(16.00 hodin)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já bych chtěl velmi poděkovat panu zpravodaji za stažení toho návrhu nejenom kvůli tomuto zákonu, ale i obecně. Víte, mnohokrát se říká, že úkolem Sněmovny je, abychom tady schvalovali zákony jako na běžícím pásu. Úkolem Sněmovny je být institucionalizovanou diskusí a toto je první případ, co jsem tady za šest let zažil, že diskuse skutečně vedla k nějakému moudrému rozhodnutí Sněmovny, a to je stažení návrhu na zamítnutí. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Táži se, zda někdo další se ještě hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím, v tom případě končím obecnou rozpravu a táži se, zda paní navrhovatelka nebo pan zpravodaj chcete mít závěrečné slovo. Není tomu tak. Žádné návrhy nepadly na vrácení či zamítnutí, tak se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání.
Nejprve tedy rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. V souvislosti s novelizací zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny s účinností od 1. 3. 2015 navrhuji, abychom přikázali návrh zákona k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako garančnímu výboru. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Žádný návrh nevidím.
Než dám hlasovat, přivolám kolegyně a kolegy z předsálí. Eviduji žádost o vaše odhlášení. Já vás tedy všechny odhlásím a požádám, abyste se opět přihlásili svými kartami.
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro přikázání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako garančnímu výboru, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Je to hlasování s pořadovým číslem 228, přihlášeno je 126 poslankyň a poslanců, pro návrh 124, proti nikdo. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako garančnímu výboru.
Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru, a tak se táži, zda máte návrh na přikázání dalším výborům. Prosím, paní navrhovatelka.
Poslankyně Věra Kovářová: Navrhuji, aby byl návrh přikázán také ústavněprávnímu výboru.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Táži se, kdo další se hlásí. Nikdo se nehlásí, žádný návrh není položen, v tom případě budeme hlasovat pouze o tomto návrhu.
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro to, aby tento sněmovní tisk byl přikázán na projednání také ústavněprávnímu výboru, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Je to hlasování s pořadovým číslem 229, přihlášeno je 130 poslankyň a poslanců, pro návrh 42, proti 25. Tento návrh byl zamítnut.
Já tedy konstatuji, že tento návrh nebyl přikázán k projednání dalšímu výboru. Já vám děkuji. Končím projednávání tohoto bodu a předávám řízení schůze.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré odpoledne, vážené paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi, abych začal tím, že budu konstatovat omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Od 16 do 17 hodin se dnes a od 18.30 do konce jednacího dne omlouvá pan poslanec Karel Fiedler a pan poslanec Klaška od 15.40 do 17 hodin.
Pokračovat budeme podle schváleného pořadu schůze bodem číslo
51.
Návrh poslanců Anny Putnové, Karla Schwarzenberga, Vlasty Bohdalové,
Heleny Langšádlové, Františka Váchy, Augustina Karla Andrleho Sylora,
Jany Fischerové, Bohuslava Svobody, Zbyňka Stanjury, Věry Kovářové,
Jana Zahradníka, Markéty Wernerové a Jaroslava Lobkowicze na vydání
zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním,
středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění
pozdějších předpisů a zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících
a o změně některých zákonů (zákon o pedagogických pracovnících),
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 278/ - prvé čtení
Děkuji paní poslankyni Anně Putnové, která je zástupkyní navrhovatelů, že zaujala místo u stolku zpravodajů, a požádám o totéž kolegu Kořenka, který je také už na svém místě. Ještě konstatuji, že stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 278/1.
Nyní žádám paní poslankyni Annu Putnovou, aby návrh uvedla. Prosím, máte slovo. (V sále je velký hluk.)
Poslankyně Anna Putnová: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ještě vás přeruším, než začnete. Prosím, páni kolegové, paní kolegyně, o klid, aby mohla zástupkyně navrhovatelů přednést tento text. Prosím.
Poslankyně Anna Putnová: Děkuji, pane předsedající. Ještě jednou dobré odpoledne, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Předkládám novelu školského zákona, která už má poměrně dlouhou historii. Jejímu projednání v roce 2013 zabránily předčasné volby, takže podruhé jsme podali tuto novelu v červenci roku 2014. Nyní přichází tedy na pořad a já bych vás seznámila s principem upravované novely.
Jedná se o české školy bez hranic, čili jedná se o podporu dětí ze smíšených manželství, jejich výuku, rozvoj jejich dovedností a také podporu dětí, jejichž rodiče dlouhodobě pracují v zahraničí. V zahraničí žijí přibližně dva miliony českých státních občanů či cizích státních občanů českého původu. Je zřejmé, že z pohledu ČR je žádoucí, aby svoji sounáležitost s ČR prohlubovali. V zahraničí takovou možnost nabízejí tzv. české školy.
Řeknu, jaká je jejich současná právní úprava. Jako české školy lze označit instituce či aktivity, které v zahraničí zabezpečují potomkům českých občanů zachování znalostí českého jazyka a českých reálií, které by jim v budoucnu umožnilo vrátit se do ČR, případně vystudovat českou vysokou školu, uplatnit se na pracovním trhu, popř. jinak se zapojit do ekonomického či kulturního života v ČR. Konkrétně jde zejména o devět českých škol bez hranic, které jsou zároveň krajanskými spolky, koordinovaných českým občanským sdružením Česká škola bez hranic. Na ně navazuje síť spolupracujících škol, které také vyučují český jazyk a české reálie, ale v menším rozsahu, než vyžaduje vzdělávací program českých škol bez hranic, proto nejsou členy tohoto občanského sdružení a nepoužívají název česká škola bez hranic.
Koncept České školy bez hranic vznikl v roce 2003 v Paříži a postupně se rozšiřoval do dalších měst. Zahrnuje školy, které jsou zpravidla neziskovými organizacemi, občanskými sdruženími podle práva státu svého působení. Zároveň jsou Ministerstvem zahraničních věcí registrovány jako krajanské spolky, z čehož je zřejmé, že Ministerstvo zahraničních věcí je vnímá jako subjekty, jejichž aktivita je potřebná, prospěšná pro obraz ČR v zahraničí.
Hlavním cílem českých škol bez hranic je výchova česky mluvící mladé generace vyrůstající v zahraničí, která bude v dospělosti schopna nejenom číst a psát, ale také si zachová povědomí o svých kořenech a pocit sounáležitosti s českým národem a Českou republikou. Hluboká znalost češtiny pro ni bude dobrou motivací pro udržení vztahů se zemí svého původu. Česká škola bez hranic tak přispívá k posílení české identity v měnícím se globalizovaném světě.
České školy bez hranic jsou nyní financovány formou darů, a to ze soukromých zdrojů od sponzorů, zejména od rodičů dětí, z veřejných zdrojů od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy podle čl. 2 bodu 13 přílohy č. 2 usnesení vlády o zachování kulturního dědictví v zahraničí ze dne 13. června 2012 č. 414 a též Ministerstva zahraničích věcí podle usnesení vlády o zachování kulturního dědictví v zahraničí ze dne 13. června 2012 č. 414. V neposlední řadě se na financování podílejí také česká centra a zastupitelské úřady, které dávají k dispozici výukové prostory a propagují činnost škol. ***