Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

No a na přípravě těchto plánů se opravdu strávily stovky hodin, (desítky) odborníků, úředníků, politiků i lidí z řad veřejnosti. A i když jejich výsledná podoba možná postrádá nějakou potřebnou ambici nebo nějakou míru detailu, tak ty dokumenty existují, ale k jejich schválení stále nedošlo. Takže prostě v tuhle chvíli nemáme žádný konkrétní plán. Je to možná z toho důvodu, že během minulého léta začala nějaká širší debata o nových emisních povolenkách, a místo toho, aby se tomu tato vláda postavila čelem, tak se to vlastně vyřešilo tak, že se neschválilo vůbec nic, i když ty materiály stojí nebo leží na stole už víc než rok.

Druhou zásadní oblastí jsou dotace, dotační politika. Já začnu těmi z Modernizačního fondu. Ten fond by měl být páteří transformace české energetiky a místo toho dneska vidíme dva zásadní problémy, které se s ním pojí: za prvé obří koncentrace prostředků, to znamená víc než třetina peněz Modernizačního fondu, a jsou to stovky miliard korun, skončila u pouhých tří firem, které mají přístup jak ke kapacitám, tak i k lidem nebo k lobbingu. A druhý problém je, že zbytek těch prostředků je rozmělněn spíš do malých, nepropojených projektů bez nějakého jasného směru, bez jasného průběžného vyhodnocování. A jak upozorňuje i Nejvyšší kontrolní úřad, evropské dotace v Česku často končí bez jasného dopadu, to znamená, ztrácejí se v nějaké změti nesystematických výzev. A to znamená, že namísto nějaké strategické dekarbonizace máme systém, který úplně nepřináší tu změnu, a Nejvyšší kontrolní úřad říká jasně, že nemáme strategii, nemáme cíle, nemáme kontrolu, máme jenom otevřené kohoutky, kterými ty peníze pečou.

Co se týče dalších otázek v oblasti životního prostředí, tak teď tu v rámci zákona o ochraně přírody a krajiny stojíme před velkou nejistotou, kdy na jedné straně se vláda snaží vyhlásit Národní park Křivoklátsko, a tím na poslední chvíli splnit tedy aspoň polovinu té příslušné části závazku z programového prohlášení vlády, ale předkládá je spolu s velkými ústupky v ochraně přírody všude jinde. A nyní k tomu jsou navíc z řad koaličních poslanců podávány další návrhy, které naopak mohou zcela zničit ochranu přírody ve stávajících národních parcích.

My teď ani jako opoziční poslanci vlastně nevíme, jak to dopadne, jaké budou finální koaliční dohody a co všechno Sněmovnou nakonec projde, jak hluboko bude ochrana přírody nakonec oslabená. A musím říct, že tím je znepokojená jak odborná, tak široká veřejnost. My jsme nedávno společně i s panem ministrem Hladíkem - jsem ráda, že přišel - převzali petici veřejnosti, kterou podepsalo už 24 000 lidí, kteří jsou znepokojení z návrhů, které podávají tady kolegové za ODS. A také jsme převzali druhou výzvu, kterou podepsalo přes tisíc vědců a dalších odborníků, kteří se přidávají k apelu, abychom skutečně zachovali ochranu přírody v národních parcích tak, jak ji máme dnes.

Trochu absurdně v tomhle kontextu zní i vládní slib, že každou novou regulaci důkladně zvážíme na základě analýzy očekávaných dopadů, legislativní návrhy potřebné k plnění programového prohlášení budou předkládány standardní legislativní cestou. No a přitom právě v ochraně životního prostředí probíhá celá řada zásadních změn prostřednictvím pozměňovacích návrhů koaličních poslanců. Já myslím, že je potřeba říct, že tady vláda nesplnila ani některá drobná zlepšení, která v ochraně přírody slibovala, v programovém prohlášení vlády se dočteme například o zpřísnění pokut za poškozování životního prostředí tak, aby vycházely z potenciální škody. My jsme se snažili tenhle závazek naplnit třeba při projednávání novely vodního zákona - já vím, že to v tom původním návrhu i bylo. Bylo nám slíbeno, že se to vyřeší následně pozměňovacím návrhem ve Sněmovně, ale nedošlo k tomu. A výše pokut zůstává stejná jako před desítkami let, takže v praxi ty sankce dnes nefungují ani jako prevence. No a osud navýšení pokut je opět ohrožen i v zákoně o ochraně přírody, a to opět pozměňovacím návrhem podaným poslancem za ODS.

V programovém prohlášení taky bylo slíbeno, že dojde k vyhodnocení, jestli je možné skladovat jaderný odpad mimo území České republiky. To se nestalo.

Také bylo slíbeno, že vláda posílí práva dotčených obcí v lokalitách, kde se může úložiště jaderného odpadu stavět v Česku. A byl to můj pozměňovací návrh, který to mohl zajistit, ale opět byl tenkrát koalicí odmítnut.

