(17.00 hodin)
(pokračuje Feri)
Z důvodové zprávy z vystoupení navrhovatele je zcela zjevné, že smyslem této novely je pomoci dostat stovky tisíc lidí z dluhové pasti. Ostatně proto je jednou z úhelných součástí novely úprava, že by dlužníci museli pouze sedm let nést náklady spojené s insolvenčním řízením a to by stačilo. Slovo pouze se netýká délky oddlužení, neboť sedm let je myslím doba hraniční. Když se podíváme na zahraniční úpravy, tak je to nejdelší úprava. A těch sedm let je zároveň dostatečně dlouhý očistec. Slovo pouze se týká oné nuly zaplacené věřitelům.
Vedle zástupců z řad insolvenčních správců a neziskového sektoru jsem měl možnost konzultovat to i s panem ministrem, jenž říkal, že kdybychom chtěli po dlužnících zaplatit něco víc než nulu, což je poměrně legitimní požadavek, tak by na možnost oddlužení nedosáhlo mnoho seniorů, a ať jim to jdu říci. Myslím, že přesně tohle reprezentuje snahu o to udělat z návrhu, tak jak je předložen, to jediné správné řešení a ze všech, kteří s ním nesouhlasí, ty nelidské poslance, kteří tu situaci nechtějí řešit. Už jaksi je ale smlčeno, že oněch zmiňovaných až 655 tisíc dlužníků v dluhové pasti se nedostane do systému za jeden jediný rok. To je nemožné.
Pan ministr sice může tvrdit, že jim tento návrh pomůže, ale již neříká, že si na řešení jejich situace budou muset nějaký ten rok počkat. Proč? V roce 2017 bylo podáno nějakých 20 tisíc návrhů na povolení oddlužení. Nápad stovek tisíc návrhů na oddlužení by insolvenční soudy nikdy nebyly s to zvládnout. Ale to samotné by se vlastně vůbec nestalo, protože tolik návrhů by neměl ani kdo podat, zmiňovali jsme to dneska i nesčetněkrát na podvýboru, neboť tak může činit pouze omezený okruh osob. Už nyní musí mnozí dlužníci čekat na to, než se dostanou na řadu a akreditovaná osoba jim připraví návrh na povolení oddlužení. Dnes jsem to konzultoval s autorem mapaexekuci.cz, který mi říkal, že je velmi častá situace, kdy dlužník přijde za akreditovanou osobou, za tou neziskovkou, řekne: vy to máte zadarmo a jiní za to chtějí peníze. Jenže ta neziskovka řekne: no jo, tak ale musíte si měsíc počkat, protože těch žádostí je zkrátka mnoho.
Co se uspokojení pohledávek týče, je podle mého názoru nutné, aby alespoň malá část dluhu byla zaplacena. Víme všichni, jak moc dokáže dluh nakynout. Zvládnout zaplatit ale aspoň 5 či 10 % by měl být schopen každý dlužník, který stát žádá o dobrodiní oddlužení. Podle pana ministra je ale i 5 či 10 % příliš drakonické. A to je další důležitá věc, která by měla zaznít. Rozdíl mezi současnou úpravou, to znamená pět let a 30 %, a tou navrhovanou, sedm let a 10 %, je značný. Není to tak, že by zde byla ta platná úprava, která je přísná, tak úprava naše, řekněme těch, kteří navrhují aspoň nějaké uspokojení věřitelů, a pak ta jediná správná úprava ministerská. Není to tak, že chtít po dlužnících alespoň 5 či 10 % by umožnilo se dostat do oddlužení jen pár tisícovkám dlužníků. Ne. I toto navrhované řešení by mohlo pomoci statisícům dlužníků, neboť se nejen zmenšuje suma, kterou dlužník musí zaplatit, ba dokonce na to má více času, ale s tím rozdílem, že by tak zákonodárce alespoň jasně říkal, že něco drobného, a to tedy ve velkých uvozovkách, je potřeba zaplatit. Takže i námi navrhované řešení by tu situaci samozřejmě řešilo. Navíc návrh nově, jasněji vymezuje možnosti insolvenčního soudu vyjít trochu dlužníkům vstříc a přerušit či prodloužit oddlužení. Myslím, že v pojetí těchto institutů je navrhovatel možná až příliš vstřícný, uvážíme-li, že těch sedm let je opravdu dlouhá a vstřícná doba. A nula je přespříliš vstřícná. Nicméně jsou to další aspekty přerušení a prodloužení, které by při námi navrhovaných 5, 10, 15 procentech dlužníkům značně usnadňovaly bytí, a nelze tak říci, že povinnost deseti zaplacených procent by byla až příliš přísná.
