(18.30 hodin)
(pokračuje Ohlídal)
No, to není všechno. Bohužel co se týče těch veřejných vysokých škol, těm hrozí ještě další nebezpečí, co se týče plošných škrtů. Kromě tohoto omezení financí na tu vzdělávací činnost hrozí výrazné plošné omezení financí ze strany státu pro veřejné vysoké školy i v jiných oblastech, například v oblastech provozních a v oblasti investiční. Protože jistě víte, že údajně mají být sníženy prostředky pro veřejné vysoké školy ještě v tomto roce o 300 milionů korun.
Čili to postihne všechny vysoké školy, ale nejvíce vysoké školy pěstující takzvané experimentální obory, například technické obory, některé přírodovědné obory. To znamená ty obory, které jsou významné právě pro uplatnění moderních technologií v hospodářství. A v současném globalizovaném světě se uplatní v další hospodářské světové soutěži pouze ty státy, které těchto moderních technologií, jako jsou například nanotechnologie, informační technologie, budou využívat přímo v praxi, přímo v průmyslu. To znamená, že vlastně tímto oslabujeme - nebo oslabujeme?, přesněji řečeno vláda oslabuje konkurenceschopnost našeho hospodářství, našich průmyslových podniků pro budoucnost.
Takže já vidím cestu pro naše veřejné vysoké školství, pokud tato vláda dostane důvěru a bude vládnout, takovou, že vlastně české veřejné vysoké školství se nebude rozvíjet, nestane se moderním a efektivním vysokým školstvím ve srovnání s vyspělými světovými státy, nýbrž bude pomalu a jistě upadat. Takže toto je jeden z důvodů, já jich mám samozřejmě více, proč nebudu schopen dát osobně důvěru této vládě stejně tak jako všichni ostatní poslanci sociální demokracie.
Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk poslanců sociální demokracie.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak teď bych poprosil Michala Haška a připraví se Pavel Kováčik.
Poslanec Michal Hašek: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dobrý večer, vážený pane premiére, vážená vládo, kolegyně a kolegové.
Ještě než se pustím do toho, abych jako správný opoziční poslanec rozcupoval programové prohlášení vlády, mi dovolte, abych poněkud netypicky na tomto místě poděkoval vládě bez důvěry tentokrát jako předseda Asociace krajů za to, že v těchto dnech a hodinách musíme společně řešit velký problém - problém s názvem povodně. Počasí si nevybírá. Povodně tu byly, jsou a budou za dob vládnutí levice, pravice i politického středu. A já chci z tohoto místa ocenit, že vláda a kraje spolupracují a táhnou za jeden provaz.
V každém okamžiku, kdy tady vedeme už od čtrnácté hodiny místy bojovou rozpravu, tak lidé v Libereckém a Ústeckém kraji bojují s vodním živlem a odstraňují jeho následky. Prosím, abychom na ně alespoň chvíli mysleli a abychom také v duchu poděkovali všem záchranářům profesionálním i dobrovolným, kteří za uplynulých 72 hodin odvedli vynikající práci, a myslím si, že je na místě, aby jim Poslanecká sněmovna alespoň v duchu poděkovala.
Dámy a pánové, to byl úvod projevu, nicméně dál už nebudu tak smířlivý jako právě v oblasti povodní, respektive boje s povodněmi na Ústecku a Liberecku.
Na začátku - a to považuji za politicky korektní - bych rád Petru Nečasovi jako politickému soupeři poblahopřál k jmenování premiérem a k tomu, že sestavil vládu, byť nevyhrál parlamentní volby. Sociální demokracie vzešla z parlamentních voleb jako vítěz počtem získaných hlasů a mandátů. My jsme o správnosti našich řešení na nejpalčivější problémy dokázali sice přesvědčit největší část voličů, nicméně náš úspěch nebyl tak velký, abychom mohli sestavit vládní většinu. Proto jsme dnes svědky v historii této Sněmovny nevídané situace, leč situace ústavně možné, kdy pomyslný poražený voleb, nevítěz, je ten, kdo představuje vládní program, program svých priorit, a žádá o důvěru na následující čtyři roky. Jsem tím samozřejmě zklamán, ale jako bytostný demokrat tento stav respektuji.
Vláda si dala do štítu moto "vláda rozpočtové odpovědnosti". Já jsem přesvědčen, že tím ukazuje, že pojítkem její existence je realizace rozpočtové hospodářské politiky spíše než v zájmu českých občanů v zájmu naplňování manuálu Mezinárodního měnového fondu.
