(16.50 hodin)
(pokračuje Pleva)
Kolegové, přiznejte si to a nalejte občanům České republiky čistého vína.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Petru Plevovi. Hovořit bude paní poslankyně Hana Marvanová, připraví se pan poslanec Petr Šulák.
Poslankyně Hana Marvanová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se v úvodu svého vystoupení krátce vrátila k některým pasážím, které vyslovili ve svých vystoupeních pan poslanec Pleva, pan poslanec Langer a pan poslanec Tlustý.
Pan poslanec Pleva zde naposledy chtěl odhalit pravý důvod, proč zde jednáme o odvolání rady. Prý nejde ani o arbitráž, ani o věci, které se týkají řádného plnění zákona o vysílání, ale jde o to, že chceme ovládnout soukromou televizi. Mne na to napadá jediná věc: podle hesla "podle sebe soudím tebe" ODS zřejmě dosud ovládá soukromé televize a bojí se, že ten svůj vliv ztratí. (Potlesk koaličních poslanců). Já vás chci ujistit jako jeden ze členů vládní koalice, že toto nepřichází v úvahu, a že kdybyste četli vládní prohlášení - a já sama patřím k těm, kteří budou důsledně dbát na to, aby bylo plněno - tak ve vládním prohlášení je jasně řečeno, že musí dojít ke změnám v mediální legislativě, a to tím směrem, aby došlo k odpolitizování mediálních rad a aby byla ctěna nezávislost médií. To je jeden ze základních principů a budeme ho hájit. To, co říkal pan poslanec Pleva, je nepřijatelné. Byla bych ráda, aby ve stejném duchu a podle stejných principů jednala vždy ODS.
Pan poslanec Langer ve svém vystoupení nám podal jednak podrobný výklad zákona. Já jako právník také jednoznačně trvám na tom a souhlasím s tím, že naše jednání a jeho výsledek musí proběhnout striktně podle jednacího řádu, podle ústavy i podle zákona o vysílání.
Pan poslanec Langer mluvil o tom, že zde musejí být jasné nové skutečnosti, které by nás opravňovaly k odvolání rady, a to podle zákona. Jednoznačně chci říci, že zde takové jasné skutečnosti jsou. Velmi přesně je vyjmenoval ve svém vystoupení pan ministr kultury Dostál. Poslanecká sněmovna může odvolat celou Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, pokud rada neplní opakovaně a závažným způsobem povinnosti uvedené v § 5 a 6 zákona o vysílání. Mezi tyto povinnosti patří zejména povinnost dohlížet nad dodržováním právních předpisů z oblasti rozhlasového a televizního vysílání, samozřejmě radu nevyjímaje. Tedy jsou-li zde skutečnosti, kdy sama rada je v podezření, že nedodržovala zákon o vysílání, je to jednoznačně důvod k odvolání rady. Na Poslanecké sněmovně je posoudit, zda takové skutečnosti zde jsou. Já je chci ve svém vystoupení uvést. Chci uvést všechny důvody, které podle mého názoru jednoznačně opravňují Poslaneckou sněmovnu k odvolání rady. Já to vidím tak, že je to nejen právo sněmovny, ale i povinnost sněmovny zhostit se své odpovědnosti za fungování tzv. vysílací rady.
Pan poslanec Tlustý ve svém emotivním vystoupení mluvil o tom, že se musíme chovat normálně a standardně. Já se domnívám, že máme-li za to, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání opakovaně závažným způsobem neplní povinnosti podle zákona, je naopak povinností poslanců a Poslanecké sněmovny o věci jednat a zjednat nápravu. Pokud bychom my nápravu nezjednali, pokud bychom byli nečinní, pokud bychom odmítali o této věci jednat a rozhodnout, tak bychom se plně postavili za všechny kroky rady se všemi důsledky, že by tedy za případná porušení zákona byla odpovědná nejen rada, ale i tato Poslanecká sněmovna. Tvrdím, že dnešní jednání Poslanecké sněmovny je naprosto normální, standardní a dělo by se to v každé demokratické zemi, pokud by se objevily vážné výhrady ve fungování státního orgánu, kterým Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je.
