(10.50 hodin)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi. Nyní vystoupí pan poslanec Tom Zajíček. Připraví se pan poslanec Jiří Hanuš.
Poslanec Tom Zajíček: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi jenom spíše příspěvek v rozsahu faktické poznámky.
Já jsem rád, že se vláda tímto problémem zabývala, protože se jím zabýváme v jiných polohách asi již mnoho měsíců, a dokonce i let. Ten problém tkví ve dvou zásadních věcech. Jedna z nich tady je a bude ještě velmi často traktována a to je cena onoho média, na které byl dotační princip směřován. Druhou věcí ovšem také je to, že vlastně dotačními penězi byla zasažena ta část řetězce, kterou vlastně nebylo třeba dotovat podle mého současného názoru, protože ta plošná plynofikace posilovala spíše distributory plynu a ti koncoví spotřebitelé s tím nemají v podstatě nic společného. Proto se také ty ekologické efekty neprojevují. Říkám jenom obrazně, pokud by ta dotace byla na konec celého toho řetězce a řekněme přispívalo se na plynové kotle, pak chápu, že by ten ekologický dopad nebo výsledek, efekt, lépe řečeno, byl nejlepší.
Já mám teď jenom jednu jedinou pochybnost. Je dobře, že mluvíme o tomto problému, který trápí rozhodně mnoho obcí, a je jich, jak jste ze slov pana minstra slyšeli, několik stovek. Já mám jenom jednu jedinou obavu. Jsou tady bezpochyby obce, které už pod tou tvrdou sankcí byly a jsou. Ty budou jistě mít představu, že změkčování pravidel je nějaký možná přicházející generální pardon, je diskriminační vůči nim, na které již ta sankce uplatněna byla. A sami víte, že to nemusely být sankce malé, protože to znamenalo vrácení 100 % dotace se 100% sankcí a v některých případech ještě penále, která v průběhu celé té doby nabíhala. Chtěl bych jenom, abychom přemýšleli i o tomto problému.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zajíčkovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Hanuš. Připraví se pan poslanec Říman.
Poslanec Jiří Hanuš: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já bych chtěl v této chvíli trošku ještě také poukázat na další věc, která může tuto záležitost ovlivnit. Vrátil bych se do minulosti, kdy se tady projednával zákon o obnovitelných zdrojích energií a kdy jsem tady poukazoval na problém ceny elektrické energie vyrobené spoluspalováním biomasy. A cena biomasy prostě stoupla tímto poměrně vysoko a řada obcí ztratila zájem o tento způsob energie.
Já bych možná chtěl požádat v této chvíli pana ministra, aby se při této příležitosti řešila i otázka ceny spoluspalování uhlí a biomasy v elektrárnách. Protože dneska si vemte, jak vysoko stoupla cena dřevěného odpadu, který se dříve vyvážel na skládky. Myslím si, že to je i jedna cesta k tomu, jak řešit ekologické vytápění našich obcí.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Hanušovi. Hovořit bude pan poslanec Říman.
Poslanec Martin Říman: Ano. Děkuji za slovo. Zrovna jsem chtěl položit dotaz, kde je nějaký místopředseda vlády. Jsem rád, že tento dotaz klást…
Místopředseda PSP Jan Kasal: Vidíte, že vláda vám plní vaše přání s předstihem. Co můžete chtít více.
Poslanec Martin Říman: Aniž je vyslovím. Long live…
Pan kolega Hovorka tady položil otázku, resp. konstatoval, nikdo přece tehdy nevěděl, v těch devadesátých letech, co bude. Já konstatuji - ano, to nikdo nevěděl, a už vůbec netušil, že o několik let později bude cena tohoto typu energie, plynu, jenom růst, což je divné. Žádné ceny jenom nerostou. A dokonce ani ceny energií jenom nerostou. Vidíme to například na ceně jiné energie, která je také vzácná, také používaná, a to ceny pohonných hmot. Ceny pohonných hmot někdy rostou, to jsme si zažili nedávno, třeba i velmi rychle, ale pak zase klesají. Třeba pomaleji, než jak rostou, ale klesají. To zase zažíváme teď. Ceny plynu, zdá se, a elektřiny, dodávám, v posledních letech pouze rostou a nikdo nehovoří o tom, že by jednou měly zase klesat. Naopak. Čteme dnes a denně v novinách, že v příštím čtvrtletí, v příštím pololetí zase porostou. A ne o desetníčky jako ten benzin a nafta, ale rovnou o desítky procent.
Logická otázka je, jak je to možné. Čím to je, proboha, že ropa, která je stejnou komoditou svým způsobem, na stejné bázi založená jako plyn nebo elektřina coby sekundární produkt nějakého energetického zdroje, osciluje a tyto dva zdroje neoscilují? Odpověď je asi poměrně jednoduchá, ale ve své jednoduchosti složitá. Je to dáno tím, že zatímco trh pohonných hmot reálně existuje a antimonopolní úřad může stokrát uvažovat o udělování podle mého soudu nesmyslných pokut za jakési kartelové dohody, které dokazuje tím, že se projde po Brně a zjistí, že ceny benzinu jsou v daný okamžik nějak moc podobné nebo stejné, nicméně ten trh prostě existuje, tak na poli plynu a bohužel elektřiny trh prostě neexistuje.
Zase si musíme položit otázku, proč ten trh neexistuje. A odpovědí je, neexistuje proto, že došlo k některým hloupým nevratným krokům, které prostě vytvořily přirozené monopoly, znemožnily postupné vytváření trhu, a výsledek je ten, že ceny pouze rostou. Není tady žádná korekce, která by dříve nebo později tlačila na pokles ceny.
V případě plynu touto hloupostí byla nepochybně privatizace za vlády sociálního demokrata Miloše Zemana, který prodal plyn takříkajíc nastojato počínaje přepravní infrastrukturou až po poslední distribuční organizace jedné jediné firmě, a výsledky tady máme. V okamžiku, kdy trh mohl být liberalizován alespoň na úrovni distribučních společností versus větší a postupně čím dál tím menší zákazníci, byl trh zlikvidován tím, že celá plynárenská soustava skončila u jednoho zájemce.
Nesouvisí to až tak příliš s projednávanou problematikou, nicméně možná že za pár týdnů nebo měsíců se tady budeme bavit o přímotopech. Totéž zatím ještě nedokonáno úplně proběhlo za ministra Grégra, tedy v tomtéž období, u elektroenergetiky, kdy naprosto nesmyslným způsobem byly integrovány distribuční společnosti do jedné organizace společně s výrobcem, tedy s tehdejším ČEZ, což bylo naprosto nesmyslné zejména proto, že právě tehdy se pomalu začalo rozvíjet konkurenční prostředí v této úrovni. Tehdy prvním rokem vlastně někteří zákazníci, velcí odběratelé elektřiny, si mohli vybírat, od koho budou odebírat elektrickou energii, a podle expertních odhadů jenom těmto několika desítkám velkých podniků ušetřila tato liberalizace za první rok své existence půl miliardy až miliardu korun. Díky geniálnímu rozhodnutí tehdejší vlády byl tento rozjíždějící trh zlikvidován a u elektřiny bohužel budeme brzy tam, kde u plynu.
Takže to jsou odpovědi, jestli někdo věděl, nebo nevěděl. Samozřejmě že nevěděl, protože nikoho nemohlo napadnout, že vláda se bude ubírat tímto směrem, protisměrně k působení tržních sil. Všichni, i já, se domnívali, že naopak tržní prostředí i v těchto energetických komoditách se bude postupně rozvíjet a že pak budeme svědky normální situace, jako je každý z nás, pokud je motoristou, že bohužel v jistém období to topení bude dražší, ale budeme si moci být jisti, že v jiném období, později, to zase bude levnější prostě proto, že trh je trh a ceny na trhu kolísají.
***