(18.50 hodin)
(pokračuje Jarošová)
V době, kdy se naše firmy potýkají s nedostatkem pracovníků, včetně těch s nejnižší možnou kvalifikací, je vyplácení dávky chronickým odmítačům práce neobhajitelné. Tyto peníze pak chybí v případě těch opravdu potřebných, jako jsou naši senioři, zdravotně postižení nebo rodiče samoživitelé. Často slýcháme z úst našich politiků, že do budoucna nebude dost peněz na důchody pro lidi, kteří celý život poctivě pracovali. A to je přesně ten příklad, kdy se ty peníze vyplácejí těm, kdo na ně nemají nárok.
Jsem přesvědčena, že novela zákona o hmotné nouzi, tak jak je předkládá hnutí SPD, přispěje k větší adresnosti a spravedlivějšímu vyplácení těm opravdu potřebným. Věřím, že napomůže i tomu navracet dlouhodobě nezaměstnané zpět do pracovního procesu. Nehledě na to, že tito rodiče budou dobrým příkladem pro jejich děti, které ve škole na dotaz, čím chtějí být, odpovídají, že chtějí být jako rodiče na úřadu práce.
Vážené dámy a pánové, ačkoliv není před volbami a neprobíhá žádná kampaň, kde mnohé strany slibují svým voličům nápravu zneužívání sociálních dávek, prosím vás o podporu tohoto zákona. Tímto gestem svým voličům dokážete, že to myslíte vážně. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Radek Koten a připraví se pan poslanec Jan Bauer. Prosím máte slovo.
Poslanec Radek Koten: Děkuji. Dámy a pánové, vážený pane předsedající, dovolte mi představit několik postřehů k novele zákona o pomoci v hmotné nouzi. Povinná školní docházka a povinná roční příprava na ni jsou jedním z těch základních nástrojů socializace dítěte a jeho integrace do společnosti, jeho ukotvení, a to hlavně z pohledu přípravy na budoucí vyšší studium nebo výkon nějaké kvalifikované profese. Současně není ospravedlnitelné vyplácet sociální dávky těm osobám, které neplní své zákonné povinnosti ve vztahu ke státu a zásadně ke svým dětem. Bojkotování školní docházky dlouhodobě způsobuje problémy ve vzdělávacím systému, a tím i nižší šance pro budoucí uplatnění dětí, které díky absencím nemají později v dospělosti šanci na samostatný a produktivní život a stávají se z nich opět příjemci sociálních dávek. Bohužel špatný příklad rodičů v tom hraje velmi významnou roli. Je tedy nutné, aby i ti byli nuceni přehodnotit svoje postoje, aby si osvojili pracovní návyky.
Tato změna je velmi potřebná, neboť současný stav bych přirovnal k pyramidovým hrám, a to z důvodu, že každých 15 let se díky štědré a neadresné státní podpoře zneužívání dávek právě počet vyplácených dávek z důvodu nárůstu populace zneužívajících zdvojnásobí. Náklady na rozpočet pro vyplácení těch dávek rostou samozřejmě ve stejném poměru. Tedy s výhledem na dalších třicet let je stávající systém prakticky i fakticky neudržitelný. Proto je nutné novelu zákona o hmotné nouzi přijmout a vytvořit tak podmínky pro budoucí generaci pracujících a zastavit naprosté drancování sociálního systému těmi, kdo ho pouze zneužívají, ale zároveň do něj ani korunou nepřispívají.
Doufám, že i tady z vládních řad pro tento zákon bude podpora, protože v případě, že nebude, tak ten systém jednoho krásného dne dojde a myslím si, že tohle tady nechce nikdo. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Jana Bauera a připraví se paní poslankyně Babišová.
Poslanec Jan Bauer: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Milé dámy a pánové, ono je už strašně málo času, tak mám skoro pocit, že bych vám raději měl popřát hezký večer. Ale já jsem tady měl připraveno několik dotazů a na to nesporně, když se podívám na ten časový rozvrh, určitě nedojde. Ale tak jenom pár poznámek. Chci říci, že určitě nebudu a nechci vystupovat jako advokát tohoto sněmovního tisku, ale i pod dojmem jednání výboru pro sociální politiku z minulého týdne si myslím, že ty argumenty se velmi podobají a jsou hodně podobné tomu, co jsme prožili minulý týden.
