4. zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1491), jímž mění se zákon ze dne 9. dubna 1920, č. 254 Sb. z. a n., o vybíráni správního příspěvku k úhradě správních výloh spojených s prováděním § 63 zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n. (zákona přídělového), o prozatímním pachtu, pokud jde o Slovensko a Podkarpatskou Rus (tisk 1689).
Zpravodajom je pán posl. Biňovec.
Udeľujem mu slovo.
Zpravodaj posl. Biňovec: Slavná sněmovno! Jde o vládní návrh na změnu zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 254 Sb. z. a n., o vybírání správního příspěvku k úhradě správních výloh, spojených s prováděním §u 63 zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n. (zákona přídělového), o prozatímním pachtu, pokud jde o Slovensko a Podkarpatskou Rus.
Dosavadní vybírání správního příspěvku...
(Hluk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Prosím o ticho.
Zpravodaj posl. Biňovec (pokračuje):
doznalo určitých pochybnosti proto, poněvadž v Podkarpatské
Rusi a na Slovensku znamenal tento příspěvek větší obnos z propachtované
půdy než skutečný pacht. Jsou případy, že tento příspěvek byl
až o 100 až 150% vyšší než požadovaný pacht za přidělenou půdu.
Proto bylo nutno, aby se příspěvek správní upravil nejen se zřetelem
k rozloze, výměře půdy, nýbrž také se zřetelem k jakosti a výnosnosti
půdy. (Hluk u lidovců.)
Místopředseda inž. Botto
(zvoní): Prosím o ticho.
Zpravodaj posl. Biňovec (pokračuje):
Proto vláda přišla s návrhem na změnu zákona v ten způsob,
aby příště správní příspěvek mohl býti vybírán v poměru 20% ke
skutečnému pachtovnému. (Hluk a výkřiky u lidovců.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní): Prosím pánov z ľudovej strany, aby sa chovali tichšie. (Odpor poslanců strany lidové.)
Prosím o ticho. (Výkřiky poslanců strany lidové.)
Prosím pana rečníka, aby pokračoval. (Výkřiky posl. Roudnického.)
Pana posl. Roudnického
prosím, aby sa choval ticho.
Zpravodaj posl. Biňovec (pokračuje): Změna správního příspěvku neznamená nijaké zatížení pachtýřů, jimž příděl půdy podle § 63 zákona o přídělu půdy byl přiznán, nýbrž znamená zejména na Slovensku a v Podkarpatské Rusi snížení pachtovného. Proto rozpočtový výbor schválil předloženou vládní předlohu a doporučuje ji slavnému Národnímu shromáždění k schválení.
Kdyby jenom takovéto malé případy byly úhonou v provádění pozemkové reformy, jistě bychom se dočkali v dozírné době všeobecné spokojenosti našeho venkovského obyvatelstva, jemuž nejde tak o to, zdali zaplatí o korunu více nebo méně, nýbrž jde pouze o to, aby tempo při provádění pozemkové reformy bylo skutečně takové, jak zájem zemědělců a zejména i interesu celého národa toho vyžaduje. My se dočkáváme na venkově velice neblahých výsledků, vzniklých prováděním zákonů o pozemkové reformě a zejména také prováděním zákona na ochranu drobných zemědělských pachtýřů.
Snahy tohoto zákonodárného sboru, snahy zákonodárců nejsou chápány úřady, jimž zákon o ochraně drobných pachtýřů dává možnost a dává i povinnost, aby určité difference, vzniklé mezi pachtýři pronajaté půdy zemědělské a mezi majiteli půdy zemědělské nějakým způsobem urovnali. Dává se namnoze přednost nákladnému soudnímu řízení, na místě aby přednostové soudů zavolali strany k řízení dohodovému, k řízení, jež by si nevyžádalo zbytečných velikých nákladů právního zastoupení jednotlivých stran.
Jde namnoze o malé spory, které však přivoláním právních zástupců se jednotlivým stranám stanou finančně nákladnými a v pravém slova smyslu naše zemědělce ožebračují. Je vidět málo dobré vůle, jak u majitelů propachtované půdy, tak také i u našich soudních orgánů, aby zjednali platnost zákonům, které mají jedinou snahu, aby nejen hospodářské, nýbrž také společenské poměry na našem venkově náležitým způsobem upravily.
Poměry na venkově jsou v pravém slova smyslu nesnesitelny. Vrcholí v krajní nespokojenosti u pachtýřů zemědělské půdy proto, že majitelé bez ohledu na existenci, bez ohledu na to, že dlouhou dobu měli své pozemky propachtovány spolehlivým pachtýřům, berou nyní půdu propachtovanou zpět, aniž by dbali toho, aby existence pachtýřů a jejich rodin byla nějakým způsobem uchráněna.
Pachtýři projevují zvláštní ochotu dohodnouti se s majiteli propachtované půdy i přes zákonné hranice pachtovného a různých dávek a přirážek. Jde jim o to, aby i za krajních finančních obětí uchránili si pole působnosti v činnosti zemědělské a aby tak zajistili existenci svým rodinám. Tyto okolnosti nutí nás k tomu, abychom vyzvali všechny interesované strany na venkově, aby působily ke zmírnění protiv, které se v poslední době na venkově vyvíjejí, a aby působili k tomu, aby společenská morálka, vzájemný respekt a vzájemné uznávání jednotlivých hospodářských složek a stavů na venkově bylo pokud možná brzy upraveno tak, aby život nám byl štěstím a spokojeností a ne útrapami.
Jsem přesvědčen, že mnoho by mohlo býti vykonáno intensivním prováděním pozemkové reformy ve velkém slohu, neboť jednou z nejvážnějších příčin nespokojenosti našeho venkovského obyvatelstva jest, že přes to, že máme zákon záborový od 16. dubna 1919 v platnosti, ještě jsme žádný pořádný celek hospodářský nezabrali a pozemkovou reformu na něm neuskutečnili. Naši venkované, jimž všechny strany slibovaly půdu a změnu právního poměru na zemědělské půdě, vidí dosud, že hlavním hospodářem a vlastně hlavním příživníkem na zabrané půdě jsou pořád ještě tíž pánové, kteří dosud svého hospodářského a feudálního postavení používali nejen k hospodářskému nýbrž také k občanskému otročení všech lidí na bývalých zemědělských statcích pracujících. Nese to těžce zemědělské dělnictvo, zřízenectvo a úřednictvo, nesou to těžce naši domkáři a malorolníci, nesou to těžce naše obce a okresy, které pořád mají co dělat s těmi pány, kteří v celé minulosti a v celé historii ukázali se býti největšími upíry našeho hospodářského a národního života. (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)
Proto jistě jest v zájmu tohoto státu a v zájmu národa, aby všechny strany působily k tomu, aby podmínky pro provádění pozemkové reformy tak, jak je vyžaduje zájem celostátní, byly co nejdříve upraveny, a aby Pozemkový úřad všemi možnými prostředky působil k tomu, aby to, co se národu slibovalo, bylo realisováno a aby pozemková reforma ve všech svých složkách byla v nejbližší době uskutečněna Jde přece jen o veliké věci, které mohou míti v budoucnosti i své mezinárodní politické zápletky.
Jde o veliké lesní majetky. Kdybychom během snad ještě tohoto roku neměli vyvlastniti všechen lesní majetek šlechticům, pak se dožijeme toho, že majitelé dosavadních velkostatků budou používat všech mezinárodních styků a vlivů k tomu účelu, aby na naši vládu, na naše úřady, na náš stát bylo působeno v tom smyslu, aby majetek toho anebo onoho šlechtice byl vyňat ze záboru, aby byl propuštěn, aby zkrátka a dobře zmíněnému majiteli dosavadní jeho majetek byl ponechán. Konec konců jsme toho již dnes svědky. Kde kdo, kde jaký šlechtic hledá přízeň u francouzských, anglických vlivných činitelů a pomocí diplomatické služby působí, aby zákon ze dne 16. dubna 1919 nebyl tak drakonickým způsobem prováděn, ba aby tu a tam byly konec konců uznány určité výsady a privileje rodinám šlechtickým, které mají za to, že jsou zde proto, aby vládly dále, aby svého šlechtického panství využívaly k zotročení širokých vrstev lidu, pracujícího na jejích statcích.
Pánové, tato okolnost je velice důležitá, a bylo by dobře, abychom u vědomí všech možných následků, které se nám mohou vyskytnouti v budoucnu, pokračovali intensivně v provádění pozemkové reformy, a to zejména tam, kde nám to nebude činiti potíže s mnohými interesenty, tam, kde jde o půdu lesní, abychom krátkou cestou tak, jak interes našeho státu a interes našeho národa toho vyžaduje, lesy vyvlastnili a v majetek našeho státu přikázali. Mám za to, že by to bylo jenom skvělým doplněním zákona, který se v těchto dnech stane skutkem a bude projednán v této sněmovně na základě mírových smluv, podle kterých všechen majetek bývalé císařské rodiny habsburské, majetek dřívějšího rakousko-uherského státu, majetek různých jiných panovnických rodin bude zabrán a bude v knihách poznamenán jako majetek československého státu. Je potřebí, aby tento státní majetek, jenž bude jistě vydatným kmenovým jměním naší Československé republiky, byl doplněn lesním bohatstvím tak, abychom mohli také již teď počíti s řádnou racionelní politikou lesního hospodářství. Byli jsme svědky, že ke konci války a na začátku doby poválečné mnohé společnosti za součinnosti a patronance mnohých státních úřadů v pravém slova smyslu plundrovaly lesní majetek. (Posl. Dubický: To se děje doposud také!) Ano, děje se to také dosud a my jistě máme povinnost, aby tento majetek, jenž znamená miliardové jmění v našem státě, byl uchráněn, aby byla mu věnována náležitá pozornost a byl zhodnocen na prospěch hospodářské zdatnosti celého našeho státu.
Je potřeba, abychom si u jasnili také otázku, do jaké míry máme provésti reorganisaci správy na nemovitém hospodářském majetku našeho státu. Mám dojem, že chybujeme, když dosavadní statky státní nebo ty, kterých teď nabudeme, dáváme v pravomoc ministerstvu zemědělství, (Výborně!) a to proto, že ministerstvo zemědělství nemá býti úřadem hospodářským, nýbrž úřadem, který má se všeobecného hlediska podněcovat a zlepšovat kulturu zemědělskou, má působiti ke zvelebení zemědělské produkce v pravém slova smyslu na podkladě nejširším, bez ohledu na to, jde-li o statky státní nebo soukromé nebo jakékoliv jiné. Tedy činnost a pravomoc ministerstva zemědělství má býti chápána v širším slova smyslu a nemá býti nijakým způsobem inscenováno jenom snad k hospodaření na státních statcích. Zde má býti vytvořen zvláštní hospodářský úřad, z jehož hospodaření by bylo zjevno, jakou důležitost objekty v jeho hospodářskou pravomoc spadající pro stát mají, co vynášejí a čím nám tedy hospodářsky jsou. (Hlas: Jen ne nové úřady, těch máme dost!) Já bych si přál, aby třeba i nový úřad byl zřízen, ale ať jsou tam jen síly produktivní a ne síly, které administrativu a produktivnost dotyčného úřadu znemožňují. (Posl. Dubický: Toskánský palác!)
Kdyby bylo u nás všecko tak vedeno, jako v Toskánském paláci, pak tam nebudeme míti, jak se říká, bobečky a různé činitele, kteří namnoze produktivnost zatěžují, měli bychom úřady, kde jest sice málo lidí, ale lidí produktivních, kteří by se starali, aby nezatěžovali objekty, na kterých mají právo hospodařiti a za které zodpovídají. Snad by takový úřad, jako jest právě Toskánský palác, měl býti příkladem ostatním státním úřadům, a bylo by skutečně dobře, kdyby ve všech úřadech byly místnosti tak prázdné, jako v Toskánském paláci, ale aby tam byla taková produktivnost, jaká je Toskánském paláci. Tím ovšem nechci říci, že by zrovna Toskánský palác musel býti tím úřadem, který by měl vzíti ve svou pravomoc hospodářskou všecky objekty, kterých se nyní republika stane vlastníkem. Také by to jistě neuspokojilo naše bratry ze Slovenska, kteří jsou příliš nadšeni ideálem autonomie, a jistě by při organisaci takového státního úřadu muselo býti dbáno toho, aby jistá složka úřední, která by měla právo a povinnost hospodařiti se státními objekty na Slovensku, byla zřízena také tam.
Pánové, mám za to, že problém náš je zejména zemědělské hospodaření, kde jest namnoze ještě mnoho práce a starostí, a že této starosti se můžeme dobře zhostiti jen tenkráte, když budeme míti všichni smysl pro zájem státu a budeme abstrahovati od malicherných stavovských a stranických interesů, které budeme museti podříditi tomu celkovému názoru státnímu, který bude se museti také náležitě podložiti hospodářskou zdatností a také, řekněme, poctivostí.
Zákon, který dnes projednáváme, jest jedním z tykadel, která zasahují naše zemědělství na venkově, jest jedním z prostředků, které umožňuji, aby jednou státní úřad pracoval aktivně a aby za práci a dobrodiní, které pro lidi vykonává, získal určitých prostředků na hražení výloh administrativních. To jest snaha Pozemkového úřadu. A bude to museti býti snahou všech ostatních správních a hospodářských složek našeho státu proto, poněvadž není možno, abychom v tomto státě budovali zvláštní úřady a zřizovali zvláštní orgány, na které bychom musili ustavičně dopláceti a vymýšleti nové a nové daně na obyvatelstvo. Musíme dbáti toho, aby každý úředník a zřízenec snažil se v tomto státě na sebe aspoň tolik vydělati, co stojí.
Problém hospodářského stavu pozemkové reformy podmiňuje, abychom tentokráte všichni si uvědomili povinnosti k tomuto problému. Nelze při provádění pozemkové reformy hledati agitační prostředky pro jednu neb druhou stranu, a jak jsem již několikráte prohlásil, není možno při provádění pozemkové reformy viděti před sebou nějaké volby. Pozemková reforma interesuje nejenom zemědělce, nýbrž také všechen náš průmysl a obchod, interesuje každou hospodářskou a sociální složku našeho státu. A právě pod dojmem tohoto názoru jest třeba, abychom všichni věnovali úsilí, aby pozemková reforma tak, jak zájem státu toho vyžaduje, se prováděla a také jednou v dozírné době byla skoncována.
Já, pánové, jménem a na základě
usnesení rozpočtového výboru doporučuji, aby vládní osnova zákona,
tak jak byla přijata v rozpočtovém výboru, byla také poslaneckou
sněmovnou schválena, neboť jak jsem řekl, neznamená zatížení našich
zemědělců, naopak znamená přizpůsobení správního poplatku nejen
rozloze, nýbrž také bonitě půdy. Prosím proto slavnou sněmovnu,
aby tuto předlohu schválila. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Budeme proto hlasovati. Prosím pány a paní poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Osnova zákona, kterou projednáváme, má toliko čtyři paragrafy a proto budeme hlasovati najednou o celé osnově, o nadpisu a úvodní formuli. (Souhlas.)
Není žádné námitky, budeme tedy hlasovati.
Prosím, aby páni a paní poslanci, kteří souhlasí s osnovou ve smyslu návrhu pana zpravodaje, povstali. (Děje se.)
To jest většina. Osnova jest přijata a vyřízena v prvém čtení.
Druhé čtení bude ve schůzi příští.
Přikročíme k projednávání dalšího
odstavce denního pořadu a sice
5. zprávy výboru I. pro záležitosti průmyslu, živnosti a obchodu, II. rozpočtového a III. dopravního o mezinárodní parlamentní konferenci v Paříži ve dnech 24. 28. listopadu 1920 konané (tisk 1669).
Zpravodajové jsou pánové: za výbor pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu posl. Slavíček, za výbor rozpočtový posl. Buříval, za výbor dopravní posl. Jan Černý.
Dávám slovo prvému zpravodaji
panu posl. Slavíčkovi.
Zpravodaj posl. Slavíček: Slavná sněmovno! Hned po zřízení naší státní samostatnosti byla pozvána naše republika prostřednictvím tehdejšího Národního shromáždění k účasti na mezinárodním parlamentním sboru pro navázání mezinárodních styků obchodních. Věc tato jest opravdu důležitá a státy dohodové věnovaly jí největší pozornost proto, poněvadž už během války chránily se proti expansi německého obchodu a průmyslu a hleděly zejména zameziti stůj co stůj dovoz výrobků německých do svých států.
