Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Navrácení provede německá vláda nebo úřad jí k tomu zmocněný a úřady německé jsou povinny podávati majetníkům podrobné zprávy o činnosti osob, jímž správa jejich majetku byla svěřena.

Podle

zůstávají naproti tomu v platnosti mimořádná opatření válečná, nařízená státy spojenými a přidruženými buď po dobu války, nebo v důsledku této mírové smlouvy a to až do doby skončení likvidace, k níž tyto státy jsou oprávněny podle al. b) § 297.

má usnadniti tuto likvidaci, ukládaje Německu, aby vydalo listiny a doklady o majetkových právech německých státních příslušníků na území států spojených nebo přidružených.

podává definici slov "peněžní aktiva".

prohlašuje bezúčinným všeliké umístění hotovostí nepřátelských, jež bylo provedeno správci nepřátelského majetku. Vyrovnání těchto hotovostí stane se bez ohledu na toto umístění.

ukládá Německu povinnost, vydati spisy a účty, týkající se majetku náležejícího příslušníkům států spojených neb přidružených, jenž byl předmětem opatření disposičního a ukládá Německu ručení za osoby, jež byly správci tohoto majetku.

Mezi nepřátelský majetek náležejí také pohledávky, vzniklé v správních jednáních mezi příslušníky dvou států nepřátelských. § 14. odstraňuje pochybnost, jež by vzniknouti mohla z toho, že v oddílu III. se jedná zvláště o těchto pohledávkách; prohlašuje, že zmíněný oddíl upravuje jen formální otázku vyrovnávání dluhů, netýká se však materielně právní stránky těchto vztahů. Pokud jde o kurs, v němž se mají vyrovnávati závazky vyplývající z oddílu IV., platí stejné zásady, jako v oddílu III., totiž, že se vyrovnání děje ve měně interesovaného státu spojeného a přidruženého podle průměrného telegrafického kursu směnečného oné mocnosti v posledním měsíci předválečném. Státům spojeným a přidruženým se však vyhražuje upustiti od této podmínky.

počítá k statkům, o něž tu může jíti, také práva immaterielní, postižená válečnými opatřeními.

Dlouhým trváním války změnily se od základu předpoklady, na nichž spočívaly smlouvy mezi příslušníky států, které později přešly vzájemně do stavu válečného. Přerušením pak obchodního spojení mezi nepřátelskými státy bylo zmožněno včasné splnění převzatých smluvních závazků, takže většinou ani jedna ani druhá strana nebude již míti spravedlivého zájmu na dodržení staré smlouvy, nehledě k tomu, že velmi často původně smluvené splnění bude nemožné. Obtíže a komplikace z tohoto stavu vyplývající, snaží se odstraniti

tím, že prohlašuje smlouvy uzavřené mezi příslušníky nepřátelských států za bezúčinné ode dne, kdy vypuklo nepřátelství. Ovšem pokud by jedna ze stran smluvních se protiprávně obohatila tím, že již přijala část smluveného plnění, jest zavázána k peněžité náhradě.

Stát spojený a přidružený, jehož příslušník má takovou smlouvu, může však žádati, aby tato smlouva zůstala v platnosti, je-li to v obecném zájmu. I v tomto případě může však dozorčí soud podle oddílu VI. zřízený, přiřknouti straně, jež změnou obchodních poměrů by byla při plnění takovéto smlouvy podstatně poškozena, přiměřenou náhradu.

Ustanovení tohoto oddílu nevztahuje se však na smlouvy mezi stranami, z nichž jedna teprve mírovou smlouvou nabyla státního občanství ve státě spojeném neb přidruženém (tedy na příklad v poměru mezi Čechoslováky a Němci) patrně proto, že tu chybí ratio legis - přerušení obchodního spojení válkou. Neplatí též o smlouvách mezi příslušníky států spojených a přidružených, z nichž jeden se nacházel na území nepřítelem obsazeném, kde tedy bylo obchodní spojení přerušeno, kde však jde o právní poměr mezi spřátelenými státy, jenž nemůže býti řešen smlouvou mírovou, nýbrž bude upraven smlouvami zvláštními. Tak se též stane, pokud jde o smlouvy mezi našimi příslušníky a příslušníky ostatních států spojených a přidružených.

Rozumí se, že tam, kde nějaké právní jednání mezi příslušníky dvou nepřátelských států bylo předsevzato se zmocněním válčící mocnosti, nepozbývá válkou účinnosti, poněvadž tu právě odpadla překážka, bránící obchodním stykům.

