Neautorizováno!
(18.10 hodin)
(pokračuje Karel Havlíček)
A přišla nová vláda, začátek roku 2022. První, co udělala, shodila celý nový stavební zákon. Zde za tímhletím pultíkem stáli poslanci, ať už to byl Ivan Bartoš, ať už to byl Martin Kupka, ať už to byl pan bývalý kolega Lochman, dnes senátor, bylo zde mnoho a mnoho zastánců toho, že je třeba připravit úplně nový stavební zákon, ačkoliv se jednalo o stavební zákon, který byl před pár měsíci v té době schválen a odsouhlasen. No, varovali jsme před tím, že to nedopadne. Nicméně to je realita, měli jste majoritu ve Sněmovně, prosadili jste si to. Digitalizaci si vzal pod sebe nově ustanovený ministr a vicepremiér Ivan Bartoš.
Logicky se tím pádem všechno časově posunulo, protože s tím, že se vytváří nový zákon, nový systém digitalizace a tak dále, je jasné, že dojde ke zpoždění. Nejdřív to byl rok, později dva, a pak už všichni víme, jak to pokračovalo.
Můžete říct: ale vždyť vy jste na tom novém stavebním zákonu, myslím tím novém stavebním zákonu, který připravovala tato vláda, myslím tím vláda Petra Fialy, vlastně spolupracovali. A já říkám: Ano, co nám taky jiného zbývalo, než na tom spolupracovat? My jsme byli přesvědčeni, že ten zákon je horší, protože jste změnili tu centralizaci, tu státní stavební správu, ale na druhou stranu my jsme věděli, že se musí připravit nový stavební zákon, všichni po tom volali. V dané chvíli pro nás menším zlem bylo s vámi alespoň částečně spolupracovat a pokusit se nějak ten zákon ještě dostat do nějaké jakžtakž přijatelné míry, než tedy tady obstruovat a tvrdit, že žádný zákon nevznikne. V tomhletom nejsme sebevrazi. Takže vyčítali jsme vám to, ale po pravdě řečeno, změna toho zákona, i když jsme s tím nebyli úplně komfortní, nebyla tím největším zlem.
Jak se později ukázalo, to byla chybná úvaha z vaší strany, myslím tím ze strany pětikoalice, vytvořit opět nový zákon, ale musím korektně říct, to nebylo systémové selhání - je to otázka názoru. My tvrdíme, že lepší je centrální správa, vy tvrdíte, že ne, prosadili jste si to, respektujme to. To je demokracie, a po pravdě řečeno, za to bychom vás úplně nepranýřovali, za to bychom vás přiměřeným způsobem kritizovali. Systémové selhání nastalo až ve fázi digitalizace, kterou měl na starosti kompletně vicepremiér Bartoš.
Takže zpátky: udělal se nový stavební zákon, říkejme II, ten, který si tady prosadila Fialova vláda, nakonec jsme ho podpořili, po pravdě řečeno, když už jsme tedy na něm spolupracovali, tak říkám, menší zlo jsme podpořili.
A zajímavá je jedna věc. Já tady tu vsuvku musím udělat, já jsem byl, je to čtrnáct dní, na setkání, bylo tam přibližně - odhaduju - 200, 300 stavebníků, projektantů, developerů, prostě odborná obec, která vás, vážení členové pětikoalice, varovala před tím, ať to nespouštíte a tak dále, a tak se sedělo, diskutovalo se nad tím průšvihem, každý tam k tomu něco řekl, ale proč to říkám? Vystoupil tam poradce pana premiéra pan Křeček, a ten tedy, když promluvil, opravdu spadla brada úplně všem, protože on řekl - teď to jenom zjednoduším, zkrátím: No, měli bychom v každém případě vytvořit stavební zákon takový, kdy se bude na jednotlivých úřadech rozhodovat podle stejného metru, a mělo by to být centralizované. Jinými slovy, on vlastně tvrdí, poradce pana premiéra, že vlastně ta správná cesta byla ta, kterou my jsme měli připravenu. Já tady nevím, co v té době radil panu premiérovi, jestli u toho vůbec byl, nebo nebyl, ale jestliže vám člověk, který je blízký panu premiérovi, po třech a půl letech trápení, když je zjevné, že jsou tady škody v desítkách miliard korun, že se to totálně dodrbalo, řekne, že se to vlastně mělo dělat podle centralizace nebo podle tedy toho centrálního stavebního úřadu, no, tak to vám tedy opravdu jaksi ta brada musí spadnout. Nevím, kdo s kým, jak v té vládě komunikoval, o čem pan premiér věděl, nebo nevěděl, ale tohleto považuju za něco naprosto neuvěřitelného.
