(12.40 hodin)
(pokračuje Jičínský)
V tomto směru ovšem, hovoříme-li o tom, že jsou jistá rizika, tak takováto rizika nepochybně existují. Je třeba, hovoříme-li o roli současné vlády, nepomíjet období předcházející. Už to vzpomněl kolega Ransdorf, když hovořil o Asociační smlouvě. My jsme se v uplynulém období, kdy u moci nebyla tato vláda, vzdali řady výhod, řady ochranných opatření a vystavili jsme naši ekonomiku nepřipravenou tlakům, kterým v mnoha ohledech nebyla s to čelit. To není odpovědnost této vlády. Nechci se podrobně k této věci vracet, ale hovoříme-li o celkové problematice vztahu České republiky k evropské integraci, k Evropské unii, nemůžeme tuto stránku dosavadního vývoje pomíjet.
Souhlasím s tím, co říkal kolega Zahradil i kolega Zvěřina, že je třeba přejít k mnohem věcnější diskusi o tom, co bude znamenat případný vstup České republiky do Evropské unie, jaká pozitiva a jaká negativa to s sebou ponese. V této souvislosti si myslím, že by i veřejné sdělovací prostředky, televize a rozhlas, měly této problematice věnovat mnohem větší pozornost a hovořit o řadě různých pořadů, které by neměly jen takový ten velmi jednoduchý charakter, s jakým jsme se svého času setkávali v takových v podstatě reklamních šotech, ale které by věcně hovořily o celé řadě důsledků, které to pro nás bude mít, abychom pro vstup do Evropské unie skutečně získávali souhlas většiny obyvatel a abychom se vyvarovali toho nebo omezili ty jevy, se kterými se setkali ve Švédsku a Rakousku, kde po vstupu docházelo k určité deziluzi. Nemyslím, že tyto věci lze zcela vyloučit, ale měli bychom se na ně připravit a být v tomto směru věcnější.
Zároveň samozřejmě nemůžeme nechat stranou druhou stránku věci. My jsme stát, který chce do EU vstoupit, ale Evropská unie, jak se ukazuje, z řady důvodů v této věci má mnohdy schizofrenní postoje. Upozorňuji na velmi zajímavý referát někdejšího předsedy Evropské komise, který měl vizi vývoje Evropské unie, Jacquesa Dellorse. Bylo to loni a ten referát je otištěn v Internationale Politik und Gesellschaft, kde se zabývá právě celou tou složitou problematikou současného stavu EU, jejího rozšiřování, možností jejího prohlubování, vztahu obou těchto procesů, které jsou v jistém směru rozporné. Hovoří právě o tom, že mnozí politikové ze západoevropských zemí velmi snadno dávají sliby kandidátským zemím - a zažili jsme to, když jsme byli za projevu Chiraca ve Španělském sále, kdy nám bylo slibováno, že Česká republika nepochybně v roce 2000 se stane členem EU. A to uvádím jen jako příklad.
Politikové - koneckonců to známe sami, byť snad v menším rozsahu, i z vlastní praxe - poměrně snadno dávají sliby, ale plnění slibů je obtížnější záležitostí. Dochází k tomu, co je tou druhou stránkou jednání o evropské integraci - ony složité negociační procedury, kde dochází k vlivu a kde se prosazuje především odborný byrokratický aparát, který klade důraz na věcné problémy, na věcná řešení, na věcné odpovědi, a tady pochopitelně z těch optimistických vizí padáme značně dolů, protože v tomto směru je situace mnohem méně jednoznačná, méně optimistická. Ukazuje se v této souvislosti to, co je zřejmé, že západoevropské země v podstatě nebyly připraveny na krach komunistického režimu a na novou situaci po něm. Snadno tehdy slibovaly rozšíření, aniž si byly vědomy, co to znamená. Integrační proces, pokud jde o úpravu a přeměnu institucionálních struktur v EU, pokročil velmi málo. Myslím, že nejsem sám, kdo bude konstatovat, že proces jednání na summitu v Nice v tomto směru mnohá očekávání rozhodně nesplnil a ukázal, že proces zejména politické integrace bude postupovat velmi, velmi zvolna.
Teď chci říci ještě jednu věc. Kolega Zahradil požadoval, abychom byli s to jednat věcně a dosáhnout národního nebo celospolečenského konsensu v otázkách postupu vztahu České republiky k evropské integraci. O tom není pochyb, že v základních otázkách takovýto konsensus je žádoucí. Ale zároveň jsem přesvědčen o tom, že v řadě otázek dalšího vývoje evropské integrace, vývoje případné sjednocené Evropy, tu budou existovat rozdíly, protože jsou tu síly, které si představují další vývoj sjednocené Evropy především na bázi mezivládních dohod, a jsou tu síly a ideové představy, které si představují přece jen hlubší sjednocování Evropy, které by mělo znamenat, že Evropa, která dlouhodobě je ekonomický obr, je politický trpaslík a že by se měla z této role politického trpaslíka jistým způsobem vymanit. Zda a kdy se to podaří, to je věc jiná a v této souvislosti bude nepochybně třeba vážně řešit problém onoho demokratického deficitu, pokud jde o výstavbu institucí EU, a i na to si musíme vytvářet své názory.
Nepochybně jsme si vědomi toho, že i v rámci EU existují velké státy a potom existují menší státy a že i my musíme mít zájem, abychom ve spolupráci s řadou menších států byli s to účinněji prosazovat své zájmy, které jako jeden z malých států sami prosadit nemůžeme.
Jestliže kolega Payne tak tvrdě kritizoval vládu, že neprosadila stejné zastoupení, které by odpovídalo zastoupení Portugalska, měl by v této souvislosti mít na zřeteli, že toto se nepodařilo ani Maďarsku, které má v tomto směru stejné zastoupení jako my, ačkoli - a řekl to už kolega Ransdorf - Maďarsko nepochybně je v řadě evropských zemí mnohem lépe hodnoceno než my z důvodů, o kterých tu není třeba dále hovořit.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Miroslav Grebeníček.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, chci věcně, ale i v širších programových i metodologických souvislostech navázat na to, co tady přednesli poslanci KSČM Jiří Maštálka a Miloslav Ransdorf. Zákonitě se mi v tuto chvíli vybavuje i postoj, který jsme formulovali jako politická strana v prosinci 1999. Tehdy jsme jasně prohlásili, že členství v EU je či bude podmíněno výsledkem referenda, rovnoprávnými podmínkami vstupu a zvýšením role Evropy v ekonomickém, politickém i obranném smyslu. Tato jasná anticipace byla přijata jako nejen věcné, ale i politické definování našeho vztahu k celému problému.
S odstupem doby ale dochází ke tříbení názorů. Je to zákonité, je to správné. Ke vstupu do EU jsem se v poslední době vyjadřoval opakovaně a kladl jsem určitý důraz na už naznačené podmínečné ano.
***