řeší otázku lhůt, jež následkem války nebylo možno v právních poměrech mezi příslušníky znepřátelených států dodržeti. Všechny lhůty práva občanského, procesního a směnečného se válkou přerušují a počnou dále běžeti tři měsíce po době, kdy mírová smlouva počne platiti. To platí též o úrokových a dividendových kuponech a o papírech vylosovaných. Byl-li následkem nedodržení lhůty v Německu předsevzat exekuční výkon proti příslušníku státu spojeného neb přidruženého, možno se domáhati náhrady před rozhodčím soudem, zřízeným podle oddílu VI., leda že by pro ten případ byl příslušný soud státu spojeného neb přidruženého. Rozhodčí soud může poškozenému přiřknouti náhradu, k tíži německé vlády.

Totéž platí, stala-li se smlouva bezúčinnou proto, že některá strana nedodržela některé podmínky, nebo použila ve smlouvě vyhraženého práva, tedy kde strana některá zneužila válečného stavu k tomu, aby poškodila stranu druhou.

Tato ustanovení vztahují se i na příslušníky států spojených nebo přidružených v území nepřítelem obsazeném, leda že by byly obdržely náhradu jinou cestou, na př. z důvodu škod válečných.

Třetí osoby, jež byly poškozeny obnovou neb navrácením v předešlý stav vyřčenými rozhodčím soudem, budou odškodněny Německem.

U obchodních skriptur (směnek, šeků, obch. poukázek) nastává prodloužení lhůty zmíněných tří měsíců o dobu, po niž trvají v dotčeném území výjimečná opatření o obchodních skripturách.

Pro úkony, jichž třeba jest k udržení práv ze skriptur obchodních poskytuje se rovněž lhůta tří měsíců po té, kdy mírová smlouva nabyla platnosti a opomenutí těchto úkonů v době války nejeví účinku mezi příslušníky nepřátelských států.

Nemožnost vystupovati, ano často i nemožnost dáti se náležitě zastupovati před soudy nepřátelských států, činí rozsudky z doby válečné proti příslušníkům nepřátelské mocnosti vynesené, často velmi pochybnými. Proto stanoví tento čl., že rozsudky vynesené soudem státu spojeného neb přidruženého budou sice v Německu bez dalšího platiti. Naproti tomu však rozsudky vynesené v Německu proti příslušníkům států spojených neb přidružených instancí, před níž se nemohl hájiti, může poškozený bráti v odpor před smíšeným soudem rozhodčím, zřízeným podle oddílu VI. a domáhati se tam náhrady škod. Tato náprava může též spočívati v navrácení ve stav, před vynesením rozsudku. Totéž platí i, utrpěl-li příslušník státu spojeného neb přidruženého škodu opatřením v území obsazeném neb zabraném, nedostalo-li se mu náhrady z jiného důvodu, na př. náhrady za škodu válečnou.

podává legální definici výrazu "za války", požaduje se tu skutečný stav válečný, nestačí tedy pouhé přerušení diplomatických styků.

Podrobnější předpisy obsahuje i tu

podává legální definici výrazu "strany nepřátelské"; nestačí tu a s druhé strany není třeba válečného stavu, nýbrž rozhodná jest otázka, zda pro některou ze stran platí právní předpis, činící právní styky s příslušníky toho státu, k němuž patří strana druhá, nezákonnými nebo zakázanými.

vypočítává smlouvy, jež zůstaly přes obecný předpis čl. 299. v platnosti, ovšem s výhradou, že stát spojený neb přidružený nenařídí jejich zrušení jako mimořádné opatření, k němuž, pokud jde o německá práva a zájmy, jest oprávněn podle čl. 297. b).

upravuje případ, že některá smlouva byla zrušena jen částečně.

obsahují podrobné předpisy o jednotlivých druzích smluv a právních poměrů, totiž:

o právních jednáních bursovních (§ 4.),

o právu zástavním (§ 5.),

o obchodních skripturách (§ 6., 7.) a

o smlouvách pojišťovacích (§ 9. - 24.).

Že smlouvy pojišťovací mají z pravidla zůstati v platnosti, je vysvětlitelno tím, že dosavadním placením premií získáno bylo práva, jež těžko by bylo vyvážiti nějakou náhradou ze zrušení smlouvy.

Zdůrazniti jest, že pojišťovací smlouvy proti požáru nestávají se neplatnými ani vypuknutím nepřátelství, ani nesplněním některé podmínky po dobu války, nebo tři měsíce po válce, avšak pozbývají působnosti prvním dnem splatnosti roční premie, jenž následuje po třech měsících po dni, kdy mírová smlouva nabude platnosti. Zvláštní úmluvy upraví splácení nezaplacených premií dospěvších za války a nároků ze škody za války vzniklé.

upravuje otázku pojištění požárového na nového pojišťovatele opatřením zákonným nebo správním.

udržuje rovněž v platnosti pojištění životní přes to, že strany se staly nepřáteli. Částky za války splatné je zaplatiti s 5% úroky dodatečně.

Propadla-li pojistka za války neplacením premií nebo stala-li se bezúčinnou nesplněním podmínek smlouvy, má pojištěný nebo jeho právní nástupce právo, žádati od pojišťovatele cenu pojistky v době jejího uhasnutí. Ale uhasla-li pojistka pro neplacení premií následkem opatření válečných (na př. zákazu placení) může pojištěný ji udržeti v platnosti, zaplatí-li do tří měsíců dlužné premie s 5% úroky.

Jen v zájmu vyloučení německého vlivu obchodního je

jenž dává mocnostem spojeným a přidruženým právo, aby do tří měsíců zrušily pojišťovací smlouvy mezi pojišťovacími společnostmi německými a svými příslušníky, ovšem za podmínek, jimiž tito příslušníci by byli ušetřeni škod. Německá pojišťovací společnost musí v takovémto případě postoupiti interesované vládě část svých aktiv, odpovídající zrušeným pojistkám.

jedná o pojišťovacích smlouvách uzavřených filiálkou pojišťovací společnosti, sídlící v zemi, jež se stala později nepřátelskou.

upravuje právo pojišťovatelovo na zaplacení dlužných premií a úroků tam, kde nemohl pojištěnému pro válku doručiti prohlášení, jímž pojištění se ruší v případě neplacení premií.

podává legální definici výrazu "pojistka na život".

jedná o pojistkách námořních, jež se pokládají za zrušené v okamžiku, kdy pojištěný se stal nepřítelem, leda že by nebezpečí, na něž smlouva se vztahuje, bylo se počalo před touto dobou. Utrpěl-li pojištěný škodu válečným činem státu, jehož příslušníkem je pojišťovatel, nebo státu s ním spojeného, nepokládá se škoda za hrazenou pojistným, může tedy býti účtována jako škoda válečná. § 18. upravuje případ, kdy pojištěnec po propuknutí nepřátelství, ač již byl pojištěn u nepřátelského pojišťovatele, se pojistí znovu jinde. Tu nastupuje nová smlouva na místo staré.

stanoví, že ostatní pojišťovací smlouvy řídí se pravidly, platnými pro pojišťovací smlouvy na případ požáru.

jedná o zajištění, jež zásadně uhasíná propuknutím nepřátelství. Výjimka jest jen v případě životního a námořního pojištění a pak nemohl-li pojišťovatel v zemi obsazené nalézti jiného zajišťovatele, konečně v případě zvláštní smlouvy zajišťovací na život, na rozdíl od obecných smluv zajišťovacích.

Obtížnou otázku soudní kompetence ve sporech, na nichž jsou zúčastněny strany příslušné do nepřátelských států, řeší mírová smlouva zřízením zvláštních soudů rozhodčích.

Takový smíšený soud rozhodčí bude zřízen mezi každou mocností spojenou a přidruženou se strany jedné a Německem se strany druhé. Bude se skládati ze tří členů, z nichž po jednom jmenují zúčastněné státy, třetího, předsedu, neshodnou-li se na něm státy zúčastněné, jmenuje spolu se dvěma jeho náměstky Rada sp. n. a dokud se neustaví, p. Gustav Ador. Uprázdní-li se místo některého soudce jmenuje jeho vláda do měsíce nástupce. Nestane-li se tak, jmenuje jej druhá vláda z náhradníků předsedových. Soud se usnáší většinou hlasů.

