(17.10 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
Za druhé chci poznamenat, že je to jasným důkazem operace Concordia, že Evropská unie to myslí vážně s druhým pilířem. Že to myslí vážně, a toto je první jasná dohoda mezi Severoatlantickou aliancí a Evropskou unií. Je to vnímáno na evropské scéně, ale i v relaci s USA mimořádně pozitivně, že k této dohodě došlo a že Evropská unie přebírá tuto odpovědnost za tuto část Evropy, a samozřejmě, že by bylo dobré, kdyby se Česká republika se souhlasem Poslanecké sněmovny a Senátu této operace zúčastnila.
Třetí poznámka. Není pravda, že bychom byli připraveni vysílat ze zahraničněpolitického pohledu naše vojáky kdykoliv a kamkoliv, budeme-li o to požádáni. Ale jsou určitě tři oblasti našeho bezpečnostního zájmu, a to je jak oblast Afghánistánu, tak Balkán, tak dnes oblast Iráku jako tři místa, kde jsou priority našeho zájmu. Na této planetě se odehrávají různé konflikty na jiných místech a na mnoha jiných místech se také angažuje nebo hodlá angažovat Evropská unie, nikoliv však Česká republika. Protože z mnoha důvodů historických, politických a vojenských nemáme zájem na účasti kdekoliv jinde. Jsou to naše tři priority, pokud jde o bezpečnostní otázky - Afghánistán, Balkán a samozřejmě oblast Iráku, to znamená oblast Blízkého východu, kde máme zájem na naší účasti a participaci. Takže je to šance pro Českou republiku, být účastníky této operace. Je to šance vyslat naše vojáky, byť souhlasím s tím, že naše účast je symbolická, jsou to dva důstojníci české armády. Souhlasím s tím, co říká kolega Nečas, že to je zatím v čase, kdy nemůžeme o věcech spolurozhodovat, ale je to naše pevné rozhodnutí jít cestou, kterou se Evropská unie rozhodla jít, totiž vytvořit vlastní síly jako komplementární síly k Severoatlantické alianci - nikoliv proti Severoatlantické alianci, ale k ní. Takže já naopak doporučuji Poslanecké sněmovně pokračovat v projednávání tohoto bodu.
Toto téma, které otevřel pan kolega Hynek Fajmon a Petr Nečas, jsou právě témata, o kterých má mluvit zahraniční výbor, může o nich diskutovat s větší hloubkou a dát doporučení Poslanecké sněmovně.,ale je podle mne předčasné zamítat tento návrh v samém počátku. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Svobodovi. Mám další dvě přihlášky. Jako první bude hovořit pan poslanec Jaromír Kohlíček, připraví se pan poslanec Alexander Černý.
Poslanec Jaromír Kohlíček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážení kolegové, milé kolegyně, dovolte mi, abych citoval část projevu velvyslance SRN pana Liebala, který pronesl přednedávnem. Ptal se: Budou spojenci Spojených států, kteří se v Iráku účastní společné akce, odměněni odpovídajícím vlivem na politiku americkou? Jsou to rovnoprávní spojenci, nebo slouží jen jako pomocné síly?
Kolegové Nečas a Fajmon, kterým bych chtěl poděkovat za jejich vystoupení, na tyto otázky jasně odpověděli. Navrhují stáhnout naše jednotky z Iráku a Kuvajtu a dávají před akcemi NATO přednost akcím pod patronací OSN a OBSE, a samozřejmě to aplikují na akci, o které se zde bavíme. Já jim blahopřeji k tomuto posunu v jejich názorech a myslím si, že v tom se jistě do budoucna shodneme.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jaromíru Kohlíčkovi a hovořit bude pan poslanec Alexander Černý.
