Národní shromáždění československé 1918 – 1920

ukládá na dobu pěti let Čechoslovensku to omezení, že nesmí uzavírati smluv, jež by mu bránily, aby se účastnilo obecných ujednání, jež byla uzavřena o nakládání obchodem jiných států, vyhovujícím zásadám slušnosti, pod ochranou Společnosti národů. Po tutéž dobu zavazuje se Čechoslovensko poskytnouti všem státům spojeným neb přidruženým výhod celních, jaké poskytne kterémukoliv jinému státu, s nímž státy spojené a přidružené vedly válku. Jen proti Rakousku podle čl. 22. jsou přípustné větší výhody.

Vedle těchto celních výhod a výhod týkajících se obchodování ukládají

naší republice, aby dopravě státům spojených a přidružených poskytla výhody, jaké poskytuje státu, požívajícímu nejvyšších výhod. Rovněž největších výhod se má dostati co do mezinárodní přepravy státům spojeným a přidruženým. Čl. 19. vypočítává jednotlivě tyto výhody, jež ovšem ví že na podmínku vzájemnosti a omezuje časově na dobu, než bude pod vedením společnosti národů uzavřena obecná úmluva, věci se týkající. Kdyby k takovéto úmluvě nedošlo do 5ti let, má Čechoslovensko právo sprostiti se tohoto závazku, oznámí-li to 12 měsíců dříve generálnímu tajemníku Společnosti národů. Jde tu o další krok k uskutečnění zásady svobody transitu a dopravy, o níž pojednáno při části XII.

ukládá Československé republice, aby přistoupila k určitým v příloze vypočteným vícestranným smlouvám, i také k dalším úmluvám, jež by na místo těchto smluv do 5ti let byly uzavřeny se schválením Rady sp. n. Do roka má vláda československá oznámiti, zda míní přistoupiti k mezinárodním úmluvám, vypočteným v příloze II., týkajícím se ochrany zboží označovaného místem svého původu. Dokud Čechoslovensko nepřistoupí k úmluvám vypočteným v příloze I., zvláště k úmluvě pařížské o ochraně průmyslového vlastnictví a k bernským úmluvám o ochraně děl literárních a uměleckých, zavazuje se vláda československá, aby poskytla těmto immaterielním právům, pokud náležejí příslušníkům států spojených neb přidružených, plné ochrany v mezích vzájemnosti. To platí nejen pokud jde o státy spojené neb přidružené, které již přistoupily k těmto mezinárodním úmluvám, nýbrž i o těch, které k nim ještě nepřistoupily. I tu má Čechoslovensko do doby, než s takovýmto státem uzavře zvláštní úmluvu, se říditi zásadou vzájemnosti. Těm státům, které již k těmto úmluvám přistoupily, poskytne Čechoslovensko výhod z těchto úmluv plynoucích již nyní, tedy dříve než samo k těmto úmluvám přistoupí. Pokud válečnými událostmi, totiž tím, že na půdě československé, pokud příslušela k Rakousko-Uhersku, bylo s immaterielními právy příslušníků spojených a přidružených nakládáno jako s právy nepřátel, byla tato práva dotčena, slibuje nyní Čechoslovensko, že práva tato zase uzná a že poskytne prodloužení lhůt, jaké podle čl. 259. a 260. míru s Rakouskem jest povinno poskytnouti Rakousko. I tento závazek platí jen pod podmínkou vzájemnosti, totiž že onen stát spojený neb přidružený poskytne zase ochrany immaterielním právům Čechoslováků, jež jako práva nepřátelských příslušníků po dobu války chráněna nebyla.

jest dokladem, že zvláštní tato úmluva rázu hospodářského jest jen přípravou k obecnému mezinárodnímu řádu hospodářskému, jenž platiti bude mezi členy Společnosti národů. To jest asi smysl ustanovení, že výhody, které touto smlouvou Čechoslovensko poskytuje státům spojeným a přidruženým, platiti mají také pro ostatní členy Společnosti národů.

Závěrečná formule, upravující formality ratifikace, kryje se celkem se závěrečnou formulí míru s Rakouskem, s nímž také současně tato smlouva nabude platnosti.

(Výklad k mírovým smlouvám sepsal prof. dr. Jar. Kallab; poznámky k části XII. podal inž. H. Vavrečka.)