Ještě zpět k odměně insolvenčního správce. Je myslím nutné, pokud tedy již rozvolňujeme podmínky, motivovat insolvenční správce, aby nejeli na půl plynu a hlídali si jen svoji odměnu a náhradu hotových výdajů, ale aby se snažili, aby dlužník opravdu něco uhradil. Jak již o tom padla v debatách řeč, ve výboru bychom se tak měli bavit i o motivačním charakteru odměny insolvenčního správce. Věřím, že tam nějaký konsenzus po odborné konzultaci najdeme. Důležité bude bavit se i o tom, jaká by měla být maximální výše hodnot obydlí, které při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci. Tato výše by podle mého názoru měla být upravena přímo v zákoně, a ne tak, jak je to v této novele, to znamená nějakým podzákonným předpisem.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, máme k tomuto návrhu mnoho konkrétních, konstruktivních výhrad, ale pustíme ho dál, budeme pro něj v prvním čtení hlasovat a vlastními podněty přispějeme při projednávání ve výboru. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ferimu. Dobré odpoledne, vážené paní a pánové. Budeme pokračovat v rozpravě, a to vystoupením pana poslance Lukáše Koláříka. Připraví se pan kolega Farský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Lukáš Kolářík: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, chtěl bych za pirátský klub sdělit, že novelu insolvenčního zákona podporujeme a považujeme ji za krok správným směrem. Problematika exekucí je vážná a dotýká se velkého počtu lidí, ať už přímo, či nepřímo v rámci rodiny. Je to důsledek špatné politiky v předchozích letech, která se výrazně podílela na vzniku tohoto problému. Většina těch špatných věcí již naštěstí byla napravena. Došlo například k zákazu exekutorských zápisů, rozhodčích doložek a směnek jako exekučního titulu. Došlo také ke snížení odměn advokátů, zastropování úroků u spotřebitelských úvěrů a omezení lichvy. Nicméně nám tady teď zůstává obrovské množství aktivních exekučních spisů.
Tímto obrovským množstvím mám na mysli přibližně 4,6 milionu těchto aktivních exekučních spisů. Tyto exekuce jsou nařízené na 840 tisíc osob a 85 % těchto exekucí je nařízeno na lidi se třemi a více exekucemi. Tato početná skupina lidí by podle mého názoru již dávno neměla být v režimu exekučním, ale právě v režimu insolvenčním, protože své závazky již nikdy nebudou schopni zaplatit. Pro tyto občany ale nemá stát v tuto chvíli žádné řešení. Ta třicetiprocentní hranice pro vstup do insolvenčního řízení - je to pro ně zkrátka moc vysoký schod. Oni jsou tak odsouzeni k tomu, aby strávili zbytek života v šedé nebo černé ekonomice na okraji společnosti. Mnoho předlužených lidí se do své situace dostávalo v důsledku nečekaných a neplánovaných životních událostí. Může to být ztráta zaměstnání, trvalé onemocnění, rozvod či úmrtí partnera. A tak bych mohl pokračovat dál. Pro tyto občany tady v tuto chvíli žádné řešení opravdu není.
Nejčastější argument proti této novele jsou přirozeně práva věřitelů, že prý snížením prahu pro vstup do insolvence nebudou pohledávky věřitelů uspokojeny. Ale podívejme se na tu skupinu předlužených občanů. Myslíte si, že třetí, čtvrtý, pátý věřitel v pořadí má vůbec nějakou reálnou šanci dostat za své pohledávky vůbec něco zpět? Já si myslím, že nemá. Naopak právě vstupem dlužníka do insolvence se šance věřitelů zvyšuje. Všichni jsou totiž postaveni na zhruba stejnou úroveň a mají tak alespoň nějakou naději, že dostanou svou pohledávku zpět. V současném stavu, kdy je povinnost v insolvenci zaplatit alespoň 30 % dlužné částky, je poměrně často zaplacen dluh celý.
Tato novela určitě není dokonalá a bude potřeba ji opravit. A to můžeme udělat právě ve druhém čtení. Proto Piráti postup do druhého čtení podpoří a budou se ji snažit opravit tam. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic Pirátů.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Lukáši Koláříkovi. Nyní pan poslanec Jan Farský. Připraví se pan kolega Pavel Blažek a své vystoupení v rozpravě avizoval také pan zpravodaj. Prosím.
Poslanec Jan Farský: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vám řekl stanovisko klubu Starostů a nezávislých k tomuto návrhu zákona.
Je to zásadní norma, která se sem dostává v novelizaci, která skutečně ukazuje na jeden z velkých problémů České republiky, který se nezmenšuje, který naopak vzrůstá každým rokem a dostává se už do situace, která ovlivňuje celostátní politiku, a dostává se do situace, která je hůře a hůře jednoduše řešitelná. A tak i když samozřejmě tento návrh vyvolává kontroverze, protože pokud ho někdo nazve, že se tím, že odpouštějí se dluhy, podporuje neodpovědnost dlužníků, tak samozřejmě ta nálepka je taková, že nikdo z nás by pro něco takového ruku zvednout nechtěl. Ale není možné přehlédnout, že je tady nějakých 850 tisíc lidí v exekuci, že polovina z nich má vícenásobné exekuce, které jim v podstatě neumožňují, aby se kdy z nich v životě dostali, protože jen úroky původní jistiny, kterými jsou vázáni, jsou tak vysoké a tak naskakující, že v podstatě jim vůbec nedávají motivaci k tomu, aby se vůbec o nějaké splátky pokusili. ***