Poslanec Alexander Černý: Pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, slyšeli jsme tady na téma tři miliony a dva důstojníci anebo tři a něco milionů a dva důstojníci už mnohé. Pravděpodobně nikoho není třeba přesvědčovat o tom, že operace je z vojenského hlediska opravdu velmi velmi zanedbatelná, ale je bezesporu nanejvýš pozoruhodné, jakým způsobem předřečníci, především kolegové z klubu ODS, argumentovali o tom, že dnes si už Česká republika rozhodně nemůže dovolit další vojenskou operaci, ať už z vojenského, nebo ekonomického hlediska, jak se snažili nás přesvědčit, že se nemůžeme pouštět do něčeho, co je silně nepřipravené, co je amatérsky připravené apod.
Veřejnost pravděpodobně nemá možnost prostudovat všechny podklady, které máme my k dispozici, a tudíž jen asi nevěřícně kroutí hlavou nad tím, proč se najednou z lidí, kteří vždycky hlasovali pro jakoukoliv operaci, kteří byli daleko vstřícnější, než požadovala druhá strana, často Severoatlantická aliance nebo pouze USA, proč najednou jsou tak váhaví, tak opatrní. Nehodlám se pouštět do žádného hlubokého rozboru. Nechci s nikým ani dnes polemizovat. Chci jen pro ty, kteří nemají čas a možnosti podívat se na to do hloubky, připomenout, že všechno nějak musí začít.
Bylo tady naprosto popravdě řečeno, že jde o historicky první operaci, která se vlastně uskuteční pod patronací Evropské unie, a je bezesporu pravdou, že to asi nebude jediná operace, že jich bude postupně přibývat a že se časem možná stane, že se některá z operací obejde bez toho, aby byla plánovaná v šejpu (shapu?) a aby se na ní nějakým významnějším podílem musela angažovat buď armáda USA nebo ostatní členské země aliance. V tu chvíli hrozí obrovské nebezpečí, že snad někoho napadne, proč je nezbytně nutné, aby na tak malém teritoriu, jakým je Evropa, se angažovala dvě významná vojenská uskupení. Jedno, které bude pod patronací Evropy, a druhé, které má v podstatě v tuto chvíli už hájit jen a jen globální zájmy Spojených států amerických. Ve chvíli, kdy to někoho napadne, kdy začne kalkulovat, dávat na jednu stranu vojenské schopnosti a finance, nutně dospěje k závěru, že to je pochopitelně přepych a že Evropa bude pravděpodobně schopná do budoucna zajistit tyto činnosti svými vlastními prostředky a nebude nutně potřebovat, aby ji někdo mistroval zpoza Atlantického oceánu.
Nechci předjímat, jak dnešní hlasování dopadne, to ani náhodou, ale je opravdu poučné sledovat své kolegy, jakým způsobem argumentují, když se jim něco hodí, anebo když se jim to naopak nehodí. Pevně věřím, že občané této země budou velice bedlivě sledovat, jak kdo bude dnes hlasovat, jak kdo to vlastně s kým myslí a je-li pro někoho bližší košile, nebo kabát.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Černému a rozpravu končím s tím, že se ptám pana ministra Tvrdíka - neviděl jsem vaši přihlášku. Omlouvám se panu poslanci Nečasovi. Opravdu jsem se na něj díval a opravdu zvedl ruku, až když jsem řekl, že rozpravu končím. Takže se mu omlouvám, pokud to bylo jinak. Vidím docela dobře.
Rozpravu jsem neskončil, resp. ji otevírám a dávám slovo panu poslanci Nečasovi.
Poslanec Petr Nečas: Děkuji, pane předsedající. Nenapadlo mě, že budete tak rychle spěchat s uzavřením rozpravy. Omlouvám se za pomalý reflex mé levé ruky, v pravé mám rychlejší reflex.
Chtěl bych reagovat na několik výroků, které tady zazněly. Nemá cenu komentovat výroky pana poslance Kohlíčka, který říká, že snad někdo tady navrhuje stažení naší vojenské jednotky z Iráku. Naopak, my to rozhodně nejsme. Jsme přesvědčeni, že je třeba se této vojenské operace zúčastnit a podržet naši přítomnost v tomto teritoriu.
***