovati pomocné síly soudcovské dle předpisu tohoto zákona,
c) § 3 zákona ze dne 2. prosince 1919, č. 13. Sb. z. a n., o přísaze soudcovské,
d) zákon ze dne 21. května 1868, čís. 46 ř. z., o disciplinárním řízení proti úředníkům soudcovským,
e) cís. pat. z 3. května 1853, č. 81 ř. z. (soudní instrukce),
f) zákon ze dne 25. ledna, 1914, č. 15 ř. z., o úřednické pragmatice, pokud jde o soudce,
g) odchylné, předpisy zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 217 ř. z., o organisaci soudů s tím, že mezi venkovskými soudy okresními a okresními soudy zřízenými v místech soudů sborových (delegovanými) není nadále rozdílu, tyto poslednější pokládali se dnem účinnosti tohoto zákona za samostatné a jich soudní personál nepřiděluje se již z personálu příslušného soudu sborového, nýbrž dosazuje se samostatně konkursem jako u venkovských soudů okresních.
Přestup z justiční správy.
§ 121.
Úředníkům zaměstnaným u justiční správy (státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství, generální prokuratura, ministerstvo spravedlnosti), kteří do dne vyhlášení tohoto zákona přestoupili do této služby ze stavu soudcovského, přísluší do jednoho roku po jeho prohlášení právo přestoupiti do služby soudcovské bez souhlasu komory soudcovské a ucházeti se o místo bez ohledu na ustanovení §u 41 a mají při stejné kvalifikaci a služební době přednostní právo na stálá služební místa u soudu, v jehož sídle dosud působili. Při žádosti povšechné, neobmezené na určité místo služební, buďtež jmenováni na nějaké stálé místo, k jehož obsazení po účinnosti tohoto zákona dojde dle zásad ustanovených v následujícím paragrafu.
Přechodná doba.
§ 122.
Všichni soudcové sloužící do účinnosti tohoto zákona bez určitého místa, t. j. t. č. pro obvody vrchních zemských soudů jmenovaní, buďtež jmenováni — pokud uplynuly od složení zkoušky soudcovské již 2 roky — buď na žádost neb z moci úřední na některé stálé místo služební, k jehož obsazení dojde po účinnosti tohoto zákona, při čemž budiž zachovávána dle možnosti zásada, že se ustanovují soudcové s méně než 10 léty od zkoušky soudcovské k soudům okresním, starší k soudům sborovým I. stolice. Do té doby pokládají se ve smyslu tohoto zákona za soudce pomocné a po uplynutí 1 roku stávají se bez jmenování plnoprávnými soudci u soudu svého dosavadního působiště.
§ 123.
Zásada v předešlém §u vyslovená budiž zachovávána při každém dalším obsazování služebních míst u soudů I. stolice, k němuž dojde do 10 let ode dne účinnosti tohoto zákona a neplatí v této době pro soudce ustanovené do účinnosti tohoto zákona již na stálé místo služební předpis §u 41 o postupových lhůtách služebních.
§ 124.
Při obsazování míst u sborových soudů. II. stolice a u soudu nejvyššího není soudcům ustanoveným již v den účinnosti tohoto zákona na stálé místo rovněž na závadu předpis §u 41 pokud vykázati mohou v ten den aspoň 15letou službu celkovou (§ 26).
§ 125.
Soudcové ustanovení před účinností tohoto zákona pro pomocnou a správní službu u sborových soudu II. stolice a u soudu nejvyššího (tajemníci a podtajemníci nejvyššího soudu a soudcové činní v presidiu vrchních zemských soudů) pokládají, se účinností tohoto zákona za soudce přidělené ve smyslu §§ 41, 39, 27.
§ 126.
Auskultanti, kteří složili do dne účinnosti tohoto zákona soudcovskou zkoušku, stávají se soudci pomocnými a jest jim poukázati tímto dnem příslušný plat soudcovský a vystaviti dekret.
§ 127.
Právní praktikanti, nalézající se v den účinnosti tohoto zákona v přípravné soudcovské službě, obdrží tímto dnem odměnu vyměřenou dle §u 46 a jsou podrobeni novým předpisům o přípravné službě a o soudcovské zkoušce jen, pokud se nalézají teprve v prvém roce přípravné služby. Do 3 roků ode dne účinnosti tohoto zákona mohou povoliti personální senáty úchylku od předpisu §u 2 potud, že mohou připustiti do přípravné služby a ke zkoušce event. navrhnouti k jmenování i čekatele se vzděláním nabytým na některé universitě bývalého státu rakousko-uherského a bez dokonalé znalosti jazyka, pokud to připouštějí prováděcí předpisy jazykového zákona.
§ 128.
Ohledně všech soudců jmenovaných již do účinnosti tohoto zákona včetně zkoušených auskultantů budiž zřízena služební listina předepsaná v §u 35 tím způsobem, že budou zapsáni do ní všichni příslušníci soudcovského stavu v pořadí podle dne vykonané zkoušky, pokud táž byla vykonána do 3 let od nastoupení dosud započítané služby nebo, pokud zkouška byla složená později, podle dne, jenž se zjistí odečtením 3 roků od celkové doby služební.
Podle tohoto pořadí budiž pak poukázán všem základní plat vypadající na ně dle §u 46 s připočtením dvou a půl roků válečných dle zákona ze dne 23. července 1919, čís. 457 Sb. z. a n., a případně s dalším započtením výhod přiznaných zákonem ze dne 7. dubna 1920, čís. 230 Sb. z. a n.