(pokračuje Karla Maříková)
Místo aby stát investoval do posílení veřejného systému, otvírá se cesta pro ziskový sektor, který bude profitovat z nerovností a rozdílů mezi pacienty. Ti, kdo si komerční připojištění nebudou moci dovolit, zůstanou odkázáni na základní péči, zatímco ostatní si zaplatí vyšší standard. Výsledkem nebude kvalitnější zdravotnictví pro všechny, ale jenom pro vyvolené, a k tomu by veřejná zdravotní péče nikdy neměla směřovat.
Návrh pana ministra Válka a paní poslankyně Zdenky Němečkové se tváří jako krok směrem k větší svobodě a kvalitě péče, ve skutečnosti však otevírá dveře k postupné komercializaci zdravotnictví, která může mít zásadní negativní dopady na rovnost, dostupnost a kvalitu zdravotní péče pro všechny. Zdravotnictví by mělo být službou založenou na solidaritě, odbornosti a rovnosti, nikoliv na tržních principech. Jakmile jednou toto prolomíme, nebude cesty zpět.
A proto apeluji na všechny poslance, aby tento návrh nepodpořili, protože potřebujeme zdravotnictví, které chrání všechny, a nejen ty, kteří si za to mohou zaplatit.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. V tuto chvíli pan kolega Brázdil s faktickou poznámkou. Vaše dvě minuty, pane poslanče.
Poslanec Milan Brázdil: Děkuji. Děkuji za slovo. Možná kdyby teď někdo seděl u televize a poslouchal to, tak si řekne: Jejda, a to jako já si nebudu moct už teď zaplatit za pokoj sám pro sebe, za jiné jídlo, za barevnou televizi? To ne, prosím. Jenom abyste si uvědomili, tady se jedná o péči, tedy něco, co by mělo být vždy nabídnuto každému z nás, to nejlepší. Ale ty hotelové věci, ty hotelové služby, ty samozřejmě, pokud na to máte a chcete mít jinou stravu, chcete mít pokoj sám bez dalšího pacienta, tam tohleto se toho netýká.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. V tuto chvíli pan poslanec Síla, který je přihlášen v rozpravě. Vážený pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, tady tato novela zákona (č.) 48 je velmi důležitý a přelomový vlastně zákon. Jde o zrušení, jak už tady bylo jednou řečeno, takzvaného paragrafu Fišerové, to znamená ustanovení nadstandardu a standardu, přičemž tento zákon nebo tato novela v žádném případě nedefinuje, co je to standard a co je to nadstandard, a to je základní problém celé té novely.
My si musíme totiž uvědomit, že existuje ve zdravotnictví, jak říkala moje předřečnice, jakási equita, to znamená, musíme se rozhodnout my všichni, uvědomit si, jestli je zdraví jako takové komodita, s kterou se dá obchodovat, to znamená, jestli můžu prodávat a nakupovat něco, o čem já nemám vlastně sebemenší ponětí, co kupuju nebo co platím. Existují takzvané informované souhlasy. Informovaný souhlas je sice moc krásná věc, ale každý z nás lékařů, kteří popisujeme ty informované souhlasy, ví, že to v žádném případě nevyskytuje nebo neposkytuje nebo nezachycuje veškerou problematiku dané diagnózy nebo daného problému, který se řeší. Problematika informovaných souhlasů je velmi složitá, je to právní záležitost a dělá se to jenom proto, aby to zdravotnické zařízení bylo jakýmsi způsobem chráněno. Ale když se zeptáte právníků, zjistíte, že vlastně zdravotnické zařízení není chráněno, protože není možno uvést do informovaného souhlasu všecky možnosti nebo všecky problémy, všecky možné komplikace, všecky možné konsekvence, které přináší zdravotní výkon.
Je to problém rozhodnout, zda je zdravotní péče komerční služba jako třeba kadeřnictví, pedikúra nebo opravárenství aut tak, aby se daly uzavírat smlouvy o prodeji a koupi. To je zásadní problém ve zdravotnictví.
