Neautorizováno !


(18.30 hodin)

 

Poslanec Václav Zemek: Děkuji, děkuji. Já musím opět reagovat. Jestli má být korunový zisk, nebo ne. Myslím, že účelem těžby je a vždycky byl zisk. Nikdo přece nebude těžit se ztrátou. A to ani ne stát. Přece proč by někdo těžil se ztrátou? A to, co je ten pravý přínos pro stát, to jsou pracovní místa. Ta návazná výroba, odvody na daních a na poplatcích a na odvodech z platů. Tam je to gros, co na tom můžeme vydělat. A o to se tady hraje. Kde bude ta následná sofistikovaná výroba, například výroba baterií. Na tom můžeme vydělat, ne na těžbě lithia. To je iluze. Jak už jsem to tady vypočítal, abychom získali ty biliony, museli bychom to těžit 300 let. A za 300 let už nikdo lithium chtít nebude, to už tady budou jiné technologie. To si prosím uvědomme.

A jenom kdybych ještě chtěl fabulovat nebo chtěl nějak spekulovat, komu je to ku prospěchu, tak například nadnárodní koncern Rio Tinto, který má zabrané ložisko na Jadaru v Srbsku, tak samozřejmě těm je trnem v oku, aby se tady těžilo a zpracovávalo lithium v Čechách. Proč taky? Oni si tam udělají ty výroby! Proč by tady platili, proč ty tady tolerovali nějakou konkurenci v Čechách? Kdybych chtěl tady fabulovat, tak bych řekl, že tady třeba kolegové jsou v žoldu tohoto koncernu. Ale neučiním tak, jako tady činí mnozí jiní jiné spekulace. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také děkuji. Nyní pan poslanec Ludvík Hovorka a připraví se paní poslankyně Miroslava Němcová.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, těžba nerostů v České republice trpí několika závažnými vadami, které dělají z republiky často Klondajk. Budoucí těžař vykolíkuje území a správce mu je poskytne za všimné, z něhož majitel suroviny, to je Česká republika, nemá téměř nic. Třebaže nerostné bohatství je jejím majetkem. V přímém přenosu to nyní sledujeme v otázce budoucí těžby lithia.

Hlavní otázkou je, a v memorandu vůbec není řešeno, proč se podepisuje s EMH, když licenci na průzkum získala česká společnost Geomet. Argumentuje se tím, že EMH je vlastníkem Geometu. Ale co se stane, když Geomet koupí někdo jiný? Pak ministr uzavře další memorandum s dalším majitelem firmy Geomet? Jaké jsou reference s podobnou těžbou společnosti EMH? Podle jejich webu nemají žádný jiný projekt. Proč je partnerem České republiky firma bez referencí s těžbou čehokoliv? EMH nedisponuje žádnými referencemi jakékoliv rudy, natož lithia. EMH nepředstavilo technologii zpracování cinvalditu. Vývoj technologie probíhá na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, Ústav kovových materiálů a korozního inženýrství, která není nikde na světě používána v průmyslovém měřítku. Co tedy vede k podpisu memoranda bez jakéhokoliv projednání 19 dnů před koncem funkčního období Poslanecké sněmovny?

Zásadní jsou v tuto chvíli otázky, kdo je skutečně společností, která získala licenci na těžbu, a jakým způsobem je vůbec možné případně zajistit to, aby co největší část výroby a zpracování skutečně zůstaly v České republice, a jak zajistit státu co největší podíl na zisku. Efektivní nastavení řešení, které by bylo pro stát výhodné, je podle mě otázka široké a dlouhé diskuse, která musí být nutně veřejná. Protože je celý problém komplikovaný, jeví se jako hodně zvláštní, že ministr bez diskusí podepíše dost důležitý dokument, který se celé kauzy týká, aniž by se věc otevřeně konzultovala ve vládě. Nebo ještě lépe, který by byl konzultován nejdříve ve Sněmovně. Byť tento dokument nemá úplně jasnou právní závaznost, je třeba mít na paměti, že u nás platí podle obecných právních předpisů tzv. předsmluvní odpovědnost, kterou lze soudně také vymáhat. V tomto případě tedy lze uvažovat i možnost potenciální arbitráže a zneužití memoranda ze strany soukromého subjektu, australské společnosti.