Ale pojďme zpátky k té digitalizaci - já jsem považoval za férové toto říct - pojďme od Křečka zpátky k panu Bartošovi. Je důležité ještě říct, že za nás byly vypsány takzvané soutěžní dialogy na digitalizaci, na ten náš původní stavební zákon. Ano, došlo k vytvoření řekněme tedy revolučního systému a odhadovalo se, že ta digitalizace, vytvoření toho systému, bude stát stovky milionů korun. V nějaké horní hranici jsme se bavili o tom, to je pravda, někde 1,5 až 1,6 miliardy korun, ale to byl odhad, protože samozřejmě, a to je důležité říct, cena se nevěděla, ta by vzešla až z těch výběrových řízení, na té soutěži záleželo. Já jsem netušil, jestli to bude 600 milionů, 500, 1,3 až 1,4, to by záleželo na tom, jak se to samozřejmě bude soutěžit. Já to říkám důrazně, protože poté se samozřejmě kolem toho hodně diskutovalo. Nicméně Pirát Ivan Bartoš to označil za přehnané, že se vyhazují stamiliony korun, a rozhodl se vytvořit systém, dobře poslouchejte, za pár desítek milionů korun. Možná si za to vzpomínáte: Za 30 milionů to tady vytvoříme, bude to všechno skvěle fungovat.
Každý, kdo kdy něco takového v menší míře zajišťoval, věděl, že to je úplný nesmysl, to se za 30 milionů nedalo udělat, to bylo prachsprostě smyšlené, vymyšlené. A tady už se začala ukazovat neuvěřitelná nekompetence, protože pokud tomuhle někdo věřil, bylo jasné, že to nemůže nikdy dopadnout dobře. To není obhajoba toho, jestli se to mělo stát 1,2 nebo 700 milionů korun, já nevím, ale za 30 milionů korun nemůže vzniknout nikdy takhle náročný robustní systém, který měl sloužit všem stavebníkům, stavebním úřadům a tak dále, to bylo naprosto nesmyslné. Varovali jsme, že to nedopadne dobře.
Nicméně pokračovalo se v tom dál s tím, že se pan ministr, respektive Ministerstvo pro místní rozvoj, dostalo velmi záhy do konfliktu s ÚOHSem, který nejprve zakázal plnění smlouvy s firmou InQool, která měla dodávat právě část toho systému, a pak později to ÚOHS zrušil, zrušil pokus ministerstva zadat vlastně té samé firmě zakázku napřímo bez výběrového řízení. To byl další signál, že něco není v pořádku. A tento, podtrhuji, nezákonný krok ministerstva, který tedy, jak říkám, ÚOHS musel následně zrušit, výrazně zkomplikoval a prodloužil celý vývoj systému. A co je podstatné, audit, o kterém tady hovořím, dal ÚOHSu za pravdu, jinými slovy, že Ministerstvo pro místní rozvoj zahájilo výběrové řízení s cílem dát zakázku právě firmě InQool bez uveřejnění neoprávněně.
Nicméně mezitím se pokračovalo dál ve spanilé jízdě Ivana Bartoše, protože auditní zpráva odhalila další závažná selhání v průběhu toho zavádění, zejména v projektovém řízení a potom v personálním zajištění celé digitalizace.
Zlomový okamžik, a to je důležité říct, kdo si přečetl ten audit - má to skoro tři sta stránek - byl duben 2022. Ano, dobře slyšíte, duben 2022, to znamená čtyři měsíce od doby, kdy vláda se rozhodla zdestruovat stavební zákon a jít svoji vlastní cestou. V té době byl totiž rozpuštěn celý projektový tým a řídící výbor celé digitalizace, čímž tedy projekt přišel zcela zjevně o tu koordinační strukturu, a to uprostřed příprav, doslova a do písmene. Na stranách 37 až 45 toho auditu, té popravy, stojí vyjádření Radmily Outlé, paní ředitelky odboru projektového řízení. To vyjádření bylo z 11. 3. 2025, ale ona se odkazuje právě na to jaro 2022, kdy tvrdí, že je nutné - ten audit - za zlomový okamžik považovat duben 2022, kdy byl projektový tým i řídící výbor rozpuštěn. Ředitelka opakovaně žádala o sestavení nového týmu i řídícího výboru. Asi si tipnete, jak žádala: bezvýsledně. ***
