(12.20 hodin)
(pokračuje Payne)
Vlády i občané se spokojili s tím, že chtějí jít dovnitř, aniž by se jasně řeklo, proč vlastně. Pane ministře, česká veřejnost má právo vědět, do čeho jdeme. Má právo znát výhody a nevýhody členství, protože se to každého občana dotkne. Dotkne se to jeho životní úrovně. Není pravda, že vstup do Evropské unie je sám o sobě pozitivní. Možná může být pozitivní, možná ne.
My jsme očekávali od ministerstva, když jsme žádali o informaci o postupu negociací, že dostaneme zprávu o tom, nakolik se daří udržet pozici, kterou oznámila vláda Václava Klause tuším v roce 1996, 23. ledna 1996, když podávala přihlášku do Evropské unie a k této přihlášce připojila memorandum, ve kterém říkala: "My doufáme, že jednání budou vedena tak, aby klady a zápory byly alespoň vyrovnané." Dnes se zdá, že tomu tak není, že budeme mít více záporů než kladů. Dobrá, i takovou situaci bychom možná měli akceptovat, protože z dlouhodobého hlediska se to začne obracet.
Já se ale domnívám, že český občan má právo na upřímnost ministerstva, má právo na informace, právo vědět, co naše vláda jménem České republiky slibuje a sjednává, a že má právo také vědět, že mnoho let po vstupu do Evropské unie to pro nás nebude žádnou radostí, že budeme více platit než získávat, že projdeme velmi těžkou zkouškou, která bude především zkouškou politické stability českého vnitřního prostředí, zkouškou stability a důvěry českých občanů ve vládu, a že tento nezodpovědný přístup přípravy na vstup a toto nezodpovědné jednání nám ta první léta v Evropské unii výrazně zhoršují. Pravděpodobně to může vést k posilování extremismu v českém politickém systému.
Dokonce v jistém smyslu se dočteme v západoevropských materiálech: Češi, ve srovnání s Poláky jste v tom skoro rozvojová země.
Děkuji, pane ministře.
Předseda PSP Václav Klaus: My děkujeme panu poslanci. Jako další pan poslanec Zaorálek. Má jenom reakce? Jinak jsou tady tři přihlášení. Má faktickou poznámku.
Poslanec Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane předsedo. Chtěl bych jen dvěma větami zareagovat na vystoupení, které jsme slyšeli. Tady se mluvilo o tom, že budeme diskutovat věcně a přesně, a reprezentanti Občanské demokratické strany často mluví o tom, že jsou reprezentanty tzv. eurorealismu. Chci říci, že výroky o tom, že členství v Evropské unii přineslo prospěch pouze jediné zemi, a to po dvaceti letech, panorama, které se nám tady namalovalo a do kterého patří věty o úpadku Prahy a konci investic do České republiky po vstupu - to není pro mě eurorealistický postoj, to je pro mě spíš ponurý, pochmurný, černý eurokatastrofismus. Mám dojem, že otázky, které nám dnes pan kolega klade, jsou otázky, které si měla strana, kterou reprezentuje, zodpovědět minimálně v roce 1996, když podala přihlášku do Evropské unie. Mě znepokojuje, že si takovýmto způsobem kladete otázky dosud.
Předseda PSP Václav Klaus: Prosím, pan poslanec Payne.
Poslanec Jiří Payne: Já bych chtěl poprosit pana předsedu zahraničního výboru pana Zaorálka prostřednictvím předsedajícího, abychom ponechali stranou emoce. Pokud pan předseda Zaorálek nesouhlasí s těmito argumenty, ať uvede čísla. Ať uvede argumenty, ne svoje pocity.
Předseda PSP Václav Klaus: Pánové, jestli se budete takto technickými poznámkami předhánět, tak vás zklidním tím, že vyhlásím hodinovou přestávku na oběd. Prosím, pan poslanec chce jít na oběd, tak proto uplatní svou připomínku.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Pane předsedo, když se na mě podíváte…, já oběd nepotřebuji, nepotřebuji ani večeři. Nicméně chtěl bych zcela vážně zareagovat na poslední slova pana kolegy Payna ve dvou věcech.