Druhý zásadní problém ve zdravotnictví je stanovit, když už by k tomu došlo, že by byla část zdravotní péče komercionalizovaná, rozhodnout, co je to ten standard a nadstandard, to znamená, co jsou zdravotní pojišťovny povinny hradit ze všeobecného zdravotního pojištění a co už nejsou povinny hradit ze zdravotního pojištění. Ten základní problém třeba tady tato novela vůbec neřeší. To znamená, že zdravotní pojišťovny se na příští rok mohou rozhodnout, že nebudou hradit třeba žlučník, operaci žlučníku, že si to budou hradit pacienti sami. To tam prostě není nijak limitováno, tady tento problém. Vyhlásí, že to je nadstandard, operace žlučníku, a budete si to platit sami. Tak to funguje. Tato novela je takhle zmršená, s odpuštěním, jo?
To znamená, já osobně si myslím, že by se mělo ze zásady, zásadně by se tady tento zákon měl celý přepracovat, měl by se vrátit do druhého čtení a kompletně tam zrušit řadu věcí.
A já vám řeknu konkrétní příklady, co jsem si jenom tak vypíchl pár příkladů, které by se měly nebo které jsou vyloženě prokorupční a které jsou příčinou, proč nejsou ve zdravotnictví peníze, proč jsou uměle různými penězovody vytahovány peníze ze zdravotního systému, a potom není na zdravotní péči, není na prostředky, není na léky, není na nic, není na platy zdravotníků, a to je celý problém zdravotnictví. A ten problém zdravotnictví funguje už od devadesátých let, kdy se rozhodly ODS a TOP 09, nebo tenkrát to byla Unie svobody nebo která to byla strana, že zprivatizují zdravotnictví, a domluvil se tenkrát ministr financí s prezidentem stomatologické komory, že ustanoví stomatologii jako pilotní projekt, který nám ukáže, jak budou lidi reagovat na to, že čtyřicet let nemuseli platit za zdravotnictví vůbec nic, a najednou by měli za něco platit. Od devadesátých let, kdy bylo hrazeno ze zdravotního pojištění 92 procent všech výkonů, jsme došli dneska do té polohy, že je ve stomatologii hrazeno ani ne 20 procent výkonů, zbytek si musí doplácet pacient. Mimochodem, toto je jedna ze zásadních nebo z hlavních příčin nedostatku zubařů v regionech, které jsou strukturálně postiženy. Je to základní problém našeho zdravotnictví - privatizace a komercionalizace zdravotnictví, která má zrušit dosavadní dobře fungující solidární systém, který funguje padesát, šedesát let a funguje dobře.
Tento problém nebo tady tuto snahu o zavedení nadstandardu, to není první snaha ODS, to už se vedlo v devadesátých letech. Potom to vedl Julínek v prvním desetiletí tohoto století, potom to vedl ministr Heger v druhém desetiletí a teďka to máme zase tady na pořadu dne.
Ale co bych chtěl zdůraznit jako několik bodů, pro které to nelze schválit a pro které se to musí přepracovat. Základním důvodem, proč je možnost vyvádět peníze ze zdravotnictví a proč je možno platit některým privátním zařízením podstatně vyšší částky za některé výkony než jiným zdravotnickým zařízením, je § 17 tohoto zákona nebo této novely, odst. 5, který říká, že je možno uzavřít smlouvu - pokud se nedohodnou poskytovatel a zdravotní pojišťovna, tato smlouva může být uzavřena takzvaně jinak. Ta věta tam je. Co to znamená? To slovo "jinak" znamená velmi prokorupční potenciál pro majitele zdravotnického privátního zařízení, které vezme kufr peněz - já neříkám, že to tak chodí, ale ta možnost tu je - vezme kufr peněz, zajde za ředitelem zdravotní pojišťovny a domluví se s ním, že mu nasmlouvá třeba 200 vyšetření magnetické rezonance za měsíc oproti státnímu zařízení, kde ten ředitel nemá ten kufr peněz, a tomu nasmlouvá 100 vyšetření magnetické rezonance. A to je důvod, proč jsou dlouhé objednací doby na různá vyšetření, na různé výkony a tak dál, proč v privátních zařízeních jsou kratší termíny na objednání těchto vyšetření. ***
