(11.30 hodin)
(pokračuje Okamura)

Na ukázku mi dovolte další nesmysly. Ve vztahu k užívání informačních technologií dětmi GDPR zavádí povinnost, podle které bude souhlas se zpracováním u nezletilých dětí, převážně mladších 16 let, muset být poskytován se souhlasem jejich rodičů nebo zákonných zástupců. A jak se pozná, že při on-line vyjádření souhlasu se zpracováním osobních údajů za počítačem sedělo nezletilé dítě a souhlas se zpracováním osobních údajů opravdu dalo se souhlasem svých rodičů?

Samozřejmě nejvíc diskutovaným problémem jsou sankce. Vzhledem k chaotičnosti a nejasnosti zákona hrozí pokuty opravdu téměř každému i za byrokratické formality, které nikoho neohrožují. Bylo by dobré alespoň obcím a firmám garantovat, že sankce nebudou drakonické, a pro obce by měly být zrušeny nebo minimalizovány na maximum. Všichni víme, jak je těžké získat kvalitní starosty na kandidátky. Tento zákon je další důvod pro slušné lidi, aby se o veřejné věci raději nestarali.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Nyní prosím paní poslankyni Pekarovou.

 

Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Dobrý den, dámy a pánové, dovolte mi, abych řekla jenom několik stručných informací o našem postoji k tomuto návrhu zákona.

Obecně, když začnu tím, což už tedy tady také mnohokrát zaznělo, tak se domnívám, že opravdu je velmi tristní, že až dva roky poté, co víme, jak to nařízení zní, a víme, jak tedy dopadá i na české občany, se teprve projednává zákon ve Sněmovně. Já jsem ostatně na toto téma interpelovala jak pana premiéra Babiše, tak pana ministra Metnara už v lednu tohoto roku. Tehdy mi pan Babiš slíbil, nebo odpověděl, že do poloviny února bude zákon ve vládě. Stalo se tak ve skutečnosti až 21. března, takže byť ten slib byl dán, tak řekněme nebyl minimálně dodržen. A my tedy až teď v dubnu 2018 stojíme před tím, že nám od května, nebo od konce května, začíná platit evropské nařízení, ale do naší legislativy teprve teď projednáváme, jak dopadne. A samozřejmě že ten zákon tím, že naštěstí nebude projednáván v devadesátce, což si myslím, že je velmi rozumné i vzhledem k tomu, jak slyšíme jednotlivé výtky z mnoha stran, tak bude platit až později než samotné nařízení, a obávám se, že to bude jenom matoucí a přinášet celou řadu problémů.

Co také jsem už tehdy v té interpelaci vyčítala oběma interpelovaným, byla nedostatečná informovanost, resp. to, že byť chápu, že mezi minulým volebním obdobím a současným se vyměnili lidé na postech ministrů, tak už v loňském roce, už v minulém volebním období měla určitě probíhat informační kampaň, měla vůči firmám, neziskovým organizacím, školám, ale i dalším institucím a organizacím probíhat celá řada řekněme osvětových kampaní, protože když si vzpomenete na to, jak probíhala kampaň třeba k takovému zavádění elektronické evidence tržeb, a že to nebyla určitě malá a levná záležitost tehdy a dopadala na mnohem menší výsek společnosti, tak tentokrát se opravdu dá hovořit o zanedbání.

Už tady byla i zpravodajem zmíněna celá řada konkrétních výtek. Já tedy nechci úplně všechno opakovat, s celou řadou z toho souhlasím a rozhodně souhlasím ale i s tím, že musíme chránit svá data, že data našich občanů jsou jedním z velmi dnes ceněných i obchodních artiklů, že je to záležitost, která se týká opravdu každého, a že se v této věci musí sledovat veškeré trendy a musíme být schopni data chránit. Vidíme to i v konkrétních kauzách, které jsou teď ve veřejném prostoru velmi diskutované. K tomu bych jenom chtěla podotknout, že ostatně když už se tady zmínila několikrát kauza s daty Cambridge Analytica a Facebook atd., tak že sám Mark Zuckerberg uváděl právě opatření nařízení GDPR jako určitý vzor i pro Spojené státy americké. Takže nemusíme se v tomto případě asi stydět za to, co EU přináší, protože pokud je to vzorem i pro ostatní země, tak zase tak závažné to bude. Horší je, jak to dopadne do našeho právního řádu a jak jsme schopni se popasovat s některými věcmi, ve kterých máme volnou ruku, kde můžeme udělovat výjimky, kde můžeme využít těch výjimek my.

Obávám se, že vždycky největší problémy jakákoliv změna přináší těm drobným, ať už jsou to drobné, menší firmy, anebo třeba spolky, neziskové organizace. A myslím si, že bychom se právě v další diskuzi měli zaměřit na ty, kteří v této oblasti jsou málo znalí a pro které tato pravidla jsou složitější, tak aby nečelili velkým sankcím, ale aby byli schopni dostát těm pravidlům a zároveň se pro ně třeba právě pokuty nestávaly likvidačními.

Je určitě velký rozdíl nejenom ve velikosti firem, ale i v tom, v čem se pohybují, v jaké oblasti podnikají, takže rozdíl určitě je i nejenom dle velikosti, ale naopak možná i v této oblasti bychom ho měli spíše vidět na jiné dělicí linii, a totiž jak moc s daty právě pracují, do jaké míry je musí zpracovávat. Když se podívám třeba na začátky Facebooku, tak to určitě také nebyla velká firma a byl to jenom malý start-up, a přesto s celou řadou dat svých uživatelů operuje, resp. už tehdy mohl operovat. A to samé se určitě nedá říci o jakémkoliv jiném v uvozovkách start-upu, když si někdo založí nebo zřídí třeba na menším městě cukrárnu, tak se určitě nedá hovořit úplně o tomtéž případu. Takže bychom se v tomto směru měli snažit asi tu dělicí linii i třeba právě pro sankce hledat ne tam, kde se bavíme o velikosti firem, ale o množství dat, která zpracovávají. To je jedna poznámka.

Další poznámka se týká toho, co tady už také bylo předřečníky zmíněno, a to je § 7, který se týká tedy způsobilosti dítěte pro souhlas se zpracováním osobních údajů. Tady v té věci jsme, si myslím, zbytečně, nebo vláda v tomto případě zbytečně stanovila hranici na 15 let, byť může využít nižší, a to vzhledem k tomu, že opravdu je velmi složité si u některých ze souhlasů ověřit, zda skutečně byl k němu dán i rodičem dítěte. Tady vůbec nezpochybňuji, že se jedná o rizika velká, zvláště u této skupiny uživatelů, u nejmladších, ale důležitá je podle mého názoru zejména prevence, abychom se věnovali vůbec prevenci toho, jak děti a mladí lidé s daty nakládají, jakým způsobem přistupují právě ke sdílení informací sami o sobě, a nikoliv abychom tedy spoléhali pouze na to, že stanovíme-li nějakou hranici, tak je to všespásné.

Co se týče předřečníka pana kolegy Bláhy a jeho požadavku ohledně ministerstev, tak já bych to pojala trošičku jinak než pan kolega, ale v určité základní věci s ním lze souhlasit, protože tato opatření dopadají na celou řadu nejenom často zmiňovaných firem a obcí a spolků, ale třeba na školy, tak určitě by bylo záhodno vědět, jak ministerstvo je nápomocno, a nejen v souvislosti s teď projednávanou normou, ale právě v souvislosti s tím, že nařízení bude platit tak nebo tak už od května, tak jak bylo nápomocno, jak bylo schopno vlastně pomoci třeba právě školám nebo ředitelům škol s tím, aby se s touto záležitostí popasovali, protože slýchám zejména od menších, které nemají možnost třeba si zaplatit někoho, nějakou specializovanou pomoc, tak že je to pro ně velmi složitá situace. Takže opravdu třeba v této věci si myslím, že by bylo záhodno, aby se vyjádřili i ministři. A tady dávám za příklad zrovna Ministerstvo školství, ale ministrů, kteří by se k tomu měli vyjadřovat z hlediska jejich agendy, kterou spravují, a z hlediska organizací, které pod ně pak spadají, by bylo určitě mnohem víc. Takže to bych považovala za určitě vhodné ani tak ne v souvislosti s tím zákonem, který teď projednáváme, jako spíš s tím, že stejně nařízení už tedy od května na ně dopadne, a my bychom asi měli vědět, co se v této oblasti pak bude dít, abychom si od 26. května nečetli v titulcích novin, že se nám někde stává větší problém, než jaký mohl nastat, resp. čemu se dalo předejít. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP