(10.30 hodin)
(pokračuje Jurečka)
A když jste mluvil tak pěkně o té slevě na poplatníka nebo o slevách na děti, tak se podívejte do historie, kdy ta sleva byla zavedena, kdo v té vládě tenkrát byl a kdo to měl v programu jako svou prioritu. Byla to KDU-ČSL, pro nás to byly dlouhodobé priority - zavádění slevy na poplatníka, manžela, manželku a zvyšování slev na děti. A to je koncept, který přináší úspěchy. Podívejte se, Česká republika za posledních deset let dokázala výrazně zvýšit porodnost, protože má smysl podporovat ekonomicky situaci rodin, aby mohly investovat do výchovy svých dětí. Takže prosím pěkně, nepoužívejte tady nepravdivé argumenty, že my ve vládách, v kterých jsme byli, jsme nepamatovali na rodiny, na pracující lidi, na pracující rodiče, na středně- a nízkopříjmové skupiny obyvatel, protože to není pravda!
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Faktickou poznámkou bude reagovat pan předseda Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, vážený pane předsedající. Členové vlády, paní a pánové, já musím reagovat. Buď se tady budeme bavit o tom, jak to budeme do budoucna dělat, anebo se tady budeme bavit o tom, co tady bylo. Já jsem se na ničem takovém, o čem tady mluvil pan kolega Jurečka, nepodílel, on také ne, přestože jeho politická strana byla součástí Národní fronty. Tak toho buď nechte, anebo se bavme o tom, že budeme tady řešit minulost.
Já jsem myslel, že daně řeší tu naši budoucnost, proto jsem apeloval v závěru svého projevu právě na to, že chci vidět ten sedmiletý plán na stabilizaci veřejných financí, který odhlasovala tahle Sněmovna. Ale můžeme samozřejmě, pane předsedo Jurečko prostřednictvím předsedajícího, diskutovat i buď o velkém kompromisu, tak jak ho navrhoval bývalý předseda křesťanských demokratů v Itálii, anebo můžeme také řešit ten trvalý konflikt, který mezi sebou ideologicky máme. Ale já si myslím, že tady stojíme kvůli něčemu úplně jinému, kvůli tomu, co zajímá občany České republiky zítra, pozítří, za rok a za těch dalších pět let.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan předseda Marian Jurečka s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, pane předsedo, já bych sem vůbec nešel, kdybyste o té minulosti nemluvil vy. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní následuje vystoupení s přednostním právem, místopředseda vlády, ministr vnitra Jan Hamáček. Prosím, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, pokud jsem dobře slyšel, tak pan předseda Jurečka říkal, já budu stručný, protože je před Vánocemi. Tak nějak to bylo. A já si myslím, že to je symptomatické, že v České republice probíráme takto zásadní daňovou reformu tak, že všichni musíme být struční, protože je před Vánocemi. Místo toho, abychom debatovali v detailu, co to v naší zemi udělá a jaké to bude mít dopady nejen na nás, ale možná i na tu minimálně další generaci, která přijde po nás, tak musíme být struční, protože je před Vánocemi. A přitom to rozhodnutí, které tady dnes uděláme, opravdu ovlivní budoucnost České republiky. A z mého pohledu je to do jisté míry boj a souboj o charakter našeho státu a o to, jaká bude Česká republika v těch následujících ne dvou letech, protože tady přece nikdo nevěří tomu, že přijde nějaká vláda, vyhraje volby, vyhraje volby nějaká politická strana a přijde vláda a první, co udělá, že zvedne lidem daně. To asi úplně realistické není. To znamená, oproti slibu, který byl dán prezidentovi republiky, to není na dva roky, je to na dlouho, je to de facto na tak dlouho, až někdo buď sebere tu odvahu a ty daně zvedne, anebo až ten stát se dostane do takových existenčních problémů, že to prostě ta budoucí vláda některá udělat bude muset.
A já si myslím, že si ne úplně uvědomujeme závažnost tohoto rozhodnutí. Ono to vypadá hezky, tak samozřejmě kdo by nechtěl lidem snížit daně? Kdybychom udělali referendum, určitě spousta lidí by byla pro, aby se daně snížily. Ono samozřejmě s těmito otázkami je potřeba být opatrný, proto pokud vím, tak není stát na světě, který dává daňové otázky do referenda, protože by se mohlo stát, že někdo navrhne zrušit daně a ono to náhodou projde.
A bohužel ta debata je v této rovině, není v rovině odborné, respektive ta odborná debata jde úplně bokem. Já když poslouchám odborníky, ekonomy - naposledy paní Horská z raiffky vystoupila z toho vládního výboru, nebo z toho odborného výboru, protože řekla, že už to prostě nedává smysl - tak všichni odborníci říkají, že to, co máme dneska na stole, neplní ten základní účel, kvůli kterému to bylo děláno, to znamená, aby lidem zůstalo víc peněz a lidé to utratili, a podpořili tak spotřebu. Protože kdyby tomu tak mělo být, tak by to bylo obráceně a to, co Senát vyhodil, by tam zůstalo, to znamená masivní navýšení slevy na poplatníka, nebo té základní částky, protože to je spravedlivé, to je pro všechny stejně, a ti lidé by to opravdu, zejména ti nízkopříjmoví, kteří by byli takto razantně podpořeni, tak by to opravdu dali do spotřeby. To, co je tam navrženo, to znamená ty posuny s daněmi, no tak proto, abyste mohli dát někomu, kdo má nízký plat, tisícovku, tak všichni my tady dostaneme 10 tisíc.
Já chápu, že se nám to může líbit, ale doufám, že to není důvod, proč někdo pro tento návrh zákona hlasuje. Je to prostě nespravedlivé. Je to nespravedlivé, ti bohatší dostanou desetkrát tolik a samozřejmě, že to neutratí. Možná si koupí jeden z deseti nový mercedes, ale ti ostatní to buď uloží do banky, takže banky budou spokojené, anebo to nějakým způsobem také odloží, každopádně nepůjdou to hned utratit. Takže ten celý koncept toho nesplňuje zadání.
Ta cena je strašlivá. Původní cena byla v tom návrhu pana premiéra asi 90 miliard, potom se to tedy vyšplhalo tím nočním hlasováním asi na 140 a Senát to tak nějak zkorigoval, že vzal těch 90 původních a přidal k tomu kompenzace, protože nechtěl obrat kraje a obce, tak to přehodil na stát s tím, že ten stát si půjčí. Abychom mohli dát tedy těm méně příjmovým tisícovku a nám všem tady v sále 10 tisíc měsíčně, tak si ten stát půjčí. To je z mého pohledu úplně šílený přístup, ale dobře, evidentně je pro to tady v Poslanecké sněmovně většina.
Ale to není všechno, proč říkám, že to je souboj o charakter toho státu. Tak samozřejmě pravice bude říkat, že je potřeba minimální stát, co nejmenší, co nejslabší, co nejvíce peněz občanům, levice bude říkat, my chceme silný stát, aby byl robustní a mohl ty peníze přerozdělovat a vyrovnávat rozdíly, je to legitimní pravolevý střet. Ale ten se tady dlouho nevedl, protože samozřejmě v Poslanecké sněmovně je celá řada nových hnutí, která se ještě hledají, a najednou vlastně de facto během dvou měsíců tady totálně změníme a překopeme charakter České republiky. Ona Česká republika nikdy nebyla silným státem. Já si pamatuji, v devadesátých letech vycházela různá doporučení, já si pamatuji jednu knížku od Friedrich-Ebert-Stiftung, která říkala, že ta střední Evropa je region, kde jsou hard budgets and soft states, to znamená tvrdé rozpočty a slabé státy. A to v těch devadesátých letech bylo populární, pak to samozřejmě vedlo k různým problémům a změnám. Já jsem myslel, že už jsme se poučili, že už nechceme hard budgets and soft states. A tohleto je cesta k soft state.
A ve chvíli, kdy tady řešíme pandemii koronaviru, kdy tady každý den vystupuje někdo s žádostí o kompenzace, si kladu otázku, jak takovouto situaci zvládne silný stát a jak takovouto situaci zvládne slabý stát. Tak pokud se podíváme, a všichni nám předhazují Německo, tak Německo je samozřejmě silný stát, ale taky se podívejte na to, jakým způsobem funguje zdanění v Německu, jak díky odpovědné politice posledních vlád si byli schopni vytvořit rezervy, protože je mají z čeho vytvářet, protože mají podstatně vyšší zdanění, no a pak Německo bylo schopné naházet nebo nasypat do ekonomiky obrovské množství peněz a svoje občany a svoje podnikatele podpořit. No ale když není kde brát a ten stát je slabý a nemá žádné peníze, tak asi moc pomáhat nemůže. A to už se vůbec nebavím o tom - a toto je jenom ve vztahu ke koronaviru - už se vůbec nebavím o tom, co to bude znamenat do budoucna, co to bude znamenat pro naše zdravotnictví, co to bude znamenat pro naše sociální služby, bezpečnost, školství, výzkum, vědu, vývoj. ***