Co se týče oblasti zemědělství, tak vláda opakovaně deklarovala, že chce změnit fungování českého zemědělství, to znamená, přiblížit se k udržitelnému modelu, snížit byrokratickou zátěž, posílit malé a střední farmy, slibovala modernizaci, férové rozdělování dotací, ochranu půdy. A teď o tři roky později si přiznejme, že se toho nestalo zas tolik. Vlastně vláda slibovala zastropování dotací pro největší firmy, podporu rodinných, ekologických, začínajících farmářů, snížení administrativy, spravedlivější dotační systém, ochranu opylovačů, podporu ekologického zemědělství, omezení syntetických hnojiv a pesticidů. A když se koukneme na realitu, tak zastropování dotací zůstalo jenom na papíře. Já jsem se na to dotazovala pana ministra skrz interpelaci. Odpovědí mi bylo, že k tomu probíhá nějaká diskuse. Myslím si, že v polovině roku 2025 diskuse není úplně konkrétní krok k tomu, aby se takové zastropování prosadilo.

Taky se zavádí nová podpora pro minerální hnojiva, tedy přesný opak toho, co bylo slíbeno v programovém prohlášení. Vláda sice tvrdí, že spotřeba klesá, že to schválila Evropská komise, ale realita je, že dál podporujeme dovoz hnojiv do České republiky, včetně těch, které pochází z Ruska, a místo domácího kompostu nebo výzkumu biohnojiv tak dáváme peníze tam, kde to naši půdu spíš zatěžuje.

Pak je tu otázka eroze. Vláda ustupuje od systému, který měl zajistit skutečnou ochranu půdy, dokonce navrhla zhoršení stávajícího stavu, například rozloha půdy, na níž budou realizována protierozní opatření, se má snížit až desetinásobně. Ten důvod je prý administrativní zátěž, ale já si neumím představit, co je větší zátěž než zničená půda, ztráta živin, anebo záplavy po přívalových deštích.

Podobný osud bohužel vláda připravila i opylovačům, kdy na každé farmě měla být alespoň část ploch ponechána přírodě, a výsledek je, že platby za tohle ponechání přírodě z veřejných peněz mají jít i těm, kdo přírodě neponechají ani metr čtvereční. Já podotýkám, že české zemědělství má obrovskou nadprodukci, a to i přes třeba dvoutřetinovou efektivitu vůči našim sousedům, zatímco mimoprodukční služby poskytované zemědělstvím se trvale zhoršují, zejména biodiverzita zemědělské krajiny.

A když se vrátím k zákonu o ochraně přírody a krajiny, který jsem zmiňovala, tak tam je vepsána pasáž o tom, že opylovače je potřeba chránit, ale když se to nepromítne také do zemědělství, tak je to jen takové zbožné přání vepsané do zákona. Jediné ustanovení, které k tomu bylo trochu konkrétní, tak to, že ve veřejné zeleni, v parcích, podél silnic a železnic a podobně má být kolem 30 procent plochy pro opylovače ponecháno, ale opět koaličním pozměňovacím návrhem tohle bude zřejmě při schvalování zákona vyjmuto.

Myslím si, že je spravedlivé přiznat, že někde se posun chystá, například tady máme zákon o rodinných farmách, který tady ve Sněmovně hodně dlouho čekal a snad se brzy dostane do třetího čtení. Já to oceňuji, byť si myslím, že má nějaké nedostatky, proto sem k němu podala taky několik pozměňovacích návrhů, ale když si vezmeme třeba pronájem státní půdy pro rodinné farmy nebo ekologické zemědělce, tak to tahle vláda vyloženě vzdala. Umožní to jenom těm začínajícím, což je dobře, ale je to ustoupení od toho, co je v programovém prohlášení hned v první větě v části Zemědělství. My jsme to za Piráty prosazovali, já jsem podávala k tomu pozměňovací návrhy, ale bohužel koalice je nepodpořila.

Myslím si, že další zklamání je neschopnost dotáhnout novelu mysliveckého zákona, protože v tuhle chvíli lesy dál fungují jako krmelce, zvěř je přemnožená, takže devastuje majetek, vlastníci v tuhle chvíli nemají nástroje, jak se proti tomu bránit.

Když to shrnu, já jsem na začátku tohoto volebního období opravdu věřila, že společně dokážeme prosadit nějaké potřebné změny, jenže vlastně hned poté, co uschly podpisy na koaliční smlouvě a na programovém prohlášení, tak se na ty sliby začalo velmi rychle zapomínat. A myslím si, že důvěra je mnohem víc než to, co napíšeme na papír, a nedivím se, že postupem času klesla důvěra veřejnosti i v tuto vládu, protože teď jsem vyjmenovala nesplněné závazky jenom ze dvou oblastí programového prohlášení, a vidíme, že tyhle sliby se neodráží v činech.

A to, co se ukázalo v posledních týdnech v souvislosti s bitcoinovou kauzou, už překročilo nějakou únosnou mez. Takže proto si myslím, že je velmi namístě požadavek za náš poslanecký klub Pirátů, že by v souvislosti s touto kauzou Ministerstva spravedlnosti a (Ministerstva) financí, kterých se ta kauza dotýká, měli až do voleb vést nezávislí odborníci či odbornice. Myslím si, že jedině tak lze navrátit důvěru v nezávislé vyšetřování celé věci a taky k tomu, že tahle situace je vládou brána dostatečně vážně. Děkuji za pozornost. ***