Mám tady první poznámku, ta je shodou okolností na vás, pane místopředsedo prostřednictvím vás. SPD přichází jako první s tím, aby se tento problém řešil. Já bych vás chtěl jenom upozornit, že určitě nejste první. My jsme přibližně před rokem předložili podobnou, i když ne možná tak rozsáhlou, novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi a možná jste zaznamenal, ten pracovní název se jmenuje třikrát a dost. My jsme chtěli řešit především ty v těch vyloučených lokalitách, kteří se opakovaně dopouštějí vážných přestupků. A možná jste zaznamenal, že i pod tímto návrhem byla podepsána vaše paní kolegyně Lucie Šafránková. Takže jste nebyli první a ten návrh tady byl předložen před rokem, a dokonce prošel přes první čtení.
Druhou poznámku, možná na konto pana kolegy Jirky Bláhy prostřednictvím pana předsedajícího. Všechny velké zákony má předkládat nejlépe ministerstvo, v tomto případě Ministerstvo práce a sociálních věcí. Já bych si to také velice přál. Ale řekněme si na rovinu, ani tak závažné věci, jako jsou liniové stavby a budování dálnic v České republice, se nerealizovaly a to zlepšení a urychlení se nerealizovalo přes vládní návrh. A my jsme dokonce museli tu 316 (?) dávat dohromady jako poslanecký návrh. A ono to vypovídá o schopnosti a kvalitě jednotlivých ministerstev vůbec ty velké věci řešit a předkládat do Sněmovny.
Další poznámku, tu mám pocit, že řekla paní ministryně. Je to těžké téma na jednoho člověka, je toho skoro až moc. Já tomu rozumím, že na bedra paní ministryně práce a sociálních věcí strana a vláda naložily opravdu velké úkoly, protože má na starost řešit důchodovou reformu, má na starost řešit financování sociálních služeb, balíček zaměstnanosti, prorodinnou politiku, a dokonce teď přichází s přídavkem na bydlení. Já tomu rozumím tak, že jak vláda, tak strana od vás očekávají hodně, ale ony bohužel žádné výsledky ani v jedné té oblasti, které jsem tady jmenoval, skutečně nejsou. A já si myslím, že to je ten hlavní důvod, proč se právě na půdě Sněmovny setkáváme s jednotlivými poslaneckými návrhy, ať už to byl náš návrh třikrát a dost, anebo teď návrh ze strany SPD, protože konkrétní ministerstvo není schopno nějaký ucelený návrh na změnu dané problematiky předložit.
U toho přídavku na bydlení bych chtěl, vážená paní ministryně, jenom říci prostřednictvím pana předsedajícího, že jsem se nejenom setkal s významným nesouhlasem ze strany některých skupin. Já jsem na začátku avizoval i na výboru pro sociální politiku, že mnohé ty věci jsou mi sympatické, ale chtěl bych vás upozornit, že při diskuzi s vašimi členy ze strany sociální demokracie jsem zjistil, že možná oni budou tou největší překážkou, protože oni s tímto návrhem mají velké problémy. A tam byste především měla hledat svoji podporu.
Poslední věc, kterou chci zmínit - já už jsem to tady také několikrát řekl - jsou tři čísla. Ministerstvo práce a sociálních věcí disponuje rozpočtem, to je ta kapitola 313, přibližně 686 miliard korun. Je to 44 % státního rozpočtu a z této kapitoly přibližně 94 % jsou mandatorní výdaje. A oproti loňskému roku ty mandatorní výdaje stouply přibližně o 9 %. Já to říkám z toho důvodu, že každý, a nemusí mít nějaké ekonomické vzdělání nebo Harvard, pochopí, že financování této kapitoly je dlouhodobě neudržitelné a že jedním z hlavních témat a hlavním úkolem Ministerstva práce by měla být revize těchto dávek. A my jsme k té revizi vyzývali jako opozice. Já mám pocit, že k revizi sociálních dávek vyzývala paní ministryně financí, a dokonce i pan premiér, a my jsme se do této chvíle žádné revize sociálních dávek nedočkali. Což si myslím, že je velký problém.
Druhý okruh, se kterým se potýkáme a se kterým souvisí tento sněmovní tisk, je, jakým způsobem je těch 686 miliard korun vlastně redistribuováno v rámci všech dávek. Uznávám, že významnou část tvoří důchody, a i to navýšení těch mandatorních výdajů tvoří důchody. Ale skutečně je to velké téma a my jsme vás opakovaně žádali, abyste se nad tou redistribucí, to znamená nad tím využíváním a alokací těch sociálních dávek, zamysleli. ***