Za prvé - to, co všechno řekl předtím, nemá smysl komentovat. Rozhodně ne několika větami. Nicméně vyzývá-li k věcnosti, argumentacím a číslům, pak by tu nechci říci snůšku, ale souhrn postojů a názorů, které vyjádřil, měl rovněž dokládat jakýmisi věcnými argumenty, a nejen svými pocity.
A k tomu, co říkal kolega Zaorálek, bych spíše vznesl otázku. A je to pro mě důležitá otázka, protože předchozí řečníci, kolega Zahradil, kolega Zvěřina, hovořili věcně o této problematice, ale poněkud jinak. Rád bych pochopil, jestli postoje a názory, které vyjadřuje kolega Payne, jsou názory politické strany, nebo jeho osobními postoji. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Prosím, já bych dal slovo panu poslanci Ransdorfovi. Myslíte, že vaše vystoupení vydržíme bez oběda, nebo bychom si měli mezitím dojít pro svačinu?
Poslanec Miloslav Ransdorf: Já nevím, pane předsedající, jak intenzivní je váš hlad, ale rozhodně vám umožním, abyste strávil čas při obědě. Je vidět, že s vaším humorem to není zase tak špatné, jak se někdy říká.
Chtěl bych na úvod říci, že na rozdíl od kolegy Payna můj názor na adaptační schopnosti a schopnost přežít v obtížných podmínkách u českého národa není tak pesimistický.
Kolega Payne nám tady předestřel opravdu velmi dramatický obraz plný velmi temných barev, ale přesto bych několik vážných otázek na adresu předkládaného dokumentu měl. Především plně souhlasím s tím, co zde řekl kolega Maštálka, že tento dokument je úřednickým dokumentem, řekl bych nehodným formátu pana ministra. Obchází jednu podstatnou věc, že totiž otázkou bytí a nebytí pro Českou republiku je začlenění do globalizačních procesů a součástí těch globalizačních procesů je také vytváření Evropské unie. Zatím se nám předestírá úplně něco jiného. Jako by Evropa existovala jako Evropa kritérií, procedur a formálních struktur. Úplně se obchází ta obsahová otázka - k čemu směřuje ona evropská integrace - a plně se akceptují kritéria konvergence, jak byla stanovena, aniž se klade otázka jejich smyslu a předpokladů.
Myslím si, že nemůžeme při analýze celého toho procesu integrace do Evropské unie věc chápat tak, že se jedná o Anschluss, ale musíme se vrátit k myšlence, která byla podstatná při získávání veřejnosti na začátku devadesátých let, to znamená, že se jedná o obousměrný proces, že ta výsledná rozšířená Evropská unie bude kvalitativně něco jiného a také že to bude tvorba řekl bych nového celku a nových hodnot.
Jestliže tedy přistupujeme k odvolání oněch přechodných období, jestliže přistupujeme k celému tomu procesu z nového úhlu, je třeba se tázat, jak vlastně bude zabezpečena ona adaptační schopnost české společnosti, nejen tedy špiček českého státu, ale celé české společnosti.
Už dnes zhruba 85 % rodinných rozpočtů je vynakládáno na základní potřeby. A právě tyto základní potřeby budou předmětem velkého tlaku při předpokládaném růstu cen. Myslím si, že je třeba položit otázku, jak vláda přistoupí k vytváření onoho polštáře, který by umožnil rodinným rozpočtům v této době obstát, jak vláda přistoupí, např. v oblasti fiskální, k tomu, aby chránila právě ty nejohroženější skupiny obyvatelstva.
V dokumentu tedy převažuje stránka formální, stránka procedur, stránka řekl bych harmonizace práva, ale absentuje otázka obsahová, která se týká Evropské unie.
***