(10.50 hodin)
(pokračuje Paroubek)

A v tomto případě se již dostáváme mimo parlamentní půdu. Pokud bude poslanec s menšinovým názorem medializovat a pranýřovat chyby parlamentní většiny a nebude tak činit na půdě parlamentu, ale například na internetu, protože do novin ani do televize či rádia se nedostane, mám s tímto omezením ostatně bohaté zkušenosti osobní včetně médií takzvané veřejné služby, v tento okamžik se pak vystavuje nebezpečí, že na něj bude podáno trestní oznámení a že bude stíhán, pokud tedy by byl přijat ten pozměňovací návrh pana ministra. Ostatně kolik aktivních politiků vede s médii nebo s konkrétními novináři spory či kolik žalob bylo sepsáno na ty, kteří pranýřovali nešvary státních úředníků. Imunita je z tohoto pohledu potřebnou ochranou výkonu mandátu. Má zajišťovat svobodu projevu.

Co se může stát, pokud zúžíme imunitu tak, jak navrhuje pan ministr? Může dojít ke zneužití trestního stíhání nepohodlného zákonodárce v momentu těsné parlamentní většiny. A takový stav těsné většiny máme v parlamentu neustále.

Je skutečně současný rozsah imunity tak pobuřující a zneužívaný? Troufám si říci, že poslanecká imunita rozhodně není v poslední době zneužívána. Během posledních několika volebních období se nestalo, abychom my jako poslanci bránili policii v její práci. V jednom případě se tak stalo a ukázalo se později, že to bylo oprávněné. Toto volební období je pak toho zářným příkladem. Rozhodně nedochází k tomu, abychom své kolegy neodůvodněně chránili před vyšetřováním závažných podezření. Společnost vnímá současný parlament velmi negativně. Ta důvěra veřejnosti ve vztahu k této Sněmovně je velice velice nízká - pod deseti procenty. V tom se může měřit snad jenom se současnou vládou.

Je neustále opakováno, že poslanecká imunita je nezaslouženým a zneužívaným privilegiem nikoli volených zástupců lidu, ale skupinky vyvolených. Na veřejnosti se nevede diskuse, řekl bych kvalifikovaná diskuse, o rozsahu imunity. Používají se emoce a ostatně i probíhající korupční skandály veřejnost zcela oprávněně pobuřují. V této atmosféře je pak omezení imunity tím, co chce veřejnost slyšet a čemu i tleská. Proto považuji pozměňovací návrh pana ministra Kalouska za nevhodný a také za nedomyšlený.

Svým hlasováním budeme rozhodovat o tom, zda tomu, kdo má vliv na výkonnou moc v tomto státě, zjednodušíme podmínky pro možnost zneužití této moci při konání nátlaku na poslance. Toto nebezpečí považuji za rozhodně vyšší než to, že poslanci budou zneužívat institutu imunity ve svůj prospěch. My jsme se naučili poslance výkonné moci vydávat. Jistě, parlament, Sněmovna v jiném složení, tak postupovat nemusí. Ale společenský tlak bude jistě velký za jakéhokoliv složení Poslanecké sněmovny a není důvod se domnívat, že jiná Sněmovna bude postupovat rozdílně od této.

Vážené kolegyně a kolegové, poslanecká imunita je zakotvena v právním řádu všech zemí Evropské unie. V Německu, Rakousku, Itálii, Dánsku, Švédsku i Španělsku se na poslance vztahuje imunita ve všech případech kromě přistižení při činu, tedy mají právní úpravy v podstatě shodnou s naší. Nejsme tedy v rozsahu imunity něčím výjimečným.

Znovu opakuji: Imunita je potřebnou ochranou výkonu mandátu, a to proto, že má zajišťovat svobodu projevu, a to nejen na parlamentní půdě. Pro takové omezení imunity mohu s čistým svědomím hlasovat, tedy budu hlasovat pro původní základní návrh.

Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Jsme v obecné rozpravě. Paní poslankyně Klasnová má slovo. Prosím.

 

Poslankyně Kateřina Klasnová: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, o omezení imunity zákonodárců a ústavních soudců už toho bylo řečeno tolik, že mi dovolte jménem předkladatelů pouze pár slov. Pevně věřím, že díky politické dohodě napříč politickým spektrem při hlasování o již osmnáctém návrhu na omezení imunity změníme českou Ústavu v části týkající se trestněprávní imunity.