Pan poslanec Langer ve svém vystoupení ještě uváděl, že Poslanecká sněmovna zabránila tomu, aby byla slyšena druhá strana. To přece není pravdivé tvrzení. Předpokládám, že do rozpravy se přihlásí předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a jistě zde sdělí Poslanecké sněmovně také stanovisko.
Pan poslanec Langer dále řekl, že mu není jasný spěch, proč se o tom vůbec jedná, co se chce stihnout a čemu se má zabránit. Je to jednoduché. Některá pochybení, kterých se dopustila rada, jsou nevratná, nedají se napravit, většina z nich se však napravit dá. Dokonce i některé hrozící škody se dají napravit, ovšem musela by rada být orgánem, který je schopen a ochoten hledat cestu k nápravě. Kdyby rada předstoupila před sněmovnu, a zejména její předseda připustil, že došlo k určitým pochybením a že jsou připraveni udělat všechno pro to, aby do budoucna nevznikla České republice škoda jak morální tak finanční, tak bych byla pro to, aby taková lhůta radě byla dána. Rada opakovně na svých jednáních, včetně jednání na mediální komisi a včetně vyjádření ve výroční zprávě o činnosti rady, dala najevo, že pochybení ve své činnosti nevidí, že žádné vážné důsledky ze své činnosti také nevidí a že není připravena ta pochybení napravit. Proto se domnívám, že naší jedinou možností je radu odvolat a zvolit novou radu, která namísto této staré rady bude schopna konečně zjednat nápravu a zjednat to, aby byl dodržován zákon o vysílání.
Nyní k důvodům k odvolání rady. Zformulovala jsem to do pěti důvodů, které mi připadají dostatečně závažné a které byly naplněny či dovršeny v tomto volebním období.
Jednak jsou to dvě arbitrážní řízení, která hrozí. Jedno velmi pravděpodobně a jedno teprve začne, kdy Česká republika má kvůli činnosti rady hradit velkou škodu.
Dále jsou to případy podezřelého udělování rozhlasových licencí, na které Poslanecká sněmovna byla upozorněna.
Dále je to netransparentní vlastnická struktura soukromých televizí, která pro fungování demokratických institucí a demokracie je velmi zásadní.
Dále je to zneužívání zákona o vysílání ze strany rady při udělování pokut. Například naposledy mediální komise jednala o pokutě udělené České televizi za politickou satiru.
K těmto pěti uvedeným důvodům bych chtěla uvést následující.
Pokud jde o arbitráž s CME, naprosto mylně se zde uvádí, že tato arbitráž ještě neskončila, že je třeba počkat výsledků. Souhlasím s tím, že je třeba vyčkat výsledků a že České republice, pokud bude definitivně odsouzena k zaplacení 10 miliard, nezbude nic jiného, ale dokud toto rozhodnutí není pravomocné, tak samozřejmě si můžeme všichni přát - já si to přeji také - aby Česká republika nemusela 10 miliard platit. Je zde ještě druhá arbitráž, která už skončila, a to je arbitráž londýnská, kde se konstatuje, že došlo k porušení mezinárodní smlouvy, a to ze strany České republiky, resp. regulačního orgánu. To je arbitráž, která skončila, to je výrok, na kterém nic nezměníme, z toho nebyly vyvozeny vůbec žádné závěry.
Pokud jde o zmiňovanou stockholmskou arbitráž, to je skutečně zajímavé čtení pro všechny poslance. Doporučovala bych to, protože tam se uvádějí skutečnosti, které nespočívají jen v tom, že rada nebyla dostatečně činná, tak jak jí to zákon umožňoval, ale zejména, a to jsou skutečnosti mnohem zásadnější než nečinnost rady, že rada některými svými aktivními kroky napomohla pokračování roztržky uvnitř TV Nova. Zahraniční investor musel TV Nova opustit i na základě toho, že to Rada pro rozhlasové a televizní vysílání chtěla či posvětila. Tento problém je podle mého názoru mnohem závažnější.
***