První konference, tuším, se konala již v roce 1916, tedy během války, a po výsledku konference té mnohé státy zavedly cestou zákonodárnou velmi zajímavé opatření na ochranu svých výrobků. V čele byla a jest Anglie. Hned tehdy Anglie velmi dobře pochopila, že v jejích dominiích, ba i v Anglii samé žije mnoho příslušníků německého národa a státu, kteří pod rouškou, ba i pod jmény anglickými dělají pěkné obchody se zbožím a produkty svými, které tehdy válčící státy neobyčejně hledaly. Proto se Anglie usnesla, že každý obchodník, průmyslník a dodavatel musí označiti na své firmě, ba i na obchodních tiskopisech původ svůj, zda jest občanem anglickým, zda jest příslušník anglického státu, jaké jest národnosti, a že dokonce musí býti firmy označeny tak zřejmě, aby bylo hned na první pohled znáti, kdo za firmou stojí a kdo obchod tento provádí.
Poznamenávám, že toto ustanovení má v praksi velmi zajímavé následky a důsledky. Neškodilo by, kdybychom i my podobné zařízení kopírovali, protože u nás v obchodním podnikání jeví se namnoze ruch nezdravý, neboť se zařizují obchodní společnosti pod různými jmény, jenom ne pod jmény společníků a jménem těchto společností se dělají obchody namnoze nekalé. Upozorňuji zejména na to, že u nás někteří lidé, aby o nich veřejnost obchodní a průmyslová nevěděla, zařizují hned několik společností najednou a obchodují sami jménem několika společností tím způsobem, že sami sobě nakupují, sami sobě prodávají a sami shrabují přirozeně i čistý zisk do kapes, pod rouškou a jménem společností, nikoli pod jménem svým, aby jen veřejnost nenahlédla do jejich obchodu.
Zajímavo jest, to, že byla Anglie, která po desítiletí a desítiletí v době, kdy dominovala světu, zejména svým průmyslem železářským, stále volala po volné soutěži světové, volala po zrušení celních šraňků, po zrušení ochranářských opatření, ale již ve válce uznala nutnost některých těchto zákonů, z nichž o jednom jsem se zmínil, a že Anglie teď po válce ocitajíc se v krisi průmyslové s některými odvětvími svými, volá po ochranářské politice, po celním tarifu, aby jen umožnila rozvíjení se svého vlastního průmyslu a netrpěla nezaměstnaností.
Původně naše první Národní shromáždění pochopilo velmi dobře důležitost této mezinárodni parlamentní konference obchodní a vyslalo celou deputaci k jednání do Bruselu. Delegáti naši, zástupci republiky naší, počínali si v konferenci velmi obratně, a musím říci, že naše mladá republika, náš mladý stát zaujaly velmi celné místo v této konferenci, v tomto sboru mezinárodním, čehož je dokladem, že náš zástupce pro příští mezinárodní konferenci obchodní byl zvolen za hlavního zpravodaje pro program velmi důležitý.
Budiž ještě poznamenáno, že konference mají se konati každého roku v jiném státě a v roce 1922 konference má se odbývati v Praze. Letošního roku bude se odbývati v Lisabonu a bude míti na denním pořadu pět bodů, a to oběh papírových peněz na prvém místě, podíl na čistém zisku v podnikání průmyslovém na druhém místě, na třetím otázku dopravy, na čtvrtém místě zjednodušení celních formalit a na pátém obchodní smlouvy.
Budiž poznamenáno, že delegát a zástupce naší republiky hájil zejména v jednání při spojení střední Evropy zásadu, aby cesty obchodní děly se přes Prahu, což bylo dosti sympaticky všemi súčastněnými státy akceptováno. Že nemůžeme podceňovat jednání tato, toho dokladem jest také to, že na přípravných pracích pro konferenci v Lisaboně, které se odbývaly v Paříži, byly zastoupeny státy Anglie, Belgie, Francie, Italie, Spojené Státy, Japonsko, Jugoslavie, Finsko, Československo, Rumunsko, Polsko, Kanada, Švýcarsko, Holandsko a Španělsko.
Upozorňuji zejména, že se konference přípravná pro řádnou konferenci v Lisaboně také zabývala navázáním obchodních styků s východními zeměmi, hlavně s Ruskem, a že zvítězilo stanovisko našeho delegáta, že nutno problém ruský řešiti cestou mírnou, nikoliv násilnou, nikoliv válkou, nýbrž dohodováním se jednotlivých národů s druhými.
Konference v Paříži konala se od 24. až do 28. listopadu a delegát dr. Rambousek podal o výsledku jejím zprávu, již členové parlamentu mají v rukou. Výbor pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu podrobně elaborát projednával a usnesl se především zprávu delegáta dr. Františka Rambouska doporučiti ke schválení sněmovně, jakož i se usnesl navrhnouti sněmovně druhý bod, který zní (čte):
"2. Protože v Mezinárodní parlamentní konferenci obchodní v Lisaboně budou zasedati tři sekce současně, usnáší se poslanecká sněmovna vyslati dva delegáty v předpokladu, že senát vyšle jednoho."
Výbor žádá, aby volba obou delegátů byla dána na pořad jednání některé příští schůze, a vzhledem k tomu, že bývalý člen Národního shromáždění delegát dr. Frant. Rambousek zvolen byl v předporadě pařížské generálním zpravodajem stálého komité pro styky dohodových států s Východem (Ruskem a Balkánem) pro Mezinárodní parlamentní konferenci obchodní v Lisaboně, doporučuje, aby dr. Rambousek byl zvolen delegátem opětně.
Nechtěje vás tedy zdržovati probíráním
a čtením zprávy, která jest tiskem rozdána, doporučuji sněmovně
ku schválení návrh výboru pro průmysl, živnosti a odchod tak,
jak jsem jej přečetl. (Výborně!)
Předseda (zvoní):
Dávám slovo panu zpravodaji rozpočtového výboru poslanci Buřívalovi.
Zpravodaj pan posl. Buříval: Rozpočtový výbor zabývaje se zprávou výboru pro průmysl, živnosti a obchod, posuzoval tuto zprávu po stránce finanční. Konstatuji jménem rozpočtového výboru, že úhrada pro vyslání našeho zástupce k této mezinárodní obchodní konferenci jest kryta v rozpočtu pr o rok 1921.
Jde o to, aby zaplaceny byly každým ze súčastněných států určité příspěvky, které jsou rozvrženy na čtyři třídy, a to podle exportu: Do první třídy náležejí státy, jejichž export přesahuje 4 miliardy franků belgických, a mají právo na zastoupení 10 jednotek; druhá třída jsou státy, jichž export pohybuje se mezi 3 a 4 miliardami franků belgických s právem na zastoupení 6 jednotek, v třetí třídě - státy, jejichž export obnáší přes miliardu franků belgických - mají právo na 4 jednotky, a konečně čtvrtá třída jsou státy, které mají menší export než jednu miliardu, a takovému státu přísluší právo na 2 jednotky. Cena jed notky stanovena je na 2.500 franků belgických.
Výbor pro průmysl, obchod a živnosti
zaměstnával se již historií této mezinárodní konference. Poznamenávám,
že revoluční Národní shromáždění velmi ochotně vyšlo vstříc pozvání
dohodových států v té době, kdy jednalo se o konferenci bruselskou,
a zajisté bude na místě, abychom pěstovali přátelské styky právě
na tomto poli obchodu a průmyslu. Doporučuji proto jménem výboru
rozpočtového, aby zpráva byla přijata tak, jak byla doporučena.
(Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového panu posl. Janu
Černému.
Zpravodaj posl. Jan Černý: Slavná sněmovno! Zpráva dr. Rambouska o mezinárodní konferenci v Paříži, konané ve dnech 24. až 28. listopadu 1920, byla projednávána dopravním výborem ve s chůzi 19. ledna t. r. Dopravní výbor věnoval této zprávě pozornost, zejména pokud se týče projednávaných otázek, týkajících se dopravy. Byla tam řešena otázka, že jest nutno zmenšiti obtíže s lístky průchodními mezi jednotlivými státy tím způsobem, že by zavedla se unie železniční, kde by se ceny jízdních lístků řešily tak, jako otázka poštovného při mezinárodní unii poštovní.
Byla dále řešena otázka dopravy ze západu na východ, kde byla přijata směrnice, aby cesta byla řešena vesměs v linií 45. rovnoběžky. Delegát náš dr. Rambousek poukázal však, že je třeba, aby takový stát, jako je naše republika, nebyl v té příčině pomíjen, aby navržena byla trať, spojující Holandsko, Polsko a Balkán s naší republikou. Nesmí se zapomínati také na trať Lyon, Turin, Milán, Terst, Bělehrad a na vybudování vodní cesty dunajské pro spojení s Rýnem a západem vůbec. Také je důležito vybudování řádného loďstva na této vodní cestě a řešení všech příslušných otázek, této záležitosti se týkajících.
Zajímati musila dopravní výbor
zejména otázka vývozu našich produktů a otázka zemí, kam my vlastně
máme veškerý svůj vývoz říditi. Zejména jedná se o vývoz do Ruska,
kde zvláště v poslední době se ukazuje, že jiný stát chce nám
toto vývozní odbytiště přebrati. Zlepšení dopravní politiky bylo
v této příčině navrženo tak, že skutečně stát náš bude míti příslušnou
ingerenci na to, a proto dopravní výbor schválil předloženou zprávu
pana dr. Rambouska a připojil se k resoluci resp. k návrhům
tohoto delegáta, které byly zde již předešlým zpravodajem sděleny
a navrhuje, aby zpráva byla vzata na vědomí. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Ke slovu se nikdo nehlásí, budeme tedy hlasovati. Prosím, aby páni a dámy zaujali místa. (Děje se.)
Kdo souhlasí s návrhem výboru pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu, aby zpráva delegáta dr. Rambouska, doporučená také výborem rozpočtovým a dopravním, byla schválena, dále aby poslanecká sněmovna usnesla se vyslati 2 delegáty na konferenci, která konati se bude dne 4. května t. r. v Lisaboně, a dále, aby volba těchto delegátů byla dána na pořad některé z příštích schůzí, ať zvedne ruku. (Děje se.) To jest většina. Návrh se schvaluje.
Přikročíme k dalšímu odstavci
denního pořadu, jímž jest
6. zpráva výboru sociálně-politického a zemědělského o návrhu poslance dr. Kubíčka, Vraného, Dubického a soudruhů (tisk 932) na ochranu existence úřednictva a dělnictva na velkostatcích státem zabraných (tisk 1709).
Zpravodajem za výbor sociálně-politický jest pan posl. dr. Kubíček a za výbor zemědělský pan posl. Dubický.
Prosím, aby pan zpravodaj za výbor
sociálně-politický pan dr. Kubíček podal zprávu.
Zpravodaj posl. dr. Kubíček: Slavná sněmovno! Reforma půdní je u nás teoreticky připravena a prakticky zahájena. Během teoretické přípravy přešlo statisíce měr jednak do prozatímního pachtu drobných lidí venkovských, jednak do vlastnictví na základě zákona o dlouholetých pachtech. Prakticky zahájena byla již reforma půdní na Pardubicku, kde celé panství bude státním pozemkovým úřadem rozparcelováno. Během letošního roku má dojíti k obdobné parcelaci ve všech župách naší republiky a statisíce hektarů půdy má přejíti do rukou drobných lidí dle plánu připraveného v Pozemkovém úřadě. Vzhledem k tomu, že pozemková reforma tanguje statisíce, ba snad miliony příslušníků našeho státu je přirozeno, že je sledována s největší pozorností všech vrstev našeho národa a s opravdovou radostí uvítal ji jmenovitě náš venkov. Přes to, že tu a tam jsou různé názory o provádění celku bez ohledu politických stran, uvítal venkov s radostí zahájení a provádění pozemkové reformy, kde jednotni jsme všichni v přání, aby pozemková reforma byla urychlena a aby v době co nejkratší dostala se do rukou našeho lidu půda, která po celá desetiletí v krajích ryze českých byla v rukou rodů cizích a namnoze státu a národu úplně nepřátelských.
Že pozemková reforma má mnoho nepřátel, je známo a je to také přirozené. Jsou to především samotní majitelé zabraných velkostatků, kteří nejevili porozumění pro revoluční dobu, ve které žijeme, a kteří se snaží všemožným způsobem vyhnouti se reformě půdní. Jako ukázku jejich snah rád bych uvedl přání a návrh Colloredo-Mansfeldského panství na Opočensku, kde majitel panství podal Pozemkovému úřadu žádost, aby směl svoje panství akcionovati. Sám se prohlásil za největšího akcionáře obnosem 10 milionů korun a formálně přibral několik úředníků, na jejichž jména byl přibrán další podíl ve výši 5 milionů korun.