Imunita má být nástrojem preventivní ochrany činnosti zákonodárného sboru jako celku. Není výsadním privilegiem jednotlivců, ale má zaručovat nerušenou činnost a demokratický chod parlamentu. V různých zemích je různá míra ochrany členů zákonodárného sboru. Ve všech demokratických zemích je v určitém rozsahu tzv. indemnita, neodpovědnost zaručující svobodu projevu a hlasování. V řadě zemí je též v různé míře imunita, tedy nestíhatelnost. Ale českou anomálií je, jak už tady bylo několikrát řečeno, že nevydá-li parlament svého člena k trestnímu stíhání, je jeho stíhání znemožněno jednou provždy. V žádné jiné evropské zemi ani ve Spojených státech amerických není trestněprávní imunita doživotní. To dokazuje i parlamentní studie Parlamentního institutu, o které tady hovořila předsedkyně naší komory. Tato rarita je pouze u nás. A právě tuto raritu, která má v Česku tradici od první ústavy z roku 1920, předloženou novelou rušíme. A podotýkám, že za takto široké pojetí trestněprávní imunity byla Česká republika kritizována i na mezinárodní úrovni, konkrétně například při hodnocení České republiky skupinou států proti korupci, která je ustavena při Radě Evropy a sdružuje 46 států.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, podotýkám, že se změnou Ústavy týkající se přímé volby hlavu státu jsme omezili imunitu prezidenta republiky pouze po dobu výkonu mandátu. Rozsah imunity hlavy státu je tak menší, než je tomu u zákonodárců a ústavních soudců. Na tuto skutečnost poukazuje celá řada ústavních právníků, také předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který doporučuje z důvodu vyváženosti moci ve státu přijmout stejnou úpravu v případě zákonodárců a členů Ústavního soudu.

Jak jsem řekla na začátku, imunita má chránit členy parlamentu z důvodu svobodného a nerušeného výkonu mandátu. Má je chránit před svévolnými, nebo dokonce zlovolnými zásahy moci výkonné. V žádném případě nemá a nemělo jít o zakotvení imunity jakožto osobního privilegia stavějícího poslance a senátory do nadřazeného postavení ve srovnání s ostatními občany České republiky.

Jsem ostatně přesvědčena, že po zrušení tzv. doživotní trestněprávní imunity by dokonce zákonodárný sbor mohl chránit své členy efektivněji, protože by při rozhodování zda člena vydat, či nevydat k trestnímu stíhání odpadlo dilema, že v případě záporného stanoviska zákonodárci de facto suplují orgány činné v trestním řízení.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím vás jménem předkladatelů o schválení této změny Ústavy v podobě, na které byla nalezena politická shoda. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. S přednostním právem pan místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek, poté pan kolega Daniel Korte.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Dobré dopoledne, dámy a pánové. Já budu poměrně jednoduchý. Chtěl bych pouze reagovat na vlastně opakované výroky pana ministra Kalouska, který vlastně dnes znovu zopakoval to, co tady řekl minule, že chce zrušení imunity proto, protože se imunita v této Sněmovně stala předmětem politického boje. Tak jsem si položil otázku, kdo tady tu imunitu učinil předmětem politického boje. Říkal jsem si: Udělal jsem to snad já? Nebo to udělala opozice? Nebo to udělala nějaká z vládních stran, že tady z imunity učinila předmět politického boje? A pak jsem samozřejmě na to přišel. Jediný, na koho jsem si vzpomněl, že učinil imunitu předmětem politického boje, byl vlastně ministr Miroslav Kalousek. (Tleskají poslanci ČSSD.)

Samozřejmě je to v souvislosti s vydáním naší kolegyně paní poslankyně Vlasty Parkanové, kde zatímco já mohu říci, že jsem celý ten případ se snažil posuzovat s chladnou hlavou, protože to byla moje kolegyně, se kterou jsem spolupracoval, a neměl jsem nejmenší úmysl si s ní vyřizovat nějaké politické účty, na to to bylo příliš vážné, tak jsem to myslím posuzoval stejně jako mí kolegové, jestli tam nedochází k nějaké šikaně nebo k něčemu takovému. My jsme tam nic neshledali. Soudci v tom případě jsme se necítili být, tak jsme prostě udělali to jediné, co nám tady přikazují pravidla hry, že jsme řekli, ať to rozhodnutí učiní ten, kdo je k tomu kompetentní. My jsme to dále zkoumat nemohli. Ale pokud si dobře vzpomínám, tak to byl právě Miroslav Kalousek, který kolem toho rozpoutal opravdovou bitvu politickou. V podstatě zaútočil na nás, skoro na všechny v této Sněmovně, dokonce i na policejního prezidenta Lessyho. A podle mě dokonce celé své funkce, vysoké funkce ve vládě, použil k tomu, aby tomu zabránil. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP