(10.10 hodin)
Poslanec Ivan Adamec: Ano, děkuji, pane předsedající. Přiznám se, že už jsem to vzdal, protože kolega Luzar si nedá říct, nedá říct a nedá říct. Ale je to samozřejmě trochu jinak. A když tady pan poslanec Faltýnek mluvil o tom, jak privatizovali, to vlastně byla privatizace, to nebyl prodej bytů nájemníkům, tak to byla podle mě ta správná cesta. Dneska by vás skutečně, pane kolego prostřednictvím, zavřeli, protože tady platí evropské právo a cena obvyklá dneska je taková meta, která brání jakékoli privatizaci.
Ale když už tady mluvil pan kolega bývalý primátor Brna Onderka o tom, jak privatizovali v Brně bytový fond, tak bych chtěl říct, že já mám taky dlouhou paměť. A na radnici jsem vlastně od roku 1994. Tak mu řeknu, když jsme my privatizovali bytový fond v té podobě, jak tady mluvil pan poslanec Faltýnek, tak tehdy pro to hlasovala nejenom Občanská demokratická strana, Česká sociálně demokratická strana, ale i Komunistická strana Čech a Moravy všemi hlasy. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Předseda PSP Radek Vondráček: To jsou všechny faktické poznámky v tuto chvíli. Z místa se přihlásil pan poslanec Skopeček a poté paní poslankyně Kovářová.
Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo. Trpělivě jsem čekal, přestože mě svrběl jazyk a prst, abych zmáčkl tlačítko a také se vyjádřil. Nicméně já zrušení daně z nabytí nemovitosti samozřejmě vítám. Vnímám to jako ulehčení cesty k vlastnickému bydlení. Tady se trošku vrátím k debatě, která tady běžela během faktických.
Já si skutečně myslím, že vlastnictví vede k odpovědnosti, k péči o svůj majetek a jeho okolí a že to zrušení daně z nabytí nemovitosti nebude mít jenom čistě pozitivní ekonomický efekt, ale že bude mít i pozitivní společenské důsledky, protože prostě vlastnické bydlení je motivace k němu, vede ve výsledku k tomu, že žijeme v hezčím světě, že žijeme v hezčích městech. A privatizace bytového fondu byla podle mě jedna z velmi důležitých pozitivních součástí transformace v 90. letech, kdy tady poprvé vznikla poměrně silná vrstva vlastníků, kteří do té doby nemohli vlastnit de facto nic.
A já se příliš nedivím prostřednictvím pana předsedajícího ani kolegovi Dolínkovi, ani kolegovi Luzarovi, že je tak strašně štve, že lidé získali majetek, protože on ten majetek také vede k tomu, že se lidé stávají více nezávislí na státu, více nezávislí na jakýchkoli dávkách a libovůli zejména levicových socialistických politiků, kteří by tak rádi měli lidi v hrsti a ovládali je. Vlastnické bydlení dává lidem samozřejmě větší svobodu. A to tak hrozně štve naše levicové politiky.
Proto vítám zrušení daně z nabytí nemovitosti. Bude motivovat si pořizovat vlastní bydlení, ulehčovat tuto cestu. Jenom mě mrzí, že jak to tak u této vlády bývá, že zatímco v jedné kapse chce lidem peníze nechat, to znamená zruší daň z nabytí nemovitosti, tak ale zároveň si z druhé kapsy stejného člověka chce další peníze vzít, a to prostřednictvím zrušení odpočtu úroků ze základu daně. Je to takový ten styl: dáváme vám slevu, ale nechceme ji zadarmo. Nějak si tu slevu, milí občané, zaplaťte.
Chtěl bych vyzvat ctěnou Poslaneckou sněmovnu, aby skutečně pokud chce podpořit snazší cestu k vlastnickému bydlení - a samozřejmě nikdo si nenalhává, že to je jeden drobný kamínek do té mozaiky, že dostupnost bydlení to nevyřeší, že je potřeba především deregulovat stavební legislativu a územní plánování. Ale určitě neplatí ten tradiční recept levicových politiků, to znamená co nejvíce zregulovat trh, zmrazit trh, de facto znemožnit výstavbu, a pak to řešit jejich levicovými recepty. Takto se určitě k dostupnému bydlení nedostaneme. K dostupnému bydlení se dostaneme, když zvýšíme nabídku bytů, když zjednodušíme stavební legislativu tak, aby se v České republice více stavělo a bylo v nabídce více bytů, což samozřejmě povede i k nižší ceně a vlastní bydlení si bude moci dovolit větší skupina našich spoluobčanů.
Takže prosím, paní ministryně, nenabízejte slevu za to, že si ji lidé budou muset koupit jiným výdajem, tím, že jim skončí možnost odečítat si úroky z hypoték. Když jim chcete nechat v jedné kapse peníze prostřednictvím zrušení daně z nabytí nemovitosti, tak jim je zároveň netahejte z kapsy jiné.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Také vám děkuji. Jedna faktická poznámka - pan poslanec Dolínek.
Poslanec Petr Dolínek: Pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího, divím se, že tady nevystoupí paní starostka Černochová. A teď to není jako negativně, to není, že byste se musela vyjadřovat. Ale minimálně Praha 2 je přesně svědkem toho, jak to vypadá, když si někdo koupí činžovní dům, nestará se o něj 20 let a nikdo nemá sílu na to s tím italským majitelem něco udělat, aby se o ten dům staral. Jsou to vybydlené domy. Teď už to naštěstí není tak hrozné, jako to bývalo. Ale vybydlené domy, rozpadající se domy, všechno. To znamená, soukromé vlastnictví není automaticky lepší vlastnictví. Já si myslím, že je dobré to, co zaznělo od pana kolegy Faltýnka a dalších. Ten mix. Ten mix je hrozně důležitý. Máte něco soukromého, něco máte nájemního, něco máte družstevního. A ten mix dělá kvalitu toho života ve městě. Ne to, že všechno jenom narvete někomu, kdo se o to notabene nestará.
A opravdu jděte do ulic Prahy 2 a poznáte, který dům si kdo koupil. Popravdě velmi známá ulice v Praze je Provaznická. Jděte se tam podívat. To je sedm rozpadlých baráků u výstupu na Můstku. A je to jenom proto, že někdo se o to nestará a někdo tam nechává desítky bytů ladem ležet jenom proto, že je pro něj levnější se o to nestarat.
Takže prosím, nemějme tady to dogma, že co je soukromé, je dobré. Já si myslím, že ten mix je správně. Já mám velmi dobrou náladu dneska z toho, že jsme se shodli, že kdo si kupuje byt, nemá mít postižení další, to je ta daň. To si myslím, že je pozitivum dnešního dne. A to dál, si myslím, že Honza Birke, a opakuji to znova, zde otevře díky svému návrhu, který předloží ve čtvrtek, a budeme zde mít v září a v říjnu prostor, abychom se bavili, jestli jsme schopni naplnit to B, a aby mohli bydlet i ti, kteří na to dodnes nemají. Děkuju.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Mám zde dvě faktické poznámky, které chtějí reagovat - pan předseda Stanjura, poté pan poslanec Václav Klaus. A pan poslanec Skopeček se hlásil také k faktické? Dobře, tak po panu Klausovi.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak já bych chtěl poprosit pana kolegu Dolínka, abychom se věnovali tomu, co vlastně projednáváme. Každý z nás žije v nějakém městě a mohli bychom tady jeden za druhým chodit a říkat příklady toho města, co se privatizovalo, co se neprivatizovalo, co se povedlo, co se nepovedlo. Ale to jsem už říkal. Kdybychom tady měli návrh zákona, který by určoval, že musí být jenom soukromé vlastnictví, nebo takové, tak tu jeho připomínku plně chápu. Ale bavíme se o zrušení daně z nabytí nemovitosti. A prosím všechny, aby si své dobré nebo špatné příklady ze svých měst nechali na komunální politiku. Komunální volby budou až 2022, tak je trochu brzo dělat kampaň. Kraje nic nestavějí, ta kampaň je blízko, ale pokud vím, tak kraje žádné byty nestavějí, nemají v kompetenci bydlení na rozdíl od měst a obcí. Tak se držme merita věci, protože každý z nás může přijít a říkat, kdo pro to hlasoval v tom městě, jak to dopadlo, kolik baráků je hezkých, kolik je škaredých. Ale nemá to žádný smysl a žádnou souvislost s tím návrhem zákona.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další faktická poznámka, pan poslanec Klaus, poté pan poslanec Skopeček.
Poslanec Václav Klaus: Dobrý den. Já jsem chtěl říci vlastně skoro to samé. Pane Dolínku, to, co je soukromé, je automaticky lepší. V tom se lišíme. Ale můžeme si o tom tady vyprávět hodiny a hodiny. Proto jste taky v jiné politické straně. Teď se věnujme zákonu o zrušení daně z nabytí nemovitosti. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan poslanec Skopeček, faktická poznámka.
Poslanec Jan Skopeček: Zareaguji na kolegu Dolínka vaším prostřednictvím. Já se na Prahu 2 nemusím dívat. Když pobývám v Praze během jednání Poslanecké sněmovny, tak bydlím na Praze 2. Vybral jsem si tuto čtvrť kvůli bezvadné paní starostce. Je to jedna z nejhezčích městských částí. (Poslankyně Černochová stojí u své lavice a pokyvuje hlavou. Smích v sále.) Ale o tom jsem mluvit nechtěl. Když nebydlím v Praze, tak bydlím v Malých Hořovicích, nebo v Menších Hořovicích, desetitisícových, kde také proběhla privatizace bytového fondu. Takže v obou městech můžeme vidět, a je to napříč Českou republikou, že tam, kde se zkrátka dostaly byty, které nevypadaly příliš dobře, do vlastnického bydlení, a přiznejme si, za velmi výhodných podmínek pro občany České republiky, tak ty byty zvýšily svoji kvalitu, lidé se o ně začali starat. To, jak vypadají dneska sídliště ať už v Praze, nebo na menších místech, je prostě neporovnatelné s tím, než ta privatizace proběhla. A samozřejmě ti lidé budou investovat pouze do majetku, který je jejich, a budou se starat více o majetek, který patří jim, který rozvíjejí a který třeba předají dalším generacím. ***