Tento soud rozhoduje o sporech, jemu přikázaných v oddílu III. (§ 15. - 16. příl.) oddílu IV. (čl. 298. al. h., § 4. příl.), oddílu V. (čl. 299. al. b., čl. 300. al. b, c, d, čl. 302.) a oddílu VII. (čl. 310.), dále o všech sporech mezi příslušníky států spojených a přidružených a příslušníky německými ze smluv uzavřených dříve, než mírová smlouva počne působiti, jestli že podle zákona státu spojeného a přidruženého nebo neutrálního, není pro tento spor příslušný soud některého z těchto států. Smíšený rozhodčí soud může se skládati i z několika oddělení, vyžaduje-li toho množství sporů naň vznesených. Al. d. - g. a

obsahují podrobné předpisy procesní, jež nevyžadují podrobnějšího výkladu.

upravuje případ, že ve věci již se týká oddíl III., IV., nebo VII., bylo kompetentním soudem vydáno rozhodnutí neshodující se s těmito předpisy. V tomto případě má poškozená strana jakýsi mimořádný opravný prostředek, totiž, že se může před smíšeným rozhodčím soudem domáhati náhrady škod. Je-li poškozený příslušník státu spojeného neb přidruženého a rozsudek, proti němuž se vystupuje, byl vynesen soudem německým, může náprava škod též spočívati v navrácení ve stav, jaký byl před rozsudkem.

Z opatření válečných a z prostředků hospodářského vyplývalo, že i materielním právům nepřátelských příslušníků byla odpírána ochrana s odůvodněním, že mezinárodní konvence ochranu tuto zaručující byly válkou zrušeny. Poněvadž tyto konvence byly čl. 286. opět uvedeny v platnost, snaží se oddíl VII. upraviti mezinárodní vztahy soukromoprávné z tohoto fakta vyplývající.

stanoví, že i materielní práva, (totiž práva, jež, jako právo patentní, právo na ochranu známek a vzorků shrnujeme pod názvem vlastnictví průmyslového, i právo autorské v nejširším slova smyslu), která existovala v okamžiku vypuknutí stavu válečného a ta, jež mohla býti během války získána na základě podané, ale doposud nevyřízené žádosti, vstoupí v platnost ode dne, kdy mírová smlouva počne působiti.

Důsledkem zásady vyslovené v čl. 297. b) jest, že výjimečná opatření válečná předsevzatá mocnostmi spojenými a přidruženými co do těchto práv zůstávají v platnosti.

Al. 3. a 4. tohoto čl. jsou aplikací § 2. přílohy a al. h. čl. 297.

Al. 5. vyhražují si mocnosti spojené a přidružené důsledkem zásady, že Německo pozbývá mezinárodní ochrany zahraničních práv svých příslušníků ve věci i materielních práv, podobná práva jaká si co do ostatního zahraničních majetku německých příslušníků vyhradily v čl. 297. al. b), c), d), ovšem v míře značně omezenější a s výhradou, že se tak státi může jen v zájmu veřejném neb v zájmu obrany státu. U práv získaných před válkou nebo za války jsou pak opatření tato mimo to přípustna i jako retorsní opatření proti Německu, jednak pro nešetření i materielních práv, náležejících příslušníků onoho státu v Německu, jednak pro nešetření podmínek této mírové smlouvy. Vůbec však přípustna jsou jen taková opatření, jež se nedotýkají vlastnických práv německých příslušníků. Tato ustanovení však se nevztahují na práva zahrnutá v likvidaci podniku, jež byly na základě výjimečných opatření válečných nebo na základě čl. 297. b. státy spojenými nebo přidruženými likvidovány. Právo ochranné známky nemůže mimo tento případ býti vůbec dotčeno.

Postupy provedené po 1. srpnu 1914, jimiž by tento předpis mohl býti obcházen nemusí státy spojené a přidružené uznati.

Prodlužuje lhůty k úkolům, jichž je třeba k zachování nebo získání immateriélních práv na základě podaných žádostí i k odporu proti takovýmto právům nejméně na rok po době, kdy mírová smlouva nabude platnosti. Výjimka stanovena jest vzhledem na zvláštní zákonodárství americké pro případy, kdy ve Spojených státech amerických bylo provedeno řízení odporovací.

Uhasla-li nějaká immaterielní práva následkem nedodržení lhůt, obživnou zase; výjimka platí co do patentů a vzorků. Tu může mocnost spojená neb přidružená učiniti opatření k ochraně těch, kdo používali těchto práv v době, po níž byla uhaslá. Mimo to důsledkem čl. 297. b. a 306. al. 5. zůstanou práva patentní a vzorková, náležející Němcům v zemích spojených a přidružených podrobena výjimečným opatřením válečným a opatřením na základě této mírové smlouvy. Důsledkem zásady vyslovené ve čl. 300. se nepočítá doba, od 1. srpna 1914 do dne, kdy mírová smlouva počne platiti do lhůt, jež jest zachovávati, nemá-li vyhražené právo immaterielní uhasnouti proto, že se ho neužívá.

prodlužuje lhůty k přihláškám, jichž jest třeba k získání přednostního práva, pokud tyto lhůty nevypršely již dne 1. srpna 1914, nebo pokud teprve během války počaly běžeti. Činí se však výhrada ve prospěch těch osob, jež bezelstně jsou v držení práv, která jsou v odporu s těmi, pro něž by se kdo domáhal zmíněného prodloužení lhůt.

snaží se čeliti sporům, jež by povstati mohly z toho, že v době války nebyla immaterielní práva příslušníků státu nepřátelského chráněna a že tudíž ve velké části států válčících dály se činy, jež za normálních poměrů by bylo kvalifikovati jako zasažení v tato práva. Tyto činy vůbec nemohou býti dodatečně stíhány, ano ještě rok po té, kdy mírová smlouva nabude platnosti, možno beztrestně prodávati na území dotyčné válčící strany výrobky na základě tohoto vsažení pořízené, možno je získávati a jich užívati. Tato výhrada však neplatí, stalo-li se vsažení v práva osob, sídlících v krajině Německem obsazené. Vůbec pak toto dodatečné schválení objektivně protiprávných činů neplatí v poměru mezi Spojenými státy americkými a Německem.

upravuje otázku licencí k zužitkování vlastnictví průmyslového nebo práva autorského. Důsledkem čl. 299. pokládají se tyto smlouvy za zrušené ode dne vypovědění války. Ale požívatel může od vlastníka žádati do šesti měsíců propůjčení nové licence, jejíž podmínky určí příslušný soud toho státu, podle jehož práva licence byla propůjčena; byl-li by však to soud německý, tedy smíšený soud rozhodčí zřízený v oddílu VI. Tento soud může též vyměřiti přiměřenou náhradu za požívání licence za války.

Licence, jež byly uděleny na základě výjimečných opatření válečných některé mocnosti spojené neb přidružené, zůstávají v platnosti (důsledek § 9. přílohy k oddílu IV.). Částky, jež byly placeny z licencí, propůjčených před válkou, zaúčtují se stejně, jako jiné pohledávky neb dluhy německých příslušníků.

Také tato ustanovení o licencích neplatí ve vztazích ke Spojeným státům americkým.

upravuje otázku immaterielních práv náležejících obyvatelům území od Německa odloučených. Tito podrží svá immaterielní práva v Německu bez ohledu na změnu svého státního příslušenství a naopak stát, jehož příslušníky se staly, uzná jejich immaterielní práva na dobu, po níž platí podle zákonů německých.

Německo postoupí novým držitelům bývalého německého území (počítaje k nim i mandatáře, jimž budou svěřeny bývalé kolonie německé) podíl na reservních fondech, určených k zabezpečení pojištění sociálního a státního na tomto území. Noví držitelé těchto území musí použíti těchto částek k splnění povinností, vyplývajících z tohoto pojištění. O tom budou uzavřeny zvláštní úmluvy, po případě bude věc upravena Radou sp. n. po návrzích zvláštní smíšené komise pětičlenné, do níž tři členy vyšle Správní rada mezinárodního úřadu práce.

kryjí se s čl. 264. - 267. mírové smlouvy s Německem.

poskytuje podobně jako čl. 268. německé smlouvy, určité výhody výrobkům transitujícím přístavy, jež ležely na bývalém území Rakousko-Uherského mocnářství. Tyto výrobky budou po tři léta požívati celních slev, jaké jim poskytoval rakousko-uherský celní tarif z roku 1906.

vyplývá jako následující čl. 223. a 224. ze snahy, nepoškoditi hospodářský život náhlým přerušením vžitých hospodářských vztahů, nýbrž umožniti stanovením jakéhosi přechodného stavu, aby hospodářství poznenáhlu se přizpůsobovalo novým politickým poměrům.

S tohoto stanoviska jest chápati čl. 222., jenž omezuje klausuli nejvyšších výhod, kterou si ve čl. 217. - 220. vyhražují mocnosti spojené a přidružené tím, že nesmějí tyto mocnosti dovolávati se výhod, jež by co do cla poskytlo Rakousko Uhrám, nebo státu Československému. Tato výhrada ovšem jest omezena na 5 let, takže po této době bude klausule o nejvyšších výhodách platiti neomezeně.