Dámy a pánové, s žádostí o důvěru předstupuje vláda, která podle našeho názoru staví přízeň vůči nadnárodním měnovým a finančním institucím nad zájmy lidí naší země. Tato vláda vidí jako svou prioritu plnění přání finančních trhů. Ale my se ptáme: Co budoucnost rodin s dětmi, seniorů, lidí v životní nouzi nebo lidí s hendikepem? Podle obsahu koaliční smlouvy a podle obsahu vládního programového prohlášení je to, dámy a pánové z vládní koalice, pro vás až druhořadá záležitost.
A není to jen rozpočtová oblast, kde vláda otevřeně přiznává, že vůči občanům země, naší země, České republiky, necítí tak velkou odpovědnost. V programovém prohlášení se dovoláváte mandátu voličů. Zaštiťujete se veřejností, vůlí voličů. Slibujete, jak budete chránit a bránit jejich zájmy, zájmy jejich dětí a dalších generací. A zaznívá zde velká spousta podobných líbivých frází. Jaká bude realita? Přenášíte na ně důsledky ekonomické krize, kterou tito lidé nezavinili a ani nevyvolali. Pod záminkou obrany prosperity podnikatelského stavu pomáháte anebo slibujete nadstandardní přístup bankám, fondům a dalším institucím, které mimo jakoukoliv pochybnost pomáhají vytvářet současnou světovou hospodářskou a ekonomickou krizi. Vy je odměňujete zachováním sazby daně ze zisku na dosavadní úrovni, zatímco všem ostatním, a především zaměstnancům, seniorům a rodinám s dětmi, ordinujete vyšší daně prostřednictvím zvýšení DPH, omezení sociálních dávek a nižší valorizaci důchodů.
Kde je podíl na úhradě nákladů na straně bank nebo velkých korporací? Kde je jejich solidární přístup, kterého se tolik dovoláváte u běžných občanů a nízkopříjmových skupin? Kde je odpovědnost akcionářů a majitelů bank, hedgeových fondů, nadnárodních korporací? Jak velkou částkou nad obvykle odváděné daně solidárně přispějí k řešení současné krize? Odpověď znáte. Je nelichotivá a já vám ji nahlas připomenu: Žádnou, protože vaše vláda raději přenese toto břemeno na nízkopříjmové skupiny obyvatel, případně na střední třídu.
Po špičkách v oblasti daní našlapujete kolem bank, finančních institucí a velkých podniků. Ovšem na řadové občany České republiky nastoupíte silou tsunami. Plánujete zrušit téměř veškeré daňové výjimky pro občany. A já se musím ptát, proč nepostupujete úplně stejně u daňových výjimek pro firmy. Úhradu dluhu, který vznikl snižováním daní už v době vlády pana Topolánka, očekáváte od lidí, kteří z vaší minulé daňové reformy nezískali nic. A tak jim naordinujete vyšší ceny základních životních potřeb, zvýšíte platby u lékaře a necháte je platit za vzdělání jejich dětí.
Bývalý ministr financí pan Eduard Janota - a toho rozhodně nemůžete označit za sociálních demokrata - doporučoval zavedení rozumného progresivního zdanění fyzických osob, veden snahou rozložit solidárně daňovou zátěž. Vaše vláda hodlá namísto tohoto doporučení pokračovat v daňové nespravedlnosti v podobě konceptu rovné daně zavedené vládou Mirka Topolánka. Zavazujete se tak k tomu, že i nadále nízkopříjmové skupiny obyvatel a střední třída ponesou hlavní zátěž stabilizace veřejného rozpočtu, tak abyste vysokopříjmovým skupinám umožnili dále odvádět jedny z nejnižších daní v celé Evropě.
Celkové nastavení daňové soustavy a rušení daňových výjimek pro nejrůznější skupiny je ovšem jenom začátkem vašeho ataku na občany-zaměstnance. Skutečná podstata narušení jejich jistot se skrývá ve vašich plánech na reformy pracovního práva. Slibujete větší flexibilitu, odstraňování regulace nebo vyšší smluvní volnost. Slova jako flexibilita nebo odstranění regulace mohou znít jako něco dobrého a pozitivního. Co to ale bude znamenat v reálném životě zaměstnance? Domníváme se, že nepůjde o nic jiného než o ztrátu ochrany zaměstnanců vůči jejich zaměstnavatelům. Je to zásadní ohrožení jejich pracovních a také sociálních podmínek. Uvažovanými nebo navrhovanými změnami zákoníku práce je například uvolnění smluv na dobu určitou či snížení podpory pro nezaměstnané, kteří ukončí pracovní poměr z vlastní vůle. Těmito opatřeními se zaměstnanci dostanou podle našeho názoru do nevýhodného postavení vůči zaměstnavatelům. ***