(11.40 hodin)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude Václav Exner, připraví se Cyril Svoboda.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, pane předsedo, páni ministři, dámy a pánové, chci v úvodu uvést, že předložený návrh zákona mně, pokud se týká věcného obsahu i rozsahu nově definovaných práv národnostních menšin a jejich příslušníků, vyhovuje jako výchozí text právě z hlediska věcného obsahu.
Bohužel ale musím konstatovat velmi závažné problémy právě v oblasti definic. Pan místopředseda vlády Rychetský hovořil o tom, že definice národnostní menšiny je určena také podle toho, že příslušná národnostní menšina je v České republice trvale usazena. Musím však konstatovat, že takovou skutečnost v definici podle § 2 odst. 1 nenacházím.
Nacházím tam naopak tvrzení, které hovoří o tom, že národnostní menšina je společenství občanů České republiky, které se historicky utvořilo. Historicky utvořilo je samozřejmě něco jiného než trvale usazena a je to tvrzení velice relativní a problémové. Zákon neobsahuje v textu ani v důvodové zprávě vysvětlení onoho pojmu "historicky utvořit", nehovoří o čase, který by takové historické utvoření mělo charakterizovat, není jasné, jestli jde o období kupř. středověku nebo o období ze začátku např. 40. let tohoto století, nebo jestli k historickému vytvoření stačí to, aby se příslušná národnostní menšina vytvořila v průběhu několika let. To pokládám za velmi problémovou součást definice národnostní menšiny a domnívám se, že tato část nepřináší do této definice ve skutečnosti nic pozitivního, protože nevidím žádný důvod, proč nepokládat za národnostní menšinu tu menšinu, která splňuje všechny znaky podle definice, avšak mohou být vedeny spory o tom, zda se utvořila historicky nebo nějak jinak a jak dlouhá je historie jejího utváření.
Druhým problémem v tomto zákoně vidím to, že definice stanovuje, že národnostní menšina je společenství občanů České republiky. To si myslím, že je v pořádku, musím ale konstatovat, že zákony, které také měníme, v souvislosti s tím rozlišují dvě situace. Například v zákonech o obcích a obecním řízení v § 29 odst. 2 se konstatuje, že v obci obývané příslušníky národnostních menšin se název obce a některá další zeměpisná pojmenování uvádějí též v jazyce národnostní menšiny, tudíž názvy vztahujeme k národnostní menšině, avšak v hlavě V téhož zákona 117, kde se hovoří o orgánech zastupitelstva obce a rad obce, se v odstavci hovoří o tom, že obec, v jejímž územním obvodu žije podle posledního sčítání lidu alespoň postaru 15, nově je navrhováno 10 % občanů hlásících se k národnosti jiné než české atd., zřizuje se výbor pro národnostní menšiny.
Výbor pro národnostní menšiny tudíž není vázán na národnostní menšinu, protože občané hlásící se k národnosti jiné než české nemusí být příslušníky žádné národnostní menšiny, dokonce nemusí být ani občany České republiky. Přitom výbor se bude jmenovat výbor pro národnostní menšiny.
Ještě závažnější problém vidím v oblasti nově definovaných práv z hlediska rozsahu toho, koho se tato práva týkají. V jediném právu podle § 7 na užívání jména a příjmení v jazyce národnostní menšiny se toto právo týká příslušníků národnostních menšin bez omezení. Musím ale konstatovat, že toto právo se v zákoně č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, netýká jen příslušníků národnostních menšin, ale je v tomto zákoně stanoveno jako právo takřka univerzální. Jeho uvedení jako zvláštní právo pro národnostní menšiny je z tohoto hlediska možná nadbytečné. Na druhé straně všechna ostatní práva podle § 8 až 13 stanoví, že se týkají jen příslušníků národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky. Tedy ne jako součást definice národnostní menšiny, ale teprve jako součást definice skupiny, které se týkají určitá práva, je vymezeno to, že příslušníci národnostních menšin jsou příslušníky těch menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky.
Proti této formulaci je podle mého názoru navíc třeba z ústavních důvodů protestovat, protože nevidím žádný důvod zavádět nerovnost mezi příslušníky národnostních menšin podle toho, zda jejich národnostní menšina tradičně a dlouhodobě žije na území České republiky. Navrženým způsobem rovněž nemůže být dosaženo cíle, který uvedl pan místopředseda vlády ve svém úvodním vystoupení, a sice, že chceme bezezbytku naplňovat úmluvy, které pro tuto oblast platí. Dokonce se domnívám, že takové definice, kterých se příslušná práva týkají, jsou v rozporu se zásadou rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, jak je to upraveno právem Evropských společenství ve směrnici Rady č. 2000/43/ES ze dne 29. června roku 2000.
Tyto skutečnosti pokládám za tak závažné, že se připojuji již k navrženému vrácení návrhu zákona k přepracování.
Chci ale zároveň říci, že se domnívám, že je potřeba úpravy definic národnostních menšin i jejich práv velmi aktuální a že k přepracování by mělo dojít rychle.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hovořit bude Cyril Svoboda, připraví se František Pejřil.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, já bych se rád vyjádřil k tomuto vládnímu návrhu zákona a dopředu říkám, že budu pro to, aby tento zákon šel do druhého čtení, nicméně tento zákon skrývá v sobě mnoho velmi vážných problémů. Nejsme v podrobné rozpravě, proto poukáži jen na některé, naprosto zásadní.
První věc je, že naše listina říká, že každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti a zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodnutí a nikomu nesmí být žádná újma činěna z tohoto důvodu. Přesto definice v tomto zákoně jsou vázány na občanství. Říkají, že příslušníkem národnostní menšiny může být jen občan České republiky. Stejně tak příslušníkem národnostní menšiny je občan, který se hlásí k jiné než české národnosti.
***