(10.20 hodin)
Poslanec Jiří Karas: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, nebudu vás unavovat dlouhým rozborem vládní předlohy ani apelem na ochranu lidského života. Všichni víme, že to, co zde Ministerstvo školství předkládá, znamená požehnání pokusům na živých lidských tvorech. To, že je zákon opentlen mnoha frázemi, které mají utišit naše svědomí, znamená, že si i předkladatelé uvědomují zlo, které chtějí, abychom jim posvětili.
Rád bych ale zdůraznil, že hlasování u tohoto zákona není jednotlivým a odděleným hlasováním bez dalších dopadů. Pokusy na embryích, to není jediná otázka. Ptejme se, kam to půjde dál? Všichni, jak zde sedíme, víme, že debaty na tato témata nekončí, ale spíše narůstají. Touha některých po manipulaci s lidským životem neustále roste. Dnes ale máme hlasovat o tom, jak nejlépe surovinu neboli živá lidská embrya co nejefektivněji využít, než je zničíme. Kulturní národy problémy tohoto druhu chápaly vždy jako kanibalismus.
Rád bych připomněl, že dodnes se žádné embryonální kmenové buňky v lékařství nevyužívají na rozdíl od tělních kmenových buněk, které se využívají již běžně. To je ovšem ve sdělovacích prostředích tabu. Ale i kdyby to bylo efektivní, opravdu můžeme s člověkem dělat cokoliv v jakékoliv fázi jeho existence? Opravdu nesmí mít výzkum žádné hranice? Ruský spisovatel Dostojevskij už před 125 lety varoval: Bez boha je dovoleno vše. Já dodávám, že právě my jsme toho svědky.
To je ten důvod, o kterém jsem mluvil na začátku. Zákon o pokusech na lidských embryích není samostatnou otázkou. Správnou otázkou je, kam to vede. Mluví se o eutanazii, stejně jako se před více než 60 lety mluvilo v hitlerovském Německu. Mluví se o kvalitě života starých lidí. Opět stejně jako v Německu. Papež to nazval kulturou smrti, kulturou, kde receptem na všechny obtíže a problémy je smrt - smrt embryí jako objektu pokusů, smrt nechtěných dětí, smrt nechtěných starých lidí, smrt nemocných, smrt obtížných. Budeme-li touto cestou pokračovat, skončí to smrtí celé naší společnosti.
Dámy a pánové, jsme jako ve starém Římě. Naše hlasování je hlasováním o životě a smrti. Navrhuji proto zamítnutí tohoto návrhu zákona a prosím všechny bez ohledu na stranickou příslušnost, aby se opravdu zamysleli nad tím, zda si chtějí zatížit svědomí a naslouchat několika vědcům toužícím po slávě, nebo zdravému rozumu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jiřímu Karasovi. Nyní s přednostním právem vystoupí pan poslanec Kochan. Potom se připraví pan poslanec Jaroslav Lobkowicz.
Poslanec Jozef Kochan: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, tímto zákonem se dostáváme na velmi tenký led. To tady bylo řečeno. Jde o vášnivě diskutovanou problematiku s nadšenými stoupenci na straně jedné a rozhořčenými odpůrci na straně druhé. Návrh zákona by však neměl být řešením nerudovské otázky "Kam s ním ?", myšleno s nadbytečným embryem.
Otázkou je, zda Ministerstvo školství je tím nevhodnějším orgánem pro regulaci vlastního obsahu vědeckého výzkumu.
Svoboda bádání bere poněkud za své. Pokud by měl někdo reagovat, tak vlastní vědecká komunita. Vědecký výzkum v této oblasti by měl být buď zakázán, a to pro všechny, nebo povolen, a to pro všechny. V tomto výzkumu jde o velké peníze. Dosud se asistovaná reprodukce prováděla bez navrhovaných ustanovení zákona č. 20/1966 Sb., o zdraví o péči lidu. Patrně se může provádět i nadále a nezáleží na přijetí tohoto návrhu zákona.
Zákony mají být psané tak, aby jim porozuměli všichni občané, kterých se to i jen vzdáleně týká. Tento návrh zákona je psán odborníky pro odborníky. Mnohé je vysvětleno, ale to základní, co je kmenová buňka, pluripotentní buňka či totipotentní buňka, se ze zákona nedočteme. Mně to samozřejmě nedělá potíže, protože jsem v této problematice erudován. Co se rozumí embryem také není jasné. Připravená zákonná norma je často líčena jako předpoklad léčení dosud neléčených chorob i úrazů.
Považuji za potřebné upozornit alespoň na některé problémy, které by aplikace zákona přinesla.
Lidské embryo není jediným zdrojem buněk schopných přeměny. V odborné literatuře se stále častěji objevují zprávy o úspěšném získání kmenových buněk například z pupečníkové krve, ale i z tkání dospělých osob, kostní dřeň, nosní sliznice atd. Kmenové buňky získané z dospělého jedince, především přímo od jedince, který jimi má být léčen, nevyžadují podávání přípravků tlumících imunitní odpověď a na rozdíl od embryonálních kmenových buněk u nich nehrozí přeměna ve zhoubnou nádorovou tkáň. Tyto buňky byly v zahraničí i v České republice léčebně použity a zatím s nadějnými výsledky. Opomíjeným zdrojem embryonálních kmenových buněk jsou spontánně potracená embrya, která by mohla poskytnout buňky již částečně diferencované a snadněji kultivované.
Přesto si myslím, že kvalifikovaná a kvalitní diskuse na výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, eventuálně s uspořádáním odborného semináře na toto téma, umožní všem poslancům snadnější rozhodování, zda podpořit, či zamítnout tento návrh zákona.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kochanovi. Nyní vystoupí pan poslanec Jaroslav Lobkowicz. Po něm vystoupí pan poslanec Tomáš Kvapil. Dále je přihlášen pan poslanec Jičínský a Holáň.
Poslanec Jaroslav Lobkowicz: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové, Zuzka Rujbrová jako předsedkyně petičního výboru mě požádala, abych Poslaneckou sněmovnu seznámil s peticí, která byla odeslána jak Parlamentu České republiky, tak Ministerstvu zdravotnictví České republiky. Jedná se o petici, kterou nechalo podepsat Hnutí pro život České republiky.
Ke dni 20. 9. došla petice došla petice s 26 401 podpisy. Ke dni 10. října došly další petiční archy. Dnes již to dělá 47 782 podpisů. Je to ke dni 10. října. Přibližně denně chodí archy s dalšími tisíci podpisů, čili dnes jich může být již kolem 60 tisíc. Jenom bych vás rychle seznámil s krátkou peticí:
V poslední době se v České republice ozývají hlasy požadující legalizaci pokusů na lidských embryích s cílem přípravy embryonálních kmenových buněk a terapeutického klonování. Tyto pokusy jsou přitom zpravidla spojeny s poškozením nebo zničením zárodku. Sebelepší úmysly nemohou odůvodnit ničení lidských embryí, zvláště když deklarovaných výzkumných cílů lze dosáhnout jinými cestami. Experimenty na lidských zárodcích nelze ospravedlnit ani poukazem na existenci nadbytečných uměle vytvořených lidských zárodků, pro které není jiné racionální využití. Apelujeme na činitele zodpovědné za přípravu zákonů i jejich schvalování, aby destruktivní výzkum na lidských zárodcích neumožnili.
***