Snaha European Metals Holdings o zahájení arbitráže proti České republice podle Dohody mezi Českou republikou a Austrálií o vzájemné podpoře a ochraně investic z roku 1991 se nedá zcela vyloučit. A těch příkladů z minulosti, kdy podobné dohody o ochraně investic byly využity a Česká republika musela zaplatit za arbitráže, ty příklady tady máme. A memorandum se výslovně v jednom ze svých článků na tuto dohodu o ochraně investic z roku 1991 odvolává. To je závažná věc.

Z dosavadní diskuse, která tady byla, z toho, co ministři přednesli, i pan premiér, mi vyplývá několik skutečností. Po dobu naší služby se nic zvláštního nestalo, memorandum není závazné. MPO se vymlouvá na Ministerstvo životního prostředí, že již nemohlo nic udělat, protože příslušná povolení Ministerstva životního prostředí k průzkumu už byla udělena. Ministerstvo životního prostředí se odvolává, že příslušná povolení vydali místně příslušní úředníci. Všichni se vymlouvají na platný horní zákon, že musejí postupovat v souladu se zákonem. Ale nikdo tady neměl zájem řešit změnu horního zákona. Přitom horní zákon byl několikrát v tomto volebním období ve Sněmovně. Novelizoval se v důležitých bodech v poslední době dvakrát. Tisk 731 ze dne 27. 6. 2012. Debata byla jenom o dělení poplatků mezi těžbou dotčenými obcemi, o sdílení výnosů se státem a o sanaci ekologických zátěží a fond rekultivace. Nikdo neviděl nic kromě uhlí a těžebních limitů. O problému se stanovením cen za strategické suroviny v tu dobu MPO zřejmě nevědělo.

Hospodářský výbor si pozval náměstka ministra průmyslu a obchodu Jiřího Havlíčka. Měl přímo možnost ovlivnit poslance a změnit zákon. Ale v tomto smyslu nebyl podán žádný návrh.

Sazba úhrady činí nejvýše částku odpovídající 10 % tržní ceny za jednotku množství pro jednotlivé druhy vydobytých nerostů. Na základě pozměňovacího návrhu dvou našich kolegů, kteří zafixovali sazby úhrad na pět let, došlo k tomu, že sazby byly de facto zafixovány. Určitý obrat nastal až ve vládním usnesení ze 14. června 2017 o surovinové politice České republiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů. To už bylo jasné, že se musí tato ložiska chránit a zajistit efektivní kontrolu nad těžbou i průzkumem ze strany státu. Vývoj cen na komoditních burzách v segmentech cenných surovin, jako tantalu, zirkonia, titanu, zlata, lithia, uranu, a chci zdůraznit rubidia a cesia, je velmi atraktivní. Ceny čistých surovin jsou běžně dostupné na internetu. Cena doprovodných kovů rubidia a cesia je vyšší než u lithia a dále roste. Ale o těchto dalších prvcích se nemluví ani v memorandu a ani zde to příliš nezaznělo.

Další věc. Společnost Cínovecká deponie, kterou ovládá investiční skupina RSJ miliardáře a filantropa Karla Janečka, dostala od báňského úřadu poslední povolení k těžbě lithia z odkaliště v krušnohorském Cínovci v říjnu 2016. Státní podnik Diamo to prodal za směšnou cenu. Odkaliště lithium za dvě miliardy. V současné době je zmapován výskyt rubidia a cesia ve frakcích získaných velikostním tříděním z hal zbylých po těžbě wolframu. Společnost European Metals vlastní 100 % projektů lithium Cínovec v České republice prostřednictvím své stoprocentní dceřiné společnosti Geomet. Cínovec je historický důl, který obsahuje významný nerozvinutý zdroj lithia a cínu s vedlejším produktem wolframu, rubidia, skandia, niobu, tantalu a potaše. Společnost se ve své výroční zprávě chválí získáním kontroly nad nalezištěm na Cínovci, přiznává, že ví o těchto bonusech. Připraví se vystrojení důlního díla, postaví se drticí linky a tisíce tun projdou separačními procesy. Získá se i to, o čem se dnes ani nemluví. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP