Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Ať je to otázka čipových technologií, ať je to otázka modernizace automobilového průmyslu, oblastí jako jsou například polovodičové technologie, umělá inteligence a tak dále. A sám to vidím v té své praxi, že mnoho zahraničních investorů oceňuje i to, jakým způsobem Česká republika funguje, že jsme dobrou adresou, že máme funkční školství, máme dostupné zdravotnictví, že nám dobře funguje spolupráce s regiony. To jsou opět věci, které mnohdy jsou oceňovány více než třeba některé oblasti třeba investičních pobídek v těch třeba cashových záležitostech, a to opravdu není zadarmo, to opravdu je i výsledek nějaké kontinuální práce. Jinak pokud zmíním i třeba nějaké základní, a také to zde již padlo a určitě padat bude a určitě o tom bude debata, určitě to je i současné makroekonomické pozice, ve kterých se Česká republika nachází, tak ať je to otázka nejnižší nezaměstnanosti v Evropské unii, ať je to otázka zkrocené inflace, hospodářského růstu, který, ano, také bych rád byl, aby ten hospodářský růst byl někde kolem 5, 6 %, ale zase s ohledem na ty vnější faktory, tak i těch čísel, které jsou predikovány, tak ta čísla oproti okolním státům nejsou nikterak špatná. Mohly být lepší, ano, přiznávám to, ale nejsou nikterak špatná. Podařilo se nám vyřešit energetickou krizi, podařilo se projít velkou uprchlickou krizí, Česká republika na počet obyvatel byl státem, který přijal největší počet uprchlíků, a především tedy z Ukrajiny, a máme být opravdu jako společnost na co hrdí, protože se nám podařilo vlastně většinu lidí, které přišlo do České republiky integrovat, nezvýšila se kriminalita a já sám věřím a budu doufat v to, aby ta strašlivá válka na Ukrajině, kterou rozpoutalo Rusko, tak aby v brzké době skončila a sami v tom musíme být aktivní, ale tu situaci na druhou stranu musíme nějakým způsobem přijímat takovou, jaká je a nám se opravdu podařilo velký počet lidí, které do České republiky přišli, tak integrovat. Tak jako si sami dneska těžko dokážeme představit, co by například bez těchto lidí, jak by vypadalo české stavebnictví, ale mnohdy třeba i dostupná zdravotní péče.

Dovolte tedy, abych krátce tedy okomentoval několik bodů, které naleznete v programovém prohlášení vlády, a snažil se být tedy maximálně konkrétní, jak tyto body byly naplňovány. Začnu bodem prvním, a to je - slíbili jsme investice do čistých a obnovitelných zdrojů. Průběžně vyhlašujeme výzvy na úspory energie v oblasti modernizace přenosových a distribučních soustav, investice do obnovitelných zdrojů nebo třeba do takových věcí, jako jsou chytré měřiče. Maximálně se proto snažíme využívat ty vnější finanční zdroje, které má Česká republika k dispozici, ať je to otázka kohezní politiky a nebo převážně tématu Modernizačního fondu, v kterém Česká republika v čerpání je dokonce nejlepší mezi evropskými státy. Slíbili jsme, že se více zaměříme na podporu cirkulární ekonomiky, tedy soustředit se na podporu předcházení odpadu a navyšujeme recyklační infrastrukturu, omezujeme plýtvání druhotnými surovinami a zvyšujeme obsah recyklovaných materiálů ve výrobcích. Například v národním plánu obnovy, tak v rámci programu mířících právě na cirkulární řešení v podnicích je alokace 1 miliardy korun, úspora vody v průmyslu, alokace 350 milionů korun, všechno jsou to úspěšné programy. V rámci OP TAKu tak opět jsou zde programy na udržitelné hospodaření s vodou, na oběhové hospodářství.

Slíbili Jsme, že předložíme návrh zákona o informačním modelování staveb. Ten takříkajíc BIM, který máme aktuálně ve druhém čtení a já v tom věřím a budu pozitivní, že tento programový bod bude také splněn a že Sněmovna projedná i tento návrh i ve svém čtení třetím. Když se dotknu krátce hornictví a surovinové politiky, tak deklarovali jsme, že transparentně a spravedlivě využijeme zdroje k transformaci energetiky a průmyslu a ke zvýšení kvality života hlavně v těch nejpostiženějších regionech jako je region Karlovarský, Moravskoslezský či Ústecký, pro transformaci ve strukturálně postižených regionech, jak jsem je zmínil, Karlovarský, Moravskoslezský či Ústecký, je speciálně zaměřen fond spravedlivé transformace, funguje, funguje podpora z modernizačního fondu a dalších nástrojů, které tyto regiony v mnoha výzvách zvýhodňují. Jen například v operačním programu spravedlivá transformace jsou vyplaceny pro projekty ve výzvách v objemu přes 30 miliard korun.

Dalším bodem, který zmíním, tak byl slib, že vytvoříme podmínky pro energetickou transformaci a rozvoj uhelných regionů a budeme pokračovat v řešení ekologických škod v Ústeckém a Karlovarském kraji a programu revitalizace Moravskoslezského kraje, a to zejména při revitalizaci území postiženého bývalou hornickou činností. Realizují se projekty v těchto oblastech, ať je to otázka revitalizace bývalých dolů nebo podpora vzniku akceleračních zón, v programech zaměřených například na řešení ekologických škod vzniklých před privatizací hnědouhelných těžebních společností v Ústeckém a Karlovarském kraji, tak jenom v letech 2022 až 2024 bylo realizováno zhruba 13 projektů, pro 25 je připraveno dalších 8 projektů s předpokládanou hodnotou zhruba nějakých 400 milionů korun.

Co se týče Moravskoslezského kraje, tak v letech 2022 až 2024 bylo realizováno 13 dalších projektů, opět ve stovkách milionů korun, a pro rok 2025 je připraveno dalších zhruba pět projektů s předpokládanou hodnotou zhruba 1,5 miliardy korun.

Oblast energetiky. Oblast, která může být výkladní skříní této vlády hlavně z pohledu modernizace infrastruktury, modernizaci energetické legislativy, ale z pohledu bezpečnosti. Osobně si myslím, že cesta kupředu vede právě přes systematickou modernizaci české energetiky. To je podle mého názoru cesta k bezpečným a dostupným cenám energií. Ano, ale můžeme i ty nástroje použít, tak jako to vidíme v některých státech, ale určitě to není cesta k řešení skrz, řekněme, určité dotační věci dotovat věci například ze státního rozpočtu, ale pak si vždycky musíme položit otázku na úkor čeho. Jestli na úkor vyššího schodku nebo na úkor jiných oblastí. Tedy otázka modernizace je cestou úplně bazální, jakým způsobem tedy rozvíjet nejenom samotné hospodářství, ale zároveň přispět i ke zvýšení bezpečnosti České republiky.

Zde se pokusím, nebo zde budu i řekněme trošku kritický, nebo respektive bych byl za mě osobně velmi rád, pokud by se nám podařilo dotáhnout ještě jednu věc, a to je schválení nové státní energetické koncepce, jejíž přijetí závisí na několika věcech, ale každopádně v současné době máme k dispozici už tolik objemu dat a řekněme vstupních vkladů, abychom mohli jasně hledat shodu na tom, jak by měla státní energetická koncepce do budoucna vypadat, že by podle mého názoru měla primárně stát na jádru v kombinaci s obnovitelnými zdroji energie. Velkou roli určitě bude hrát plyn v následujících několika dekádách a na ten jsme taky reagovali právě projednáním a přijetím takzvaného Lex plynu, který Sněmovna projednala.

Velmi důležitou věcí, kterou bych chtěl zmínit, je právě zmíněná otázka energetické bezpečnosti. Česká republika dnes může hrdě prohlásit, že není vydíratelná Ruskem. To, že se nám stále některé typy surovin do Evropy obecně dostávají různými kanály, je samozřejmě věc jedna a pokud Evropa jako taková nepřijme nějaký společný postup, jakým způsobem sankcionovat dovoz energetických ruských surovin, tak ta cesta se bude hledat velmi těžko, ale důležité je, že jsme, zrealizovali tak zásadní infrastrukturní a jiné projekty, že můžeme dneska opravdu velmi hrdě říci, že Česká republika není Ruskem vydíratelná, ať z pohledu zásobování ropou, modernizace ropovodu Tal plus, tak nákup LNG terminálů, tak plynárenské infrastruktury. Aktuálně už naše jaderné bloky běží na neruských zdrojích paliva, máme zde i určitou diverzifikaci jak ve francouzských, tak ve francouzský dodávkách fermatomu nebo například Westinghousu a pokud vše půjde podle plánu, a já věřím, že ano z pohledu dalších jaderných zdrojů, tak se nám potom otevírají další možnosti.

Velmi důležitý je projekt Dukovan. Projekt, ve který mnozí nevěřili, ale projekt, kde jsme dnes v situaci, že máme podepsaný EPC kontrakt, který jasně říká, za jakých podmínek, jakých finančních a jakých záručních podmínek a tak dále, tak budou v následujících zhruba 15 letech vybudovány nové jaderné bloky, bez kterých se právě česká energetika, české hospodářství a nebo i bezpečné dodávky prostě neobejdou s jasnou deklarací, ale nejenom pouhou deklarací, ale s jasnou road mapou, jakým způsobem bude zapojen český průmysl, a to nejenom z pohledu 30 % aktuálního stavu, kdy je podepsané EPC kontrakt, ale jasné road mapy, jak dosáhnut 60 %. A já sám za sebe se absolutně nebojím toho, že by toho nemělo být dosaženo.

S ohledem na to, v jakém stavu ten projekt je aktuálně projekčně připraven, tak už těch prvotních 30 % vstupu je opravdu velmi velmi dobré číslo.***